Doc.MUDr Přemysl Paichl
Skoro nikdo si neplete slovo smysl se smysly, protože pod tím množném číslem „smysly“ chápe většina lidí smyslové orgány. Proto skoro ve všech slovnících najdeme definici smyslových orgánů jako orgánů , které přijímají a předávají do centrální nervové soustavy informace o stavu vnějšího i vnitřního prostředí. Se smyslovými orgány se spojuje mnoho jiných termínů, jako např smyslový klam Naše smysly totiž nevnímají vjemy
(objekty, tóny, zvuky, tváře ) "jak jsou", ale spíše provádějí zaokrouhlování i jiné korekce (doplňování, změny nebo odstraňování odchylek od normy, potlačování zakašlání při řeči , změny barev a mnoha jiných). S pojmem smysl se převážně spojuje např. smysluplnost, semantická i empirická smysluplnost. Do rozporu s názorovou jednotou se mnoho lidí dostane s gnozeologickým pojmem smyslového poznání či senzualismu.
K pojmu smysly jsem se dostal i proto , že o smyslech jako smyslových orgánech panuje mnoho i jiných nejasností spíše než o orgánech lidských, ale o zvířecích. Je pravda, že naše lidské smysly často blednou ve srovnání se smyslovými schopnostmi některých živočichů ne jen v oblasti citů Je mnoho zvířat se zvláštními smysly, jaké u lidí nemají obdobu. Na druhé straně mnoho tvorů má smysly, které jsou jako ty naše, avšak citlivější nebo s jiným rozsahem vnímání. Vhodným příkladem toho jsou analyzátory, kterými chřestýš a žralok vnímá teplo Ano, chřestýš a žralok jsou příklady zvířat se zvláštními smysly, jaké u lidí nemají obdobu. Vhodným příkladem toho jsou např. plazi. Většina plazů kromě hadů má dobrý zrak. Hadi a někteří gekoni mají srostlá oční víčka, která tvoří průhledný, kryt. Naopak plazi obecně nemají dobrý sluch. Ušní otvory nebo ušní bubínky jsou viditelné po stranách hlavy. Hadi uši nemají a jsou víceméně hluší.. Za smyslové orgány někteří lidé považují veškerá „citlivá“ nervová zakončení kdekoliv v živém organizmu, ne tedy jen ústrojí zraková, sluchová, čichová a chuťová.
Pod pojem smyslové orgány bychom však měli správněji mluvit o smyslových analyzátorech a ne jen o citlivých nervových zakončeních, protože k těmto analyzátorům patří kromě receptorů i nervové dráhy a různá mozková centra.
Analyzátor se skládá v živém organizmu
-z receptorů (buněk s vysokou citlivostí, většinou specializovaných pro vnímání podnětů z vnějšího prostředí= exteroreceptorů nebo pro podněty z vnitřního prostředí=interoreceptorů, nebo podnětů ze svalů,šlach a kloubů = proprioreceptorů).
-z dostředivé nervové dráhy, spojující receptory s mozkovou kůrou pomocí tří neuronů
- neuronu vedoucímu vzruch do míchy, prodloužené míchy nebo do středního mozku
- neuronu vedoucímu vzruch do talamů mezimozku
- neuronu spojujícímu talamus s mozkovou kůrou
-z korové části mozku , kde dochází k analýze informace
Základem každé smyslové soustavy je tedy
nervová buňka= neuron.,
tělo buňky má výběžky
krátké výběžky – dendrity, které vedou vzruchy do neuronu
dlouhý neurit (axon) je obalen zvláštní tukovou vrstvou
myelin - zlepšuje přenos nervového vzruchu Je velmi důležitý, protože ztráta myelinové pochvy je příčinou Alzheimerovy choroby –
Schwannovy buňky leží těsně pod povrchem myelinové vrstvy
Ranvierovy zářezy je názvem pro přerušení myelinová vrstvy na některých místech přerušená přenos elektrického potenciálu - v rámci jedné nervové buňky - vzruch
komunikace mezi buňkami =chemicky: synapse místa kontaktu mezi buňkami
dendrit vytváří synaptické výběžky – což umožňuje navázání více axonů
V podstatě je to kontakt dvou nervových membrán . Mezi nimi je synaptická štěrbina a synaptický knoflík , v kterém jsou synaptické váčky - uvolní do oblasti synaptické štěrbiny nervový přenašeč ,který podráždí membránu druhé buňky .
