Cesta domů    

Zde je popisována poslední, již radostnější etapa dlouhého odloučení od vlasti - návrat domů, který absolvovali legionáři v dubnu až červnu 1920 na lodi jménem Amerika. Cesta po moři začala v ruském Vladivostoku a končila v italském Terstu. Ze zápisků je patrná radost z přežití všech válečných útrap a veliká touha už být konečně doma mezi svými blízkými.

21. dubna 1920 - středa. Přišla ta dlouho očekávaná chvíle, kdy zazněl hlas všechno napakovati a jdem na loď. Tak se stalo! 22. dubna - čtvrtek. Byl budíček 5 h. ráno, kde co se dalo navázati a unésti, vzalo se, rozloučili jsme se každý se svým bytem (vagonem), nakladli to na svá bedra a kráčeli jsme po nábřeží Tichého oceánu směrem k lodičce, která byla asi 1 verstu v přístavu. V 7 h. ráno jsme již stáli celý prapor pohromadě čekajíc na lodičku (parníček), která nás má odvésti na loď Amerika. Ta byla vzdálená od břehu asi 3 versty, dopravovali nás po 100 bratřích. Bylo to překvapení, když jsme se blížili k tomu tělesu (loď se nám nezdála od našeho vlaku tak veliká, třeba že jsme byli přesvědčeni, že kdyby byla malá, byla by přistála k samému břehu a ne tak daleko v moři) a když jsme se přihoupali až k samému, teprve se nám ukázal „kolos", jako když se podívá na čtyř patrový dům vysoký a dlouhý, nemohl jsem ani přehlédnout. Vše k naloďování šlo, jak když hraje karty. Transport se skládal: 1. pluk dělostřelecký a sklady, 4. pluk střelecký 1.800 mužů, 5. pluk střelecký 3.000 mužů, 1. čsl. nemocnice a lékosklady č.1+2, dům rekonvales. a různá malá komanda. Dohromady nás bylo 7.000 lidí (důstojníků 240, dobrovolců 5599, občanů 381, ruských hochů 3, občanů invalidů 51, zajatců 1, občanů krajanů 12, žen důstoj. a dobrovolců 102, žen občan. a krajan. 14, dětí dobrov. 13+27, děti občanů 21+1, cizinců 15). Hned jak jsme vkročili do lodě, cítili jsme, že se nám ztratila pevná zem pod nohama. Byli jsme, jak když ponejprv některá matka vzala synáčka do velikého kostela! - samé schody, kabinety, koupelny, skladiště, záchody, jídelny, kuchyně, prádelny a čerti vědí, na co ty kabiny ještě byly; zkrátka octli jsme se všechny v udivení, že by se tam mohla poměstit celá Litomyšl, to nás ani ve snu nenapadlo. A stalo se tak, nezbývalo mnoho do 7.000 lidí. Dostali jsme každý postel ze železné sítě a hned jsme byli zase jako doma. 23. dubna - pátek. Před 10 h. dopol. se přišel s námi rozloučit starý věrný válečník bratr generál Syrový Jan s poslancem Krejčím, americká komise a t.d. Zahrály hudby 4. a 5. pluku, přály nám šťastného navrácení do vlasti naší, kterou jsme si krví vydobyli. Všechno bylo při slavnosti na palubě. Než uhodilo 10 h., br. gen. Syrový a posl. Krejčí se všemi ostatními usedli zase na člun a my hned jsme se pomalu začali pohybovati do hloubky moře. Ještě nás doprovázeli s člunem kousek cesty, s velikým "Hurá" a "Zdar" se nám ztratil člun a generál Syrový, pak břehy Vladivostoku. Na ty jsme se né moc smutně dívali, jelikož čím jsme dál od Ruska, tím ho máme radši. A brzy jsme neviděli kouska břehu a jen vodu a zase vodu. Pro pohodlí člověka je zde postaráno. Jí se 2 kráte denně. Jídlo se rozdává od 8 h. ráno až do 5 h. večer. První končí ve 12 h. a druhý ve 2 h. zase začíná. Tak to jde celý den. To jsou veliký řady, který procházejí okolo kotlů, na kterých jsou jídla. Na příklad: u jednoho dostane chleba, u 2. maso, u 3. okurku, u 4. ryby, u 5. zavařeninu, u 6. kaše nebo nějaký druh sósu, u 7. čaj nebo kávu a tak to jde, jak když potahuje hodiny. To vše dohromady by ale snědl po obědě! A né nasytit hladové žaludky. Ta společnost americká byla jista, že budem jak každý cestující, který jezdí na lodi (zvraceti), ale