ŘEMESLA, SLUŽBY A ZAMĚSTNÁNÍ -

 ČESKO-LATINSKÝ SEZNAM

 SE ZAČÁTKY ŘEMESEL V PLZNI.

Doc.MUDr.P.Paichl,CSc 1992

 

Přehled plzeňských řemesel si nemůže činit nároky na úplnost, protože se opírá o jen dochované písemnosti z plzeňských archivů a publikací. Řemesla vzpomínaná v Plzni jsou označena * před svým názvem.

 

l. ÚVOD

 Psát o začátcích plzeňských řemesel znamená ohlédnout se více tisíciletí nazpět. V roce založení Plzně, pravděpodobně v r. 1295, už dávno skoro vše potřebné svět znal. Znal vytváření měst i organizaci života v nich.První města dnes známe z míst někde na východě dnešního Turecka a v dnešním Pakistánu. Ještě lépe známe o něco mladší město Jericho, které existovalo někdy v 8. tisíciletí před Kristem. Jericho bylo snad v té době tak veliké, jako Plzeň a mělo také kolem 3000 obyvatel, jako mělo naše město skoro až do 18.století. Člověk tedy už hroizně dávno musel být soběstačný nejen v zemědělském výrobě a musel si vyrábět potřebné nástroje i všechny věci, co ke své existenci potřeboval. Docházelo už předtím k účelné dělbě práce ve službách. Už před vznikem měst museli být výrobní i služební specialisté. Předpokládá se , že to byla žena, která cestou pečovatelství a ošetřovatelství i znalostí bylin zakládala medicinu. Vždyť lidstvo užívalo léčivé byliny dříve než znalo a selo obiloviny. Byla to také spíše žena, která založila hrnčířství a tkalcovství. Už skoro před 9. tisíci lety existovaly hrnčířské pece a v 7. tisíciletí př. Kr. bylyu v provozu tkalcovské stavy,tkací prkénka i vřetena a přeslice. Muž stál naopak na začátku zpracovávání dřeva, hornictví, zpracovávání kovů a hutnictví a sklářství.Už v 7. tisíciletí se v Anatólii tavila měď z rudy, v 6. tisíciletí př. Kr. se na Předním Východě rozvíjelo slevačské umění. A bylo toho z počátků řemesel a služeb v těch dobách jistě daleko více a nemůžeme se o tom již vše dovědět, protože nebylo ještě alfabetické písmo, které by nám o tom mohlo říci jako se něco již dovídáme z prvního tohoto písma Féničanů od r. 1.100 př. Kr.

 Vše nutné pro rozvoj řemesel v Plzni tedy už dávno na světě bylo, výrobní znalosti, směna výrobků za platidla, trh i město. Jestliže dojdeme k názoru, že řemeslo je starší než paměť nejstarších letopisů, pak nás asi nepřekvapí, že rozsah řemeslné výroby v počátečních stoletích města Plzně byl asi také větší, než nám zatím řekly archivy našeho města. To nás také vedlo k sepsání tohoto přehledu počátků plzeňských řemesel, abychom se mohli pokusit doplnit mezery v našich znalostech o nich.

 Nelze nevzpomenout ani předchůdců plzeňských řemeslníků ve Staré Plzni, jejichž vysokou úroveň mohou třeba representovat řemesla samostatné plzeňské mincovny, fungující zde už v letech 1270 nebo 1278 z rozhodnutí Václava II.

 

Administrátor, prozatímní správce fary- administrator, -oris, m..

Advokát, právní zástupce - advocatus, -i, m. (causidicus)

Za úplatu sepisoval zpravidla venkovskému obyvatelstvu  různé účední listiny.

Alchymista -alchemista, -ae, m.alchymista, homo artem  metallorum ransmutandorum pertractans, aurifex).

Zpravidla podvodníci, snažící se vyrobit zlato, kámen  mudrců, elixír mládí, elixír života.

Apatékář,apotéčník,lekostavník,lékovník, lékárník –

 apothecarius, apathecarius, appathecarius,  appothecarius, appotecarius, appotecharius,  appotegarious, apatecarius, appatecarius,  appatekarius, apotegarius, medikamentarius,  pharmacopola,pharmaceuticus, pharmacopaeus,  myropola, aromatopola.

 Pro počáteční různorodost výroby a prodeje se setkáme také s názvy

 - chimicus,-i, m. - výrobce sloučenin

 - drogista,-ae,m. - výrobce svící smolných i voskových,  fakulí na držadlech

 - aromatarius,-i, m, aromatopola,-ae, m. -voňavkář,  drogista, výrobcem kosmetiky

- condimentarius,-i,m. - obchodoval kořením a upravoval  je nejrůznějším způsobem, zejména v cukry  - confector,-oris, m., confectarius, -i.m. - výrobce  všelikých vařenin, konfektů cukrářských a jiných  mlsnot

- destilator,-oris, m., distilator, exustor vini-  výrobce kořalek vína, kořalečník, vinopalník,  vinopal, pivopal

- tabernarius , -i, m.- kramář, maloobchodník  - venditor specierum, -oris, m. - obchodník bylinných  směsí (species)  - pigmentarius,-i, m. - obchodník s léky a barvivy

            - pharmacopeus -i, m., Pharmacotriba - připravovatel  léků

            I podle druhů a formy léků dostával nejrůznější jména,  jako

 - dryáčník -theriacum mercator

 - mastičkách -unguentarius, cerocopus, aliptes, myropola  - olejkář -

Arcivévoda - archidux, -cis, m..

Archivář - armarius, -i, m. (tabularius).

Astrolog -astrologus, -i, m..Astronomus, -i, m..

Austrákař (podle německého Austräger), nosič –

nepatřil mezi  řemeslníky, byl jen námezdním pracovníkem, placeným  podle výkonu nebo za den práce. B

Bába, babicě, babina,matka otcova nebo matčina - anus, -us, f..

 B.andělíčkářka- qua abortum facit- prováděla potraty

 B.cukrová -obchodnice s cukrovím

 B.dračka -qua pennnae vellit - drala peří,

 B.Jalovcová - qua juniperus vendit - prodávala jalovec,

 B.hokynářka - cpa, -se, f - hokynářka,

 B.kořenářka - herbarum perita, aromataria, herbaria,

 B.porodní, pupkořezná - obstetrix,-icis, f.,

 B.špitální - uklízečka nebo pomocnice ve špitále

Barbíř viz *bradýř.

Badknecht, paknecht viz lázebník.

Bankéř - cambiator, -oris, m. (cambitor, campsor,  argentarius, mensarius).

Barbíř - viz *bradýř.

Barchaník, barchetník - *barchanista,-ae, m.

Nazýval se tak tkadlec látky ze lněných a bavlněných  nití. Tato specializace řemesla soukeníků vzniká na  přelomu 13. a 14. stol. Viz *soukeník.

*Barvíř, barevník -  *colorator,-oris, m. (tinctor,infector, offector,  pigator)

            Nazýval se tak – 1 *řemeslník barvící materiál –

 

Barvení tkaných textilií a spletených rohoží je už  v lidské historii známo od 7.tisíciletí př. n.l., takže  nebyl to žádný div, když se v Plzni barvily nejrůznější materiály, zejména pak sukna, plátna, kůže i klobouky.  Nejčastěji se to dělo v kotlích s horkým roztokem barvy  nebo v "kupách", do země zapuštěných nádobách.  Spotřebovalo to mnoho vody, a tak byly takové barvírny  se sušícími rámy poblíž řek nebo umělých náhonů. Barvíři se mnohdy různě pojmenovávali i podle druhu  barveného materiálu, viz např.

- barvíř koží (colorator corii),který měl dokonce  specializaci zámišníka (semischferber), když barvil  jemné kůže na žluto, nebo barvíře koží pruských  (colorator cutium prutenarum)

 - barvíř plátna -colorator lintei

- barvíř sukna -colorator panni, míval dvojí název,  podle toho zda barvil

na tmavo na černo, hnědo, modro – černobarvíř,  na světlé jiné barvy -krasnobarvíř

 -barvíř klobouků - colorator biretum , barvil plstěné  štumpfy klobouků.

Barevny soukenické byly v Plzni, pravděpodobně na  severním předměstí, poblíž soukenických rámů, kdežto  barevny kůže byly na Špitálském předměsti poblíž dílen  koželuhů, a to už v období 1400-1420. J.Strnad v té  době v Plzni uvádí 3 barvíáře kůží. Kolik zde bylo  barvířů suken, to udáno není.Pro kvalitu barev byla prý  plzeňská sukna chválena.Barvíři neměli v Plzni svůj vlastní cech. O  společenstvu barvířů a chemických cídičů šatů a látek z  let 1944-1949 jsou informace uloženy v Archivu m.Plzně. Barvíři zanikli na počátku XX. století, kdy ustávalo  domácí předení.

2- *holič, bradýř, barbíř -*

Názvem barvíř byl nevhodně nazýván i barbíř, tedy  holič a léčitel, možná proto, že barvil vousy a vlasy,  viz *bradýř.

Bečvář - viz *bednář.

*Bednář, bečvář -  *doliator,-oris, m. (doleator, doliarius,  vietor, butner, cuparius, tunifex, vinctor)

Dřevěné nádoby se vyskytovaly na našem území již mezi  nálezy z 10. století, takže museli existovat i jejich  výrobci, kteří se postupně se stali do 14. století  mistry pro výrobu beden, sudů, beček, okovů, nádob k  pivu a vínu, škopků, necek, koryt, van, džberů díží,  puten a jiných nádob. Z dubového dřeva černého dělali  spíše bečváři bečvy (bečky), sudy a kádě. S bílým  měkkým dřevem pracovali spíše bednáři, kteří z něj  dělali spíše jen běžné dřevěné nádobí nebo jarmareční  drobné předměty.

 Někdy se jako specialisté mezi bednáři uváděli

            - *češíř, číšař - calciarius, calciator.

            - *neckář, korytník - becharius,-oris, m. (bicariator),

            - *mísař, okřinář - pelvifex,-ficis, m.,

- *pintéř- vyráběl dřevěné nádoby na obsah jedné pinty,  (mázu), což podle různých dob a míst bylo od l litru až  ke dvěma litrům. Byly to 4 žejdlíky.

            - pouzderník- thecarius.

Jako prvního podle jména známe z listin v r. 1396  bečváře Henzlina, který byl v té době plzeňským  konšelem.V Praze měli bečváři svůj cech už v první polovině  14. století, v Plzni jsou uváděni v bečváři sice už v  letech 1400-1420, cech jejich je vzpomínán ale až v r.  1592. Musel však existovat již předtím v 15. století, a  to pro bednáře i bečváře. Moc se jim zprvu nevedlo,  protože si v r. 1539 stěžovali konšelům, že někteří z  nich "sotva chléb jedí".  Název bečvář se udržuje až do poloviny minulého  století, pak už je jen název bednář.

*Bělič, bělič plátna, plajcher - *apricator,-oris, m. (albator, qui insolat lintea,  andidarius).

Většinou bělení prováděl sám *tkadlec nebo *pláteník,  nebo z řemeslníků to zabezpečoval *barvíř. Viz *barvíř.  Bělení se nejčastěji provádělo jen kropením vypraného  plátna.Jiný, náročnější způsob, se prováděl macerací plátna  ve vařícím louhu z bukového popele - lividi macerare.  Tím se odstranilo voskové a tukové znečištění.V Plzni se muselo bělit na bělidlech při soukenických  rámech barvířů - viz *barvíř. viz *pláteník. Výslovně  však v plzeňské historii běliči zmiňováni nebyli

Beraník, kolník - viz *tesař.

Bičař, bičištník - viz řemenář, specializovaný na výrovu  bičů

Biretník - viz *kloboučník. *colorator biretum

Zdobil klobouky barvou i ozdobami pro učené lidi,  zejména pro kněží, žáky, bakaláře, mistry a doktory.

Bosňák - příležitostný prodavač drobného zboží , viz  podomní obchodník.

Bosorka viz čarodejnice.

Boudnař, boudník, kotečník –

nazýval se tak 1. malobchodník prodávající v kotcích, krámech, boudách  -viz *kramář, který nemusel být současně řemeslníkem..  2. stavitel dřevěných bud -viz *tesař.

*Bradýř, bradíř, bradieř, bragir, barbíř, barvíř, lazebník,  ranhojič, holič-

     lat. .*barbitonsor,-oris, m. (barbitensor,barbotonsor,  cirologus, chirurgus, cirulgicus, rasor,  barbitonsorius, barbirasor, rasor,barbarius,  barberius, barverius)

            něm.: Berbierer, Balbierer;  franc.: barbier;

            ital.: barbiere;

 maď.: Barbely;  angl.: barber

            dán.: balbeer;

            persky: berber;

            švéd.: barbeare;

 rusky: britoščik, britščik)

Holič, který původně stříhal a kadeřil vlasy a vousy,  holil i tonsuru kněžím a jiným příslušníkům kléru,  pracoval zprvu často v lázních, někdy také jako  lazebník. Někdy býval také nazýván půlholič, protože v  lázni pracoval jen půl dne a zbytek dne léčil ve  vlastní provozovně mimo lázeň, v bradírně. Postupně se stále více musí věnovat léčení  zevnitřních tedy zevních onemocnění, věnuje se stále  více léčení množících se poranění, úrazům, zlomeninám a  je postupně tlačen stále více a více i do náročnějších  operačních výkonů. Nezřídka si přisvojuje nebo se  alespoň nebrání titulu LÉKAŘE , proto je zaznamenáván i  jako MEDICUS. Spíše je však znám jako CHIRURG,  RANHOJIČ, později i RANLÉKAŘ. Někdy léčil ambulantně s  velkou reklamou a nápadností, že si vysluhuje v životě  i v literatuře pojmenování ŠARLATÁNA. Specielní  chirurgické zaměření mu však dává i názvy, jako 

-felčar - regiments chirurgus, 

-ranlékař - chirurgus, cirologus, cirulgicus,  -kamenořezec - lithotomus,

 -kýlořezec - herniotomus),

 -oční lékař - ocularius, oculista,  -dentista, tahač zubů, trhač zubů - edentarius,  dentista. 

Původně se řemeslo vyvíjelo v městských lázních, kde vedle mytí i sauny pečoval lazebník nebo jeho pomocník  jako holič o úpravu vlasů a vousů. Postupně se tito  holiči, vládnoucí dobře břitvou jako skalpelem, začali  zabývat i ošetřováním ran, pouštěním krve a jinými  léčitelskými úkony, až se z nich stali jakýmisi  řemeslně erudovanými ranhojiči - barbíry. Ti si v 16.  století zařizujísvé léčebné ordinace mimo lázně.

Byli to v podstatě řemeslníci, o jejich samostatném  cechu není nic známo,nejspíše byli v cechu s lazebníky.   Dřívější informace o nich v plzeňských lázních jsou  zkreslené, většinou je historikové ztotožňují s  lazebníky. Podle J. Strnada byli v letech 1400-1420 v  Plzni prý 3. Nejspíše jde o takovou záměnu s lazebníky,  protože v Plzni měly být tehdy troje lázně. Možná že  prvními lazebníky byli i léčitelé, nazývaní v Plzni  jako "medicus ", z nichž první známý byl v r. 1370  medicus Henslinus z Plzně citován v Praze. Prvním  spolehlivě i podle názvu doloženým barbířem v Plzni byl  Andres, vzpomínaný až r. 1529.

Vlastní cech barbíři v Plzni a pravděpodobně ani v  Praze neměli, muselo jich být málo. Ve třicetileté  válce se přeměnili na felčary, takže nemohla vzniknout  ani jiná jejich organizace. Dnešní holiči s nimi už v  podstatě nemají nic společného. Údaje o Společenstvu  holičů, kadeřníků a vlásenkářů v Plzni z let 1900-1949  jsou uloženy v Archivu m. Plzně.  ani jejich společenstva.

*Brašnář, taškář - *perator,-oris, m.

Patřil mezi nejčastější řemeslníky, protože hotovil  nejrůznější předměty z kůže a podle nich se postupně  jako specialista nazýval, jako např.

-tlumočník, což neznačí překladatel, ale výrobce  tlumoků  -tobolečník, měšečník, vačkář - *bursifex,-icis, m. (bursarius, crumenarius)  Přesnější celkové statistiky o plzeňských brašnářích  zatím nemáme. Tobolečníky ve statistice řemesel v Plzni  uvádí J.Strnad jen v letech 1400-1420, a to celkem 4. V  dalších plzeňských statistikách už nejsou. Možná, že to  je tím, že kože zpracující řemesla bývala na  předměstích a předměstskéá řemesla ve statistikách  zastoupena nebyla. Brdař - výrobce brda- necek, viz *nádobník, viz *bednář,  - výrobce brda -součástky tkalcovského stavu, viz  tkadlec.

*Brníř, pancéřník, pancířník - *lorifex,-ficis, m.

Byl to kovotepec, který zprvu dělal brně drátěné,  tedy jakési drátěné košile, tvořené z kroužků  proplétaných nebo nýtovaných . Teprve později se začaly  k ochraně těla bojovníků užívat i pancíře, ale ty už  většinou vyráběl *platnéř. Viz tam. Ono však to dělení  na brníře a playtnéře nebylo vždy dodržováno.  Je nutno předpokládat brníře v Plzni poměrně brzo,  když uvážíme, že město muselo opatrovat, rozmnožovat a  opravovat jistý počet brnění, které přijali Plzeňští od  Karla IV. v r. 1363 do úschovy ( viz J. Strnad: Listář  I. str 91.) Ve statistikách řemeslníků v Plzni to však  se neprojevuje.

Jak nespolehlvé jsou retrospektivní statistiky ukazují  výše uvedené počty, když z jiných pramenů se brníř  Hanzl vzpomíná v Plzni r. 1412, když kupuje dům č. 205.  Brníř se v r. 1436 stává zde i konšelem. V r. 1437 byl  v Plzni zaznamenán jako majitel domu i brníř Petr, v r.  1460 mistr brníř Michálek.R. 1533 nacházíme v našem  městě brníře Jana.  Brníři se zde stali i členy nově založeného cechu se  zámečníky, nožíři, mečíři, konváři, uzdaři a sedláři od  r. 1488. Od r. 1497 byl tomu cechu svěřen oltář sv.  barbory u Sv. Bartoloměje. V r.1524 zaměstnávala Plzeň  platnýře i mečíře, dala v té dob nově zhotovit 16 párů  ocelových rukavic.

Brtník, lešák, lesní včelař - *mellifex,-ficis, m..

*Brusič, šlajféř, šlajfíř, šlejfíř, puléř, pulirer - *acuator,-oris, m. acutiarius, lapsator, peplator,  cotiarius, peplarius, acutiarius ). 

Brusiči patřili vlastně k mnoha řemeslům, pokud se  osamostatnili, pak byli vlastně živnostníky  specializovaných služeb. Plzeňské statistiky ke vztahu  brusičů k řemeslům moc jistoty nedávají, jako  řemeslníky je uvádějí až poměrně pozdě.

            Brusiči byli proto dříve velmi rozdíleně  pojmenováváni, jako např. 

-brusič železa, brušič kovářský - faber res ferreas  acuens, qui ferramenta cote acuit,  -b.mečů - lapsator ensium, acutiator ensium ,

            -b.nožířský , brusič nožů a nůžek - lapsator forficum ,  cultelos qui acuit,

 -b. nebo leštič kamene, - pyropolarius, pollitor  lapidum

            -b. drahých kamenů - lapillorum pollitor

            -b.skla - encaustis

 -b.zrcadel - specularius, cotiarius speculorum

 -cizelér - dotvářel povrch uměleckých přemětů, zejména  odlitků - caelator.

Broušení, řezání, leštění vyžadovalo často velmi  rozdílná zařízení, zejména se odlišovalo broušení ruční  od mechanizovaného na velkých točitých kamených brusech  za pomoci síly vodního kola. Pracovali v šlejfernách,  brusnicích

Pravděpodobně prvním brusičem v Plzni byl v r. 1322 i  později jako konšel uváděný Fridericus dictus Scharfo.Právě proto, že byli vlastně specialisty v různých  řemeslech, neměli svůj vlastní cech. O společenstvu  brusičů se mluví až ve Společenstvu živností kovy  zpracujících v Plzni, jehož dokumentace je za léta  1892-1949 uložena v Archivu m. Plzně.

Břitvař, nožíř specializovaný na výrobu břitev- viz nožíř. culterarius, -i, m. (rasiculterifex, novacularum  fabricator).

Brýlař, výrobce brýlí -  *opticus,-i. m. (faber ocularius)

Bubnář, výrobce bubnů ze dřeva a kůže - *tympanorum fabricator (faber tympanorum

Viz *instrumentář.

Búdnař - viz boudnař.

C

Cajkář, caykař - tkadlec vyrábějící hrubou režnou látku,  cayk. Viz tkadlec.

Caletník, caltník - viz *pekař pekoucí sladké pečivo.

Cankář, cánař - faber ferri plani

Šlo kováře specialistu, zhotovujícího obvykle ze železa  nebo oceli ploché kovové pruhy- " cány".  Tyto pruhy však mohly být kovány i z jiných  ušlechtilejčích nebo drahých kovů, např. z mědi,  stříbra ... Z nich se vyráběly ozdoby, v mincovnách  razily mince . Cajkšmíd - vyráběl z barvených kovů drobné výrobky, např.  spony, viz kovář, kovotepec.

Cechmistr - magister collegii, magister tribus.

Cestář - strator viarum.

Cibulář- pěstitel cibule, viz zelinář.

*Cihlář - *laterarius,-i, m.(laterifex, laterista), 

Dělal ze sušené nebo vypalované hlíny cihly žlebové,  hákové, jeptiškové, zdicí, sklepové, hotovil dlážky,  Vyráběl a pálil v peci však i cihly krycí - prejzy,  tašky, dlaždice , pak se nazýval cihlářem krycím - *tegularius, -i, m..

Pracoval většinou v cihelně nebo cihelné huti  obecní, někdy ji měl v nájmu nebo dokonce ji  vlastnil. Pochopitelně v cihelně bylo i mnoho pomocných  dělníků, jako např. jílaři. 

Cihelny byly zprvu na Litickém a později i na Malickém  předměstí. 1490 se píše i o cihelně zadní. Údaje o  cihlářích ve starých plzeňských listinách nejsou zřejmě  spolehlivé, zejména v dobách výstavby a přestaby města.  Po velkých požárech v r. 1507 dávalo město majitelům  domů na stavbu domovních štítů a požárních zdí prý  z protipožárních důvodů dokonce zdarma. V r. 1524-5  měli být v Plzni však jen 3 cihláři.Tíěžko říci, zda se  tím tehdy mysleli 3 mistři nebo vůbec pracující cihláři.  Neuvádí se, kolik tam pracovalo tovaryšů, hlináků a  jiných nádeníků.

Cíchař - výrobce lůžkovin, viz tkadlec

*Cínař, ciníř -

 Název je společný pro několik řemesel, pracujících s  cínem, jako byl:

 -1.*horník, v cínovém dolu - viz * horník *fossor,-oris, m. (stannifossor)

 -2. kovolitec cínu, viz tam - viz *kovolitec  *stanifusor

 -3. zpracovavatel cínu nebo pocínovaného  materiálu, jako kováři pocínovaného plechu (viz  *klomfíř), nebo jako kovolijec cínu, (viz *konvář) nebo  i jako cvočkář (viz *hřebičník *stannarius,-i, m. (stannator, stanniliquator,  stanifusor)

-4. řemeslník pracující se slitinami cínu ,  tedy se zvonovinou, bronzem (slitina mědi a cínu) a  jinými slitinami. Tak pracovali

*zvonaři, *ozdobníci,  *přezkaři, *umělečtí plastikové, *puškaři aj. Z jejich  starých výrobků se dochovaly nejspíše křtitelnice a  zvony.m

Materiálu u nás měli dost, cín , čili čistec, byl  cennější než měď, a tak se dokonce z Čech vyvážel.Samostatný cech cínařů v Plzni není znám, cínaři jsou  však zde uváděni v Společenstvu živností kovy  zpracujících v Plzni a písemnosti z let 1892-1949 o něm  jsou uloženy v Archivu m. Plzně.

Cirklář- circinum fabricator

            Výrobce kružidel- viz zámečník

Cirolog - viz chirurg.

Citárník, citerník - *lyrarum fabricator

Patřil k výrobcům hudebních nástrojů. Z jeho výrobků  se uvádí harfa, české křídlo, fidula, citera, žaltář.  Viz *instrumentář.

Cizelér - řemeslník dotvářející povrch kovových předmětů a  jemně opracovávající odlitky uměleckých děl. Viz  brusič. caelator, -oris, m..

Cuckař, specialista koudelníka, viz tam.

Cukrář - *dulciarius,-i, m. ( conditor, mulsarius)

Sladkosti, konfekty (bonbony), tarmánky ( cukrové  maňásky), cukry a jiné dobroty původně vyráběli  apatékáři, konfektáři, perníkáři, nebo to byli pouťoví  kramáři s podomácku vyrobenými sladkostmi. Je sporné,  zda šlo o samostatné řemeslo.Cukráři se ojediněle v našich městech začínali  objevovat v 16. století. V Praze se objevil cukrář  poprvé v r. 1502 . Kdy se usadili první cukráři v  Plzni nelze spolehlivě zjistit. Pravděpodobně mají své  počátky u perníkářů nebo medařů. Máme o nich až velmi  pozdní zprávy teprve v osmdesátých letech minulého  století, kdy byli organizováni ve společenstvu  potravních živností. V r. 1906 bylo založeno  samostatné společenstvo cukrářů a perníkářů. Záznamy o  něm jsou za léta 1905-1952 uloženy v Archivu m. Plzně.

Cuprejtýř, kuprejtíř - *pictor praeparator, oris, m.

Nazýval se tak dříve pomocník malíře, který mu  připravoval podklad pro malbu, sgrafita nebo  pozlacování. Název vznikl z německého Zubereiter. Cuprifabr - viz kovář mědi.

Cvistář, viz soukeník.

Cvočkař - *clavulator, -oris, m.(claviculator).

Šlo vlastně o hřebíkáře, tedy specialistu *kováře.  Nic ovšem není bez výjimek. V Knize počtů se M.  Bělohlávek zmiňuje o tom, že v letech 1524-5  nakupovalo město cvočky od jehlíáře.

O cechu cvočkářů v Plzni nejsou zprávy. V Praze patřili  do cechu platnéřského. Jediná zpráva o organizaci  cvočkařů v Plzni je až pozdní - cvočkaři byli  sdruženi ve Společenstvu živností kovy zpracujících v  Plzni. Informace o něm jsou uloženy za léta 1892- 1949  v Archivu m. Plzně.

Č

Čalouník, čalounář viz kobercář.

Čbánkář, čbánkář - viz hrnčíř , vyrábějící džbány (urceus), urceator, -oris, m..

džbány na víno (cadus), na vodu (hudria).

Čeledín - námezdný pracovník v různých oborech obvykle ve  venkovských živnostech , jako

 -č. panský, kam patřil na panském dvoře šafář, poklasný,

            -č. selský , zde byli husopasi,husopasky, starší  čeledín, děvečky.

Čepčář viz čepičář.

Čepelník -  *laminarum faber,-bri, m.

Byl to výrobce čepelí mečů, tedy specialista mečíře.  Čepele se tehdy od sebe dost lišily podle funkcí meče,  protože byly jednostranně nebo oboustranně broušené,  rovné nebo zahnuté, se zaobleným nebo špičatým hrotem,  lišily se i svým určením k sekání nebo bodání. Čepelník  mohl v Plzni existovat, když zde byl mečíř. Viz tam.

Čepičář, čepičník, čepčář, věnečník - *crinalista,-ae, m. (crinator, crinilator,  galerum et mitrarum fabricator, mitrarius,  mitrofex, mitrifex, cervillarius) 

Šlo o specialistu kloboučníka, který zhotovoval  kromě čepic kukly (kápě), točenice, beranice. Pro  svobodné dívky připravoval věnečky z květů s ozdobnými  čelenkami a někdy i šperky. Pro vdané ženy tvořil různé  roušky, šlojíře, feflíky, pleny, podvijky, paučníky,  pentlíky, náčelníky, fátěly, závičky, fulfasy,  chrbolky, zavíječky, loktuše, zavití, čepce. Neměl by  se však zaměňovat s výrobci použitých základních  materiálů, např. šlojířnicemi nebo roušnicemi, které  patřily mezi *tkalce.Najisto v Plzni museli být, nejsou však nikde uváděni  ani ve statistikách, ani u cechů. |Slo tedy  pravděpodobně jen o jiné označení řemesla a cechu  kloboučníků. Viz *kloboučník.

Česáč vlny, mykač vlny, promykač, krampléř, kutnéř  *lanifex,-ficis m., 

Pracovník, který povrchově upravoval vlnu pro předení,  česal vlnu česacím hřebenem nebo mykacími kartáči s  hustými železnými hroty (kardy) na stolicové česačce  při výrobě příze. Je to operace, kterou při  zpracovávání lnu a konopí nazýváme vochlováním - viz  *vochlíř.  Česáč byl specialistou vlnaře, který se podílel na  přípravě díla soukeníků. Krampléři museli v Plzni být  ve větším počtu, i když je historici ve svých  statistikách nepodchytili.  V Plzni je snad poprvé zaznamenán krampléř jménem  Buzek, který v r. 1424 koupil domek č. 26 naproti  dominikánskému klášteru. Patřil do cechu soukeníků, viz *soukeník.

Čihař - viz *čižbář. Čistič peří viz *peřník.

Číšař, číšíř, pohárník, češíř, pechrer - *calciarius,-i, m. (caliciator, califex)

Patřil pravděpodobně už mezi staré výrobce na konci  naturálního hospodářství, pak se přeměnil na jednu  ze specializací soustružníků dřeva nebo bečvářů.  Protože se dřevěné poháry musely smolit, nazývali se  tito specialisté také pkelníky- picarius.  Později však tato specializace dřevozpracujících  řemesel mizí, protože číše vyráběla velká řada  řemeselníků, jako např. sklář, konvičkář, cínař,  mosazník, zlatník, stříbrník aj. 

Z r. 1415 známe češíře Václava Skákala, který tehdy v  Plzni koupil dům č. 42 . Cech číšarů nebyl v té době v  Plzni uváděn.

Číšník, sklepník, číšnice - *caniparius,-i, m. (pincerna),  *cellatrix, -icis, f.(celeatrix)

Nešlo o řemeslníky. Byli to obvykle později pomocní  zaměstnanci krčmáře, jeho služebníci - viz *krčmář.

Čižbář, čihař, ptáčník, sokolník - *aviceps,-ipitis, m. (auceps, aucellator, falconarius).

Nemáme zprávy o plzeňském profesionálním chytání  ptáků, o tzv. čižbě. V prvních stoletích existence  Plzně byla údajně čižba stále pokládána za výsadu  vrchnosti a proto poddaným byla zakazována. To co se  mohlo dít v Plzni, mohlo být jen individuální chytání  menšího množství drobného ptactva, čížků, kvíčal,  čermáků a stehlíků pomocí sítí nebo březových metel  pomazaných lepem, který se vařil ze jmelí. Zcela  individuelně by se dalo v Plzni předpokládat lovení  pomocí sokolů, rozhodně ne řemeslně.

Přesto se setkáme s tvrzením, že na plzeňských trzích  se prodávalo divoké ptactvo, drozdi, jeřábci, tetřívci  aj.Nešlo však o řemeslný jejich chov nebo odchyt.

Člunař,výrobce člunů - *barco,-onis, m.

            Specialista tesaře, viz *tesař.

D

Dělník - laborarius, -i, m. (Laborator, laborans, operarius,  operator, mercenarius).

            Podle druhu práce se někdy odlišoval i názvem,  jako

 -D.polní -cultor agrorum,

 -D.na vinici - vinitor,

            -D.při opevňování - munitor.

Dělostřelec - tormentarius, -i, m..

Deputátník - annua praebitor, -oris, m..

Destilátor, lihovarník, palič vína, vinopal, pivopal - *destillator, -oris, m. (distillator, sublimator).

Deštkách, deškář - viz kopytář.

Deštníkář, umbrellarius, -i, m..

Děvečka - viz služka.

Diplomat - legatus, -i, m. ( vir rerum civilium peritus.

Divák - spectator, -oris, m..

*Dlaždič, dlažič, dlažbář, přikrývač, pokrývač) -  *filicarius,-i, m. (silicarius, glutinator,  lapidarius, pavimentator, pavimentor, startor  platearum)

Dlaždič se stal novým řemeslníkem až za doby  Lucemburků. Sama Praha začala dláždit své ulice a  prostranství až kolem r. 1335 v Ungeltu. Toto řemeslo  bylo podporováno Janem Lucemburským a Karlem IV., aby  "zapudilo smrady z bláta".

Dlaždič často pracoval i jinde s kamenem, hlínou,  cihlami, vytvářel dlažbu podlah, dokonce i střech ,  pracoval tedy i jako pokrývač a podle druhu krytiny  třeba i jako doškař. Mohl to být spíše pokrývač, protože v Plzni se  začali dláždit ulice až v r. 1462. Bylo to dost pozdě,  když to srovnáme s Domažlicemi, které začaly dláždit už  v r.1370. Dláždění se ovšem neprovádělo v celém městě,  většinou jen na náměstí a těsně kolem něho. Navíc městu  patřila jen ulice od stružky ke stružce a od stružky k  domu to měl na starosti majitel domu. Chodníky se  začaly však vytvářet až v 17.století.

Zdá se tedy, že počty lidí zaměstnaných při dláždění  města musely být vyšší, než udávají statistiky  dlaždičů. Je vůbec otázkou, zda šlo o řemeslníky. Spíše  se na této práci podílely pomocné námezdné síly.

 Dlaždiče z r. 1524 známe i jménem: Zíka a Vít.

 Cech dlaždičů v Plzni zaznamenán nebyl. Dlaždiči byli  později členy Společenstva stavebních živností v Plzni,  které vzniklo v osmdesátých letech minulého století.  Dokumenty o něm z let 1906-1927 jsou uloženy v Archivu  m. Plzně. Tamtéž jsou uloženy dokumenty Společenstva  mistrů dlaždičských v Plzni z let1935-1946.

 Viz též *pokrývač.

Dohazovač - zprostředkovatel sňatků, ale i námezdních  pracovník|u, prodeje nemovitostí ... interpres, -etis, m. (intercessor).

Dojička - multcra, -ae, f..

Domácí, domácí pán - herus, -i, m..

Domoděl, domostav - viz *stavitel. Doškař - viz *pokrývač.

Drástník - *fimbriarum fabricator, oris, m.

            Byl to specialista tkaničníka, který zhotovoval  střapce. Viz *tkaničník.

Dráteník - podomní opravář hliněného nádobí pomocí drátování, - vinciator, -oris, m.( qui ferro vinciebat).

Dratevník , dratvář - Fili sutorii fabricator.

Šlo o specialistu provazníka, zhotovujícího dratve  pro ševce, Často si je však vytvářeli ševci sami.

Drátník, dráteník, drátař, drotcíher - *ductor metalli ( ductor ferri, filorum  metallicorum fabricator)

Zprvu byl uváděn jako specialista zlatníka, protože  vytahoval zlato do tenkých nití, kterými se pak  zdobilo, viz třeba *krumplíř, *ozdobník, *třásník,  *prýmkař aj. Zprávy o něm v Plzni nejsou.  Později ale výrobce drátu z jiných kovů, takže šlo  o kováře specializovaného na výrobu drátu.

Drobník, drštkář -  lanius viscera conficiens (extorum lanius)  Viz *řezník zpracovávající droby, zvířecí vnitřnosti.

Drogista - viz apatékář , -  *aromatarius,-i, m

Původní název drogista patřil apatékářovi, protože  lékárna byla dlouho krámem, prodávajícím kromě léků i  barvy, mýdla, líčidla, voňavky, pálené vody a jiné  zboží, které bychom dnes hledali v drogerii. Drogista  nebyl ani tehdy v Plzni řemeslníkem. Jinak viz  *apatékář.

Literat.; Lábek, L.: Drogisté a lékárníci ve staré  Plzni. Plzeň, vl.nákl. 1948, 14 s. Zvláštní otisk z  Výroční zprávy stát. odborné školy drogistické v Plzni.

Drůbežář -  *pullator,-oris, m.

            Nešlo o řemeslníka, ale o chovatele drůbeže a  obchodníka.

Drvoštěp viz *dřevař.

Dryáčník - *theriacum mercator.

Obchodník s léky, složenými z mnoha látek, prodávanými  většinou na trzích. Viz *apatékář.

Dřevákář - *Calopedifex,-ficis, m. (calopedarius, calopiator)

            Šlo o výrobce dřeváků a pantoflí. Viz *švec.

Dřevař, tesák lesa

 Šlo o název pro různé pracovníky, zejména

            1.laterník, dřevorubec, drvoštěp, ten kdo kácí a štěpí  dřevo -  *lignator,-oris, m. (fissor, sertor, sertor  arborum, qui ligna cedit)

Nebyl to řemeslník, ale námezdně pracující dělník v  lese. Dřevaři neměli svů cech.

 2.obchodník s dřívím - *lignarius,-i, m.

Dřevaři také v plzeňských análech nejsou uváděni  jako řemeslníci. Pracovali pro uhlíře, tesaře a  stavitele a obchodníky s dřevem v denní mzdě nebo v  úkolu. Zřejmě velké množství stavebního dřeva káceli a  zpracovávali pomocní dělníciv okolních i v městských  lesích, jak je např. zaznamenáno v dobách  po vyhoření města v r. 1507 i z lesů u Rakové, ve  Skašově, Šťáhlavech a v Záluží. Laterníky vzpomínají  ještě začátkem 18. století jako pracovníky, kteří  káceli dřevo pro uhlíře -milířníky, kteří dodávali  dřevěné uhlí pro plzeňské železárny - viz *milířník

V Plzni neměli dřevaři svůj cech. Snad v minulém  století zde vzniklo Společenstvo obchodníků dřívím,  majitelů pil a ostatních dřevařských závodů, jehož  materiály z let 1910-1949 jsou uloženy v Archivu m.  Plzně. Viz též *dřevozpracující řemesla.

Dřevorubec, viz *dřevař.