Komunikaci ovlivňují
degradační enzymy - zlikvidují mediátor v oblasti synaptické štěrbiny
budivá synapse - mediátor podráždí druhou buňku - vzruch se šíří dále
tlumivá synapse - mediátor utlumí přenos nervového vzruchu většina synapsí jeden mediátor, v každé synapsi může mít ten samý mediátor jinou funkci
mediátory:
acetylcholin je neurosvalový mediátor (pro kosterní sval je budivý, pro srdeční sval tlumivý) noradrenalin -působí na sympaticus
dopamin a některé drogy simulují jeho účinek
synaptické jedy - nahrazují, nebo blokují účink nervových přenašečů
kurare -blokují budivé synapse acetylcholinu - udušení
strychnin - z rostliny kulčiba způsobuje křeče a blokuje tlumivé synapse
nikotin - simuluje účinek acetylcholinu
organofosfáty používané k hubení hmyzu
faloidin, muskarin muchomůrky
atropin -blokace srdečního svalu
přenos elektrického potenciálu ovlivňuje : na membráně je udržovaná určitá koncentrace iontů. Klidový potenciál nervové membrány (rozdíl mezi koncentracemi iontů na povrchu a uvnitř buňky) nervová buňka umí rychle změnit Na povrchu: je sodík, který se nemůže se dostat do buňky, uvnitř: je draslík a chlor
podnět vzniká – za přítomnost mediátoru na membráně. Když se chemická látka vylije do oblasti v okolí buňky změní se propustnost membrány - sodné ionty se dostávají dovnitř - mění se iontové koncentrace - membrána se přepóluje na hodnotu 30mV jako akční potenciál - jeho přítomnost bude podnětnou pro jeho bezprostřední okolí.
Počet smyslů
Podle Encyclopaedia Britannica prý výčet smyslů pochází od starověkého filozofa Aristotela, jehož vliv byl natolik silný, že mnoho lidí stále mluví o čtyřech nebo pěti smyslech, jako kdyby žádné další neexistovaly. Pod smyslové systémy nebo mezi jejich funkce bychom neměli zahrnovat jen zrak, chuť, čich, sluch, hmat, ale možná i pro mnohé jiné analyzátory pro záření tepelné, bolest, čas, prostor, pohyb, a možná i jiná záření , jako infračervené, sluneční, alfa, beta, gama, elektromagnetické, atomové, anodové, katodové, rentgenové , radiové, radioaktivní a bůhví jaké jiné. Některé z nich dosud ani neznáme nebo neznáme přesně jejich spolupůsobení.
Jen málokdo si uvědomuje , že se smyslové systémy živých organizmů v průběhu milionů let měnily a s nimi se měnila i priorita vyhodnocování jimi přiváděných informací. Dinosauři se orientovali především zrakem. Druhohorní savci už v té době byli především nočními živočichy a proto jejich chování řídil hlavně sluch a vyhodnocoval hlavně už mozek. Teprve později po změnách jejich životního prostředí se už orientovali zrakem i sluchem. U plazů je vidění černobílé, ne barevné. Plazi prakticky také nemají čich. Značně oslabený čich mají i kočkovité šelmy.
Smyslové klamy
V řadě experimentů se ukazuje, že naše smysly nevnímají věci "jak jsou", ale spíše provádějí zaokrouhlování, potlačování, srovnávání s normami, různé korekce na velikost, perspektivu, významnost, smysl apod. Tyto efekty jsou námětem pro řadu kouzelnických optických triků, působnost smyslových klamů je však mnohem širší. Týká se to nejen obrazů, sluchových vjemů, mluvené řeči.
je smyslem, který vnímá a analyzuje u člověka elektromagnetické vlnění o vlnové délce 400 – 700nm.
Jeho orgánem je u člověka oko, které v embryonálním vývoji vzniká jako vychlípenina mezimozku, potom, co se tento váček dotkne povrchového ektodermu, se přemění se v oční pohárek, ektoderm v místě dotyku vytvoří základ čočky a z vnitřní vchlípené stěny se vyvine sítnice. Nebudeme se zde zabývat běžně známým popisem čočky (lens) oční koule (složené ze 3 vrstev – povrchové bělimy (sclera) a rohovky (cornea), -střední cévnatky (chorioidea), řasnatého tělesa (corpus ciliare) a duhovky (iris), -a z vnitřní světločivé sítnice. (retina) Jako přídatné orgány oka nutno jmenovat i víčka, spojivku, slzní ústrojí a 6 příčně pruhovaných okohybných svaly a oční nerv.
