|
Bydliště:
Dlouhá 10, Plzeň Doubravka
Doplňující texty:
PŘEDKOVÉ Z LOBEZ
Průsečíkem Paichlů, Špirků a Stašků pravděpodobně byly Lobzy a pomocníkem navázání styku mezi nim byla asi železnice. Je to jen hypotéza, jako
tomu bylo s hypotézou o rozmachu města Plzně. Podívejme se proto na ty naše drahé příbuzné.
Do Lobez patrně přišel jako první Václav Stašek, který se na dráze v Plzni stal topičem. Ten se musel zkamarádit s Václavem Špirkem, kterému dal
svou dceru za manželku. Špirkovic dcera se seznámila v Plzni s Jaroslavem Paichlem, tehdy ještě Bäuchelem a vzali se. Zde asi dráha nehrála svou
roli, nebo ano? Nepotkali se třeba moji budoucí rodiče rodiče na nádraží. když Jaroslav už jezdil z Prahy do Plzně ? Kdož ví.
Fakt je že zprvu také bydleli v Lobzích. Takže nebýt Lobez, asi bychom nebyli..
Příloha č. 85 - Špirkové a Staškové v Lobzích.
LOBZY nejsou jen u Plzně, jsou u Sokolova, u Stříbra i jinde u nás. Jsou dokonce i v Polsku- viz Lobzów. Věnujme se však jen těm, které leží na
pravém břehu řeky Úslavy pod Švábinským vrchem. Jejich jméno lze vysvětlit jako ves Lobzů, Lobzovy rodiny. Proč se ten majitel jmenoval Lobz? Asi
podle toho, že uměl dobře líbat, protože ”lobz” značilo v mnoha slovanských jazycích polibek, hubička.
Jako vesnice jsou prvně vzpomínány v literatuře v r.1379. Několik statků v nich bylo svobodných, zemanských, část patřila faře a plzeňskému
klášteru. Zajímavá je zmínka o Lobzích z r. 1428, kdy se tam mluví o robotných lidech. Už v 15. století byla jejich větší část připojena k Plzni. Proto si
také např. stará patricijská rodina Guldenerů z Plzně, která byla povýšena do šlechtického stavu, přijala v r. 1568 přídomek ” z Lobez”. Jeden z jejich
potomků, básník a filosof Dr Bernard Guldener ( 1836 - 1877 ) napsal pod pseudonymem Bernard Lobezský libreto k Dvořákově opeře Král a uhlíř.
Koncem 18. století měly Lobzy 22 čísel. Rychle však rostly, protože v r. 1890 už zde bylo 57 domů a v r. l910 se zde udávalo l86 domů. To však už
nešlo o vesnici na břehu řeky a kolem malého rybníčka pod návsí.
To už měly Lobzy několik vzdálenějších částí prorůstajících k městským čtvrtím. K plzeňskému Petrohradu to byla část nazývaná Vyšehrad a Petřín, k
Doubravce pak část zvaná Letná. Osada Letná byla založena plzeňským měšťanem Dítětem v r. 1889.
Kde všude Staškové, Špirkové a Paichlové bydleli už se nedozvíme. Někde jsou udávána čísla popisná, jinde čísla pořadová, ale bez udání jména
ulice, ulice se také přejmenovávaly. Takže první byt Václava Staška byl nejspíše v takové příkře do kopečku na Petříně jdoucí uličce Vyšehradské
v č. 5. Tam asi bydleli manželé Václav a Terezie Staškovi, zde se jim narodila dcera Pavlína, která si vzala Václava Špirka. Špirk se svou manželku se
usídleli blízko, ve Vodičkově ulici 17, dnešní Lobezské ulici l7. Babička Špirková vždy mluvila o tomto bytě, že bydleli u Pužmanů, což byli majitelé
domu. Zde pak s nimi bydleli i moji rodiče, jak už to tak bývalo, že ve dvou nebo třech místnostech bydlely dvě rodiny pohromadě. Sem mne také
přivezli z porodnice z Plzně, kde jsem se narodil. Pak se Špirkovi i Paichlovi přestěhovali do Revoluční ulice 38 na Letné, ale i ta patřila také k
Lobzům.
Druhá dcera Špirků, Marie, se se svým mužem Červeným v té době přestěhovala do Revoluční ulice 79, tj. do Lobez vedle hostince Dalmatinka, kde
byl na kraji polní cesty takový malý přístavek. V samém hostinci Na Dalmatince od první světové války až do třicátých let kraloval babiččin otec
Václav Stašek. Dalmatinka mu však nepatřila, byla zprvu v majetku rodiny Fleischhansů. Byla nazvána po manželce jednoho z Fleischhansů, která
pocházela z Dalmacie.
Informace o matrikách:
Narodila se v Lobzíchč. 83 a říkali jí od narození Lenka.Byla zapsána
v lobezské matrice /Tom ll, fol. 69, NE 3505 Lobzy/, dnes uložené na
matričním oddělení Úřadu města Plzně v matrice Lobzy 1903 na str.
69. Za týden byla u sv. Bartoloměje v Plzni dne 18.4.1903 pokřtěna
panem kaplanem Skřivanem. Jako obvykle její původní křestní list se
někde ztratil a tak jí fara u sv. Bartoloměje musela v jejích 14. letech
vystavit křestní list nový. Ten ze dne 9.7.1917 se už dochoval a je v
příloze.
Magdalena chodila od 6.9.1909 do 16.10.1914 do obecné
školy v Lobzích / všimněte si nezvyklého údaje ukončení pátého
školního roku, podmíněného nejspíše už válečnými poměry/. Pak
chodila od 16.10.1914 do 1.7.1917 do 3. tříd II. měšťanské školy
dívčí ve východním obvodu v Plzni na Petrohradě. Pravděpodobně
se někdy učila ve stejné třídě jako později její pravnuci Jiří a Miroslav.
Pak ještě s vyznamenáním vychodila Dvoutřídní
soukromou obchodní školu H.Konejla v Plzni, která byla v
Kramářových sadech č. 16. Je snad zajímavé, že na této škole,
založené v Plzni v r.1905, se už za první republiky vyučovaly nejen
obchodní nauky, ale i psaní na psacích a počítacích strojích,
těsnopisu, účetnictvi a cizím jazykům.
Pak byla do 1923 úřednicí a od sňatku už pracovala jen v
domácnosti. Jen příležitostně si přivydělávala sháněním inserátů a
po domácku nepravidelnými úřednickými pracemi pro různé plzeňské
firmy. Teprve od r.1950, když pak mého tátu komunisté vyhodili z
práce, pracovala u rybářů jako uklízečka až do důchodu, který
dostala v r.1965. Bylo to tenkrát jen 300 Kčs.měsíčně.
|
