Paichl, P.:
Vznik Spolku českých zubních lékařů se sídlem v Praze.
Sborník přednášek Mezinárodní konference ČSK, 24.-28.října 1995
Oslavy 100. výročí založení Spolku českých zubních lékařů v Praze
Stomatologii trvalo tisíce let, než se osamostatnila ze všeobecné mediciny a chirurgie. V dějinách medicíny není zajímavý jen vývoj její odborné náplně, ale i vzájemné vztahy zubních a všeobecných léčitelů a lékařů, i s nimi spojených institucí, jak se to třeba projevilo v poměrně nedávné historii vzniku a činnosti lékařských spolků.
V Čechách můžeme za jejich zárodek považovat teprve v 16.století ve Sboru doktorů pražské lékařské fakulty. Členství v něm povinné. Vztahy těchto doktorů mediciny ke stomatologii nebyly skoro žádné a na tom se prakticky nic nezměnilo od josefinských reforem po r. 1786, kdy u nás patřili do tohoto sboru i doktoři chirurgie. Tento sbor prakticky ukončil svou činnost v r. 1873 po svém odloučení od lékařské fakulty. Je nutno si hned v úvodu přiznat, že spolkovému lékařskému životu v Čechách teprve hodně pozdě začalo vadit to, že vedení tohoto sboru bylo v německých rukou. Českému zubnímu lékařství ještě v 18. století prakticky nepomáhaly ani postupně vznikající národní, sociálně podpůrné ani odborné spolky, jako bylo např. „Čtenářské muzeum s čítárnou a odbornou knihovnou“ nebo „Spolek pro zaopatřování lékařských vdov (1761),
Teprve až v 19. století se však stalo charakteristickým spolkové houfování lidí podle profesí, náboženství, národností i nejrůznějších zájmů, a to všude, tedy i v Čechách. Uvádí se, že tehdy bylo ve dvěstětisícové Praze kolem 1300 nejrůznějších spolků, ať už šlo o často vzájemně si konkurující spolky národní a nadnárodní (české, německé, utrakvistické) nebo regionální ( ve čtvrti, v městě, celostátní).
Nevyhnuli se tomu ani naši všeobecní lékaři, které motivovaly k zakládání spolků převážně problémy sociální a odborné , později i národnostní. Jako první si v Praze praktičtí lékaři založili v r. 1851 utrakvistický „Verein der praktischen Ärzte“. I ten, ačkoli měl většinu českých členů, byl veden německými lékaři. Tento spolek později byl přeměněn na Spolek německých lékařů. Teprve v druhé fázi, v říjnu 186l, byl založen 14 českými lékaři na Fyziologickém ústavu u Jana Evangelisty Purkyně Spolek českých lékařů v Praze. Byl to vlastně opět spolek praktických lékařů. Jeho činnost se rozvíjela až do října 1862 poměrně pomalu. Byl to však už dobrovolný spolek, ne nucená institucevázaná na lékařskou fakultu.
Praktických lékařů, kteří vykonávali mimo jiné i zubní praxi bylo tehdy v Čechách jen málo a specializovaní zubní lékaři byli jen vyjímkou. To vysvětluje i tu skutečnost, že mezi 16 pražskými lékaři, kteří tento spolek českých lékařů zakládali, nebyl údajně žádný stomatolog. Stomatology sem nelákalo ani to, že u zrodu spolku stál veliký J.E.Purkyně, který se velmi zasloužit o rozvoj jejich oboru. Jak ý byl vztah pražských zubních lékařů ke spolku může dokumentovat např. i to, že trvalo skoro 15 let, než do programu týdenních lékařských schůzek byla zařazena i přednáška stomatologická. Byla to dne 7.2.1876 přednáška s demonstracemi zubního lékaře Doc.MUDr Baštýře na téma „Americká stomatologická technika“.
Přitom ve světě začaly už v první polovině 19. století vznikat stomatologické spolky a společnosti, Jako první z nich se uvádí v r. 1834 v USA založená Society of Surgeon Dentists of the City and State of New York. V Evropě se. za první považuje v r. 1836 v Berlíně založené Vereinigung der Berliner Zahnärzte. Názvy i těžiště činnosti těchto spolků manifestovaly najednou se zvětšující rozpor v tom, komu má stomatologie patřit. Zda plně vysokoškolsky vyškoleným lékařům z univerzit, nebo řemeslnicky erudovaným chirurgickým dentistům a zubním technikům.
