Thásos
Oldřich Král 2014Řecký ostrov Thásos byl osídlen již v době kamenné. Je znám jako zelený ostrov v Egejském moři. Nachází se asi osm kilometrů od pobřeží řecké Makedonie, vlasti Alexandra Velikého.
V této části Thráckého moře umístila příroda tento smaragdově zelený ostrov nazývaný též v minulosti Aithria, Aéria, Chrysi či Hedones. O ostrově píše řecký dějepisec Hérodotos, autor prvních řeckých dějin, že ostrov objevili Féničané v čele s Thasem v letech 1500 – 1600 př.Kr. Féničané zde hledali Evropu, sestru Thasa již unesl Zeus (Jupiter) přeměněný v býka. Sestru zde nenašel, ale pro krásu ostrova zde na něm již zůstal.
Ostrov Thásos, kterým (asi) prošli spolubojovníci Odysea po skončení Trojské války, viz. Sirinas vzpomínané později.
Thásos je v podstatě malý ostrov s bohatou vegetací o rozloze 394 km2 a s obvodem kolem 100 km. Pěstují se zde hlavně olivové, ořechové stromy a vinice. Klima je mírné. Máte-li možnost dostat sklenici rozlévaného vína, vězte, že se jedná o víno z místních vinic, které dávají výborné víno, chválené již za starověku Antidotem (4.stol. př.Kr.) a bohem plodnosti Dionýsem. Dodnes patří místní víno k nejlepším řeckým vínům.
V 7. stol. před Kristem se ostrova zmocnili Jónové z ostrova Páru. Díky ziskům z těžby zlata (oblast Potos mezi obcemi Ainyra a Koinira), se stal antický Thásos sídlem námořní říše.
V roce 462 př. Kr. jej obsadili Athéňané. Zatímco za Římanů město vzkvétalo, ve středověku upadlo v zapomnění. Dnes je posledním zdrojem nerostného bohatství ostrova křehký bílý mramor z lomů, jimiž jsou zjizvena úbočí jižně od města Thásos zvaného též Liménas.
Město bylo osídlené takřka před třemi tisíci let, a ostrov v době rozkvětu měl asi 80 tisíc obyvatel. Piráti a Turci měli největší podíl na úpadku ostrova, který v roce 1707 měl jen 7 tis. obyvatel (v současnosti asi 15 tis.). V roce 1813 turecký sultán Mahmud II. postoupil Thasos zakladateli novodobého egyptského státu, Mohamedovi Alimu, jako odměnu za to, že mu Ali pomohl dobýt svatá muslimská města Mekku a Medinu v dnešní Saudské Arabii.
K nepokojúm došlo v roce 1895, kdy Egypťané postoupili anglické společnosti právo na těžbu dřeva na ostrově. Po potlačení "vzpoury proti Angličanům" tureckým sultánem se Turci na ostrov vrátili a drželi ho až do roku 1912, kdy 18.10.1912 došlo k připojení Thasosu ke svobodnému řeckému státu. Datum se slaví jako den osvobození.
Za pozornost stojí rozvaliny starověkého Thásu a způsob, jakým prolnuly s novodobým městem. Základy byzantské baziliky zaujímají část ústředního náměstí, zatímco po silnici do Panagie míjíte rozlehlý Héraklův chrám a poté monumentální bránu.
Archeologické muzeum vedle "agory" uchovává nejnovější objevy, (klimatizované muzeum, s artefakty starými více než 2.000 let, vstupné 2 Eur, stojí za prohlídku).
Helénistická a římská "agora" (centrální tržiště), kterou vymezují trosky čtyř sloupových síní, se rozkládá na ploše 80 x 100 m, v době od 4. do 2. stol. př. Kr. - za starověkým vojenským přístavem (dnes rybářským přístavem s výletními loděmi – v levé části od vjezdu do přístavu). Najdete zde zbytky několika chrámů zasvěceným božstvům a římským císařům, dále fragmenty pomníků různých héroů a rozsáhlou kanalizační síť.
Torza Dionýsova chrámu najdete cestou od archeologického muzea k helénistickému divadlu z 5. stol. př.Kr. na úbočí nad přístavem, amfiteátr měl kapacitu dva až tři tisíce diváků. Za Římanů zde proteklo mnoho krve.
Od divadelního amfiteátru je ohromující výhled na moře.
