Doc.MUDr.Přemysl Paichl
Zprvu , i když byla Plzeň ve své historii převážně katolická, zmeškala vlastní vinou ve svých zdech založení jezuitské koleje a tím i teoretickou možnost přeměnit ji později ve školy , které požívaly většinu práv univerzit , a to nejen in artibus, ale i in facultatibus. Vzpomeňme , jak už v r. 1556 prosazoval založení nového druhu vysokého učení tovaryšstva Ježíšova pod názvem plzeňské jezuitské koleje páter Canisius a jiní. V Plzni jí přál už předtím zprvu nejen purkmistr, ale i konšelé.Zabránily tomu pak hlavně náboženské rozpory, . neskromnost finančních požadavků jezuitů , ale oportunistická politika plzeňského katolického kléru (19). Mohli bychom vystopovat i mnoho jiných důvodů zhacení školy , např.odpor proti umístění školy v plzeňském klášteře dominikánů, kteří zde vedli život velmi rozpustilý. Pak na školu nechtěli dát potřebný obolus ani skrblíci měšťané ani císař Rudolf II. , který předtím slíbil na Collegium catholicorum něco z důchodů komorních. Znovu Plzeň zmeškala založení své koleje v r. 1582, kdy se do jejich zdí utekli jezuité z Prahy i s celým pražským konviktem a s velkým počtem latinských studentů. To už koleji nepřáli v Plzni ani protestanté v čele s plzeňským arciděkanem.
O Plzni se sice příliš neuvažovalo jako o sídle nových vysokých škol těsně po r. 1848 , kdy pražská univerzita požadovala zrovnoprávnění češtiny a němčiny ve výuce. Hlavním kolbištěm těchto snah sice byla Praha, ale některá z moravských měst vyrazila do boje s paušální požadavek moravské univerzity. V podstatě to byly snahy o restauraci vysokých učení v Olomouci a Brně, které od r. 1861 zaměstnávaly zemský sněm , které do svých sporů zatahovaly politiky , studenty a učitele moravské, české i německé v Praze i ve Vídni. Proto také tyto moravské požadavky přetrvávaly i po r. 1882 , kdy se z nařízení císaře Františka Josefa I. dne 28.II. Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělila podle českého a německého vyučovacího jazyka na dvě samostatné vysoké školy. Potřeba moravské univerzity se aktualizovala nejen po zrušení medicinsko-chirurgického učiliště v Olomouci v r. 1885 a snášením dalších požadavků na zřízení české techniky na Moravě. V tomto moravském lobby hrála postupně stále významnější roli i plejáda předních vysokoškolských učitelů, k níž patřil i T.G. Masaryk (1,2). Masaryk nevynechal ani jednu příležitost, aby neprosazoval moravskou univerzitu jako poslanec na schůzích říšské rady i v rezolucích adresovaných vládě. (1). Proti sídlu vysoké školy v Plzni a mluvil i T.G.Masaryk v r. 1894 známými slovy „ Proč by tak bohaté město, jako je Plzeň, nemohlo si samo zařídit univerzitu, kdyby jen nestálo toliko o plzeňské pivo…“ Jeho výroky o nutnosti budování druhé české univerzity především nebo výlučně na Moravě najdeme v mnoha pramenech, jako byla např. práce v Naší době ( I,1894, 672-676), v přednášce v r. 1898, v článku Slawische Correspondenz v r. 1905 nebo v díle „Jak pracovat“ (Čin, Praha 1930,s.19). pledoval i pražský historik prof. Josef Pekař. Málo známá jsou k této otázce vyjádření i jiných vědeckých pracovníků, jako byl Randa, Zucker, Billroth, Albert ,Maydl aj. Srozuměni s Moravskou universitou byli i naši Němci, kteří doufali, že se přitom prosadí své návrhy stěhování a zakládání německých vysokých škol v některých německých městech u nás. Proto se objevovaly i „kompromisní “návrhy uvažující německou univerzitu v Liberci, v Brně nebo v Karlových Varech.
Ve prospěch Plzně nezasáhl ani v r. 1851 J.E. Purkyně, kterému Plzeň udělila čestné občanství . Ten sice pronášel vzletné řeči pro plzeňské školství, ale ne pro budování plzeňské univerzity a české akademie.
