|
Povolání:
ajznboňák, dozorce posunu
Doplňující texty:
ROD ŠPIRKŮ
Pro první orientaci si napřed prohléněme jejich rodopisnou tabulku. Podle ní začneme i zde od mojí maminky Magdaleny:
Příloha č.86 - Špirkovi
Vnuků prababička Vnuků pradědeček
Magdalena Špirková + Jaroslav Paichl
*11.4.1903 +6.2.1976 *3.10.1899 +29.12.1969
Václav Špirk, krejčí + Pavlína Stašková
*9.3.1873 +5.4.1952 *5.7.1876 + 6.12.1966
Josef Špirk, bednář + Magdalena Šašková
* ? 1848 * ?
Jan Špirk, bednář + Alžběta Bušková
*14.10.1795 * ?
Jan Špirk, mlynář + Ludmila Langová
*9.7.1750 * ?
Jan Špirk, mlynář + Ludmila Jindřichová
* 1720 * ?
Jan Špirk, mlynář + Gertruda Merklová
* 1698 * ?
Jan Špirk, mlynář + Suzana
* ? 1670 * ?
Jan Špirk, mlynář + Anna Hitková
* ? 1640 * ?
Dostali jsme se tedy skoro až k Bílé Hoře, dále matriky už nejsou. Co o Špircích víme ? Jen, že po Bílé Hoře sídleli převážně kolem Merklína, tedy
jihovýchodně od Plzně, na půl cesty mezi Přešticemi a Stodem. Těžko už zjistíme, zda zde byli odedávna, nebo se tam přistěhovali. Musel to být velmi
početný rod, protože Špirkové mívali mnoho dětí, jsou jich plné matriky nejen v Merklíně, ale i v Čelákově. Když se podíváme do plzeňských adresářů,
tak je najdeme i zde.
Jméno Špirk nezní česky. Může být odvozeno od německého die Spirke což značí druh horské borovice. Možná, že to je náš Sosna. V matrikách se
však setkáme i s příjmením Spürk, Spyrk, pak by to mohlo souviset s německým Spüren - cítit, vnímat. To je však méně pravděpodobné.
Jednoznačný závěr o etymologii asi nebude možno udělat.
Podle zaměstnání výše uvedené řady Špirků lze usuzovat, že byli hlavně mlynáři nebo sekerníky, že tedy za doby feudalismu byli spíše svobodníky,
nebo jako řemeslníci snad nebyli povinni robotou. Nebyli tedy asi významně utiskováni majiteli merklínského panství, kde převážně žili. Paralelu toho
bych viděl třeba v osudech mlynáře v Jiráskově hře Lucerna. Mlýny byly na řece Merklínce která vzniká po soutoku Bukovského a Bílkovského
potoka. Špirkové sídleli v jiných místech Merklínska, např. v Pteníně, Bukové, Zeměticích. Hlavní naše větev má svá centra v městečku Merklín a
ve vsi Čelákov (Čelákovy) Tím se ale rod Špirků dostal do těsného sousedství s rodem dolanských Paichlů,
MERKLÍN je písemně vzpomínán už v r. 1335. Jeho název pochází asi ze jména lokátora, začínajícího jménem Mark jako třeba u arkvarticů. Tak či
tak však byla tamní tvrz rodinným sídlem rytířů Merklínských z Merklína.
1394 se už o něm mluví jako o městečku (oppidum). Za husitských dob byl jeho držitelem stříbrský měšťan Michal z Merklína. 1495 Merklín koupil
Vilém z Chřínova, od 1558 do 1652 ho držela Anna Albertina Říčanská z Fürstenberka, pak byl 1659-1692 v majetku pánů Bertholdů z Uherčic. Od
1692 do 1723 patřilo panství Novohradským z Kolovrat. Od 1723 byli majiteli panství páni Morzinové, pak Kolovrat Novohradský, od 1872 měli
merklínský velkostatek Pálffyové.
