Hlupák se do ženy zamiluje, moudrý jí jen přivykne, neboť jen tak s ní lze vydržet až do konce.
Inspirace - to je, když člověk dře jako kůň.
Láska bez ideálů je pouhý živočišný pud.
Láska s přestávkami je méně únavná.
Autorita neznamená pro tupé davy žádnou zjevnou nebo pochybnou mravní hodnotu, je mu jen něčím jako svatý obrázek na stěně nebo strašák v poli.
Bohatec si může své vzruchy a své události kupovat. K chudému přicházejí ve formě ran.
Být neústupný jen ve věcech velikých.Nedělat si svět a život malými.
Býti mrtev, je sladké z té příčiny, že ještě mnohem více než spánek je to mír, zkonejšení, závěr bolesti a trampot; ale tuto vrcholnou sladkost, jaká lidskému tvoru může být přána, mrtvá bytost už neprožívá, necítí.
Čas je ještě mnohem suverénnější, hroznější než prostor.
Člověčenstvo by mělo být obecnou mobilizací mravních sil k obhájení dobrých a pravdivých hodnot života.
Člověk je bytost tragická, podrobená mnohým slabostem, omylům, trápením a přece dychtivá zažehnávati v sobě a v sobě udržovati světlo, oheň prométheovský, svůj lidský jas.
Člověk je v podstatě bytost s těmi ostatními nespokojená.
Člověk, který se domnívá, že se na světě udrží jen penězi, má vlastně o sobě pranízké vědomí.
Člověk, který si nic o sobě nemyslí, je teprve skutečný člověk.
Člověk myslí mnohem častěji a mnohem víc než ví, a mluví mnohem častěji a více než myslí.
Člověk si vždycky tvoří tak velký a obsažný svět, jaký právě stačí obsáhnouti.
Člověk umíraje, je mezi živoucími sám; je vůbec mnoho sám.
Demokracie, není-li kázní, se zbortí a rozplyne. Svoboda mezi lidmi není k tomu, aby atomizovala, nýbrž spojovala.
Dějiny nejsou jen dějinami pokroku, velikých činů a velikých lidí, ovšemže také lidské hlouposti.
Hloupost je srozumitelnější než rozum; proto v politice snadněji dochází zájmu a platnosti.
Hodnoty bytí spočívají z veliké části v tom, jak vroucně jsme schopni je prožívat. Hodnota našeho člověčího života je závislá na hodnotách, které jsou v nás. Lidé si stvořují svůj lidský svět; je v něm to, co do něho vkládáme.
Jistoty jsou dobré, nejistoty přitažlivé, tajemství vyzývá.
Láska předpokládá schopnost lásky: tj. věrnost. Jinak je to jen opojení smyslů, požitkářství, sentimentalita, erotika.
Lež prostředkem a lež cílem; i to jsou dějiny.
Lidé, kteří lehce vydělávají příliš mnoho peněz, neznají ve skutečnosti život.
Lidé se z většiny vyžívají tlacháním.
Malba chce býti malována, ne hotovena.
Máme u nás ustavičný strach o to, aby-chom byli na evropské úrovni. Cítíme se periferií i tam, kde bychom jí ani nemuseli být. Máme na úroveň poněkud chybný pohled: myslí se, že úrovní je jedině to poslední, nové, co přichází dnešní poštou z Paříže.
Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých.
"Moderní člověk" = moderní primitiv.
Peníze jsou hnací, produktivní silou korupce.
Politika, která záměrně mate veřejné mínění, která vypočítavě staví na lidské mravní nejistotě, na nízkých pohnutkách, náladách a hnutích, není než velmi hanebnou, ne-li přímo zločinnou spekulací.
Smrt není uváděčem do života nového; je likvidátorem tohoto. Neuvede mé já do života nového: Zruší je.
Těla se v lidech milují častěji než duše. Kdo ve svém životě poznal třeba sto žen, možná že vůbec nepoznal lásku.
Život nás požírá, my život utrácíme - kdo z nás bude s tím druhým dříve hotov?
Anekdota nemá autora, nýbrž vypravěče.
Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou... Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.
Anonym: Člověk má svou čest. Pod svým jménem bych to nepsal.
Bláznovství je tragické a sluší se je chápat. Hloupost se nemá chápat, nýbrž vyvracet.
Boj stvořila příroda, nenávist vynašel člověk.
