Do Prahy se dostane až 9. května, sám přitom Sovětům nevěří. "Kdyby to záleželo na mně, zahnal bych Rudou armádu zpátky do Ruska a klidně bych kvůli tomu dal zbraně do rukou zajatým Němcům," nechá se slyšet. Nic takového se ale nestane.

USA v roce 1917 vstupují do první světové války a Patton, opět po boku Pershinga, zamíří do Francie. Zde podstoupí výcvik v řízení tanku. Obrněnému vozidlu rychle přichází na chuť a o rok později už v tanku zamíří na bojiště. Konečně 26. září 1918 se podél celé západní fronty rozjíždí masivní ofenzíva proti slábnoucím silám německého nepřítele. Patton se jí účastní v čele tankové jednotky. Hned první den ho ale nepřátelská kulka zasáhne do nohy. Jak se zhroutí na zem, možná se mu před očima promítne celý život. Kolem dál bouří kulomety. Najednou ho pevně sevře čísi ruka a odtáhne ho do bezpečí. Jeho zachránce, vojín Joe Angelo (1889-1967), mu zranění rychle ošetří a za svou odvahu později obdrží vyznamenání. Zatímco Patton leží v nemocnici, konflikt končí uzavřením příměří.

S nacistickými vojáky se Patton vůbec nemazlí. „Když narazíme na nepřítele zabijeme ho. Nebudeme mít žádné slitování. Oni zabili tisíce našich kamarádů a musí zemřít. Hecuje své muže. „A budete se denně holit a dbát o sebe nařizuje jim.

„Přivažte je na kapoty vozů," přikazuje Patton vojákům a mrtvoly vlastních rebelů přiváží jako ulovené jeleny Pershingovi. Z Pattona se stává hrdina. Jeho jméno se objevuje v novinách po celých Spojených státech.

Spojencům. Armádě generála Pattona. Voláme z koncentračního tábora Buchenwald. SOS. Žádáme pomoc. Chtějí nás evakuovat. SS nás chce zničit", zní naléhavá zpráva, kterou 8. května 1945 obdrží Pattonova 3. armáda prostřednictvím primitivní krátkovlnné vysílačky.