ČELÁKOV je jako ves prvně vzpomínán r.1379, V r.1453 je zde zmiňován vzpomínán Henrych z Notova, doklady o něm jsou i ze 1653 (Czelakowo),
později sdílel osudy Merklína, např. v 18. století patřil s merklínským panstvím pánům Morzinům, pak Kolowratům -Krakovským. Farou patřil vždy do
Merklína.
Matriky se Špirky najdete ve Státním oblastním archivu v Plzni, 3011 Plzeň, Sedláčkova 44. Neradím však nikomu se do nich zavrtat, protože jen pod
označením SM 67 je jich zde 45. Takovou záplavu Špirků snad svět ani neviděl. A to jsem prohlížel jen matriky Merklína a Čelákov, a už jsem neměl
sílu na Zemětice, Chalupy, Bukovou. Lhotu, Ptenín, Otěšice, Kloušov, Bolkov...
Začněme tedy nahlížet do života jednotlivých našich předků v této vedlejší větvi.
Příloha č. 87 - Podobizna Magdaleny
l. MAGDALENA ŠPIRKOVÁ
/*11.4.1903, +16.2.1976/
Narodila se v Lobzíchč. 83 a říkali jí od narození Lenka.Byla zapsána v lobezské matrice /Tom ll, fol. 69, NE 3505 Lobzy/, dnes uložené na matričním
oddělení Úřadu města Plzně v matrice Lobzy 1903 na str. 69. Za týden byla u sv. Bartoloměje v Plzni dne 18.4.1903 pokřtěna panem kaplanem
Skřivanem. Jako obvykle její původní křestní list se někde ztratil a tak jí fara u sv. Bartoloměje musela v jejích 14. letech vystavit křestní list nový. Ten
ze dne 9.7.1917 se už dochoval a je v příloze.
Příloha č.88 - Křestní a domovský list
Magdalena chodila od 6.9.1909 do 16.10.1914 do obecné školy v Lobzích / všimněte si nezvyklého údaje ukončení pátého školního roku,
podmíněného nejspíše už válečnými poměry/. Pak chodila od 16.10.1914 do 1.7.1917 do 3. tříd II. měšťanské školy dívčí ve východním obvodu v
Plzni na Petrohradě. Pravděpodobně se někdy učila ve stejné třídě jako později její pravnuci Jiří a Miroslav.
Pak ještě s vyznamenáním vychodila Dvoutřídní soukromou obchodní školu H.Konejla v Plzni, která byla v Kramářových sadech č. 16. Je snad
zajímavé, že na této škole, založené v Plzni v r.1905, se už za první republiky vyučovaly nejen obchodní nauky, ale i psaní na psacích a počítacích
strojích, těsnopisu, účetnictvi a cizím jazykům.
Příloha č. 89 - Vysvědčení
Pak byla do 1923 úřednicí a od sňatku už pracovala jen v domácnosti. Jen příležitostně si přivydělávala sháněním inserátů a po domácku
nepravidelnými úřednickými pracemi pro různé plzeňské firmy. Teprve od r.1950, když pak mého tátu komunisté vyhodili z práce, pracovala u rybářů
jako uklízečka až do důchodu, který dostala v r.1965. Bylo to tenkrát jen 300 Kčs.měsíčně.
Byla to moje maminka, snad nejlepší maminka na světě. Jestli ji chcete vidět, podívejte se na následující přílohu.
Příloha č. 90 - Moje maminka.
Nepamatuji se, že by na mne někdy byla zlá. Dokonce i ke svému manželovi lnula láskou celý život. Byla současně Vaší prababičkou, i když si na ni
už nemůžete pamatovat, protože zemřela ještě před narozením první pravnučky Jany. Asi matně na ni vzpomínají i její vnuci, tedy Vaši tátové.
Detailnější životopisné údaje o ní najdete v rodopise Paichlů, protože byla manželkou Jaroslava Paichla. Základní informace jsou v matrice Lobzy
1903 na str. 69, uložené na plzeňském nár. výboru - dne Úřad města Plzně.
Byla třetím dítětem Václava Špirka a Pavlíny rozené Staškové. Za chvíli o nich uslyšíme Zde Vám předkládám jen už některá svědectví o jejím stáří,
stonání a smrti.