na čechoslováci taková věc málo působí. (jsme mysleli) [Pozn. opisovatele: poslední dvě slova v závorce byla dopsána později, pravděpodobně již po zkušenostech.] Místo vrhnutí měli jsme hlad. 24. dubna - sobota. Měli jsme poprvé požární pohotovost a v případě utonutí lodi zachrániti se na zachranných člunech. To byla veliká potíž, než se poznala loď (aspoň kousek), chodili jsme jak na špendlíkách, stále se to s námi houpe, a jestli někdo šel na záchod neb na jiné místo, než přišel na své, prochodil různá místa a zákoutí a stále chodil a nebyl stavu svoji komnatu najíti. Dnes také mám službu po praporu. Děžurného. Nohy si mohu uťapat. 25. dubna - neděle. Ráno hned bylo podivné podnebí, cítili jsme to také na lodi, moře bylo rozbouřené, takže se vlny stíhaly jedna druhou a loď již neplula tak klidně jak dříve. Bylo dosti posměšků od těch bratří kterým dříve nic nebylo, ale když bouře se přihnala, mořská nemoc si nevybírala a brala to, kdo se jí poddával. Zvracelo se, motalo se a bolela hlava, jak by se byl jeden každý napil pod obraz (jak se říká), to bylo ještě v Japonském moři. Jak uplynulo 8 h. večer, bylo řečeno, že přijíždíme do moře Čínského (Žluté moře). Jeli vždy při síle jednoho šroubu ve dne, v noci byl puštěn ještě jeden, tedy dva, rychlostí nákladního vlaku. Vlny při bouři byly až přes 4 m vysoké, tedy loď to dosti cítila. 26. dubna - pondělí. Počasí dosti mírné. Leckde se nám daleko na straně ukazovaly břehy čínské země a jen stále voda. 27. dubna - úterý. Budíček jak obyčejně v 6 h. ráno. Život dosti veselý, po 8. h. ráno chodíme pro snídani, která se rovná obědu, po 9 h. všechno musí vyjíti na palubu na zdravý vzduch a také se jen tam může kouřiti, vevnitř lodě je nám přísně zakázáno. Také strýček z Ameriky, který jede s námi do Prahy, dává nám kinematograf, hrajou se šachy, dáma, vlky, domino a různé hry v kartách. (ovšem né o peníze, jelikož žádné nemáme). Každý den je koncert buď 5. pluku nebo 4. Také jsme byli zvědavi na mořské ryby. Teprve dnes jsme měli příležitost viděti útok ryb na loď, veliké hejno, pluly tak jak když prošíváš plátno, byly asi 1 m dlouhé a průměrů 40-45 cm v rychlosti naši lodi, i také se objevily malé rybky létací. 28. dubna - středa. Ráno jsme již čekali brzo-li uvidíme někde břehy, jelikož máme být blízko přístavu anglického Hon-kongu. Již po 12 h. bylo viděti, ale ještě daleko ve stranách a už nedočkaví jsme byli, kdy uzříme po jizdě 5ti denní pevnou zem. Po 3 h. odpoledne jsme již cítili jiný vzduch, už se nám ukázaly břehy. Hory vysoké neporostlé, holé, jen málo mechu, a přijíždíme do zálivu Hon-konského. Zde již bylo viděti stromy zelené, vlevo i vpravo na horách nádherné vily těch specialistu anglických, kterým se líbí jen na vysokých horách, ve skalách. O půl 5té h. odpol. jsme přistáli kousek od břehu a zakotvili. Teprve nyní jsme se mohli pokochati nádherným romantickým krajem. Nemohli jsme se vynadívati. Po obou stranách břehu domy několika poschoďové (až 4) různých typu. Přístav takový snad neuvidíme nikde, tak každé místečko využito pro okrasu města, těch nádherných parků, bazénů, vodotrysků, palmy, pomeranče a různé stromy, které ani neznáme. 29.dubna - čtvrtek. Měli jsme příležitost si prohlédnout město, celý pluk byl převežen na parníčkách do města. Tam jsme viděli věci, které u nás nejsou spatření. Na příklad: nechati se nositi dvěma kitajci a různé jiné. Pak malý nákup tropických klobouků a trik , střevíců, panorámy a jiné památky. 30. dubna - pátek. 4. pluk na vycházce 1. května - sobota. Budíček s hudbou. Vycházku má dělostřel. pluk a ostatní oddíly. Též jsme dostali každý muž 1 dolar na nákup památek. Zde se máme zdržeti několik dní. 4 dni nakládání uhlí, braní sladké vody a produktů a den na opravu lodi (remont). 