Doc MUDr Přemysl Paichl
Asi 4 roky po objevu rtg paprsků ve Würzburku , o 2 roky dříve než Conradovi Wilhelmu Roetgenovi (1845 – 1923) byla udělena Nobelova cena za fyziku, už se Plzeň připravovala na instalaci a využití jeho přístroje.
Začátkem r. 1899 pověřil známý plzeňský mecenáš Augustin Fodermayer (1829 -1906) plzeňského lékárníka Eduarda Kalsera , aby objednal pro novou, od r. 1897 budovanou izolační epidemickou nemocnici v Kroftově ulici, rentgenový přístroj.
Začátky plzeňské rentgenologie byly neobvykle rychlé, protože už v dubnu 1900 projednala městská rada žádost o dodávku elektrického proudu pro pokusy s rentgenovým aparátem. Do příprav na instalaci přístroje byl získán známý český odborník Ing. František Křižík. Elektrickou energii tehdy Křižík odebíral z Piettovy papírny a zkoušky i přípravy na instalaci rtg přístroje už údajně prováděl ve své dílně v Cukrovarské ulici, v objektu bývalého cukrovaru, kam se přestěhovala Křižíkova dílna od Zvonu.
Přesná značka a parametry přístroje se už nedají zjistit, ale podle informací prvního západočeského rentgenologa Prim. MUDr. Antonína Čipery, šlo o induktorový skiaskopicko-skiagrafický přístroj. V dopise městské rady Ing. Křižíkovi byl nazýván Rentgenovým fotografickým strojem.
Další rok trvalo než plzeňská elektrická centrála se zavázala pro rentgenový přístroj v nemocnici dodávat proud, ovšem za dojednaných podmínek, že nemocnice oznámí odběr proudu pro rtg 12 hodin předem .Nejdříve byl přístroj instalován na tomto infekčním oddělení, pravděpodobně na mužském oddělení , kde byli hospitalizováni převážně nemocní s tuberkulózou.
Když se stará městská nemocnice stěhovala 16. 8. 1902 do nově postavených budov Městské nemocnice císaře a krále Josefa I. v Kroftově ulici na Borech, bylo rtg pracoviště zřízeno ve spojovacím traktu mezi chirurgií a internou , tj. dnešním pavilonem č. 3 a 4. Tehdy to byl jen přízemní objekt se spojovací chodbou, operačními sály a sádrovnou.
Prvním lékařem, který s rtg přístrojem pracoval, byl řídící lékař nemocnice MUDr Adolf Kreisinger (1851 – 1934). Kvalifikaci na to měl, protože absolvoval odborný kurs ve Vídni u Prof. Holzknechta. Za rok , kdy se v původní monoprimariátové městské v.v. nemocnici osamostatnilo chirurgické oddělení, pracoval s rtg přístrojem i chirurgové (Prim Dr Charvát a sekundární lékaři Dr. J. Zoul a Dr Benjamin Chmelař.
Teprve v r. 1911 nastoupil do plzeňské nemocnice jako sekundář interního oddělení MUDr Antonín Čipera , který začal pracovat v tzv. rentgenové pracovně. Předběžnou erudici s rtg vyšetřováním už získal jako medik na české lékařské fakultě na klinikách prof. Kukuly a prof. Maixnera, po vojenské službě po bojích v Bosně absolvoval odborné kurzy v berlínské nemocnici Charité, na rtg pracovištích ve Vídni u prof. Holzknechta a v Hamburku. 22. 9. 1913 se stal prvním rentgenologem v západních Čechách s titulem odborného lékaře pro rentgenologii a elektroterapií¨i. Stal se zakladatelem i plzeňské rentgenterapie léčbou rakoviny prsu a leukemie. Teprve však od 3. 5. 1924 se stal smluvním konziliářem pro rentgenologii a rentgenterapii v naší nemocnici. V té době už roční počet rtg vyšetření přesahoval 1000.
Literatura:1. Jedlička, R.: O skiagrafii a skiaskopii paprsky Roentgenovými a jejich diagnostické ceně v chirurgii. Čas.Lék. čes. 1899.
2. Málek, P. : Sondy pod povrch lékařské vědy. Avicenum Praha 1982
3. Paichl, P.: Historie západočeských lůžkových zařízení . V tisku
4. Paichl, P. Holík F.: K 100. výročí narození MUDr.A.Čipery. Zakladatel rentgenologie v Plzni. Příloha Pravdy 13. 31. 3. 1984, roč. 65, č. 78, str.3.
5. Paichl, P.: Historie plzeňského vnitřního lékařství. Plzeň. lék. sborn. Suppl. 48, 1984, 3 – 98
6. Kotas, J.: František Křižík. Horizont, Praha, 1987. 87 s. (SOA 2 Z 8365)
7. Pamětí Františka Křižíka. Knižnice dějin techniky, sv. l. Technicko-vědecké nakl., Praha 1952, 256 s.
8. Gutwirth, V.: Příklad Františka Křižíka. Fr.Borový, Praha 1941. ( SOA 2 Z 6065)