Příloha č. 91 - Smutné jsou konce životní
Měla 3 sourozence: Marii, Rudolfa a Emilii.
- Marie Špirková se narodila jako první Špirkovic dítě dne 14.2.1899 v Lobzích č.83.
Po obecné škole a pokračovací škole se vyučila v letech 1912 - 1915 u pana Josefa Boříka v Plzni dámskou krejčovou. Asi v r. 1922 se vdala za
posunovače ČSD na nákladním nádraží Josefa Červeného. Bydleli spolu zprvu v Lobzích č 7,a snad i 91, pak v r. 1924 v Rubešově ul. 8, potom prý
na Letné v Riegrově ul. 134. Ačkoliv je to vyznačeno na několika spisech, jde nejspíše o omyl s Revoluční ul. č. 38, kde bydleli její rodiče i sestra
Magda provdaná Paichlová. Její manžel byl na nádraží smrtelně zraněn a zemřel v nemocnici dne 14.6.1928. Jako vdova pracovala stále jako
krejčová. Podívejte se na několik dokumentů a fotografií z jejího života.
Příloha č. 92 - moje teta Marie Špirková
S rodiči a sestrou se stěhovala do nového domu v Dlouhé ulici, kde žila se svou první láskou Vilémem Karlem ( zemědělec a řezník v Lobzích, * 16.2.
1898 ) jako druhem. Dne 7.4.1942 se pak vzali. Děti už neměli. O Vilémovi jsme už dříve několikrát mluvili, jak pomáhal rodině Špirků i Paichlů celá
léta už před válkou, když začali stavět dům i za války je podporoval jídlem i jinak.
Z rodopisu strýce Viléma vím jen to, že jeho otec Antonín Karel byl řezníkem na Vyšehradě v Plzni, blízko našich Špirků. Pocházel však z řeznického
rodu z Radnic. Jeho manželka Marie Hauptmannová byla z Božkova. Po ní strýc Vilém zdědil dům nad kovárnou v Božkově. Strýc Vilém měl sestru
Marii, provdanou Tenkovou a bratra Antonína, jehož děti v Plzni ještě žijí:
-Antonín, šofér pivovaru, manž. Eva, Žlutická 1, tel 527120
-Dana Keglerová, manžel František, Božkov, Sušická 87, tel 45596, do krámu 46089.
-Libuše provdaná Sutnarová, Plzeň Habermannova 30, tel 44309
Strýc Vilém měl v životě několikrát velké potíže, zejména za první světové války, kdy byl několikrát blízký smrti na frontě jako ”pětatřicátník”- příslušník
slavného plzeňského pěšího pluku 35. Však byl na ten pluk hrdý a s vervou zpíval jeho píseň... pětatřicátníci hoši jako květ, na vás bylo vždycky
radost pohledět... Po válce, z které zběhnul, pracoval jako řezník u svého otce a jako malý sedlák v Božkově a v Lobzích. Po druhé válce byl pod
hrozbou uvěznění přinucen vstoupit do Jednotného zemědělského družstva v Lobzích, kde pracoval až do důchodu.
Zemřel za těžkých bolestí na komplikace rakoviny prostaty dne 1.7.1966. Jinak nebyl skoro za celý život nikdy nemocen. I o něm Vám předkládám
některé z jeho dokumentů.
Příloha č. 93 - můj strýc Vilém Karel
Marie Špirková - Karlová, ač nemocná, přežila v invalidním důchodu i svého druhého manžela. Byla opakovaně léčena v nemocnici i v lázních pro
růži na nohou, záněty žil dolních končetin, dnavý zánět kloubů, povšechné artrôzy velkých kloubů, vleklý zánět močových cest a ledvin, vleklý zánět
žlučníku s kameny, jaterní cirhózu, chudokrevnost a ischemickou chorobu srdeční s anginou pectoris, vysoký krevní tlak a cukrovku druhého typu.
Zemřela doma dne 9.1.1971 na náhlé selhání srdce s otokem plic.
