Japonský meč

Podle legendy byl první samurajský meč vyroben okolo roku 700 n.l. mečířem Amakunim a později Jasacunym. Z počátku byl meč spíše odznakem hodnosti určité vrstvy, později se stal nástrojem vojenské třídy. Kvalita meče závisela především na účelu a také na společenském postavení majitele. Použití a držení meče omezovaly nejdříve obyčeje a zvyky, později i předpisy. Třída samurajů vznikla v období starých mečů (900 – 1530). Meč se stal každodenní potřebou a nosil se neustále. Pomalu se vyvíjel a starší zbraně nahradily jednosečné zbraně s zakřivenou čepelí a ty pak speciální zakalené meče. Samurajové měli právo nosit dva meče. Meč byl něco jako samurajova duše, kdo jej ztratil, ztratil i právo žít. Držení a používání meče bylo pro samuraje přísně definováno v podrobně propracované etiketě. Podle délky se meče dělily na 3 druhy: dlouhý meč (Daitó - Katana), krátký meč (Wakizaši) a na krátký meč nebo spíše dýku (Tanto). Během své životnosti a zvláště pak v průběhu válek, bývaly meče často přebrušovány. Nešlo tedy o žádnou zázračnou zbraň a i on jako každá sečná zbraň podléhal opotřebení a při nárazu ostří o ostří takřka s jistotou došlo k destrukci křehké kalené části u obou zbraní. Brusič pak podobná poškození bylo-li to ještě možné musí zbrousit a zahladit. Proto mají používané meče nepravidelný tvar ostří - v první třetině u hrotu meč poněkud užší.

Japonský meč lze dělit na tři části
- jílec s doplňky
- čepel
- pochvu s doplňky.

Jádro rukojeti - (Tsuka) - se vyrábělo z dřeva, opracované tak aby řap čepele seděl přesně v připraveném dlabu. Napříč rukojetí prochází kolíček (mekugi), který drží čepel a rukojeť pohromadě.

Popis japonského meče

- celkový přehled

- popis čepele

- popis řapu

Slovníček

Legenda k obrázkům

Tsuba - záštita meče
Saya - pochva
Kojiri - zakončující kování pochvy
Sageo - pásek na saya
Koiguchi - ústí pochvy
Fuchi - objímka rukojeti
Mekugi - bambusový čep / kolíček zajišťující řap v rukojeti
Tsuka - rukojeť meče
Ito - opletení tsuky
Same - rejnočí kůže (nebo náhražka)
Kashira - hlavice zakončující rukojeť
Menuki - ozdoba pod opletením rukojeti
Hi - žlábky vybrané v čepeli, pro odlehčení nebo jako okrasa
Kissaki - špička čepele
Boshi - tvrzená část špičky meče
Yokote - příčné žebro mezi Ji a špičkou meče
Ha - ostří čepele
Hada - povrchová struktura (žilkování) ocele
Mune-machi - konec hřbetu čepele
Mekugi-ana - otvor pro zajišťovací čep
Mei - signatura na řapu
Nakago - řap
Hamachi - konec ostří čepele
Hamon - stopa tvrzené části ostří
Mune - hřbet čepele


Další...

Nagasa - délka ostří čepele
Mihaba - výška čepele
Kasane - tloušťka/síla čepele
Kizu - vady čepele (zuby na ostří / kazy)
Kaeri-tsuno - trn na saye zabraňující nechtěnému vytažení meče z obi
Shirasaya - základní dřevěná pochva meče
Koshirae - finální úprava meče a pochvy
Sayagaki - informace o ostří meče napsané na Shirasaya
Tsukamaki - opletení rukojeti
Kurigata - držák (očko) na pásek
Shitodome - pár kování sloužící jako vložka pro kurigata
Nakagojiri - zakončení řapu
Horimono - rytina na čepeli
Sori - úhel zakřivení čepele
Ji - plocha čepele přilehlá k ostří
Fukura - zakřivení ostří na špičce meče
Seppa - podložky z obou stran záštity
Habaki - zámek meče, utěsňující čepel v pochvě
Choji Abura - olej na ošetření čepele
Nugu-Kami - jemná bavlněná utěrka na setření oleje
Mekuginuki - kladívko na manipulaci ze zajišťovacími kolíčky
Uchiko - leštící palička
Koduka - malý nožík, jako příslušenství pochvy meče
Kogai - malý nožík ve tvaru jehlice, jako příslušenství pochvy meče
Bokken - dřevěný tréninkový meč
Iaito - tréninkový meč s tupým ostřím
Sayajiri - zakončující kování pochvy u Tachi
Ashi - poutka na pochvě Tachi