Dřevorytec - *xylographus,-i, m.

Šlo o specialistu uměleckého řeznáře, jenž v historii  plzeňských řemesel vzpomínán není. Viz *řezáč.

Dřevník - obchodník s dřívím. Viz obchodník.

*Dřevozpracující řemesla - artes lignum conficiariae

Byl to soubor více než 30 řemesel, z nichž jen však pět  bylo základních: tesař, truhlář, bečvář, kolář a  soustružník. Ostatní řemeslníci se uváděli jen  málokdy. 

1. Řemeslníci podílející se na získávání dřeva: -*dřevař, dřevorubec ,drvoštěp, laterník - lignator.

            2. Řemeslníci opracovávající hrubé dřevo:

-*tesař - tignarius,

            -beraník, kolník - fistucator,

            -stavitel srubů, dřevěných domů, krámců, kotců-  faber aedium,

            -mostník -pontis fabricator,

            -rourník, rúraři, trubák, trubař - aquaeductor,

 -sekerník na mlýně - securifaber,

            - prknář - serrarius, lignorum sertor,

            - struhař, strhař, hoblovač - runcinandi faber.

 3. Řemesla vyrábějící ze dřeva různé přeměty:

 - Truhlář - cistator,

 -stolař ,stolečník - mensifex,

 -stoličník, lavičník -scamnarius, sellarum  fabricator,

 -kolébečník -cunafaber, cunabularum fabricator,

            -postelník -lectulifaber, lectifaber,

            -truhličník - cistulator.

 - Bečvář a bednář -doliator,doliarius,

 -neckář,korytník - becharius, bicariator.

 - Kolář - rotifex,

            -vozák, vozoděj - currifex.

            - lodnář,loďkář -barco.

 - Soustružník - tornarius

 -číšar,pohárník - calicarius, califex,

 -lžíčař, lžíčník - coclearius,

            -řezač mis, okřínů - scutellarius, scutellifex,

            -růžencář,paterník - fabricator coronarum rosecearum ,  paternosterifex,

 -loutečník -pupparius.

 -Hotovitelé hudebních nástrojů -instrumentarius,

 -dudák- fistulator,

 -houslař, huslař, houslista - celator, celista,

 -loutník, loutnista, loutnař, lúteník- lyrarum  fabricator, faber lyrarum,

 -pištělník, flétnista, - fistulator, tibicen,

            -bubnář, výrobce bubnů, - tympanarum fabricator,

            -varhanář - organista,

 -kvinterník, kytárník, citárník - lyrarum  fabricator,

 -harfýř, výrobce harf - lirator.

 -Řezbář řezač - sculptor ligni,

            -dřevorytec -xylographus,

 -         -obrazník - hotovil dřevěné plastiky.

 -Zbrojíři

 -lukař -arcufex,

 -kušař, lukař - balistarius,

 -prakař, pračník -funditor.

 -Jiní

            -dřevákář - calopedarius, calopiator, calopedifex

 -kletnář, posadník - hotovil klece, posady ??

 -řešetář,rohožník - cribrarius

 -košíkář,košínář, košař - corbo

 -metlář, košťář - scoparius, virgulator

 -dýmkař -tibiarius

            -kostkář,kostečník - taxilator

-vrhcábník - vytvářel hrací kostky i potřeby pro  hry v šach a jiné - latruncularius

S mechanickým zpracováváním dřeva souviselo i  chemické zpracování dřeva, které mělo místy složitou  výrobní a společenskou organizaci uhlířských bratrstev

            -topič dřevěného uhlí

 -kolomazník

 -smolař

 -výrobce louhu

Dudák -fistulator, -oris, m..

Důchodní, účetní -  dispensator, -oris, m. (reddituarius, procurator).

Duchovní - *sacerdos, -otis, m. (clericus).

 Podle různých soustav funkcionářů v římskokatolické  církvi sem patří :

            -papež - pappae, pontifex maximus

 -kardinál -

 -arcibiskup - archididiocesanus,-i, m.(archiepiscopus,  archipontifex, archisacerdos)

 -arcikněz, arcipryšt - archipresbyter,-eri, m.

 -arcijáhen - archidiaconus,

            -biskup  (B)-episcopus,

 -B.ordinář, spravuje diecézi- ordinarius,

            -B.světící, provádí svěcení kněžstva- consecrarius,

 -členové kapituly - capitularius, collegiatus,

 probošt - praepositus,

 kanovník - canonicatus,

 -kněz - presbyter, presbiter, acoluthus, sacerdos,

 -prelát, kněž s vyšší pravomocí - praelatus,

 -děkan , vikář - decanus, vicarius,

 -farář - sacerdos,, sacrorum antistes, parochus,

 -kněz šloužící ranní mši - maturista,

 -prozatimní správce fary - administartoir

 -kaplan, pomocný kněz - cooperator, capellanus,

 -kazatel - praedicator,

 -oltářník - altarista,

 -zpovědník - confessor,

 -kurát - curatus,

 -žák církevní školy, chovanec - alumnus.

 -kostelník - aedituus templi

 Viz také duchovní v klášterech - *klášterní bratří.

Důstojník - perfectus militum, ( centurio, ductor ordinum).

Důvěrník - familiaris, -is, m. ( homo cui confido).

Dveřník, vrátník -ostiarius, -i, m..

Dýmkář - *tibiarius-i, m.

Dynchéř ,karbéř, omítkář - *tector, oris, m.

Byl to zedník nebo pomocník zedníka - omítkář.  Obmršťoval zdi maltou nebo vápnem, zejména jako podklad  pro stěnomalby, sgrafita. Viz *zedník.

Dýňař viz *zahradník

Dvořan -aulicus, -i, m., purpuratus.

Džbánkář - viz hrnčíř.

E

Exekutor, vykonavatel, žalobce - exsecutor, -oris, m..

F

Fajnsér viz hrnčíř.

Farář - sacerdos, -orisa, m. (antistes, parochus (.

Facíř, vandrovní myslivec viz myslivec.

*Felčar, vojenský barbíř, vojenský chirurg ( něm.  Feldscherer)- *chirurgus,-i, m. (chirurgus castrensis, ch.  militaris, regiments chirurgus)

Je to vojenský řemeslný léčitel, ne tedy v pravém  smyslu řemeslník. Je pokračovatelem barbíře - viz tam.  Jeho vznik je obvykle uváděn v souvislost s přestupem  většiny barbířů do vojska během třicetileté války. Po  jejím skončení se však většina barbířů vracela do  civilního povolání jako chirurgové - viz tam.

V Plzni muselo přechodně s vojsky pobývat více  felčarů našich i cizích, např. felčar Beer z štábu  Vladštejnova , zaznamenaný v Plzni v r. 1633.Je velmi  pravděpodobné, že někteří z nich se do Plzně po válce  vrátili, např. M.Leybringer, který v Plzni pobýval v r.  1635 jako felčar a polní trubač a do Plzně se vrátil a  koupil si zde dům v r.1643 a pracoval v civilu jako  felčar, chirurg.

Filosof - l.filosof - philosophus, -i, m..

            2.studující filosofické fakulty na universitě-studiosus  sapientiae.

*Flašnéř, flašnýř, flaškarius - *lagenarius,-i, m. (lagantor) 

Flaše dříve neznamenala lahev, ale jakoukoli dutou  nádobu. Dlouhá staletí vyráběli plechové předměty  kováři, protože i výroba plechu se děla jen kováním.  Proto i výroba nádob z plechu vedla ke specializaci ve  flašnéře.

Flašnéři pracovali i s obyčejným , černým plechem,  ale i s bílým, potaženýmm cínem, nebo s plechem  mosazným. Tím se lišili od klempířů, kteří prý  pracovali jen s plechem bílým. Flašnéře nesmíme  zaměňovat s konváři, porotože ti své nádoby nekovali,  ale odlévali.  Postupně to nebyly jen nádoby na nápoje, ale flašnýři  vyráběli i hrnce, umyvadla, cedítka, svícny, lucerny,  slánky, lampy, trychtýře, korouhvičky, nočníky,  kahance, krabice, lžíce, lopaty..

Těchto řemeslníků nebylo v Čechách mnoho.Postupně se  od nich odělili klempíři, klomfíři, kteří pracovali s  bílým plechem na střechách. Tak zbylo flašnéřů hodně  málo. Pražští flašnéři byli v cechu s platnéři.   O vlastní činnosti klomfýřů v Plzni, nebo o jejich  společenství nebo o cechu klomfýřů nic známo. V minulém  století,kdy vznikla Společnost živností kovy  zpracujících v Plzni už pod tímto názvem neexistovali

Flekýř, příštipkář, švec vetešní, refléř - *sutor antiquarum calceorum ( renovator  sotularium)

Dřive se odlišoval švec , který šil nové boty, od toho,  který je jen spravoval. Flekýřem byl ten opravář. Viz  *švec.

Flétnista -  fistulator, -oris, m.

            Hráč na flétnu nebo i její výrobce Viz * instrumentář.

Fochér, oháněčník - viz *vějířník.

Forman - viz *vozka.

Fořt - forestarius, -i, m..

Frakář - scura , -ae, m. (nugator, sannio ).

Fušér viz stolíř.

Fyzik, fysik - *physicus, -i, m.

Městský lékař, který většinou byl umělým, na univerzitě  graduovaným, umělým lékařem, mohl být za určitých  okolností také jen řemeslně vyškoleným lékařem, tedy v  podstatě svobodným řemeslníkem. Viz proto * lékař.

G

Geometr, zeměměřič, měřič - *agrimensor,-oris, m. (delineator, lineator,  mensor, mensuarius)

Nebyl řemeslníkem, ale úředníkem, nebo nanejvýše  živnostníkem, který se zabýval vyměřováním a malováním  plánů. Šlo tedy o všeobecného služebníka.

H

Habán - viz *hrnčíř. Příslušník anabaptické sekty  (novokřtěnců), zabývající se výrobou keramiky.

Hacník - viz *krejčí kalhotář.

Hadač - vaticinator, -oris, m. ( predicator)

Hadrář, hadrník, hadrlump, Lumpensammler - *collector pannorum (qui pannculos colligit).

Nebyl to řemeslník, ale malý obchodník, sběrač hadrů.  Existoval i v Plzni. V r. 1646 zde byla Markyta  hadrlumpka - Markéta Schindlerová, měšťanka bydlící na  Pražském předměstí. Takovýchto sběračů starých hadrů  mohlo být v Plzni více, protože se z hadrů dělal papír-  viz *papírník.

Hajný - pracovník ustanovený k ochraně lesa a dohlížející  na lesní práce-  * silvanus, -i, m. (custos silvarum).

Hamerník, hamrník, hameršmíd, kovotepec.-*malleator,-oris, m. (faber ferrarius , ferri  cussor)

Vyráběl ze surového železa svářkovou ocel vytloukáním  na hamrech. Tito řemeslníci byli vlastně kováři, kteří  kuli železo na velkých kovadlinách, využívajíce pohonu  kladiva pomocí vodního kola na spodní vodu.

Začali se objevovat přibližně od poloviny 14.  století. Rozkovávali hroudy železa (massa), zejména na  ploché železo (šín) nebo tyče (štáf), které se  prodávaly po svazcích. Později se v hamrech dokonce  kovalo i menší nářadí, jako lopaty, kosy, motuky aj.  Hamerník míval i různé pomocníky, např. puchýře nebo  konštýře, kteří mu lili vodu na železo.

Největší rozvoj hamernického řemesla nastal v  druhé polovině 17. století v důsledku tureckých a  francouzských válek. Plzeňští postavili na konci  století hamr u Chrástu a pod Dejšinou na Klabavce,  kolem r. 1700 i hamr na Úhlavě u Hradiště. V r. 1726  byl dokonce postaven pod Dýšinou měděný hamr. Další  měděný hamr byl zřízen v Doubravce, jeho vznik však  není přesně časově určen. Za hamr v Doubravce nutno  považovat i lopatárnu s dvěma ohni. Většina hamrů  navazovala na předtím nově postavené vysoké pece u  Chrástu a pod Dýšinou, takže vznikl tak velký podnik  plzeňských železáren v místech, kde později vznikly  hrudkovny.

Hamerník musel existovat v Plzni už v r. 1363, kdy je  zde vzpomínán už hamr. Je možné, že hamerníkem  plzeňským byl v r. 1408 Jan ze Strašic, uváděný jako  železník.  Hamerníci neměli v Plzni svůj cech. V minulém  století byli členy Společenstva živností kovy  zpracujících, jejichž mnateriály z let 1892-1949 jsou  uloženy v Archivu m.Plzně .

Literat.: Macháček,F.: Z minulosti doubraveckého hamru.  ND 46, 1940, č.118,s.3.- Macháček,F.: Tisíciletá tradice hamrů a hutí  (ve Strašicích). ND 48, 1942, č.278, s 3.

Handlíř –

je to spíše lidový název pro ambulantního  obchodníka Viz tedy *obchodní. Mohl jím být i řemeslník, např. řezník  obchodující s hovězím dobykem nebo koňmi  -handlíř koňský - *mango,-onis, m. (equicius)

Harfeník - hudebník hrající na harfu Viz *instrumentář

Harfýř, harfář, výrobce harf, prodavač harf - *lirator,-oris, m. (psalteriorum fabricator).

Hasič - vigilis, -i, m. adversus incendia institutus.

Hauslař viz houslař.

*Havíř - viz *horník.

Hedvábník - viz *tkadlec- *bombyx, -icis, m. (textor sericarius).

Helméř, přílbař - * galeator,-oris, m.(cassidarius, cervillarius)

Specialista platnéře, vyrábějící kovové klobouky a  přílby. Od 16. století jako samostatné odvětví řemesla  zaniká. Viz *platnéř, *zbrojní řemesla

Herec - actor, -oris, m. ( histrio, cantor, gesticularius).

Herečka - artifex , -icis, f. scenica.

*Herynečník, herynkář, slanečkář -  *allecarius,-i, m. (alleciator, alecator,  alecum venditor, aleca vendns, herynger).

Šlo o prodavače nebo obchodníka s dováženými nasolenými  mebo sušenými rybami. Jsou v Plzni opakovaně  vzpomínáni, protože ryb se v Plzni konsumovalo dost,  zejména v dobách postu. Viz *rybář.

Heverník, vyráběl hevery. Levator, -oris, m.

            Viz kovář - cajkšmíd.

Hlasatel - praeco, -onis, m. ( praesicator, nuntius).

Hlásný - vigilanus, i, m. in turri, custos turris.

Hlídač - custos, -odis, m. (circitor, circuitor,circumitor,,  stator, vigil, vigilanus)

 H. noční - , žalářník - philacista.

*Hlinák , hlinomaz, lepař, kopáč hlíny -  *figellator,-oris, m. ( figullator, figulus,  ollator, allutarius, allutum parans, argillator,  argilam parans, argilator, glutinator)

Obecně to byl námezdní dělník, který připravoval hlínu  pro nejrůznější účely, takže ho najdeme jako pomocníka  nebo ho můžeme dokonce považovat za specialistu mnoha  řemesel, jako *cihlářů, *hrnčířů, *kamnářů, *zedníků,  *horníků aj.

Hlináci jen hlínu nepřipravovali, tj. kopali, mísili  ji s vodou a promíchávali ji šlapáním, oni s ní někdy i  vymazávali světnice jako pomocníci zedníků, zejména  vymazávali proutěné zdi chlívků, chlévů, domků,  hospodářských objektů , nebo vymazávali pece kamnářům.  Viz *stavební řemesla

Byli v Plzni opakovaně zmiňováni, ale ne jako  samostatní řemeslníci.Také o jejich cechu není nikde  ani zmínka.

Hoblíř - runcinator, -oris, m..

*Hodinář -

         Hodináři se dělili a pojmenovávali podle typu hodin,  jako hodinář

1.přesýpacích hodin, které se vyráběly už od 13.  a v městech přetrvávaly dlouho jako pravidelné domácí  zařízení-  *clepsydrarius,ii, m.

2.velkých hodin, které vyráběl orlojník-  *horlogiarius,-i, m. ( horologiator, horologista,  orlogiator, magister orlogii, artifex horlogium)

3.malých hodin, který se objevuje v městech většinou až  od 16. století po vynálezu hodinového pera.- *automatarius,-ii, m.

Jako první se v Plzni uvádí v r. 1517-1532 orlojník  Mikuláš, který opravoval hodiny na kostele  sv.Bartoloměje po požáru města i chrámu v r. 1507. Mezi  plzeňskými konšeli je od r. 1557 uváděn i hodinář Vít  Kellermann, jinak také velkoobchodník s dobytkem,  městský rychtář v r. 1562.

Samostatný cech hodináři v Plzni neměli, možná že byli  ve společném cechu se zlatníky, jako tomu bylo v  minulém století, kdy byli ve Společenstvu hodinářů a  zlatníků v Plzni. Dokumenty tohoto společenstva jsou  uloženy v Archivu m. Plzně.

V Národopisném museu najdete ukázky dílny hodináře z  počátku XIX. století a bohatou sbírku hodinářského  nářadí od XVI. století i fotografie hodin plzeňských  mistrů.

 Liter.:Lábek,L.: Hodináři ve staré Plzni. Plzeňsko,  1919, zvl. otisk, 21 s.

 Paichl, J.: Historie plzeňských hodinářů. ND 45,  1939,, č. 350, s.5.(Branka)

 Plzeňské hodiny a hodináři. ČD 30,1942,, č.  127,s.5.

Hofmistr - officiorum magister.

*Hokynář, hokyník, hokeník, překupník - * penesticus,-i, m. (accionarius, propola,  penestix, dardanarius).

 Nešlo o řemeslníka, viz *obchodník. Hokynářka - copa, -ae, m..

Holomek - assecla , -ae, m..

Holič - viz *bradýř.

Holubník, holubář -  *columbarius,-i, m.

            Chovatel a obchodník s holuby, nešlo o řemeslníka. Viz  obchodník.

Honec, nadháněč při lovu - actor, -oris, m..

*Horník, havéř, horák - *faber montanus (metallicus, fossor, caesor,  litargus,metallifossor,metallarius, metallicida).

Už v 8. a 9. století byla staroslovanská těžba a  zpracování nerostů na pozoruhodně vysokém stupni. Ve  13. a v první polovině 14. století byly položeny nové  základy řemeslného dolování ve velkém rozsahu.Kromě  vlastních horníků se už záhy na těžbě podílelo více  pomocných pracovníků, kteří se specializovali i v  samostatná řemesla.

I když vlastní tehdejší město Plzeň leží zčásti na  uhlí, netěžilo se zde a proto horníci se v její časné  historii nevzpomínají. Později se však dostali do  služeb města, když se její majetky šířily do okolí, a  to v několikerém dolování  - v železnorudných dolech u Ejpovic a na Klabavě v  druhé polovině 17. století, kdy zde pro plzeňské  železárny pracovalo mimo jiných řemslníků i 11 horníků  - v první polovině 19.století těžili horníci v Božkově  sirnou rudu a kolem Třemošné vitriolové břidlice pro  chemické závody J.D. Starcka, později i u Lobez ve  vitriolovém dole firmy Glaser.  - v téže době se rozvíjela těžba kamenného uhlí  plzeňské obce v seneckém lese. Kromě ní však menší  soukromé těžařské firmy zaměstnávaly horníky ve svých  dolech u Všech svatých, na Bílé hoře, u Boleveckého  rybníka, v polesí Roudné, v Borku, v Lánech a Brantech.,  Viz *horní řemesla

*Horní řemesla -

Zprvu v 11. a 12. století u nás těžili horniny většinou  nesvobodní dělníci,kteří svou prací odváděli daň částí  výtěžku své práce.Byli svou prací prakticky připoutáni  k rudonosné půdě a nemohli se z poddanstvím vymaniti,  ať už šlo o jílovníky, kteří rýřovali zlato, nebo o  horníky,uhlokopy nebo rudníky,kteří kopali kovové rudy.

Tím, že se havířské dílo rozšiřovalo a pronikalo do  větší hloubky, nestačili již havíři zabezpečovat svým  jednoduchým nářadím složité a potřebné úkony. V dolech  se postupně objevovaly nové kategorie pomocných  pracovníků, z nichž se někdy vyvinula i další horní  řemesla. Byli to např.

-hašplíři, kteří ručně obsluhovali vrátky, vratidla  (hašple), a navíjením lana na hřídele umožňovali  vytahovat rudu a předměty na povrch,

-trejvíři, kteří zabezpečovali stejné funkce už pomocí  žentourů, poháněných koňmi ( rotae equorum ),

 -šturcíři, naplňující kožené měchy na vytahování rudy  nebo vodu na povrch,

            -důlní tesaři, zabezpečující výdřevu a opravující  důlní žebříky,

            - důlní kováři, kteří vyráběli a ostřili hornické  nářadí,

 -latrošníci, kteří pečovali o větrání,

            -žebříři , čistíli důlní žumpy a odpadové stružky ve  štolách,

 -puchýři, zabývající se drcením rudy,

 -prejtýři, třídící rudu,

-šlichtýři, propírající rudu a uhlí , aj.

Byli zde i jiní řemeslníci mnohem méně známých  pojmenování. Samozřejmě lišily se mnohé profese i  podle dobývané horniny, kovů a uhle, zejména později  podle používaných nástrojů a strojů.

Hospodář - pater familias, agricola, colonus.

Hospodský, hostinský - viz *krčmář, * šenkéř.

Host - hospes , -itis, m.

            H. lázeňský - qui ad aquas venit,

            H. v hospodě - deversor, -oris, m. ,

            H. u stolu -conviva, -ae, m..

Houslař, houslista, huslař, hudec - *celator,-oris, m. (celista ) - celista, -ae, m..

            Viz *instrumentalista.

Hostitel - convivator, -oris, m. (dominus convivii,hospes).

Houžvař - copularius, -i, m. (restitor).

Hráč - lusor, -oris, m., qui canet.

*Hrnčíř - *figulus, -i, m. (figlerius, fornator, ollator,  lagenarius, laganator) .

Hrnčířství odvozují archeologové od proutěných košů  vymazávaných hlinou a vypalovaných na ohništích.  Ještě později je rozvíjely někdy v 8. tisíciletí  pravděpodobně napřed ženy. Z té doby už existují nálezy  keramiky i hrnčířských pecí. Dá se předpokládat, že to  hrálo dúležitou roli při vzniku hutnictví kovů.  Slovanské hrnčířské umění pražského typu známe už z  5. století n.l.. Slovany vyráběná keramika, která již v  7.- 8. století vzrůstala k větší tvarové složitosti,  byla při výrobě na ručním hrnčířském kruhu zdobena  vlnkami, vodorovnými rýhami nebo řadami vrypů. Teprve  však někdy v období založení Plzně přešlo hrnčířství k  hrnčířskému kruhu s dvěma deskami, který využíval  pohonu nohama. Do té doby už prý užíval přes 6 tisíc  let rotační hrnčířský kruh otáčený rukou.

Hrnčíři už byli tedy dávno před založením Plzně  řemeslníky, kteří poměrně rychle rozšiřoval svůj  sortiment výrobků, zejména podle pokroku ve stavbě pecí  a od poloviny 15. století podle užíváných glazur,  zejména galenitu a směsí cíničitých.Hrnčíři, kteří  vyráběli své keramické výrobky z jemné plavené hlíny, vypalované v peci a opatřované neprůhlednou ciničitou  polevou, vhodnou pro nalířskou úpravu se nazývali  fajánséři.

Postupně se i úzce specializovali, třeba na  mísaře, pintéře, rendlíkáře aj. Zcela se z nich  osamostatnilo řemeslo kachlářů, kamnářů  * lutifigulus,-i, m.

-viz *kamnář.  Plzeň nebyla považována za nějaké hlavní středisko  českého hrnčířství, jao třeba blízká Koloveč nebo Bor u  Tachova nebo Loket.

Nebylo to řemeslo čisté, obtěžovalo špínou hrnčířského  plaveného jílu i kouřem jejich pecí. Potřebovalo větší  rozlohu hliníku, sklípku pro zrání hlíny i skladišť  výrobků, a proto nemohlo existovat uvnitř města.  Hrnčířství patřilo všude k chudým řemeslům

Hrnčíři v Plzni zprvu převážně sídleli na předměstí  před Litickou branou. R. 1407 zde např. bydleli hrnčíř  Oldřich, Jakub, Fencl a Matěj Plískota.

Plzeňští hrnčíři měli své sdružení už v 15. století.  Z roku 1500 známe už ceník hrnčířů v Plzni, v němž  jejich cech zdůvodňoval vyšší ceny drahotou potravin,  které musil platit za maso , pivo a chléb své čeledi.

Dochovala se jejich statuta vydaná v Plzni v r.1562.  Cech hrnčířů byl zde vzpomínán i v r. 1592. Informace o  cechu z let 1562-1828 se dochovaly v Archivu m.Plzně,  kde jsou i písemnosti o Společenstvu kamnářů a hrnčířů  v Plzni z let 188-1949.  Originální dochované práce nejrůznějších technik  plzeňských hrnčířů lze shlédnout ve sbírkách  Národopisného musea Plzeňska.

 Liter.: viz *kamnář

Paichl,J.: Goldšajdrovka - plzeňská hrnčírna.  ND 45, 1939, č. 357, s.6.

 Mentberger, V.: Plzeňští točíři a paliči  porcelánu. ND 50, 1944, č. 244, s. 1.

Hrobař, hrobník - *sepultor,-oris, m. (fossor, foscator, tumbarius,  vespillio, vispillo)

Hroby v době počátků měst kopal kdekdo, někdy dokonce  cechovní řád někde určoval mladým mistrům kopat hrob  umrlým mistrům.Jinak to na hřbitově zastával služebník  městský. Viz *služebníci městští.

Hrotník, výrobce hrotů pro kopí, viz *kopinník.

Hřebelčí, hřebelečník -  *strigilliator,-oris, m. (strigilorum laborator)

 Nazýval se tak výrobce i uživatel kartáčů na  hřebelcování koňů, tedy pecialista kartáčníka- viz tam.Jako zatím jediný zaznamenaný zástupce tohoto řemesla  v Plzni by asi konšel Nicolaus dictus Craczer, uváděný  zde v letech 1322 a později. Cech v Plzni neměli ani  kartářníci.

*Hřebenář - *pectifex,-ficis, m. (pectinator, pectinifex,  pectenarius). 

Hřebenáři řezali hřebeny z kosti nebo dřevaSnad prvním jménem známým hřebenářem byl v Plzni  Martin Košťál, který v r. 1414 si koupil v Plzni dům č.  193/4. Hřebenáři zde svůj vlastní cech neměli. V  minulém století byli organizováni ve společenstvu  bednářů v Plzni spolu s bednáři, soustružníky dřeva,  řezbáři, dýmkaři a jinými. Informace o tomto  společenstvu z let 1942-1949 jsou uloženy v Archivu m.  Plzně.  V Národopisném museu Plzeňska lze si udělat názor o  dílně hřebenáře v XIX. století s různými ukázkami  starých hřebenů

*Hřebíkář, hřebičník, hřebovník - *clavarius, -i, m. (clavator, claviculator,  clavulator, clavicularis, clavorum fabricator )

Specializoval se prý z kováře už v době lucemburské. V  Plzni zaznamenán není, asi většinou zde hřebíky a  cvočky dělali stále kováři. Tak to alespoň podle  M.Bělohlávka vyplývá z Knihy počtů města Plzně v  letech 1524-1525.

 O dílně hřebíkáře v r. 1568 si v Plzni můžeme udělat  názor podle exponátů Národopisného musea Plzeňska v  odílu řemesel zámečnických.

 Hudebník, muzikář, hudec - *musicus, -i, m. (musicalis, joculator,  symphonicus)

Hudebníci nebyli řemeslníky, patřili mezi svobodná  povolání, lužebníky, jen vzácně mezi služební živnosti.  Často však v dřívějších listinách je nebývá možno  zřetelně odlišit od výrobců hudebních nástrojů - viz  *instrumentář.

 -kapelník - chorigens,

 -bubeník -tympanista,

 -flétnista , dudák, pištec - fistulator,

 -harfeník - lirator,

 -houslista -celista,

 -pozounér -classarius,

 -trubač na křídlovku - alista. Hudební znalec - artis medicae peritus, musicis eruditus.

Hudec viz *hudebník, *instrumentář.

Humorista -scriptor festivus.

Huntéř, huntlíř

Byl tak nazýván přespolní řezník, který dovážel maso do  města na voze-huntu. Viz *řezník.

Husák, husař - *aucator,-oris, m. ( aucionarius, aucas vendens) 

Šlo o maloobchodníka , ne o řemeslníka. Viz obchodník  husami.

Huslař- viz *houslař.

*Hutník - viz *tavič.

Hvězdář - astronomus, -i, m..

Hvězdopravec - astrologus, -i, m..

CH

Chalupář - casarius, -i, m..

Chasník - famulus, -i, m. (puer, juvenis).

Chemik - chimicus, -i, m..

Chirurg , ranlékař, ranhojič - *chirurgus, -i, m. ( cirulgicus, cirologus).

Když ve 12. století byla chirurgie na nátlak církevních  koncilů vytlačena z výuky na univerzitách, provozovali  ji několik století převážně jen řemeslně minimálně  školení lazebníci, barbíři, felčaři a ranlékaři.Od 17.  století si skoro všichni už říkali chirurgové a na  svou řemeslnou podstatu své práce zapomínali alespoň  tím, že se už považovali za umělce, za lékaře, dokonce  za specializované chirurgy, kýlořezce, kamenořezce,  okulisty aj. Hlavně však zabezpečovali univerzální  léčbu, totiž pouštění krve žilou.Přitom se stále učili  u svého mistra, měli stále svůj cech, své zkoušky  mistrovské před mistry cechu. Teprve od polovice 17.  století začínají postupně podléhat pod pravomoc  lékařské fakulty a až od 18. století to s tím jejich  řemeslným základem začalo jít s kopce, mění se postupně  v ranlékaře (Wundarzt) a teprve na začátku 19. století  se začíná poslední etapa spojování chirurgie s  medicinou.  V Plzni zmatky v titulování lazebníka, barbíře,  felčara a dokonce i jako chirurga nejlépe může doložit  mnoha zprávami potvrzený první chirurg Hans Michl  Payer, přijatý za plzeňského měšťana 3.9.1645. O cechu  chirurgů v Plzni se zprávy nedochovaly, kdoví zda vůbec  zde existoval. Zato mnoho informací už máme o Gremiu  chirurgů a ranhojičů v Plzni z let 1796-1871, jehož  dokumentace je uložena v Archivu m. Plzně.  Literat.: Paichl, P.:Historie plzeňského vnitřního  lékařství. Plzeň. lék. sborn., Suppl. 48, 1984,3-98

Chlebnář - panifex -icis, m. (pistor). Viz pekař.

Chmelař - *humulator,-oris, m. (lupularius)

Ačkoli se chmel v našich zemích nepochybně pěstoval už  od 9. století, jsou zprávy o chmelnicích běžné až z  13.století. Také Plzeň měla své chmelnice, dokonce se  uvádí , že se nejvyhlášenější český chmel pěstoval  kromě Žatce, Loun i v okolí Plzně. Chmelařství se  postupně rozvíjelo v typické tržní odvětví zemědělství.  Proto se ani v Plzni nemůžeme setkat v dřívějších  stoletích s chmelaři jako živnostníky nebo dokonce  řemeslníky.Nejsou zprávy ani o tom, že by město samo  bylo hlavním jeho pěstitelem, jako tomu někdy bylo  jinde. Chmelařem v Plzni byl měšťan na svých pozemcích  sám resp. za pomoci jen námezdních dělníků. A  chmelnici v Plzni už v XVI. století vlastnili skoro  kdekdo bohatší. Chmelnice byly např. při Radbuze k  Doudlevcům, při Úslavě k Lobzům, kolem Pecihrádku a na  Bílé hoře. Chmelaři se tehdy stávají spíše obchodníky,  kteří skupovávají chmel a prodávají ho pivovarům jako  "ladýři" chmele. Chmelnice prosperují až do třicetileté  války.

 Snad až od 19. století se v Čechách prý  řemeslo chmelaře rozvíjí, ale spíše j      en v příhodných  zemědělských oblastech.

Chomoutník, chomútnik, výrobce chomoutů -  *fitearius, -i, m. ( fiteator )

Specialista *sedláře, viz tam.

I

Illuminator, malíř inicál, krasopisec - *illuminator,-oris, m.(illuminista).

Iluminátor byl uměleckým malířem, v dřívějších dobách  tedy patřil mezi mezi malíře, a proto byl řazen k  řemeslníkům. Byl to umělec, kterým obrazově zdobil  rukopisné knihy a cenné listiny. Viz *malíř.

Práce iluminátorů v Plzni byla asi vysoce ceněna. V r.  1410 daroval Mikuláš, syn Matěje ze Všejan, Petrovi,  illuminatoru v Plzni polovici mýta řečeného Veselnice.

V Plzni se vzpomíná v letech 1408-1416 iluminátor Petr  Peš. V té době české iluminační umění rozkvétá do tzv.  krásného slohu, což se v Plzni projevyje v tzv. misálu  Jana Strniště z Jablonné. Misál vznikl někdy kolem 1410  a dostává se darem do Plzně k oltáři sv. Mikuláše ve  farním kostele.Mnoho krásně vázaných a iluminovaných  knih vzniká v Plzni v druhé polovině 15. století.  Muselo tedy být v Plzni iluminátorů povícero. Vždyť  v Plzni pracuje i illuminator Jiljí Ratibořský ze  Slezska,řeholník plzeňského franiškánského kláštera.  Ten kromě jiného zhotovil Ladislavu ze Šterberka  Evangelium a knihu o životě sv.Františka.

O cechu malířů, kam by illuminatoři patřili, nejsou v  Plzni žádné zprávy kromě jedné vandrovní knížky o  malíři pokojů z tohoto cechu z r. 1840. O historii  řemesla malířů už nemůže skoro nic říci dokumentace  Společenstva malířů v Plzni, dochovaná za léta  1927-1949 v Archivu m. Plzně.

Literat.: Stára, A.: Plzeňský illuminátor kolem r.  1500. Plzeňsko 15, 1933, s. 118  Suchá, M.: Pět století knižní kultury v  Plzni.Plzeň, Stát. věd. knihovna 1968, 63 s.

Inkoustník - atramentarius, -i, m..

*Instrumentář, výrobce hudebních nástrojů-  *instrumentarius, -i, m.

Sám název je široký. Někdy nelze v textu odlišit  instrumentáře, vyrábějícího hudební nástroje, od  hudebníka, který na ně hraje. Hudebníci ovšem nepatřili  mezi řemeslníky, ale mezi živnosti služebné. Podle názvů se i výrobci rozlišovali stejnými názvy,  jako hudebníci, např. 

-dudák - fistulator,

 -hudec, houslista, houslař - celista, celator,

 -pištec, pískač, pištělník - fistulator, tibicen

 -flétnista - fistulator,

 -bubnář - tympanorum fabricator

 -trubač, pozaunář -tibicena,

 -loutenista, loutnař, louteník, lúteník - lyrarum  fabricator, faber lyrarum,

 -harfýř, harfeník, výrobce harf - lyrarm fabricator,

 -citárník, citerník - lyrarum fabricator,

 -varhanář, varhaník - organista.

 Cech vlastní v Plzni výrobci hudebních nástrojů  neměli, jsou však zmiňováni jako členové Společenstva  živností kovy zpracujících v Plzni, o němž lze z let  1892-1949 lze najít informace v Archivu m. Plzně.

Invalida - invalidus - i, m. (debilis, causarius).

 -I. vojenský -ad arma inutilis,

 -I. věkem - aetate confectus.

J

Jáhen - diacponus, -i, m..

Jarmarečník - mercator quotannis.

Jazykozpytec - grammaticus, -i, m.

Jednatel - interpress, -tis, m. (intercessor,  internuntius, negotiorum procurator)

*Jehlář, jehelník, špendlíkář - *acufactor,-oris, m. (acufex, operarius acus  faciens, nadler, acuum fabricator).

Původně patřili tito výrobci mezi kováře. Jako  specialistů jich však bylo málo. Většinou se k nám  jehly přivážely z Norimberka, takže není jisto, zda v  Plzni uváděný jehlář a špendlíkář v r. 1522-4 nebyl  spíše obchodník než výrobce. Tomu by nasvědčovalo i to,  že v těch letech nakupovalo město od jehláře i cvočky. 

 Jehlář Jan Rodegar je uváděn jako konšel plzeňský v  letech 1560 -1566.

 Cech jehlářů nebo špendlíkářů v Plzni dříve nebyl.  Později nebyli jehláři ani ve Společenstvu živností  kovy zpracujících v Plzni, tam byli zařazeni až v r.  1942. Některé informace o jehlářích z dob 1892-1949  jsou uloženy v Archivu m.Plzně.

Jehelník - viz *jehlář.

Jeptiška - monacha, -ae, f..

Jezdec - eques, -itis, m..

Jídlonoš, truxas, stolník - *dapifer,-eris, m.

Nešlo o řemeslníka, ale o služebníka. Viz *krčmář.

Jílčař - *capullafaber,-bri, m.

Vyráběl jílce (kříže) mečů, které byly důležité k  vyvážení meče a ochraně ruky .Byl to specialista  mečíře, takže nutno předpokládat, že v Plzni existoval.  Nic se o této specialisaci v Plzni nedochovalo. Viz *  mečíř .

Jílovec, jílovník  argillaceus, -i, m.

 Kopal jíl, jíloval z říčního písku a jílu zlato. Šlo o námezdního dělníka.

*Jirchář, yrcher, bělokožec, zámišník -  *albicerdo,-onis, m. (cortarius albus, alutarius,

 candidarius, coriarius alutas albas conficiens )

 Jirchář byl specialistou koželuha. Na rozdíl od něho  vydělával jen jemné kůže (skopovice, jelenice nebo kůže  laní), a a to ještě jen "na bílo, na běliznu", tedy  mehanicky, tříslem a bez barvení nebo barvením na  žluto. Jircháři užívali k vydělávání kůže kamenec  (alún) ve zvláštních studnicích..  Zprvu tyto jemné kůže přibarvovali na žlutohnědo  barvíři, kteří se prohlašovali za jiné specialisty  jirchářů, jako sámišníci. Protože kožedělná řemesla  přinášela velké výdělky, byly mezi koželuhy, jircháři a  sámišníky časté spory.