Oba jsou pochováni v našem rodinném hrobě v Plzni na ústředním hřbitově u Václava.
- Rudolf byl druhým sourozencem mé maminky. Narodil se 1.7. 1905 v Lobzích.Zemřel 1.7.1905 v Lobzích č. 150 na tuberkulózu, údajně kyčelního
kloubu. Byl pohřben na hřbitově u Jiřího v Plzni. Hrob už dnes neexistuje. Údaje podle Matriky Lobzy str.l
- Emilie. nar. 3.10.1906 v Lobzích 40, třetí sourozenec mé maminky, zemřela 21.5.1909 údajně na rachitis. Pohřbena byla též u Jiřího. Citováno podle
matriky Lobzy str. 177 a 240
2.VÁCLAV ŠPIRK
byl můj dědeček, narodil se 9.3.1873 v Merklíně č.124, (čp. 112) v rodině Josefa Špirka a Magdaleny roz. Šaškové.
Při jeho porodu pomáhala Maria Vacíková ”zkoumaná” porodní bába z Merklína. Neuměla psát, i ty tři křížky za ni napsal farář - kooperator Jan Černý.
Při křtu mu byl kmotrem Josef Rada, kostelník z Merklína. Dědu sice pokřtili dne 11.3.1873, ale ne na věky. Dědeček později dne 24.2.1921 z
římskokatolické církve vystoupil k stavu ”bez vyznání”.
Václav měl údajně jen čtyři sourozence
-Jana Nepomuckého ( * 9.9.1869, + 30.10.1871 ve dvou letech)
-dvojčata Karla a Magdalenu (* 2.8.1872, z nichž Magdalena zemřela 16.10.1872 a přežil jen Karel,/ který se pak oženil s Karolinou Kubešovou z
Nezdic/,
-Josefa (* 18.1.1876 / který zemřel ve 23 letech 15.7.1899 v Praze na Smíchově, nevíme nač..
Můj dědeček Václav se vyučil sice v Merklíně krejčím,ale byl to takový řemeslnický všeuměl. Šil a spravoval boty v Merklíně a co já na něho
pamatuji, snad uměl všechna řemesla doma potřebná. Hrál si s kamenem a cihlou stejně jako s dřevem a železem. Byl to můj velký učitel domácího
kutilství.
Do Plzně se prý dostal už 28.února 1898, když nastoupil k dráze, k posunu. Měl velké hodinky Doxa a ty šly snad na vteřinu. Zakládal si na tom, že je
vedoucí dozoru posunu. Nebyl sice u osobní dopravy, ale jak nějaký vlak slyšel přes letenský železniční most supět, vyndal rozvážně z kapsičky
černé vesty svoje velké ” cibule ” a buď souhlasně zamručel, nebo jen tak do větru vytknul, o kolik má vlak zpoždění. A tenkrát jezdily vlaky přesně,
ne jako dnes. Eiznboňáci byli pánové, vždyť byli pod penzí, měli reží ” a ještě nějaký deputát uhlí a dřeva
Než jsem ho znal já, musel se samozřejmě oženit. Vzal si venkovskou dívčinu Pavlínu Staškovou, narozenou 5.7.1876 v Tymákově, tedy ze vsi l0 km
od Plzně. Jak se seznámili mi neřekli. Vzali se 1.8. 1898 v Plzni.
Bydleli v Lobzích, nejdříve asi vedle Flaišhansů vedle hostince na Dalmatince, kde byl otec Pavlíny hostinským. V různých dokumentech jsou
udávána jako jejich bydliště v Lobzích napřed čísla 91, tedy v domě Pužmanů, jak jsem v dětství zaslechl. Určité je také asi pozdější čp. 83, což
zřejmě byl dům v Lobzích na Vyšehradě, to je v tehdejší Vyšehradské ul.č. 5. dnešní Lobezské ulici. Někdy po 1923 koupili polovinu domu v
Revoluční ulici č. 38, kde pak bydleli i s vdanými dcerami Marií Červenou a Magdalenou Paichlovou. Nakonec se přestěhovali s nimi do nového
rodinného domu v Dlouhé ul. č. 24 poblíž Pietasu, jak se tehdy říkalo části Lobez na pomezí se čtvrtí Doubravkou.