U vysněné kolébky vysokého učení v Plzni stáli sice naši význační znalci školských otázek, poslanci na sněmu království českého, jako byl JUDr Václav Peták, pozdější plzeňský purkmistr, a Nerudův přítel František Schwarz. Ti vypracovali jakýsi plán zřízení univerzity v Plzni a začali pro něj získávat v devadesátých létech XIX. století poslance v zemském sněmu a později i v říšské radě. Jejich snahy však musely vyznít naprázdno. Opíraly se hlavně o jednoduché zdůrazňování, že Plzeň tehdy byla naším druhým největším městem a že je zde už z 35.000 obyvatel skoro 30.00 Čechů. Osmdesátá léta plzeňské snahy o získání vysokých škol byla nešťastnou dobou, protože vídeňský krach ji velmi silně poškodil těžkou krizí a město nemělo ani finance na potřebný rozvoj škol nižšího stupně, kterých zde bylo jen sedm.
Věda se sice začala v Plzni intenzivně rozvíjet, ale od r. 1870 spíše jen úrovní dobrovolného spolkaření, jemuž vévodil Spolek přátel vědy a literatury české v Plzni. V něm si snad nejlépe vedl přírodovědecko-technický odbor, v němž nejintenzivněji pracovali plzeňští i západočeští lékaři V. Šel, Č.Šimerka, A. Kába, K.Babor, A. Löwy, A.Kreisinger, J. Chmelař, J.Batěk, J. Dykast, F. Reinsberger a postupně i další. Později však jejich práce se přesunula do vlastních stavovských spolků a z jejich řad se nedočteme z plzeňského tisku o nějaké významnější snaze o prosazování zrodu vysokých škol v jejich městě. Plzeň prohrávala . podle „Nových plzeňských novin“ v r. 1893 nejen i pro českou univerzitu v Brně. 12.9.1899 Thunova vláda zřídila svým nejvyšším rozhodnutím v Brně dokonce samostatnou českou techniku .
Plzeň se tedy spokojila s pouhými „univerzitními extenzemi“, které v r. 1902 začal organizovat akademický spolek Radbuza (331) spolu s profesorským sborem obchodní akademie v Plzni, v němž zvlášť vynikal inspektor obchodního školství Antonín Kostinec. Univerzitní extenze byly přednáškami velké řady vysokoškolských učitelů z nejrůznějších oborů, zvaných z jiných, i pražských univerzitních center, které přezvaly funkci jakési plzeňské almae matris. Ty také asi jako jediné až do zániku Rakousko-Uherska nechaly občas problesknout touze ojedinělých Plzeňanů na zřízení vysokoškolských pracovišť v Plzni .Uveďme z nich např. v r. 1917 jednoho z nestorů české otolaryngologie Otakara Kutvirta ( 1867 – 1941) (9). Tato jen v pozadí doutnající vysokoškolská otázka v Plzni místo dalších příprav na její řešení byla další kardinální chybou jejích školských a politických pracovníků. Nebýt propagátora založení vlastní univerzity ve Slovinsku Josefa Penížka, tak bychom ani nevěděli o výroku zástupce vídeňské vlády , šéfa zdravotnického oddělení Dr Kusého. Ten Penížkovi po jednání u tehdejšího rakouského premiéra vlády v r. 1914 na otázku, kde bude mít český národ svou druhou univerzitu, odpověděl , že bude mít univerzitu i třetí, a to v Plzni (6).
Povědomí vysokých škol v Plzni tedy už udržoval na českém západě největší a nejznámější lidovýchovný spolek Lidové univerzity Husovy (L.U.H.), založený dne 22.9.1918 na schůzi akademického spolku „Radbuza“.Naše první republika se narodila velmi chudá , přesto si její ministerstvo školství a národní osvěty trouflo vydržovat v Plzni vyšší školu lidovou pro dospělé,, která „ doplňovala nejen všeobecné vzdělání a praktické vědomosti, ale stala se dokonalou školou demokracie“. Čteme-li dnes seznam její činnosti se 150 skoro každoročně pořádanými různými kurzy z ní udělalo největší vyšší lidovou školu v Československu.
Moravské a západočeské soupeření skončilo zákonem č.50 z 28.ledna 1919 , kdy byla založena Masarykova univerzita v Brně.
