Doc.MUDr Přemysl Paichl, CSc
Pošta je v podstatě oborem dopravy informací, ať už jde o přenášení ústních nebo písemných zpráv, peněz, novin, balíků, a jiných objektů. Způsob této přepravy se za tisíciletí měnil podle lidí, kteří tyto informace přenášeli sami (poslové, běžci, kurýři, povozníci, obchodníci), nebo za pomoci jiných tvorů (koně, osli, tažní voli poštovní holubi), s využitím nejrůznějších přenášených energií a technických prostředků (zvuky, světelné nebo kouřové signály, psané listy, vozy, telegraf, telefon, internet aj.). Pošta má název odvozený od latinského „posita“ což byl termín už pro státní stanice zřízené pro dostavníky. Pošta však musela existovat mnohem dříve , např. už jako dobře organizovaná státní pošta v říši perských Achajmenovců, kteří vládli dávno před 5.stoletím př.n.l. V Řecku byla organizována o něco později za Antigonovců. Spojení mezi odesílatelem a příjemcem informace využívali už dávno ve starověku mocní nebo bohatí jednotlivci ( králové, vojenští velitelé, státní úředníci, obchodníci, spolky a společnosti). O tom psali už i dávní historici v antice, např. Herodotos nebo Xenofont. Takového „pošťáka“ v řeckém starověku, tenkrát měl název phylopodes (posel, běžec) zná skoro každý , protože přinesl zprávu Lakedaimonským o výsledku bitvy u Marathonu. Na tomto přenášení informace se odjakživa většinou podílelo více lidí služebních, ať už fyzicky nebo organizačně zdatných Ty si vydržovali nebo platili už nejstarší státy, společnosti a instituce.V ptolemaiovském Egyptě pochopitelně umožňovaly zprávy opsané na pergamenech, jak se uvádí ve 3.stol. př.n.l. Poštáky najdeme v mnoha jazycích pod nejrůznějšími přídavnými jmény. V dějinách Číny dodnes vzpomínají, že štafetovou poštu.až do Tibetu Poštu dokládají i zprávy o starořímských poštmistrech ( municipes), kteří sloužili převážně potřebám státním, byť pošta měla v překladu název veřejné instituce ( cursus publicus). Soukromníci v starém Římě užívali spíše služeb poslů, zvaných tabellarií. Takováto státní pošta prožívala kvalitu svých služeb kolem r. 380 za Theodosia. Pochopitelně zdegenerovala v Evropě v období stěhování národů, aby se znovu zregenerovala kolem r. 87 za Karla Velikého. Pošta ve své historii dokládá, že její činnost pravidelně byla rušena válkami, ať už vzpomeneme pro naše poměry dobu husitskou, válku třicetiletou i všechny jiné. Staré zprávy o dálkové dopravě důležitých listin se dochovaly i u nás nejen z dob Lucemburků. Třeba za Karla IV. cválali poštovní poslové koruny České k cizím panovnickým místům a k papežské stolici Pražská kancelář už tehdy prý měla poštovní styky prostřednictvím pravidelných listů dvakrát týdně svým vzdáleným významným úřadům. Pokud tomu ovšem nebránilo nebezpečí na cestách přepadaných lotry nebo vojáky, jak o tom se píše třeba za Vladislava Jagelonského. Jako jinde ve světě napomohlo rozvoji poštovnímu styku vytváření měst i organizace jejich dálkovému obchodu. Nejen vládci, ale i města už si mohla dovolit organizovat činnost svých obecních poslů, jak se dokládají už ve 12. století Podobně tak už měly prostředky na tento poštovní styk i cechy, které na něm naopak i vydělávaly. Zejména řezníci rádi za úplatů na svých cestách za nákupem dobytka roznášeli po vsích i soukromé dopisy. Profesionalitu ne už jen přenosem sdělení a listů , ale i převozem hmotných zásilek začali organizovat i dopraváci, zprvu hlavně formani a postupně i jiné dopravní prostředky, zejména vlaky. Nepozorovaně se tím zkvalitňuje organizace poštovní přepravy a doručování . I u nás se pošta , která byla po tisíciletí záležitostí soukromou , se postupně přesouvá do organizace státní. V Evropě tento trend naplňuje Francie v r. 1464 za Ludvíka XI. Už tenkrát to byla pošta mezinárodní po cestách z tehdejšího Auxene přes Nevers a Limoges do Španěl, jinudy do Itálie a z Paříže přes Cáchy do Němec. Odtud už byl jen skok přes Norimberk do Čech.. Tento vývoj urychlil i možnosti využívání organizace poštovní pro osoby soukromé. Postupně se upravovaly poplatky za využití pošt, které zejména v Anglii se usnadnilo zavedením poštovních známek. Pro mezinárodní styk byla vytvořena v Paříži mezinárodní poštovní dohoda na základě berlínské smlouvy v r. 1874, postupně i v jiných státech.. V Rakousku se k tomu připojila v r. 1890 i Vídeň.Jakub Šmíd (Schmidt) poštmistr , který se v Plzni oženil v r. 1627 a kolem r. 1660 zakoupil si v Plzni spáleniště dvora na Skvrňanském předměstí, což mohl být začátek vzniku staré pošty v objektu čp 12 a pak dlouho až do r. 1871 v Plzni stojícího hostince Na staré poště a sousedního U anglického dvora . Tento objekt čp. 57 existoval až do jeho zbourání v r. 1985.
Schmidt FerdinandTéměř jisté jsou k plzeňské poště vztahy od r. 1656 poštmistra Jana Machra, který tento objekt koupil v r. 1660 a zemřel v letech 1691-1697.