(Divadlo se v roce 2013 – 14 opravuje a je nepřístupné), zvolte proto cestu na konec přístavu, cestou mírně do kopce kolem kostelíku Agion Apostolon po levé ruce nad mořem a při masívní hradební kyklopské zdi dojdete až k amfiteátru, který shlédnete seshora a budete pěšinou postupovat dále vzhůru kolem kostelíka (2/3 cesty) až na Akropolis (starověké pevnosti, zbudované na místě Apollónova chrámu). Opětovně použité zdivo je patrné na jižní straně, kde jsou v kvádrech vytesané výjevy ze života (Apollónova ?) - přestavěno ve 13. stol. n. l. Benátčany.
Základy Athénina chrámu z počátku 5. stol. př. Kr. se nachází na druhém vršku Akropole, jejíž terasu nesou zbylé mohutné zdi. Krátká plošina ve skále je vykradený hrob.
Na konci Akropole je příkré schodiště, jež sestupuje k "Parmenonově" bráně v městských hradbách. Uchovala si překlad a její jméno pochází z nezřetelného nápisu: "Parmenon mě postavil" na nedalekém stěnovém kameni. Při sestupu podél hradební zdi města směrem k silnici, jež vede do Panagie či Makryammos se nachází tkzv. Silionova brána. Jestliže sestoupíme po schodech na její levé straně, objeví se nám figura nahého démona Siléna s koňským ocasem a dlouhým vousem. Jde o nejstarší reliéf hradební zdi.
POZOR, sestup z Akropolis od příkrého schodiště dále, není vhodný pro děti a méně zdatné turisty bez pevné obuvi, sestup je náročný a vede podél množství včelých úlů přes soukromé pozemky!
Opustíme hlavní město a cesta na Panagii nás zavede na rozcestí k Makryammos, soukromé turistické středisko s mramorovou pláží a mramorovými kvádry přístaviště. Při projíždění bránou do areálu se občas vybírá vstupné (2 Eu), někomu osvěžení u bazénu se stánkem či v místní restauraci stojí za prohlídku, jinému ne. Pokud nechcete platit a přesto byste rádi navštívili mramorovou pláž, vpravo od brány je prašná cesta, která obchází středisko a míří k další pláži po asi 3,5 km. Autem bych cestu neriskoval, na motocyklu asi ano, mramorových pláží na ostrově moc není. Někde zde stojí nedokončená rekreační budova rodiny Kruppů u malé pláže, ale zažil jsem pouze příjezd z moře lodí. Jednodenní výlet lodí za 30 Eu k nezaplacení!
Obec Panagia 8 km od hlavního města byla založena před 300 lety a je postavena na hornatém svahu tak, aby ji nebylo vidět z otevřeného moře a byla tak chráněna před piráty. Po roce 1821 se stala hlavním městem ostrova. Charakteristické břidlicové střechy, platany a kašny s osvěžující vodou. Každého 15. srpna je zde pouť. V obci je jedenáct kapliček, které jsou považovány za divotvoné (sny plnící zvláště v lásce). Pozoruhodné jsou šlechtické domy s verandami a břidlicovými střechami a impozantní kostel Panajas (1832).
Pobřežní část obce Panagia se nazývá Skala (čili přístaviště) a pláž Chrisy Amoudia, (zlatá – Golden beach). Zde začíná nejdelší písčitá pláž, která vede cca 3,5 km až do obce Skala Potamia s příjemnými tavernami a bary. Na levé straně pláže je vidět "akrotiri Pyrgos" neboli "mys Tvrz", který tak byl pojmenován podle obranného hradu, jehož ruiny jsou dodnes viditelné. Neopomeňte navštívit venkovní terasu restaurace "Vigli" o něco výše nad pláží s vyhlídkou na celou pláž Golden Beach a na mysu Tvrz. Při své první návštěvě ostrova v roce 2003 jsem zde viděl na mělčinu najetou a tím pádem havarovanou nákladní loď s Panamskou vlajkou. Nikdy mě (suchozemce) nenapadlo, že někdy uvidím ztroskotanou a opuštěnou loď i s nákladem, tento náklad – semena bobů se postupně vysypal do moře a vlny jej vyvrhávaly na pobřeží. Ani ptáci boby žrát nechtěli a tak ten rok "zlatá pláž" byla černá.
Půjdete-li dále za restauraci Vigli, dojdete k místnímu přístavišti rybářských lodí a můžete vyšplhat až na skálu. Po hodině chůze dojdete na konec mysu Pyrgos, kde se nachází stará kulatá věž (6 stol. př.Kr.), která sloužila jako maják, ale je i hrobem svého stavitele Thasiu Akiratos, jak říká nápis ve zříceninách.