Plzeňská radnice měla přitom na rozhodující ministerstvo školství a národní osvěty tu nejkratší cestu, když tam vládl nejstarší člen zastupitelstva města Plzně Gustav Habrman. Asi pan ministr svému městu pomoci ani nemohl, když jeho město mělo velké potíže jen s ubytováním 200 úředníků poštovního ředitelství (6) a když z celostátních důvodů se na třetí pořadí sídla univerzity u nás se posunula Bratislava. Teprve nové státoprávní uspořádání se Slovenskem pohřbilo tehdejší šance Plzně na delší dobu.
Za Protektorátu byly naopak naděje na zřízení plzeňské vysoké školy zmařeny dne 17.listopadu 1939 , když Němci vyhláškou říšského protektora von Neuratha české vysoké školy zavřely. Mělo to být na dobu 3 roků, zle trvalo přes pět let. Po tu dobu se sice ilegální pracovníci , zejména někteří komunisté v Praze zabývali plány reformy vysokých škol podle sovětského vzoru, většinou však šlo o zaměření na zdravotnictví. O této prehistorii vysokých škol snad i v Plzni však málokdo u nás věděl. Teprve po válce jsme se o ní dověděli , že koncepci budoucí socialistické organizace zdravotnictví na podkladě sovětských zkušeností nastínil MUDr Miloš Nedvěd a s ním i Dr Oskar Boleček, Dr Karel Makovička, Dr František Veselý, Dr Jaroslav Lhotka a Dr Zdeněk Štich. . Co je zajímavé, že tuto koncepci dopracovala plzeňská skupina komunistických lékařů v Plzni MUDr Bohumila Špačka, MUDr Jana Hrbka, Dr Čedíka –Antara, kteří od ledna do července 1945 publikovali „Návrh na novou úpravu zdravotnictví a školení zdravotnického personálu“.
PREHISTORIE STUDENTSKÝCH PŘÍPRAV VYSOKÝCH ŠKOL V PLZNI
Obvykle za velký třesk ve vývoji těchto snah o založení vysokých škol v Plzni považuje ustavení Komise ONV pro vybudování lékařské fakulty v Plzni a Společnosti pro vědu, umění a práci v Plzni,
Pro studenty uvažující o studium mediciny proto byla nečekanou zásadní informací zpráva. kterou získal při své cestě do Prahy P.Paichl, jeden z mnoha petentů o studium mediciny a člen plzeňského vysokoškolského výboru . Ten přinesl jako první přinesl do Plzně zprávu o přípravách budování lékařské fakulty v Hradci Králové, kde už byla 28.května 45 nově ustavena Společnost pro budování university v Hradci Králové. O tom se diskutovalo už při volbách krajského výboru SČM, konaných v Říšské ul. č. 2 v 16. hodin dne 12.června 1945 v dělnickém divadle na tř. Maxima Gorkého. O tom byly diskuze i v redakci plzeňských novin Nový den.
. To se projevilo hlavně na veřejné manifestaci SČM pod heslem „Zřízení vysokých škol v Plzni“.v přednáškovém sále Domu kultury v ul. Maxima Gorkého č. 1l.v pátek v 17.hodin dne 20. července 1945. Tu pod hlavičkou SČM organizoval Akční výbor vysokoškolský, v němž jako nejaktivnější byli medici. Ještě před tou manifestací ji dostávali medici do povědomí našeho města, Zájem o studium medicíny a vůbec nejrůznější vysokoškolské studium byl mezi mladými lidmi pochopitelně po dlouhé době zavření vysokých škol veliký
Volby do ústavodárného národního shromáždění sice přinesly velké vítězství KSČ, která získala přes 40% hlasů., V orgánech KSČ v Plzni zatím však probíhal vnitrostranický boj mezi soudruhy navrátivšími se z koncentračních táborů a členy KSČ , kteří v městě Plzni už pracovali v ilegalitě. Otázky vysokých škol ve státě však ve srovnání s jinými naléhavými potřebami společnosti se pod vedením nové Fierlingerovy vlády nejevily tak prioritní. K heslu budování vysokých škol v Plzni se zařadila progresivnější složka KSČ vedená od 4.V.1945, tajemníkem Revolučního ONV v Plzni MUDr Jaromírem Hrbkem, členem Rady ZNV v Plzni a členem bývalé České národní rady, který byl v té době přednostou neurologického oddělení ambulatoria ONP v Plzni Československá sociální demokracie , která před válkou vládla v Plzni jako ve své hlavní baště, utrpěla ve volbách výraznou celostátní porážku , když získala jen necelých 16% hlasů. V jejím tisku však bylo možno alespoň sledovat kladný zájem o rychlém řešení vysokoškolské otázky.
