Ožralství jest zoumyslné nezdraví a bláznovství.
Život se nemá věšet jenom na jeden hřebík.
Ani ten nejmenší svatý nepochybuje o tom, že si zaslouží tu největší svíčku.
Člověk musí často líbat ruce, které by nejraději uťal.
Láska je jednooká, ale nenávist je úplně slepá.
Štěstí a duhu vidíme vždycky ne nad sebou, ale nad hlavami druhých.
Zabili komára výstřelem z kanónu a širé bojiště teď tone v jeho krvi.
Zlato je bezruké, ale zmocní se všeho.
Láska opanovala mou duši, která se s ní zasnoubila tak rychle a počala silou, kterou jí dávala má obrazotvornost nabývat nade mnou takové jistoty, že jsem musel bez výjimky plnil všechna přání.
Naděje byť malá, zelená se…
Nevinnost najdete jen v maličkých.
Optimismus byl vždy zachráncem lidstva.
Člověk by nedosáhl nikdy panujícího postavení ve světě bez používání rukou, těchto nástrojů, tak podivuhodně poslušných jeho vůle.
Příroda se snaží lhát vám přímo do očí.
Člověk musí denně sám sebe přesvědčovat o tom, že toho druhého miluje. Kdyby ho o tom přesvědčoval ten druhý, nikdy by ho nemiloval.
Láska je přírodní živel. Jednou je sluncem, které ozařuje, jindy mračnem, které ovlažuje. Ale vždy je prospěšná.
Láska k ženám je vždy živočišná. Jen láska k ženě je božská.
Láska udržuje svět v pohybu.
Lidé stárnou, ale nedozrávají.
Nenávist je hněv bezmocných.
Není dobré zdraví bez dobré kuchyně a není dobré kuchyně bez dobrého vína.
Přemíra lásky je vždy projevem malosti.
Bůh se nedá uchopit, ani vysvětlit, ani definovat.
Čas je jediný majetek, který se nedá vlastnit, natož rozmnožit.
Člověk se považuje za příliš důležitého a taky se tak chová, chtěl by, aby se všechno točilo kolem něho.
Člověk si opravdu nesmí nechat zatemnit mozek panujícími vědeckými názory.
Člověk, špičkový výrobek, a tolik nedostatků.
Člověk vždy napodoboval to, co uctíval, i když tomu nerozuměl.
Člověk vždycky byl a dosud je nesmírně vynalézavý a nestydí se za žádný trik, jen aby se nenechal něčím nevysvětlitelným za-hnat do kouta.
Dějiny nás poučují, že i nejuznávanější kapacity mohou zastávat nesmyslné názory.
Dlouhá chvíle je počátkem vší moudrosti!
"Dobrý vědec" je považován za člověka bez předsudků, s otevřeným čelem, který je ochoten přijmout každou novou myšlenku podepřenou fakty. Jak ukazují dějiny vědy, vědci se zjevně tímto obecným názorem neřídí.
Duch v tomto světě nevznikl působením našeho mozku, ale by zde od věků přítomen. Naše myšlení je stále ještě zaostalé, dokážeme pozvednout zrak sotva nad vlastní pupek. Byli jsme teprve probuzeni a velmi pomalu se probíráme z polospánku. Přitom nepozorujeme, že mnohé na tomto světě souvisí a že se mnohé spolupohybuje v nějakém daleko širším pořádku.
Epocha vesmírných letů nepřeje tajemství. Kosmonautika mířící ke Slunci a hvězdám sonduje pro nás i v propastech minulosti.
Fantazie potřebuje opěrné body.
Fráze nacházejí silnější ozvěnu v prázdných hlavách.
Historické knihy a učebnice podlehnou zkáze, zplesniví, shoří - pověst nikoli.
Historie vzniku člověka je opičí divadlo. Je to detektivka s tisíci otevřenými otázkami a tisíci pseudologickými odpověďmi.
Hlava vědy by byla zčásti holohlavá, kdyby se nezakrývala lokýnkami, které jinak nejsou k ničemu.
Hledači pravdy nesmí odmítat nové, od-vážné aspekty jen proto, že se nehodí do schémat myšlení nebo víry.
Každý protest potřebuje určitý komfort. Už Lenin radil, aby se účastníkům demonstrací poskytovalo teplé občerstvení, protože s prázdným žaludkem se proti hladu obtížně demonstruje.
Kouzelníci všech zemí, spojte se!
Legenda je neostrou pamětí, nejasnou závětí minulosti pro budoucnost.
Legenda zvětšuje veliké, očaruje záhadné a zdobí hrdiny velikou fantazií.
Legendy milují zázraky.
Lež je špatným příspěvkem k řešení problémů.
Lidé přece pro každou svou bolístku potřebují kompletního boha.
Lidé vždycky hledají nějaký smysl - i když se z toho zrodí nesmysl.
Lidský duch razí cestu navzdory varování a předsudkům. Navzdory archaickému mene tekel, že voda patří rybám a vzduch ptákům, dobyl člověk i tyto živly, ačkoli pro ně nebyl stvořen. Létá - na posměch všem takzvaným zákonům a v atomových ponorkách žije celé měsíce pod hladinou. Svou inteligencí si tvořil křídla a žábry, které mu byly přírodou odepřeny.
Lidstvo je nuceno odhalovat a všemi dostupnými prostředky zkoumat budoucnost. Bez studia budoucnosti ztrácíme naději, že se nám podaří rozluštit minulost.
Lidstvo vždy potřebovalo vůdčí hesla, přesahující krátkodobé problémy a usilující o uskutečnění zdánlivě nemožného.
Matematika nepotřebuje indicie, ta má jasná pravidla, jo to opravdu záviděníhodná věda. Zákony myšlení takovou jasnost postrádají. Bohužel. Rozum poslal na elektrické křeslo vrahy, o kterých se později ukázalo, že byli nevinní.
Myšlenky jsou osvobozeny od cla.
Náboženství předešlých století pozdvihla člověka na úroveň "koruny stvoření" - evo-luční myšlení z něho udělalo "vrchol evoluce". V obou případech jsme my "ti největší", to lichotí - a zastírá pohled na jiná řešení.
Oheň, který zničil knihy, ochudil celé lidstvo.