Obec Potamiá je postavena na svahu hory Ypsaria (ukrytá zde před piráty) a odtud je možný výstup na vrchol 1202 m nejvyšší hory ostrova. Výstup trvá 4 až 5 hodin na vrchol a je značně náročný, po špatně značené cestě (počítejte s návratem též 4 hod.).
V obci se nachází muzeum Polygnosta Vagise s mnoho děl tohoto známého sochaře. Umělec emigroval v roce 1911 do Ameriky a v roce 1963 navštívil své rodiště na Thasosu a nabídl své dílo řeckému státu. Jeho sochy jsou v Metropolitním muzeu Nového Yorku a v Muzeu současného umění. Zemřel v roce 1965 v Americe, muzeum v Potamii bylo otevřeno 29.8.1981. Na náměstíčku jsou stinné platany a přívětivé místní taverny, kde lze objevit např. karbanátky z Oktopusu – z chobotnice, a chováte-li se přiměřeně, tak i přívětivé Řeky.
Z obce Potamia sjedeme do Skala Potamia, kde při pobřeží je promenáda až k malému přístavu s kamennou budovou (1918) připomínající kostel. Obrovské dva platany cestou.
Ráno rybáři vyndavají ze sítí své úlovky a předávají je lidem z taveren při pobřeží.
Za obcí se nachází ostrůvek Krambusa s kostelíkem a ostrůvky Koinira. Naproti největšímu ostrovu vzdálenému 1700 m od pobřeží je stejnojmenná obec Koinira s oblázkovou pláží (sjeďte k penzionu Sylvia – plného Čechů a Slováků).
O 2 km dále je překrásná pláž "Paradiesos", což řecky znamená "ráj". Je to jedna z nejhezčích pláží ostrova (částečně pro naturisty) položená uprostřed zeleně vzdálená jen 15 km od Thasa či 5 km od Skala Potamia.
Po cestě se otevírá pohled na mys Svatého Jana a Lukáše, a silnice nás vede do Aliky – nejkrásnějšího koutu ostrova. Aliky je osada s několika domky (tavernami) a se dvěma plážemi vpravo bez vln, vlevo s vlnami. Poloostrov jež tvoří bývalé mramorové doly přímo u moře pocházející ze 6. st. př.Kr. (27. století před námi ...).
Slyšel jsem , že je zde nejdražší ubytování na ostrově. Kamenné domky s přívodem studené vody, bez elktřiny a bez signálu na mobil. Přebývají zde bohatí za 2500 Eur týdenního pobytu.
Mramorové "vany" vypovídají o těžení mramoru, jež bylo ukončeno před 7mi stoletími.
Bolest lidí těžících ručně mramor vás ovane při pohledu do mělkého přístaviště pro nakládání odtěženého mramoru přímo do lodí. Poloostrovem vede pěšina, která vás zavede k rozvalinám dvou chrámů z křesťanské doby. Cestou, budete-li pozorní, uvidíte nedokončené mramorové sloupy ležící šikmo ze svahu směrem k moři. Za zmínku stojí i vodní kašna cestou od památek a nápis Evropské unie, která to vše pro Váší potěchu zaplatila.
Nedaleko od Aliky se nachází ženský klášter Archanděla (Archanggelos Monastery) s kouzelným výhledem na moře. Klášter je přístupný, pokud si oblečete široké kalhoty, které vám mniši poskytnou ve vstupní bráně. Říká se, že obraz Michaela Archanděla, který se uchovává v tomto klášteře, obsahuje kousek dřeva z Kristova svatého kříže (jiné zdroje hovoří o hřebu z kříže). V Klášteře je krámek s výtvory místních mnišek, za prohlídku kláštera se neplatí, tak si na oplátku na památku něco kupte. V modlitební místnosti můžete zapálit svíčku se vzpomínkou.
Dále vede cesta k obci Astris. Před sjezdem k obci je na straně moře malé parkoviště s cedulkou Diavolos (Diovo oko), jedná se o přírodní zvláštnost, o malé jezírko těsně u moře.