V 16. století se situace ještě stala složitější, když  k nám na popud císaře Rudolfa II. pronikla ještě další  technika výroby jemné kůže kordovanu.Surovinou byly  kůže srní,ovší, kozí, kozlečí, zvláštní kvality jim  dala utajovaná přísada do třísla a louhu. Tuto  orientální technologii přípravy kůže na jemné boty i na  rukavice a šaty přinesl do Prahy Holanďan Stirl. Odtud  ji onen cizinec po smrti Rudolfa přenesl prý jen do  Plzně. Takže Plzeň měla i kordovaníka - *codobonner, eris, m. Kordován byla jemná useň onbvykle z kozích koží,  užívaná na obuv, vazbu knih aj.

Plzeňské anály však o jirchářích toho moc nevědí. Jircháři se svým nevoňavým řemeslem museli také  pracovat na saském předměsti, tam kde se stýkalo se  špitálským.

V Plzni vzpomíná v r. 1408 V. Vojtíšek konšela Bartla  jako jircháře. Strnad také má ve svém seznamu jircháře  v Plzni na přelomu 15. a 16. století. V r. 1413 je  uváděn jirchář Bartlinus jako konšel a jirchář Jan  Motl.  Cech jirchářů byl vzpomínán v Plzni v r. 1592, kdy  však vznikl, to se nepíše.V Praze už existoval od r.  1413. S jircháři se můžeme v Plzni setkat později i ve  Společenstvu smíšených živností, které vzniklo nejspíše  v r. 1887. Dokumenty o něm jsou uloženy v Archivu m.  Plzně.

Justiciár, popravce - iusticiarius, -i, m..

K

Kabátník - *joppator,-oris, m. (joppulator, joppatoxa)

 Specialista krejčího, viz tam.

Kadeřník - *capillamentarius,-i, m. ( tonsor, capitum et  capillorum concinnator, conerarius).

 Viz *barbíř.

Kadečnice - ornatrix,- icis, f..

Kachlář -specialista na výrobu kachlí pro stavbu kachlových  kamen - viz *hrnčíř.

*Kameník, kamenotesec, tesák kamene, kamenořezař - *lapicida,-ae, .(lapiscida, latomus, lapidarius,  aciscularius) 

Původně nebyl velký rozdíl mezi ním a zedníkem. Pak se  stával jedním z častějších řemeslníků na velkých  stavbách ve stavební huti. Podílel se na nejrůznějším  opracování kamene, jako řemeslník i jako umělec, proto  se mezi kameníky setkáme dříve s mnohými  specializacemi, např. jako  -dlaždič - filicarius,

 -kuléř, tesal koule kamenné k prakům a puškám -  globotomus,

 -mostník - pontis fabricator,

 -puléř, leštil kámen - politor lapidum, pulirer,

 -skalník- lámal kámen v lomu)-lapicida,

 -žernovník, tesal mlýnské kameny - molatomus.

 Již podle názvů je vidět velký rozsah práce a  výrobků, zejména na stavbě, kde se často svářel se  zedníky, kdo má vlastně práci řídit. Robil obyčejné  kvádry a nejrůznější stavební prvky, jako ostění dveří  a oken, stupně do šneku a schody, sloupy, ale i celé  zdi i jejich výzdobu.  I v Plzni hned od začátku po založení města museli  kameníci pracovat při velkých kamenných stavbách  kostelů a klášter opevnění a mostů. Také zde byly  údajně stavební huti. O tom však přesné zprávy nemáme.  I když počty kameníků v Plzni jednotlivých dobách  výstavby města značně kolísaly, musely být daleko  vyšším než udávají plzeňské statistiky

V Plzni byl z kameníků od r. 1410 vzpomínán mistr  Hanuš z Jindřichova Hradce, 1417 Petr a 1418 Jakub. V  r. 1418 vzpomínaný magister Henricus je však označován  jako murator - zedníka, jak bývalo díve obvyklé.  Podobně se lze dočíst, že v r.1520 postavil zednický  mistr Ondřej za Pražskou branou pěkný kamený most.Podle  knihy počtů z let 1524- 5 se kamenné kvádry (quadratie)  kupovaly od stavitele Ondráčka, který tedy musel  kameníky zaměstnávat.

V druhé polovině 16. století přišla do Plzně skupina 16  vlašských zedníků a kameníků, kteří se u nás většinou  usadili na trvalo a přinesli k nám vyspělý nový styl  renesančních staveb. Mnoho jich přišlo ze staby  kaceřovského zámku. Nejpřednější z nich byl Jan Statia  (1554-1595) a Jan Merlián či Škarpalín (1566-1593).  Plzenští kameníci pracovali samozřejmě nejen v Plzni,  ale i v dalekém okolí, např. "umělý" kameník Holý  pracoval na zámku Krasíkově.

Přesto v Plzni kameníci neměli svůj cech. Nebylo to  nic divného. V Praze vzniklo první kamenické bratrstvo  z hradní kamenické hutě a sdružovalo bratří rozličných  stavů,povah a důstojenství při kostele sv. Benedikta na  Hradčanech až vew 14. století. Společný cech kameníků a  zedníků vznikl v Praze asi koncem 14. nebo začátkem 15.  století jako zemský cech.

Kameníci s i ustavili své společensto v Plzni v rámci  Společenstva stavebních živností č. IX. někdy v  osmedesátých letech minulého století. Písemnosti o něm  z let 1906-1927 jsou uloženy v Archivu m. Plzně.  Literat.: Blöchl, F.: Aus Pilsens Vergangenheit. PT 23,  1922, č. 162, s.3.

*Kamenolamač, lamač kamene, skalník - *saxifragus,-i, m. (fractor lapidum, lapicida,  aciscularius)

Skalník byl nejdůležitějším pracovníkem kamenolomu, i  když práci zde začínal a řídil majitel lomů-nebo z  jeho pvěření kamenický cechmistr , který skálu vyhledal  a otevřel pro lámání kamene. Většinou majitelem lomu  byla obec, která lom často pronajímala.  V lomu ( štambruchu) mohlo být i více mistrů skalníků.

Kamenolamač lámal vápenný nebo stavební kámen,  štípal, vrtal, odstřeloval, klínoval, rubal ,šramoval,  někdy hned v lomu opracovával, přitesával.

K ruce mu byli pomocní dělníci, vykonávající práce  obnažením skály, odklízení horniny a jiné.

Kolem Plzně bylo více lomů. Už v době předhusitské se  na Lochotíně uvádí dvojí kamenný lom.Z nich jeden se ve  1412 vzpomíná jako stará Kamenice, v místech někdejšího  Klotzova dvora, druhý jako Kamenice. Ten vlastnil  pak krejčí Předbor a po jeho smrti r. 1459 ho vdova  Anna darovala obci. R. 1522 koupil obec další lom od  Petra Zářeckého. Obec později vlastnila i lomy za  Roudnou, u Lobez a jiné. Na Lochotíně se v XVII.  století tam např. vzpomíná i výroba mlýnských kamenů.  Kámen v 16. století dobývala obec ve vlastní režii.  Zmínky o lomech jsou však dost sporé, o kamenolamačích  ještě vzácnější. V r. 1734 pro menší výnos některých  lomů doporučila císařská renovační komise pronajmout je  soukromníkům.

Ani počty kamenolamačů nejsou v těchto statistikách  asi spolehlivé. Nutno zde připomenout, kolik kamene  musela spotřebovat stavba kostela, opevnění, hradeb,  renovace města po velkých požárech v r. 1507. Nejsou  vzpomínáni ani kameníci štípající břidlici na krytinu  a jiní. Zřejmě byli kameníci přiřazováni k nádeníkům  resp. nebyli vykazováni jako řemeslníci. Pracovali v  hodinové nebo denní mzdě.

Svůj cech dříve neměli. ve 2. století byli  organisováni ve Společenstvu stavebních živností č. IX  v Plzni. O tom jsou dokumenty z let 1906-1927 v Archivu  m. Plzně.

Kamenořezec, řezač na kámen - lithotomus, -i, m.

Ti řezali na kámen močový. Jejich techniku hlavně  zdokonalil Francouz Jac.BEAULIEAU (1651-1719), býval  to poměrně jednoduchý výkon, jehož důsledky však  nebývaly tak jednoduché.

Kamenotesec,tesák kamene - viz *kameník, *kamenolamač

*Kamnář - *fornarius,-i, m. (cucubarius, fornaxarius,  fornacarius, lutifigulus)

Historie kamnářů nebyla zprvu tak jednoznačně spojena s  řemeslem hrnčířským. Hrnčíři jsou mnohem starším  řemeslem. Ještě 14. a 15. století nerozlišuje přesně a  spolehlivě terminologii kamen a pece.Nelze také už  rozhodnout, kdo má větší zásluhu na vzniku kachlů, zda  tom byl řezbář profesionál nebo hrnčíř, kdo první  robil kamnářské matrice a formy na kachle.Dlouho nebyla  kachlová kamna běžným příslušenstvím městských  domácností. Teprve 16. století udělalo kachel na stavbu  kamen při mistrovské zkoušce stejně důležitým kumštem,  jako udělat k mistrovské zkoušce hrnec a džbán. Od té  doby viz plzeňskou historii kamnářů jako u hrnčířů.

Cechy a společenstva kamnářů byly v Plzni společné s  hrnčíři- viz tam.

Originální práce plzeňských kamnářů od XVI. do počátku  XIX. století lze dnes shlédnout v Národopisném museu  Plzeňska. Zde jsou i výrobky Tomáše Khüryho ze zaniklé  " hlinotvarnické" továrny ve Střelecké ulici.

Liter.: Halík, J.: O starých plzeňských kamnářích.  Plzeň, Řemeslnická beseda 1948 , 91 s.

            Macháček, F.:Rytíř a celník (plzeňské  kamnářství). ČD 31, 1943,s. 5.

Kancléř, kancelista - cancelarius, -i, m. (notarius).

Kanonýr - vibrellator, -oris, m..

Kapelník - chrigens, -tis, m. (symphonicorum magister).

Kapitán

 -k. lodní - navis praefectus,

 -hodnost kapitána ve vojsku - centurie, -onis, m..

Kaplan, pomocný kněz - coperator, -oris, m..

Káranec - noxius, -i, m..

Karbaník -

 l. náruživý hráč karet *lusor chartarius.

 2. organizátor loterií - karban je pojmenování  nádoby na losy

Karbéř - zedník specializovaný na hašení a přípravu vápna,  eventuelně omítky - viz zedník

*Kárník

1. kolečník, trakařník -  *carrifex,-icis, m. (carrucarius).  Námezdní dělnkí, nádeník, který vozil předměty na  trakaři nebo dvoukolové káře nepatřil mezi řemeslníky.

 Obvykle čekal na zákazníky na trhu.

 2. ženatý tovaryš socius in matrimonio habens

*Kartáčník, štetkář - *penicularius,-i, m. (strigillorum laborator,  setarius, setistrator)

Vyráběl kartáče. Nebyl v Plzni vzpomínán, možná že však  kartáčníkem byl v r.1322 vzpomínaný Nicolaus dictus  Cratzer - viz *hřebelečník. Kartáčníci prý byli pouze v  Praze. Štětkář se opbjevil v Plzeňských záznamech jen  jedenkrát, cech tady také nebyl vzpomínán.

V Archivu m. Plzně se můžeme setkat s údaji o  kartáčnícíh a štětkářích jen z let 1932-1948, ačkoli  tato řemesla byla sdružena ve Společenstvu smíšených  živností, dříve společenstvo č. III., nejspíše od r.  1887.

*Kartář, kartýř, kartnéř -  *chartas pictor

Byl to specialista malíř na drobné malby. Illuminátor,  který maloval karty, vzpomínané v našich zemích už od  poloviny 14. století. První zprávy o kartýři v Praze  jsou však na začátku 16. století. Tak by tento údaj z  Plzně byl možná nejstarší u nás.

Nic bližšího o těchto kartářích ani o hře v karty v  počátečních dobách existence Plzně známo není, byť v  Národopisném museu Plzeňska lze shlédnout zlomek karet  z konce XVI. století. Jinak tam jsou i karty Josefa  Fuchse v původním archu z r. 1738. Je zajímavé, že byli  organizováni v Společenství kloboučníků v Plzni, které  vzniklo v r. 1887. O tomto společenstvu je dokumentace  z let 1928-1948 uložena v Archivu m. Plzně.

Kastrátor - viz *nunvář

Kat, katan, popravce, zabezpečovatel provádění útrpného  práva, mučitel - *carnifex, -icis, m. (iusticiarius, mortificator, tortor).

Kazatel - *praedicator, -oris, m.(concinator,orator a  sacris)

 Kazatel podobojí někdy byl oznařována jako ambonista, -ae, m..

Kejklíř -  *praestigiator, -opris, m. (cauculator,  joculator, pilarius).

Klášterní bratr - oblatus, -i, m. (monasterii member).

 V klášteře (caenobium, monasterium ) žili i

 -jeptiška - monilia, devota,

 -laický bratr - oblatus,

 -mnich - monachus,frater,

 -mnich žebravý - mendicans,

 -opat - abbas, praesul,

 -probošt - praepositus (řídil světské záležitosti  kláštera, tedy i jmění)

 -převor - prior ( měl na starosti řízení pobožnosti  a všeho řádového pořádku).

            V klášteře byly obsazovány -funkce ke kostelu

 sakristián - sacristianus,

 hlídač - custos,

 zpěvák -cantor,

 varhaník - organista,

 kazatel - praedicator

 -funkce v domácím hospodářství

 šafář - procurator,

 klíčník - claviger, bursarius,

 kuchyňský - magister coquinae,

 sklepník - celerarius,

 šatník - vestiarius,

 chovatel hostí - magister hospitum,

 ošetřovatel slabých a nemocných - infirmarius,

 vrátný - portarius,

 správce důchodů pitantiarius.

Klempíč - viz klomfíř.

Klenotník - clenodarius, -i, m.(gemmarius).

Kleštič - castrator, -oris, m. -viz nunvář.

Kletnář, výrobce dřevěnných klecí - cavearius, -i, m. (cavearum fabricator).

Klíčník - albergarius, -i, m. (claviger,  janitor, promus, reserator).

Kloboučník, biretník, čepičník - *pileator,-oris, m. (piliator, pilearius,  piliarius).

Řemeslník zabývající se výrobou klobouků z plzsti,  slámy, lýčí, papíroviny, kůže apod.  Byly uváděny i některé specializace, zejména

-šmukýř , zdobící klobouky, např. kloboučník  pávový, zdobící klobouky pavími pery- viz šmukýř,

Kloboučníci se objevují u nás již s modou doby  lucemburské.Byli tam, kde se rozmohlo řemeslo vlnařů,  soukeníků a k nim patřící specialisté, a kde byli  kožešníci. Někteří z nich se postupně stali birteníky,  jiní se specializovali jako čepičníci - viz tam.

Kloboučníků v Plzni i v celém plzeňském kraji bylo málo  a proto sem přijížděli jejich konkurenti z Prahy, což  vedlo už v r. 1538 velké rozepře s nimi. Zvýšení jejich  počtu v 18. století podnítila móda.  O cechu kloboučníků v Plzni jsou zprávy v r. 1592, kdy  však vznikl, to se neudává..  Kloboučníci byli od r. 1887 organizováni ve  Společenstvu kloboučníků v Plzni s knihaři,  rukavičkáři, fotografy, ozdobníky a s výrobci hracích  karet . Teprve od r. 1927 vzniklo zde samostatné  společenstvo kloboučníků. Informace o něm z let  1928-1948 jsou uloženy v Archivu m.Plzně.

*Klomfíř, klamfíř, klampíř, klopíř.- *bractearius,-ii, m.(fibulator, laminarius)

Byl to v podstatě klempíř. Toto řemeslo se oddělilo  flašnéřů asi v 16. století. Na rozdíl od od flašnéřům  pracoval klomfýř jen s bílým plechem. Mezi klempíři a  flašnéři však docházelo v literatuře často k záměnám.

Klempíři prováděli mnoho prací, takže můžeme někdy  mluvit hlavně o jisté specializaci

 -svícnař - candelabri faber

 -pokrývač, přikrývač - tector

 Od poloviny 17. století dochází k rozvoji klempířství,  zejména když od 18. toletí se plech přestal vyrábět  kováním a začal se válcovat. Rozvoji řemesla však ještě  více přispěly stroje stříhací a ohýbací, dirkovací aj.  Zinkový plech přichází do řemesla až v polovici 19.  století.

Pro nejasnosti názvu klempíř oproti jiným řemeslům jsou  dřívější údaje o počtech plzeňských klempířů asi  nespolehlivé.

Svůj cech v Plzni neměli. Byli organizování snad až v  19. století jako samostatná sekce Společenstva živností  kovy zpracujících v Plzni. Dokumenty z let 1892 - 1939  o tom jsou uloženy v Archivu m.Plzně. V r. 1939 se  ustavili jako samostatné společenstvo.

Klopař, svolával rudníky do práce klepáním - viz horník.

Klukař - viz *lukař.

Knap - tovaryš u soukeníka. Viz soukeník.

Kněz - viz *duchovní.

*Knihař, kněhvazač, knihovazač, knihovazatel, vazač - *ligator,-oris, m.librorum (compactor librorum,  bibliopegus, glutinator)

Knihvazač musel existovat se vznikem psaní knih. Už v  11. století se užíval dnešní způsob vazby knih šitím na  pergamenové nebo kožené řemínky, jak vidno z  Vyšehradského kodexu. Zprvu měly měly měkké obálky z  pergamenu, nebo kůže i látky, později se knihy vázaly  do desek dřevěných, koží potažených. Čím více se však  knihy vázaly,tím jejich vazba byla prostší. Od 14. až  15. století převažovaly kožené vazby.

Na příkladu tohoto řemesla se ukazuje,jak nespolehlivé jsou staré záznamy a z nich vypracovávané statistiky.Knihaře v listinách plzeňských z 15. a 16. století,  tedy v době počátků knihtisku v Plzni, nebylo možno  nalézti i když jsou chovány v knihovně národního muzea  bohoslužebné knihy ( mešní a liturgické), o nichž lze  předpokládat, že vznikly v Plzni. Z pilsnensií XIV.  věku je to zejména Mariánský graduál františkánský,  okolo r. 1400 vzniklý plzeňský misál Martina Mertlíka,  zimní antifonář plzeňského faráře Mikuláše, řečeného  Weinknechta, z r. 1412 aj.

Ve statistice z počátku 18. století uváděný knihař se  jmenoval Václav Wurtzr, který je v Plzni cirtován už v  r.1670. Zemřel v r. 1715.  O práci plzeňského knihaře si lze udělat názor z  exponátů Národopisného musea Plzeňska, kde je obrázek  knihařské dílny z r. 1568, podobizny plzeňských knihařů  V. Hässlera a J.M. Zýky a některé knihařské nástroje.

Liter.: Čadík, J.: Plzeňské vazby knižní doby gotické.  Plzeň, Umělec. průmysl. museum 1919, 29 s.

 Lábek, L.:Plzeňské knihařství. Historický náčrt. Plzeň, K. Šilinger 1933, 23 s.

 Macháček, F.: Prvotisky a staré tisky  městského historického musea a plzeňské knihovnictví.  Plzeň, Histor.museum 1926,35 s.

 Macháček, F.: O nejstarších plzeňských  knihařích. ČD 31, 1943, č.50, s.5.

Knihkupec, knih prodavač - *bibliopola, -ae, m. (librarius, mercator  librarius, bibliator)

            Nešlo o řemeslníka,ale o obchodníka.Viz tam.

Knihovník, správce knihovny - *bibliothecarius,-i, m.(armarius) 

1. církevní knihovny: V Plzni již krátce po jejím vzniku se začaly vytvářet  tři knižní sbírky- při farním kostele s. Bartoloměje a  v obou plzeňských klášterech, dominikánském a  františkánském. Prvními knihovníky v Plzni tedy byly  osoby duchovní.

 Nejstarší rukopisy a tisky v nich zůstaly nejvíce  uchráněny ve sbírce farního kostela, která v r. 1402  měla na 20 obřadních knih. Dnes je známo z tohoto  knižního fondu na 500 svazků, část se dochovala v  knihovně historického musea v Plzni a 16 nejcennějších  knih bylo věnováno knihovně Národního musea.  Knižní sbírka dominikánského kláštera až na 6  rukopisů, které jsou dnes ve Státní knihovně v Praze,  beze stopy zanikla při zrušení kláštera v r. 1785.  Poslední sbírka byla ve františkánském klášteře ve  svých počátcích nejmenší a byla při dobývání Plzně v r.  1419 a 1619 rozvrácena tak, že se z ní zachoval pouze 1  rukopis a 11 prvotisků.Od r. 1620však se její knihovní  fons rychle zvětšova, že v r. 1642 už vlastnila na 150  svazků, na konci 17. století kolem 1500 knih a v r.  Z této původní knihovny zůstalo v Plzni zachováno na  179 prvotisků. Takže všechna čest prvním plzeňským  knihovníkům .

*Knihtiskař, knih tlačitel, tiskař - *impressor,-oris, m. (typographus, polygraphus,  pressor) 

V letech 1452-155 tisknul v Mohuči Jan Gutenberg jako  první knihu latinskou Biblia latina vulgata.V knize  není uvedeno ani místo, ani tiskařovo jméno. A přesto  jen podle dopisů a účtů uznává svět v Gutenbergovi  vynálezce knihtisku,

Plzeňský knihtiskař, byť neznáme jeho jméno a přesné  okolnosti a místo tisku Kroniky trojánské, byl jistě  chloubou plzeňských řemesel, protože byl kolem roku  1468 vůbec první v Čechách, kdo zde začal tisknout  knihy podle Gutenbergova vzoru. Tehdy to bylo ještě  umění. Teprve od 16. století můžeme v Čechách mluvit o  řemesle tiskařském.

Možná že knihtiskař byl i iniciátorem vzniku  knihařského řemesla v Plzni, protože knihtiskaři byli  většinou současně i knihkupci i knihaři i knihkupci.

Další tiskaři působili v Plzni až do třetího desetiletí  XVI. století. Byl to Jan Pekk Hazukův, Jan Mantuan  Fencl a Mikuláš Principál.

 Literat.: Lábek, L.: Traktát o plzeňských impressorech.  Plzeň, vl. nákladem 1947, 23 s.

Lábek, L., Petlán, E., Zmek,B.: Plzeň,  kolébka českého knihtisku. Plzeň, Majitelé a faktoři  knihtiskáren 1940, 91 s..

Lábek, L.: Minulost plzeňského knihtiskařství  v Národopisném museu Plzeňska. Typografia 40, 1933, s.  153-155.

 Macháček, F.: Norimberský dar Plzni  (knihtisk). ČD 30, 1942, č.94, s.4.

 Vald, A.J.: O plzeňském tisku inkunabulí.  ČD 22, 1933, 21.V.

*Knoflíkář - *nodarius,-i, m.( nodifex, nodorum artifex,  globularius, nodularius)

Knoflíkáři byli v Čechách vzácní, soustružili knoflíky  z přírodních materiálů. V Čechách většinou šlo o  knoflíky z perleti perlorodek, ale též z kovu, dřeva,  skla, porcelánu, tvrzeného papíru, nití sukna, tvrzené  gumy.

Statistika je v Plzni dokládá,ale žádné zprávy se o  nich zde nedochovaly. Cech neměli, společenstvo také  ne. 

Kobercář - *tapetum fabricator, straguli fabricator.

Patřil ke tkalcům - viz tam. Tkal nebo vázal koberce k  ozdobě stěn, nábytku a prostírání podlahy.

Kobližník, pekař koblih - * artocreas,-tis, m.

 Viz * pekař specialista.

Kočárník, výrobce kočárů-  * carpentaroius, -i, m.

 Viz *vozák.

Kočí, vozka, kárník - *auriga,-ae, m. (essedarius, redarius, rhedarius,  stabularius)

Kočovník - nomas, -adis, m..

Kojná, žena najatá ke kojení dítěte místo matky - nutricula,-ae, f. (nutrix).

Kokotář, kurař specializovaný na prodej kohoutů - viz  obchodník.

Koláčník -  *crustarius,-i, m.(pistor dulcinarius,  placentarius, crustarius). 

Viz *pekař specialista

*Kolář, koloděj, kolečník, vozák, nápravník - *rotifex,-ficis, m. (currifex, currarius,  plaustrifex, carpenta, carpentarius, carpentator,  rotarius, aurigifex)

Už 4 tisíce let před Kristem se užívalo prý v Sumeru a  snad i v Indii kolo a vozy s koly. V Evropě se to známo  v 3.tisíciletí. Plzeňský kolář už měl sortiment větší,  když vyráběl prakticky všechny tehdejší dopravní  prostředky na kolech jezdící, od trakařů přes káry až  po nejrůznější paletu vozů. Však podle nichž také  někdy býval pojmenováván - viz např. kočárník. Samotná  kola vyráběl samozřejmě v prvé řadě. Na kolech však  jezdilo i hospodářské nářadí, jako pluhy,brány,trakaře. Proto muselo být v Plzni kolářů více.

Jako první je v plzeňských listinách uváděn v r. 1365  kolář Januš. V r. 1396 byl Martin Colodiey dokonce  plzeňským konšelem. V Plzni se koláři soustředilii v  části dnešní Solní a Sedláčkovy ulice, která se kolem  1410 jmenovala ulicí Kolářskou- platea rotificum.

Koláři měli v Plzni společný cech s kováři. Některé  písemnosti o cechu z let 1621-1852 se dochovaly v  Archivu m. Plzně, stejně tak jako dokumentace  Společenstva kolářů a karosářů z let 1941-1949..

V národopisném museu Plzeňska jsou ukázky dílny koláře  a tesaře v r. 1568 a kolářské nářadí.

Kolébečník - *cunafaber,-bri, m. (cunabularum fabricator,  cunabulator)

Byl to truhlář specialista na výrobu kolébek, viz  *truhlář.

Kolečník, trakařník - *rotularius, -i, m.

            Viz *kárník.

Kolník, tesař kůlů - *fistucator,-oris, m. (tignarius stipitum,  tignarius opalorum),

 Viz *tesař.

*Kolomazník, vařič kleje, dřevěného dehtu -arvinarius,-i, m.

Jde o řemeslníka, který vyráběl dřevěný dehet, klej.  Jde asi o specialistu vzniklého z řemesla milířníků .

I když není nikde v literatuře v Plzni citován, musel  zde existovat. Vždyť dodnes za Lochotínem najdeme  pozůstatky kolomazné pece. Kolomaz vznikala při pálení  dřevěného uhlí v milířích při suché destilaci jako  vedlejší výrobek milířníků, nebo ji vyráběli jako  hlavním výrobek kolomazníci. Dehet byl smícháván s  nějakým podřadným tukem.

Pálení kolomazi ve zdokonalených pecích se  provádělo i na Plzeňsku prý ve větší míře od 18.  století. Už od 18. století bylo však kolomaznictví  typickou putovní živností. Z jednoho milíře bývalo  vědro kolomazi, záleželo na druhu dřeva. Kolomazí se  mazaly hlavně nápravy dřevěných vozů.

Není v Plzni známa jejich výrobní a cechovní  organizace, která bývala místně dosti složitá, zejména  později ve formě společenstev.

Kolšíř, topič v huti - calefactor officinae metallicae.

*Koltrář - *phrygiarius,-ii, m.

Byl to specialista řemesla krumplířů, který vyšíval a  jinak upravoval koltry, čili ozdobné závěsy kobercového  rázu. Koltra nebyl však jen luxusní tapiserie, ale i  také jen prostá prošívanice, pokrývka na lože. Viz  *krumplíř.

 V Plzni o tomto řemesle zprávy nejsou.

Komediant, žertéř - saltor, -oris, m. (saltator, histrio).

*Kominík, komeník, kominář - *caminarius,-i, m.(cominarius, cominator,  purgator camini, fumarius )

S kominíky se v Plzni setkáváme v literatuře poprvé v  17. století, kdy se kominíci vlašští ( J.J.Zian, r.  1635) a švýcarští (K. Salin, r.1649 ) usadili v  Plzni. Nebyli to řemeslníci, byla to služebná živnost a  to velmi výnosná.

Několik zpráv o cechu komeníků z let 1739 a 1839 je  uloženo v Archivu m.Plzně, kde je také dokumentace  Společenstva mistrů kominických v obvodu Obchodní a  živnostenské komory v Plzni z let 1906-1952. Toto  společenstvo však bylo mnohem starší, jeho rok založení  však není znám.

Komorná -vestiaris,-ae, m..

Komorník - claviger,-i, m..

Konfektář - *confector dulciarium

Byl to specialista pekaře, možná totožný s perníkářem,  předchůdce cukráře. Dělal konfekty ( z ovoce,mouky a  cukru) a tak soupeřili s apatékáři, dryáčníky a později  i s cukráři. V Plzni nebyl zaznamenán, nejspíše se skrýval pod  názvem pernikář

Koňař, koníř, koňský handlíř - mango, -onis, m.

 -Viz obchodnik.

Koncipient - scriptor, -oris, m. (notarius, auctor scripti).

Konšel - iuratus,-i, m.

 -Viz *úředník.

Kontrfetér - viz *malíř.

*Konvář - *canulator,-oris, m. (califex)

Jde o řemeslo, které dost dobře nelze přesně oddělit od  *kovolijců, *češířů, cínařů i jiných. Hlavním jejich  řemeslným zaměřením byla výroba nejrůznějších kovových  nádob, zejména z cínu a jeho slitin - viz *cínař, viz.  *kovolijec.)  Plzeňští konváři odebírali cín nejvíce ze Slavkova a  Krupky.

Vyráběli kromě cínových nádob mnoho jiných předmětů,  jako křtitelnice, zvony, svícny, nádobky na věčné  světlo, konvice, pinty,poháry, talíře, mísy, slánky,  umyvadla,pekáře, flaše , i pušky. A to nepočítáme tak  oblíbené cínové hračky. Dochovalo se toho už málo, dvě  cínové lampy od sv. Bartoloměje z r. 1469, lahvičky k  vínu z r. 1446., cinové zvonmečky z poloviny 15.  století.  Konváři jsou u nás vzpomínáni od 14.století. V r.  1371 už měli v Praze svúj cech.

Malý počet konvářů v Plzni podle této statistiky je  např. v kontrastu se záznamem z Plzně z r. 1503, kdy  bylo v pozůstalosti po zemřelém Janu Ryskovi napočítáno  stotřicet liber cínového nádobí. Jménem známe prvního  plzeňského konvářského mistra Jana z r. 1464.

Od r. 1486 do 1530 byli konváři členy společného  bratrstva sv. Barbory v jednom společném cechu  spojených řemesel zámečníků, brnířů, nožířů, mečířů,  konvářů, uzdařů a sedlářů v Plzni. Cechovní artikule  konvářů potvrdil plzeňský purkmistr v r. 1575 i v r.  1755.

 V Národopisném museu Plzeňska můžete shlédnout rytinu  dílny konváře

Kořením obchodník kořením - condimentarius,-i, m.

Korytník - viz *neckář, *bednář

Kosař, srpař - falcarius,-i, m. Viz *kovář.

Kostečník, kostkář, výrobce hracích kostek nebo figurek pro  různé hry - *taxillator, oris, m.

 Viz *soustružník dřeva.

Kostelník - victrix -cis, m.- viz duchovní.

*Košíkář, košinář, košnař, ošatkář - *corbo,-onis, m. (fabricator cophinorum,  sportularius) -viz *dřevozpracující řemeslam

Košíkáři se vzpomínají spíše jako řemeslo pracující na  vesnici od poloviny 17.století, i když musel se  pletením košů někdo zabývat i v Plzni už dávno, viz  *dřevozpracující řemesla. Vrbin bylo kolem Plzně dost,  takže měli dost materiálu. jejich výrobky potřebovali  i plzeňští koláři pro výplety vozů košatin, kromě košů  zhotovovali i nůše, ošatky a jiné proutěné výrobky..  Cech v plzni košíkáři neměli. V osmdesátých letech  minulého století byli s bednáři a jinými  dřevozpracujícími řemesly organizováni ve Společenstvu  bednářů v Plzni, o němž lze najít informace v Archivu  m. Plzně z let 1942-1949.

*Košťař, košťatář, metlař - *scoparius,-i, m. (virgulator)

Zprávy o řemeslné výrobě košťat v Plzni nejsou, jde o  podobnou výrobu, jako výše jmenovaných košíků- viz  *košíkář. Jen protí bylo spíše březové.

*Koštéř, lízník, zkoušeč, ochutnavač - *gustator,-oris, m.( degustator, abfusor,  affusor, examinator, probator)

Nazýval se tak ochutnávač piva nebo vína, většinou  městský úředník, hodnotící vzorek nápoje odebraného ze  sudu před šenkováním. Posudek podával krčmářům,  šenkéřům- viz tam.

 -         K. piva - g. cerevisiae

 -         K. vína - g. vini

Kotečník, výrobce krámků-kotců . Viz *tesař.

Kotevník, výrobce lodních kotev - anconarius, -i. m.

 Viz *kovář specialista.

*Kotlář, rodšmíd, rotšmíd - *caldarius,-i, m. (caldariator, calderator,  aeripercussor, cuprifaber, cupripercussor,  ahenarius, ebenarius faber, opifex fuiti).

Kotlář byl kovář, který vyráběl hlavně kotle, kotlíky  a pánve , a to za tehdejší technologie šlo dělat  nejlépe z měděného plechu. Byl tedy měditepcem a měl  oproti kovářům železa jiné nástroje i jinak zařízenou  dílnu. Přesto kovali i nádoby z plechu železného a  mosazného.

Tak jako kotel dal jméno řemeslu, tak také jeho  specializace na kování měděných nebo železných pánví  dala kotláři jméno pánevníka  *pelvifex, -ficis, m.

Kotláři už měli s touto výrobou u nás dlouhé  zkušenosti, vždyť se měděné nádoby v Čechách vyráběly  již v 11.století. Proto se asi také v Plzni objevují  časně po založení města.

V Plzni se kotlář Mikuláš v r. 1416 vzpomíná i jako  plzeňský konšel. Myslím, že jich bylo vice, než jich z  náhodných záznamů známe, vždyť dost často třeba čteme,  že se měděným plechem pobíjela makovice, nebo že se  opravovaly kotle na vaření piva .  O cechu kotlářů v Plzni se dochovaly písemnosti z  období 1667-1850 v Archivu m.Plzně. Tam lze najít také  informace o Společenstvu živností kovy zpracujících v  Plzni z let 1892-1949. Viz též *mědikovec.

Koudelník - *stupparius, -i, m.

Řemeslník spřádající z koudele, tedy ze lněných nebo  konopných vláken, hrubou přízi.

Kouzelník - incantator, -oris, m. (magus, veneficus).

Kouzelnice - incantatrix, -icis, f..

*Kovář - *faber,-bri, m. (clusor, cussor, percussor)

Původně to byl universální kovář, tedy kovotepec,  který zpracovával kovy, většinou v rozžhaveném stavu,  pomocí kladiv a kovadliny.Počátky kovářského řemesla  spadají u nás do 10. století, jak o tom např. hovoří  židovský obchodník Ibrahím ibn Jakúb. Už většinou v 11.  a 12.. století dochází v kovářství ke specializaci-  viz kovodělná řemesla. Ve 13.století začínají zaplňovat  hijněji i města. Od 14. století se v kovářské práci  stále více kromě vlastního kování uplatňovalo vedle  kování i prosekávání, pilování, nýtování a spojování  kusového železa.

Universální kovář buď hotovil -

 - bílé dílo ( sekery, motyky, kladiva )

 - černé dílo ( koval koně, vozy aj.).

Specializace změnila názvy kovářů v mnoha ohledech,  zejména podle zpracovávaného kovu:

 K.železa -ferrifaber, faber ferrarius, ferrarius

 -K.mědi, rodšmid, rotšmid -cuprifaber, cupripercussor,  aerifaber

 -K. mosazi - aurichalci percussor

 -Zlatotepec -auricussor, auripercussor, auricampsor,  bratteator, aurificus

 -Stříbrník - argentarius (koval stříbrné pruty)

 I podle druhů výrobků se setkáváme s mnoha dílčími  názvy kovářů železa,které ani skoro nelze přehlédnout:

 -brníř - lorifex,

 -břitvař - novacularum faber,

 -flašnéř, flaškarius - lagenarius,

 -hamerník - malleator,

 -helméř - galeator,

 -heverník - levator,

 hodinář, orlojník - artifex horologium,

 -hřebíkář, hřebičník, cvočkař - clavorum fabricator,  -jehlář, špendlíkář - acufactor, acufex ,

 -klempíř, klomfíř - bractearius,

 -kosař, srpač - falcarius,

 -kruhař, kroužkař, rinkéř - feroncator,

 -mečíř, mečník - ensifex, faber gladiorum,

 -nádobník - lagenarius,

 -nožíř - culterarius,cultellator, cultellifaber,

 -orlojník - artifex horologium

 -ostrožník, výrobce ostruh - calcariator,

 -pilář - serrarius,

 -pilníkář - limae faber,

 -platnéř - thorifex

 -puléřník - politor,

 -zámečník - serifex, serator

 -zbrojíř - armifex, faber armorum

 V letech 1400-1420 bylo podle J. Strnada v Plzni na 70  řemeslníků zpracujících kovy. Prvního z nich podle  jména známe z r. 1412 kováře Blažka. Společný cech  kovozpracujících řemesel v Plzni byl ustaven z  předchozího bratrstva až v r. 1488. V cechu byli  zámečníci, brníři, nožíři, mečíři, konváři, uzdaři a  sedláři. První jejich dílny byly porůznu v městě, o  něco později s ohledem na nebezpečí ohně byly dílny  zámečníků, cvočkařů a jehlářů podle L. Lábka umístěny  při ohradní hřbitovní zdi kolem kostela sv.  Bartoloměje.

Patronkou kovozpracujících řemesel byla sv.Barbora,  což v Plzni bylo vepsáno do artikulů cechu už v r.  1488 a v kostele sv. Bartoloměje byl zřízen zvláštní  cechovní oltář Byl zrušen až v době josefinské.