Přírodní úkazy mají od nepaměti tu nepříjemnou vlastnost, že se vyřádí, aniž by se předem ohlásily.
Slovo "morálka" nemá množné číslo.
Společnost, která neuznává alternativu své víry a své ideologie, která nepřipouští debatu z obav, že by přišla o svůj myšlenkový monopol, skončí nakonec v bludném kruhu náboženských či ideologických dogmat.
Svět má nekonečné možnosti, to mozek má úzké obzory.
Teplo "rodinného hnízda" poskytuje duchovnu téměř celoživotně pocit klidu, bezpečí a jistoty.
Tyrani jsou vždycky marniví.
Úspěch má mnoho otců.
Všechno v dějinách se opakuje. Je úplně jedno, kterého dne si tuto větu přečtete - kterýkoli den prokazuje její správnost.
Zastánci tradičních náboženství i nových sekt požadují bezvýhradnou víru, aniž by mohli nabídnout zázraky. Pokud jde o UFO, je tomu právě naopak: "Zázraky se to jen hemží, leč nikdo v ně nechce věřit."
Člověk se uchází o pochvalu obecenstva, jehož velká část se skládá z hlupáků. Je v tom kus směšného a ironického protikladu.
Láska, které je přáno, je poloviční láskou.
Láska uvádí vše do pohybu.
Milovat lidi je ztráta času. I když je láska sebevětší, je vždy spojena s takovými překážkami, že více unaví než rozradostní.
Srdce pohrdá krásou obličeje jako večerní maskou na karnevalu života.
Umřít není tak nesnesitelné jako nešťastná láska.
Strach z nebezpečí je tisíckrát horší než nebezpečí samo.
Malování je snadné, když neumíte malovat, jakmile malovat umíte, je tomu právě naopak.
Obraz se musí malovat s týmž pocitem, s jakým zločinec koná svůj čin.
Dvoření je umění válečného pohybu, zasnoubení je dočasný mír, manželství je ote-vřená válka a láska je revoluce.
Východ je vchod zahlédnutý přes rameno.
Člověk je společenský tvor, který nenávidí své bližní.
Miluji vůni nerozvité růže, vůni francouzského venkova z jara a vůni ženského podpaží na podzim.
Nemáš-li trpět, musíš být činný. Kdykoli budeš moci zničit svou nudu nebo své utrpení činností, učiň tak bez rozmyšlení.
Ženy se nám nelíbí jen pravidelností rysů; mnohé z nich jsou obdařeny touto předností a nijak nás neupoutají. Kouzlo, pro něž je milujeme spočívá v tisícerých věcech. Samo slovo kouzlo říká vše.
Amerika se již stala zemí úplně zledova-tělou, všechno je tam zmražené. Když chcete něco jíst, musíte to předem rozmrazit. I ženy jsou tam stejné - musíte je rozmrazit aspoň den před zamýšleným flirtem.
Život člověka má smysl, zůstane-li po něm na světě o trochu více lásky a dobra.
Člověk je svět v malém.
Člověk je vážen nebo nevážen nejen podle toho, co dělá, nýbrž i podle toho, co chce.
Člověk má poznávat s vědomím, že je vzdálen skutečnosti.
Dobré je nekřivdit, ale ani nechtít křivdit.
Dobrý člověk nedbá, haní-li ho špatní.
Je nerozumné neustupovat nutnostem života.
Je rozumný, kdo se nermoutí pro to, co nemá, nýbrž se raduje z toho co má.
Je třeba mluviti pravdu, ne mluviti mnoho.
Jedinec pro mne znamená tolik jako množství a množství tolik, co jedinec.
Kdo zcela podléhá moci peněz, nemůže být spravedlivý.
Lidé prchajíce před smrtí běží za ní.
Lidé se častěji stávají dobrými cvičením, nežli od přírody.
Lidé si vytvořili obraz osudu na zakrytí vlastní nerozvážnosti, neboť osud jen málokdy bojuje s rozumností.
Lidé žádají v modlitbách od bohů zdraví, ale že mají v sobě moc nad ním, nevědí.
Lítost nad hanebnými činy je záchranou života.
Moudrost nad ničím nežasnoucí je nade vše cenná.
Moudrost zbavuje duši vášní.
Moudrý člověk může jíti do každé země, neboť vlastí dobré duše je celý svět.
Naděje lidí správně myslících jsou splnitelné, nerozumných nesplnitelné.
Není statečný jen ten, kdo přemáhá nepřátele, ale i ten, kdo přemáhá rozkoše. Někteří lidé vládnou státům a otročí ženám.
Nepřátelství příbuzných bývá mnohem obtížnější než nepřátelství cizích.
Nerozumní nabývají rozumu neštěstím.
Nerozumní nenávidí život a přece chtějí žíti ve strachu před smrtí.
Nerozumní nikoho nepotěší v celém svém životě.
Nerozumní se řídí zisky náhody, znalí zisky moudrosti.
Nezdá se mi nutným míti děti, neboť spatřuji v dětech mnoho velkých nebezpečí, mnoho žalostí a málo blaha - toho jen nepatrně a poskrovnu. Odchovati děti je nejistá věc: úspěch je tu pln zápasů a starostí, neúspěch je větší nad jiné bolesti.
Nezkrotný smutek omámené duše vyháněj rozumem.
Odvaha je počátkem činu, osud je však pánem konců.
Osud předkládá bohatý stůl, umírněnost však soběstačný.
Otcovo sebeovládání je pro děti nejlepším poučením.
Pocty zmohou mnoho u rozumných, kteří chápou, že se jim dostává pocty.
Podvodníci a pokrytci jsou ti, kdo dělají vše slovem a nic činem.
Pokoušet se učit toho, kdo má o svém rozumu vysoké mínění, je pouze ztráta času.
Potřebuje-li něco zvíře, ví, kolik potřebuje. Potřebuje-li něco člověk, nepozná to.
Příroda a vyučování jsou si podobny, neboť i vyučování přetváří člověka a přetvářejíc ho tvoří přírodu.
Řeč je stínem díla.
Síla a sličnost jsou statky mládí, umíněnost je květem stáří.
Sláva a bohatství bez rozumu nejsou bezpečným statkem.
Slovo je oděvem myšlenky.
Snášet slušně chudobu svědčí o rozumnosti.