Ne národnostní nebo sociální potíže , ale spory o to, kdo smí kvalifikované zubní výkony provádět, vedly ke vzniku spolků zubních lékařů i u nás. V Rakousko-Uhersku tehdy celá kvalifikovaná ambulantní stomatologie ležela převážně na bedrech nižších chirurgů (ranhojičů), kteří byli organizováni ne už v rámci cechu nebo dobrovolného stavovského spolku, ale od 22.11.1812 v gremiích, což byla povinná sdružení živnostenského charakteru, která snadno hlídala kvalitu činnosti svých členů, ale už organizovala a spravovala podpůrné fondy pro své členy nebo pro jejich vdovy a sirotky. I ta se zásadně měnila, když v r. 1848 byl nižší stupeň chirurgie univerzitě v Praze zrušen a v r. 1874 byla zrušena i škola ranhojičská v Olomouci.
Teprve poměrně dlouho po zahájení přednášek ze zubního lékařství ve Vídni v r. 1821 se objevují v Rakousko-Uhersku i stomatologické spolky. Údajně prvním z nich byl „Verband Wiener Zahnärzte“. založený v r. 1861. Po něm se jich rychle objevuje povícero, jako např. Spolek rakouských zubních lékařů a Společností pro ošetřování chrupu. S nimi měli čeští, zejména pak pražští zubní lékaři, těsnější individuální styky.
První Spolek zubních lékařů v Čechách byl jako utrakvistický (česko-německý) založen až v roce 1886. Ustavilo ho jen 8 zubních českých a německých lékařů v Praze. Byla tedy zprvu bližší profesionální stavovská košile než národní kabát. Tento zubařský spolek proklamoval svou působnost pro celé země České. Hlavním inspirátorem jeho založení byl Doc.Dr.Moric Baštýř, který se také stal jeho předsedou. Při jeho vzniku se podílel i Doc.Dr.Eduard Nessel. Tento spolek nebyl v žádném oficiálním spojení se Spolkem českých lékařů, ani s utrakvistickým "Spolkem praktických lékařů v Praze ", který byl založen předtím v r. 1851.
Zdá se , že utrakvistický stomatologický spolek přetrvával i po dni 24.11.1888 , kdy vznikla nová jednotná stavovské organizace českých lékařů Ústřední Jednota Českých Lékařů v Království Českém. Ani Spolek českých lékařů, ani stavovská komise ÚJČL se však nepodílely na řešení otázky fušérství , které nejtíže pociťovala kvalifikované stomatologie. Zatím zubním lékařům u nás neposkytla pomoc proti nejrůznějším vykonavatelům neoprávněné zubní péče ani v r. 1895 založená česká lékařská komora, Nepomohlo nic ani to, že se na ni obrátili svým pamětním spisem´uveřejněným dne 28. října 1896 proti povolování koncesí zubních techniků.
Zdá se, že tento vývoj musel tedy vést naše zubní lékaře k vytvoření vlastního českého spolku, který by hájil jejich zájmy a práva, tím spíše, že ani legislativa ani ostatní lékaři se nijak neangažovali v pomoci řešení jejich specifických profesních potíží. Jisté dnes je hlavně to, že tento spolek nevznikl ani z předešlého utrakvistického spolku stomatologického ani ze Spolku českých lékařů. Rozhodujícím k založení spolku se stala pravděpodobně až iniciativa mladších zubních lékařů na začátku r. 1897. O vlastním založení Spolku českých zubních lékařů se sídlem v Praze a ani o jeho činnosti v prvních dvou letech se nedochovaly originální záznamy, zejména ne jak probíhaly formulace stanov spolku a kdy bylo žádáno o jeho povolení. Známe jen podle podle pozdějších článků že stanovy byly schváleny výnosem místodržitelství ze dne 19. května 1897.
Ustavující valná hromada se konala prý v pivnici u Pinkasů na Jungmannově náměstí dne 11.června téhož roku. Předsedou spolku se stal Prof. Nessel Eduard, místopředsedou Dr Kulhánek Antonín, tajemníkem Dr Žižka Josef., pokladníkem Dr Wachsmann Karel. a zapisovatelem Dr Jesenský Jan. Kolik lékařů se této valné hromady účastnilo se už neví. V prvém roce činnosti měl spolek prý 23 činných členů.
Dnes už si už jen podle některých pozdějších ročníků vlastního časopisu můžeme potvrdit i zprávu, že prý původní název spolku měl dovětek „se sídlem v Praze“. Neměl to být však jen spolek čistě pražský. Měl shromažďovat jako činné členy veškeré české zubní lékaře, jak se dočteme v provolání z července 1890 v ČLČ. ale členy mohli být i jiní doktoři veškerého lékařství. Myšlenka zemského Spolku českých lékařů však údajně v první době narazila na nezájem, netečnost, a vydávání vlastního časopisu dokonce na odpor. Ještě na schůzi spolku dne 29.12.1899 referoval jednatel Dr Žižka , že při jednání s redaktorem ČLČ bylo upuštěno od myšlenky vydávati časopis jako přílohu ČLČ. protože pro to nebylo získáno v redakci dostatečné porozumění. Úřední spolková agenda se plnila v bytě jednatele na Václavském náměstí.