 Rozvoji kovářství napomohlo i to, že byli vyňati z  práva míle.

Podle jména známe z listin jako prvního z nich kováře  Haynlina, který byl v Plzni v r. 1396 konšelem.  Kováři s jinými kovodělnými řemesly se začínají  sdružovat do společenství už od poloviny 14. století.  Cech si vytvořili v Praze v r. 1418 a pak i v jiných  českých městech. Kdy to bylo v Plzni, to už se neví. O  společném cechu kovářů a kolářů se dochovaly písemnosti  z let 1621-1852 v Archivu m. Plzně.

V Národopisném museu Plzeňska jsou mezi exponáty i  rytiny dílny kováře z r. 1568, vývěsní znamení kovářů,  poslední plzeňská kovárna ve Veleslavínově ulici,  mnoho kovářského nářadí a ukázky kovářských prací.

Nezanedbatelné funkce mívali kováři i v oblasti  léčení, a to nejen jako zvěrolékaři (lékařství koňské),  ale i jako trhači zubů a ranhojiči- viz *léčitelská  řemesla.

Kovkop - viz *horník.

Kovolitec, kovolijec, hutník - viz *slevač

Kovotepec - viz * kovář

Kozař -

 1. kožešník nebo koželuh zpracovávající kozinku  *caprarius,-i, m.

 Viz *koželuh, * kožešník.

 2. chovatel a obchodník kozami - capellaum venditor.

*Kožedělná řemesla

Byla všude hojně četná, vykytovala se tedy  i v Plzni. Dokonce zprávy o tom, že na tržišti ve Staré  Plzni se zejména obchodovalo s kůžemi, může naznačovat,  že už v druhé polovici 10. a na začátku 11. století zde  byli i řemeslníci zpracovávající kůže.  Mezi kožedělnými řemesly postupně se objevovali

 1. řemeslníci vydělávající a připravující kůže

 -jirchář - albicerdo,

 -koželuh -cerdo,

 -kožešník -pellifex

 -černokožišník -pellifex niger,

 -bělokožišník - pellifex albus,

 2.řemeslníci zpracovávající kůže

 -knihař, knihvazač -ligator librorum

 -pasíř -cingulator,

 -pergameník - permeter, pergamenista,

 -řemenář - coriarius,

 -sedlář -sellator,

 -střemenář,třemenář, přezkář - pustuarius,feruncator,

 -švec - sutor,

 -toulař - pharetrifex,

 -uzdář -frenifex,

*Koželuh, koželouh, kožař, smraďař -  *coriarius,-i, m. (cerdo, coriator, cortarius).  Upravoval nožem a rostlinným tříslem kůže ( volovice,  býkovice, koniny, ostarky, hříbětiny, kozlovice,  teletiny a kraviny) "na rudo". Někde kůže pak mazal  sádlem a pak se mu říkalo štumfař. Jinde mazání koží  obstarávali až ševci.  Bylo tedy nutno odlišovat koželuha od jirchářem,  který vydělával jemnější kůže a připravoval je  nebarvené - "na bílo" - viz *jirchář.

 Na pomoc koželuhům se osamostatňovala další řemesla,  jako

 -barvíř koží -colorator - viz *barvíř.

 -tříslník, který pro koželuha strojil tříslo

V plzeňských listinách je asi poprvé jménem  vzpomínán koželuh Jan Motl, a to v r. 1413.

V Plzni měli koželuzi své dílny převážně na  špitálském předměstí, na ostrově mezi mlýnskou strouhou  a Radbuzou a zasahovali až na Malické předměstí. Proto  nebývají ve statistikách řemesel v Plzni přesně  podchycováni. Přehledy vycházejí většinou z údajů o  řemeslnících uvnitř městských hradeb.  Cech koželuhů je vzpomínán v r. 1592, kdy však  vznikl, to se neuvádí. O tomto cechu se dochovaly  písemnosti z let 1768-1835 v Archivu m.Plzně. Tam jsou  také uloženy dokumenty o Společenstvu smíšených  živností (dřívější společenstvo č. III) v Plzni za léta  1932-1948.

Literat.: Dammer, V.: Zaniklý plzeňský průmysl  (koželužny). ND 51, 1945, čř.51, s.2.

*Kožešník, kožišník - *pellifex,-ficis, m. (pellio, pelliparius)

 Kožešníci se dělili podle barvy kožešin na

 -bělokožešníky - pellifex albus

 -černokožišníky - pellifex niger

 Někdy dokonce bývali kožešníci nazýváni podle druhů  zpracovávaných kožešin, např.

 -kozař - caprarius,-ii, m., capellarius

 Jako snad prvního plzeňského kožešníka vzpomíná Z.  Winter v r. 1327, protože byl po přestěhování  zaznamenán v Praze.V plzeňské listině je snad jako  první uváděn v r. 1365 kožešník Meinl. V r. 1377 je  uváděn mezi plzeňskými konšeli kožešník Meinl.

Snižování počtů plzeňských kožešníků je prý důsledkem  narůstající konkurence mezi nimi i jinými v okolí. Pro  to by svědčil i jejich spor se stříbrskými kolegy v r.  1561.

 Informace o existenci kožešnickém cechu v Plzni jsou  už z r. 1592, neuvádí e však, kdy vznikl. Z období  1612 - 1853 jsou k dispozici v Archivu m.Plzně.

*Kramář, kupčík - *chramarius, -ii, m. (tabernarius, tabernator)

Zprvu byl kramářem mnohý řemeslník, který prodával, co  vyráběl. Později kramáři prodávali převážně jen to, co  se doma nevyrábělo, zejména koření, jižní ovoce, cizí  plátna, vzácná dřeva, léčivé látky, aj. Viz též obchodník.

V podstatě to  byl maloobchodník - *materialista,-ae. m.

Pokud prodával na trhu v boudě, byl zván jako kramář  boudní -  *institor,-oris, m.m

Snad prvním kramářem, zmiňovaným v plzeňských listinách  byl konšel Vernher, svědčící v Plzni dne 5.října 1315.

Krampléř, kutnéř, mykač vlny - viz *česač vlny.

Kravař, kravak - *vaccarius, -i, m.

 Název pro nejrůznější činnosti

 -viz *pastýř skotu,

 -viz chovatel krav a mlékař, výrobce sýra,tvarohu,

 -viz obchodník hovězím dobytkem.

*Krčmář, šenkéř, hospodský, hostinský - *tabenarius,-i,m. (pincerna, pincernator,  zythopola, zythepsa, caupo, poculator,  epocillator)

I když někteří autoři v Plzni počítají šenkéře mezi  řemeslníky, byl šenkýř vždy počítán mezi živnostníky  buď jako nájemce, nebo zaměstnanec majitele hospody.  Jménem známe šenkýře Alberta v Plzni už v r. 1339, kdy  svědčil při odkazu ševce Wernhera.

*Krejčí, krejčíř - *sartor,-oris, m. (sartorius, consutor, vestitor,  vestificus)

Rozvoj městských řemesel se snad nejdříve projevil v  oděvních oborech. Krejčí vytvořili v Praze svůj první  cechovní statut už v r. 1318. Šaty později však šili  také někdy suknáři. Krejčovskému řemeslu samozřejmě  napomáhala od druhé třetiny 14.stoletív jeho rozvoji  móda, resp. její odraz diference sociálního  rozvrstvení.

Podle dělby práce se uváděli také stále četnější  specialisté noviníků, tj. řemeslníků šijících nové šaty

 -K.kalhotář, kalhotník, hacník, nohavičník - caligator,

 -K.kabátník, - joppator,jopulator,  -K.kytlář - joppatoxas,

 -K.pláštník - palliator .

 Staré šaty opravovali vetešníci - *consutor,-oris, m. (fullo, renovator vestium ,  mentler

V Plzni je mezi prvními uváděn krejčí Andreas, který  byl v r. 1384 plzeňským konšelem , a v r. 1385 krejčí  Šimon Truhlička. 

Přes svůj velký počet neměli dlouho plzeňští krejčí  svůj cech. Podle některých autorů jejich cech ještě  neexistoval v r. 1516 a krejčí tedy podléhali vrchnímu  zemskému cechu v Praze. Jiní ale tvrdí, že cech  krejčovský a postřihačský byl v Plzni schválen už v r.  1491.

Jinak informace o jejich cechu krejčovském jsou v  Archivu m. Plzně z let 1797-1853.Tamtéž je uložena i  dokumentace o Společenstvu krejčích v Plzni z let  1879-1949. V Národopisném museu Plzeňska můžete  shlédnout nejen výtvory plzeňských krejčí, ale i  cechovní korouhev se sv. Homobonem, jejich patronem.

Kreslič, měřič - viz *geometr

Kroječ suken - krájel sukno po loktech k prodeji- viz *  suknakroječ.

Kroupník viz *mlynář, viz krupař.

Kroužkař, kroužník viz *kovář

Kruhař, rynkéř viz * kovář

*Krumplíř, krumpléř - *phrygiarius,-ii, m. 

Vyšíval hedvábím, zlatem,, stříbrem, perlami a jinak  zdobili části oděvu, kroje, roucha, klobouky i bytové  doplňky. Jako specialisté uváděni jako dekoratéři pod  pojmenováním kobercář, tapezírář, ornátník, koltrář  (vyšíval různém druhy závěsů) aj - viz tam.

V Plzni o těchto řemeslnících zprávy nemáme, možná, že  jejich práci dělalai krejčí nebo ozdobníci.

Krupař, krupník hrstník - * pultifex, -ficis, m. (alicarius).

Viz *mlynář, který vyráběl kroupy z ječného nebo  pšeničného zrna otloukáním ve stoupě nebo omíláním v  krupníku.

Krupičník, kroupník dětský - *molitor, oris, m. polentae (ptisanarius,  polentarius).

Kudlák - viz *nožíř.

*Kuchař, kuchynník - *coctor,-oris, m. (cocus, coquarius, coquester,  coquinarius, coquinator, coquinista, coquus,  culinarius, galcifer)

Údaje o kuchařích v plzeňské literatuře nejsou  evidentně spolehlivé. Město mělo dokonce svého  vlastního kuchaře v obecní kuchyni, viz služebníci  městští.Kuchařku měl skoro každý farář, prakticky každý  bohatý měšťan, později každá velká hospoda, dokonce  jsou vzpomínáni kuchaři jako živnostníci, prodávající  ve veřejných kuchyňkách jídlo. Zřejmě nebyli počítáni  za řemeslníky, neměli svůj cech, ani později  Společenstvo. 

Jako snad první v listinách zaznamenaný kuchař na  faře byl v r. 1365 vzpomínaný Petr.

Kuchařka, hospodyně - *coqua,-ae, f. (coquinista )

Kuléř , byl tak nazýván tesák koulí pro pušky - viz  *kameník.

Kulmistr, pracovník připravující dřevěné uhlí (Kohlemistr)  pro tavbu v železných pecích - viz *železník, viz  *milířník.

Kupec - viz obchodník.

Kuplíř - leno, -onis, m..

Kuplířka - lena,-ae, f..

Kurař, kuřetník - pullator,-oris, m..

Kurýr, postilion - veredarius,-i, m..

*Kušař, výrobce kuší a samostřílů, střelec - *sagittarius,-i, m. (agistarius, ballistarius,  arcalista)

Luk a kuše byla odedávna spolehlivou a účinou zbraní,  kterou vyráběl střelec, ať už se mu říkalo lukař nebo  kušař. Protože nelze jen podle názvu odlišit lukaře od  kušaře viz podrobnosti u *střelec, který vyráběl  většinu dřevěných střelných zbraní.

Snad je zajímavé, že ani po zavedení palných zbraní,  zejména po zavedení pušek, kušaři jako řemeslo  nezanikli. Kuše totiž zůstala i od poloviny 16. století  oblíbenou zbraní v boji i na honech. Přesto podle  statistik kušař jako řemeslník v Plzni v 16. století  mizí.

Kutléř, kytlář , krejčí ženského hrubého oděvu sukně s  halenou, resp. lehkých kabátců - viz *krejčí. Kutnéř - viz *česač vlny.

Kvecíř, mincovní platnéř - viz *mincíř.

Kůžičkář viz *kožešník.

Kýlořezec, chirurg nebo barbíř operující tříselné – herniotomus, -i, m

Operovali průtrže, zejména technikou herniotomie,  kterou zdokonalil Angličan R.Wisemann (1610 -1676)

Kyrysník - jízdní voják nosící kyrys (cataphractes, lorica) - eques cataphractus , eques loricatus.  Viz voják,

 L

Ladýř, ladař, překupník, nákupčí - coemptor, -oris, m.

 Viz obchodník.

Láhevník, lahvičník - *ampularius, -i, m.

Na rozdílu od flašnéra, který dělal nádoby z plechu,  vyráběl láhevník baňaté nádobku ze skla. Větěinou byly  na olej, masti, líčidla, zejména pro pro lékárníky. Viz  foukač skla- sklář. Zprávy o lahevnících v Plzni  nejsou.

Lahůdkář - cupidinarius,-i, m.

 Viz obchodník.

Lamač kamene, skalník - viz *kamenolamač.

Lampář, lampař - *lampadarius,-ii, m.

Je uváděn v Plzni ve staistice mezi řemeslníky.  Podrobnosti práce tohoto řemesla se nepodařilo již  zjistit.

Lampáři neměli v Plzni anicech, ani živnostenské  společenstvo.

Landfaréř, cestující prodavač léků - viz *apatékář.

Laterník - viz *dřevorubec

Lavičník, stoličník - *scamnarius,i, m. ( sellarum fabricator)

 Viz *truhlář

Lazebnice - balneatrix, -icis, f..

*Lazebník *balneator,oris, m. ( balnitor).

Ohřívači teplé vody v kotli jako předchůdci lazebníků  existovali už dříve v dobách naturálního hospodářství.

Vznik středověkých měst vedl k nebývalému nahromadění  lidí v hugienicky nepříznivých podmínkách a vedl k  nutnosti budovat veřejné lázně pro očistu. Brzy se do  nich nastěhovala sauna, holičská oficina, jakési  ranlékařské středisko, lázně se stala informačním  centrem i místem zábavy, základního pohostinství ,  frivolních styků nevyjímaje. Láznu stavělo město, ale  pronajímalo ji a později i prodávalo ji lazebníkům.  Byli to vlastně jen málo kvalifikovaní živnostníci  těchto "spojených" služeb, ale považovali tehdy svoji  práci za řemeslo. Měli své mistry, tovaryše a několik  specializovaných pomocníků, z nich jeden ve větších  lázních byl barbíř.  Ve větší lázni bývala kromě mistra lázeňského, jeho  tovaryše a učedníka často i různá čeládka. Nikde jsem  se však nemohl dopátrat, zda v plzeňských lázních byl  také:  - drbač (frictor), který třel těla mýdlem, zředěným  louhem, lazební houbou, "třecím pytlíčkem" nebo suchou  látkou a pak oplachoval nebo stíral nakonec špímu jako  tzv. šišky.

 - topič ( calefactor),

 - pomocník lazebníka, paknecht (stubarius,Badknecht),

 - masér (aliptes), eventuelně současně léčitel mastmi,  výrobce a prodavač mastí (unctor),

 - lázeňský sluha (stubanarius), ženská slouha  (stubanaria),

 - vodák, vody mlynář (aquarius, minister aquam curans),  který nosil vodu,

 - šatnář,hlídač šatů (capsarius), který v zůvadlně  (šatně) pomáhal se svlékáním a oblékáním, hlídal  odložené šatstvo, půjčoval ženám řízu s našitými  olůvky, aby se jim v páře a ve vaně sukně nevyhrnovala,  jiným půjčoval i kloubouk do lázně nebo ručník  (padtuch),

 - zuvač ( discalceator), který pomáhal zouvat boty a  hlídatje.

 V Plzni byly lázně vybudovány jistě brzy po založení  města, postupně zde do r. 1369 byly nejméně čtvery, z  toho jedna lázeň byla židovská.Prvním lazebníkem,  kterého známe jménem, je v r. 1369 vzpomínaný lazebník  Oldřich. Protože všechny lázně byly za hradbami, tak  hodně trpěly za dob válečných a ve třicetileté válce  všechny zanikly. Lazebníci a barbíři se většinou v té  dlouhé válce staly felčary, nebo už chirurgy.

Na spolčování v jednom místě jich bylo málo a  proto založili jediný cech v r. 1357 v Praze. Proto v  Plzni nebyl místní cech nikdy vzpomínán.

 Literat.: Paichl, P.: Historie plzeňského vnitřního lékařství. Plzeň.lék.sborn.,Supplem. 48, 3-98.

Léčitel - salvator, -oris, m. ( sanator).

Ledař, lednář - qui glacies parat.

Lékárník, lékovník - viz apatékář.

Lékař - medicus, -i, m. (physicus).

Dříve nepřesný titul léčitele i s vysokoškolským  vzděláním i bez něho. Někdy i řemeslně vyučený léčitel,  student vysoké školy,chirurg aj. Terminologie dříve  nepřesná, např.

-L.městský - poliater, physicus ,

 -L.oční - oculista,

 -Ranlékař - chirurgus,

 -L.zubní - edentarius, dentista.

Lepař - viz *hlinák.

Lesník - forestarius, -i, m. (saltuarius).

Leštič , brusič, pulérník - viz *brusič, viz *brníř.

Lihovarník, vinopal - viz *destilátor.

*Lichvář, věřitel - *faenerator,-oris, m. (faeneror, accomodator,  creditor, dardanarius, usurarius)

 Půjčoval peníze na úrok (faenus).

Lištář, lištéř, lištíř - *secator, -oris, m. asserium (longuriorum,  vectium).

Výrobce latí, lišt,, nejen krycích, ale i ozdobných,  např. na rámování. Viz *truhlář.

Lízník piva nebo vína - viz koštéř.

Ližník - viž *šrotýř.

Lodnář, loďkář - * barco,-onis, m.

 Tesař specializovaný na stavbu loděk, lodic, prámů. Viz  *tesař.

Lojovník - *arvinator, -oris, m.

Řezník , který se hlavně zabýval škvařením tvrdých  živočišných loje, jako suroviny pro výrobu mýdla,  svíček, mazadel , např. pro napouštění usní, vlny před  spřádáním...

Viz řezník.

 Lopatník - pallafex,-icis, m. (pallarum faber). Viz *kovář.

Loutečník, loutkář -

 1, Soustružník výrobce loutek pupparius,-i, m.,

 2. Umělec, který putoval od místa k místu a hrál  loutkové divadlo- princeps theatri pupparii

Loutnař, lútečník) - lyrarum fabricator, faber lyrarum, fidium  fabricator.

 Viz *instrumentář.

Lovec - venans,-antis, m. - Viz též myslivec.

Lovčí - venator,oris, m. (forestarius ).

Lucernář -

 1. výrobce luceren - laternarius, -i, m. (lucernarius).

            Viz *platnéř

 2. obchodník s lucernami - venditor lucernarum.

Lučištník, lukostřelec - sagittarius, -i, m. (arcitenens).

 Viz voják.

*Lukař, lučník, výrobce luků, - *arcufex,-ficis, m. (faber arcorum, arcolarius,  arcularius, arcuator)

Luk s tětivou zná lidská historie nějakých 10.000 až  40.000 let jako dálkovou zbraň a lovecké nářadí. Sám  počátek luku někteří datují dobou 12.000 let př.n.l.  ale nálezy šípových hrotů jsou mnohem starší. Bylo by  tedy divné, kdyby prvním lukařem nebo výrobcem luků v  Plzni byl až plzeňský konšel Petr, uváděný v Plzni v r.  1454. Dalo by se to vysvětlit tím, že si Plzeňané  kupovali luky a kuše ze Stříbra, kde byl v r. 1396 jako  konšel ballistarius Cunradus. Zmatky mohly udělat  záměny mezi výrobcem a lučištníkem vojákem. Nevíme  např. čím vlastně byl lučištník Václav Kropáč, který si  tehdy v Plzni koupil dům.

Strnad uvádí v přehledu řemeslníků na předměstí v  Plzni v době na přelomu 15. a 16. století také  lučištníka, o něž však také nevíme, zda šlo o strážce,  lukostřelce nebo o výrobce. Nejspíše šlo o obojí - viz  *střelci. V. Vojtíšek vzpomíná jako plzeňského konšela  Petra, který byl uváděn jako arcufex v r.1454. Viz  *střelec.  Cech lukaři v plzni neměli, zprávy o jejich  společenstvu se také nedochovaly.

Lútečník, loutnař, citárník - *lyrarum fabricator, -oris, m.(faber lyrarum).

 Viz *instrumentář.

Lůžkař, šiftař, šeftař - *loculifex, -ficis, m.

Údaje o tomto řemesle se dost rozcházejí. Někteří za ně  považují specializované truhláře, který vyráběl  postele, lůžka, rakve, či nějaké skříně. Jinde se  dočteme, že lůžkem se myslí pažba pušky, a že tedy tito  řemeslníci jsou vlastně specializovaní řezbáři. Někteří  dokonce překládají šeftaře jako řemeslníka  vyrábějícího zámky pušek ( buchsenmacher), lůžka praků  apod.

V Plzni se s nimi ani jejich cechem nebo společenstvem  v literatuře nesetkáváme.

Lžičař, lžičíř, lžičník - *coclearius,-i, m. ( cochleator)

Je to ne dost přesné označenmí výrobce lžic. Pokud  mluvíme o dřevěných lžících, tak to byl specialista  soustružníka dřeva, pokud máme na mmysli lžíce  stříbrné, pak výrobce patřil k cechu zlatníků. V Plzni  se s tímto řemeslem ani nesetkáme, ani s jeho cechem  nebo společenstvem.

M

Makléř , zprostředkovatel, litkupník - personeta, -ae, m.

Přísežný městský úředník, střežící dodržování  obchodních nařízení, evidující prodávané zboží,  zprostředkovající obchod.

*Malíř - *pictor,-oris, m.

Původně byl malířem umělec. Teprve s rozvojem řemesel  se stává také řemeslníkem a stal se jím každý , který  zacházel se štětcem a barvami a jinými nátěrovými  hmotami, tedy každý propfesionál od natěrač či  lakýrníka (illinitor) až po umělce.  Pro velký rozsah této profese zde uveďme jen  známější názvy specializovaných malířů - řemeslníků:  -cuprejtýř ( vytvářel díla bílá, hlazená, jako podklad  pro pozdější malování nebo pozlacování, název odvozen  od něm. Zubereiter) - pictor praeparator,

 -lakýrník, natěrač - linitor,

 -lištař -fermežoval stoly, štrejchoval lavice, maloval

 světnice, zejména olištování a otáflování stěn -  linitor asserium, linitor longuriorum,

 -malíř na skle -šíří se teprve až v 18. století -  pictor vitriarius, pictor vitreator,

 -malíř karet, kartář, kartíř - chartarum pictor,

 -malíř kamene - pictor lapidis,

 -malíř porcelánu - pictor porcellanae,

 -pozlatník, pozlačovač - aureator, bratteator - viz  *zlatník

 -rytec, dřevorytec -xylographus - viz *řezáč,

 -šmukýř, biretník ( zdobil malováním klobouky)  colorator biretum - viz *kloboučník,

 -štítař ( maloval vývěsní i vojenské štíty, zbraně ke  klání, nádobí na koně aj.),

 Mnoho dílčích méně známých pojmenování bycho našli u  uměleckých malířů (imaginator), vytvářejících

 -portréty (kontrfetér),

 -kresby (kreslíř),

 -sgrafita (rejsovač),  -malby do knih a rukopisů (illuminator) ,  Těžko už dnes najdeme pro tuto pestrou paletu  řemeslníků údaje o jejich práci v Plzni. Statistiky nám  mnoho nepomohou.

Podle více dokladů měla Plzeň už v době lucemburské  své malíře. V r. 1406 žil v Plzni malíř Vít, o němž  víme, že si tehdy nechal postavit na svém pozemku  kostel sv.Mikuláše. Malíř Oldřich je v Plzni vzpomínán  v letech 1407-1412, malíř Martin r. 1410 a Lvík r.  1415.

Plzeňští malíři se řídili podle cechovních artikulí,  které jim v r. 1575 potvrdil plzeňský purkmistr, jak je  doloženo pergamenem v Archivu m. Plzně. O malířích  pokojů Plzni můžeme najít informace až z let 1927-1949  v aktech Společenstva malířů v Plzni, která jsou  uložena v Archivu m. Plzně.

 Literat.: Lábek, L.: Plzeň a malířské umění minulosti.  ČD 6, 1917,č. 26.

 Schiebl,J.: Pokusy o zřízení malířského cechu  v Plzni. Plzeňsko 9,1927, s.59-60.

 Schiebl, J.: Staré nástěnné malby v Plzni. PO  10,1901, č. 130-132,s. 2.

 Procházková, I.: Fresky ve staré Plzni.  Pravda 1947, č. 162, s.4.

 Šimák, J.V.: Malíři v Plzni roku 1557. PA 34,  1924-25, s. 248.

 Tyšler, B.L.: Fresky a sgrafita, ozdoby  nejnovějších domů plzeňských. Plzeň, nákl. vlastním  1895, 15 s.

*Mandlář - *amigdalator, -oris, m.  Prodavač mandlí.

*Mandlíř - qui cylindro aequat linteum

Mandlíř patřil mezi plátenické řemeslníky, kteří  řádně vyvalchované, vybílené nebo nabarvené a předtím  napařené plátno mandlovali na pracovním stole ( štoku)  těžkým dřevěným válcem, a tak ho vyhlazovali a  natahovali. Museli v Plzni existovat jako pomocníci  pláteníků na soukenické valše - viz *textilní řemesla.  S jejich samostatným cechem ani společenstvem se v  Plzni však nesetkáme.

Marcipáník, perníkář - viz *pekař.

Masér - alipta, -ae, m. ( aliptes).

Mastičkář - ambulantní prodavač léků, zejména mastí - *unguentarius, -i, m. ( cerocopus)  viz *apotékář.

Mazanečník - viz *pekař mazanců..

*Mečíř - *ensifex,-ficis, m. (faber gladiorum, spatharius) 

Byl to zprvu nožíř pecializující se na výrobu mečů.

Řemeslo si vynutila už 12. století zvýšená potřeba mečů  při vzniku rytířského stavu.Až dop konce 15. století  byl meč s krytím na ruku poboční zbraní. Na rozhraní  15. a 16. století s ohledem na ochranné štíty a pavézy  vojáků byly pobočním meče nahrazovány velkými útočnými  meči, zvanými šaršouny. Objevovaly se však i kordy,  končíře a století šestnácté k nám přineslo i rapíry,  stilety, šavle a palaše. Zdálo by se tedy, že mečířů  muselo být v našich městech hodně. Jako specialisté při  výrobě mečů byl někdy uváděni i

 -*čepelník - faber laminarum

 -*jílčař - capullafaber

Mezi plzeňskými konšeli je uváděn mečíř v r.1465. V letech 1481-1523 je v Plzni vzpomínán mečíř Jíra,  který byl také konšelem.. Od roku 1488 byli plzeňští mečíři členy společného cechu se zámečníky, nožíři, brníři, uzdaři, konváři a  sedláři

*Medař, medník -

 1.*brtník, lešák, lesní včelař - mellifex, -icis, m.,

 2.vařiř medu - apiarius, -i, m.,

 3.výrobce medoviny - mulsarius, -i, m..

*Měďňář - *aerarius, -ii, m. (cuprarius), cuprifaber,  cupricussor, aeripercussor).

Lidstvo se muselo naučit získávat a obrábět měď v  8.-7. tisíciletí př. n. l.v neolitu. Člověk byl tedy  prospektorem přírodní mědi, horníkem, kovářem, hutníkem  a slevačem dříve, než se stal řemeslníkem. Ten pak  všechny tyto znalosti dovedl do vysoké dovednosti,  koval za tepla, sléval a soustružil měď a s ní i mosaz  nebo zvonovinu.

 V celém postupu využití mědi dominovali tři  oddělitelné profese:

 -*havíř, horník, horák - cuprifossor, - viz tam,  -

 -*slevač, mědilijec - cuprifusor - viz tam,

 -* kovář, mědikovec - cuprifaber - viz tam.

 Dlouho to asi byla práce spíše výtvarná, ozdobná.  Ale pak hlavně vyráběl kotle, pánve, svícny, váhy,  závaží, bradýřské a lázeňské medenice, umyvadla, i  kotlíky pro nejrůznější užití, např. kotlíky rybám  kupovati, rybám vařiti, kotlíky prací, hmoždýře,  dršláky, stříkačky, cyrurgické nástroje, hudební  nástroje, formy na pečení, ohřívadla, žlaby, okapy a  mnoho jiných užitečných věcí.  Proto se u měďaře setkáme s mnoha názvy,jako *kotlář,  *svícník, *přezkáři, *kroužnk, *mísaři, mincíři.  rouraři a mnoho jiných. Když užíval k tepání měděních  plechů i hamr, byl to hamerník. Napřed pracovali na  objednávku a od 16.-17. století i na sklad pro svůj  krám, nebo pro trhy.

Kdy se prvně usadil měďnár v Plzni se už neví.  Neznáme ani počty plzeňských měďnářů. Pravděpodobně  prvním z nich a nejvíce jich bylo *kotlářů. Viz ted  jejich historii tam.  Zásadní změnou v práci mědikovců přinesly měděné hamry,  z nichž první z nich zbudovala plzeňská obec v r. 1726  pod Dýšinou. Druhý byl vybudován snad až v 19. století  v Doubravce.

V Národopisníém museu Plzeňska můžete shlédnout rytinu  dílny mědikovce z r. 1568, různé práce plzeňských  mistrů, zejména Josefa Schalandera z XIX. století a  první pánev v Měšťanském pivovaře z r. 1842.

 Mechanik - automatarius, -i, m..

Melounář, dýňař - olitor, -oris, m. -viz *zelinář.

Měřič -

 1.zeměměřič, kreslič -agrimensor, -oris, m. - viz  *geometr.

 2.tržní úředník pověřený kontrolou měr a dodržování  stanovených cen - mensor, -oris, m.

Měšečník, vačkář, tobolečník - bursifex - viz *tobolečník,  *brašnář.

Metlář, košťatář - viz *košťař.

Mezkář - mulio, -onis, m..

Mezuláník - Linitextor firmi lintei

 Vyráběl mezulán - silné a tvrdé plátno ze lnu a  konopí.

Milířník - *strulator, -oris, m.(strulator lignorum).  Viz *uhlíř.

*Mincíř - *nummularius,-i, m. (argentarius,

S mincíři se naše země setkala poprvé asi za Přemysla  Otakara I. V mincovně už tehdy muselo být mnoho  specializovaných řemeslníků, jejichž práci řídil  mincmistr

 *Monetarius, -i, m. (nummophylax). 

Mnozí z těchto řemeslníků mívali speciální pojmenování,  která nebývala vždy zaznamenávaná v latině, spíše v  poněmčelé hantýrce, jako

 -ramíř, který připravoval rudu a přísady k zásypům -  argentiardens,

 -roštýř, pražil stříbrnou rudu - argenticremnator,

 -šmelcíř,prenéř, který prováděl vlastní tavbu- fusor,

 -gysér,slevač kovů na jednu stejnou mincovní hodnotu do  formy prutů - argentifusor,

 -kovář koval pruty stříbra na cány- argenticampsor,  argentifaber,

 -mincíř robil z stříbrných prutů plechy- faber laminae  argentariae,

 -klopíř stříhal z plechu stříbra kolečka a narovnával  tyto střížky -bractearius,

 -kvecíř, mincovní platnéř - dilator bractearum,,

 -razič mince -pregéř z koleček vyrážel mince-  nummarius..

 Mincíři museli být v Plzni nejméně dvakrát. Prvního  známe dokonce jménem - mincmistr Eberlin dostal totiž  právo od krále Václava II. razit už ve staré Plzni  mince, dokonce byly nalezeny mince z těchto ražeb v r.  1278, případně už 1270.

1507 dal král Vladislav II. městu Plzni po dvou  požárech právo na 10 let razit minci. Město této výsady  také skutečně využilo a vydělávalo nejen na nákupu  stříbra, ale i na ražbě.

 Vlastní cech tito mincíři v Plzni neměli, ani později  společenstvo.

Liter.: Ječný,J.: Plzeňská mincovna. Plzeň, Kroužek  přátel starožit. v Plzni 1920.

*Mísař,okřinář - *pelvifex,-ficis, m. ( scuttelarius, scutellifex,  catinifaber)

Nebyl představitelem jednoho řemesla. Mísy se  připravovaly z různých materiálů, takže mísař mohl být  specialistou soustružníka dřeva , kovotepce, hrnčíře i  skláře.Proto tolik různých názvů.

Mistodržitel - praefectus, -i, m..

Mistr (cechovní) - artifex, -icis, m.(opifex, antistes).

Miškař - viz *nunvář.

Mlatec -*tritor, -oris, m. ( teretor frumenti).

Mlékař - lactarius, -i, m..

*Mlynář - *molitor,-oris, m. ( molendarius, molendiator,  molinarius, molendinator, farinarius)

Rotační mlýnky zná lidstvo již okolo r. 600 př. Kr. To  však ještě byly do pohybu uváděny ručně. Kolem r. 450  už k tomu sloužil žentour poháněný zvířaty a  definitivně člověk předal dřinu vodnímu kolu někde v  Illyrii ve 2. století př.n.l.

Proto mohly mlýny s mlýnským kolem v Plzni vznikat,  jako jinde, poměrně brzo. Mlynářství zprvu také  náleželo k výsadním živnostem Obvykle bylo zakládání  mlýnů udělováno lokátorům nebo je stavěla obec. Do té  doby asi obyvatelé nově založeného města museli mlýt  mouku v dřívějším mlýně ve Staré Plzni.

Teprve od 15. století mlýny od obce kupovali i bohatí  měšťané, zejména pekaři, sladovníci, ale i řezníci a  kramáři. Tim tam pak zaměstnávali kromě mlynáře i jeho  chasu,kam patřili např. mládek, stárek, prášek,  smetiprach, šejdíř, prosívač a pytlovač mouky  (abrotator)...

 Někdy zde býval i

 - šlapač mlýnského kola - molascansor,

 - tesař sekerník - securifaber.

 Od mlynářů obilné mouky bylo nutno odlišovat i jiné  zvláštní profese, protože někdy mlýnem byly nazývány  nejrůznější provozovny poháněné vodním kolem *molendinium,-i, n.

např. mlýny střelného prachu, mlýny papírenské, pila-  pilný mlýn, hamr, brus, mandl, valcha, stroupa, lis,  hasačert- mechanický prosívač aj.

I v mlýnech na mouku mohla být specializace mlynářů,  např.i v Plzni byl vzpomínán

 -Kroupník, krupník, krupéř, krupičník -  *pultifex, alicarius

 Když v r. 1666 se dostali do sporu starší mlynářů s  papírníkem Ondřejem Černým pro dělání krup " jako jeho  kunstu nepatřícímu",

 -Krupičník, krupník dětský *molitor polentae, polentarius, ptisanarius

 -mlynář pivovarnického sladu - *molitor brassei

 Jako snad první se ocil v plzeňských listinách mlynář  Henzlinus, který byl v r. 1396 polzeňským konšelem. Podle J. Strnada byli v letech 1400-1420 v Plzni 4  4 mlýny.

-První stál na Pražském předměstí a slul velký  (molendium magnum post valvam seu portam Pragensem) a  patřil až do r. 1437 rodině Pabianků, pak Martinu  Točníkovi,.

-Druhý stál před Malickou branou na Mži, byl nazýván  jako podpříkopní (molendium sub fossato) a patřil  Zebnickým, po r. 1417 Bláhovi Tarantlovi

-Třetí byl na Mži v místech dnešního Pekla, jmenoval se  podhorní (molendium sub monte)- v r. 1409 patřil rodině  Pabianků, od r. 1417 Ondřeji z Týna, po válkách  husitských mlynáři Kozovi,

- Čtvrtý byl na Mži v místech nynějšího mlýna  Kalikovského, patřil také Pabiankům. Byl zničen Husity  v r. 1434 a znovu postaven v r. 1440 Janem Stříbrským,  od 1462 patřil Janu Petliči.  Prvním mlynářem v Plzni, jehož známe jménem , byl  v r. 1395 konšel plzeňský Jaclinus.  O cechu mlynářském, pekařském a perníkářském lze najít  informace v Archivu m. Plzně z let 1590-1864. Od tohoto  cechu se v r. 1684 oddělil cech pekařský a perníkářský,  když předtím dali starší přísežní zemského cechu  mlynářského v Praze plzeňskému cechu artikule.

 Literat.: Schiebl, J.: Obecní mlýn očarován ( Plzni).  Plzeňsko 6, 1924, s. 79

Paichl,J.: Vězení pekařů v Malické .ND.47,1941,č.20,s 4 Zde citováno r. 1567, že plzeňští páni mrzutě yuvažovali o mlynářích, kteří v noci chodili do města.

Mnich - monachus, -i, m..

 Viz klášterní bratr.

*Mosazník - *aurichalci faber (aurichalci fusor, aurichalci  campsor, qui opera cypria facit)

Šlo o řemeslníka vyrábějícího a zpracovávajícího  slitinu mědi a zinku, resp směsi mědi a bazického  křemičitanu zinečnatého, jak to bylo známo už ve  starověku ve Fenicii a ve starém Řecku. Využívali však  i mosazi niklové, resp. slitiny niklu a mědi.

Mosazníci jsou v českých městech uváděni od  14.století. Vyráběli z mosazi nejrůznější svícny,  stolní náčiní, zdobné předměty, šperky, zábradlí,  portály, kování aj. Nebylo to tedy novodobé řemeslo  posledních století.

I když cech mosazníků byl v Plzni vzpomínán v r. 1592,  nedochovaly se nám o mosaznících nějaké písemné zprávy  ze starších dob. Jediné zprávy jsou v dokumentaci  Společenstva živností kovy zpracujících z let 1892 -  1949, která je v Archivu m. Plzně.