Soulož je malou mrtvicí, neboť se při ní vyřítí člověk z člověka a odtrhne se od něho, jako by byl ránou oddělen.
Spánek za dne svědčí o tělesném neduhu anebo zmatku, lenivosti nebo nevzdělanosti duše.
Spravedlivá láska je toužiti bez chtíče po krásných lidech.
Spravedlnost je konati, co je třeba, nespravedlnost je nekonati, co je třeba, ale odkládati to.
Stálý styk se špatnými rozmnožuje sklon ke špatnosti.
Stáří je celkové ochromení: všechno má a ve všem mu něco chybí.
Statečný je nejen ten, kdo ovládá nepřítele, nýbrž také ten, kdo přemáhá rozkoše. Neboť někteří panují nad obcemi, ale nad nimi panují ženy.
Strach působí lichocení, ale nezískává náklonnost.
Stud se rodí z činu a otupuje se nečinností.
Svár v obci je zlem pro obě strany, neboť i vítěze i poražené stíhá stejná zkáza.
Tělesná krása je cosi živočišného, není-li v ní skryt duch.
Ten, kdo dostane dobrého zetě, najde syna, kdo zlého, ztratí dceru.
Umírněnost rozmnožuje příjemnost a zvětšuje rozkoš.
Ušlechtilost dobytka se zakládá na tělesné síle, ušlechtilost lidí na řádné povaze.
Veliké požitky vznikají z pozorování krásných těl.
Velmi ubližují nerozumným, kdož je chválí.
Vzdělání má hořké kořínky, ale sladké ovoce.
Vzdělanost je šťastným lidem ozdobou a nešťastným útočištěm.
Zapomenutí na vlastní strasti vede ke smělosti.
Závistník působí sobě … jako nepříteli.
Získávati peníze není neužitečné, ale získávati je nespravedlivě je nade vše horší.
Žena je nad muže mnohem bystřejší k zlomyslnosti.
Život bez slavností - dlouhá cesta bez hospod.
Bylo-li co usneseno a odhlasováno, je to pak stejně vzdáleno provedení, jako před usnesením.
V ničem se nemýlit, toť vlastnost bohů.
Všechna slova, chybějí-li činy, jeví se planými a prázdnými.
Zákonodárce chtěl postihem nejslabšího provinění, totiž urážky na cti, zabránit provinění nejhoršímu, poslednímu, aby nedošlo k vraždě, aby se postupně nepřecházelo od urážek k ranám, od ran k prolévání krve, k vraždám.
Archimédes hledal jen bod, který byl pevný a nehybný, aby celou zem posunul z jejího místa. I já mohu očekávat veliké věci, najdu-li něco zcela nepatrného, co je jisté a neotřesitelné.
Dokonalost ženy je na hony vzdálena její kráse.
Krása žen se nám líbí právě jen proto, že má své kazy.
Manželství je více než láska, protože oběma umožňuje vzájemně se přizpůsobit jeden druhému, kdežto láska při sebemenším nedorozumění hrozí rozchodem.
Mlčí-li někdo, stanou se jeho slova příslovečnými.
Myslím, tedy jsem. - Cogito, ergo sum.
Pochybování je počátek moudrosti.
Poznávání pravdy je zdraví lidského ducha.
Šťastné manželství je přátelství mezi mužem a ženou, udržované smyslností a nenarušované žárlivostí.
Velikost lásky je závislá na velikosti překážek, jež jí nezbývá než překonat.
Žena netouží ani tak po kráse, ale po tom, aby se líbila.
Krása milostného boje spočívá v tom, nevzdat se hned napoprvé.
Láska má jen potud cenu, pokud je spontánní.
Nezkušený člověk miluje vždy toho, kdo nemá chuť jeho lásku opětovat.
Pravá láska k ženě nespočívá v postelových záležitostech, ale v nadšení, s jakým se smiřuje s jejími nedostatky.
Vkus v lásce je cit, jímž jedinec vyhledává u svého protějšku v zájmu zachování rodu vlastnosti, které sám postrádá.
Muž vypadá zajímavě, žena v tomtéž případě je jen ošklivá.
Když vědě chybí argumenty, jednoduše rozšíří svůj slovník.
Láska mezi dvěma lidmi je most přes propast, jenž časem práchniví a hrozí zřícením.
Milostná přitažlivost je z poloviny to, co máme a z druhé poloviny to, o čem se druzí domnívají, že máme..
Prostituce je záležitost ryze soukromého podnikání.
Dokonalost není v životě cílem, tím je jen věčně trvající proces zdokonalování, zrání, pročišťování… Jako takový je jediným morálním cílem růst.
Chrabrost lidé vychvalují, ale nenávidí ji, prchají před ní.
Každý neúspěch člověka něčemu naučí, pokud se chce nechat poučit.
Koketní muži si pohrávají se ženou; koketní žena se pohrává s mužem. Je to věrolomná hra, která někdy způsobuje ta nejsmutnější neštěstí. Je to směšná lest, jejíž strůjce i oběť jsou stejně ztrestáni tím, že se připravují o ty nejvzácnější okamžiky v životě.
Nedostatek a nemoc jsou příliš všední v mnohých postaveních životních, aby zasluhovaly více povšimnutí, než se zpravidla dostává nejobyčejnějším měnivým příhodám v životě lidském.
Nikdo není zbytečný na tomto světě, kdo ulehčuje břemeno jiným.
Přátelství ženy k muži je slepá ulička, do které vehnalo zklamání v lásce.
Svatba je věc, o které se dovoluje žertovat, ale konec konců při tom není velikého žertu…
Všechno, co stojí za to, aby bylo vykonáno, stojí za to, aby bylo vykonáno dobře.
Zbavte biskupa jeho mitry a obecního slouhu jeho třírohého klobouku - co z nich zbude? Lidé. Pouze lidé.
Člověk ani nemusí zestárnout, stačí mnohem méně, aby ztratil vědomí o sobě.
Člověk citlivý poslouchá popudů přírody a projeví výkřik svého srdce; v okamžiku, kdy tento výkřik zmírní nebo zesílí, není už sebou samým, nýbrž hercem, který hraje.
Člověk, který o sobě tvrdí, že všechno zná, pouze dává najevo, že nezná meze lid-ského ducha.