Spolek konal své schůze čtrnáctidenně každý druhý pátek buď u Pinkasů i v jiných restauracích , nebo na poliklinice. Počátky spolkové činnosti nebyly první roky nijak skvělé. To přiznává nepodepsaný článek ve Věstníku lékařské komory v listopadu 1899. Trvalo tedy prakticky dva roky, než po svém vzniku vstoupil spolek do povědomí obce lékařské tím, že několikrát v ČLČ a ve Věstníku lékařské komory i jinde uveřejňoval malý sloupeček vyzývající ke vstupu do spolku. Dne 8.července 1899 měl spolek jen o málo vyšší počet členů - 32 a dne 21.1.1900 bylo činných členů 21 a 20 členů přispívajících.
Hlavními ukoly spolku bylo podle stanov i podle spolkových zpráv časopisu v r. 1900 zejména:
-sjednotit ve spolku všechny zubní lékaře české a všechny lékaře praktické, kteří po venkově oparativní praxí zubolékařskou se zaměstnávají,
-prosazoval aby zubní lékařství bylo postaveno na roveň jiným lékařským oborům,
-podporovat vědeckého bádání v oboru teoretické i praktické vědy zubolékařské, pěstovat vědeckou spolkovou činnost, seznamovat ve vlastním časopise s odbornými pracemi svých členů i zprávami z ciziny. Informace se týkaly i pověr ve stomatologii
-hájit práva a zájmy stavu zubních lékařů,
-prosazovat, aby Univerzita pozvedla hlas proti tomu, aby úřady o své újmě udílely laikům práva a oprávnění provozovati výkony lékařské. Jinak by bylo pošetilé žádat na lékařích doktorát Prosazovat, že jen lékařům přísluší vykonávati zubní lékařství,
-stíhati fušérství, a to nejen techniky, vykonávající práce jim zapovězené, ale i lékaře, kteří je kryjí a jim to umožňují,
-pěstovat vzájemné styky mezi členů spolku.
-prosazovati u českých lékařů, aby své pacienty k českým zubním lékařům své pacienty k výkonům zubolékařským posílali
-prosazovati pěstovat kosmetiku dutiny ústní i zkušenosti o vzniku chorob chrupu a dávat své zkušenosti a rady svým pacientům zdarma formou vydávaných brožurek
-prosazovati výrobu českých stomatologických prostředků, např. THYMOLINU oproti dražšímu a dryáčnickou reklamou prosazovanému ODOLU nebo KOSMINU.
Při vstupu se členové zavazovali zachovávat stavovskou čest, neužívat křiklavé reklamy, inzerovat místo i ordinační dobu a dodržovat jistou minimální taxu honoráře. Čestným slovem se k tomu zavázati
Postupně se však stali členy Spolku českých zubních lékařů skoro všichni čeští zubní lékaři z Čech, Moravy a Slezska. Mimopražští zubní lékaři byli později na valných hromadách zastupováni svými župními delegáty.Zubní lékaři měli později ve svém spolku analogickou župní organizaci, jako měla Ú.J.Č.L.
Nebylo to tedy tak špatné časové umístění ve světovém závodě v rozvoji organizace světové stomatologie, protože Čechy vstoupily do dějin evropské stomatologie ještě dříve, než vznikla první mezinárodní federace stomatologických spolků, jako byla FDI (Féderation dentaire internationale), založená 1900 v Paříži u příležitosti stomatologického kongresu..
Diapozitivy na konec v seriil.
l. Pamětní spis zubních lékařů z 28. října 1896
2. Pivnice „U Pinkasů“ v době založení spolku 1897
3. Účastníci zakládající valné hromady spolku
4. První předseda spolku MUDr Karel Wachsmann
5. První zpráva v r. 1897 o založení spolku v ČLČ
6. Druhá zpráva o činnosti spolku v r. 1897 v ČLČ
Literatura:
l. Nessel, F., Kulhánek,A., Wachsmannn, K., Baštýř, A. : Pamětní spis zaslaný anketou zubních lékařů lékařskékomoře pro král.České. Čas.Lék. čes. 1896, str. 739-741.
2. Zprávy. Věstník lék. komory, 1899 roč. XI, č. 22, s.285.
3. -ek- „Spolkové zprávy. Zubní lék. 1900 roč. 1, č.1, str. 8-10.
4. -ek ; Oslavy 10tiletého trvání Spolku českých zubních lékařů. Zubní lék, 1907, č. 1, str. 213.
5. Náprstek, V.: Čtyřicet let Spolku čs zubních lékařů. Čs.stomatol. 1937, č. 6, str. 375-388.
6. Křečan, J. : 70 let Spolku českých zubních lékařů. Prakt.Zub.lék., 1968, č.1, s.250-252.