Studentu Paichlovi , lídrovi plzeňských mediků in spe umožnila tato situace v Plzni i poznatky, které získal při své návštěvě v Praze , založit Akční výbor česjkých mediků . Důležité bylo i to, že inspirovat redakci časopisu Nový den k vytištění článku redaktorů Jirouta a Paichla sen. pod titulkem „Pro zřízení lékařské fakulty v Plzni“. ( I, 6. července 1945, č 46, .s.3). Opakovaně v posledních staletích vznášený a zdůvodňovaný požadavek založení vysokých škol v Plzni zde byl znovu se vší důrazností nastolen hned na začátku : „ My v západních Čechách nikomu nezávidíme , ale žádáme , musíme žádat , aby byl také vzat na zřetel na Plzeň jako na přirozené středisko celých západních Čech“.
Článek už velmi zasvěceně zopakoval všechny dřívější i tehdejší důvody pro přerod Plzně jako vysokoškolského centra a po konkrétních informacích o studiu mediciny končil inspirující výzvou pro Plzeňany : „Proto také medikové z Plzně i ze západních Čech , kterých je několik set , s radostí vítají myšlenku zřízení lékařské fakulty a přáli by si, aby co nejdříve byla uskutečněna . Jsem toho názoru, že za tuto myšlenku postaví se nejen všechny plzeňské úřady, ale i všechno občanstvo Plzně a západních Čech“.
Úvodník však zůstal v nejbližších dnech zdánlivě bez širší odezvy, a to nejen v ostatním dalších novinách, ale i na rozhodujících úřadech . Zatím z tisku mlčela i komunistická Pravda, ačkoli se předtím několika články zmiňovala o Českém vysokém učení technickém v Praze. Ke školám se nehlásily ani nic neříkající články o potřebě rekonstrukce zdravotnictví , kritizující práci Ministerstva zdravotnictví, tehdy vedeného prof. Dr. Adolfem Pocházkou. Pravda nevěnovala ještě pozornost vysokoškolské otázce ani ve svém článku článek z 10.VI. 1945 „Budujeme půlmilionovou Plzeň “, v němž při svém veřejném vystoupení primátor J. Ullrich , který ve futurologických úvahách vyjmenoval kdeco, jen o vysokých školách nepromluvil ani slůvko. Článek neprobudil k nějaké akci ani referát zdravotnický při radě ONV, který byl veden Dr.F. Rajmanem.
Zdálo se tedy, že první výzva zapadne stejně, jako tomu bylo v minulosti. První poločas v tomto rozhodujícím zápase museli tedy zahájit na pomoc studentům ti dříve narození. Skoro současně se k tomu připojila i část plzeňské kulturní obce pod vedením zastupujícího ředitele městské nemocnice, primáře prosektora a předsedy Červeného Kříže v Plzni MUDr Antonína Čecha..
Oba pozvali ke schůzce v Hrbkově ordinaci v Křižíkových sadech dne 10. července 1945 Paichla jako zástupce vysokoškolského výboru SČM, aby se mobilizací plzeňských studentů podílel na jimi připravovaném ustavení Komise ONV pro vybudování lékařské fakulty v Plzni To vedlo k založení šestičlenného akčního výboru mediků v Plzni ( Kozák, Krabovský, Šmrha,Vilím,Vlachová ) který pod předsednictvím Paichla začal organizovat výzvy k podpoře zřízení vysokých škol v Plzni mezi studenty a národními výbory v západních Čechách.