Člověk, který příliš miluje, se podobá volajícímu na poušti: nikdy se nedočká ozvěny.
Člověk se narodí buď šťastně nebo nešťastně a je nezadržitelně unášen proudem, který vede jednoho ke slávě a druhého k hanbě.
Člověk se vůbec nestane krutý, protože je katem, ale stane se katem, protože je krutý.
Člověk si činí zásluhu před Věčným svými drobnými názory a Věčný, který jim naslouchá s výše svého trůnu a který zná svůj záměr, přijímá jeho hloupou chválu a usmívá se nad jeho domýšlivostí.
Filosofem lásky se stává ten, kdo ji nezná.
Hlas vědomí a cti je velmi slabý, když kručí v břiše.
Láska je maximální koncentrace ducha na jediný předmět vnímání.
Láska ubírá ducha těm, kdo ho mají a dodává ho těm, kteří ho nemají.
Nevěřte nikomu, kdo se rozhodl zavést pořádek. Předpisovat to neznamená nikdy nic jiného než povýšit se na pána druhých a omezovat je.
Opravdová láska bojuje, ale nežárlí.
Pro umělce je největším neštěstím, když má talentované protivníky.
První krok k filozofii je nedůvěřivost.
Rozumem, nikoli násilím máme vést lidi k pravdě.
Spánek je prospěšný za všech okolností, ale v posteli je člověku nejlíp.
Srdce člověka je brzo klidné a brzo zas zastřeno mračny; ale srdce poctivce, podobno divadlu přírody, je vždy velké a krásné, ať je klidné nebo vzrušené.
Upřímnost je matkou pravdy a vizitkou čestného člověka.
Volný čas tvoří nejdůležitější část našeho života.
Zlé je, co má více vad než předností, a dobré je, co má více předností než vad.
Člověk se musí neustále školit. Když začínal zvukový film, musela jsem se učit mluvit. A když začínal barevný film, musela jsem se učit červenat. Bojím se, co všechno ještě přijde.
Ideální muž je člověk, kterého jsem nikdy nepoznala.
Láska je pro ženu zrcadlo, v němž hledá svůj vlastní protějšek.
Láska je zdlouhavý proces jejího ukončování.
Lidé, kteří si mne prohlížejí, připomínají diváky na tenise. S tím rozdílem, že jejich hlavy se nepohybují zleva doprava, ale zdola nahoru.
Muži nejprve uvažují a potom jednají. Ženy nejprve jednají a potom jednají. Nedělají však víc hloupostí než muži.
Průměrný muž se zajímá více o ženu, která se zajímá o něho, než o ženu - jakouko-li - která má hezké nohy.
Žárlivost je vášeň, která horlivě hledá, jaké trápení by způsobila.
Žena je schopna všeho zlého z lásky, nikoliv z nenávisti.
Žena, která se nadchne pro mužovy neřesti, ho nebude nikdy milovat.
Člověk se musí ženit tak, aby pro něho manželství nebylo lákavým dobrodružstvím, ale šťastnou náhodou.
Žena je zvláštní stvoření; nemá-li co říci, nemlčí, ale stává se ještě výmluvnější.
Žena ti ochotně vyhoví ve všem, po čem sama touží.
Člověk je nejinteligentnější ze všech živočichů - a taky nejpošetilejší.
Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. A nic se nenaučíš bez bolesti.
Do života je třeba mít připravený rozum, nebo provaz.
Láska k penězům je kořen všeho zla.
Lichotivá řeč je smyčka natřená medem.
Muži se žení proto, že jsou unaveni. Ženy se vdávají proto, že jsou zvědavé a touží po nových zážitcích. A tak se tedy oba zklamou.
Nejsem nerozumný. Jen nemám ten samý rozum jako vy.
Peníze dělají člověka.
Žertů užívej tak střídmě jako soli.
Autor, který hovoří o svých vlastních knihách, je téměř tak špatný jako matka, která mluví o svých dětech.
Cestování - školení ve snášenlivosti.
Člověk, který předběhl své století, je vždy pronásledován za svého života a vykrádán po své smrti.
Každý člověk se narodil, aby miloval.
Kniha může být stejně tak velká jako bitva.
Kouzlo první lásky je v tom, že nevěříme, že jednou skončí.
Láska? Všichni moji přátelé, kteří se ože-nili z lásky, dnes bijí svoje ženy, nebo je opustili. Provedu asi mnoho hloupostí ve svém životě, ale z lásky se neožením, protože jsem přesvědčen, že je to záruka neštěstí.
Lichotka je potvrzení neexistujících předností.
Manželství je největším pozemským štěstím, pokud je založeno na skutečné sympatii.
Mít zlost značí pomstít chyby jiných na sobě.
Naděje je pilíř světa.
Vady velkých jsou radostí lidí malých.
Vysvětlovat znamená omlouvat, co nebylo vykonáno.
Vždy jsem byl toho názoru, že každá žena by se měla provdat a žádný muž by se neměl oženit.
Stárnutí je něco nádherného - jsem zvědavý na každý následující rok.
Člověk musí mít velkou trpělivost se svým protějškem a ještě větší sám se sebou.
Dobrák se ocitá v myšlení ženy vždy až na posledním místě.
Manželství je převážně zauzlením milostné zápletky, nikoliv jejím rozuzlením.
Chraň sebe, braň svoje, zastaň zmužile vlast svou českou a jazyk svůj.
Násilí a moc světská v jakékoli podobě jen na čas může zvítězit.
Z ducha a těla skládá se člověk, z ducha a lidu složen jest národ.
Naučit se milovat není snadné, protože máme tolik umíněné srdce.
Císař, který netrestá udavače, je k udávání přímo podněcuje.
Manželství, aby nepodlehlo zkáze, vyžaduje jinou: zkázu osobnosti obou partnerů.
Ňadra ženy - přírodní výživa těl nemluvňat a ducha muže.
Žena nikdy nelituje svých omylů; zato se za ně mstí.
Žena se vždy spíš zamiluje do mužova těla, než do jeho intelektu.
Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.
Hloupost je stručná a bez lsti, kdežto rozum se vykrucuje, rozum je podlec; hloupost je přímá a poctivá.
Hlupák, který poznal, že je hlupák, už není hlupák.