Bývá mírné jak beránek s modrozelenou vodou zvoucí ke koupání, ale i zlobivé, když jsou na moři vlny, ty se pak přelévají do jezírka, které s vysokými skalnatými stěnami břehů vám nedovolí z jezírka odejít. Zažil jsem mladou ženu, kterou zachraňovali dva mladí muži a jeden z nich se po úderu vlnou o skálu málem utopil – v jezírku o průměru 20 metrů ! Koupání vysloveně nevhodné pro děti a neplavce. Nádherné, když prohlídka vyjde. Autem přístupné přes zmíněné parkovitě a procházku ve zpevněné obuvi cca 800 m směrem k moři. Bez auta je možné na počátku obce u cedulky Sirinas zahnout doprava na prašnou cestu a cca po 300 m doleva do kopce dlouhého asi 1400 m a opět po skalách směrem dolů k moři cca 500 m. Kamenitý terén, černé hady jsem viděl jen přejeté, prý jsou neškodní ? Apropó Sirinas, dle legendy u "Diova oka" seděli Sirény a vábily Odyseovy námořníky.
Cesta je značená zeleně a červeně až posledních 500 m, jako vždy, nedostatečně - na zemi.
Následuje několik hezkých pláží a vjezd do obce Potos – bývalá rybářská vesnice, dnes středisko zábavy. Krásná pláž dlouhá 2,5 km, kamenitá, částečně písčitá a opět kamenitá s kolonií ježků, jež jsou všude, kde je nečekáte. Vlevo z pohledu do moře je procházka po kamenité cestě na vršek kolem kostelíka a až na zadní mys s krásnými výhledy (nejkrásnější západy slunce najdete zde, a pak na druhé straně pláže na terase hotelu Thassos). Pravá strana pláže je zakončena malým přístavem a desítkou taveren. Vnitřní část městečka stojí za projití. Místní nedokončený kostel z betonu je rok od roku krásnější, jak se postupně dokončuje, prozatím jsou zpívané mše o víkendech ve sklepní části kostela.
Z pláže vidíte na obzoru horu Monasteri na 50 km vzdáleném poloostrově Chalkidiki (mužský klášterní "stát"). Okolo hory je ustavičně obláček – "ježíško", jak mi tajemně sdělila slovenská barmanka, která zde žije 10 let a potvrzuje, že obláček tam zkrátka je (takřka) vždy.
Jediná křižovatka na hlavní cestě u hotelu Olympion, doprava se vydáte do vnitrozemí do
obce Theologos s množstvím historických budov, kostelem a tavernami, kde si vás dokáží vážit, ostatně takřka pokaždé na ostrově při placení oběda či večeře dostanete ještě na cestu zákusek či mísu ovoce, počítejte s tím, zákusky jsou velmi syté a ovoce čerstvé a vychlazené.
Pefkari – opět hezká pláž.
Město Limenária (druhé největší). Nutno projít při moři od přístavu pod "správní budovou" zlatých dolů na skále až po nové hotely na západě Limenárie.
Vyplatí se nepospíchat – prohlížet si i vedlejší uličky (levnější taverničky) se dvěmi či třemi stoly. Na hlavní promenádě velké taverny a obchody.
Za Limenárií stojí za zastavení Trypiti – parkoviště u hotelu. Nutno podejít silnici schodištěm u hoteli Trypiti a úzkou cestou cca 200 m a jste na pláži, kde můžete vlevo vyšplhat na útes (pozor na nudisty pod ním), koupání doporučuji až v pravé části (písek), jinak jsou kamenné plotny při vstupu do moře. Supermoderní hotel z roku 2010 pro bohatou klientelu sestupuje k pláži. Vy můžete opět vyšplhat na útes vpravo, nudisté zde nejsou.
Skala Marion – přístav, Skala Kallirachis – v úterý tržiště.
Skala Sotiros, Kalives, Skala Prinos – písčité pláže, penziony z poslední doby.
Za zmínku stojí místní chaty u moře v malých zahrádkách okolo kterých pojedete.
Kalives, Skala Prinou, Skala Rachoniou – snad jen, že zde uvidíte vrtné ropné věže v moři a písčité pláže u moře, vpravo pak olivové háje stovky let staré.
Glyfada je zajímavá pláž, z počátku z malých kousků mramoru. Bůh ví, kdo je opracoval, vždy si kousek mramorového hranolu odvážím s sebou domů.
A jsme opět v hlavním městě Limenas – Thasos.
Ostrov autem projedeme za jediný den (moc si neodpočinete), motorkou za dva dny, na kole v menších vzdálenostech můžeme jet kdykoliv (nejlépe brzy ráno). Kromě pár nedočkavých závodníků, ostatní jezdí do 50 km/hod., není kam spěchat, že ?
Máte-li možnost ke snídani si dát med, neváhejte. Místní med je úžasný.