.Nás zde bude ve vztahu k smyslům budou zajímat nejvíce vrstvy sítnice, zejména vzrušivé smyslové buňky sítnice ( tyčinky , kterých je na 130 milionů a asi 7milionů čípků). Místo nejostřejšího vidění se nazývá žlutá skvrna a tam je největší nakupení čípků.
Výběžky těchto buněk jsou spojeny vrstvou bipolárních buněk, které převádí vzruchy z tyčinek a čípků na nervové buňky =neurity, které prostupují stěnou oční koule ve zrakovém nervu .Místo, kde z koule vystupuje zrakový nerv je bez tyčinek a čípků Vzruchy jsou pak vedeny do zrakového ústředí v mozku
Optickou soustavu oční tvoří i rohovka, komorová voda, čočka a sklivec.
Vidění za šera umožňují tyčinky, které jsou soustředěny v okrajových částech sítnice, nejsou ve žluté skvrně. Jsou citlivější na světlo, ale nerozlišují barvy. Činnost tyčinek umožňuje oční purpur – rhodopsin (=kombinace vitamínu A s bílkovinou opsinem). Nachází se v konečcích receptorových buněk, světlem se rozkládá. V buňce vzniká tak elektrický impulz, ve tmě se rhodopsin opět obnovuje. Na množství rhodopsinu závisí citlivost očí
Většina plazů kromě hadů má dobrý zrak. Hadi a někteří gekoni mají srostlá oční víčka, přesto vidí , protože tento kryt je průhledný, byť nepohyblivý.U ptáků je ostrozrakost obdivuhodná.. Hlavním důvodem toho je , že mají mnohem větší počet zrakových buněk než je v oku jiných živočichů. V lidské sítnici je asi 200 000 zrakových buněk na milimetr čtvereční, ale většina ptáků jich má třikrát tolik a sokoli, supi a orli jich mají milion a více. Někteří ptáci mají v každém oku dvě žluté skvrny, což jsou místa s největším nakupením čípků. Ptáci mají mimořádně měkké čočky, které jim umožňují rychle zaostřit. Představte si, jak nebezpečné by pro ptáky bylo létání — zvláště v lese a v houští —, kdyby viděli všechno rozmazaně.
BARVOCIT
VNÍMÁNÍ ELEKROMAGNETICKÉHO SPEKTRA
Elektrické pole
% Všichni živí tvorové včetně člověka vytvářejí ve vodě nepatrné, ale měřitelné elektrické pole. Člověk nemá své zvláštní smysl pro jeho vnímání.pokud nepůsobí bolest nebo křeče. ^ Některé elektrické ryby vytvářejí pouze velmi slabý proud, jiné. Jiné (elektrické ryby) dokážou vyprodukovat mnohem vyšší napětí, jako jsou například úhoř a rejnok elektrický, kteří takto omráčí kořist anebo se tak brání. Úhoř elektrický dokonce může zabít i koně
Magnetismus
Některé bakterie a buňky včel a lososovitých ryb mají mikroskopické krystalky magnetitu neboli magnetovce, což je přírodní magnetická látka. Buňky obsahující tyto krystalky jsou spojeny s nervovým systémem, takže mají schopnost vnímat magnetismus
Včely využívají magnetické pole země při stavbě pláství a při navigaci.
Jeden druh bakterií žijících v usazeninách na mořském dně a majících v sobě magnetit jim umožňuje zamířit zpět do svého podmořského domova..
Smysl pro magnetismus také mívají zvířata, která migrují, například ptáci, želvy, lososi a velryby. Zdá se však, že nespoléhají výhradně na něj, ale že se kromě toho řídí i jinými smysly. Například lososi při hledání rodného potoka zřejmě využívají svůj silný čich. Špačci se orientují podle slunce a jiní ptáci zase podle hvězd.