4 h. odpol byly žádány 4+5 pl. fodbalisti na matš. 5tý s klubem Hon-konských, 4tý s Angličany, obě družstva naše to vyhrály. 4tý měl 1-2, 5tý 2-3. To zase bude díra do světa a psaní v novinách. Hon-kong leží na ostrovu Viktorie před ústím řeky Kanton. Roku 1841 odstoupen byl Anglii. Soustřeďuje se zde celý obchod z jižní Číny. Je to prostředník obchodu mezi Evropou a Čínou. Hlavním předmětem obchodu jsou: cukr, rýže, uhel, petrolej, dřevo, mouka, bavlna, bambus, slonová kost, boby. Přístav je svobodný. Obyvatel: r. 1902 bylo 110.000, Číňané (z nich jen 1/4 žen), 2.000 Indů, 9.000 Evropanů, Čínská a Evropská čtvrť. Četné továrny a loděnice. Na ostrůvku rostou divoce pomeranče. Žijí tam želvy, jedov. hadi a bílý mravenci, kteří ničí i dřevěné stavby. 3. května - pondělí. Ráno se nám objevila nedaleko nás loď „President Grant", na který se dopravují: 6. pluk, štáb korpusu, štáb divise a ještě nějaká komanda. 6 h. odpol. jsme opustili ty nádherné břehy města Hon-kongu. Huronským „Nazdar" (s doprovodem dvou kapel, které napínaly všechny síly, by byl oslaven odjezd a nám bylo tak sladko, že zase budem o několik tisíc kilometrů blíže domova) jsme jeli okolo lodě „President Grant" a louče se s bratry: byl nás také navštíviti ráno po příjezdu Grantu br. gen. Syrový. Bavíme se čtením knih, díváním se do moře, občas se nám ukazují létací rybičky. Zajímavé je: když jsme jeli Japonským mořem, viděli jsme vodu tmavě zelenou, průhlednou, ve Žlutém (či Čínském) tam byla jak smíšena s mlékem, též průhledná, zde je tmavomodrá a tichá. Veliké povětří! Panama a tropické helmy jednu po druhé vítr odnáší do moře. 4. května - úterý. Budíček jak obyčejně. Dnes je již cítiti, že se blížíme k pásmu tropickému (k Singapuru). Chodíme na polo nazí a ještě z nás se pot leje, potácíme se vedrem, hledáme útočiště někde ve stínu a toho je zde málo. Dole v kabinách špatně fungují větráky, těžký hustý vzduch a na palubě slunce tak prudké, že člověk je celý omámen. Nevím, jak to bude dál, upečem se jako kurka na chlebě. 5. května - středa. Teplo užasné a k tomu ještě veliký vítr, moře je neklidné. Také dnes jsme pochovávali jednoho br. od dělostřelectva, zemřel na otravu krve. Byl puštěn v rakvi do moře. Loď je velmi zatížená, takže údery vln není spozorování. Úbor náš je velice jednoduchý: bos nebo pantofle, kalhoty bez podvleček, košili a neb řídké triko. Každý den je prohlídka místností o 11 dop. lodním lékařem. 6. května - čtvrtek. Dnes bylo nařízeno všechny stráže by měly ručnice, bylo tak provedeno. Post, který má velice málo povinností stojí s puškou v ruce: je bos, v tričku průsvitném, bez klobouku (tedy vlasatý), bez řemenu, bez nábojnice, bez patron, puška zašitá v hadr. Snad bylo tak uděláno za trest a pro posměch námořníků. Po 6. h. byly změněny bez pušek. Moře dnes zase neklidné. Veliké vlny, které jsou až 10 m vysoké. Loď se poněkud více houpe. Jedem proti větru, málo se ujede. Dnes také jsme přejeli rovník, kdy jsme stáli na slunci v poledne a měli jsme postavu bez stínu. 7. května - pátek. Po druhé požární pohotovost. Čím blíže města Singapuru, tím větší vedro. 