Mostník - *pontis fabricator

Ze 7. století př.Kr. jsou první zprávy o stavbě  dlouhých dřevěných i kamených mostů . Most přes Eufrat  prý tehdy měřil přes 300 m. Velký kamenný most přes  Dunaj u Železných vrat byl postaven až počátkem  druhého století n.l. V naší Plzni, která leží na  čtyřech řekách, byla taková řemeslná specialiace velmi  nutná. Kamenné mosty však stavěli jak kameníci, tak  zedníci, viz stavba mostu k Liticům v r. 1447, přes  Radbuzu k Doudlevcům most stavěný v r. 1487, most přes  mlýnský náhon před Pražskou branou stavěný v r. 1520  (tehdy ho stavěl jako mostník zednický mistr Ondřej  čili Ondráček) aj.- viz *kameník.

 Literat.: Kříž, F.: Plzeňské mosty. ČD 2, 1913,1913, ,  č. 259, s.9.

 Macháček, F.: O dávných osudech plzeňských  mostů. ND 47, 1941, č. 270, s. 9.

 V.K.: Plzeňský most z r. 1520 ( u Pražské  brány). ND 47, 1941, č. 305, s. 9.

Štiess, B.: Saský most- nyní most  Rooseweltův ( v Plzni). SSm 2, 1946, č.62, s. 3.a

Mučitel - tortor, -oris, m. (cruciator).  Viz též *kat.

Muzikant - viz hudebník.

*Mydlář - *saponarius,-i, m. (sapunista, coctor sevi,  smigarius, smigator)

Mydláři dlouho vyráběli jen mazlavé louhové mýdlo a  zhruba od 15. století prodávali k nám dovážené pevné  mýdlo, vyráběné většinou v Benátkách.

Moc z historie tohoto řemesla v Plzni neznáme. V r.  1605 se v Plzni vzpomíná mydlář Martin Wernher, jehož  manželka byla obviněna z kouzelnictví ve prospěch své  dcery.

V r. 1625 je zmínka o tom, že v Plzni existoval  krajský cech mydlářů, 1652 potvrdil cechovní artikule  Ferdinand III. mydlářům a svíčkařům. Informace o cechu  z období 1644-1812 jsou uloženy v Archivu m. Plzně.

Mykač vlny viz *česač vlny.

Myslivec - venator, -oris, m. (venans, jaculator,  saltuarius).

Služebník, určený k vedení lovu v oborách a lesích.

 Uvádí se i vandrovní myslivec - venator viaticus

Mýtný, celník -vectigalarius, -i, m. (protitor).

N

Nádeník - *diaetarius, -i, m. (dietarius, mercenarius,  operarius, stipendiarius),.

Mohl to být i řemeslník, pracující za denní mzdu,  třeba i tovaryš, který neměl svou živnost, nebo zchudlý  řemeslnický mistr.Obvykle to ale byl pracovník z  městské chidiny, bez kvalifikace, který pracoval za  denní mzdu nebo v úkolu nebo jako robotník bez mzdy.  Mzdy těchto dělníků, většinou pomocných, byly např.  začátkem 16. století 3-4 dr. denně, tedy stejné, jako  náklady na obživu panského koně.

Nádobník bylo pojmenování pro nejrůznější řemeslníky, ne pro  samostatné řemeslo. Mohl jím být podle materiálu nádobí

- lahevník - ampullarius,lagenarius, viz tam,

 - konvář - canulator, - viz tam,

 - konvičkář - pixidarius - viz tam,

 - korbelář - cantharum fictor, -viz *soustružník.

 - mísař - pelvifex, - viz *soustružník

 - neckář, brdař - becharius - viz *bednář

Náhončí - minister, -i, m..

Nájemce - conductor, -oris, m..

Nakladatel -redemptor, -oris, m..

Nákladník - onerarius , -i, m..

Nákladník piva , prodavač piva - cerevisiae venditor, -oris,  m..

Náměstek -vicarius, -i, m..

Námořník - nauta, -ae, m..

Naplavač - viz vorař.

Napověda - monitor, -oris, m. ( qui verba alicui subicit).

Nápravník - axium fabricator, -oris, m.

Nasolovač- salsamentarius, -i, m..

Natěrač -illinitor, -oris, m. - viz *malíř.

Nebozezář - terebrator, -oris, m. ( terebrarum campsor,  terebrafaber).

Neckář - *becharius, -i, m.(bicariator). Viz *bednář.

Nevěstka - centrix, -icis, f. (meretrix).

Nevodář, výrobce sítí na lov ryb - *cribrarius, -i, m.. Viz *síťař.

Niťač, zwirner - fila ducens, -entis, m..

Nohavičník - *caligator, -oris, m. Viz *krejčí kalhotář.

*Nosič, trákař, austrákař (z německého tragen) -  *portator,-oris, m. ( geiulus, gerulus, qui  portat, onerator, paiulus, vector)

Byl to námezdní dělník, ne řemeslník. Někdy byl přímo  jmenován podle nošeného zboží nebo materiálu, např.

 - nosič uhlí - carbonis portator, oris, m.

Notář - notarius, -i, m..

Nováček - tiro, -onis, m. -viz učeň.

Novinník, novědlník, novák viz *švec, vyrábějící nové boty..

Nožidelník, pochvář - cutellarum vaginatum fabricator.

*Nožíř - *cultellator,-oris, m. ( cultellifaber, auctor  cultrorum, cultellarius, cultellifaber,  cultellifex, cultrarius)

Nožíři patřili k předním řemeslníkům, ne proto, že  vyráběli samotné nože, ale že vyráběli i zbraně,  (tesáky, kordy, šavle),i břitvy, nůžky, chirurgické a  jiné specielní nástroje. Někdy mezi nimi byli uváděni i  specialisté, např.

 -břitvář- rasicultellifex, -ficis, m.,

 -nůžkář- forfifex, -ficis, m..

Protože ve statistice z let 1522-4 nejsou zahrnuti  řemeslníci z předměstí, můžeme předpokládat, že zde  nožíř byl. Strnad ho také našel mezi řemeslníky na  přelomu 15. a 16. století.Plzeňský nožíř Ambrož, je  dokonce znám v r. 1493 tím, že žádal cech, aby nemusel  nože vyrábět, ale jen v Praze kupovat a v Plzni je  prodávat.Cech mu to tenkrát nedovolil.

Nožíři byli od r. 1488 v Plzni organizováni ve  společném cechu se zámečníky, brníři, mečíři, konváři,  uzdaři a sedláři.S nožíři se nakonec můžeme setkat i v  Společenstvu živností kovy zpracujících v Plzni, o němž  jsou písemnosti z let 1892-1949 uloženy v Archivu m.  Plzně.

O způsobech práce nožíře v r. 1568 si můžeme udělat  názoru Národopisném museum Plzeňska v expozici řemesel  - zámečníků.

Nožíkář - viz *nůžkář.

*Nunvář, miškař, ludvář,, lumbař, klestič, zvěrokleštič - *castrator,oris, m.

Někdy se tato profese považuje za řemeslo, jiní v něm  viděli službu nebo0 živnost služebnou. Kleštění dobytka  existovalo od počátku chovu domácího zvířectva, tedy  dávno před vznikem řemesel. Nemáme ani obecné ani  plzeňské záznamy, jak se tato profese prováděla.  Nejčastěji ji měli na starosti spíše pastýři a někdy i  potulní klestiči. Museli přicházet i do Plzně, obvykle  na jaře a vyřezávali mladé býčky, kančíky, berany i  hřebce. Někdy byli považováni za řemeslníky, spíše však  za živnostníky. Za živnostenský stav byli potulní  klestiči údajně uznáni v českých zemích v druhé  polovině 18.století.

Nůžkář, nožíkář -

 1. výrobce nůžek - forfifex, -ficis, m.- Viz *nožíř.

 2. brusič nůžek - lapsator forficum . Viz *šlejfíř.

O

Obhájce, právní ručitel - vindex,-icis, m.

Obchodník, kupec, kupčík, kramář mercator, -oris, m. (venditor, negotiator,  foraneus, propola, institor, tabernarius,  tabernator ).

 Názvy se lišily i podle druhu obchodu, např.

 - kramář, obchodník podkotecký - tabenarius,

 - kramář boudní, hurdler -institor,

 - kramář maloobchodní -caupo, materialista,

 - velkoobchodník - monopola,-ae, m.,

 - handlíř, podomní o.- circitor, (circuitor,  circumitor, mercarius extraneus),

 - překupník, ladýř, nákupčí - coemptor,-oris, m..

 - handlíř koňský - mango.

 Podle prodávaného zboží byla uváděna pojmenování

 -O.s dřívím - lignarius,-i, m.,

 -O.s obilím, ladýř - annonarius,-i, m. ( bladarius,  frumentarius, frumentorum),

 -O.s dobytkem - pecuarius,

 -O.s dřevem -xylopola,-ae, m.,

 -O.s knihami - librorum venditor,

 -O.s koňmi -mango,

 -O.s kořením - condimentarius,-i, m.

 -O.s lahůdkami - cupidinarius,

 -O.s noži - culteorum venditor,

-O.s obilím - frumentarius,

 -O.s obrazy -iconum, imaginum venditor,

 -O.s oděvy -vestiarius, vestilarius,

 -O.s olejem - olearius,-i, m. ( oleator),

 -O.s papírem - papyrianus, papyrarius,

 -O.s plátnem - linifex, linicida,

 -O.se sklem - vitrarius, vitrator,

 -O.slanečkář,herynkář - vendens aleca,

 -O.se suknem - pannicida,-ae, m.,

 -O.šmejdem, šmějdíř - fraudum venditor

 -O.s vejci - ovator,-oris, m.,

 -O.s železem - ferripropola, -ae, m..

 V.Vojtíšek uvádí jako prvního kupce mezi plzeňskými  konšeli v r. 1315 jménem Wernherus.

Obráběč - *faber, -i, m..

Obuvník - viz *švec.

Orazník - viz *řezáč.

Oční lékař - oculista, -ae, m..

Odborník - artifex, -ficis, m..

Oháněčník ,fochéř- *flabelli faber - viz *vějířník.

Ohněstrůjce - *pyrobalerius,-i, m.(pyrobolarius, pyrotechnicus)

Není v Plzni dříve vzpomínán. Pravděpodobně se na tomto  díle mophl podílet prachař, viz tam.

Okapník viz *rourař.

Okřinář - catini faber - viz *mísař.

Okulista, oční lékař nebo oční léčitel, nejčastěji chirurg -  ophthalmicus, -i, m.

Poměrně prostým způsobem operativně léčili šedý zákal,  i když vycházeli ze zcela nesprávného předpokladu  vzniku změn,způsobujících poruchu vidění.

*Olejník , olejovník - *oleator,oris, m. (olearius)  J

Je mezi řemeslníky v Plzni uváděn jen jedenkrát, v  r.1470 , jako lisovač oleje. Nelze už zjistit, z jaké  suroviny olej tlačil. Spíše však jde asi o omyl s  obchodníkem s olejem.

Oltářník - altarius, -i, m. - viz duchovní.

Omítkář - *tector,-oris, m.- Viz *zedník.

Opaskář - *cingulator, -oris, m.- Viz *pasíř.

Oplatečník - crustarius, -i, m. - Viz *pekař.

Opravář, správkář, renovátor - *reficiens,-entis, m. (renovator).

Oráč - arator,-oris, m. (arolla).

Orlojník (hodinář) - horologiarius,-i, m. (horologiator,  horologista, artifex horologiorum). - Viz *hodinář.

Ornátník prošíval drahé látky k rouchům liturgickým zlatem a  perlami - Viz *vyšívač.

Ostrostřelec - arcibusarius,-i, m..

*Ostrožník, ostruhař,kovář, který hotovil ostruhy -  *calcariator,-oris, m.

Pořadavky na jejich výrobky se od 1. silně zmenšují,  takže jako specialzace ostrožnici mizejí. Ani na  vrcholu své práce v Plzni asi nebyli. Také o cechu  ostrožníků v Plzni nemáme zprávy. Jsou uváděni až ve  Společenstvu živností kovy zpracujících v Plzni, o něž  písemnosti jsou z let 1892-1949 uloženy v Archivu m.  Plzně.

Ošetřovatel, pečovatel - infirmarius, -i, m. (nosocomus,  curator, fovetor).

Ošetřovatelka - infirmaria,-ae, f..

Otrubník - furfuris venditor, -oris, m..

Ovčák - *ovium custos, -odis, m. ( opilio, upilio).

Těžko už dnes zvíme, kolik v Plzni bývalo ovčáků a zda  byli považováni na začátku za obyčejné pasáky nebo za  specializované řemeslníky. Pro řemesloby mluvilo i  to,že se někdy mluvilo o ovčáckých mistrech - ovium  magister.Ovčáci totiž bývali považováni za mnohemm  kvalifikovanější než pastýři jiných domácích zvířa.  Uměli léčit ovce a často se pletli i do léčení jako  zvěrolékaři i jako lidoví lékaři. Vykonávali mnohdy i  funkci pohodnch , a tak se na ně zase naopak pohlíželo  jako na " nečisté".Dokonce se jim někdy přisuzovala moc  čarovat a tak se dostávali ještě v 17. století před  právo útrpné.  Ovcí bylo prý v Plzni tolik, že se prý pro Plzeňské  stával název ovčák dokonce přezdívku, často hanlivou.

Je možno přiznat, že ovce umožnily v Plzni i rozvoj  suknářství a kus blahobytu města. Asi do 15.- 16.  století pro ovce bylo dost pastvy na úhorech, takže  ovčáků bylo v Plzni dost a domohli se dokonce i svého  cechu. Jiné dokumenty však uvádějí, že cechovní  artikule byly ovčákům potvrzeny až Josefem I. v r.  1709. Písemnosti o cechu se však dochovaly až z let  1704-1782 v Archivu m.Plzně.

Ovocnář, ovocník - viz *sadař.

Ozdobník, šmukýř - *ciraticator,-oris, m. (oncinnator).

Nemáme o nich v Plzni zprávy. Jako specializace se  objevují i jinde teprve až v 16. století, aby jejich  výrobky vyhověly požadavkům luxusního odívání  pohusitské doby. Viz *prýmkař., *vyšívač, *krumplíř.

P

Pachole, robenec - synergus, -i, m.

Pracovník po vyučení, který ještě neměl zkoušku a  nepoužíval práva trovaryše, často pro velké mládí.

Pacholek, pohůnek, čeledín, pomocník - *agaso, -onis, m.

- Je to všeobecný název pro pomocníka, takže najdeme  pacholky v mnoha pracovištích, i v provozechu  řemeslníků, např. jsou jmenováni u střelců, v dílně  kušařů.

-Většinou však se pojmenování užívalo pro zemědělskou  čeleď na dvorech, i městských.  Tam byli pak někdy podle své stálejší činnosti  pojmenováváni, např. jako

 - poháněč koní - agitator equarius,

 - poháněč mezků - agiator mulum,

 - poháněč oslů - agitator asinarium,

 - kravař - vaccarius,

 - sviňák -scropharius, porcinarius,

 - ovčák - ovilarius.

 Nešlo o živnostníky, cech ani společenstvo neměli.

 Pravděpodobně měli nárok na odškodnění při pracovním  úrazu,čehož by byl dokladem záznam v Početní knize m.  Plzně z let 1524-5, že 55ti groši byl odškodněn  pacholek v městských službách, "kterýhož byl kámen  urazil".  - V lázních pacholkovi říkali paknecht (badknecht), *servus balnei

Byl to pomocník lazebníka, zejména pro nošení vody.  Nebyl to tedy řemeslník, ale nádeník z čeledi lázní.  Viz *lazebník.

*Pálenkář, palič vína, vinopal, pivoval,lihovarník *sublimator, oris, m. (destillator, braxator  vini, cremator vini, braxator cerevisiae ).

Pálenkáři, kteří vyráběli lihové destiláty většinou z  podřadných surovin, zejména z "ženného" vína nebo  zkaženého sladu nebo piva, a to za pomoci kvasnic a  destilařních přístrojů, se jako řemeslo se objevují se  až koncem 15. století. Tenkrát jim ještě společnost moc  nepřála. Nakonec se začátkem 17. století prosadili a  vytvořili si cech. Z literatury je někdy známe i jako  dryáčníky, protože alkohol byl součástí dryáků  prodávaných na jarmarcích.

V Plzni se o nich žádné dokumenty nedochovaly. Cech ani ani spoolečenství zded nebylo.

Palič - ustor, -oris, m..

Pánevník, kovotepec pánví viz *kotlář. Pancířník, pancéřník - viz *brníř.

Panoš - armiger, -eris, m..

Papírník, papyrmocher - *chartarius,-i, m. (cartarius, chartularius,  fabricator papyri, papyrianus, papyriarius,  papyrifex )

Papír se napřed do Plzně dovážel, možná už z nejdříve  jmenované české papírny na Zbraslavi v r. 1499 nebo z  nejbližší papírny v Chebu, která podle některých  zpráv byla prý založena s pomocí Vlachů již v době  Karlově. Určitě však víme, že v letech 1594-1598 vozil  do Plzně Keczl Klímeček z Jindřichova Hradce inkoust a  papír z Norimberka. Na dokumentech z 16. století však  najdeme podle průsvitek papír z mnoha jiných papíren.

V té době si však asi už město Plzeň postavilo svůj  papírenský mlýn na soutoku soukenické valchy a mlýnské  strouhy, tedy někde upozdější Střelnice. Papírna je  dokonce už vidět na Willenbergových dvou kresbách z r.  1602. Z obrázků lze předpokládat, že papírna měla tři  stoupy k drcení hadrů.

O prvním papírníkovi v Plzni máme zprávu v r.  1605, jmenoval se Michal Kholbfell. Do r. 1611 to byla  papírna obecní, pak ji Kholbfel koupil. Od té doby  prakticky Plzeň nebyla bez papírny a papírníků až do r.  1742

Z těch pozdějších papírníků to byl Ondřej Sehr (1612),  Kašpar Tonfelder (1617), spolumajitel papírny S.  Veselý, který v papírně zřídil v r. 1652 i výrobu  střelného prachu. Za 10 let pak byla papírna přenesena  na pravý břeh Úslavy mezi Lobzy a Doubravkou, kde je  dnes železniční i silniční most pod Letnou.Tam ji obec  Plzeň znovu odkoupila a jako nájemci jsou zde  vzpomínáni papírníci J.Schmied, J.Nützl, Ch. Michl,  J.O.Schmelzer aj. V r. 1742 zde papírna zanikla,  protože byla zchátralám stavu a  neprodukovala kvalitní papír,neměla ani dost starých  hadrů. Jednak ji poškodila francouzsko-pruská vojska.

Cech papírníci v Plzni neměli . Ze starších dokumentů  najdete v Archivu m. Plzně jen informace ze sekce  obchodníků papírem Obchodního gremia v Plzni z let 1908  - 1940.

Literat.:

Mentberger, V.: První plzeňská papírna.  Plzeň, Společnost pro národopis a ochranu památek 1949,  47 s.

 Balvín, J.: Papír a jeho výroba v Plzni. MS  16, 1934, s. 114, s. 131.

Parléř - viz tovaryš.

Parukář - *capillamentarius,-i,m.(crinalista, paroquiarius)

Pasák - viz *pastýř

Pasák holek - scortator, -oris, m..

Pasamantář - viz *prýmkař.

*Pasíř, opaskář -  *cingulator,-oris, m. (cinculator, cingularius,  cingolator, cingloritator, angulator, cordulanus,  cordonista, zonarius)

O vzniku pasířů rozhodoval hlavně rytířský meč, nebo  vůbec pobočná zbraň, visící na pásu. Ten pás byl  dokonce znakem rytíře.Pásy byly z kůže, hedvábí,  akamitu a kombinované s ozdobmými kovovými prvky.  Později už to byly potřeby pásů prozaičtější, jen aby  nepadaly kalhoty, aby bylo na čem nosit peněženky, nebo  aby se bylo s čím chlubit. 

Zdá se, že větší počet pasířů zprvu byl podmíněn  tehdejší módou.Snad prvními plzeňskými pasíři, které  známe podle jména, byl Petr, který koupil v Plzni dům  č. 75 v r. 1414 a pasíř Fencl, který v té době vlastnil  dům č. 230/1.

 Pasíři v Plzni cech neměli.

Pastičkář, výrobce pastiček na myši, ale i na zvěř - *muscipularius,-i, m. (pedicafex, laquei faber).

*Pastýř dobytka, pastevec, pasák, pastucha - *pastor,oris, m. (pastor armenti, armentarius,  p. animalium, custor pecorum).

 Vznik pastevectví někteří kladou do dob 12.000 let  před Kristem, až na  blízkosti  jeho stád žili jako se živou zásobárnou masa, zvířata  pa ochočovali. Zejména se to týkalo koz a ovcí.  V nově založené Plzni už byl společným pastýřem  asi na rok najímaný obecní zkušenější služebník, který  pásl dobytek na společných pastvinách. V letním období  dvakrát denně, od sv. Havla obvykle jen jedenkrát.  Vyjímku činila pastva koní a, co bylo zejména pro  Plzeň důležité, pastva ovcí- viz *ovčák. Pastýř měl za  povinnost chovat obecního býka a kance, obvykle se  musel vyznat v léčení dobytka. Protože dříve  neexistovali zvěrolékaři, poskytoval tyto své znalosti  za zvláštní úplatu, a to snad někdy vede k tomu, že byl  uváděn mezi živnostníky. Nikdy nebyl řemeslníkem,ať už  šlo o

 -p .koz - caprarius,

-p. krav, skoták, kravař - vacarius, bootes, bubulcus,

 -p. ovcí - p. ovium,

 -p. vepřů - porcarius, porcinarius, subulcus.

 Jen o pasácích ovcí není jistota, zda nebyli někdy  považováni za řemeslníky - viz *ovčák.

Pastýř duchovní - pastor animarium

Pastýřka, pasačka - pastorida, -ae, f.

 -p. hus, husopaskam - p. anserum.

Paštikář, pekař masových paštik - artocreas, -ntis, m. (pistor pataier).

 Viz *pekař.

Pašerák - furtim (clam) importator, -oris, m.

Paterník viz *rozárník.

Pecivál, opravoval a vymazával kamna - viz *kamnář

Pecnář, plachetník, placbek - viz *pekař.

*Pekař - *pistor,-oris, m. (pistrio, panifex, artopaeus,  craterarius, fornarius, furnarius)

Co chybělo už neandertálským lidem v dobách někdy  před 150.000 lety, aby pekli chléb, když už uměli  rozněcovat oheň? Byly to znalosti sklizně planě  rostoucích obilovin a ruční kamenné třecí mlýnky. To už  měl člověk někdy kolem 10.000 let př.Kr. Pak ale musel  ještě zvolitusedlý způsob života, uvnitř obydlí  postavit hliněné pece a zásobárny obilí. Teprve pak  někdy v osmém tisíciletí mohl teoreticky péci chléb.

Pekař pekl chleby, žemle, koláče, preclíky, housce,  svítky, k postům, Jidáše k Velikému pátku a jiné  pečivo. Pavel Pražský, řečený Žídek, který dlouho  pobýval v Plzni, psal o chlebu žemlovém,  vlaském, žitném, ječném, preclíkovém, prosném jáhlovém,  pohankovém, z rejže, oplatkovém, koláčovém, perníkovém,  mazancovém, ale i žaludovém.

Proto se dočteme i o nejrůznějších názvech pro  specializovaná odvětví pekařská, např.

 - pekař - chlebnář - *panifex , pistor panis

 - caletník (pekař housek, slaných preclíků, sladkých  oplatek, někdy šlo o perníkáře, který mouku na rozdíl o  perníkářů nezadělával medem) –*libarius, libetarius, panifex siligineus,  celtnarius)

 - kobližník, pekař krampflí, pekař koblih a smaženého  těsta i pečiva nadívaného masem -  *artocreas, artocopus

 - koláčník - *crustarius, pistor dulciarius, pistor  dulcinarius,  pistor crispellarum,  libarius

 - mazanečník - *placentarius

 - oplatečník, oplatkář pekař hostií -

 - *panifex Dei, panifex eucharisticus

 - pekař masových paštik - *artocreas, -antis, m. (pistor pataier)

 - perníkář - *pernicator, artopiper, artopiperista,  lebetharius, libetarius, pistor dulcinarius,

V r. 1497 bylo v městské radě schváleno, aby šest  pekařů peklo v Plzni precle, a na to aby si čeleď  dostatečně sjednali. Jiní pekaři v té době měli péci  chléb a co kdo umí, ale precle ostatním péci nesměli.

Pekařské výrobky se prodávaly v krámcích, tak zvaných  lavicích chlebných kolem kostela sv. Bartoloměje až do  r.1392.

Nevyučení pekaři (pecnáři, plachetníci, placbekové)  pracovali při městech, nesměli péci malý chléb, pekli  jen chléb žitný, velký (hrubý), bez bílé kůrky. Už v r.  1495 stanovili na žalobu plzeňských pekařů plzenští  konšelé, aby chléb přípecný (hrubý, pecnářský) byl  prodáván do téhodne po 2 dni, a chléb bílý aby hosté  prodávali jen v sobotu

Kdy se objevil v Plzni první pekař po jejím  založení nevíme. Jistě dlouho si po lokaci osídlenci  pekli chleba sami. První spolehlivé písemná zprávy jsou  asi až z r.1377, kdy byl v Plzni konšelem i pekař  Prokop a z r. 1409, kdy koupil pekař Jan dům č. 47.

Pekařui, kteří pekli jen malé housky, byli zavíráni do  Malické brány. Podle záznamů  prý jeden z nich vzal do svého vězení kamarády i muzikanty.

Pekaři nepatřili ani v Plzni, jako ve většině našich  měst, k řemeslům s velkým počtem svých členů. Nemohli  proto založit svůj vlastní cech. Proto byli zprvu od  r.1590 v společném cechu spolu s perníkáři a mlynáři.  To trvalo až do r.1683, kdy si mlynáři ustavili  samostatný cech mlynářský- viz Archiv m.Plzně, kde jsou  uloženy i různé listiny cechu pekařů z let 1751 a 1821.  Pekaři bývali i Plzni bohatí měšťané, protože měli  zisk i z přidruženého chovu vepřů, krmených odpady při  výrobě. Proti jejich vepřům museli i plzeňští konšelé  v r. 1497 zasahovati a nařizovat, aby pod pokutou 10  grošů všechna nečistota od nich byla vyvezena ven.

Literat.:

Paichl, P.: Vězení pekařů v Malické bráně ( v  Plzni). ND 47, 1941, č. 20, s. 4.

Penězoměnec, směnárník - cambiator, -oris, m..

Peněžník, bankéř - argenarius, -i, m..

*Pergameník, pergamenista, pergametník - permeter-eris, m. (membranarius)

V r. 1400 př.Kr. už byla v Egyptě známa výroba  pergamenu. Ve stejném letopočtu, ale po Kristu, se v  Plzni také užíval pergamen pro psaní významných listin,  ale výroba pergamenu snad zde nebyla. Přitom to nebylo  nic nesnadného. Pergameník patřil mezi *kožedělná  řemesla, která v Plzni byla dost silně zastoupena. Řemeslník napínal kůži, vymáčenou ve vápené vodě, na  rámy a tupými půlměsičitými noži jim důkladně do hladka  seškraboval. Nakonec kůži zdrsnil pemzou, potřel křídou  a vyhladil, aby se na ni dalo psát, nebo jako silnější  pergamen mohla sloužit ke psaní nebo k vazbě  knih. Možná tedy, že se také v Plzni pergamen vyráběl.

Perleťář - unionum conchae fictor (formator) - viz *řezáč,  viz *knoflíkář.

*Perníkář - *pernicator,-oris, m. (artopiperista, dulciarius,  dulcinarius, lebetharius)

Viz *pekař . Od caletníka se lišil hlavně tím,že  zadělával mouku medem. Pravděpodobně na začátku pekl  marcipán ke dni sv. Marka (Marci panis)

Pro malé počty měli perníkáři s pekaři společný cech,  který je uváděn v Plzni v r. 1592.O tomto cechu jsou  dochovány ještě zprávy z r. 1751 a 1827, které jsou  uloženy v Archivu m.Plzně.

V Národopisném museu Plzeňska jsou uloženy perníkářské  formy dřevěné, řezané s nejrůznějšími motivy z počátku  XIX. století.

 Literat.:

 Lábek, L.: Perníkáři a cukráři ve staré  Plzni. Reforma 1923. č. 134.

*Peřník, peřinář, peřinečník –

Je to poměrně široký název řemeslníka nebo služby,  zabezpečující ložní výbavu, ať už

1.čistil peří pro "šaty perné", tedy pro polštáře,  peřiny. *plumae munditor, -oris, m.

2.nebo vyráběl vybavení lože, jak možno soudit  podle latinských názvů

 -peřinečník, peřinář - culcitrofex, -ficis, m.

 -polštářník - pulvinator, oris, m.

 Peřníka Jana lze v Plzni najít v r. 1497, protože byl  v Plzni konšelem. O cechu peřníků v Plzni není nic  známo.

Pěstitel - cultor, -oris, m. (curator).

-P stromů, sadař - *arborarius,-i, m. (arborator, arbustarius,  amputator arborum)

 Nešlo o řemeslníka. Viz *zahradník

Pěstoun - educator,-oris, m. ( altor, magister, morum  formator)

Pícník, senař - *pabularius,-i, m. (pabulator)

Nešlo o řemeslníka ani vlastně obchodníka. Byl tak  nazýván vojenský nákupčí, který obstarával píci pro  vojsko.

Pilař - serrator, -oris, m. -viz *prknář.

Pilníkář - limae fanricator, -oris, m.- viz *kovář.

Pintér, pintéř - doliator, -oris, m.( vietor) - viz *bednář.

*Písař - *scriptor,-oris, m. (ascriptor, scriba,  scribifex, notarius, amannuensis, tabellarius)

Původně písaři patřili jako samostatné odvětví k  malířům. Tehdy šlo o vlastně o opisovače knih, zejména  odborných a náboženských, např. i zpěvníků, kancionálů.  Tito řemeslní písaři pracovali v řemeslných pisárnách  až v městech. V Plzni nebyla takováto veřejná pisárna  zaznamenána.  Písaři plzeňští byli převážně městskými služebníky,  pak se jim říkalo spíše .  scriba, -are, m.

Jejich druh a počet se v jednotlivých létech měnil. V  jejich čele v městě stál  -obvykle

-P radní písař  *notarius civitatis (pronotarius, syndicus, )který řídil práci písařů a různých služebníků, zejména  v městské kanceláři, kde se vedla řada písemností,  knih, matrik, kde byla pro úřední potřebu i knihovna. Písaři v Plzni pochopitelně nepatřili mezi řemeslníky.  Spíše jen se zaměřením na latinské názvy písařů zde  uveďme některé druhy písařů, kteří v různých dobách se v  Plzni mohli vyskytovat:

 -P.celní, mýtní - scriba ad telonemu

 -P. důchodní -s. redituum

 -P.obilní, obroční - s. anonae, granarius

 -P.kontribuční, berní - s. contributionem

 -P.rybniční, porybný - s. piscinaru,

 -P. solní - s.salarius,

 -P.soudní, kancelista - s. cancellarius

 -P.u městské brány - S. ad portam, in porta

 -P  různých knih a matrik- scriptor librorum -  Liber....

 L.additionum - k.pozůstalostí,

 L.cesuum - k. úroků,

 L.citationum et sententiarum -k.půhonů a nálezů,

 L.confirmationum - k. konfirmací,biřmování,

 L.erectionum - k.církevních nadací,

 L.contractuum - k.převodu nemovitostí,

 L.divisionum - k.dělení pozůstalostí,

 L.judiciorum - k. soudních pří,

 L.liberinorum - k.svobodnické,

 L.memorabilium - k.památné,

 L.testamentorum - k. závětí

 Catalogus ...

 C.baptizatorum - matrika křestní,

 C.confitendorum - matrika zpovědní,

 C.conjugatorum - m. oddací,

 C.defunctorum, mortuorum - m.úmrtní ,

 C.proclamatorum - m. ohlášek.

 -Písař listů,listin, dopisů - scriba litterarum -  Litterae ...

 L.arrestationis - zatýkací listy,

 L.baptismalis, natalis, nataliae - křestní listy,

 L.dimissionis, manumissionis - zhostné listy,

 L.divisionis - dílčí listy,

 L.misivae - posílací listy,

 L.patentes - otevřené listy,

 L.promotoriae - fedrovní přímluvníé listy,

 L.vocatoriae - obsílací listy.

 Prvním městským písařem, kterého známe jménem, byl v  r. 1369 svou závět sepisující písař Mikuláš.

Pískař - arenarius, -i, m. (harenarius,

Pištec, hráč nebo hudebník na píšťaly - tibicen, -inis, m..)

Pištělník , výrobce píšťal jako hudebních nástrojů Nešlo o řemeslníka, viz *hudebník, * instrumentář. *fistulator, -oris, m.

Pivopal, mořipivo, výrobce líhu z piva - viz *destilátor,  viz pálenkář.

*Pivovarník, sládek. - *cerevisarius,-i, m. (cervisarius, coctor, qui  braseum ad cervisia coquoendam praeparet, coctor  cerevisiae ).

Vaření piva znali už staří Egypťané a nejstarší recept  na to uveřejnil Řek Zosimus 700 let před Kristem. Tak  staré je tedy řemeslo sládků. Právo vařit pivo měli  původně všichni občané. Od 14. století však mohl vařit  pivo i v Plzni jen měšťan, který vlastnil dům uvnitř  hradeb- pravovárečník. Pokud vařil pivo doma, byl  nákladník  *synthopola,-ae, m. (sythopola),

 Pokud pivo prodával svoje navařené pivo, byl obchodník.

 Pravovárečník si většinou na pomoc k vaření piva  najímal sládky, vlastní pivovarníky. Ti ovšem měli k  sobě více pomocníků,často pro pravovárečníka také  pracoval i sladovník, šrotýř, mlynář, bečvář a různí  pomocní dělníci. Někteří předpokládají, že v  předhusitské době ještě šrotýři v plzni neexistovali.

 Pivo se vařilo dvojí:

 -bílé, bledé,bylo z pšenice, husté, ani příliš sladké  ani hořké. Podle některých bylo "blahoslavené", podle  jiných nadýmalo a "zacpávalo". V Plzni se dříve vařilo  jen světlé pivo.

-červené, tmavé, bylo z ječmene, technologie vaření se  nazývalo " na staro, na hořko", pivo bývalo lehčí,  nahořklé, tvrdilo se o něm, že čistí krev  Z ovsa se v Čechách pivo většinou nevařilo, ani z  kukuřice, ani z vína, jinde však ano.

Řemeslo se tedy zprvu rozvíjelo v malých  provozovnách. Nejstarší zpráva o pivovaru a sladovně v  Plzni máme z r.1307, protože tehdy Wolfram Zwinilinger  je odkázal kostelu sv. Bartoloměje. Počet pivovarníků  musel rychle růst, protože už v předhusitské době zde  bylo podle M. Bělohlávka 17 pivovarů a 26 sladoven.  Postupně se domácká výroba piva a obchodování s ním  jednotlivcům nevyplácela a řemeslo se přesouvalo do  speciálně vybavených provozoven, do sladoven a pivovarů.

Zde mohli i vařit své pivo pravovárečníci podle rozvrhu  " vaření střídou".Potom už převáželi nebo nechali si  šrotýři převážet uvařenou mladinku do svých sklepů ve  vlastním domě. Celý proces vaření piva se tak rozložil  na více a jinde prováděných operací.  Jako celek prý pivovarníci patřili mezi chudší  řemeslníky. 

Soukromé pivovary musely vznikat v plzni snad hned po  jejím založení. Už 17.dubna 1307 odkazuje Wolfram  Zwinillinger, měštěnín města Nového Plzně ke kostelu  sv.Bartoloměje svůj pivovar před městem ležící.

První městský pivovar v Plzni byl založen asi  těsně před r.1490, což přispělo i monopolnímu charkteru  městského pivovarnictví.Plzeňské měšťanské nebo městské  se prodávalo nejen v Plzni a na jejím panství, ale i v  dalekém okolí. Přesto se však už v 15. století počaly  projevovat v plzeňském pivovarnictví známky odbytové  krize, která však už byla celostátní.

 Liter.:

Hájek z Hájku, Tadeáš.: De cerevisia.  Pragae,1585.

 Hille, J.P.: K dějinám měšťanského pivovaru ( v  Plzni). ČZ 23, 1930, č..46, s.1, č. 47, s.2, č.48, s. 1.

 Jak vzniklo várečné právo (v Plzni). ND 42,  1936,č. 117, s.5, č. 167, s. 2

 -jb-: Jak se kdysi zkoušelo pivo ( v Plzni ).  Pravda 1948, č.21, .6.

 Lábek, L.: Plzeňské pivovarnictví. MS 9, 1927,  příl. Pod Radyní, s. 17.

 Macháček, F.: O starých ,měšťanských pivovarech  ( v Plzni). ČZ 30, 1942, 325, s. 3, č. 329, s.3, č.332,  s.4.

 Macháček,F.: O várečném právu (v Plzni). ND 47,  1941,č.291, s.4.

 Plzeň měla pivovar již ve XIII. století. ND 48,  1942, č. 17, s.4.

 Schiebl, J.: Pravovárečné zajímavosti plzeňské.  ČD 18, 1929, č. 151.

 Schiebl, J.: Z plzeňskývch pivovarů. Plzeňsko  6, 1924. s. 97-98

 Schubert : O českém a plzeňském pivovarnictví.  Pravda 1948, č.1, s.3.

 Suchý,V.: Pamětní spis Měšťanského pivovaru v  Plzni, Plzeň 1892

 Zeman,A.: Z historie plzeňského pivovarnictví.  Sborník Minulostí Plzně a Plzeňska.I.

 Zeman, A.: Jak se plzeňští měšťané svářili o  pivo. ND 47, 1941č. 294, s. l.

 Zeman,A., Lhotka, V., Laštovka,V.: K historii  plzeňských pivovarů. Plzeň, Kraj. nakl. 1959, 139 s.

Pkelník - *picarius, -i, m.(picariator,ollifex).

 -viz *smolař. Plachetník (pecnář) - viz *pekař.

Pláštník, krejčí kabátů - viz *krejčí.