Infračervené záření . Naše oči nemohou vidět infračervené záření, které má delší vlnovou délku než červené světlo. Chřestýš však má mezi očima a nosními otvory dva malé jamkové orgány, jimiž může infračervené záření zachytit u teplokrevných jedinců.. * Proto může i ve tmě přesně zasáhnout teplokrevnou kořist.
Ultrafialové záření. Za fialovou částí viditelného spektra leží spektrum ultrafialového (UV) světla. My jej vidět nemůžeme, ale pro mnoho tvorů, včetně ptáků a hmyzu, je viditelné. Včely se například orientují podle slunce
Je systémem vnímání, převádění, rozlišování zvuků , někde i jejich zesilování , vznikajících kmitáním pevných těles v okolí i v těle u zdravého člověka v rozsahu 16 – 20 000 Hz.
V uchu se tak děje snímáním kmitů těles zevního prostředí a vyvoláváním kmitů bubínku (membrana tympani), ty pak sluchové kůstky kladívko (malleus),- kovadlinka (uncus) - třmínek (stapes) převedou kmity do vnitřního ucha, uloženého v dutinách skalní kosti zvané jako kostní labyrint. , skládajícího se ze tří polokruhovitých kanálků, z předsíně a hlemýždě. . Do předsíňové části vedou dvě okénka , jedno je oválné k němuž je připojen třmínek a druhé je kulaté. Dutina labyrintu je vyplněna perilymfou , v níž se vznáší vlastní labyrint, tvořený dvěma váčky (vejčitým s 3 polokruhovitými chodbami a váčkem kulatým, na který se napojuje hlemýžď.Hlemýžď je vlastně blanitá slepě končící trubička, v níž je vlastní sluchové ústrojí- Cortiho orgán, což je . trojboký útvar, jehož spodní stěnu tvoří vlákna spodinové blanky, na ní spočívají šikmo o sebe opřené Cortiho sloupce – mezi vysokými buňkami sloupce jsou buňky, které jsou opatřeny tuhými výběžky (= osinkové buňky) , Osinkové buňky svými výběžky naráží na krycí membránu a tím dochází k podráždění větví sluchového nervu. Hlubší tóny rozechvívají spodinová vlákna ve vrcholových závitech. Vysoké tóny rozechvívají spodinová vlákna v počátečních závitech
Sluchové nervy pak převádějí vzruchy do mozku.
Vývoj sluchu prý se dokončuje zhruba ve 20. týdnu nitroděložního života, v té době plod už údajně umí vnímat zvuky matčina těla, zvuky jejího srdce, šelest její krve zvuků z trávicí trubice, dýchání, jejího hlasu. A dokonce i hlasy lidí s nimiž hovořících je schopen vnímat a zapamatovávat hudbu. Předpokládá se, že matka s plodem může takto navázat něžný a intenzivní vztah ještě dříve, než dojde k prvnímu skutečnému doteku nebo jinému kontaktu po porodu.
Plazi obecně nemají dobrý sluch. Ušní otvory nebo ušní bubínky jsou viditelné po stranách hlavy. Hadi uši nemají a jsou víceméně hluší.U zvířat však můžeme uvažovat i jiné systémy vnímání zvuku. V porovnání s člověkem mají někteří živočichové úžasný sluch. , jak jsme už řekli, my slyšíme zvuky v rozsahu od 20 do 20 000 hertzů (kmitů za sekundu. , ale psi mohou slyšet zvuky v rozsahu od 40 do 46 000 hertzů a koně od 31 do 40 000 hertzů.
Infrazvuk. Sloni a dobytek mohou dokonce vnímat infrazvuk o frekvenci pouhých 16 hertzů, který už lidské ucho neslyší. Nízké frekvence se přenášejí na větší dálku, a tak se sloni mohou dorozumívat na vzdálenost čtyř i více kilometrů. Podle některých vědců by bylo možné schopností těchto zvířat využívat k včasnému varování před zemětřeseními nebo povětrnostními poruchami, protože při těchto jevech vzniká infrazvukové vlnění.
Ultrazvuk
Velký rozsah vnímání ultrazvuku mají nejen netopýři, ale i některý hmyz a někteří kytovci. Některé druhy slyší ultrazvuk o frekvenci, která je o více než dvě oktávy vyšší, než co zachytí lidské ucho.