Bože, jak jednoduchý recept na šťastný život: to, co děláme, dělat z lásky k věci.
Být mladý umí každé tele. Ale umět stárnout, to je kumšt.
Civilizace není přece jen nic víc nežli fasáda, která jakžtakž maskuje starou divočinu života.
Člověk je naskrz prolhaná potvora.
Člověk, který se bojí být směšný, nemůže být nikdy až do poslední nitky veselý.
Člověk musí jet daleko, hrozně daleko, aby se dostal co nejblíž k domovu.
Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.
Člověk se víc stydí za svou pitomost než za své hříchy.
Devatenácté století vynalezlo něco nespoutanějšího než páru a elektřinu, totiž dějiny.
Dík úsilí státníků byla zachována světová nejistota.
Doby se mění, ale mládí se vždycky musí nějak honosit a nadýmat, třeba to bylo v každé generaci něčím opačným.
Fráze stírá rozdíl mezi pravdou a nepravdou. Kdyby nebylo frází, nebylo by demagogie, nebylo by tak lehko dělat politiku počínajíc rétorikou a konče vražděním národů.
Fantazie, to není představovat si, co věci nejsou, ale udělat něco, co by mohlo být.
Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst…
Hrst elementárních znalostí a rozumná životní etika, podávaná slovem i příkladem, to je vše, čeho lze žádat na škole; a přidá-li se k tomu ještě zdraví a radost, zaplať pán-bůh: je toho dost pro největší pýchu vychovatelů.
Humor je nejdemokratičtější z lidských zvyků... Ručím za to, že tři zedníci nadělají víc špásů než čtrnáct ministrů. Listonoš je větší šprýmař než ředitel pošt a telegrafů.
Humor je produkt sociální; individualismus je schopen nejvýš jen ironie.
Humor je sůl země a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý.
Humor je vždycky trochu obrana i útok proti osudu, víc psiny se rodí z nespokojenosti než z blahého a spokojeného ducha.
Humor je záležitost převážně mužská. Muži se daleko ochotněji nežli ženy snižují k oné komické činnosti, které se říká legrace, špás, taškářství, junda, konina nebo sranda.
Chceš-li to dotáhnout vysoko, neklaď otázky a nedávej najevo, jak jsi chytrý.
Jedna z největších civilizačních pohrom: učený hlupák.
Jen poezie má výsadu, že cokoliv vidí, vidí to poprvé a cokoli vyslovuje, říká to poprvé, co svět světem stojí.
Jsme dva. Dva na všechno - na lásku, na boj i na bolest a na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život, i na smrt - dva.
Jsou vítězství, která jsou hanbou.
Každý člověk by měl něco hledat.
Každý trpěný nebo zakrývaný zlořád je cosi jako kapitálek ukládaný ve prospěch příštích politických dobrodruhů a šarlatánů... "Politická nutnost" říká se věcem, které nejsou jaksi docela v pořádku, ale o kterých to nechceme říci.
Klasická literatura je ta literatura, od které už nečekáme, že nám bude povídat něco nového. Proto si ji tak vysoce vážíme, a proto ji také nečteme.
Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.
Kompromis je zející rozdíl mezi zásadou a praxí.
Koníček je mužský pud po odbornosti, projevující se v oblasti hry. Neboť koníček zůstává koníčkem, pokud je hrou a soukromým potěšením, jež člověk nechává pro sebe.
Koruna je symbol království, protože lidé mohli spíše poznat krále podle koruny nežli podle moudrosti.
Království lhářství není tam, kde se lže, ale tam, kde se lhářství akceptuje.
Krev lidí je velmi laciná pro jejich vůdce.
Kritizovat - to je usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to dovedl.
Láska v manželství a rodičovství je teprve láskou v její celistvosti.
Lidová moudrost vedle tisícerých pravd skrývá ještě jednu nevytěženou a bezespornou pravdu o relativnosti všech hodnot a pravd.
Literární a jiná proslulost usnadňuje erotické úspěchy.
Loajálnost se nezačíná poměrem k státu, nýbrž poměrem k člověku; to je sám základ vší politiky a důležitější vyhlášení lidských práv než sebelepší ústava.
Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět a stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.
Mládí se obvykle rozhlíží jako nepřítel - z čeho pak by udělalo kůlničku na dříví.