*Pláteník

 Pod tímto názvem se skrývalo více druhů pracovníků,  zejména

 1.obchodník s plátnem - *linifex,-ficis, m. (linicida)

 2.různí pracovníci, kteří upravovali textilní surovinu  před tkaním, zejména len, vlnu, konopí, od 19. století  i bavlnu. Většinou to nebyli řemeslníci, ale zemědělci  nebo domácí pracovníci 

3.tkadlec - viz tam  *linitextor,-oris, m. (lintearius, linteo)

4.někde se od pláteníků oddělila specializovaná  samostatná řemesla, později třeba pracující i jako  všeobecná řemesla, jako např.

 -*bělič, *insolator linteae (apricator).

který se objevuje v městech většinou až v  druhé polovině 14.stol -

 -*barvíř plátna - viz tam

 -*mandlíř plátna - viz tam

 Plátenictví bylo řemeslem textilním, které se i v  Němcích nastěhovalo do měst nejpozději, a to ještě jen  v některých okresech.Pláteníci sídleli spíše na venkově  a do města vozili spíše jen své výrobky. A bylo jich  postupně mnoho druhů, a to asi neznáme už všechna ta  plátna žemněná, pačesná, konopná, křečná, režná,  domácí, prutovaná, činovatá, truhličná, pytlíková,  mlynářská, mandlovaná nebo nemandlovaná, vlaská,  německá, nidrlantská, levská, holubářská, kamenská,  svídnická, mejtská, turnovská, kolčová, frejberská,  pariská, pohanská... jen plzeňská v tom jako specialita  chybí A muselo s zde tkát i hrubé plátno na pytle  (mitling), drsné plátno mezulán i nejjemnější plátno (kment).

V 15. století se plátenictví stěhuje spíše do  podhorských oblastí s dostatkem surovin.

V r. 1418 jich bylo v Plzni 9.Postupně z Plzně vymizeli  dříve než mohli založit svůj cech, nebo později své  společenstvo.

*Platnéř (vyráběl brnění z plátů tepaného plechu) - *thorifex,-ificis, m.

Byl tak nazýván řemeslník, který vyráběl brnění z  plátů tepaného, kovaného ocelového plechu. Lišil se  tedy od dříve převažujícího brníře - vit tam.

 Podle součástí brnění se někdy nazývali i jako  specialisté :

 -helméř, vyráběl ocelivou přikrývku hlavy - galeator  -

 -obojkář, hotovil kryty krční - cervillarius

 -platnéř vyrábějící kyrysy - thorifex  -rukavičník, vytvářel kovové rukavice - chirothecarius

 -pulérník, pulér, čistil zbroj - politor, polarer.

 Je nutno předpokládat platnéře v Plzni poměrně brzo,  když uvážíme, že město muselo opatrovat, rozmnožovat a  opravovat jistý počet brnění, které přijali Plzeňští od  Karla IV. v r. 1363 do úschovy ( viz J. Strnad: Listář  I. str 91.) Ve statistikách řemeslníků v Plzni se to  však moc neprojevuje.

Tyto statistiky nejsou spolehlivé. Např. v Knize počtů  města Plzně 1524-5 je platnéř uváděn,víme o něm, že byl  zaměstnancem města a že bydlel v tehdy stavěné  hradební věži. V té dob vyráběl 16 párů objednaných  železných rukavic. Platnéř musel být v Plzni i v r.  1596, když si od něho objednávali Stříbrští zbroj na 8  pacholků za 3 kopy 30 grošů.

Od r. 1488 se plzeňští brníři a platnéři se stali i  členy nově založeného cechu se zámečníky, nožíři,  mečíři, konváři, uzdaři a sedláři. Plátýnkář - tkadlec velmi jemného mlýnského. Viz *tkadlec.

Plavec dřev viz *vorař.

Plíškař, výrobce malých plíšků-lamel. lamellator, -oris, m..

Plotnář, kovář specializovaný na kování železných sochorů a  lití silných plátů železa, cánů. Viz *kovář

Plužník - aratrifex, -icis, m.

 Výrobce pluhů --viz *kovář.

Plstnář - *filtrifex,-ficis, m.

Výrobce plsti jako specialista soukeníka není v Plzni  uváděn. Plst, jako výrobek z chlupů nebo vlny, uválený  a stlačený , byl uváděn v Praze už v r. 1500. Plst  tehdy sloužila zejména jako plstěný punčoch nebo jako  štumfy na klobouky, materiál pro sedláře, ševce aj.

Pluhař -

 1. výrobce pluhů - viz *kovář,

 2. pomocník oráče - viz oráč.

Podkoní - cabalerius, -i, m. (equitarius, strator).

*Podkovář - *sufferator,-oris, m.

Patřil ke kovářům pracujícím na díle černém - viz tam. Koval koně i hovězí dobytek. Za stara to bylo lehčí,  podkovy byly úzké a bez ozubů. Od 12 - l3. století už  to byly podkovy s vykovanými ozuby. Široké těžké  podkovy se slabými ozuby a malými hrotci se užívají od  15. - 16. století. Až do poloviny 18. století se  kovalo většinou za studena přímo ve stájích. Od konce  19. století výroba podkov v kovárnách většinou ustává.

O plzeňském podkovářství nevíme skoro nic. Muselo být  v těsném spojení s kovářstvím a také teprve výnosem z  r. 1874 přetvořit v samostatnou koncesovanou živnost,  která však i nadále zůstávala ve spojení s kovářstvím.V  r. 1904 byla ustavena Zemská jednota kovářů a  podkovářů.

Podnikatel, zakladatel - institutor, -oris, m..

Podomní obchodník - circitor, -oris, m. (circuitor,  circumitor,circulator).

 Viz obchodník.

Podstavkář - viz nápravník.

Poháněč, pohonič, pohůnek - agitator, -oris, m..

 -p. oslů - a. asinum.

 -p. potahu jako pomocník oráče - a.iugi (iumenti)..

Pohárník - calciarius, -i, m. -Viz číšař.

Pohodný, ras - canicida, -ae, m. (carnifex, carnarius).

Pohůnek - viz poháněč.

Pochvář, pošvář - viz *brašnář.

Pokladní , pokladník - albergarius, -i, m. ( arcarius, archarius,  archadius, aerarius, custos aerarii, custos  pecuniae, receptor, secularius).

Pokojská - cubicularia, -ae, f..

*Pokrývač, přikrývač, někdy je uváděn širším názvem dlaždič - *tector,-oris, m. (architector, attector,  imbricator, saratector, sarcitor, strator  laterum)

Byl to řemeslník, který pokládal střešní krytiny, ale  fušoval i do dláždění . Někdy byl jmenován podle typu  krytiny jako přikrývač

-střešnimi taškami - *contegulator, tegulum strator  -

-doškař-pošívač střechy došky - *attector storiae

-škřidlař, pokrývač břidlicí, syferdecker - *attector lapidis sectili, phtygiarius

-šindelář, pokrývač šindelem - *attector scindulae, cylindriator 

Pokrývači se rekrutovali ale i z klempířů, kteří  střechy plechovali, zejména měděným plechem, viz.  *klempíř, *měďař.

Svůj vlastní cech pokrývači v Plzni neměli.

Polesný -magister silvarum .

Polír - primarius, -i, m. murarium (decurio murarius).

Politik - vir rerum civilium peritus, qui in re publica  versatur).

Polštářník - pulvinarius, -i, m. (culcitarius).

Pomahač - adiutor, -oris, m..

Pomahačka - adiutrix, -icis, f..

Pomocník, sluha - administer, -i, m. (socius, satelles laborarius).

Pomyjce , pracovník odvážející pomeje - abluitor, -oris, m..

Ponocný - vigilamus, -i, m. nocturnus.

Popelář - cinerarius, -i, m..

Popravce - carnifex, -icis, m. - viz kat.

Popružník, popruhář viz *provazník.

Porodní bába, porodní žena - obstetrix, -icis, f. - viz  bába.

Porotce - iuratus, -i, m..

Porybný - [piscinae praefectus, -i, m..

Posel - emissarius, -i, m. (cursor,mumtius, tabellarius).

 -p.radní - nuntius consuli,

 -p.jízdní,poštovní, kurýr, postilion - nuntius  cursorius, veredarius )

 -p.právní - nuntius iudicius.

Postelník - spondista, -ae, m. - viz truhláč.

Postilion - viz posel.

Postřihač - *pannirasor, -oris, m. (pannitonsor)

Byl to řemeslník, který vlastně patřil mezi soukeníky,  protože upravoval v posledních fázích utkané sukno.  Sestřihoval jeho různě dlouhý chlup po předchozích  jiných úpravách, tedy  - teprve až po úpravě škrabáním, čili čištěním od  uzlíků v tkanině zvláštním želískem (Nopeisen), které  prováděl předtím *rejféř - viz tam

- pak po praní eventuelně po apretování a valchováním,  aby tkanina zplstněla zhoustnutím vazby pomocí bičování  strunou knapské střely nebo po proklepávání kladivy v  korytě, což dělal před ním ve valše *valchář - viz tam

- po česání a pročesáváná (drhnutí) nestejných vlasů  sukna pomocí zvláštní česací soukenické štětky z  bodláku (dipsacus fullonum) Od konce 15. století se  k tomu začaly užívat válcové česací stroje..  Teprve pak velikými specielními nůžkami postřihovač  zkracoval délku vlasu sukna. Umění postřihačské se  objevuje u nás hlavně od 14. století. 

Někteří dokládají prvního postřihače, jménem  Miloslava (Myloslauz) už v r. 1339. V té době byl  konšelem.

 Cech si postřihači ustavili s krejčími v Plzni v r.  1491.

 Dnes o postřihačích v Plzni můžete najít obrázek jejich  dílny podle soudobé rytiny z r. 1568 v Národopisném  muuseu Plzeňska.

Poštmistr - stationarius, -i, m..

Potapěč - urinator, -oris, m..

Pozaunér, pozounér - classarius, -i, m..

Pouzdrař viz *soustružník, viz *brašnář, viz tobolečník..

Povozník, forman, vozka - *auriga,-ae, m. (vector, redarius)

Povozníků muselo být v Plzni jistě více. Ze začátku XV.  století známe jménem z nich Mikoláše, který si v r.  1409 koupil dům č. 262, pak vozataje Václava, který si  koupil dům v Malé ulici u kláštera dominikánského.

Vozkové nepatřili k řemeslníkům, Začátkem 15. století  prý jich bylo v Plzni na 30. Na přelomu 15. a 16.  století však v Plzi prý -podle Strnada -byli jen 4.

Podle toho, že pracovali za jednorázovou odměnu, šlo  tedy o živnostníky, služebníky v dopravě.

Pozlačovač - aureator, -oris, m.

 Viz *zlatník, * malíř, * kovář, lištař, ...

Pradlák - *ablutor, -oris, m.

V Plzni dříve existovali jen jako služebníci, ne jako  řemeslníci.

Pradlena , pradlí - ablutrix, -icis, f. (lotrix, lutorissa).

*Prachař, sanytrník, výrobce střelného prachu - *molitor pulveris

Střelný prach byl v Evropě sice užíván již ve  14.stol., ale pro pěchotní zbraně byl vyráběn hlavně až  od 16.stol. Kdy se výroba prachu v Plzni započala , to  už nevíme. Dílnu prachaře v Plzni bychom většinou zprvu  našli na předměstí, hlavně pro nebezpečí výbuchu, ale i  vůli zápachu. Výroba prachu se neobešla bez sanytru, k  jehož výrobě se používala moč, a ta zapáchala.

Prvním prachařem, kterého známe z Knihy počtů m.  Plzně z let 1524-5 , byl Jan Rejt. Podle V. Mentbergera  známe v Plzni prachaře Stanislava Veselého, který se  ženil s vdovou po plzeňském papírníkovi v r. 1652.  Veselý byl "obytným", tj. jen pod ochranou města, ne  měšťanem. Prachařskou provozovnu měl tehdy v papírně u  soukenické valchy na plzeňském předměstí. Odtud však  byla i s papírnou přenesena v r. 1662 na břeh Úslavy,  mezi Lobzy a Doubravkou- viz *papírník. Tam už jako  prachař pracoval Šimon Plešer. Tento mistr se svým  učedníkem zahynuli při výbuchy městské prachárny,  která byla tehdy za plzeňským panským mlýnem.

Zřízení velké prachárny v Bolevci, která vybuchla  14.8.1917 , už nepatří do historie plzeňských řemesel.

*Prakař, pračník, prakovník - funditor, -oris, m.

Vyráběl velké válečné praky. V Plzni nebyl nikdy  uváděn. Viz *tesař.

Praporečník - signifer, -eris, m. (vexillifer).

Právník - iuris consultus, -i, m. (iuris peritus, iurisa  sciens).

 -právní zástupce -actor, apologista, procurator,

 -právní znalec, soudní znalec -pragmaticus.

Preclíkář viz *pekař.

Pregíř - viz *mincíř.

Primátor, primas, starosta, první z konšelů - primas, -ntis, m..

Prknář, výrobce prken, pilař, struhař - *serrator,oris, m. (runcinandi faber, sanarius)

Zprvu se desky a sloupky ze dřeva vyráběly štípáním a  strouháním, hoblováním - viz * struhař. Teprve od 14.  století se k ručnímu řezání prken začaly užívat  tesařské pily "rozvrhovačky" a později, od 15. století  se řezání provádělo pomocí "pilných mlýny" na vodní  pohon. Těžko si lze představit, že by v plzni takové  řemeslo nebylo. Nikde však v Plzni nebo na plzeňských  majetcích není o prknářích ani o pilném mlýně zmínka.  Lze si to vysvětlit snad jen tím, že plzeňské lesní  hospodářství bylo malé a pro výrobu stavebního dřeva  porost nebyl vhodný. Udává se , že Plzeň musela pro  pivovary, řemesla i pro deputátní potřeby dřevo kupovat  z okolních panství. Tak si asi také prkna kupovala z  okolí.

Prosívač a pytlovač mouky - *abrotator,-oris, m.

Byl spíše pomocným dělníkem ve mlýně, patřil tedy spíše  mezi chasu než mezi řemeslníky.

Prstýnkář - *anularius,-i, m. (anulator)

 Specialista zlatníka. V Plzni zmiňován nebyl. Viz zlatník.

*Provazník - *cordarius,-i, m. (restio, restionis fabricator,  restiarius, funator, funarius, funifex,  funificus, funista, funitor)

Jeho předchůdcem byl nejspíše zemědělec nebo rybář,  který si vyráběl sám provazy z vymědlených konopných  vláken nebo lýka. Vznik řemesla provaznického umožnil  až vynález spřádacího provaznického kola.Provazníci  totiž vyráběli i lana ze železných, mosazných a  měděných drátků, popruhy, dratve. Provazníkem specialistou byl např.

-síťař,řešetář - cribrarius, -i, m. - vyrábějící různá  síta, jako tenata, nevody (velké sítě na ryby), řešeta  aj. 

Zdá se, že se mezi plzeňskými řemeslníky objevil  brzo. Těžko říci, zda statistické údaje o počtu  plzeňských provazníků jsou spolehlivé. Nebylo také  nikde vysvětleno, proč jejich počty v druhé polovině  17. století najednou tak klesly. Provazníka uvádí v r.  1524 statistika jen jednoho, ale Kniha počtů m. Plzni v  téže době uvádí dva, Bártu a Palečkovou.

Provazníci plzeňští se řídili vlastními cechovními  artikly , které jim schválila městská rada dne 1578.  Cech je vzpomínán i v r. 1592. Písemnosti o činnosti  cechu z let 1578-1792 jsou uloženy v Archivu m. Plzně.

*Prták, flekýř, švec opravující obuv, příštipkář, švec  vetešník, švec obuvi vetešného, rewléř.  *renovator solutarium ( calceorum), sutor  antiquorum calceorum.

Viz *švec.

Prášek , starší učen ve mlýně - viz *mlynář.

Pregéř , mincíř, který kováním razzil mince , - viz *mincíř.

Prenář - viz *tavič.

*Prýmkař, pasamantář, pozamentíř - *limborarius,-i, m. (limbolarius, posamentarius,  pasamantarius, scricarius)

Z počáteční historie Plzně nic o prýmkářích se nelze  dovědět, protože ani ještě jako specializace  neexistovali. Zřejmě jejich výrobky dělali tkaničníci-  viz tam. Vyráběli prýmky čili posamenty, tkalouny,  oplétané šnůry korálky, perlami, střapce, třásně ale i  jiné ozdoby. Jejich surovinou byly nitě, hedvábí,  chlupy,, bavlna, vlna, konopí, len.

V Národopisném museu Plzeňska najdete z tohoto  vzácnějšího řemesla jen kresbu plzeňského prýmkaře  A.Wälzera, z 19. století.

*Přadlák, předlák, přádkář, přádka, přadlec, přadlíř - *filatista,-ae, c. (filator, netor) 

Připravená vlákna spřádali v přízi - viz *soukeník.  Předli vlákna ze lnu, konopí, vlny, bavlny aj. na  vřetenu.

Museli v Plzni existovat už brzo, jako se zde objevili  soukeníci a pláteníci, kteří jsou uváděni ve  statistikách z let 1400-1420 .

Dochovaly se i zprávy o tom, že plzeňské měštky v  XV. století předly vlastní len, který pak dávaly  tkalcům na zpracování.

Přadlena, předlice - Filatrix, -icis, f.(filatissa,netrix).

Přečitatel - lector, -oris, m..

Přednosta - praetor, -oris, m..

Předseda - praeses, -ntis, m..

Představený -praefectus, -i, m..

Překupník viz *hokynář.

Přesličník , soustružník specializovaný na výrobu přeslic  (colus) - viz *soustružník dřeva.

Převor - prior, -oris, m. - viz klášterní bratr.

*Převozník, přívozník - *carbanista,-ae, m. (portitor, nauta )

V Plzni pravděpodobně existoval, zejména např. u sv.  Jiří, ačkoliv i tam byl široký brod na cestě směrem ku  Praze. Zprávy o něm se nedochovaly. Nešlo však o  řemeslníka, mohlo jít však o živnostníka, protože obec  pronajímala převoz měšťanovi, který si pak na vlastní  převážení najímal čeleď.

Přezák, obchodník s přízí - venditor filorum (lini,lanae).

*Přezkář, třemenář, střemenář - *ferruncarius,-i, m. (feruncator, fibularius)

Není v Plzni vzpomínán. Jeho výrobky mohl řemenářům  zabezpečovat obchod, nebo místní výroba kovářů rinkéřů.  Někdy se tento specialista přisuzuje spíše řemenářům,  jindym ke kovářům. Pravděpodobně nebyl velký rozdíl  mezi ním a kroužkařem (rinkéřem) - viz rinkéř.

Přikrývač - viz *pokrývač.

Přílbař viz *helméř.

Přísežný - iuratus, -i, m..

Příštipkář - viz prták, viz *švec..

Ptáčník - auceps, -ipis,m. - viz *čižbář.

Ptakopravec - viz věštec.

Pujléř , výrobce vypuklých štítů - viz štítař, viz *zbrojíř.

*Puléř, pulérník, čistič, leštič - *politor,-oris, m. (polarer, polirer).

Převážně upravoval nebo čistil materiál nebo výrobky  mechanicky i chemicky

- broušení ( např. drahé kamenů nebo polodrahokamy na  obklady, součástí brnění, aj. ),

 - hlazením pomocí dřevěných hůlek,

 - nebo leštěním, přičemž nejčastěji používali jako  leštidla nehašeného vápna smíšeného s olejem a  pálenkou.

Asi v Plzni jako specialista neexistoval a čištění si  zabezpečovali u svých výrobků zabezpečovali jednotliví  řemeslníci. Cech v plzni pulérníci neměli.

*Punčochář - *pedularius,-i, m. (fabricator tibialium,  fabricator pedulum, tibialifex, tibialista)

Řemeslník, který celkem primitivní technikou pletení  příze vyráběl pomocí háčků a drátů punčochy eventuelně  rukavice.

Punčocháři se objevují tedy v Plzni až po třicetileté  válce, jejich počet narůstá příchodem německých  řemeslníků, produkce jejich je stále zaměřena jen na  místní trh, na zahraniční trhy nepronikají.

 Punčocháři nezaložili v Plzni svůj cech ani  společenstvo.

*Puškař –  *pixidarius,-i, m. (sclopetarius, *bombardifex,  bombardarum artifex, bombardista, bombardarius,  armorum fusor, artifex machinarum, tormentarius) 

Puška nebyla jednotným pojmem, takže ani název  řemeslníka pušky vyrábějícího nebyl jednoznačný.Puška  značila obecně jakoukoli nádobu válcového tvaru, takže  mohla znamenat nádobu na léky, stejně jako ruční palnou  zbraň nebo houfnici či těžké dělo. Přesto mezi  řemesly palných zbraní se názvem ujednotilo, že jen po  "hrubých střelbách", tedy po výrobě děl byl nazván  puškař -

V Čechách první zpráva o železné pušce je z r. 1390.

Napřed pušky odlévali zvonaři, teprve později se z nich  stávají puškaři. Snad až od konce 15. století se jejich  počet, a tak vznikaly nejrůznější hovorky, píšťaly,  tarasky, srubnice, houfnice, kartouny, rychlice aj.  Nejlehčí z nich byla ručnice, ale na tu se zase už  specializovali ručníkáři - viz tam. Drobnější střelba  byla ještě dlouho nedokonalá.

Bohatý soubor této " střelby" máme u nás v Západočeském  museu, kde najdeme i dělo v neohrabaném loži, pušky na  vozech, i pušky většího kalibru. Střílelo se zprvu  koulemi kamenými a později i železnými. Střelba  prachová byla prováděna většinou puškaři samotnými a  jejich tovaryši.  S puškaři se setkáváme nejčastěji v 15. století v  Praze, městský puškař byl ale i v jiných městech.  Víme , že puškař Martin si v r. 1407 koupil v Plzni dům  č. 237/8.Trochu však tehdejší zprávy matou. V Plzni  ještě dnes máme tarasnici z r. 1507, kterou si dali  prý Plzeňští ulíti v Norimberce. Jinde se však dočteme,  že zprávy o válečných úspěších Plzeňanů vedly prý  naopak Norimberské v r. 1506 k žádosti o vyslání  dělolijců z Plzně k nim. Jisto je snad jen to,že  Plzeňští o svá městská děla po dobytí Plzně Mansfeldem  přišli a o puškaři městské artillerie se dočteme až v  r. 1738. Jmenoval se Bernard Treybal.

O cechu puškařů v Plzni není nic známo. O výrobcích  ručních palných zbraní viz *ručnikář.

Puštědlník, lazebník, který sekal žílu a pouštěl krev - viz  *balneator, qui sanquinem minuit,  Viz *lazebník .

Pytlák - praedo, -onis, m. ferarum.

R

Rada - consiliarius, -i, m.,

 R, soudní -judicialis, -i, m.,

 R. tajný - arcanus, -i, m..

Radní - senator, -oris, m..

*Rajféř,rejféř - viz *postřihač.

Ranhojič, ranlékař - cirologus, - i, m. (chirurgus, sanator  vulnerarius.

Ranlékař-: chirurgus, cirologus, cirulgicus,  chirologus  něm.: Wundarzt@LH 6

Ras - viz pohodný.

Ratajčík , oráč - viz oráč.

Ratištník - hastilarius, -i, m.

Soustružník dřeva , specializovaný na výroby ozdobných  ratišť, tyčí k praporcům a ke kopím.

Reflér, reflíř, opravář starých bot - viz *prták.

Rentmistr - reddituarius, -, m..

Rinkéř, rynkéř, kroužkař, přezkař - *annularius, -ii, m.

Vyráběl i upevňoval na pásky kroužky, přezky,  pravděpodobně vyráběl i řetězy a jiné kovové výrobky.

Patřil ke specialistům kovářů, viz *kovář, viz  *přezkář. V Plzni připomínán nebyl. - Viz též *přezkař.

Robenec - viz pachole.

Rodšmíd (rotšmíd, mědilijec ) - cuprifusor .

Odlévali z mědi  nejen umělecká díla, sochy, ale i zvonce, hmoždíře,  střelné pušky, klepáky, rolničky, zvonce na  koně, kotlíky, prsteny a jiné drobné zboží, kterému  Němci říkali Geschmeide, dnešní šmejd. Viz kovolijec.

Rolničkář - tintinabuli fusor.Viz rodšmíd, viz kovotepci.

*Rolník (venkovan) - viz též *zemědělec – *agricola,-ae, m.(agricultor, agrarius,  gellarius, rusticus, arator, colonus, ruricola ?  zappator)

 -malorolník - mansionarius,-i, m. (bonitor)

 -statkář

*Rourař (rúrař, rourník, trubák, trubař) –

1.odléval roury kovové, viz *kovolijec - *syphgunculus, -i, m. ( canaloium fusor) 

2. vrtal roury ze dřeva, viz *tesař -  *aquaeductor,-oris, m.

3. zastával práci instalatéra, budoval vodovody,  vodárny. Např. rúrař Jindřich, ze Starého Města  pražského, zbudoval v r. 1532 plzeňské mlýnské strouhy  na konci Pražské ulice vodárnu s věží, zpevňující  městské opevnění. Z její nádrže se dřevěnými vrtanými  rourami vedla voda do jedné městské kašny, později do  čtyř kašen na náměstí. Rouřař musel také stavět  soukromý vodovod oana Černého na Litickém předměstí  v r. 1591.

*Rozárník, růžencář, paterník -  *globularius,-ii, m. (fabricator coronarum  rosacearum)

Byl to výrobce růženců, v Plzni to byl nejspíše  specialista soustružníka dřeva.

Skoro nic o něm nevíme a tak se dá jen předpokládat, že  dělal kuličky růženců dřevěné. Nezdá se pravděpodobné,  že tento plzeňský řemeslník produkoval růžence ze skla,  které byly vyráběny v páteříkových skelných hutích na  Šumavě a později z měst jen snad v Praze .

Rozhodčí - arbiter, -ri, m. (arbitraticus, iudex).

*Ručnikář, puškař - pixidarius,-ii, m. (fistularius, sclopetarius,  glandarius)

Ze zbraní větší střelby, tedy z děl, se teprve později  vyvinuly ruční palné zbraně a na jejich výrobu se  specializovali zámečníci-ručníkáři. Ti vyráběli  hákovnice a píšťaly, které museli obsluhovat při  střelbě dva lidé. Jeden zbraň držel a druhý zapaloval.  Ručníkář musel umět dílo odlévat, vrtat,kovat brousit,  pilovat a často tloukl i prach. Většinou však mezi ním  a puškařem nebyl rozdíl, jen ve velikosti poušky. V  městech malých jeho práci často musel zvládnout i kovář.

 V Plzni nebyl ve statistikách ručnikář dlouho uváděn.

 V Knize počtů m. Plzně 1524-5 se dozvíme, že  Jílek Linhart ztratil starou ručnici při své cestě do  Uher a nechal si udělat novou, ale nepíše se kým a kde.  Nejspíše to bylo v Berouně, odkud v polovině 16.  století Plzeňští ručnice objednávali. Byl tam už cech  ručnikářů, v němž byl i plzeňský dodavatel Jan Roháč.

*Rukavičkář, rukavičník -  *chirothecus,-i, m. ( chirothecarius,  cirothecarius, digitalarius, manipularius,  manticularius, manticapio)

Pletení rukavic na jehlicích bylo dávno prováděnou  prací venkovských žen. O tomto díle svědčí u nás třeba  dochovaná pletená rukavicesnad ze 13.století, nazývaná  rukavicí sv. Vojtěcha.

Rukavičkáři byli výrobci textilních rukavic, ať už  šitých ze sukna nebo pletených. Patřili tedy spíše jako  specialisté k soukeníkům. V literatuře se ale uvádí, že  rukavice někdy i šili krejčí i kožešníci. Plechové  rukavice arciť vyráběli jako součást brnění platnéři.

O rukavičkářích jsou v Plzni zprávy oproti jinde dost  pozdní. O jejich cechu de nejsou zprávy vůbec žádné.  Později byli sdruženi s knihaři, kloboučníky,  fotografy, ozdobníky a výrobci hracích karet ve  společenstvu č. XIII, které vzniklo v r.1887. Od 1930  pak byli členy nového společestva s knihaři,  bandažisty, ozdobníky aj. Informace o tom jsou uloženy  v dokumentaci společenstev v Archivu m. Plzně z let  1928 - 1949.

Růženečkář, růžencář, patrník viz * rozárník

*Rybář - *piscator,-oris, m. (captor).

Nebyli to řemeslníci v pravém slova smyslu, ale je  nutno některí z nich za řemeslníky považovat, protože v  r. 1592 je uváděn v Plzni jejich cech,  Rybáři jistě lovili ryby v plzeňských řekách a  později i rybnících někdy vidlicí se zpětnými háčky  (krongle, čeřenem, sakem, keserem, sítí, nebo dokonce  nevodem, což byla veliká síť až 50 m dlouhá a na l,5 m  široká). Na trhy prodávali nejen jimi chycené ryby, ale  později i dovážené ryby z ciziny, tedy jako i v Plzni  zmiňovaní obchodníci *herynečníci, slanečkáři. Spotřeba  mořských ryb byla dříve velká, zejména v období půstu.  I mimo postní čas smělo být maso na stole prakticky jen  v neděli, pondělí, úterý a čtvrtek.

Někteří rybáři jsou uváděni i podle druhy ryb jako  specialisté, např. sumečník.

Údaje o plzeňských rybářích nejsou zřejmě spolehlivé,  protože nejsou uváděni ve statistikách, které zahrnují  jen řemeslníky pracující uvnitř hradeb. Ten údajně  jediný v r. 1524 se jmenoval Kryštof.

Rybáři asi už od r. 1300 většinou bydleli v domcích  čtvrti Rybáře pod hradbami na levém břehu mlýnské  strouhy pod klášterem františkánským a Pražskou branou.  Zprvu jich bylo v Plzni hodně. Jako snad první je  zaznamenán v Plzni rybák Trojan v r. 1347, když dostal  povolení zřídit si na městišti obecním za chorem  Františkánského kláštera při řece Ouhlavě rybníček. Od  16. století však o rybářích písemností mizejí, i když  měli jistě dost práce v později budovaném plzeňském  rybničním systému- viz *rybníkář..

Literat.: Bělohlíávek, M.: Obchod rybami ve staré  Plzni. 70.let plzeňských rybářů, Plzeň. 1. rybář.  spolek v Plzni 19?? , s.45-46.

*Rybníkář, stavitel vodní - *stagnarius,-i, m. (architector stagni,  piscinarius)

Musel existovat v Plzni před r. 1461, kdy byl po koupi  Bolevce podle A. Zemana založen velký bolevecký rybník,  jako pilíř tamní rybniční soustavy. Již od 13. století  bývaly v Čechách totiž budovány v nejbližším okolí měst  umělé vodní nádrže, později dokonce i ve větších  zahradách na předměstí, protože sloužily k přechovávání  ryb, kterých se spotřebovalo v dobách postu mnoho.

Symbolický vztah Plzně k rybníkářství můžeme vidět v  tom, že nejcenější dílo naší staré hospodářské  literatury v oboru rybníkářství napsal plzeňský rodák  Jan Skála, později titulovaný jako Jan Skála z  Doubravky a Hradiště (1486-1553) Název Dubraviova díla  z r. 1547 byl " De piscinis et piscium...". Od r. 1568  do 1590 je jako plzeňský konšel vzpomínán Plzák Z.,  který stavěl rybníky

K rozkvětu rybníkářství dochází i v druhé polovině 16.  století, kdy jsou rybníky s racionálním chovem ryb  zakládají na sedlákům vyvlastněné orné půdě.Po velkém  bolevecském rybníku byla vytvořena celá rybniční  soustava ll rybníků ( Borek, Vorlík, Vydymáček,  Kamenný,m Šídlovský, Nový, Volšinka, Barchan, Klenovec,  Nad Klenovcem). Podobně v té době vznikaly kolem Plzně  rybníky i v Pod Všemi Svatými, v Černicích, na  Kokocku, rybník Drahotín, u Druztové a jinde.

 Literat.: Jan Dubravius: De piscinis . 1547.

Rychtář - iudex, -icis, m. ( praetor, scultetus).

Rytec - viz *řezáč.

Rýmař - viz řemenář.

Rynkéř viz rinkéř.

Ř

Řečník - rhetor, -oris, m. (orator).

Ředitel kůru - regens, -tis, m. chori.

*Řemenář (vyráběl řemeny z kůže, tak že někdy si konkuroval s  pasířem, ševcem nebo koželuhem) - * coriarius,-i, m. (amentarius, corrigiarius,  criarius, ephibarius, ephippiarius, lorarius,  zingulator, cingulator)

Jako jeho specialista je uváděn střemenář, třemenář,  sponkář, který zhotovoval spony na řemeny. -  *pustuarius,-i, m. (feruncator)

Kdy vznikl cech řemenářů Plzni se již neví. V r. 1644  dostal jejich cech potvrzení artikulí plzeňským  purkmistrem . Písemnosti o cechu z let 1689-1826 jsou  uloženy v Archivu m.Plzně.

*Řemeslník - *faber, -i, m.(fabricator, operarius, operator, opifex)

Řemeslník nižšího řádu, námezdník, nádeník - cerdo,-onis, m.  (opifex infimi gradus, lucrio, operarius, operator)

Řešetář - viz *sítař.

Řetězář (řetízkář) - catenarius, -i, m. (anularius,  toprquium faber).

*Řezáč (řezbáři,rytec) - *sculptor,-oris, m.(scalptor, incisor, fictor,  caelator, formator).

Řemeslo mělo velký rozsah specialistů, zejména podle  zpracovávaného materiálu. Nadto se někdy zaměňovalo se  soustružníky. Vyskytuje se zde více specialistů pod  různými názvy, zejména např. řezáč

 - Ř.dřeva

 - Ř.dřevěných forem, např. pro kuchyňské kachle *scalptor ligni

 -Ř.dřevorytec, který nejdříve vytvářel jednoduchý  černobílý obraz bez mezistupňů v odstínech-  dřevořez, který byl znám už starým Egypťanům a

 Čiňanům. Teprve od 16. století se rozmnožuje  dřevoryt - *xylographus

 - Ř. obrazník - hotovil dřevěné plastiky

 -Ř kamenů, drahokamů, polodrahokamů - gemmarius

 -Ř. kovů

 -Ř.zlatník - aurifex

 -Ř.ciselér,zdobící kovové předměty, zejm. zbraně  anagplypharius, caelator,

 -Ř.mědi, měďorytec - cupriscalptor

 -Ř.pečetidel, medailí, kolků , raznic k ražbě mincí  fabricator sigillorum.

 Množství materiálů opracovávaných rytci samozřejmě ani  ve středověku nekončilo ani řezanou kostí, slonovinou,  jantarem, ani sklem aj.

Řezbářů resp. rytců nebylo podle statistik v Plzni  mnoho, nezaložili zde ani cech. Ze živnostenských  společností byli sdruženi ve Společenstvu živností  kovy zpracujících v Plzni, jehož dokumentace z let  1892-1949 jsou yuloženy v Archivu m. Plzně. Řezbáři  dřeva se sdružovali ve Společenstvu bednářů v Plzni,  jejíž dokumenty jsou v Archivu m. Plzně uloženy pouze  za léta 1942-1949.

V Národopisném museu Plzeňska se uchovávají plzeňská  pečetidla, měšťanská i cechovní, a soubory otisků  městských a obecních pečetidel bývalého plzeňského  kraje. Dále jsou zde exponáty z prací řezbářů a  soustružníků dřeva

Literat.: Linhart,J.: Řemeslo, kde se nesmí vyskytnout  hřebík ( plzeňské umělecké řezbářství). ND 47, 1941, č.  131, s.4.

Štiess, B.: Z domácích dílem plzeňkých  řezbářů 15. a 16.století. Čas. společ. přátel  starožitností 58, 1950, s. 229-233.

Řezbář - viz *řezáč.

*Řezník - *carnifex,-ficis, m. (beccarius, carnarius,  laniarius,laniator, lanio, macellarius,triparius)

I když delší doby po založení města byli měštané  schopni se zásobovat masem vepřovým a drůběžím, stávalo  se řeznické řemeslo brzo nezbytným pro výsek hovězího  masa, které nebylo možno rychle zkonsumovat resp.  uchovávat na delší dobu.Řeznické řemeslo upevnilo svou  důležitost zejména v 13. až 15. století, kdy spotřeba  masa stoupala. Prodej masa se přesunul do masných  krámů (maccella carnium), v nichž se směli prodávat jen  místní, ne tedy přespolí řezníci.

Mezi řezníky v městě a řezníky v okolí se stále  zvyšovala velká řevnivost. Nakonec domácí řezníci  prosadili, že přespolní, tzv. huntýři (huntlíři) směli  přivážet na voze (huntu) a prodávat maso ve městě jen  na týdenních svobodných trzích. Dokonce měli prodávat  jen maso solené a uzené. akonec to musel rozhodnout sám  král Vladislav roku 1490, že huntýři smějí maso  prodávat jen v sobotu a měšťané že musí pro ně dát  udělat krámce. Nakonec však v r. 1515 byl však všem  huntýřům povolen svobodný trh všech druhů mas.

 Postupně se vytvářela u řezníků i dílčí  specializace, např.

 - koňský řezník - equicida,

 - sádelník, lojovník - arvinator,

 - drobníci, drštkaři , kteří zpracovávají zvířecí droby

 - šlachtýř - corporicida,

 - uzenář, který strojil maso uzené nebo slaninové -  *arvinator, arvinarius, salsamentarius,  -

 - židovští řezníci, zabíjející dobytek podle zvláštních  rituálních předpisů (košerování)

Řezníky známe v Plzni již od r. 1339, kdy jim  potvrdila městská rada jejich práva. V r. 1334 vzpomíná  se zde řezník Miloslav , tehdy jako plzeňský konšel.  Značných výsad se řezníkům dostalo v Plzni od krále  Jana Lucemburského r. 1341. Informace o cechu řeznickém  z let 1339-1854 jsou uloženy v Archivu m.Plzně.

Až do 1392 sekali a prodávali maso ve vlastních  krámech (lavice), které stávaly na náměstí kolem  kostela. Pak byly vzhledem k chystanému přesídlení  krále Václava IV. do Plzně krámce zbořeny a umístěny v  masných krámech v hradbách u Pražské brány.