Poměrně málo druhů hmyzu má tenkou plochou membránu podobnou bubínku, a ta se může vyskytovat na kterékoli části těla kromě hlavy. Většina hmyzu ale vnímá zvuk pomocí jemných chloupků, které navíc reagují i na nejjemnější závan vzduchu, například při pohybu lidské ruky. To vysvětluje, proč je tak těžké zabít mouchu.
Úžasný sluch mají netopýři jediní létající savci na světě.
## Netopýři vysílají signál složený z řady frekvencí v rozsahu od 20 000 do 120 000 hertzů nebo i více Mimořádný sluch potřebují k tomu, aby se prostřednictvím echolokace neboli sonaru orientoval ve tmě a lovil hmyz. ** Jejich sonarový systém je důmyslnější, než jaký mají nejmodernější ponorky. A představte si, že jej používá malý netopýr, který se vám snadno vejde do dlaně. Všechny výpočty potřebné k tomu, aby netopýr určil vzdálenost, rychlost, a dokonce i konkrétní druh loveného hmyzu, probíhají v mozku, který je menší než nehet na vašem palci!. Přesná echolokace také závisí na kvalitě vyslaného zvukového signálu. Proto mají netopýři „schopnost ovládat výšku hlasu způsobem, při kterém by zbledl závistí každý operní zpěvák,“ říká jedna příručka. ## Pomocí složitých blanitých nosních výrůstků mohou některé druhy netopýrů také soustředit zvuk do jednoho paprsku. Spojením všech těchto prvků vznikne natolik důmyslný sonar, že může vytvořit „akustický obraz“ tak nepatrných objektů, jako je lidský vlas! Každý z těchto jedinečných savců má totiž vysoce důmyslný systém, pomocí něhož rozpozná odraz vlastního signálu, a to i když létá v hejnu 20 milionů netopýrů Tadarida brasilienses, kteří hromadně vylétají z jeskyně Bracken Cave.“ ** Podřád netopýrů tvoří asi tisíc druhů. V rozporu s rozšířeným názorem mají všichni velmi dobrý zrak, ale ne všichni používají echolokaci. Například kaloni výborně vidí v noci a využívají toho při hledání potravy
Sonar rovněž používají delfíni- ozubení kytovci, i když vědci dodnes přesně nezjistili, jak to dělají. Delfíni vydávají výrazné cvakání, které zřejmě nevytvářejí v hrtanu, ale ve vzduchových váčcích vychlipujících se z nosní trubice. Čelní tukové těleso, kterému se říká meloun, soustředí tento zvuk do jednoho paprsku, a ten „osvětluje“ zónu před delfínem. Jak delfíni vnímají vzniklou ozvěnu? Zdá se, že nepoužívají sluchový otvor, ale spodní čelist a přilehlé orgány, které jsou spojeny se středním uchem. Je pozoruhodné, že v této oblasti je stejný typ tukové tkáně, jaká je v melounu.Cvakání delfíního sonaru nápadně připomíná matematickou vlnovou rovnici, které se říká Gaborova funkce. Delfíni mohou měnit sílu sonarového cvakání od pouhého šumění až po klapnutí o síle 220 decibelů. Pro srovnání, hlasitá rocková hudba může mít 120 decibelů a dělostřelecká palba 130 decibelů. Delfín, který je vyzbrojen mnohem silnějším sonarem, dokáže na vzdálenost 120 metrů rozlišit osmicentimetrový míček a pokud je voda klidná, tak možná na vzdálenost ještě větší.
VNÍMÁNÍ TEPLA
Viz Infračervené záření. Chřestýš i žralok mají receptory na vnímání tepla. * V čeledi chřestýšovitých je asi 100 druhů, například chřestýši a ploskolebci Takže je mnoho úspěšných predátorů pro jiná zvířata žijící za tmy.
Vzpomínaný miniaturní systém tvořený kostěným labyrintem je sídlem nejen jednoho, ale dvou našich smyslů , nejen sluchu ale i rovnováhy nebo polohy.