Zdá se, že plzeňská veřejnost se pro zřízení vysokých škol probudila zejména tehdy ,
když Plzeňané slyšeli plzeňské studenty vyvolávat dne 17. 7. 1945. hesla o zlepšení
západočeského zdravotnictví. budování plzeňské lékařské fakulty z megafonu auta,
zapůjčeného plzeňským hasiči a plzeňským Červeným křížem, Hrstka studentů rozdávala
letáky , vylepovala plakáty a osobně zvala kolemjdoucí na velkou manifestace na zřízení
nejen medicínské fakulty ale i jiných vysokých škol v našem městě v pátek dne 20. července
To probudilo i plzeňský tisk, který se postavil za tato hesla, jak o tom už zasvěceně psal
plzeňský Nový den ve svém článku 19. července a Český směr 20.7. pod titulkem
„ Zřiďte v Plzni lékařskou fakultu “
Tisk k tomu měl dostatek podkladů tím spíše, že mu den předtím přinesl zástupce mediků přinesl zprávu z Prahy o manifestacích vysokoškoláků, konané 19.července v Praze , Brně a v Příbrami. Jen v Praze se průvodu s četnými transparenty jich účastnilo přes 12.000 studentů, kteří formulovali na svém gigantickém shromáždění v aule pražské právnické fakulty svá přání (Nový den, 20.července 1945, s. 1). Na zřejmě pečlivě připravené akci v režii ministerstva školství , v našem městě předem asi neznámé, nebylo zástupci plzeňských mediků umožněno formulovat, byť nepřipraveně , požadavky západočeských studentů. Zatím vše probíhalo jako všechno „revoluční“ skoro ilegálně, bez nějakých povolení . Pro boj o zřízení vysokých škol stejně neexistovalo tím méně nějaké povolování První styky s nimi byly navazovány na půdě Akčního vysokoškolského výboru , ale zejména na oné první jejich veřejné akci mediků, které úmyslně bylo dáno motto manifestace na zřízení vysokých škol v Plzni, ne tedy jen lékařské fakulty. Nakonec za tehdejší situace se na mnoha schůzích užíval termín založení lékařské fakulty promiskue s názvem budování vysokých škol.
Pro zřízení lékařské fakulty se nejdříve stala Komise ONV pro vybudování lékařské fakulty v Plzni ( dále jen Komise…) zahájila svou práci 18.7.1945, tedy hned poté, když se za ni postavil svým doporučením na svém plenárním zasedání dne 10.července Zemský národní výbor plánování. Ustavující schůze plzeňské Komise si zvolila svým předsedou MUDr Jana Hrbka, Hrbek, jejím jednatelem a tiskovým referentem MUDr Antonína Čecha pokladníkem zástupce administrativního ředitele nemocnice Josefa Honse, zapisovatelem předsedu Akčního výbory mediků Přemysla Paichla.. Lékařskými členy byli zvoleni: Doc.MUDr Václav David, primář chirurgického oddělení nemocnice, Doc.MUDr Vladimír Mikoláš, primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice, MUDr Jan Kubík, primář plicního oddělení nemocnice, předseda závodní rady nemocnice a předseda Lékařské plzeňské župy, MUDr Vojtěch Šimandl, vrchni zdravotní rada a přednosta zdravotního úřadu ONV v Plzni. Technickými členy komise se stali Ing.Otakar Nový, předseda oblastní plánovací komise ONV v Plzni, Karel Blumentrit, ústřední ředitel stavebního úřadu ONV v Plzni, Ing Architekt Oldřich Stibor, člen plánovací komise ONV v Plzni.
Bohužel tato schůze jednání neslo jen konstatováním obecných otázek výměny zkušeností mezi znalci všech oborů vědy, techniky, hospodářského života a umění a ne příliš konkrétních vysokých cílů, které dosud neměly v Plzni ani Osvětový svaz, Literární umělecký klub, Spolek přátel literatury a vědy české. Designovaná Společnost pro vědu,umění a práci se tedy podle tohoto jednání měla stát všeobsáhlým střediskem plzeňských duševních pracovníků, která se nevybuduje z velkého počtu matrikových členů , která bude se varovati politiky a bude stát na přísné úrovni vědecké, která si bude vědoma, že stojí na rozcestí zájmu západu a východu a podle tehdejších úskalí bude volit své spolupracovníky. Předsedou prozatímního výboru plánovaného založení této společnosti byl 14. 4. 1946 v městském muzeu v Plzni.zvolen Prof. Čadík. za místopředsedy MUDr Čech, Dr Ing Kříž a Dr Mainer, za jednatele PhDr Hujer, RNDr.Voleník, za pokladníka JUDr Šperl a za zapisovatele Dr.Stelzer . Ani další schůzky jím vedeného přípravného výboru a zaměření se na přednáškovou činnost nějakému průlomu v boji za plzeňské vysoké školy tomu také nenasvědčovaly.