Z předchozí kapitolky už víme, že měli čtyři děti, Marii, Rudolfa, Magdalenu a Emilii.
Tito Špirkovi žili harmonický život bez bídy, stále se svými dětmi, u nichž v domě také zemřeli. Přesně už nevíme, jak stonali a na co zemřeli. Teta
Marie Karlová po nich všechny dokumenty spálila. Pamatuji se jen, že děda dost kašlal jako kašlou kuřáci. Na nose měl nehojící se vřídek, o němž
lékaři říkali, že je to rakovina. Přesto ho však jakýsi bylinkář v jižních Čechách vyléčil nějakou mastí.
Dědeček zemřel nenápadně ve spánku ve svých 79 letech v nemocnici dne 5.4.1952. Údaje možno hledat v Merklínské matrice č.42 v knize
narozených na str. 283. Nenašel jsem už jeho chorobopis na interní klinice.
O stonání babičky jsem také mnoho nenašel. Dlouho si stěžovala jako každá starší žena na bolesti v kyčlích, kolenou, v páteři. V poslední době byla
při pohybu dušná. Ale nic neužívala. Věřila jen na mazání a na nějaké bylinkové čaje. Zemřela v pátek dne 6.12.1963 na lalůčkový zánět plic. Na
ohledacím listě byla vyznačena srdeční choroba, tehdy nazývané jako sklerotická degenerace srdečního svalu. Byla zpopelněně a urna je v našem
rodinném hrobě.
Z dokumentů po ní zbylo jen několik zvarhánkovatělých svatých obrázků. Však jsem Vám je schoval, Vy neznabozi. Byla zbožná. Už na začátku
války měla smrt na jazyku při zánětu plic. Tenkrát se skoro zázračně uzdravila, když mne prosbami přesvědčila, abych se k vůli jejímu spasení nechal
pokřtít.
Přílohy č. 94 - Můj děda a babi z Plzně.
3. JOSEF ŠPIRK byl mým pradědečkem z maminčino strany, Jako otec výše uváděného Václava Špirka je citován v synově křestním listu, ale není
zde uvedeno, kdy se narodil. V mnoha matrikách jsem hledal ale nenašel přesný záznam ani o narození, ani o sňatku a o úmrtí. Odhaduji, že se narodil
kolem 1848. Možná, že je oním Špirkem, který je zapsán v matrice bez jména. Ten se narodil 30.3.1854 v Merklíně, ale v č.l6.
Víme o něm jen několik holých fakt. Byl bednářem, bydlel v Merklíně 124/112.
Ženil se asi koncem 1868 nebo v r.1869, podle dat narození dětí soudě. Manželkou jeho se stala Magdalena roz. Šašková, dcera Jana Šaška,
nájemníka z Nezdic a Kateřiny Květoňové ze Zálesí (osada u Horšic). O době narození manželky také nevíme nic..
Známe jejich děti, jak jsme výše. Byli to
-Jan Nepomucký * 9.9.1869,
-Magdalena a Karel, dvojčata narozená 2.8.1872
-Václav * 1.3.1876
- Josef * 18.1.1876.
Vzpomínaná úmrtí Karla brzo po porodu, Jana ve 2 letech a Josefa ve 23 letech mohou naznačovat vážnější poruchy zdraví rodičů.
Neznáme však jeho sourozence, ani zdravotní stav Josefa a Majdaleny.
4. JAN ŠPIRK má být podle jediného určujícího křestního listu Václava Špirka z r. 1873 dalším předkem předchozí generace. Narodil se 14.10.1795,
když předtím se narodil také Jan ( *15.10.1792), který ale brzo zemřel. Byl také bednářem, je uváděn jako soused v Merklíně č.90/83.
Jeho manželkou byla Alžběta Bušková, dcera Josefa Buška z Lovčic a matky Kateřiny Dyrhonové (?) Tisovce 9. Svatbu měli nejspíše v r. 1825.