Liter.:

 Cechovní památky pořádku řeznického v Plzni. PL 37, 1901, č. 161, s. 1.

Lábek,L.: Plzeňští řezníci v minulosti. Pamětní  spis Společenstva řezníků a uzenářů v Plzni, Plzeň  1929.

S

*Sanytrník -  *salitor,-oris, m.

 Výrobce ledku, kdysi převážně jen pro výrobu střelného  prachu. Viz prachař.

*Sadař - *arborator,-oris, m. (arboratorius, arbustarius)

Nešlo o řemeslníka, i když zahradníci někdy byli mezi  řemeslníky byli považováni.Viz *zahradník.

Sádelník - arvinator, -oris, m. - viz *řezník.

Sazeč - *typographus,-i, m. (caelator typorum).

 Viz *knihtiskař.

Sběrač hadrů, hadrář, hadrlump. Lumpensammler - *qui panniculos colligit

 Sběrač hadrů pro výrobu papíru, tedy obchodník. Nepatří  mezi řemeslníky. Sedlák, hospodář - *agrarius, -i, m. ( agricola, agricultor)  Viz *rolník

 -S.celoláník - lanearius,

 -S.půlláník - semirusticus,

 -domkář -casarius, gazarius

*Sedlář - *sellator,-oris, m. (sellarius, corrigarius,  criarius, ephibarius, ephippiarius, l orarius,  sedator) 

V dobách, kdy většinu rychlé dopravy zabezpečoval  kůň, bylo to řemeslo jistě potřebné. Nad kvalitou sedel  a postroji u nás se už pozastavil v r. 965 Čechami  projíždějící Arab Íbrahím ibn JakúbI. Řemeslo vzniklo  dávno z řemesla ševcovského, ale požadavky na kvalitu  výrobku si vynutily i u nás od 14. století jeho  osamostatnění,a to tím spíše, že vznikala i další  specializace řemesel jízdu na koni zlepšujících a se  sedláři se prolínajících jako např. třemenář, přezkař,  udidlník, uzdař aj.  Kromě výroby sedel však také vyráběli chomouty,  potahovali kůží i nábytek, sedadla na vozy, holstra k  ručnicím aj. Spolupracovali s lukaři i s taškáři.

V Plzni asi poprvé byl zaznamenán v listinách sedlář  jménem Oldřich v r. 1377, protože byl tehdy konšelem.  konšela už v r.1377.

Od 1488 byli sedláři členy společného cechu se  zámečníky, brníři, nožíři, mečíři, konváři a uzdaři.  Několik zpráv o tomto cechu z let 1724-1803 se  dochovalo v Archivu m. Plzně.

 V Národopisném museu Plzeňska si můžete prohlédnout  sedlářské nářadí i j      ejich výtvory, rukopis cechovních  pravidel a sedlářských průpovědí.

Sekář obilí - messor, -oris, m..

Sekerník -  *securifaber,-bri, m.

Jde o sekerníka- tesaře ve mlýně. Sekerník Mikuláš a  Jakub byli uváděni v Plzni mezi konšeli od r. 1326. Senař, pícník. - pabularius,-i, m. (pabulator).

Síťař, pletař, řešetář -  *cribrarius, -i, m. (retiarius, reticulator)

 Patřili mezi provazníky. Někdy se síťaři dále ještě  dělili na

 -nevodáře, co robili sítě-nevody na lovení ryb,

 -tenetáře, co vinuli tenata na lov zvěře a ptactva.

 Je dost divné, že byli uváděni v Plzni v době, kdy už  zde rybářů bylo málo a naopak, že nebyli nikde  zaznamenáni v počátečních dobách, kdy v Plzni rybářů  bylo velký počet. Pravděpodobně byli dříve  zaznamenáváni jako provazníci.

Nejspíš byli organizováni v Plzni v cechu provazníků,  kterému městská rada potvrdila cechovní artikule v r.  1578. Dokumenty z let 1578-1792 o tomto cechu jsou  uloženy v Archivu m. Plzně. Později patřili provazníci  do Společenstva smíšených živností, o němž jsou uloženy  v Archivu m. Plzně za léta 1932-1948.

Skalník viz *kamenolamač.

*Sklář, sklenář - *vitrarius,-i, m.(vitrator, negotiator vitreorum,  vitrifactor, vitrofex).

Lidsto zná sklo už tisíciletí. Mezi nálezy z  egyptských hrobů z doby asi 3.500 let př.Kr. jsou  skleněné perlym svědčící o primitivní výrobě skla.Už v  době před založením Plzně se zřejmě už výroba skla  usazuje jen v místech s dostatkem křemičitého písku,  takže v Plzni

Nenajdeme  skláře *vitrofex,-ficis, m.,

  Najdeme sklenáře  *vitreator,-oris, m.

 O sklářích se zde jako o vyjímce mluví až hodně pozdě  (viz Jeikalova sklárna v Plzni).

V Plzni byli naopak sklenáři poměrně brzo, i když jen  z pouhého jejich názvu názvu nezjistíme, jak  fungovali. Nejspíše to byl

 - zasklívač oken vsazováním skleněných koleček do olova 

 -malíř na skle - pictor vitrarius,

 -foukač skla -vitrifactor,

 -šmelcník, který připravoval zlatníkům ze skla email  a smalt (šmelc) - vitri metallici fabricator,  liquescator

 -zrcadlář, zrcadelník - captoprix.

Čekali bychom sklenáře v Plzni dříve, když už papežský  legát Aeneas Sylvius chválil ve 14. století , že v  městech a městysech, dokonce i na vesnici u nás vniká  světlo širokými okny a uměle vyrobeným sklem. V r. 1524  uvádění dva sklenáři se jmenovali Bašta a Vašek.

Sklenáři v Plzni měli své cechovní artikule, které  byly potvrzeny v r. 1755 a dochovaly se v Archivu m.  Plzně. V Národopisníém museu Plzeňska lze vidět znak  plzeňských sklenářů z r. 1818 a barevné vitráže oken od  sv.Jiří.  Literat.:

Štiess, B.: Jeikalova sklárna v Plzni.  Čs.sklářská revue, 3, 1950,č.11, s. 12.

Sklepník, číšník viz *krčmář.

Skokan - viz tanečník.

Skoták - viz pasák skotu

Skřidlař - viz *pokrývač břidlicí..

Sládek - viz *pivovarník.

Sladomel, mlynář sladu viz *mlynář.

*Sladovník, výrobce sladu - *brassiator,-oris, m. (brasseator, braxiator,  braxator, braccator, brasearius, brassator,  braxatorius, praxator, praxatorius, polentarius)

Pivo vařil pivovarník,sládek. Pro vaření piva potřebný  slad však museli zabezpečovat sladovníci. Sladování se  provádělo mimo pivovar v prostorných sladovnách, někdy  třeba jen primitivně humně, což byl ve stodole i krytý  lat. Sladovníci se starali, aby rozprostřené navlhčené  ječné nebo pšeničné zrno vzklíčilo a přitom uvolněné  enzymy rozložily škrob na zkvasitelné cukry. Pak ve  hvozdu (aridorium) naklíčený slad se vysoušel na  lískách, aby ho bylo v mlýně možno semlít.  Sladovníci byli podle J. Strnada v letech 1400-1420  nejpočetnějším plzeňským řemeslem. Pracovali jak uvnitř  města, tak zejména na předměstích v 26 sladovnách.  Postupně jejich práci přebírali pomocní pracovníci a  centralizované provozovny, takže jejich počet v Plzni  klesal. 

Prvním sladovníkem citovaným v listinách byl asi Václav z Chřelenic, měštěnín plzeňským, který odkázal svou  sladovnu jinému sladovníkovi, Šimonovi. V r. 1436 se  stal sladovník i konšelem, sladovník Filip odešel v r.  1466 dokonce s úřadem velvyslance do Vratislavi.

O cechu sladovnickém jsou v Archivu m. Plzně informace  z let 1648-1810. Cech sladovníků je však v Plzni  vzpomínán mnohem dříve, už v r. 1592, ani to však není  datum vzniku jejich cechu.

Slanař, slanec, obchodník solí - viz *solař.

Slanečkář - viz *herynečník.

*Slevač, kovolitec, kovolijec, tavič, hutník, šmelcíř - *metallfusor,-oris,m. (qui metalla liquefacit et  fundit, fusor, artis fisariae magister)

Byl to řemeslník, který už měl při založení Plzně  sedmitisíciletou tradicí. Poprvé se snad tavila měď z  rudy a snad i olovo v Anatolii. Asi prý tisíc dalších  let trvalo, než se začala měď odlévat do forem, čistit,  mísit a jinak upravovat. Totéž se postupně dělo i s  tavením a sléváním jiných kovů, což vedlo ke vzniku  mnoha nových řemesel, líšících se podle

 - kovu, např.  -stříbrník šmelcíř -argentifusor, argentiardens,

 -zlatolijec - aurifusor, auricremator,

 -cínař, ciníř -stannifusor,

 -slevač železa -ferrifusor,

 -měďilitec -cuprifusor.,

 - výrobků, např.  - konvář -canulator,

 - puškař - pixidarius,

 - výrobce děl - pixidarius, bombardista,

 - zvonař - campanarum fusor,

 - sochař - sculptor,

 - rourník, rourař - canalium fusor. 

Vlastní cech slevači v Plzni neměli, teprve v minulém  století byli sdruženi ve Společenstvu živností kovy  zpracujících, o němž písemnosti jsou za léta 1892-1949  uloženy v Archivu m. Plzně.

Slupník, slupný - *vectigalarius, -ii, m.

Nešlo o řemeslníka, ale o městského úředníka, vlastně  celníka, který vybíral na výtoni poplatky za všechny  viktuálie, které se po zemi i po vodě do slupi  přivezly.

V. Vojtíšek našel opakovaně slupníka Jakuba mezi  plzeňskými konšeli od r. 1459.

Služebník - *famulus,-i, m. (administer, apparator,  apparitor, apparatorius, aminister, accensus,  ministerialis, assecla),

Nepatřil mezi řemeslníky, jen někdy mezi živnostníky  nebo mezi pomocníky řemeslníků, mezi chasu. Většinou je  vzpomínán prostě jen jako  -soukromý sluha, pomocník -jako např.

 -S.pracující v kuchyni - focarius, culinarius,

 -S. nosící zbraň, panoš - armiger,

 -Služka (služebná, služebnice, děvečka) - *ancilla,-ae, f.(abra, ministra, famula, obsequa,  serva)

 - S.pracující v kuchyni - focaria,(culinaria),

 Zvláštní skupinu služebníků představují služebníci  městští, někdy samostatné živnosti, jindy nájemci  městských majetků a zařízení. Mezi ně v různých dobách  patřili

 -varhaník- orgasnmoedus, -i, m.

V r. 1591 např. Varhaník Jiřík měl byt v obecní  lázni, ale dostal výpověď, protože tam přehlížel v  lázních všelijaké " neřády " v lázni a jedna jeho dcera  se tam dokonce zkazila. Varhaník v hněvu prý prý  tvrdil, že víc by takovejch bylo jhako dcera jeho. A  tak za urážlivá slova ještě byl poslán do šatlavy.

 -správce školy - praeceptor, magister,

 -zvoník -aedituus,

 -městský lékař - physicus,

 -mlynář - molitor, pistor,

 -kuchař městské kuchyně -coquus

-rathouzský šenkýř -caupo curiae,

-rathouzský šafář - vilicus curiae,

-branný,který se staral o vězně zavřené v městských  branách -portitor, lanitor, ostiarius,

 -ponocný, který dbal na bezpečnost před ohněm -vigil,

 -strážný - custos,

 -kat - carnifex.

 -hrobník -sepultor, fossor, foscator, tumbarius,  vespillio, vispillo

-obecní pastýř - pastor civitatis,

 -městský písař - notarius civitatis,  -soudní sluha - lictor.

 Těžko zařazovat v této skupině i jiné pracovníky, např.

 -řečník, advokát - prolocutor (jako znalci práva vedli  pře pro své zákazníky před soudem . V letech 1400-1420  jich uvádějí statistiky v Plzni 5.

 -zvačka - invitaria.

*Směnárník - *cambiator,-oris, m. (argentarius, auricampsor,  cambitor, campsor, exercitor argentarii,  mensarius, nummularius, trapezita)

*Smolař, pkelník - *picarius,-i, m. (picariator, ollifex)

Vedle kolomazi a dřevěného uhlí se dala získávat smůla  i při suché destilaci dřeva v milířích, resp ve  smolných pecích. Muselo však s do pece dát dřevo  smolné, i pařezy smolné, i pryskyřice vytékající z  nařezaných stromů.K rozpouštění pryskyřice sloužil  měděný kotel, který byl obezděný nad ohništěm .Smolu  potřebovali hlavně bečváři na smolení sudů, pkelníci na  smolení dřevěného nádobí,černou smolu chtěli ševci na  smolení dratví.  O řemeslo tomto se v Plzni žádné hodnocvěrné zprávy  nezachovaly.

Smraďař - viz *koželuh.

Snovař - textor, orids, m. telae - viz pláteník.

*Sochař - *sculptor, oris,m. (statuarius, fictor)

Sochařství muselo mít při výstavbě Plzně závažnou roli  tvorbou volných plastk už v době  předhusitské.Pravěpodobně zde byla sochařská dílna,  která se poodílela na výzdbě i hlavního oltáře  arciděkanského kostela s madonou z r. 1390.

Literat.: Lábek, L.: Plzeňské sochařství v minulosti.  ČD 6, 1917,č. 54

Sokolník - auceps, -iotis, m. (aucellator).

*Solař, slanař, slanec - *salinarius,-i, m. (salifex, saliator)

 Nešlo o řemeslníka, ale o obchodníka solí.

 V Plzni se vzpomíná r. 1400 konšel Mikuláše s  pojmenováním Slanecs, což připouští, že šlo o solaře.

            Literat.: Mádr, F.: Plzeňská solnice. MS 16, 1934, s.65

Soudce, sudí, rychtář, cudař - iudex, -cis, m. (arbiter).

S. dvorský - i. curiae,

 S. krajský - i. provincialis,

 S. zemský - i. terrae, cudarius, sudarius,

 S. vyšetřující - inquisitor,

 Rychtář trhový - i.forensis.

Soudní znalec - pragmaticus, -i, m..

*Soukeník, suknař - *pannifex,-ficis, m. ( pannarius, pannifactor,  panniparius).

Šlo o výrobce suken, které nesmíme zaměňovat s  obchodníky se suknem (suknakroječi), ani s postřihači,  kteří utkanou textilii zušlechťovali.

Soukeníci patří k nejstarším řemeslům u nás, už je k  nám povolal Přemysl Otakar II. z Flander. Proto jejich  delší rozvoj si vynutil rozsáhlou dělbu práce a větší  specializaci, takže soukeníka někdy zaměňujeme s jinými  řemeslníky pod nejrůznějšími názvy specialistů, jako  např. 

1.      *vlnař, podílel se na výrobě příze - *lanifex,-ficis, m. 

Protože o více vzájemně se prolínajících operací,  setkáváme se i s dílčím pojmenováváním

 -vlnař , který čistil surovou vlnu

 -*mykač, krampléř, kutnéř - rozvolňoval (mykal) vlnu

 -česáč příze,brdař

 -přadlák, předlák - filatista- který spořádal vlnu v  přízi

 2. *tkadlec, který zabezpečoval vlastní výrobu  textilie, tedy soukání, skaní, snování, šlichtování  a tkaní  *textor,-oris, m. panni (pannifex, pannarius,  pannifactor, panniparius)  a musel být asi opři tehdejší konkurenci zdatný, aby  utkal

-sukno české, hostinské, vejmetné, stoupené, pankart,  šeř,vlčky, koumary, štamety, lindyše, astrodomské,  lejdyše, fladerské, anglické, šiftuch

-samet (aksamit), nebo planý aksamit zvaný buršet,  nedokonalý aksamit na hedvábné osnově felbu,

 - šamlat ze srsti velbloudí

 - z hedvábných látek firet, nebo fleret nebo  štepsejd, užívané zejména u kaničkářů, nejhladší  hedvábnou látku atlas, polohedvábný cendelín nebo  cendrdot, hedvábný karmazin, nebo ormesin,  nejjemnější látku hedvábnou na roušky, zvanou paučník  na roušky, hedvábný brokát s vetkanými nitěmi  stříbrnými a zlatými, šilhéř,hedvábnou tureckou látku  tafat, lehčí hedvábnou látku tiketa

 - zejména však smíšené tkanina, např.

 . barchan,bavlněnou látku na lněné osnově

 . cvilink , smíšený ze lnu a bavlny

 -. haras, z vlny ahedvábí

 . kanafas ze lnu, bavlny a hedvábí

. - mohér z vlny a hedvábí

3. zušlechťovač suken, zejména

 -barvíř - colorator, tinctor

 -postřihač, rejféř - pannirasor, pannitonsor

 -valchař, valeč, vlchař - fulo

 Mezi prvními soukeníky v Plzni byl v r. 1344 listinou  vzpomínaný Pertold Rubáš, v r. 1379 plzeňští konšelé  soukeníci Martin a Blahuta. Soukeník Blahuta je uváděn  v plzni i proto, že v r. 1380 podnikl pouť do říma.

V Plzni jsou soukeníci dle Z.Wintera uváděni již ve  sdružení v r. 1380 se zámečníky. Byli tehdy v Plzni  jedním z nejpočetnějších řemesel.  Své soukenickém rámy měli u nás na Skvrňanské  předměstí v místě pozdějších pětatřicátých kasáren.  Soukenické valchym byly při vodní strouze na severním  předměstí a sahaly až k panskému mlýnu. Soukenické rámy  (tentoria pannificum) se do válek husitskývch  připomínaly spíše u Kozova mlýna, tedy v místech  dnešního Pekla. Valchy, protože zaujímaly větší  prostor, využívaly částí městského příkopu.  Sukna prodávali suknakroječi, zprvu na náměstí kolem  kostela sv. Bartoloměje v lavicích soukenných. Krámců  těchto je v r. 1418 vzpomínáno zde na 14.

Plzeňská sukna mívala dobrou pověst. Svědčí o tom  např. i hodnocení jejich kvality zm r. 1461. Proto  Oldřich Rožmberský přikazoval, aby žádné roucho odjinud  na prodej do Soběslavi nebylo voženo kromě plzeňského  pravého a předního s pečetí. Bílé sukno se z Plzně  vyváželo zejména do Bavorska, a ještě dále, i do  Italie. Plzeňské sukno bílé bylo pro cizinu lacinější  než jiné druhy a šlo dobře na odbyt. Tržními stanicemi  byl Nördlingen a Linec. Proto někteří plzeňští  soukeníci byli bohatí a byli mecenáši. Např. Vít  soukeník v druhé polovině 15. století dal na svůj  náklad vypracovat nádherně iluminovaný graduál.

Koncem 15. století však všeobecně u nás ztrácí  soukenická výroba na prestiži, protože zatím neobstála  v soutěži s dováženými přepychovými látkami u  módychtivých měšťanů.

Proto se objevují i další  specializace

 -mezuláníci - vyráběli látky napůl ze lnu a bavlny

 -cajkaři -zporacovávali od 18. století vlněné barevné  látky jako barchan a kamelot

Informace o soukenickém cechu z let 1661 - 1843 jsou  v Archivu m. Plzně.

 Liter.:

Mádr, F.: Soukeníci v Plzni, valcha, rámy.  Čes.Deník 1914, č.151, s. 5.

Schiebl, L.:Měkteré zprávy o plzeňských  soukenících. Plzeňsko 15,1933, s. 56-57.

 O plzeňském soukenictví. ND 49,1943, č.201, s. 4

*Soustružník dřeva, struhadlník, příbuzný obor řezbářů -  *tornarius,-i, m. ( torneator, excussor).

Z mnoha různých druhů výrobků (lžíce, šachovnice,  korbele, kuželky, pouzdra, krabice- tvořidla, talíře,  mísy, necky, přeslice, vřetena, kalamáře, ratiště -tyče  k praporcům aj) se uvádějí pod samostatným jménem  někteří spacialisté:

 -číšar,pohárník - calicarius, califex,

 -lžíčař, lžíčník - coclearius,

 -řezač mis, okřínů - scutellarius, scutellifex,

 -růžencář, paterník - fabricator coronarum rosacearum ,  paternosterifex

 -loutečník, vyrábějící loutky - pupparius

V Plzni byli soustružníci pro svůj malý počet  sdruženi v cechu se zámečníky a jinými, jak je citováno  v r. 1592.

Spělač viz *šrotéř.

Spisovatel - scriptor, -oris, m..

Sponař - pustuarisu, -i, m. - viz *přezkař.

Správce - albergarius,-i, m. ( vilicus, administrator,  oeconomus,..

Srpař - falcarius, -i, m. - viz *kovář.

Starosta - viz primátor.

*Stavební řemesla Obor zahrnuje velké množství řemesel, která se  samostatně nebo pod vedením stavitele na výstavbě  podílela - viz -*stavitel, architekt huti.

Podíl jednotlivých řemesel byl jistě různý, když šlo  o nákladné chrámové nebo královské stavby, pro něž byly  vytvářeny stavební hutě, nebo když šlo jen o stavby  domů a hospodářských staveb. Mnohdy mezi nimi nebyl  dělán velký rozdíl, zejména mezi kameníkem a zedníkem.

 -*kameník - lapicida

-*tesař - tignarius

 -*zedník - murarius, murator,

 jako specialisté zedníků jsou uváděni

-*pokrývač,přikrývač - tector, architector

 -*studnař,stavitel studní -puttearius

 -stavitel vodní ,rybnikář -stagnarius

 jako umělecká řemesla s vlastními dílnami se uvádějí

 -brusič drahých kamenů

 -malíř (malířství deskové, nástěnné. iluminatorské

 -kovotepec (zlatotepec

 -kovář

-řezbáři

 -sklenáři

 -sochařství

 -slévači bronzu

 -*zlatník  Největší stavební práce v Plzni byly po dvou  velkých požárech města i předměstí v r. 1507

*Stavitel, architekt huti, domoděl, domostav, verkmistr -  *architectus,-i, m. (archiector, magister operis,  magister fabriciae, faber aedium, constructor  domorum, formator domorum).

Od 13.století se přenáší větší výstavba velkých  objektů nebo obydlí do stavebních hutí, v nichž se  setkáváme pod vedením

 -hospodářského ředitele stavby (magister fabricae

 -s vlastním stavebním vedoucím - verkmister, paumaster 

 - stavebním dozorcem, polír - aedilis,-is, m.  (cementarius, primarius, decurio murarius

 a mnoha různými řemesly, viz *stavební řemesla.

 Tak tomu muselo být i se stavbou chrámu sv.  Bartoloměje, obou klášterů i jiných kostelů v Plzni,  což vše bylo dokončeno v 14. století, kdy vrcholí vývoj  české národní gotiky.

Umění vlašských  stavitelů doby renesanční v Plzni nenašlo tak významné  zakázky, jako tomu bylo např. v Praze a podílelo se na  přestavbě a výzdobě města jen dílčími úkoly, když Plzeň  byla velikými požáry v r. 1507 z valné části zničena.  Nejznámějšími z těchto vlašských mistrů v Plzni  usedlých byli Jan de Statia, kterž přestavoval v  letech 1554-1556 starou radnici a Jan Merlian

 Literat.: Domy a stavitelé plzeňští v 16. století. ND  45, 1939, č. 350, s.4.

*Stolař, stolečník, stolařík -  *mensifex,-ficis, m. (formator mensarum,  mensator) 

Název původně patřil všem truhlářům. Asi od 16. století  se spíše začalo užívat pojmenování truhlář . Pak název  stolař spíše označoval už specializaci truhláře na  výrobu stolů.

V plzeňské literatuře se snad poprve setkáme se  stolařem v r. 1464, kdy stolař Ambrož byl uváděn jako  konšel. Jinak o cechu a společenstvu viz * truhlář.

Stoličník, lavičník viz *truhlář

Stolník, truxas, jídlonoš viz krčmář.

Strážný - viz *vartýř.

*Struhař, struhadlník, hoblovač dřeva viz *prknář.

Strunař *cordator, -oris, m.

Řemeslník, který vyráběl struny nejen pro hudební  nástroje, ale i na síta a řičice. V Plzni zaznamenán  nebyl.

*Střelec, lučištník, kušař, výrobce kuší - *sagittarius,-i, m. (agistarius, ballistarius,  arcalista)

Luk a kuše byla odedávna spolehlivou a účinou zbraní,  kterou vyráběl střelec,lukař, kušař, výrobce samostřílů  i jiní. Byli to současně řemeslníci, výrobci i jejich  uživatelé jako strážní.Často totiž se svou dílnou  (laboratorium arcuficum) byl střelec v hradbách, kde  nejen pracoval, ale se svou čeledí i střehl hradby a  eventuelně i je bránil. V Praze už Karel IV. dal v r.  1360 jim majestát na jich bydlenie a svobodenstvie za  ten úkol , aby město ostříhali.

Jako výrobce byl někdy lučištník specializován jako  -výrobce luků, lukař, lučník - *arcufex,-ficis, m. (faber arcorum, arcolarius,  arcularius, arcuator, arcitenens, sagittarius)

V. Vojtíšek vzpomíná jako plzeňského konšela Petra,  který byl uváděn jako arcufex v r.1454. Strnad uvádí v  přehledu řemeslníků na předměstí v Plzni v době na  přelomu 15. a 16. století také lučištníka, takže spíše  šlo o výrobce luků.  -výrobce kuší, kušař - *balistator,-oris, m.

Lze však předpokládat, že však z tisového dřeva  vyráběli řemeslníci luky i samostříly v jedné dílně.

Snad je zajímavé, že ani po zavedení palných zbraní,  zejména po zavedení pušek, kušaři jako řemeslo  nezanikli. Kuše totiž zůstala i od poloviny 16. století  oblíbenou zbraní v boji i na honech. Přesto podle  statistik kušař v Plzni v 16. století mizí.

Jako první střelec byl v listinách uveden balistarius  Cunradus , plzeňský konšel v r. 1396.

Střemenář, třemenář - viz *přezkář *Stříbrník - *argentarius,-i, m.

Řemeslník pracující se stříbrem měl pochopitelně různé  názvy podle typu výroby nebo služeb, např.

-mincíř - *nummularius (qui argentum ad nummos cuodendo  parat)- zde mnoho specielních operací, proto viz  *mincíř,  -směnárník - cambiator,

 -strážce stříbra -custos argenti,

 -tavič stříbra, kvolijec stříbra - argentiardens,  argentifusor (qui argentum liquefacit). Střihač - tonsor,-oris, m.

Střihač sukna, obchodník suknem viz *suknakroječ.

Studnař, studnikář, studničník,stavitel studní - putearius,  -i, m.

Stuhař - praetextas laborans, -ntis, m..

*Suknakroječ, kroječ, obchodník se suknem - *pannicida,-ae, m. ( pannucida)

Soukeníci neprodávali sukna přímo, do prodeje je dávali  v lavicích soukenných na náměstí kolem kostela sv.  Bartoloměje obchodníci-suknakroječi. Kraječi suken prý  dost v městech dusili soukenickou výrobu, patřili mezi  nejbohatší občany města, protože si diktovali výkupní  ceny u soukeníků. V Plzni měli v rukou výnosný  zahraniční obchod. V r. 1418 jich mělo být v Plzni 10.

Prvním listinou doloženým obchodníkem suken byl v r.  1339 uváděný plzeňský konšel Miloslav.

 Liter.: Kolektiv: Dějiny Plzně, I. s. 47

Sušič sladu na hvozdě -  *aridator,-oris, m.  Viz *sladovník.

Svícnař - *candelabri faber,-bri, m.

Velmi široký význam tohoto pojmenování nedovoluje jen  podle statistiky určit, zda šlo o *mědikovce,  mědilitce, mosazníka, klomfýře, konváře

*Svíčkař,svícník, výrobce svící - *candelator,-oris, m. (*cerarius, cerator,  ceraefusor)

Nejdříve asi se začaly užívat svíčky lojové, a to u  Feničanů několik století před Kristem, v 2. stol.  př.n.l. se objevily už svíčky voskové.

Spotřeba byla tak velká, že je těžko představit si  město Plzeň bez svíčkařů. Naše archivu však je  nevzpomínají. Možná že zde svíčky vyráběli mydláři, o  nichž se však obecně tvrdí, že dělali jen svíčky  lojové. Spíše však byl u nás svícník skryt v  pojmenování voskařů - viz tam.

Sviňák viz *pacholek.

Sýrař, sýrník - *casearius,-i, m. ( caseator )

 Je až s podivem, že v Plzni nebyl sýrař, když zde bylo  chováno tolik ovec.

Š

Šafář, správce, který řídil práci panské čeledi - vilicus, -i, m. (oeconomus).

Šejdíř ,starší tovaryš ve mlýně, stárek - socius operis molitoris

Šenkéř, šenkýř, výčepník, hostinský tabernarius, -i, m. (piuncerna, zythopola,  zythepsa,caupo, poculator, epocillator)  Viz *krčmář.

Šenkýřka - *copa,-ae, f..

Šermíř - armiductor,-oris, m.(lanista)

Těžko lze zařazovat šermíře jinam , než mezi málo  vážené umělce, učitele šermu nebo do kategorie vojáků.

Šiftař - manubrii fabricator, -oris, m..

 Výrobce pažeb ke střelným zbraním.

Šinař, plotnař, cánař - faber, -bri, m. ferrarius,  Viz *kovář - hamerník.

Šindelář, prknař specializovaný na výrobu šindelů - cylindriator, -oris, m.

 Viz *pokrývač, *prknář.

Šípař, hrotník - sagittarum faber, -i, m. (sagittarius).

Šlajféř, šlejféř, šlejfíř - viz *brusič –

*Šlojířník, šlojířnice - *qui bacillis fimbrias denticulatas texit

Někdy tito pracovníci nebyli ani počítáni mezi  řemeslníkům. Byli to však specializovaná tkalci, kteří  zhotovovali krajky, třepení, ožidlí ke krku, závoje a  někdy je i vyšívali. Někdy je bylo těžko odlišit od  věnečníků a čepičářů.  V Plzni nejsou šlojířníci mezi řemesly jmenováni, ale  byli tu a byli dokonce úspěšnými exportéry roušek a  šlojířů.Podle H.Aubina je s velkým odbytem vyváželi do  Vratislavi a zásobovali s nimi nejen Slezsko, ale i  Polsko, Moravu a Uhry. V r. 1501 se opět mluví o  šlojírnících v Plzni, když plzeňští konšelé zakazují  židům na přízi šlojířovou půjčovat peníze.

Šmejdíř, obchodník sdrobnými ozdobnými měděnými nebo  mosaznými předměty (šmejd) - fraudum venditor, -oris, m.

Šmelcíř , šmelcník - *vitri metallici fabricator,( vitri metallici  liquescator)

Řemeslník, který připravoval zlatníkům ze skla email a  smalt (šmelc) - viz *sklář. Jinak obecně viz *tavič.

Šmukýř - ciraticator, -oris, m. - viz *ozdobník.

Šnůředlník, šnorař - funicularius, -i, m. - viz *tkaničník.

Šorcářka , švadlena zástěr - subligacularia, -ae, f..

Špendlíkář - acus fabricator, -oris, m - viz *jehlář.

Špulíř, - terebrarius, -i, m. - viz nebozezář, spšcialista  kováře.

*Šrotýř, šrotéř, skladčí, ližník, postihač, spělač - *palangarius,-ii, m.

Šrotýř vozil slad k semletí do mlýna a mladinku z   pivovaru k vykvašení do sklepů měšťanských domů.  Protože sudy obvykle spouštěl po líhách do sklepů, byl  také nazýván ližník. Patřil vlastně mezi služebné  živnostníky, i když jako zkušený šrotýř byl zván  mistrem, který organizoval práci své pomocné čeledi.  Podle dovážené tekutiny se nejčastěji dělili na

 š.piva -p. cerevisiae , ludibridarius

 š.vína -p. vini 

Podle této statistiky prý nexistova v Plzni v  předhusitské době. Ze statistik definitivně mizí  pravděpodobně s rozvojem městského pivovaru.

Štelmač, štelmacher - viz *náparavník

Štěpař - amputor, -oris, m. arborum,(arborarius, arborator),  viz *sadař, *zahradník.

Štětkař - *setistrator,-oris, m. (strigillorum laborator) Viz *kartáčník.

*Štítař - clipeator,-oris, m. (scutarius),

 Výrobce vojenských štítů - viz *zbrojíř.

 Pukléř,výrobce vypuklých štítů -viz pukléř.

 Malíř vývěsných štítů - viz *malíř.

Štukatér - trussilator, -oris, m. *tector, arenatum  inductor.

 1. omítkář, fasádník -viz *dynchéř , viz *zedník.

 2. obráběš mramoru, viz *tesák kamene.

Štumfař viz *koželuh.

Švadlena, švadlí - *rugatrix,icis, f.

Vlastně tehdy nepatřila mezi řemeslníky, šlo tedy o  služebnice nebo živnostnice. Podle druhu výrobků se  někdy rozeznávala

 š. košil - r. subucularum,

 š. zástěr - r. subligacularia

*Švec - Byl to jeden z nejčastěji se vyskytujících  řemeslníků v městech, zejména jako

1.obuvník, šijící novou obuv, tedy noviník, novětník,  novědlník, novák.         *sutor,-oris, m. (calcifex, calceator,  calciator, calcearius, crepidarius, calopedarius,  calopiator, calopedifex, faber solutarius)

Vyráběl obuv, která prodělávala od 13. do 15. století  dost velký vývoj mnoha základních typů, např.

 -prosté opánky přivazované k noze řemínky (krpce )-  crepida,

 -sandály - solea,

 -nízké střevíce (třevíce, škrpály, škrbály) - calceus

 -škorně kryjící číst holeně nebo i lýtka - caliga,  sotulla,

 -boty, jako bytelnější vyšší obuv - bottus,

 -dřeváky - ligneae soleae,

 Podle nich se můžeme setkat i s různým pojmenováním  výrobců.

 2.prták , opravář bot, příštipkář, flekýř, švec  vetešník, refler - *pictaciarius,-i, m. (renovator calceorum,  renovator sotularium, sutor antiquorum  calceorum, veteramentarius).

Zprvu si ševci dokonce připravovali sami kůži jako  koželuzi, šili také všechny výrobky z kůže. Postupně se  však od nich odtrhávali nejen koželuzi, ale i nově  vznikající řemesla, jako noví specialisté : *pasíři,  *brašnáři, taškáři, *měšečníci, *vačkáři, *tobolečníci,  *řemenáři, rukavičníci a jiní *kožedělní řemeslníci.

Údajně teprve v r. 1477 bylo rozhodnuto, že všichni  ševci smí šít nové boty i opravovat staré. 

V plzeňských listinách jako první obuvníci v Plzni  jsou uváděni švec Wernher, který v r. 1339 učinil  odkaz farnímu kostelu, a Šimon, řečený Truhlička, který  v r.1385 koupil louky u Kunčina Hrádku.

V prvním přehledu plzeňských ševců uvedl J. Strnad v  letech 1400 - 1420 i flekýře, kteří se prý v té době  už od ševců začali odštěpovat. Informace o cechu  ševcovském v letech 1644-1793 jsou v Archivu m. Plzně.  V národopisném museu Plzeňska najdete ze starších  exponátů cechovní korouhev ševců se sv. Kryšpínem,  řezaný model znaku pro cechovní konvici a dílnu  obuvníka z r. 1568.

 T

Tajemník - secretyarius, -i, m..

Tanečník, tancéř, skokan ,komediant - saltor,-oris, m. (saltator).

 Patřil mezi toulavé kejklíře.

Tandléř, vetešník, obchodník s použitým zbožím - scrutarius, -i, m. (qui scruta vendit).

Taškář, tašvičník - saccularius, -i, m. (crumenarius),

Viz *brašnář, * tobolečník.

*Tavič, tavíř, prenář, prener, slévač, šmelcíř, hutník -  *fusor,-oris, m. (metalli cremator, excoctor,  infusor,flator aeris, liquator)

 Taviči pracovali v různě velkých hutích, ale i malých  dílnách a províděli ůzné operace, zejména pálili a  tavili kovy, aby je

 - čistili , zejména důležité bylo pro čištění stříbra -  viz *mincíř

 - mísili, zejména důležité bývalo pro výrobu bronzu ,  (slitiny mědi a cínu), mosazi (slitiny mědi a zinku)

 - odlévali nejrůznější předměty - viz *kovolitci Tenetář viz *sítař.

Tesák kamene - viz *kameník

*Tesař - *tignarius,-i, m. (faber tignarius, abietarius,  carpenta, carpentarius, carpentator, dolator,  fabrilignarius, secator lignorum, xylocopus).

Robil krovy, sruby, celé domy, mosty, kůly zarážené do  mokřiny a vody aj. Proto někdy uváděni tesaři jako  specialisté se zvláštním pojmenováním, např.  –

T. boudník, *stavitel dřevěných domů, srubů, krámců,  bud, kotců - faber aedium,

 -T. beranník, kolník (tesal kozy, kůly vrážené do vod)  - fistucator,

 -T. sekerník (vyráběl díly a opravoval mlynářské  zařízení a potřeby ze dřeva) - securifaber,

 -T. mostník -pontis fabricator,

 -T. prakař - ballistarius, tormentarius,

 -T. rourník, rúrař, trubák,trubař- vrtal vodovodní  dřevěné roury -aquaeductor,  -T. člunař, výrobce člunů - barco,

Svůj vlastní řemeslnický cech tesaři v Plzni neměli.

