Registr mečů CZ

CZ Sword Register No. 101

Japonský námořní meč Kai-gunto (Showa-to/Gendai-to)

Na počátku obnovení císařství Meidži (1868) se feudální japonský šógunát po dvou stoletích dobrovolné izolace, takřka ze dne na den, dokořán otevřel západnímu kapitalistickému světu a Japonci začali překotně a s povrchním obdivem přejímat vše evropské a cizí. Podle pruského vzoru vytvořená ústava předurčila nový systém správy země, budováno bylo nové soudnictví, školství, peněžnictví s papírovými bankovkami, manufakturní průmysl s novými stroji, policie a především také moderní armáda. V případě armády se to týkalo nejen jejího členění a uniforem (francouzský vzor), ale zejména výzbroje vojska pěšího a jízdního, dělostřelectva a později vybudování námořnictva (za pomoci Britů - včetně přijetí jejich námořních uniforem). Porážka francouzů v Prusko-francouzské válce (1870-71) se projevila přílivem německých instruktorů do Japonska. Počátek 20. století pak byl ve znamení budování letectva, ponorek a dokonce tankového vojska.

Fatální dopad měly společenské změny na tradiční japonský meč. Pozemková reforma z roku 1873 a zrušení třídy samurajů, spolu se zákazem nošení mečů Haito-rei (1876), učinily ze statisíců samurajských mečů obchodní artikl nevelké ceny, a tradiční mečířské řemeslo bylo před zánikem.

Armádní předpisové soupravy kopírovaly evropské zbraně. První vojenské meče se prakticky nelišily od evropských šavlí. Jejich čepele byly vyráběny průmyslově - hromadně, a zprvopočátku byly dokonce nakupovány od britské firmy Wilkinson (námořní vzor 1872). Toto období je poznamenáno množstvím variant služebních mečů s plechovými pochvami, označovaných jako Kyu-gunto. Literatura uvádí armádní vzory 1871, 1873 a 1877, které se liší od evropských zbraní jen možností výskytu japonských vojenských přejímacích značek. Například důstojnický vycházkový meč vz. 1873 odpovídá pruskému kordíku s košem tvaru rozevřené souměrné mušle s obloukem. Některé mají vzhled šavle s dlouhým (jeden a půl až dvouručním) jílcem - souprava obsahovala čepel samurajského meče s dlouhým řapem. Dále lze zmínit dlouhý jezdecký meč vzor 1886, vyskytující se v několika variantách (například i jako šavle v kratší ceremoniální verzi).