8. května - sobota. Již se blížíme k přístavu anglickému Singapuru. Po levé straně je viděti břehy: ostrov Borneo. Ostrov Borneo je větší z ostrovů. A sice náležející k velkým ostrovům Sandorským v rozloze 750.934 km2 s 1.740.000 obyvateli, málo ještě prozkoumaný. Podnebí tropické. Je bohatý na zlato, diamanty, antymón, perly, bohatá květena, lidoopice, orangutangové, giboni, polopice, sloni, tapíři. Obyvatelé většinou domorodci: Dajakové, pak Malajci, Číňané, Arabové. Ostrov byl obnoven r. 1521 od Portugalců. Politicky je rozdělen takto: Britský ostrov Borneo má rozlohu 73.240 km2, 180.000 obyvatel, na 1 km2 2,4 lidu Labnan (korunní kolonie) 133 km2 = 6.000 obyv. = 45 lidu Saravak (sultanak) 103.221 km2 = 32.000 obyv = 0,3 lidi Brumei: 21.000 km2 = 50.000 obyv = 2,4 lidi Anglická území chráněná 197.594 km2 = 554.000 obyv = 2,8 lidi Západní území: 145.195 km2 = 371.000 obyv = 2,5 lidi Jižní a východní: 408.145 km2 = 810.000 obyv = 2,- lidi Nizozemské území: 553.340 km2 = 1,181.000 obyv = 2,1 lidi Přední města: Pontianak, Bandžermasing! 9. května - neděle. V noci jsme přistáli do přístavu Singapur. Je to anglický přístav. Město je na ostrůvku Singapur a rozkládá se na 10 km po břehu. Dělí se na čtvrti podle národností: Číňané, Malajci, Klinga, Malabajci. Zajímavá botanická zahrada, největší na celém světě a museum. Má 228.000 obyv, (z nich 3/4 mužů), nejvíce Číňanů, pak Malajců a 8.000 Evropanů. Přístav je chráněn ostrovy. Jsou v něm veliké loděnice, veliké sklady uhlí (300.000 tun). Čilý obchod se všemi částmi světa. Singapur staví všechny lodi na východní Indické ostrovy. Hlavním předmětem obchodu je: olovo, pepř, ságo, rákos, káva, bambus, rýže, rohy, petrolej. Z Ruska, Javy, Ameriky se dováží uhel, z Anglie, Japonska stroje, z Německa, Anglie oděvy. Mezi ostrovem Singapurem a Malakou je průplav jen 400 m široký. Tak velký dojem na mě neudělal přístav Singapur. Pracovní síla je pouze Číňané, Malajci a Indové, to je národ velice nábožný, pleť snědá a napolo nazí. Město sice pěkné, velice dlouhé, ale nevyniká tolik svoji krásou jak město Hon-kong. 10. května - pondělí. Po zakotvení u samého břehu přístavu bylo nám možné vyjíti všem z lodi a také do města. Vše nás zajímalo, ale velké vedro nám nedovolilo se pozdržeti déle na prohlídce města, kde jsme viděli velice pěkné stromy a sice: banány, ananasy, kokos a různé jiné stromy i ovoce jsme měli příležitost ochutnati. Ty báječné palmy, akáty a kapradí jako veliký jabloň. Také dnes byl pořádán fodbalový zápas, při kterém konsertovaly obě kapely (4+5 pluku). Zápas tentokráte nevyšel dobře a sice proto, že fodbalisti byli snad špatně pohoštěni, nedostali při tom velikým vedru nic na zavlažení. Tentokráte naši dostali 4+2 góly 4.pluk 1+1. 11. května - úterý. Dnes kdo měl jaké peníze ještě singapurské, koupil si nějaký plod ovocný. Po 2. h. odpol. jsme odrazili od břehu, zahrály nám obě kapely a my jsme se zase nesli směrem severozápadním. Večer v jízdě bylo viděti mnoho světýlek na vodě. Též byl chycen bratry netopýr velikosti slepice, jen že to mělo psí hlavu. Vzácný to exemplář. (pravděpodobně některý druh kaloně - pozn. opisovatele). Ve 12 h. v noci byl takový vítr, že jsme museli odřezati všechny plachty, jinak jsme měli je roztrhané. Moře je ku podivu klidné. Po obou stranách je ještě spatření břehy. Po levé straně je Sumatra, veliký to ostrov. 12. května - středa. Jedeme dosti velkou rychlostí, jelikož kapitán lodi najmul několik topičů v Singapuru. Malajci a Indové. Tyto vydrží více vedra a my rychleji pojedem. 13. května - čtvrtek. Dnes se těšíme tím, že jedeme rychlostí takovou, kterou jsme dosud nejeli. Kocháme se pohledem na břehy ostrovů Sumatry. Jsou vysoké, porostlé vzácnými stromy. Velký vítr, moře zase neklidné, dělá se nám nevolno od žaludku. 14. května - pátek. Dnes byla změna v jídelním pořádku a sice 3x denně. Ráno 6 h. káva s mlékem, slazené a chleba, v 10 h. a ve 4 h. odpol. podobné jako dříve. Moře se rozbouřilo. Zdržuje nám to rychlý pohyb. Bouře je vnitřních proudů (t. zv. tajfun), vlny jsou házený až na 8 m výšky. Loď se houpe správně. 