Móda a paráda je ženská záležitost v hrubém a doslovném smyslu slova: odehrává se jen mezi ženskými. Není to boj o přednost na muži, je to boj o přednost mezi ženami. Není to chochol pýchy pohlaví, nýbrž společenské; není to služba Erótu, nýbrž temnému Plutónovi.
Muž je člověk davu; zástup žen je vždy poněkud komický, že velmi ztrácí, existuje-li hromadně.
Muž je nejvíc doma ve svém díle.
Muž je - z vrozené hlouposti - specialista, že je - nevím, z které vrozené nectnosti - duch univerzální, všestranný a plný podivuhodných zájmů.
Muž se společensky uplatňuje a zařaďuje tím, co vydělává; žena tím, co vydává.
Nebe nade mnou je bezhvězdné a nemá bohů. Jsem člověk a bojím se sebe a o sebe.
Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky.
Není horší propagandy než ta, která se vnucuje.
Není zlých pravd. Jsou jen zlé skutečnosti.
O vůli národa mluví obyčejně ti, kdo národu poroučejí.
Obdržel jsem život jako osobní statek. Ale těch věřitelů!
Oděv je jenom soubor kapes, jež slouží k uchování čtyř nebo pěti hlavních věcí života.
Opravdovým zdrojem poznání je omyl.
Osud má mánii opakovat se. Když máte nejvíc práce, dostanete sedm návštěv, jednu po druhé.
Politická strana je organizace pudu hromadnosti, jenž je prastarým pudem mužským; proto je zcela přirozeno, že ženy vstupují nesrovnatelně méně do politických stran než mužští. Politická strana je význačně mužský útvar; politika stranictví je mužská politika.
Politika stran nebude nikdy politika žen; ženy těžko získáte řekněme pro ideu volného obchodu, ale získáte je pro ideu lacinějšího chleba.
Pornografie je literární prostituce: neslouží jenom k ukojení, nýbrž k znehodnocení erotismu.
První požadavek společenské výchovy je umět zakrýt svou hloupost.
Příroda je stále ještě nekonečně populárnější než dějiny.
Republika, která dala hlasovací právo analfabetům a tetkám, si nemůže dovolit luxus "kulturního boje".
Rozum člověk nosí pořád s sebou jako kluk kudlu a zkouší jej, kde může, stejně jako kluk kudlu.
Řeč je duše a vědomí národa.
Smlouvy jsou k tomu, aby je plnil slabší.
Spánek je nesmírně milosrdný: odpouští nám i našim viníkům.
Starý zákon má pravdu: někdy padají hradby pouhým křikem. Ale pouhým křikem se nedá postavit nic.
Strach je nemoc špatného svědomí.
Svoboda slova je pěkná věc; míň pěkné je, že přitom je - mimochodem ovšem - také svoboda žvanění a drzostí.
Tisíciletá minulost protéká každým: dě-láme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky.
Touha pohlavní je hlad. Co s hladem? Musí býti ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka.
Učitel má být v některém koutě své duše věčným chlapcem, solidárním s tím mládím, které je mu svěřeno, ale takovým věčným dítětem má být i každý otec a matka.
Umění pro politickou partaj není ještě umění pro lid.
Vírou se žije, skepsí účtuje.
Zjednodušte některým lidem slovník a nebudou mít co říct…
Zkušenost je dobrá škola, ale školné je příliš drahé. Čas je největší síla života.
Zvláštní, jak se z velkých slov dají udělat velké myšlenky.
Žena se dá zabít z lásky, ale nedá se zabít ze zásady.
Žena mluví raději o lidech; muž mluví raději o světě a člověčenství.
Žena pojímá celkem politiku stejně konkrétně jako věci života; muž pokud nevytlouká z politiky přímo zisk, je s to pojímat ji s dogmatickým fanatismem jako nějakou teologickou otázku.
Ženské slzy jsou nejmocnější vodní energie na světě.
Ženy se nevystrojují pro úžas a podiv nás mužů, ale pro úžas a podiv žen.
Žijeme příliš v knihách, a ne dost v přírodě. Podobáme se pošetilci Pliniovi mladšímu, který studoval styl řeckého řečníka, zatímco venku pohřbíval Vesuv patero měst.
Láska bez hádek je jako páv bez per.
Láska neznamená udržovat plamínky jako na hřbitově, ale hořet jako stodola.