Krása je strašlivá věc. Ďábel v ní zápasí s Bohem a bojištěm jsou lidská srdce.
Láska je buď malá nebo velká: nenávist vždy velká.
Láska je všemohoucí, neboť každého člověka od základu změní.
Lásku, vlídnost a bratrský soucit potřebuje nemocný někdy více než všechny léky.
Manželka je přirozeným nepřítelem každého muže.
Milovat člověka znamená vidět ho tak, jak byl stvořen Bohem.
Neschopnost milovat: to je peklo.
Peníze jsou ražená svoboda.
Štěstí nespočívá ve štěstí, ale v jeho dosahování.
Utrpení - tj. i život, Bez utrpení jaké by bylo v něm potěšení?
V rohu map z 15. století bývá prázdný prostor bez tvaru a jména, kde jsou napsána tři slova: hic sun leones. Onen temný kout je i v člověku. Vášně obcházejí a bouří kdesi v nás, a v tomto temném prostoru duše lze oprávněně říci: zde jsou lvi.
Časem si možno zvyknout i na ten nejhorší charakter, zvláště je-li vlastní.
Mějte se na pozoru před zuřivostí trpělivého člověka.
Velký rozum je často s šíleností blízce spřízněn.
Žárlivost je žloutenkou duše.
Čest muže není v tom, že je věren své lásce, ale v tom, že se svými láskami nechlubí.
Láska, která neriskuje svou zkázu, je neplodná.
Milovat předpokládá u ženy schopnost opisovat z deníku muže.
Příroda je v lásce falešný hráč: přihrává hňupům nejlepší ženy.
Uchvátili jste do svých prstů doušek uni-kající vody; nezdá se, že by si toho oceán povšiml.
Věrnost spočívá v tom, že v malichernosti můžeme být proti sobě, ve velkých věcech při sobě.
Hovoř jen to, co je potřebné, a řekni jen polovinu svých myšlenek.
Historie je pro mne jen hřebík, na nějž věším svůj obraz.
Chcete získat oblibu u žen? Nikdy se v jejich přítomnosti nezlobte a nedělejte ze sebe vážného.
Každé zobecnění je nebezpečné - dokonce i tohle na začátku věty.
Kdo se honí za duchaplností, dohoní hloupost.
Láska bez úcty nemůže dojít daleko, ani vzlétnout vysoko. Je to jednokřídlý anděl.
Láska povzbuzuje k velkým dílům, ale brání nám dokončit je.
Manželé žen, které obdivujeme, nám vždy připadají hloupí.
Manželské jho je tak těžké, že někdy jsou třeba tři, aby ho unesli.
Milovat je moudrá činnost, ale zamilovat se hloupý stav.
Radost je bolest, na kterou se díváme z jiné strany.
Hra je pro lidi duchaplné rozptýlením, pro hlupáky vášní.
Odpočinek, jako všechno, končí únavou.
Předsudky jsou jako hřebíky; čím více se do nich buší, tím více drží.
Starý mládenec se nudí všude. Ženatý muž jen doma.
Táta - to je velké dítě, které jsem měl, když jsem byl malé dítě.
Žena - to je anděl i ďábel v jednom těle.
Žena nemyslí buď na nic, nebo na něco podobného.
Ženy jsou divné: buď nepřemýšlejí o ničem, anebo myslí na něco jiného.
Život je krásný… ovšem záleží na tom, skrz jakou skleničku se na něj díváte.
Logika - stejně jako whisky - podávaná ve velkých dávkách ztrácí blahodárný účinek.
Demokracie má své výhody, ale občas lze dosáhnout víc s trochou laskavé diktatury.
Všechny ženy, které jsem kdy poznal, si minulost pamatovaly až moc dobře. Obvykle do příšerných podrobnosti.
Láska by měla být nežnou hrou citů, nikoliv násilným používáním těl.
Láska člověka k jinému člověku není obdiv k jeho přednostem, ale především k jeho nedostatkům.
Láska je dar od Boha, za který jsme vděčni člověku.
Láska je jako obchod. Se ženami je nutno jednat tak, jako když se nabízí zboží, jež jde samo na odbyt: bez zájmu. Pak budete mít v ženském světě tolik zájemců, že je za celý život neobsloužíte.
Láska, která ráno vzplála a večer dohasla, je příští den tak stará, že je obtížné na ni vzpomínat.
Aristoteles říká, že v témže okamžiku nemůže být pravdivá jedna věc i její opak. V oblasti citu je to pitomost.
Bůh a ďábel nestojí proti sobě, zrovna jako dobro a zlo.
Bůh dovede žertovat a mást. To ďábel je slavnostně vážný, ďábel je logický. Uspává naši nedůvěru všemi kličkami rozumu.
Být hloupý jako před dvěma sty lety je podle mého mínění skoro lepší než být inteligentní podle dnešní módy.
Být šťastným neznamená být spokojený, nýbrž zapomenout, nelítostně, nemilosrdně, definitivně zapomenout, odvrhnout do bezedné propasti všechno osobní.
Bytost, která nám nejvíc uniká ve chvílích, kdy se domníváme, že ji máme celou, je pro člověka vždycky lákavá.
Celý život je vlastně svazek neslučitelných pravd.
Čistota je stejně nakažlivá jako nečistota.
Člověk je odpovědný za všechno, co se mu přihodí.
Člověk, který klopí oči, není upřímný.
Člověk, který miluje, neví o tajemství lásky víc, než ví básník o tajemství básně.
Člověk, který se chystá někomu ublížit, mluvívá o něm dvojím způsobem: buď ho pomlouvá, aby si dodal odvahy, nebo ho zahrnuje květinami, aby ho odškodnil, a možná je to taky poslední pokus, aby se na chvilku ještě na své cestě zastavil.
Člověk, který žije dvojí život, má tykadla. Ví, kam až může zajít, aby nevzbudil pozornost.
Člověk má jít vždycky po stopách své duše, i když to, co na něj čeká na dně, je strašné. Jedině tak se s tím může vypořádat.