POLOHOCITOVÉ ÚSTROJÍ
Je to systém vnímání a analyzováním informací o poloze částí těla v prostoru. Obvykle ho jako systém vnímání polohy ale neuvádíme jménem vestibulárního (statokinetického , statického, rovnovážného ). orgánu
- Je tvořeno jako součást vnitřního ucha ( čidlem statického vnímání polohy s receptory v kulatém a vejčitém váčku labyrintu ) a čidlem kinetického vnímání pohybu ( receptory v ampulách polokruhových chodeb). Statické čidlo vytváří receptory v kulatém a vejčitém váčku blanitého labyrintu, kde jsou malá políčka s vysokými epitelovými buňkami zakončenými jemnými vlásky, zanořenými do vrstvičky hlenové hmoty, v níž jsou drobné krystalky vápenatých solí (statokonií). Při změně polohy hlavy dochází vlivem gravitace k vychýlení krystalků a ty dráždí vláskové buňky. Vzruchy z receptorů blanitých váčků a polokruhových chodeb jsou přiváděny 8. nervem do mozkového kmene a odtud jsou vzruchy vedeny do příslušných okrsků mozkové kůry K systému patří i receptory na různých místech svalů, svalová vřeténka, Golgiho šlachová tělíska i receptory kožní a kloubní.
Toto ústrojí je velmi důležité zejména pro profese pohyblivé, jestliže je jeho fungování narušeno.Je to důležité zejména pro kosmonauty pracující ve stavu beztíže, pro akrobaty , kteří padají když zhasne světlo
Skoro pro každého z nás je neznámou znalostí řečový polohocit (logaestezie).
Podle signálů ze svalů se zpětnou vazbou se řídí jemné pohyby mluvidel při mluvení . Mechanizmus řeči se odehrává v několika patrech mozkové činnosti. Řídí nejen vzájemně se navazující pohyby mluvidel, koordinují nádech a výdech s zapojováním hlasivkových nervů i s napětím svalstva rtů, jazyka, hrdla, patra, tváře, svalstva nadočnicového, čelního a při znakové řeči i svalstva rukou. Pochopitelně se mechanizmus řeči se odehrává v několika patrech mozkové činnosti. Klíčový význam paměti si navíc však musíme promítnout do geneze řeči kromě motorické zóny ovládání mluvidel i chápání slov a vět, tedy do vnímání řeči.To vše může být porušeno při Alzheimerově chorobě. Ve je ohromně složité i tím, že se při mluvení podílí i vnímání řeči, vyjadřování, neschopnost využívat zásobárny vlastních slov a mnoha jiných funkcí.
.
Je systémem vnímání, převádění, rozlišování pachových látek rozptýlenými ve vzduchu.
U lidí se skládá z receptorů , kterými jsou tyčinkové čichové buňky s vláskovitými výběžky, které se nachází se na čichovém políčku v horní části nosní přepážky a stropu nosní dutiny. Jejich výběžky prochází otvory čichové kosti do lebeční dutiny – tam vstupují do čichové oblasti mozku.
Řada plazů má na patře přídavné čichové ústrojí známé jako Jacobsonův orgán. U hadů a některých ještěrů (např. varanů) je to orgán tak vysoce vyvinutý, že ho používají jako vůdčí čichový orgán. Špičkou rozeklaného jazyka nabírají vzorky pachových molekul a vsouvají je do jamek Jacobsonova orgánu. Protože jak rozeklaný jazyk, tak orgán mají levou a pravou stranu, mají plazi "stereo" čich, který jim pomáhá vyhledat kořist
Obvykle se tento systém zjednodušuje jako systém vnímání, převádění, rozlišování látek rozpuštěných ve slinách. Neuvažuje se tedy jeho spojení s receptory vůní v nose.
Schopnost rozlišovat chutě se vyvíjí v raném věku (Archives of Pediatrics Adolescent Medicine 12, 579, 2005)
Chuťové ústrojí je tvořeno chuťovými buňkami pohárků v papilách ve sliznici na určitých místech jazyka . Vlastní chuť je pak přijímána prostřednictvím asi 10 000 chuťových receptorů, které jsou rozmístěny na jazyku (vzadu, po stranách a na špičce), na patře a v hrdle v horní části hltanu.
Receptory pro vnímání jednotlivých chutí regionálně umístěny– jsou na hrotě pro sladko, na okrajích pro slano a kyselo, na kořeni pro hořko a umožňuje nám vnímat chuť sladkou, kyselou, hořkou a slanou. Umožňuje vnímat i jejich různé kombinace a různé intenzity Tyto receptory jsou opředeny vlákny mozkových nervů.