15. května - sobota. Bouře snad čím dál větší, již nám voda stříká do okének, třeba že jsme až 10 m od hladiny moře. Je to 2 poschodí. Přijíždíme k místu, kde se nám stratí stín náš úplně. Také zajímavá událost je, že o 2 členy na lodi přibylo (2 novorozenata). Je viděti místy velké hejna rybiček létacích, který ze strachu od lodi letí 10-15 m a těsně nad vodou. Spánek je zde špatný, ač ležíme úplně nazí, přec ze člověka leje pot, jak by pracoval někde v peci. Ve dne v noci svítí elektrika, kterou se úplně nic nešetří. Vše nám rezaví, břitvy, nože, vidličky, zbraně, je to jako liška. Také jsou na lodi černoši (kuchaři), který jsou od amerikánu považovány za špatnější národ, a naše hoši, který jim tam vypomáhají jsou od černochů velice vážení. Černoši je chtějí ucpati samými lahůdky. také dobře chytají náš jazyk, učí se slovíčka. Jsou to dobří lidé a pracovití. 16. května - neděle. Tři a dvacet dní již plahočíme se vodami oceánu. Po prvých několik dní byli jsme zaujatý mořskými zvláštnostmi, pozorovali jsme vlny, prohlíželi loď, ochutnávali speciality vojenské americké kuchyně atd. Nemoc mořská se na nás celkem nedostala. Jezdili jsme příliš dlouho po ruské magistrále, houpali jsme se pod sliby těch možností v nemožnosti, a proto po sibiřsku moře jest na nás krátké. V 6 h. odpoledne jsme slavnostně za zvuku hudby přistáli do přístavu Kolumba. Břehy města udělaly na mě zvláštní dojem jejich půvabem. Zem nevysoko nad vodou, porostlá vzácným nám stromovím, lesy palmové a v nich jako ve stínu budovy vysoké a villy. Mezi největší zajímavosti ostrova počítáme nádhernou botanickou zahradu a veliký chrám budhistický, pověstný tím, že se v něm přechovává zub Budhy. Původně tam byl skutečný zub Budhy, ale ten byl Portugalci uvezen a zničen. Důmyslní kněží budhisté, aby nebyla dobrá pověst chrámu zmenšena, našli kdesi tento zub, náležející podle všeho nějakému velkému zvířeti a ukazují ho za pořádnou odměnu vesele dále. Město samo jest rozděleno na tři části erarní - budovy kasárenské, velkoobchody, domy exportních firem, banky, směnárny. Domy nepřívětivé a mračné, v nich se Evropané zdržují jen v krajní nutnosti. Jinak se utíkají do druhé části města, tak zvané evropské, složené z množství roztomilých vill a letohrádku, ponořených přímo nad moře na jehlách, až pohádkově krásné zeleně natřené. Neméně zajímavými obyvateli oceánu jsou korály. Jsou to trsy bílé, jež bratři kupovali v Singapuru za několik centů. Nejsou ničím jiným než vápenitými obaly, ve kterých koráli žijí. Tyto jsou různých tvarů a dle toho se též dělí na různé druhy. Nejdražší jest ovšem korál červený, který se vyskytuje hlavně u břehu Austrálie, kde tvoří celé ostrovy. Také zajímavé jsou škeble. Veliké rýhované se zubatými okraji, celé bílé, hnědé skvrnité uvnitř pokryté perletí a jmenují se zívy. V našem Pražském zemském museu máme pouze jeden exemplář zívy obrovské, která má misky 1/2 m. Přijde-li do spáru takové zívy a stiskne ruku někomu, jistě zdravá nezůstane. 19. května - středa. Ve 3 h. odpol. zase opouštíme přístav Kolumbo a za 2 hudeb hrajících se pouštíme na širé moře a nejdelší dráhu od přístavu k přístavu. Moře se nám nelíbí už nyní a sotva jsme se rozjeli. Máme tentokráte ten oříšek rozhodující, jestli tento šťastně překonáme, budeme míti vyhráno. Dosud se nám zde neobjevil žádný případ vážného onemocnění. Velice ku podivu hodné je, že při takových vedrech v tropickém pásmu málo na nás působilo. Zase něco pěkného si odsud vezem v paměti. Že vzdejší obyvatelé domorodci při vycházce naši do města byli tak drzy, že by byli ukradli vojáku vše, co se mu dalo. S prosbou pronásledovali člověka třeba celou cestu. Ostrov Ceylon nám zůstane v paměti a nikdy nevymizí. Zde je jádro krásy a romantiky. 