Moudrost je v tom, že své city a vášně mírníme právě tam, kde neskonale milujeme.
Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru.
Bojíte-li se samoty, nežeňte se.
Dobré vychování nespočívá v tom, že nepoléváme ubrusy, ale v tom, že přehlédneme, učiní-li tak druhý.
Doktoři a advokáti, to je jedna banda. Jen s tím rozdílem, že advokát tě jenom odře a doktor tě odře a ještě k tomu zabije.
Doktoři a dobří příbuzní způsobí konečně, že lidstvo otupí, všednost bude pokládá-na za geniálnost a civilizace zahyne.
Když má herec peníze, neposílá dopisy, ale telegramy.
Láska je buď zbytek něčeho vymírajícího, co bylo kdysi nesmírné, nebo část toho, co v budoucnu bude nesmírné. V přítomnosti však neuspokojuje a dává mnohem méně, než bychom čekali.
Lhostejnost je ochromení duše, předčasná smrt.
Lidé se smějí tomu, co je směšné, anebo čemu nerozumějí.
Milovat a být milován, to je nesmírné štěstí.
Nové lži se poslouchají lépe než staré pravdy.
Organismus má dost příčin, aby byl vůči sobě nespravedlivý, svrchovaně nedůvěřivý a hypochondrický.
Pro pocit štěstí se obyčejně vyžaduje tolik času, kolik je ho třeba k natažení hodinek.
Prozíravost a spravedlnost mi říkají, že v elektřině a páře je více lásky k člověku nežli v panictví a vegetariánství.
Stručnost - sestra talentu.
Umění je tím zvláštní a krásné, že v něm nelze lhát. Je možno lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možno oklamat lidi i samotného Pánaboha, avšak v umění klamat nelze.
Umění milovat znamená umět vše.
Univerzita rozvíjí všechny vlohy včetně hlouposti.
Všechno zlo v životě pochází z duševní prázdnoty, nudy, lenosti a vše je to nevyhnutelné, když si člověk zvykne žít na účet jiných.
Ženy bez mužů vadnou, muži bez žen hloupnou.
Citáty mají větší cenu, než se zdá; ony vysvětlují, dokazují, srovnávají.
Cizí chvála tehdá jen přináší tobě čest, když ten, kdo chválí, chvály hoden jest.
Moře snad se utiší - řeka neustane.
Srdce lvího není, i pazour i hříva zanikly: lví tlama pustozubá jen po Čechách se daří.
To nejhorší je, že žádný společný duch mezi Čechy nepanuje. Co jeden staví - druhý boří, a tak to jde neustále.
Láska k rodině je ze všech ušlechtilých citů tím nejčastějším a nejpevnějším a nanejvýš blahodárně působí na život každého z nás.
Láska není tam, kde se objevuje dokonalost, ale kde se jeví některé přednosti, pro něž přehlížíme mnoho nedostatků.
Opravdová láska očišťuje, povznáší každého člověka a dokonale ho přetváří.
Flirt je pokoj s vyhlídkou do zahrady, ale bez použití zahrady.
Předmluva je často výmluva.
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Cizí blbec pro smích, vlastní pro ostudu.
Čiň čertu dobře, peklem se ti odvděčí.
Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí.
Dobré vyspání stojí za snídani.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou.
Host a ryba třetího dne smrdí.
Host do domu, bůh do domu.
Jeho bába vodila mého dědu za nos.
Každé hrábě hrabou k sobě.
Kdo má zlato v truhlici, mívá bláto v palici.
Kdo nemá nic, rád by něco, kdo má něco, schlamst by všecko.
Kozel nebezpečen zpředu, kůň zezadu, zlý člověk odevšad.
Laskavé slovo nachází laskavé ucho.
Lékař je poctivý kat.
Má dost, kdo je spokojen s málem.
Malé děti kaši jedí, velké srdce ujídají.
Mladí ležáci - staří žebráci.
Naděje má hluboké dno.
Nemluv o provaze v oběšencově domě.
Nepřítel smířený a břeh podemletý.
Nohy natahuj, jen co peřina stačí.
Osel oslu nejpěknější.
Pozdní hosti jedí kosti.
Proti věku není léku.
Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, člověka po řeči.
Půjčka jde vždy s pláčem domů.
Pýcha předchází pád.
Ráda kočka ryby jí, než do vody nechce.