Podle dřívějších představ se u lidí analyzují zmíněné čtyři základní chuťové vjemy: Dá se však´předpokládat, že k nim postupně budou se připojovat i jiné vjemy chutí.
. Už dnes se počet receptorů rozšiřuje o chuť spřaženou se signálním systémem G-proteinů respektive pro glutamát sodný. Tato chuť „umami“ je japonské slovo pro glutamát, který propůjčuje chuť řadě potravin, např. masu nebo sýrům. Pro chuť umami je odpovědný glutamátový receptor mGluR4 a klíčovými molekulami pro předání signálu jsou dva specifické proteiny α-gustducin a α-transducin (Journal of Neuroscience 24, 7674, 2004). Mnoho lidí má receptory pro chuť umami dědičně defektní a ani o tom nevědí Takto postižení vnímají čínská jídla, kde umami je chutí klíčovou, jen jako jednotvárně slaná a nechápou, Proto se už dnes mluví o syndromu čínských restaurací.
Jsou systémem vnímání obsahu kyslíku a oxidu uhličitého v krvi.
Jde o skupinu buněk v místě, kde se krkavice štěpí na vnitřní a vnější větev. Informace z těchto receptorů jsou vedeny vlákny do mozkového kmene a k dýchacímu centru v prodloužené míše. Dýchací centrum obsahuje receptory citlivé na změnu pH.
V 18. týdnu je už o plodu (měří asi 16 cm a váží 250 g) natolik vyvinutý hmat, že může cítit jemný dotek hladící ruky matky skrze břišní stěnu. Už ve třetím měsíci se v kůži vytvářejí první volná nervová zakončení. V následujících týdnech se tvoří stále více takových hmatových tělísek a jsou stále jemnější – a to opět od hlavy, přes paže a ruce až ke špičkám prstů na nohou. Hmat však ještě není plně propojen s mozkem, to znamená, že dítě sice ví, že se ho něco dotýká, ale neví ještě, kde na těle tento pocit vnímá.
Hmat jako jeden z klasických smyslů zahrnuje jak jemné diskriminativní čití ale i čití z hlubokých vrstev kůže. Je zprostředkováván odlišnými receptory a signál je veden různými typy vláken. . Hmat je často spojen s vnímáním bolesti, vibrace a kožní teploty.
Bolest je vnímána nocireceptory, kterými jsou aferentní volná nervová vlákna , která reagují na mechanické, chemické i termické podněty ( stimuly). Proto zařazuji vnímání bolesti i mezi smyslové orgány. U lidí existují nocireceptory prakticky ve všech tkáních. Většinou má ochranný (protektivní) charakter, bránící dalšímu poškození. Bolest se však nemusí vždy projevovat hned od začátku. Bolest má výraznou emoční a psychologickou složku.
Jako zvláštní druh bolesti se uvádí neuropatická bolest, vznikající při poškození nervového systému . Ta nemívá ochranný účinek a většinou nereaguje na protibolestivé léky.
Z hlediska průběhu a dynamiky se rozlišuje bolest akutní (která má onen ochranný charakter , mívá zřejmou příčinu, rychlý začátek a různě dlouho přetrvává. Chronická bolest může také sice projít akutním začátkem, ale různě dlouho přetrvává.
Mnohé typy bolesti (algie, algesie) mívají svá zvláštní názvy podle příčiny, např.
Migréna ( jednostranná , pulzující bolest hlavy , na níž se podílejí některé neurotransmitéry, např. 5- nerotryptramin=serotonin . Laika je však nutno upozornit, že lokalizované bolesti hlavy mohou mít nejrůznější příčiny, jako např. při poruchách páteře, , při glaukomu, při vysokém krevním tlaku při zánětu mozku , při kašli, při zánětu mozkových plen, při změnách nitrolebního tlaku, při svalovém napětí, při cévních poruchách a mnoha jiných stavů. To platí i pro místní nebo orgánové bolesti jinde v těle.
Nocireceptory jsou připojeny k aferentním nervovým vláknům vedoucím impuls do dorsálních rohů spinální míchy. Existují dva typy vláken vedoucí bolestivé stimuly.
Myelinizovaná Ab vlákna rychle vedou impuls (5-35 m/sec) a jsou odpovědná za první vnímání bolesti, bodavá, ostrá, dobře lokalizovaná bolest.