Člověk musí být ve střehu, vědět, že nemá nic jisté, bezustání se chvět. Svět je nesmírně těžký. Je to jeho vlastnost. Jakmile se nadlehčí, lidé se nadechnou a už jásají. Jsou opojeni prostorem a modrem jako papíroví draci vypuštění k nebi. Myslí si, že se šňůra přetrhla, že budou donekonečna stoupat. Chudáci! Právě v tu chvíli by si měli dávat největší pozor. Šňůra se nepřetrhla. Napne se naráz, když to nejmíň čekáme. A v minutě je všechno na zemi.
Člověk nemá na nic spolehnutí, žádné společenství ani zřízení není tak pevné, aby se při každém kroku netřáslo pod nohama, aby je nemohla ohrozit vzpoura nebo neopatrnost.
Člověk není nikdy hloupý, když podlehne lásce. Hloupé, neodpustitelné je bránit se jí.
Člověk nepozorovaně, ale vždycky jednou za deset nebo za patnáct let "naráz zestárne", jako kdyby na něj příroda zapomněla a pak se zničehonic upamatovala a honem ho posadila na úroveň jeho skutečného stáří.
Člověk nesní o tom, že by chtěl mít vendómský sloup. Jde kolem něj, s obdivem k němu zdvihne hlavu a zase se vrací domů.
Člověk sám sebe nezná, dokud netrpěl.
Člověk se má za autora a zatím je postavou. Stvořením, místo tvůrcem.
Člověk se nikdy neobětuje v zoufalství, nýbrž v nadšení. Neočekává od svého obětování smutek a beznaděj, nýbrž naopak blaženost, která převýší všechno, co mu může poskytnout běžný život.
Člověk se proslaví vždycky jen tím, co je bezcenné, protože mezi lidmi vládne soustavné nedorozumění.
Člověk se vždycky ukáže v nejhorším světle zrovna lidem, které by chtěl ohromit.
Člověk si opravdu uvědomí marnost a nicotnost věcí, až když je má.
Člověk vždy dosáhne toho, po čem silně touží.
Dějiny lidstva jsou jedna řada ztrace-ných příležitostí, které člověk propásl svou krátkozrakostí, tou věčnou vnitřní lehkovážností, která je jeho údělem.
Dělat literaturu je daleko těžší, a tedy zábavnější než dělat politiku.
Demokracie značně kazí mravy. Zvyká veřejnost na žvanění, totiž na chvástavost a pomluvy.
Dobré skutky zavazují toho, kdo je dělá, a ne toho, kdo je přijímá.
Dobro pokouší člověka stejně silně jako zlo…
Dohoda s čertem, ať vědomá nebo tichá, je vždycky hloupý obchod.
Dřina dodává hrdosti tomu, kdo ji vykonává. Dáš-li tuhle hrdost jen v nejmenším najevo, jsi vyřízený. Svět miluje a oslavuje jen lenochy, které čas od času napadne něco hezkého, co hned za tepla naservírují. Proč? Protože pohled na lenocha uklidňuje, protože jeho ochablost a malátnost vyvolává v tom, kdo se na něj dívá, příjemný pocit nadřaze-nosti, a konečně, protože lenoch dotvrzuje stupidní tradici, klišé bezstarostnosti a bo-hémského génia, který kašle na své nadání, mrhá jím a je tak zamotaný do svých nectností, že nemá nakonec vůbec žádnou hr-dost. Nemluvě o tom, že dobrým nápadům lenochovým porozumějí lidé daleko snáz než velkému, důkladnému dílu svědomitého pracovníka.
Duch (nebo srdce) není nikdy připraven na památné setkání nebo na historickou událost. Narazíme na ně při dřímajícím vědomí.
Duše poroučí událostem a hmota ulehne před duchem jako pes.
Hlupák je potrava bohatá na kalorie a vitamíny. Něco jako hovězí.
Chytrák, mazaný člověk, ten se šetří; ne-využívá všech svých sil, aby mohl otočit, popřít sám sebe. Upřímný člověk jde až k nejzazším mezím svých sil, a někdy i za ně, i s rizikem, že se dostane do nepříjemností nebo že se zesměšní; je to člověk, který se do hloubi angažuje v tom, co říká nebo dělá, a důvěřuje svému srdci natolik, že za sebou pálí mosty. Když se dostane k vytčenému cíli, je bez dechu jako maratónský válečník na konci svého běhu.
Jeden člověk nemůže sám nést všechno soužení světa, ani ne to, které sám vyvolá.
Jediné, co v lidském životě stojí za vypravování, je mládí.
Každá bytost je uzavřena sama v sobě jako v zapečetěné láhvi. Naslouchá jenom svým vnitřním zvykům, které přehlušují všechny ostatní zvuky vnějšího světa.
Krása je často na překážku lásce. Předem bere odvahu.
Každý člověk je romanopiscem svého života; hledá čas, až když je nenávratně ztracený; prožívá své radosti a své dny ve skutečnosti, až když jsou pryč.
Konat zlo není snazší než konat dobro. Vyžaduje to stejnou energii.
Láska i v té nejohavnější podobě vždycky zanechává v ústech sladkou příchuť.
Láska i v té nejohavnější podobě vždycky zanechává v ústech sladkou příchuť.
Láska, jako pouhý akt, nic předtím ani potom, to se mi zdá jako vrchol nudy. Láska zbavená slov, sladkých doznání, oklik, nadějí a zklamání nemá v mých očích nejmenší cenu.
Láska, která dodělává a vleče se pořád dál, to je hrozné.
Láska, má-li vydržet, potřebuje překážky, odpor, dráždidlo, čekání, skrývačky.
Láska nahradí všechno a je stokrát lepší být nešťasten a milovat, než být šťasten a nemilovat.
Láska není válka. V lásce může duše bez rizika následovat zmatek těla. Je to dočasné a bez následků. Odporovat strachu a odporovat milostnému vzrušení jsou dva analogické pochody, ale pokud jde o výsledek nesouměřitelné. Vojákovi, který podlehne strachu, hrozí zneuctění a někdy i smrt. Člověk, který se dá příjemně zmást bušením srdce, neriskuje nic.
Láska pro sebe vyžaduje v lidské duši hodně místa a musí něco zničit, aby se tam mohla uvelebit.
Láska probouzí šílenství, jakmile se změní v utkvělou myšlenku, která se pořád vrací, na které se jako na věšáku zachycuje duch, čím dál tím víc nečinný.
Láska přijde, panečku, padesátníkovi draho!