*Textilní řemesla

Vznikají a zmnožují se na základě  zlepšováním někdejšího primitivního raně středověkého  tkalcovského stavu ve 14. století. Až do strojové  výroby látek se na dřevěných stavech napřed podomácku,  pak řemeslně tkalo plátno i sukno. Protože následná  úprava plátna a sukna byla odlišná, vznikající nová  řemesla řemesla oddělují soukenictví od plátenictví.  Vznikala i některá společná specializovaná řemeslam pro  úpravu suroviny, ať už se jednalo o len, konopí, vlnu,  bavlnu.  Zušlechťování měl většinou jednodušší pláteník:

- bělení-plajchování pouhým rozprostíráním na trávě a  poléváním  - - barvení , které cechovně bylo spojeno většinou s

 -škrobením

 -mandlováním

Složitější to míval soukeník, jehož surové sukno po  utkání  -bylo čistěno od uzlíků rejféřem pomocí zvláštního  želízka - Nopeisen

 - praním

 - valchováním, aby jeho vazba zhoustla, zplstila se. K  plstění sloužila se používala knapská střela v podobě  nástroje podobného smyčci, jehož struna bičovala sukno  a jeho vlákna se spojovala. . Ovšem několikrát  zvalchovaná zplstněná tkanina měla sice hustá, ale  nestejně dlouhý a zcuchaný vlas. Proto muselo nastoupit

- česání a pročesávání zvláštním bodlákem, soukenickou  štetkou, aby vlas ležel jedním směrem. To pak byl  předpoklad další úpravy

 -postřihání ohromnými nůžkami postřihačskými. Tím byla  skončena úprava před

- barvením, které už se mnoho nelišilo od postupu v  plátenictví

*Tiskař - *impressor, -oris, m.

 1.t. knih - viz *knihtiskař.

            2.t. tkanin -impressor texti, impressor texturae.

*Tkadlec *textor,-oris, m. (telatextor, telator)

Tkalcovství má velmi dlouhou histori před vznikem  Plzně. V Anatolii byly nalezeny zbytky textilií ze  spřádaných roslinných vláken a tkaných na stavech nebo  na tkacích prkénkách už v 7. tisíciletí pře. Kr..

Když brzo po založení se v Plzni připomínali  soukeníci a snad i pláteníci, museli zde tedy pracovat  i tkalci, kteří byli většinou tovaryši u soukeníka.

 Podle vytvářené textilie byli zváni jako

 -T. vlněné látky -lanifex,-ficis, m. (lanificus, textor  telae),

 -T. barchaník - barchanista,

 -T. hedvábník - textor sericarius,

 -T. cejch - t. culcitarum,  -T. damašku - t. polymitarius,

 -T. lůžkovin - t. pulvinarium,

 -T. koberců - t. stragulorum

 -T. plátna - linitextor,lintearius. 

Tkalce v Plzni potvrzuje také zpráva, že v XV. století  si plzeňské měštky samy předly len a dávaly přízi pak  tkalcům na zpracování.

Někteří tkalci jsou v Plzni uváděni jako majitelé domů,  podrobnosti o tomto řemesle v Plzni však nejsou,  nejspíše právě pro roztříštění tkalců na jednotlivé  specializace. Cech tkalců byl však vzpomínán až v r.  1592. Viz proto *pláteník a *soukeník.

Tkadlena - *textrix,-icis, m.

*Tkaničkář, tkaničník, drástník, šnůredlník, šňůrař, snorer,  bortner - *praetextarius, -ii, m. ( praetextifex,  praetextor, fimbriarum fabricator)

Šlo poměrně o časté řemeslo, nejspíše vyšlé z  provazníků. Vyráběli velké množství různých výrobků,  jako tkanice, zejména z hedvábného materiálu floret  nebo štepsejd, šňůrky, pletenice, opasky, prýmky,  střapce, někdy i ze zlatých vláken).

Někdy se uvádějí jako specialisté

  -prýmkař - limborarius

 -šnůraž, šnorer - funicularius,

 -tkaničník - redimicularius, praetextarius,

 -třásník, bortner - fimbriator .

 Tlumočník –

 1. překladatel - interpress, -etis, m..

 2. tobolář, tobolečník, výrobce tlumoků, pouzder na  zbraně, brašen - viz *brašnář, *tobolečník

*Tobolečník, vačkář, měšečník. *perator,-oris, m. (bursifex, crumenarius,  peytler) m

Byl to název pro specialistu  brašnáře, který vyráběl menší brašnářské zboží, jako  peněženky, nošené většinou na opasku, nebo toulce na  šípy. Viz *brašnář -Tobolečníci byli členy cechu brašnářů, viz tam.

Topič - *fornarius,-i, m. (fornacarius,fornaxarius,  cucubarius)

Nešlo o řemeslníka, většinou jen pomocníka, pacholka,  patřil tedy do čeledě nejrůznějších řemeslníků.

Toulař, toulečník, túlař, výrobce toulců - *pharetrifex,-ficis, m.(pharetrator).

 Viz *tobolečník, *brašnář.

Tovaryš, parléř - synergus, -i, m.

Námezdný vyučený řemeslník, najímaný mistrem. Měl už  složenou tovaryšskou zkoušku, u některých řemesel musel  chodit 2 - 3 roky vandrem.V 16. století se řemesla  dělila podle toho, zda organizovala šenky (hospody)  vandrovní.Šenkovními byla převážně řemesla kovodělná,  a řemesla, která vandrk nenařizovala, jako byla řemesla  krejčovská, kožešnická, koželužská, truhlářská.

 Někdy mívali tovaryši jednotlivých řemesel i  zvláštní názvy, např.

 tovaryš soukenický - nasca, -ae, m..

Trákař - portator, -oris, m. - viz *nosič.

Trakařník - pabo, -onis. m. - viz *kárník

Trepkář - calopediufex, -icis, m. -viz *švec.

Trhač zubů , tahači zubů,potulní zubaři, lamač zubů     lat.:dentist

 něm.: Zahnbrecher,  franc.: barbiere-dentiste,  angl.: teeth-drawer

*Trubač, trubka, branný - *tibicena,ae, m. (tubicena, trubator, aeneator,  bucinator)

Nejde o řemeslníka vyrábějícího nástroje trubky, ale  o jednoho ze stálých služebníků města, kteří měli na  starosti střežení, jako byli i hlásní, branní, pověžní,  strážní. Mezi ně patřili i *střelci, kteří se  rekrutovali z sepolupracvníků resp. čeledi kušařů. Viz  *střelci. V míru často všechny tyto strážní funkce  V některých městech to kromě branného byl

 - zvláštní branný - speculator,

 - a za války navíc i -špehýř - explorator. Trubař, trubák viz *rourník.

*Truhlář - *cistator,-oris, m. (cistulator, cistarius,  cantarius, scrinarius, abjectarius)

Nevyráběli jen truhly, ale prakticky vštšinu bytového  zařízení. Vždyť nábytek slovně vyjadřoval vše získané,  nabyté, tedy třeba bidlo,truhlu, která sloužila jako  lavice nebo pokladna, nebo tkalcovský stav. Podle  hlavních výrobků byl někdy mezi nimi uváděn podle typy  nábytku uváděn jako specialista

 -stolař ,stolečník - mensifex,

-stoličník, lavičník -scamnarius, sellarum  fabricator,

 -kolébečník -cunafaber, cunabularum fabricator,

 -postelník -lectulifaber, lectifaber,

 -truhličník -cistulator,

 -lučník, výrobce luků- arcolarius,arcularius .

V historii Plzně jsou známi jménem ve XIV. stol.  zejména stolaři, např. v r. 1415 stolař Kunc, který si  tehdy koupil dům č. 247 a stolař Jan Bradatý, který  tehdy prodal dům č. 52. Truhláře- stolaře našel v  zápisech Strnad i na přelomu 15. a 16. věku.  Truhláři měli v Plzni svůj cech, jehož cechovní  artikule potvrdil purkmistr v r. 1575 a 1755. Některé  spisy o cechu z let 1748-1864 jsou uloženy v Archivu m.  Plzně.

V Národopisném museu Plzeňska je možno si udělat názor  na zařízení truhlářské dílny z r. 1568, poznat velký  soubor truhlářského nářadí a fotografie prací  plzeňských truhlářů od XV. do XIX. století.

Liter.:

Lábek, L. Plzeňští truhláři od založení města  do konce baroka. V: Minulostí Plzně a Plzeňska, Díl 2,  Plzeň, Kraj. nakl. 1959, s. 67-87 .

Truhličník - cistulator, -oris, m. -viz *truhlář.

Truksas - dapifer, -eris, m. - viz *krčmář.

Třásník - fimbriator, -oris, m. - viz * tkaničník

Třemenář - ferruncarius, -i, m. - viz *přezkář

Tříslník - coriarius, -i, m. - viz *koželuh.

U

Učedník - tiro, -onis, m. ( tyro, discipulus).

Učeň - tiro, -onis, m. (tyro).

Účetní -argumentarius, -i, m. (apologista).

Učitel - Praeceptor, -oris, m.(scholarcha, scholasticus,  cantor)

 - řídící učitel - ludimagister,

 - školmistr - ludimodeator,

 - učitelský pomocník -collega scholae, praeceptor.

Udidlník, caňkař - *frenator, -oris, m.(frenifex, frenarius,  frenista)

Původně vznikl z ostrožníků, vyrábějících ostruhy.  Existoval u nás snad jen v Praze a v Jičíně.*Uhlíř -

Uhlíř- *carbonista, -ae, m. (carbonarius)

 Těžko lze většinou zjistit jen podle názvu rozdíl mezi názvem

 -1. uhlíř - milířník - astrulator, -oris, m.

 -2. obchodník s uhlím - venditor, oris, m., carbonista

 Práce dost měli oba, protože dřevené uhlí  potřeboval kdekdo na otop, ale i všechna kovozpracující  řemesla, destilátoři vod, knihaři a mnoho jiných.  Uhlíř milířník býval bohatý, míval i své uhlířské  vozataje, pokud si ovšem nevozil dřevěné uhlí do města  sám na trakaři.

Doplňkovou činností při pálení dřevěného uhlí v  milířích byla výroba kolomazi a smůly - viz  *kolomazník, *pkelník

Uhlíři milířníci si uhájili dlouho své oprávnění.  Ještě začátkem 18. století jich 6 pálilo v milířích  dřevěné uhlí na panstvích kolem plzeňského  železářského centra kolem Ejpovic, Dejšiny a  Horomyslic. Předávali je 4 kulmistrům (Kohlemeister),  kteří připravovali dřevěné uhlí k tavbám železa.

Undrláčník, herynečník, herynkář - alecarius, -i, m. ( alleciator, alecator,  herynger).

 1.prodavač slaných nebo uzených ryb na trhu.

 2.vzácně úředník, kerý řídil prodej nasolených ryb.

Usenník, specializovaný koželuh pro krájení usní a  prodávající je pasířům - coriarius, -i, m..

*Uzdař, uzdář, udidlník - *frenifex,-ficis, m. (ephibarius, ephippiarius,  frenarius)

 Byl to vlastně řemenáž, vyrábějící postroje koňské,  uzdy, pupruhy, tašky aj.

Kniha počtů města Plzně z let 15224-5 uvádí jen  jednoho uzdaře, jménem Honce.  Od r.1488 byli plzeňští uzdaři členy společného cechu  se zámečníky, brníři, mečíři, nožíři, konváři a  sedláři.

Uzenář, nasolovač - arvinarius, -i, m.(arvinarius, salsamentarius).

Viz *řezník, specializovaný na slaninu, uzené maso,  šunky aj..

Vačkář, měšečník, tobolečník - bursifex, -ficis, m. - Viz  *brašnář.

Vahař, vážný - ponderarius, -i, m.(ponderator).

*Valchář, váleč  *fullo,-onis, m. (fulo)

Nejčastěji se pod tímto názvem předpokládal řemeslník, který upravoval surové sukno zplstněním, což se  provádělo bičováním jakousi strunou nástroje "knapská  střela" nebo údery kladiva stoupy v dřevěném žlabu,  tedy v soukenické valše. Tím se tkanina vysrážela a  bylo ji nutno při sušení vypínat do rámů. Pak  teprve následovalo pročesávání, postřihování a  eventuelní barvení sukna.

Valcháři nejsou zvlášť vzpomínáni ve statistikách  plzeňských řemeslníků. Museli zde existovat v  přiměřeném počtu k soukeníkům. Viz * textilní řemesla,  *soukeník.

 Méně významná funkce valchářů byla pro čištění oděvů  ve valše, kdy sloužili etešníkům - viz tam.

Váleč - viz *valchář, upravující sukno na valše.

Valič dřev , valič lesa, plavec dřev - viz *vorař

*Vápeník - *calcarius,-i, m. (caementarius, cementarius)

V Plzni nebyli výrobci vápna, ale jen obchodníci,  kteří ho přiváželi sem z Berounska.

*Varta, vartýř, strážný *custos, -odis, m. (circitor, circuitor,  circumitor, stator, vigil ) 

Z řemeslníků se každý účastnil na trhu jako stráž.  V r. 1595 se vzpomíná v Plzni, že řezníci byli povinni  vydávat na trh bartolomějský čtyři muže , sladovníci  šest, ševci, koláři a kováři s koláři po třech,  soukeníci,krejčí, bečváři, zámečníci, jircháři a  koželuzi po dvou, pekaři , pláteníci, kloboučníci,  hrnčíři, kožišníci, provazníci, měšečníci a zlatníci po  jednom. Posílali tedy plzeňské cechy k jarmarkům 24  nebo 26 ozbrojenců.Kromě toho samozřejmě tvořili stráž  placení městští žoldnéři.

Varhanář, varhaník - organista, -ae, m..

Vazač knih, knihvazač, knihař - ligator,-oris, m. librorum, (compactor librorum,  bibliopegus,, glutinator)

*Včelař, medař, brtník, lešák  *apiarius, -ii, m. (mellifex)

Sběr medu a vaření medoviny provozovali na našem území  už Keltové, věnovali se tomu i naši předkové už ve  starší době hradištní. Napřed jako brtníci, sběratelé  medu lesních včel - viz tam. Někdy se vznik řemeslných  medařů uvádí už dávno za dob dvorského hospodaření. Už  v Kosmově kronice se popisuje pod pojmenováním  apiarius.

Kdy se stal z brtníka včelař na území kolem našeho  města, to nevíme. Brtníkem nebyl snad jen vybírač medu  divokých včel. Byl to už chovatel včelstev v starých  vykotlaných kmenech, zpravidla sosnových. Brtníci či  lešáci si dokonce prý " záhy" vytvářeli soustavu  různých předpisů.  Museli existovat ještě v 16. století, kdy někde  uzavírali smlouvy s vrchností na dodávky medu a vosku.  To už dávno byly pěstovány včely v odříznuytých částech  stromu s brtí a šplky byly stavěny blíže obydlí  brtníka. V 16. století vznikaly úly bedničkové a v 17.  století slaměné, takže je už lépe mluvit o včelařích.  Viz *včelař.  Spíše však ani později nepatřil medař mezi řemeslníky,  nanejvýše byl zařazován mezi vesnické živnostníky,kteří  med z voštin získávali a prodávali. Med byl dlouho  produktem, který se z Čech vyvážel. Později, v prvních  dobách rozvoje měst v Čechách, se mluví naopak o  dovozu medu od Budišína a Drážďan. Za Přemysla Otakara  II. se dovážela do Čech i medovina, zejména z Chebska.

Své místo zaujímal med i na vnitřním trhu. Velký  odbyt měl med např. u perníkářů.

 Když medař vařil medovinu, byl jmenován *mulsarius,-i, m

 Medovina se vařívala s dešťové vody, medu a chmele.  Podle poměru těchto složek byla bílá, červená nebo  černá.

V Plzni nebyli medaři zvlášť ani jako řemeslníci ani  jako služební živnost vzpomínáni.

*Věnečník, věnečnice - *crinalista,-ae, m.f.

Šlo o čepičáře, čepičážky , zhotovující nejrůznější  ozdoby a úpravy účesů pro pokrytí hlavy, prakticky jen  pro svobodné dívky. Jako řemeslo se objevuje hlavně od  16. stroletí, tedy v pohusitské době, kdy se zvyšují  modní nároky na práci řemesel. Často spolu[pracovali se  šlojířnicemi. Viz *čepičář.

Vedoucí -rector, -oris, m.

Venkovan, vesničan –

 *rusticus,-i, m. (fermentarius, ruricola)

 - sedlák - rusticus, agricola,

 - chalupník - casarius, tugurius,

 - domkář - aewdicularius, casarius,

*Vetešník - *veteramentarius,-ii, m. (renovator)

Nešlo o samostatné řemeslo, ale o opraváře výrobků  nejrůznějších řemeslníků, např. opravoval nebo čistil  staré součástky oděvu - renovator vestium  obuvi - renovator calcei, consutor

 Viz též *valchař, *prták.

Vidlář, kovář specializovaný na výrobu vidlí - furcarius, -i, m.. Viz *kovář

Vinárník - *oenopola, -ae, m.(oenopolanus, vinarius,  vinitor, vinipola)

Nebyl to řemeslník, ale obchodník s vínem. Ve  třicátých létech 14. století je v Plzni uváděn konšel  Albertus jako Weinschenk- pincerna, tedy vinárník.

Vinař, vinohradník - *vinitor,-oris, m. (vineator, viniarius, cultor  vinearum, vinarius)

Víno bylo od nepaměti oblíbeným nápojem. Nevyhnula se  mu ani Plzeň, považovaná později za pevnost pivařů. 

Údaje o vinařích v Plzni nejsou zřejmě spolehlivé.  Plzenští měli menší vinice dříve kolem města, zejména  pod Lochotínem a v oblasti Hrádku na dnešní Roudné.  Hruška ve své knize uvádí vinaře Hanuše v Plzni i  dříve, v r.1498. Většina měst mívala ve své, okolí  vinice i proto, že vinařství vyžadovalo větší počet  námezdných sezónních dělníků, a těch v městech bývalo k  dispozici dost.

Vinopal, pivopal, mořipiva, lihovarník viz *pálenkář.

Vlnař - *lanifex, -ficis, m.

 Řemeslník, kterž skupoval vlnu, čistil, tepal a  upravoval ji v přízi.

 Musel už v Plzni pracovat už v období 1400-1420,  protože byl součástí řemesla, které zabezpečovalo  soukenictví, které bylo v Plzni na vysoké úrovni. Viz  *soukeník.

*Vodák, vodař, vodnář viz *mlynář.  *aquaeductor,-is, m.

 Patřil k chase na mlýně a staral se o vantroky. Viz  *mlynář.

Vochlař ,  hamorum ferreum faber. K

Kovář specializovaný na výrobu vochlí,kovových  kartáčů - Viz *kovář.

Vochlíř, qui hamis ferreis linum pectet.

Pracovník, který zpracovával len a konopí kartáčováním,  česáním. Odstraňovala se tak železným kartáčem zcuchaná  vlákna, aby se mohla spřádat v přízi. Viz *plíáteník,  viz též *česáč.

Voják - miles -itis, m. (armiger).

 -prostý voják - miles gregarius,

 -dragoun - dimachus,

 -jezdec rytíř - eques,

 -husar - hungaricus,

 -kyrysník - cataphractus,

 -lodní voják - classarius,

 -pešák - pedes,

 -veterán, starý voják - veteranus,

 -nováček, mladý voják - tiro.

Volák, pacholrek u volů, kočí volského spřežení - bubulcus, -i, m.

Voňavkář - aromatopola,-ae, m.

*Vorař, plavec dřev - *portitor ligni (portitor ligni flumine demissi,  demitator ratis).

Vorař Mika z Plzně byl v r. 1383 citován jako pražský  měšťan.V Plzni se s plavbou dřeva setkat asi nemůžeme,  protože k tomu se tehdy prý hodila jen Vltava, Labe,  Otava a Sázava.

Voskář, voštník, voštinář - *cerarius,-i, m. * cerator, ceraefusor, cerae  fusor, ceroplastrarius, ceroplasta)

Voskář byl řemeslník, který kupoval vosk od brtníků,  včelařů a táhl z něho sloupky, lil svíce i obrázky,  dělal fakule na svícení. Pro výrobu svíček se někdy  nazýval také svícník - viz tam.Bylo to řemeslo hodně  blízké mydlářům, bylo jich však daleko méně než  mydlářů..

Asi se objevují v Plzni skutečně až v 17. století,  protože i cech mydlářský a svíčkařský vznikl resp. byl  potvrzen Ferdinandem III. až v srpnu 1652. Ve  společenstvu smíšených živností, které vzniklo asi v r.  1887 , už voskaři jmenováni nejsou, ačkoliv zde  mydláři byli. Doklady o tomto společenstvu z let  1932-1948 jsou uloženy v Archivu m. Plzně.

Vozák, vozař, výrobce vozů, kočárů) - *currifex,-ficis, m. (carrifex, plaustrifex,  vehicularius).

Svým původem je to kolář, někdy se názvem dokonce  vyjadřovala i jeho specializace na vozy, fasuňky, vozy  pivné, vozy k vezení dlopuhého dříví (lesa), vozy  formanské, vozy šperlochem kryté pro vození lidí nebo  lehké vozy kotčí tj. kočáry.

Vozka, vozataj, forman - auriga, -ae, m. (vector, redarius, qui quos  regit, qui tumenta agit ).

Vrátný , portýr, portnýř - ostiarius, -i, m. (janitor, portarius, portitor,  valvarius).

Vrchcábník -  *latruncularius,-i, m. - viz * dřevozpracující řemesla

 Vyráběl šachovnice a šachové figuirky jako specialista  *řezbáře. Viz řezáč.

Vrchní - superior,-i. m.

 -V. číšník - archipincerna,

 -V. kuchař, kuchmistr - archicoquus,

 -V. lékař - archiater,

 -V. lovčí - archivenator,

 -V. stolník, truxas - archidapifer, architriclinus.

Vřetenář - *fusarius,-i, m.

Výrobce vřeten a přeslic, viz truhlář. V Plzni nebyl  vzpomínán jako specialista.

Výběrčí , sběratel - collector, -oris, m. (exactor, perceptor).

 -V. cla - tributor,

 -V. berně, daní - bernarius, accissor, bernator,  bernista, collector steurae, receptor ).

 -V.hadrů - collector panniculorum.

Výčepník viz *krčmář, šenkýř..

Výrobce - fabricator, -oris, m. (faber, grossarius).

Vyšívač, vyšívačka viz *krumplíř, * ozdobník

Z

*Zahradník -  *hortulanus,-i, m. (ortulanus, plantator,  arborator, sator)

Zahradnictví, stejně jako vinařství, prodělalo velký  rozvoj v Čechách ve 14. a 15. století. Zahradníci  představují větší množství pracovníků, z nich někteří  byli zařazování mezi řemeslníky ( i plzeňským  historikem Strnadem i pražským Z.Winterem), jiní mezi  služebníky nebo dokonce za nádeníky.Často setkáme s  rozlišováním zahrad u zadního traktu městských domů a  zahrádek u předměstských chalup, v málo zastavěných  předměstích, na orné půdě kolem plzeňských řek.  Mezi zahradníky se uváděli dokonce jako specialisté

 -*zelinář - olitor -viz* *zelinář

 -*sadař - arborator - viz *sadař

.Několik zpráv  o tomto cechu z let 1819-1829  je uloženo v Archivu m. Plzně. V r. 1592 byl v Plzni uváděn samostatný cech  zahradníků

Zaklínač - incantator, -oris, m.

*Zámečník - *serifex,-ficis, m. (serator, serarius,  claustrarius, clostrarius,faber artis ferrariae)

Zámečnictví se vyvinulo z kovářství. Jeho rozvoj spadá  hlavně do 14.století.Hlavními rozdíly práce zámečníků  oproti kovářům bylo to, že zpracovávali železo spíše  za studena,více pilovali a řezali, kdežto kováři kovali  za horka, sekali, probíjeli.

Podíleli se tedy hlavně na vytváření zámků, klíčů,  stavebního kování, mříží, nábytkového kování, háčků,  zástrček, klepadel, ale často i svícnů a kratiknotů aj.  Těžko jejich výrobky oddělíme o produkce jiných  řemesel, když si třeba uvědomíme , že nejdůležitější na  pušce byl právě zámek.Proto také nejen od kovářů, ale i  od zámečníků se postupně oddělují specializovaná  řemesla, jako např.  -ručníkář - pixidarius

Lábek udává 8 zámečníků v Plzni v letech 1407-1413.  Zámečníci však muuseli být v Plzni již dříve. Podle  jména je nemusíme poznat, oprotože i později jednou  téhož nazývají kovářem a podruhé zámečníkem. Jako první  z nich v písemnostech se objevují až v r. 1407 - viz  např. mistři Blažej, Krastl, Kreflík, Matěj a Stross.

V Praze si zámečníci vytvářejí již v r. 1339  samostatné bratrstvo. Také v Plzni pravděpodobně  vzniklo napřed bratrstvo zámečníků . Určitě víme, že se  přeorganizovalo v cech až v r. 1488. V cechu však byli  i brníři, mečíři, konváři, uzdaři a sedláři. Jinde se  spojovali v cech i s klempíři

Cechovní artikule zámečníků z r. 1755 jsou uloženy v  Archivu m.Plzně. V Národopisném museu Plzeňska je mezi  exponáty mnoho ukázek prací plzeňských zámečníku z  XV.-XVI. století a obrazy kovaných dveří a  nejkrásnějších zámečnických prací v Plzni i dílny  zámečníka z r. 1568, zámečnické nářadí, a to i z z doby  renesance, baroka, rokoka a empiru.

 Liter.

: Lábek, L.: Plzeňští zámečníci. Pohled do jejich  života a práce. Plzeň, Řemeslnická beseda 1947, 88 s.

Volf, J.K.: K dějinám zámečnictví v Plzni. Jan  Škoda. Plzeňsko 9, 1927, s. 19-20.

Zámišník - viz *jirchář.

Zápasník - pugnator, -oris, m. ( campiductor).

*Zbrojíř - armifex,-ficis, m. (armicida, armamentarius,  faber armorum, armorum artifex, armifactor,  emundator),

Výroba a údržba zbroje a zbraní byla odjakživa širokým  pojmem, takže jedním z nejčastějších řemeslníků býval  zbrojíř -

Protože mnohé osobní zbraně bývaly běžným osobním  vybavením i měšťanů, byl celkový podíl řemesel jejich  výrobě dost velký. Horší to bylo s výrobou válečného  odění, protože výrobci zbroje nebyli všude, a jejich  výroba nebyla většinou jednoduchá. Plzeň dostala v r.  1362 za úkol vybudovat zbrojnici, v níž uschovala  královská komora osobní brnění ( náprsníky,podbradky,  nárameníky a obojky) a Plzeňští se zavázali, že na  vlastní náklady pořídí zbroj celkem pro 400 zbrojnošů.  Pro potřeby této městské zbrojnice tedy museli být v  Plzni až do války třicetileté různí řemeslníci, ať už  šlo na začátku o -převážně bojující  s dřevem a kůží, kam patřili

 -štítař - scutarius, clipeator,

 -lučník,lukař, klukař, výrobce kuší - *arcufex,  faber arcorum, ballistarius,

převážně pracující s kovem při výrobě zbroje,jako

 -brníř - lorifex, polio,

 -platnéř - thorifex,

 -helméř - galeator,

 -mečíř - faber gladiorum,

 -čepelník -faber laminarum,  -jílčař- capulorum faber,

-šípař- sagittarius,

 -výrobce kopí -lancearius, faber lancearum,

 -výrobce vrhacích strojů, strojů k vrhání kamenů -  ballistarius,

 -puškař - pixidarius, ballistarius,

 -výrobce děl,houfnic - bombardista.

 Také dík těmto řemeslníkům asi mohla Plzeň se ubránit  čtverému husitskému obléhání v letech 1421, 1427, 1431  a 1433-1434.

V 16. století se zbraně a výstroj pro měšťany stávaly  předměty často velmi přepychovými. Mnoho zbraní se však  vyrábělo i pro vojenské pacholky a sloužící,  provázející panstvo. 

Literat.

: Schiebl, J.: Měšťan ve zbroji. Příspěvek k  dějinám ozbrojeného měšťanstva a válečnictví města  Plzně. Plzeň, Národní garda. Díl I. Od založení města  až do konce 18. století. 1928, 183 s. Díl II. Od konce  18. století do doby převratu. 1930. 290 s.

 Šidák, J.: Plzeňská zbrojnice. Lidové noviny  47, 1939, č.563

Zbrojnoš - armiger, -eris, m.

*Zedník - *murator,-oris, m. (muriarius, faber aedium ,  caementarius)

Zednictví je staré asi jako pibvo, které se při něm  pilo. Jen práce zedníka se měnila podle materiál  zdícího a pojiva cihel, kamene, usušené hlíny smíchané  se slámou. Často se měnil poměr práce zedníka, kameníka  a tesaře při stavbě obydlí. Zedník stavěl zeď, štít,  klenutí, schody, musel ale umět i grunty zakládat,  kamenickou práci osadit i hotovou zeď ovrhovat,  uhlazovat a bílit. Proto se k zedníkům specializovali  zejména 

-omítkář, dynchéř,tunchéř, karbéř (připravoval omítku,  omítal, připravoval stěny pro malbu...) - trusillator,  arenatum inductor, tector,

 -hlinák, lepař, hlinomaz (lepil zděné ohrady, zídky,  chlévy...) - figellator,

-havíř (kopal grunty, jámy, bořil domy ) - fossor.

Je krajně nepravděpodobné, že v Plzni dlouho po  založení nebyli zedníci.Není také pravděpodobné, že by  snad byli schováni mezi tehdy uváděnými čtyřmi  plzeňskými kameníky. Přitom v té době jsou v Plzni  zaznamenáni 2 cihláři. Ony ty hranice mezi stavebními  řemeslníky nebyly asi dlouho nijak přesné. V r. 1520  postavil zednický mistr Ondřej za Pražskou branou  kamenný klenutý most. V letech 1524-5 se uvádí v Plzni  jen 6 zedníků, v Knize počtů města Plzně 1524-1525 se  však uvádí 5 zednických mistrů jmény (Šimon,  Kosmatička, Hanzl a dva Vondráčkové), k nim ale navíc  13 tovaryšů.

V druhé polovině 16. století se v Plzni usazovala  velká skupina vlašských kameníků a zedníků, která k nám  přinesla vyspělý renesanční sloh. Část jich přišla ze  stavby zámku v Kaceřově. Nejpřednější z nich byl Jan  Statia a Jan Merlián či Škarpalín .Většina jich v Plzni  zůstala už trvale.

 Cech zedníků je vzpomínán v Plzni v r. 1592, kdy však  vznikl není udáno..

*Zelinář - -  *olitor,-oris, m. (plantator oli). Viz -*zahradník

Pěstování zeleniny na polích u nás nebylo až do 19.  století nijak velké, obecné bylo pěstování na  záhumencích a zahradách, takže živnostník nebo  obchodník pěstující ve velkém zeleninu ani v Plzni  nebyl. Obvykle se píše, že už ve 14. a l5. století je  doloženo v Plzni pro městský trh pěstování zeleniny od  různých zelinářů, kteří se někdy specializovali, např.  jako

 -cibulník - o. cepis,

 -dýňař - o. cucubitae,

 -melouník - o. melonum,

 -zelník - o. oleris,

 -česnekář - o. allii,

 -okurkář - o. cucumeris ...  Jiní však namítají, že okurky k nám přišly teprve až v  16. století.  S plzeňskými řemeslníky neměl drobný zelinář žádné  jiné vztahy než obchodní.

Zeměměřič viz *geometr.

*Zlatník - *aurifex,ficis, m. (aurifaber, aurarius,  aurificans)

Zlatnictví nebylo převážně špařským řemeslem. Zlatníci  spolupracovali s mincovnou, kam dodávali přepálené  stříbro a zlomky, spolupracovali na rudokupectví, na  řezání kolků razidel, pečetidel, na umělecké práci při  výzdobě nákladnějších staveb, provozovali zlatotepectví  pro pozlacování aj.

 Jen vzácně se užívaly specielní názvy zlatníků podle  typu zpracování zlata:

 -palič,tavič a čistič zlata - auricremastor,

 -zlatolijec - aurifusor,

 -zlatiř, pozlačovač, pozlatník - aureator, bratteator,

 -zlatotepec, kovář plátkového zlata - auricampsor,  auricussor, auripercussor, aurificus, aurifians,  brattearius, bratteator,  -zlatopřádka - fimbriarum aureum fabricator,

Ještě méně se mohla v Plzni objevit specializace  zlatníků podle výrobků, jak se někdy uvádí jinde např.

 -prstýnkář - annularius.

Snad prvním z plzeňských zlatníků, kterého známe podle  jména, byl v r. 1401 zlatník Hanuš, který zde pracoval  do smrti v r. 1427. V XV. stol. v Plzni už zlatníci  Jílek, Hanuš, Zikmund, Jan a Jakub stačili založit  societu. Zlatník Zikmund byl od r. 1447 plzeňským  konšelem. Některé písemnosti o zlatnickém cechu z let  1472-1864 jsou uloženy v Archivu m.Plzně. V r. 1579  potvrdil jejich cechovní artikule purkmistr i rada  města Plzně .

V Národopisném museu Plzeňska je možno si udělat názor  o dílně zlatníka v r. 1449, o dílně plzeňského zlatníka  Komárovského, o nářadí zlatnickém a ryteckém a o  zlatnických výrobcích.

 Literat.:

Lábek, L.: Zlatnictví v Plzni do konce 16.  století. Čas. společ. přátel. starožit. 63, 1955, s.  125-140, 197-201.

Zlatokop - aurifossor., -oris, m.

Znalec - artifex, -icis, m..

Zpěvák - cantor, -oris, m..

Zpravodaj - relator, -oris, m.

Zrcadlář, zrcadelník - *catoprix,-icis, m. (catopricus, confector  speculorum ).

Až do 16. století se vyráběla a užívala zrcadla kovová,  teprve pak zrcadla skelná. V Plzni jako řemeslník není  uváděn.

Zuvač viz *lazebník.

Zvěrokleštič - castrator, -oris, m. - viz *nunvář.

Zvěrolékař - veterinarius, -i, m..

Zvěřinář, zvíčetník - ferinarius, -i, m.

*Zvonař  *campanator,-oris, m. (campanarum fusor, fusor  campani, tormentarius, aeradius) –

(Výrobce zvonů, který patřil mezi *kovolijce, jako  např. i konvář, který též často lil zvony) -

V Plzni proslul zvonař Jiljí (Egydius) v letech 1479 - 1525. Od něho jsou např. zvony v Kydlinách, Letinech, v  Číhané, Lešťanech aj. Po něm odléval zvony v Plzni  konvář Mikuláš. Zvonař je uváděn jako plzeňský konšel v  r.1567.  O cechu zvonařů se dochovalo několik zpráv z let  1761-1780 v Archivu m. Plzně.V Národopisném muse  Plzeňska lze shlédnout exposici význačných plzeňských  zvonařů Václava apetra Pavla Pernera, plány zvonařské  pece, výkresy nejen zvonů, ale i hmoždýřů, houfnic a  vodometů ze XVII.- XIX. století.

 Literat.:

Bl"ochl, F.: Pilsner Glockengiesser. PT 19,  1918,č. 88, s. 3.

Bl"ochl, F.: Von Pilsner Glocken und  Glockengiessern. UWH 4, 1932, s. 1-2, 24-26.

Zvoník, kostelník obsluhující zvony - campanarius, -i, m.(cantarita, campanista ).

Ž

Žalářník, profous - carcerarius, -i, m.(custos arrestatorum,  philacista).

Žebravý student - mendicus, -i, m..

Žebříkář - faber, -bri, m. scalarum.

*Železník - *ferrator, -oris, m.

Nejstarší železné výrobky, náhrdelníky ze železných  perel aj, pocházejí ze 54. tisíciletí př. Kr..  Pocházejí však z kosmického, meteoriského kovu.Teprve  asi před 1500 lety př.Kr. se počíná výroba železa  redukcí železných rud v nízkých pecích, kde se jako  paliva užívalo dřeěné uhlí. To už musel být hutník  želea zručným specialistou. Železo se však šířilo do  střední Evropy z Přední Asie přes Balkán mezi lety  1.000-700 př. Kr. Postupně však i u nás pak dostával  železník rozdílné úkoly. Ještě v 11. a 12. století se  tím názvem myslel pracovník vyrábějící železo, tj. od  rudníka po hutníka. Ve 13.století šlo už spíše o  obchodníky, kteří prodávali kusové železo ve svých  sklepích- *ferripola, -ae, m. (ferripanus)

V r. 1388 je v Plzni sand jako první železník  vzpomínán Ješek ze Strašic- vedl tenkrát spor o odkap  vody s plzeňským farářem. V r. 1418 prý byli v Plzni už  tito obchodníci 4. Od poloviny 16. století už to byli  obchodníci s železem i železnými předměty, od hřebíků  po radlice k pluhu a

Někdy jim jejich výrobky  pojmenovávaly snad i specializaci, např.

-Drátník, dráteník, drotciher  *ductor ferri (filorum metallicorum fabricator)  V Plzni byl v r. 1408 uváděn v listině železník Jan ze  Strašic. Tehdy si koupil dům č. 206. Nevíme však, zda  nešlo o hamerníka, který byl vyučen ve Strašicích na  hamru.

Zásadně se poměry v železářství změnily koncem 17.  století dík plzeňskému hospodářství. Město se přestalo  vázat na produkci už dlouho pracujících železářských  podniků panství zbirožského, mirošovského, rokycanského  a šťáhlavského. Z vlastních ložisek železné rudy u  Ejpovi a Klabavy, z nově postavených vysokých pecí u  Horomyslic, čtyř nově vybudovaných hamrů ( u Chrástu,  pod Dýšinou a na Úhlavě pod Hradištěm) vznikly plzeňské  železárny jako velký průmyslový podnik, řízený  hospodářským úředníkem města (šichtmistrem). V něm  pracovalo 11 horníků, 15 hamerníkům a 4 kulmistři,  připravující dřevěné uhlí k tavbě

 Literat.:

 Macháček, F.: Tisíciletá tradice hamrů a hutí  ( ve Strašicích). ND 48, 1942, č.278, s.3.

Macháček, F.: O začátcích plzeňského  městského železářství ( v Nové Huti a Hradišti). ND  47,1941, č.331, s. 9.

Žernovník - aciscolarius lapidis molaris,

Byl to kameník, výrobce mlýnských kamenů.Žernovy bývaly  vždy dva, horní otáčivý (běhoun) a spodní nehubný.  Přímou zprávu o výrobě mlýnských kamenů máme na  Lochotíně. Viz *kameník.

Žoldneř - mercenarius, -i, m.(soldanus, stripendarius).