Vlastní ustavující valné shromáždění se konalo za účasti pouhých 14 přítomných z celkového počtu 24 řádných členů.členů skoro až za rok, O schůzi referoval deník Nový den dne 16.4 .46 pod titulkem Obohacení kulturního života v Plzni. Tehdy byl zvolen za předsedu Společnosti PhDr Čadík, Ustavující valné shromáždění schválilo stanovy Společnosti. Otázkám vysokoškolským se měli podle jednání schůze měli věnovat za jednotlivé obory tito členové : v oboru technickém Dr Kříž a Ing. Werstadt, za lékařskou fakultu MUDr Čech a MUDr Pazderka, za přírodní vědy Dr Bayer a Dr Voleník, za filosofii PhDr Čadík a PhDr Stelzer, za vědy právní JUDr Šperl a JUDr Koptík. Už tehdy bylo této společnosti vytýkáno její hlavní těžiště v přednáškové činnosti a malá pomoc hlavním otázkám budování vysokých škol Tehdejší informace toiž už tehdy už zdůrazňovaly, že už není podporována někdejší tendence vytvářet nové komplexní univerzity, že pro Plzeň se stává klíčovou otázkou dobudování v říjnu už založené Lékařské fakulty a pro ni vybudování nové velké fakultní nemocnice. Zatím bylo jen konstatováno že na dobu dvouletky nebyla naděje na zřízení fakulty právnické a pedagogické v Plzni..
Přesto uspořádala Společnost pro vědu , umění a práci v neděli dne 9. března 1947 v sále bia Univerzita novou konferenci za zřízení plzeňské univerzit. Šlo spíše je o manifestaci než o pracovní jednání, kterého se kromě členů Společnosti… účastnili předseda ÚNV Dr. K. Křepinský, za rektorát KÚ děkan LF Prof. MUDr Čančík, za LF UK v Plzni Prof.MUDR Šafránek , mezi čestnými hosty byli přivítáni a zdravice přednesli poslanec V. Beneš, Prof Dr Peška, ředitel Škodových závodů Václavek, prim MUDr Hrbek, JUDr (?) Šíp, za KOR poslanec Cígler a za studenty MUSt Jindrová. . Slavnostní referát přednesl Prof. MUDr Bouček. Pozdrav účastníkům konference poslal president republiky Dr E. Beneš , který pozval delegáty ONV a Společnosti k audienci na 1. IV. 47. Na manifestaci byl schválen „Pamětní spis o vybudování vysokých škol v Plzni“, Tento spise předtím v celém rozsahu publikovala Národní fronta v Plzni dne 7.III. 1947 Zprávu o konferenci v obšírném znění pod titulkem „Samostatné vysoké školy v Plzni “ uveřejnil Věstník ÚNV statutárního m. Plzně roč. 1, str. 59.
31. III. 1947 bylo svoláno druhé valné shromáždění Společnosti pro vědu, umění
a práci, konané v Umělecko-průmyslovém muzeu v Plzni . Nevýznamnost této Společnosti
ukázalo to, že se účastnilo stále jen 13 členů, i když počet řádných členů Společnosti
mezitím už stoupl na 32. Znovu bylo zdůrazněno, že nejde o spolek , ale o vědeckou společnost.
Už tehdy bylo zřízení fakulty pedagogické v Plzni bylo označeno za nejisté, protože nebude
možno zřizovat všude pedagogické fakulty jak bylo původně zamýšleno, ale že se uvažuje je
budovat jen jako učiliště didaktiky a metodiky jednotlivý ostatních disciplin, zejména tedy tam ,
kde už existují fakulty filozofické a přírodovědecké.S tím souhlasilo už tehdy ministerstvo
školství.
Velmi aktivně zapojil do činnosti Společnosti … Prof. PhDr Šafránek z titulu své funkce v LF byl proto na schůzi 21.12.1948 kooptován do výboru Společnosti… Jeho zásluhou se konečně daly do pohybu otázky vybudování Plzeňské univerzitní knihovny v bývalém klášteře Sv. Anny i to, že se Společnost .. chtěla polovině r. 1948 zapojila do přípravných prací souvisejících s otázkami budování veterinární fakulty a s fakulty strojní a elektrotechnické v Plzni.
Tento vývoj Společnosti… však už byl ovlivňován hlavně vnitropolitickou únorovou situací, 27.IV.1948 se konalo třetí valné shromáždění Společnosti . Podle zápisu z této schůze provedl nejmenovaný Akční výbor společnosti „ předepsaná opatření a podal o tom příslušným institucím hlášení“. Na schůzi bylo konstatováno, že není známo, zda dosavadní sbor pro vybudování vysokých škol v Plzni ještě existuje.