Láska se většinou dostavuje nevčas; příliš pozdě, když už jsou životy hotové a nic se nedá změnit, aniž by z toho vznikla škoda.
Láska zaslepuje, ne vůči tomu, koho máme rádi, ale vůči sobě samému. Když se člověk zamiluje, přestane se vidět, ztratí o sobě pojem, zapomene se. Neví, je-li hezký nebo ošklivý, odporný nebo půvabný. Je pře-svědčen, že je tím nejhorším vyděděncem na celém světě. Nevěří, že má na cokoli právo; čeká jen na almužnu.
Lid nemiluje proroky; vidí v nich šašky, a když dojde na to, co předpověděli, nikdo si na jejich předpověď ani nevzpomene.
Lidé dokážou uvěřit čemukoli, když tomu věřit chtějí, zvláště když mají po ruce důkazy, které si obratně sestrojili, aby obalamutili sami sebe.
Lidé dovedou odpouštět svým nepřátelům, ale přátelům neodpustí nic.
Lidé se mnohem více odhalí v dopise než v pohybu či v řeči.
Lidi do sebe cpou pitomosti, stará melodramata přešitá na moderní fazónu, obrázkové idyly a utahané romance, aby se nezalkli ze samých továren, elektroniky, or-ganizace práce, cest do vesmíru a politiky bloků. Je to protiváha. Je to hradba proti beznaději, do které by se musel lidský rod propadnout, kdyby si uvědomil, co udělal ze světa, který mu daroval Bůh.
Literární kritik je člověk, který pro přílišnou dávku inteligence, vědomostí a poznatků nerozumí skoro ničemu.
Maloměšťák je pro mě člověk, který je povznesený v nepravou chvíli a nadchne se hloupostmi.
Marnivost vede k zločinu.
Metafyzická úzkost je velké útočiště životních ztroskotanců.
Milostné sliby nemají delší trvání než kruhy způsobené vážkou na hladině rybníka.
Model si nepřeje, aby se mu obraz podobal; tu pravdu malíři dobře znají.
Muž je v lásce jako primitivní stroj. Zmáčkneš knoflík a prastarý mechanismus pracuje přesně tak jako v první den Stvoření.
Muž je vždycky zdrcený, když u ženy postřehne, že i ve chvílích, kdy je nepochybně uchvácena skutečným citem, neztrácí ani na vteřinu ze zřetele zítřek a pořád si nechává otevřená zadní dvířka.
Muž považuje poslední lásku jenom za jedno z hezkých dobrodružství. Nepozoruje nic; nepřikládá žádný význam tomu posled-nímu výbuchu něhy a mládí, a když je všechno pryč, stojí tu bezbranný, zničený jako starý pouliční zpěvák, zbývá jen zoufalství.
Muž ve zbabělosti uvázne, až se v ní většinou nakonec docela utopí, protože u zbabě-lého muže je zbabělost prvek ústrojný, vrozený. U ženy je zbabělost skoro vždycky chvilková záležitost vyvolaná láskou; zmizí současně s ní, v téže minutě. Pak je žena zase tvrdá jako ze železa, nesmiřitelná, hrubá, neznající slitování, jako pravý malý Attila, jímž také všechny opravdu jsou.
Muži se děsí malérů. Dopustili by se nevímčeho, nevím jaké posedlosti, nevím jaké lži, jen aby se vyhnuli scéně.
Muži podřizují lásku svému životu, kdežto ženy podřizují život své lásce.
Náhoda, to je omyl. Je to uličnictví, které se vymklo z determinismu, které nebylo zahrnuto do základních údajů o problému, které tedy není podstatné, čili neexistuje.
Nedostatek žárlivosti znamená spánek, ochablost, lhostejnost.
Nepatrné cestičky vedou na veliké paseky.
Nepohodlí je pro člověka výborná věc, vede ho ke skromnosti a přičinlivosti, udržuje ho v kontaktu s reálným světem a tak dále.
Neštěstí samo o sobě nemusí být nic tak hrozného. Všechno záleží v tom, jakou před-stavu si o něm člověk udělá.
Nuda je důvodem většiny zločinů.
Originalita není člověku dána, je to výsledek trpělivé námahy, tápání a omylů.
Paměť zamilovaného člověka je schopna podivných přemetů.
Pedant je člověk, který má ducha přecpaného spoustou předsudků, rozumování, znalostí a používá toho skoro vždycky tam, kde nemá. Je to člověk, který přizpůsobuje svět svému duchu, místo aby přizpůsoboval svého ducha světu, člověk, který má systém apriorních poznatků.
Plačtivá žena je něco zoufalého.
Politik je krutý, mstivý, sobecký, je to veliká duše, která necouvne před žádnou nízkostí. Chce dobro lidí, ale přitom jimi pohrdá. Je systematicky nevděčný a tak dále.
Politik se musí na veřejnosti projevovat jako optimista. Je to profesionální optimista. Ale nakonec svému předstíranému optimismu sám začne věřit. Optimismus mu přejde z řečí do duše.
Popisovat neznamená fotografovat; naopak, znamená to narušit perspektivu, patřičně zvětšit jistý detail. Znamená to vidět srdcem a srdce není černá komora. Na jednom pólu realismu je Meissonier a banalita, na druhém Albrecht Dürer a šílenství. Prosťáček, který jde cestou se zrcadlem v ruce, předpokládá, že věci zůstávají takové, jakými se jeví v zrcadle. Ale cožpak už tam nejsou převrácené?
Poslušnost je lidem samozřejmá, už proto, že jim nabízí nekomplikovaný svět, ve kterém je všechno předem malinkaté, v němž nepotřebují představivost.
Rodinné patriotství, jako každé jiné, dělá z člověka nelítostného a zaslepeného tvora.
Sen, to je dým, kterému můžeme dát libovolný tvar, všelijak ho formovat, jsme všemocní. Ale skutečnost je vzpurná, nepoddajná, nedá se hníst. Potlučeme si o ni prsty.
Skutečný optimismus nespočívá v přesvědčení, že všechno půjde dobře, ale v názoru, že ne všechno půjde špatně.
Spisovatelé a básníci musejí být daleko prozíravější než policisté a soudci, protože neodsuzují k vězení či k smrti, nýbrž k věčnému zatracení.