Námořní meče mají obecně honosnější a kvalitněji zpracovanou soupravu. Lze se setkat se vzory 1872, 1873/4, 1896 a 1914. Pro japonské důstojníky, bývalé samuraje trénované v kendó a zvyklé na boj s relativně těžším obouručním mečem, byly nové, jednoruční šavle příliš subtilní, moc pružné, a nešikovné pro aplikaci kenjutsu. Situaci vyřešilo přijetí nového armádního vzoru 1933 - Shin-gunto (v doslovném překladu nový vojenský meč), který svou čepelí a soupravou kopíroval staré meče Tachi. Hnědě nebo zeleně lakovaná plechová pochva má dřevěnou duši, jedno závěsné očko a nákončí s ostruhou. Pro ochranu v poli se na ni navlékalo kožené pouzdro s chlopní na druky. Jílec je dřevěný, pokrytý bílou rejnočí kůži, se zpravidla hnědým, ale i zeleným, modrým nebo černým opletem. Jeho kovové díly jsou odlity z mosazi s výzdobou kvítků sakury, s plochou pokrytou dekorativním vzorem nanako. Hlavice kashira má tvar kabuto-gane a prochází jí kovové poutko saru-te pro třapec. Ozdoba pod opletem - menuki představuje tři květy sakury. Mosazná záštita je odlitek tvaru aoi s dekorací čtyř rozkvetlých sakur v rozích po obou stranách. Může být plná nebo perforovaná. Podložky seppa, přiléhající z obou stran k záštitě, se vyskytují v modifikacích 2, 4, nebo 6 kusů. Mohou být z mědi, mosazi, slitiny shakudo nebo z hliníku. Meč je jištěn v pochvě odpruženou postranní (hřbetní u CNOs meče) pojistkou, procházející záštitou, ovládanou hmatníkem na objímce (fuchi) rukojeti. Námořní varianta - Kai-gunto vz.1933 je odlišná. Pochva je dřevěná, černě lakovaná, někdy pokrytá lakovanou a broušenou rejnočí kůží (same), se dvěma závěsníky. Dřevěný jílec pokrývá černě lakovaná rejnočí kůže a zpravidla hnědý oplet. Kovové díly soupravy jsou z mědi nebo shakudo a pozlacené. Plochá, nezdobená, černá shakudo záštita je oválná (naga-maru). K ní z obou stran přiléhá velká (naga-maru) podložka dai-seppa (O-seppa) ze shakudo s protlačeným (nanako) výzdobným motivem slunečních paprsků. Alternativně se vyskytuje provedení s vystupujícími, leštěnými paprsky ze žlutého kovu. Z obou stran navazují zpravidla tři měděné oválné seppy standardní velikosti. Některé soupravy postrádají pojistku. Vyšší důstojníci si mohli dopřát návrat k čepelím vyrobeným původní japonskou technologií s kalením na hamon (gendai-to) nebo v předpisové soupravě použili starou rodovou čepel, zděděnou po předcích. Pro nižší důstojníky a poddůstojníky byly k dispozici strojně vyráběné čepele nevalné kvality, plně prokalené, a pro námořní Kai-gunto také čepele z nerezové oceli. Tři čtvrtiny japonských vojenským mečů dvacátého století mají čepele vyrobené po roce 1926 a jsou označovány jako Showa-to (podle období svého vzniku, éra Showa 1926 - 1989). Poddůstojnické (NCOs) meče se vyznačují nízkou kvalitou soupravy, jejich jílec byl vyroben jako odlitek z hliníku, pokrytý hnědým lakem, s variabilitou několika stupňů rozlišitelnosti detailů. Shin-gunto vzor 1944 reprezentuje válečné úsporné opatření, kdy barevné kovy jsou na soupravě meče nahrazeny železnou černěnou garniturou a podobně se úsporná opatření promítají do provedení celé soupravy a čepele. CZ Sword Register No. 101 - Katana-mei: (SHOWA) NO - SHU - ISHIHARA - KANETADA

(přejímací vojenská značka) provincie Mino, Išihara Kanetada.

Tvar čepele (sugata): shinogi-zukuri, iori-mune, délky (nagasa) 66 cm, 10 mm zakřivení tori-zori s výrazným funbari, šířka moto-haba 32,8 mm, saki-haba 22 mm, moto-kasane7 mm, saki-kasane 6 mm, muji-hada (nepřekládaná ocel), notare hamon s nioi, ko-maru boshi, chu-gissaki (38 mm), nakago délky 19,2 cm, tvar futsu, zakončení ha-agari kuri-jiri, 2x mekugi-ana, ledabyle provedené taka-no-ha yasurime, začínající koroze.

Podrobnější popis stavu čepele: robustní, velmi zachovalá, s ubu-ha (tupá část ostří při habaki-moto), vykovaná pravděpodobně z homogenní oceli. Konstrukční brus vykazuje ledabyle provedené, výrazně zvlněné shinogi, zejména před habaki-moto. Plocha hira-ji je nedbale vyleštěná (vystupují stopy po broušení na kameni kaisei), plocha shinogi-ji má ledabyle vyhlazení migaki s rozeznatelnými jednotlivými tahy nástroje migaki-bo. Na habaki-moto, v blízkosti ha-machi, na straně ura, je trhlinka. Na čepeli byla pravděpodobně opravovaná odlomená špička, opravný brus viditelně narušil původní tvar fukura-gissaki. Několik drobných ostrůvkovitých lokalit rozkvetlé koroze postihuje nevýznamně ostří v oblasti pod mono-uchi a na mune u funbari.