Další vývoj budování vysokých škol v Plzni už byl ovlivňován hlavně vnitropolitickou únorovou situací, vytvořením Národní fronty, vládní krizí , vyzbrojením lidových milicí, generální stávkou a vytvořením akčních výborů prakticky ve všech organizacích a masových organizací Národní fronty. Pod vlivem těchto událostí proběhla mimo jiné celonárodní konference Svazu české mládeže (3. – 4. IV.) oslavy 600. výročí založení Univerzity Karlovy (4.-7.IV.) , bylo zvoleno nové vedení Ústředního svazu čs. studentstva (6. IV.), došlo 10. – 11. IV. ke sjezdu národní kultury, který byl už předtím připravován od začátku únorových dnů. Z hlavních referátů
Gottwalda, Kopeckého, Nejedlého a Štolla vyplynula i decentralizace kulturního života v krajích a reforma vysokých škol .
Později z práce na vybudování vysokých škol v Plzni byl vyloučen MUDr Antonín Čech, byl 29.července 1950 zatčen , po roce vazby byl odsouzen pro údajné spiknutí a špionáž k smrti, pak ale v odvolacím řízení byl jeho trest změněn a z vězení byl z titulu všeobecné amnestie 10.května 1960 propuštěn a jeho trest vymazán. Zemřel 20.10. 1970.
PREHISTORIE KOMISE PRO DOBUDOVÁNÍ VYSOKÝCH ŠKOL
Teprve však v r. 1949 se KNV rozhodl zřídit při svém školském a osvětovém referátu ustavit zvláštní Komisi pro dobudování vysokých škol v Plzni, do níž jako zástupce Společnosti byl delegován Ing Dr Kříž. Do Krajského akčního výboru Národní fronty byl za společnost delegován RNDr . Vojtěch Voleník, přednosta Pokusného ústavu Škodovky a první pozdější rektor VŠSE.
FAKULTY PEDAGOGICKÉ V PLZNI
Snad prvně se objevila otázka potřeby zřízení pedagogické fakulty v Plzni na veřejné manifestaci 20.července 1945. Ještě na druhé valné hromadě Společnosti pro vědu umění a práci dne 31.3.1947 oznamoval Dr Čech zprávu o jednání s poslancem Firtem, v níž zřízení fakulty pedagogické v Plzni bylo označeno za nejisté. Předpoklady pro její zřízení v Plzni se nezvýšily , když Prozatímní národní shromáždění přijalo 1946 zákon o pedagogických fakultách při univerzitách .V Plzni ale univerzita nebyla. Na tom nic nezměnil ani Pamětní spis o vybudování vysokých škol v Plzni v r. 1947..
Teprve 2. června 1948 seznámil Společnost Prof. Šafránek, že současná situace na
pražských ministerstvech i na děkanství pražské pedagogické fakulty mimořádně
příznivá pro vznik pedagogických fakult. Proto na popud Prof. Šafránka podala
Společnost plzeňskému ÚNV a ONV výklad o stavu otázky zřízení pedagogické fakulty
v Plzni. K tomu je nutno, aby zřízení pedagogické fakulty v Plzni požadoval ÚNV
nejpozději do 1.října 48. To se také stalo a narychlo kurýrem. .
Pedagogická fakulta byla zřízena až vládním nařízením 14.září 1948 jako pobočka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.. Zahájení její výuky oslavilo shromáždění v Měšťanské besedě v Plzni až 14.listopadu 1948. Od září 1953 se však škola přeměnila na Vyšší pedagogickou školu se statutem samostatné školy, ani pak však nebyl reformám konec. 1959 vznikl z ní Pedagogický institut, od září 1964 se ten přeměnil v Pedagogickou fakultu. PF v Plzni pak ještě prodělalůa obsahovou přestavbu od škol.roku 1977/1978.
PREHISTORIE ZŘÍZENÍ PLZEŇSKÉ TECHNIKY
Snahy zřídit vysoké školy v Plzni nezačaly až po druhé světové válce, ale už po první válce světové.
