Karel Ryska: Broušení ve strojnických dílnách, Brno 1923, Díl I. Brusy a způsoby broušení, str. 68.

Broušení vrtáků.

Normální tvar kopinatého vrtáku jest nakreslen v obr. 95.—98. Na vrtání hlubokých otvorů dostává vedení jak naznačeno v obr. 99.—102. Sklon břitu bývá u vrtáku na tvrdý, křehký materiál až 130°, na houževnatý asi 90°; normálně volí se asi střední hodnota 116°, aby bylo možné pracovati jedním vrtákem v kterémkoli materiálu přibližně správně. Úhel hřbetový volí se asi 6°, aby se břit tak snadno neopotřebil nebo nezatrhával, jak nastává snadno při větším úhlu, a aby nebylo třeba velké síly, jako to je při malém úhlu. Aby nevznikly příliš velké odpory při práci, hledí se též spodní vodorovná hrana vrtáku ab, vznikající pronikem obou hřbetních ploch břitů, učiniti co nejmenší. Proto se buď vrták v celé ploše po obou stranách směrem ke špičce sbrušuje do tenka (obr. 101.), anebo se alespoň hledí vybroušením s obou stran uprostřed hrana ab zkrátiti. Aby se dostal úhel řezu u kopinatého vrtáku příhodný pro práci, zejména vrták na čele při obou břitech. jak ukazuje obr. 102. Broušení k o p i n a t ý ch vrtáků je celkem velmi jednoduché a provádí se pravidlem od ruky na obyčejných brusech. Má-li vrták správně řezati, musí oba břity býti pod stejným úhlem skloněny k ose vrtáku, musí býti přesně stejně dlouhé a přibroušeny na stejný úhel břitu. Na kontrolu těchto úhlů lze použiti jednoduchých šablon. Tak měřidlem A v obr. 103. kontroluje se správná poloha špičky vzhledem osy vrtáku. V příčném ramenu přiloženého pravítka A jest vedení pro smyk a, který má špičku h. Smyk lze přestaviti šroubem s. Střed kontroluje se s obou stran. Stejný a správný sklon obou břitů lze zjistiti pokosníkem A v obr. 104. Jak normální sklon břitů, tak jejich radiální délku lze zjistiti šablonou s podle obr. 105., kdežto stejná délka břitu ve směru šikmém zjistí se měřítkem s v obr. 106.
Jak patra o, je nutno vždy měřiti od těla vrtáku, aby se břity utvořily přesně souměrné. Dvojřezný kopinatý vrták se nabrousí stejně. Poněvadž se však vyskytuje vždy jen v malých průměrech, vyžaduje úprava jeho břitů zvláštní pozornosti. Stejně se přibrušují vrtáky kruhostředné (obr. 107.—109.). Pro správnou práci musí býti i zde dva břity v rovině kolmé k ose vrtáku a stejně dlouhé, špička pak nebo čípek úplně souosý s vrtákem. Vertikálně hrany vodicí vybrousí se na hrotovém brousicím stroji, aby ležely na válcové ploše. Mají-li tyto svislé hrany též řezati, resp. otvor vyhlazovati, vybrousí se rovněž v břity, jež musí ovšem stejně přesně ležeti na válcové ploše. Šroubový vrták nelze pro jeho zvláštní tvar nabrousiti správně od ruky, ačkoliv se to v dílnách často děje; vrták takto nabroušený má pak často nesprávný břit, ba jest i k práci nezpůsobilý. Na správném stavu ostří záleží nejen výkonnost vrtáku co do množství a jakosti, ale hlavně též spotřeba síly. Správně lze takový vrták nabrousiti jedině na dobrém speciálním brousicím stroji. Tvar břitů. Vrcholový úhel spirálových vrtáků bývá pravidlem 116.—120°, a čelo břitů je dáno profilem drážek šroubových. Břity mají býti vždy rovné, aby jejich otupování bylo stejnoměrné. Břity jsou zde tvořeny prostupem ploch drážek s přibroušeným hřbetem, který je kuželový. Proto přibrušování vrtáku je jedině možné na této kuželové ploše tak, aby při práci vrtákem vznikly správné úhly řezu a výchylky. Aby se zjistilo, jak se musí šroubový vrták nabrousiti, aby správně pracoval, je nutno podrobně zjistiti jeho postup při vrtání. Vrták, otáčeje se, postupuje zároveň do vrtu, a proto opisují všecky body jeho břitů při práci šroubovice. Je-li ab rozvinutý obvod vrtáku určitého průměru D a z velikost posuvu za 1 obrátku vrtáku, pak bod břitu na obvodu vrtáku se pohybuje ve šroubovilci, jež v rozvinutí jest dána přímkou ss. Od této přímky nutno pak ve skutečnosti měřiti při práci úhel výchylky beta a úhel řezu gama (Obr. 106.) a tou pak jest dána též poloha vlastního nože, resp. úhlu břitu, když jest at rozvinutá šroubovice drážky na obvodu vrtáku (asi pod úhlem 60° od vodorovné). Tím jest dán tvar břitu na povrchu vnějšího válce. Právě tak je nutno určiti tvar břitu pro každý jiný bod na menším poloměru. Stoupání šroubovice, podle které postupuje kterýkoli bod břitu do řezu, jest dáno všeobecně úhlem stoupání q jako tg p = z lomeno Pi x d, kde za d nutno dosaditi průměr válce, na jehož obvodu jest uvažovaný břit. Je tedy při stejném posuvu na menším poloměru úhel stoupání šroubovice větší a úhel výchylky je nutno právě měřiti od této šroubovice, jak je to naznačeno v obrazci čárkovaně pro průměr d2. Poněvadž však na malých poloměrech, tedy směrem ke středu vrtáku, je čelo břitu strmější vzhledem na to, že příslušná šroubovice drážky v tom místě má větší úhel stoupání, doporučuje se dále voliti úhel výchylky ke středu větší než na obvodu, aby břit lépe řezal.

O následném zakalení více v knize FRANTIŠKA KETTNERA.

Manuál k brusce a honovačce SCHEPPACH Tiger 3.0.