Všechny znaky ukazují na tzv. Showa-to čepel, pocházející z největšího výrobního centra Mino, s vojenskou přejímací značkou používanou v období 1926-1941/42. Na řapu vyznačené jméno označuje pravděpodobně výrobní dílnu (schází znak saku/kore). Mistr Kanetada je uváděn v seznamu výrobců mečů gendai-to z provincie Mino. Podle omačkání druhého otvoru v řapu lze usuzovat, že čepel byla používána pouze v námořní soupravě Kai-gunto, (ve které se nalézá dosud). Tyto čepele byly vyráběny univerzálně se dvěma otvory v řapu, aby mohly být smontovány s odlišnými typy vojenské soupravy podle toho, u jakého druhu vojska důstojník sloužil. Souprava meče - koshirae: úplná, velmi zachovalá souprava tachi-goshirae Kai-gunto vzor 1933, varianta bez odpružené pojistky a bez kovového poutka saru-te pro třapec na jílci, s černě lakovanou pochvou (místy popraskaný lak), hnědou tsuka-ito, a s kováním z pozlacených, měděných odlitků s výzdobným dekorem květů sakury. Tsuba je doprovázena dvěmi příložkami O-seppa a dalšími 2 + 2 seppami. Jednotlivé díly nesou montážní označení tadashi (odpovídající číslu 2), provedené na kovových dílech vyrytím, na dřevě tužkou. Shakudo tsuba s černou patinou, tvaru nagamaru-gata má rozměry 79x67,2x5mm. Shakudo nagamaru-gata Dai-seppa s černou patinou, o rozměrech 63,3x52x1,7mm, je zdobená 16-ti "slunečními paprsky" s puncováním - reversním "nanako". Měděná, pozlacená seppa 43x25x1mm + 46x27,5x1,7mm (u fuchi), 48,6x29,2x1,7mm + 46,3x27x1mm (pod habaki). Habaki je měděné, jednoduché. Jílec tachi-tsuka má délku 24,4 cm. Kabuto-gane kashira a fuchi (43x25x10,7mm) je pozlacený měděný odlitek. Menuki je pozlacený měděný odlitek (tři květy sakury v kruhu vedle sebe). Oplet hnědá hira-itomaki (s plochým překladem), same (černě lakovaný rejnok). Pochva (saya) délky 71 cm je dřevěná, se dvěma závěsníky (ashi) s kroužky (obi-tori), s objímkou shibabiki a nákončím ishizuke (pozlacené měděné odlitky s výzdobou květů sakury). Uvnitř, při ústí se nalézá tužkou provedené montážní označení tadashi (číslo 2). Hmotnosti: čepel 750 g, samotný meč 1,18 kg, v kompletní soupravě 1,47 kg.

Vojenských námořních mečů Kai-gunto vzor 1933 se mnoho nedochovalo a proto jsou relativně vzácné. Ve standardní armádní soupravě, o jejíž původnosti svědčí montážní číslo, se nalézá čepel gendai-to se zajímavým kalením a méně kvalitním broušením, z dílny Kanetada. Z hlediska kvality lze hovořit o nadprůměrném vojenském důstojnickém meči. Je reprezentantem variability produkce japonských vojenských mečů v provincii Mino za druhé světové války a dokladem o způsobu kompletace mečů (viz montážní označení na všech kovových dílech a uvnitř dřevěné pochvy). Jedná se o vyjímečně zachovalý exemplář, optimální pro studijní účely.Bohumil Planka Literatura: R. Fuller, R. Gregory.: Military swords of Japan 1868-1945, The Bath Press, London, 1995

webdesign kacuro