Soudce má na obě uši slyšeti.
Těžko jednou hubou studené s horkým douti.
Zlý pes ani sám nežere, ani druhému nedaruje.
Žádný strom neroste do nebe.
Drtit nepřátele, vidět je padat před námi na tvář, brát jim koně…, slyšet bědování jejich žen. To je nejlepší na světě.
Až na vrch vystoupáš s nadějí, jako s holí - srazí tě zklamání zas dolů do údolí.
Buďte přísní sami k sobě a shovívaví k jiným a nebudete mít nepřátel
Co jsi sto pochopit, snaž se chápat, co nejsi, nechej být.
Člověk denně upravuje své vlasy. Proč ne také své srdce.
Dejte si pozor na to, co není.
Děvče se bojí propást ženicha, rolník sklizeň.
Dnešní víno pij dnes, zítřejší žal zítra.
Hlupák má sto tisíc životů.
Jazyk je dýkou žen, proto ho nenechávají nikdy rezivět.
Jeden vykope studnu - tisíce z ní pijí tisíc let.
Jestli můžete člověka naučiti dobrému a neučiníte toho - ztrácíte bratra.
Kdo mě za zády pomlouvá, ten se mne bojí; ale kdo mě do očí chválí, opovrhuje mnou.
Když jíš, žvýkej, když mluvíš, mysli.
Když piješ s dobrým přítelem, tisíc sklenek nestačí, když s ním mluvíš, stačí půl slova.
Když po rozloučení vyprovodíš hosta s loučí na zápraží, bude tě na svém prahu vítat s lucernou.
Když si půjčíš, poučíš svého věřitele; když půjčíš, poučíš se sám.
Lepší jeden den na tomto světě, než deset tisíc dní na onom.
Leží-li ti na srdci blaho tvých dětí, dej jim zakusit trochu zimy a hladu.
Malé děti - malé hoře, velké děti - velké hoře.
Mužský klášter naproti ženského kláštera; možná, že se ani nic neděje, ale stejně…
Nejlépe zavřené dveře jsou ty, které můžeme nechat otevřené.
Není to víno, co dělá člověka opilým; je to on sám.
Nikdo z živých se nevyrovná ctnostmi přednostem právě pohřbívaného bandity.
Prase spí - obrůstá sádlem, člověk spí - prodává střechu nad hlavou.
Snadno se naverbuje deset tisíc vojínů, obtížně se hledá jeden vojevůdce.
Srdce lidí jsou si podobná, stejně jako jejich tváře.
Státní pokladnu - jako dojnou krávu - jen lenoch nedojí.
Sto mužů může založit tábor, ale jen žena dokáže vytvořit domov.
Trpělivost je hradbou moudrého.
Učení v mládí je rytí do kamene, učení v stáří je kreslení do písku.
V mělkém rybníce se nedaří velkým rybám.
Velké neštěstí rozměň na malé, na malé zapomeň.
Velmi jest bohat, kdo nemá, čeho ztratit.
Všechny peníze světa nemají tolik ceny, jako v pravou chvíli pohár nejlepšího vína.
Výšku věže odvozujeme z délky jejího stínu, velikost muže z množství jeho závistníků.
Zamilovaný člověk je jako hladový žebrák, kterému někdo slíbil, že ho nakrmí.
Země - hospodář, člověk - host.
Zmije, která mne neuštkne, ať ve zdraví žije sto let.
Člověk se nedívá do tekoucí vody, aby uzřel svůj odraz, nýbrž do vody, jež je v klidu. Jen kdo je sám klidný, může uvést všechno do klidu.
Dokonalý člověk užívá svého srdce jako zrcadla. Nejde za věcmi, ani jim nejde vstříc: zrcadlí je, ale nepodržuje jich. Proto může překonat svět a zůstat nezraněn. Není otrokem své slávy, nemá pánů, nežene se za činností, nežene se za pozváním. Všímá si i toho nejmenšího, a přece je nevyčerpatelný, neboť je nad svým já.
Narození a umírání, život a smrt, úspěch a neúspěch, chudoba a bohatství, důstojnost a nedůstojnost, chvála a hana, hlad a žízeň, horko a zima se střídají v běhu událostí, jako to odpovídá cestám osudu. Nestojí proto za to, nechat si tím vším rušit vnitřní souzvuk.