Už od poloviny 19.století se ukazovalo, že druhé české město co do počtu obyvatel a růstu strojírenského průmyslu uvažuje o zřízení vysokých technických škol Teprve však v letech 1918- 1921 tehdejší plzeňská obecní správa po četných anketách a poradách za účasti příslušných odborníků podala návrh na zřízení vysoké školy technické, vysoké školy báňského typu techniky vratislavské , se zřízením strojnického a chemického oddělení , vysoké školy zemědělské a lesnické. Při této vysoké škole žádala na vládě Československé republiky zřízení též vybudovat vědeckých ústav odvětví pivovarského, keramického, sklářského a ústav pro technologická bádání (5, 7, 292, 353). Můžeme se dodnes o tom přečíst v novinách Český kraj ( č.5, ze dnech 31.1. 1919 na str.4.) Vzdor mnoha intervencím na vládě však zůstaly tyto pouhé požadavky nesplněny
. Když 4.června 1945 zahajovalo České vysoké učení technické v Praze slavnostně přednášky, nezmínil se ani jeden z přítomných řečníků ani slovem o eventuelní jeho pobočce v Plzni Jediným , kdo se kladně vyjádřil k potřebě zřízení techniky v Plzni byl až na veřejné manifestaci Svazu české mládeže v Plzni dne 20.července 1945 Ing Bohumil Jungmann. Zdůvodňoval ji zejména tehdejší potřebou plzeňského strojírenského průmyslu a hlavně potřebou Škodovky.
Zatím se otázkou zřízení plzeňské techniky zabývala schůzka zástupců tehdejšího akčního výboru techniků v Plzni s plzeňským primátorem dne 17. srpna 1945. Jednání se účastnili i zástupci Spolku českých inženýrů (SIA) a ředitel vyšší průmyslovky stavební. Primátorovi byla tehdy předáno nové memorandum, s důvodovou zprávou o zřízení prvních ročníků těchto oborů vysokého učení technického : inženýrského stavitelství, , architektury a pozemního stavitelství, strojního a elektrotechnického inženýrství a vysoké školy obchodní.
Hned druhý den se v rozhovoru vyjádřil ministerský předseda Fierlinger při své návštěvě v plzeňské škodovce, že je zřízení plzeňské techniky nakloněn.
O zřízení pobočky pražské techniky v Plzni se zahájilo jednání dne 22. srpna 1945, kdy Plzeň navštívili Plzeň zástupci fakult pražské techniky. Jednání bylo podle novinových zpráv (Nový den 26. a 28. srpna1945) údajně tak příznivé, že primátor Ullrich měl pokračovat v oficielním jednání v Praze na Technice a Ministerstvu školství tak, aby bylo možno zahájit přednášky už v podzimním semestru školního roku 1945/46. Ani to však se nepovedlo.
7.března 1947 dokončený Pamětní spis o vybudování vysokých škol v Plzni se nezabýval úkoly , které musela dokončit lékařská fakulta , ale i navrhoval i zřízení fakulty právnické, pedagogické, strojní a elektrotechnické vysoké školy, eventuelně technické fakulty. Pro budoucnost mělo být pamatováno i s vybudováním fakulty přírodovědecké a filozofické. Tak zněla i 9.března odhlasovaná rezoluce účastníků manifestace za vybudování vysokých škol v Plzni
Když navštívila dne 1. dubna 1947 prezidenta Dr. E. Beneše delegace statutárního města Plzně , vedená předsedou plzeňského ÚNV Dr Křepinským a předsedou Společnosti pro vědu,umění a práci Dr Čadíkem , potvrdil pan prezident, že pomoc, o kterou delegace pro fakultu právnickou a fakultu strojnickou a elektrotechnickou žádala, jistě neodepře.
V létě 1949 bylo rozhodnuto o zřízení Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni. Zprvu to byla ve školním roce 1949/50 prozatímní fakulta Českého vysokého učení technického v Praze . Slavnostně zahájila výuku 17.října 1949. Jako samostatná fakulta strojní a elektrotechnická fungovala v letech 1950/3. od 27.října 1950. Jako samostatná vysoká škola strojní a elektrotechnická byla zřízena vládním nařízením od 1.října 1953.
V listopadu 1989 došlo ke sloučení VŠSE a PF , vznikaly zde další fakulty .Po několikaleté přípravě ve škol. roce 1990/91 zahájily svou činnost Fakulta aplikovaných věd v Plzni a Ekonomická fakulta v Chebu.
Nakonec dnem 28.září 1991 vznikla z nich Západočeská univerzita se sídlem v Plzni zákonem č. 314/91 Sb. České národní rady. Ta zahrnovala tedy už 5 fakult: aplikovaných věd, ekonomickou, elektrotechnickou, pedagogickou a strojní. Jejich činnost se postupně rozrůstala ve studijních programech magisterských i bakalářských. Od 1.1.2005 vznikla zde i Filozofická fakulta.
.