20. května - čtvrtek. Podivuhodno je moře tak klidné, ač vítr dosti velký. Jedem dosti rychle. Teplo přímo omamující. Přes zákaz br. pl. lékaře opalování se sluncem, hoši běhají do ošetřovny, jelikož nemohou snésti bolest úpalem slunečním, by je ošetřil (namazal vaselinou). Hoši jsou tak opálení, že tělo mají červené jako rak a dělají se veliký puchýře a kůže se loupe jak na hadu. 21. května - pátek. Tak tiché moře za dne snad ještě nebylo jako dnes, v noci ale se čekalo něco bouřlivého (asi tajfun). Potkali jsme dvě anglické lodě se zbožím. Nuda je stále větší na lodi. Žár veliký, ani nechutná jísti a kouřiti, ač jsou žaludky prázdné. Dočkám-li se, kdy budu moci si sednouti doma za stůl a vyprávěti, kdy přišla sezóna fazulová, jak nám špatně lezly do krku. Bude to radost, podle chuti budeme si moci utrhnouti ovoce jakékoliv, kdy a kam bude se chtíti jíti. 22. května - sobota. Jednou za týden a sice v sobotu vždy je požární trevoga, dnes také byla. Dnes jsou přihlášky u br. Prušáka na veřejné cvičení v Port-Saidu. Již večír se cvičí prostná na slet 7. v Praze, třeba že se nezúčastníme, budem asi ještě na cestě. 23. května - neděle. Dnešním dnem již končíme celý měsíc na moři. Ten, který má ponětí o moři a lodi, uzná, co máme za sebou. Bedlivě počítáme dny do Port-Saidu, jak by jsme tam měli již domov. To jest tak: z Port-Saidu máme jízdy jen asi 5 dní, kdy s velikým hurá budem utíkat z lodi jak když nám tam nabije, ani se ohlížeti na zpět nebudu, a vícekrát v lodi nechci jeti. A když si člověk vzpomene, za jak dlouho budem moci býti doma, radostí mráz po těle přejde, a v hlavě se to nemůže srovnat, jak by to tam nepatřilo, že jedem domů. Za ten celý den co myšlenek prolítne hlavou, jak pudu domů, kdy a kterou cestou, jak budu klepat na dveře neb okno, kdo as přijde mě vstříc otevřít, jak se budu ohlížeti kolem sebe, zda-li ten a onen předmět je na tom místě, kdy jsem jej naposledy viděl. Přijdu do světnice, první bude, zda-li někdo nechybí z rodiny po tak dlouhé a ukrutné době. Bude se člověk přec jen ohlížeti, jak by přišel tam, kam již nepatří. Píši to v tu dobu po měsíci snad na minutu, kdy jsme odjížděli z Vladivostoku. A ještě k tomu, jak by se nám moře odměňovalo a slavilo jubileum. 30ti denní hladina tak tichá, jako nikdy ještě nebyla, ani tak jsem si moře tiché nepředstavil. Bez vln jako zrcadlo, mezi tím poletují rybičky a svojí malou vytrvalostí v letu popisují za sebou dráhu, takže pohled dnešního dne je jak krásný na tabuli skla zrcadlového a nádherně leptaného (gravírovaného). Loď se snad ani nepohne, aspoň člověk to málo pozoruje. 24. května - pondělí. Budíček jak obyčejně. Pohoda velice pěkná. Cesta k vlasti se nám již krátí. Počítáme už jen asi 10 dní jízdy, ani se mi to nemůže v hlavě srovnati, že by to bylo možné a v krátké době se octli v kruhu našich drahých doma. Každý den vzpomínky na domov a na svoje známé letí jak bezdrátová telegrafie. Při tom ještě dnes se končejí svátky svatodušní, vzpomněl jsem si, kde se nacházíme, jak daleko ještě od domova na vodě zbaveni země, jak to podivně působí. 25. května - úterý. Dnes po jízdě několikadenní jsme opět vlevo spatřili veliké hory. Byly to břehy ostrovu Sokotra. Po několika těch dnů, kdy vidíš jen stále vodu, na člověka jdou podivné myšlenky, jak by jel do vyhnanství někde. Ve 4 h. ráno jsme projížděli Ardenskou úžinou, jeli jsme dosti daleko od přístavního města Arden, neměli jsme ani příležitost se pokochati pohledem na přístavní město. Po 6. h. ráno jsme přijížděli do Rudého moře. nyní bude snad ta cesta více baviti, jelikož budem stále viděti malé ostrůvky a různé břehy. Třeba že vedro je zde větší nežli v tropech, není možné choditi bosi žárem přímo k nesnesení. Nuda je zde veliká. 