Narodily se jim, kromě předtím již vzpomenutého Josefa ještě tyto děti:
-Barbora ( * 23.3.1826 ),
- Jáchym ( * 16.3.1827),
- Marie Anna ( * 3.12.1830, provdaná za Josefa Radu),
- Josefa ( *11.3.1837 ).
5. JAN ŠPIRK nar. 9.7.1750, mlynář a soused v Čelákovech. Za manželku si vzal dne 24.7.1770 v Merklíně pannu Ludmilu rozenou Langovou z
Merklína č.5. Měli spolu celkem 9 dětí:
- Alžbětu ( * 26.5.1772),
- Magdalenu ( * 12.10.1774),
- Evu ( * 24.12.1776)
- Vavřince ( * 27.3.1779)
- Jiřího ( * 17.12.1781)
- Ondřeje ( * 20.7.1784)
- Josefa ( * 15.3.1787)
- Václava ( * 27.9.1781)
- Jana ( * 15.10.1792)
6. JAN ŠPIRK se narodil asi kolem 1720. Byl též mlynářem v Čelákově. Oženil se 12.nebo 24.10.1741 v Čelákově s Ludmilou rozenou Jindřichovou,
dcerou Jindřicha ? a matky Kateřiny.
Měli spolu čtyři děti:
- Jana Tomáše ( * 31.1.1743)
- Annu Kateřinu ( * 3.10.1744)
- Vavřince ( * 18.1.1748)
- Jana ( * 9.7.1750)
7. JAN ŠPIRK se narodil asi kolem 1698 v Čelákovech. Byl tam také mlynářem. Víme o něm jen, že si vzal Gertrudu Merklovou a měl s ní tři děti:
- Jana ( * ? asi 1720)
- Kateřinu ( * 6.2.1726)
- Josefa ( * 28.2.1728)
8. Dále jsou v matrice velké nejasnosti, stránky nejsou už číslovány, rukopis je místy nečitelný. Nebylo možno objevit za těchto podmínek chybějícího
Špirka, nejspíše to byl také podle tradice Jan. Musel se narodit někdy kolem r. 1670. Asi to byl JAN ŠPIRK, o němž jsem našel v nejstarší merklínské
matrice č.l záznam, že byl mlynářem, měl manželku Annu a dceru Annu, narozenou 6.7.1696 v Zeměticích. Věkem i zaměstnáním by tomu odpovídal.
Jak bývá obvyklé, tak už tato matrika není vždy přesně podle údajů narozených a zemřelých. Zarazilo mne též, že dle záznamů v té době umíraly zde
rychle celé rodiny, dokonce podle zápisu i jeden a týž den. Nejspíše příčinou tohoto hromadného mření byla morová epidemiíe. Mohlo však jít i o
důsledky bojů. Škoda, že o těchto starých Špircích nemáme žádné zdravotní informace. Dožívali se většinou vysokého věku a mívali děti i kolem
padesátky, takže můžeme důvodně předpokládat, že byl to rod zdravých lidí. Že rod Špirků byl v tomto místě už dávno předtím, ukazují jména Špirků
ve starších, byť neúplných záznamech, které ovšem už nemůžeme zařadit s jistotou do kontinuální řady jedné rodové větve. Nejstarší z nich, který by
asi do této ”naší” vedlejší rodové větvě patřil, by nejspíše mohl být:
9 JAN ŠPIRK, poslední nám známý předek z tohoto rodu, se narodil někdy před r. 1640. Byl mlynářem v Merklíně. Jeho manželka se jmenovala Anna,
rozená (?) Hitková, v matrice je psáno, jako tehdy bylo obvyklé s latinskou koncovkou, Hitkonis. Jejich děti se jmenovaly:
-EM což bude asi zkratka ? Emilie ( * 24.10.1660)
-Catharina (* 30.4.1668)
Syna jsem nenašel, ačkoli musel existovat, jinak by tato
větev rodu po meči vymřela.
|