Touha vlastnit se u ženy projevuje žárlivostí. Žena, která nežárlí, je ženou, která svého muže nemiluje, nebo už nemiluje.
Ukrutníci, kteří tyranizují slabé, je naučí své vlastní krutosti.
Umělci jsou specialisté na jak a filozofové na proč.
Umělci mají své tajemství, o kterém sami nic nevědí, cítí je jenom intuitivně.
Umělec hledá, jako by hledal diamant. Musí odstranit horninu, rýt, hrabat, odhazovat neřád, kopat, navrstvit nesmírné hromady země, aby nakonec našel miniaturní kousíček čistého krystalického uhlíku,. Zato je ten drobeček nejtvrdší, nejskvělejší, nej-krásnější z nerostů. Dá se s ním rýt do čehokoli, do něho ničím.
Umělec je upír, bere všechno a nedává nic; živí jenom své dílo, myslí jenom na ně.
Umění, to vlastně znamená dělat ze starého nové.
Úspěch není jen dotek kouzelné hůlky, musí se za ním naopak dlouho utíkat a dohoní ho jen ten, kdo běží opravdu rychle.
Ušlechtilá duše bude ušlechtilá i v nejhorších nesnázích. Nízká duše nezapře svou nízkost, i když ji bude doprovázet na každém kroku úspěch.
Věk okolo třicítky je pro muže kritický; tehdy se dělají největší hlouposti,nebo spíš je to věk, kdy hlouposti, které provedeme, začínají být nenapravitelné.
Velcí duchové nejsou zábavní.
Velcí lidé jsou lidé, kteří v padesáti letech vykonávají to, o čem snili v osmnácti.
Veliká láska nemůže trvat příliš dlouho.
Všichni politici jsou od počátku světa stejní, přestože se okolnosti mění a události se nikdy nevyvíjejí stejným způsobem.
Výčitky svědomí nevyvolá poklesek, nýbrž trest.
Zlo je svým projevem fascinující, nikdo jeho kouzlu neunikne.
Žena se vždy ráda chlubí svým milencem, obzvláště před přítelem, o kterém ví, že je do ní beznadějně zamilován.
Ženy čas od času potřebují nějaké to drama a trošku přehánění.
Ženy mají rády pohyb, i když činnost třeba k ničemu nevede. Samčí nehybnost je rozčiluje.
Ženy si strašně rády dělají plány, i když z nich třeba jakživo nic nevzejde.
Život člověka, který překročil určitý osudný věk, se řítí děsivou rychlostí.
Život je dlouhá báseň o sedmdesáti zpěvech, nesmírně nudná, plná opakování, vy-cpávek, žvanění, zdlouhavých popisů a příšerných peripetií, ale stojí za to pozorně je číst, padneme-li čas od času na jediný nádherný verš, který nám seslali bohové docela neočekávaně, bez souvislosti s tím, co předcházelo, i s tím co následuje.
Armáda, která neválčí, mění časem svůj charakter.
Čím promyšleněji lidé jednají, tím účinněji je může postihnout náhoda.
Každý pokus jednotlivce řešit sám pro sebe to, co se týká všech, musí ztroskotat.
Láska je věčná, ale to neznamená, že je stálá.
Láska je zázrak, který se může udát kdykoliv.
Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého.
Literatura musí být lehká, aby nic nevážila na váze současné literární kritiky, jedině takto znovu získá svoji váhu.
Nevěra není společenský, ale přírodní úkaz.
Pijanství je prý vlastně pozvolná sebevražda. To je jen půl pravdy: kdyby byly postaveny pomníky těm, kdož se upili, a oněm, jež trocha alkoholu zachránila před sebevraždou, trvala by procházka v lese druhých neskonale déle než v tom prvých.
Podržte v paměti dobré, zapomeňte prostřední a poučte se od špatného.
Příběh je tedy domyšlen do konce, nastane-li v něm obrat k nejhoršímu.
Mládí je třeba prožít. Nezáleží na věku, kdy se rozhodneme, že budeme mladí.
Muž se žení, protože se zamiloval. Žena se zamilovala, protože se chce vdávat.
Muži mluví nejraději o vlastní budouc-nosti, ženy o minulosti cizích žen.
Pravda je jenom jedna. Kdo lže, má daleko větší výběr.
Cit pro vlastnictví bývá často mocnější než sebevětší láska a často také bývá pokládán za tu největší lásku.
Kouzlo žen je věc zcela vnější, věc reklamně propagační povahy a nijak nevysvětluje jejich charakterové vlastnosti.
Láska je součástí boje; jen v manželství je součástí oddechu.
Láska je vlastně pociťováním rozkoše z toho, že se srdce milenců vzájemně stěhují z jednoho těla do druhého.
Neuskutečněné sny nikdy neznamenají tragédii. Zato však jak často se mění v tragédii sny uskutečněné!
Po letech se i nejbližší duše k sobě otáčejí tou nejpodivnější a nejneočekávanější stranou.
Přátelství, stejně jako láska, pramení z nedorozumění.
Život spočívá v úsilí co nejúčinněji neutralizovat následky hloupostí, kterých se člověk kdysi dopustil.
Duše milenců jsou již dávno sestry.
Láska může být jen povrchní, ale nenávist je důsledná.
Muž, i když miluje, nikdy nesmí pro svou lásku měnit svou víru.
Pití je škodlivo, nepití nezdrávo, chyba jít nalevo, hůře jít napravo.
Srdce je kus, který není nikdy dost velký.
Někteří lidé se tak bojí smrti, že ani nezačnou žít.
Bolest znamená protržení skořápky, která obaluje vaše pochopení.
Krása je věčnost shlížející se v zrcadle. Avšak vy jste zrcadlo a vy jste věčnost.
Láska nedává nic kromě sebe a nedostává nic kromě sebe. Láska nic nevlastní ani nechce, aby někdo vlastnil ji, protože láska lásce stačí.
Láska nemá jiného přání, leč naplnit se.
Moudrý člověk může milovat i ty, jež nechce do konce života spatřit.
Pravda potřebuje dva lidi. Jednoho, který ji vysloví, a druhého, jenž jí porozumí.
Země je moje vlast a lidstvo je moje rodina.
Žena musí dříve ublížit, než vroucně miluje.