26-27. května - středa, čtvrtek. Žádné zvláštnosti. 28. května - pátek. Dnes je zajímavo poslouchati na palubě debaty bratřích tu a tam sedící v hloučku. Hovoří se jen o domově, jak pude domů, s kterým vlakem, jak se přihrne s celou svojí výbavou, a nejradši prý večír by přišel, aby je žádný neviděl a svoji drahé překvapili. Když si zdravým rozumem rozváží člověk, jako malé děti, které očekávají nějaký svátek nebo posvícení, slavnost ta radost toho setkání s domovem, na který po tak dlouhou dobu (léta) vzpomínal a konečně se dočkal. Ani se to nedá vypsati to slavné shledání. 29. května - sobota. Dnes již je nálada u bratří mnohem lepší a sice: blížíme se ku Suezskému kanálu. Viděti jest na levé straně břehy a ta krátká doba jízdy se nám krátí, počítáme to už jen na dni. Ani čtení knih, které nám dává k disposici osvětový sbor a strýček americký nás nebaví. Chodíme z místa na místo, jako když něco člověk hledá a nemůže to najíti. Chvílemi se díváme do moře, ani to už není zajímavé, vše už omrzívá. Veliká potíž zde na lodi je s praním prádla. Ve slané vodě mořské se prádlo nevypere, kdyby si kotníky všechny do krve sedřel. Slanou vodou se špína jen více zažere do prádla a místo co by měl to míti čisté, vytáhne ho snad ještě černější. Bylo nás spočátku veliká hanba před personálem lodním tak černé prádlo sušiti, ale jak jsme si měli pomoci. Nyní již jsme to poznali. V noci se vstane a vezmou se několik kotlíků vody sladké (která je pouze k pití do kuchyně) a třeba ještě v noci se to vyžuchlá v té kapce vody, přec to je lepší čistší. Jest-li přijde déšť, je takový shon o vodu měkkou, div že se o ni hoši neperou, tak na lodi voda sladká je vzácná. Že voda mořská je na prádlo mor, nevěděl jsem také dříve. Zajímavé je takový kus světa projeti a pražádných nákažlivých nemocí neprodělati a mezi tolika lidmi a takovém kraji tropickém ani ta velká vedra na nás nepůsobí mnoho. Usmívali jsme se dříve, až budem projížděti Rudé moře, že se žárem káceti budem okolo Sahary a poušti - a není to tak velké. Všude kolem jen samý písek, vlevo, vpravo, dole, na hoře, „pardon", na hoře písek už není. 30. května - neděle. Dnes v 7 h. ráno jsme se cítili být šťastnými, když naše loď přistála v přístavu a města Suezského, kde se nám podařilo viděti potopenou loď německou, špičky dvou stožárů vyčnívaly ještě z vody. Přístav je v samém písku a kolem není pražádných pahorků, úplná rovina. na malých lodičkách se zmítají vzdejší národ, Turci. Voda je zde tak čistá, jako sklo. Také dnes bylo mě popřáno viděti žraloka. Zrak se mi pozastavil nad takovým tělesem, vzácný to exemplář. Byl několik metrů dlouhý a objem se nedal zjistiti, ač byl blízko a úplně na povrchu vodní hladiny. Odtud začíná Suezský kanál, ten je 160 km dlouhý a 100 m široký a jen 11 m hluboký. vedro je dnes veliké. Nuda nás poněkud opouští a zraky bratří jsou už veselejší. Ve 2 h. opouštíme přístav Suez. Město nádherné výstavnosti, několika poschoďové domy (4), s pěknými parky a sady, stromoví jen palmy zvláštního druhu. Pohled na město je zajímavý: okolo jde dráha. Všechny čluny musely býti odstraněny, jelikož svoji šířkou škodily by proti jedoucí lodi. Lodní dráha kanálem je velice úzká. Kanál je celý vydlážděný a kdyby byla hnána naše loď sílou vlastní, dno kanálu by se velice poškodilo, snad by nás tudy ani nepustili. Byli jsme nuceni se nechati vléci parníkem, který pracuje dvěma šrouby. 