Nemyelizovaná vlákna C pomalu vedou impulsy (0,5-1,4 m/sec s inkubační dobou 1-3 sec) a jsou odpovědná za další vjemy bolesti, pálení, špatně lokalizovatelná bolest.
V míše je vzruch veden přes nociceptivní neurony do supraspinálních struktur, talamu (posteromediální a posterolaterální jádra) a kortexu, kde indukuje pocit bolesti. Kolaterály směřující do retikulární formace, limbického systému a hypotalamu jsou zodpovědné za emocionální a vegetativní složku bolesti, tj. ovlivnění srdečního rytmu, peristaltiky, diurézy (snížení) a podobně.
Hyperalgesie je přehnaná odpověď na bolestivou stimulaci, podle patofyziologického mechanismu rozlišujeme periferní, tzv. primární, sekundární a centrální příčiny.
Periferní primární hyperalgézie vzniká následkem zvýšené koncentrace algogenních látek z poškozených tkaniv (prostaglandiny, bradykinin, serotonin, histamin).
Sekundární hyperalgézie je lokalizována v okolní nepoškozené tkáni, kde vzroste koncentrace substance P (mediátor bolesti s funkcí neurotransmiteru pro aferentní neurony, dalšími důležitými látkami s obdobnou funkcí jsou glutamát a calcitonin gene-related peptide (CGRP).
Centrální hypersenzitivitou se nazývá se nazývá bolest při stálém poškozování tkání, za operace, kdy je vědomí potlačeno, ale bolest účinně potlačena není.)
V tom případě se mění neuronální aktivita dorsálních míšních rohů, zvyšuje citlivost pro vnímání bolestivých signálů (centrální hyperalgesie). V tomto stavu se nebolestivé stimuly mohou promítnout do stimulů bolestivě vnímaných, např. při nabytí vědomí po operaci.
Léčení bolesti má mnoho možností, mezi než patří
-analgetika- antipyretika (kys.acetylosalicylová,paracetamol,kodeinová analgetika)
-nesteroidní analgetika antiflogistika (tramadal)
-opiátoví antagonisté
-opiáty (MST Continus)
-psychotropní adjuvantní léčba (anxiiolytika, Thioridazin,Karbamazepin, fenytoin, amitrioptylin,..)
-místní anestetika, méně obvyklé způsoby podání např. nazální, aj
Psychologický přístup (psychologická a psychiatrická metodika, léčení poruch spánku= hypnotika podle druhu při poruše usínání, při přerušovaném spánku, při zkráceném spánky a předčasném probuzení)
Chirurgické léčení, např. dekomprese nervu, nebo spinálního ganglia, selektivní dorsální rhizotomie. …)
Anesteziologické metodiky ( epidurální podávání léků, periferní regionální bloky-pooperační, regionální bloky při nádorové bolesti )
Ošetřovatelská péče sestry ( informace a zpětné vazby z nich plynoucí, polohování, samota a pocit dostupnosti léčby)
-fyzikální způsoby léčby(ultrazvuk, vodoléčba, masáž )
-analgetické ozáření jednorázové nebo frakcionované
-hyperbaroxie
odpoutání pozornosti artetarapí
-elektrostimulační léčba
?akupunktura
Rozdíly vnímání bolesti.
Nejnápadnější rozdíly ve vztahu k bolesti jsou mezi pohlavími. Ženy a muže různou měrou zasahují i pocity, které bolest doprovázejí. Jako například strach, obavy. Proto bývá u lidí různý práh bolesti (práh bolesti je okamžik, kdy člověk začne pociťovat bolest, a práh tolerance bolesti je okamžik, kdy vnímáme bolest jako nesnesitelnou). Na některé léky ženy reagují lépe, naopak např. na muže je ibuprofen účinnější.
Ženy totiž bolest vnímají silněji, ale více ji snášejí , citově ji více prožívají, pociťují bolest častěji a ve více oblastech těla. Bolestí trpí daleko více v oblasti břicha . Bolest u nich má také delší dobu trvání.
Muži vnímají častěji bolest jen jako takovou, soustřeďují se jen na vjem bolesti a ne na své pocity, mají vyšší práh bolesti a tedy i její lepší snášenlivost. Jsou v menší míře postihováni chronickou bolestí.