31. května - pondělí. Asi 50 km od Suezu na jednom rozjezdě jsme včera přijeli a přestali až do rána, kde se nás tam shromáždilo povícero lodí. Dnes v 6 h. ráno sotva jsme vstali a už byla loď v pohybu. Cesta kanálem byla tak zajímavá, neustál člověk v udivení, kdybych byl se zapomněl, byl bych se snad udivil. Oči jsem si mohl vykoukat, viděl jsem veliký hejna pelikánů, tu zase velbloudi a jinde zase muly. Též bojiště, kde Turci chtěli přeraziti front a přejeti kanál. Dopol. asi v 9 h. jsme měli nedaleko města (kolonie franc.) Izmailia. Odtamtud vyhrnulo se tolik areoplanu, jako když se včely rojí. Jeden po druhém nás obletovali a tak nízko, div že křídly nám neurazili hlavy a to trvalo snad několik hodin. Při tom ale fotografické aparáty měly veliký tuml na obou stranách. Ve 4 h. odpol. jsme se zapíchli v přístavu nádherném a přeplněným přepychem Port-Saidu. Nevím ani, jak bych se vymáčkl, nemám tolik výrazů a nazvání pro vylíčení města. 1. června - úterý. Byla vycházka několika rot do města. Počasí bylo velice příjemné, takže prohlídka přístavního města dosti zajímavá. Město je velice pěkné, né ale velké. Žijí tam Angličané, Francouzi, Turci a Arabové. Takto přístav je anglický. Je stále v něm stanné právo, je dovoleno zdržovati se v ulicích do 6 h. večer. Bylo prazvláštní, že v přístavu tomto nebyl ještě žádný transport puštěn do města, až přišli jsme my snad mající velkou popularitu, dovolili vycházku volnou. 2. června - středa. Přišla řada na náš 5 pluk. Prohlédl jsem si město důkladně. Tamějšímu obyvatelstvu jsme vzbudili pozornost snad svým chováním. Veliká drahota, malý nákup cigaret a pohledních lístků. Také ve 4 h. odpol. naše jednota pořádala veřejné cvičení. Účast cizích byla slušná. Různý konzulové: Angl., Amer., Ital., naši, Franc. Cvičení veřejné mělo program prostná na 7. všesokol. slet, devítice 1. pražská, nářadí po 1 družstvu, bradla, hrazda, devítice 5. brněnská, pak společná prostná ze 6. sletu (asi 300 bratří). Cvičení vyšlo blahodárně. Účinkovaly obě hudby. Odnesly si velký aplaus. Po cvičení bylo pohostinství: po 3 lahvích limonády a několika kouskách dortů. Připravili jsme dobrou půdu šestému pluku. (snad bude též zde něco pořádati většího). 3. června - čtvrtek. V 11 h. dopoledne jsme zase pustili se na další cestu. Nedaleko nás stál anglický válečný křížák, který nám dával pozdrav a my jsme jim čest při hudbách a za zvuků národních písní. Snad to je poslední kousek na moři. Moře klidné, jen prudkou jízdou od lodě vlnky, jako když hrají a vyluzují tóny srdce utišující, připadá mi to při nazírání do vln, jako když nám oslavují brzký příchod do vlasti. 4.-5. června - pátek, sobota. Ve 2 h. odpol. jsme viděli břehu ostrovu Sicílie. Moře se může přirovnávati k moři Čínskému. Silné je na spodní proudy. Odpol. jsme vjížděli do Jaderského moře. Středozem. moře bylo dnes velice rozbouřené. Z lodě se udělala skořápka. Cítily to zase slabé žaludky. Záchody byly plné, a ostatní šli ležet, snad bylo tak lepší, nepůsobilo tolik houpání. 6. června - neděle. Dnes jsme dosáhli rekord v jízdě. Podnebí je zde mnohem chladnější a duch lidí veselejší, snad je to příčina blízkých břehů italských. Již máme jízdy v lodi jen asi 22 h. a bude konec. Když si na to vzpomenem, jak daleko jsme byli a říkali, kdy as pojedem domů a nyní je to zde. 7. června - pondělí. Snad ještě nesvítalo a již grányky pracovaly. Byla velká příprava k vykládání, ani nám spáti nedaly. Jedem dost blízko břehů Dalmatských, pěkné pohoří a obsazení pěknými městy. Již počítáme, že naše loď zakotví v 11 h. dopol. v přístavu a městě Terstu. Připravujem se, vše balíme. Bratři naznačení k vykládání (30 od roty) očekávají. Och, raději kdyby jsme vypadli z lodi už dnes. [zpět]