Nejasný vztah k plzeňské poště v těchto místech má František Pachmayer , poštmistr z Klenče, nejspíše v době 1701-1709.
Nejspíše jeho předchůdcem zde byl od 1710 do 1725 poštmistr Maxmil.Ferdinand z Loštic
Dále řada poštmistrů zde v letech 1738 – 1751 pokračuje jménem Fridricha Augustina Antonína z Rubnerů v období 1727-1751
V letech 1754-1802 vedl poštu v Plzni a později i v Klatovech Josef Ulbrecht ( ? Ulbricht).. Kromě poštmistra je v té době v Plzni vzpomínán na poště i Václav Uhlmann jako expenditor,
Jeho nejspíše ve funkci poštmistra vystřídali
1803 Karel Witich ze Streitfeldu, s nímž pracoval jako kontrolující úředník Jan Berger,
1805-1809 František Pamperle
1810 Kryštof Josef Krieger
Zdá se, že předposledními poštmistry zde byli Maschauerové.
Kryštof Maschauer ( 1781- 1866) jako Němec pocházel z Plané. Oženil se v r. 1813 v Plzni, jak to tehdy bylo obvyklé, s vdovou po předchozím poštmistrovi s. Viktorií Krügerovou. (.Kriegrovou). Ta po smrti svého manžela spravovala soukromou poštu jeden rok sama. Za Maschauerova poštmistrování se změnilo na poštách mnoho. V r. 1818 byla pošta od 2.VI.1818 zvláštním privilegiem udělována dědičně..
V témž roce byl v Plzni jako jinde zřízen i „Úřad konírem poštovských“, od r. 1838 začaly jezdit povozy ( rychlé kočáry, poštovní dostavníky = diligence) do Budějovic, Prahy, Mnichova nad Lesy a do Chebu.. Poštovní trubka zněla stále častěji na budovaných státních silnicích od r. 1832. Do Prahy se od r. 1833 jezdilo už denně, do Klatov třikrát týdně, jezdilo se i do Mariánských Lázní a od 1838 i do Horšovského Týna. Po staré silnici norimberské jezdila přes Plzeň do Stříbra, Boru a Tachova. Z ní odbočovala ve Stříbře silnice hofská do zmíněného Chebu. 1827-1832 se stavěla silnice nepomucká, v roce 1843 silnice loketská, v roce 1847 i silnice do Plas..
Kromě Maschauerových dostavníků jezdily z Plzně i další, které vlastnili pánové Hahnenkamm a Hanes. Ty vyjížděly od hostince „prince Ferdinanda“ (dnešní Slovan) nebo od jiných domů.pana Hanesa. . Údajně už od r. 1823 měl tento hostinský a špeditér ve dvoře v domě čp.5 U zlatého lva v dnešní Prešovské ulici stáje pro 36 koní Jezdil s nimi až do Karlových Varů. Povoznictví pro poštu tehdy vynášelo. Hahnenkamm si koupil reprezentační dům na náměstí vedle radnice čp 2 a 3 U bílé růže.
V Plzni byly zavedeny v r. 1850 poštovní známky. Plzeňské Noviny tyto „ drobné nálepky“ chválily jako velký vynález, že znamenaly převrat v poštovní manipulaci.. V r. 1855 byla v Říšské ulici vedle obchodu pana Koppy umístěna už i první poštovní schránka. Nebyla podobné té dnešní. Byla to zamykatelná truhla s proříznutým otvorem na vhazování poštovních cenin. Obchodník dostal proto koncesi i k prodeji známek..Další poštovní schránky byly v r.1863 umístěny na rohu náměstí a Saské ulice , v r. 1872 ve Františkánské ulici a 1874 bylo po Plzni už 10 poštovních schránek. Využívání těchto poštovních schránek umožnily nově zavedené obálky na dopisy do 60tých let , které nahradily skládané a voskem pečetěné dopisy.
Nevíme, zda na staré poště byl zaveden už telegraf, o němž se tvrdí, že byl uveden do chodu už v r. 1858 v ulici Resslově. Jiná zpráva o telegrafu udává, že telegraf využíval i výše zmíněný obchodník Kopp (Koppe).
Maschauerův syn Med.Dor. Karel Jan Maschauer ( 1815- 1873) se narodil v Plzni. Studoval medicínu a sepsal dizertační práci „Rhizologia medica “. Po promoci složil ještě zkoušku z porodnictví., ale ne jako obvykle i z chirurgie. Zprvu pracoval krátkou dobu v Plzni jako soukromý praktický lékař. Zprvu se projevoval spíše jako český lékař, ale později po r. 1867 opět konvertoval k plzeňským Němcům
Nakonec prý na přání svého otce dal před jeho smrtí v r. 1866 medicíně vale a místo ní koupil od svého otce plzeňskou poštu a vedl ji jako c.k. poštmistr v Plzni v domě za Novou branou v čp. 12 a v Číhané. Pošta na předměstí za Novou branou byla až do 1872 soukromou a později i dědičnou poštou. Nejdříve asi sídlela v hostinci „U anglického dvora“. Pravděpodobně zde byl i telegraf, protože první telegrafní linka z Plzně do Mariánských Lázní vznikla v r. 1858. Do Prahy z Plzně šla 1862 Přitom se Maschauer věnoval dráze úřednické. Od r. 1848 byl členem obecního výboru a nakonec i purkmistrem v r. 1861-1868. Byl oblíben v Plzni i od Čechů i Němců a zastával mnoho společenských funkcí, např.v kroužku vlasteneckých měšťanů, byl předsedou spořitelny, inspektorem ostrostřeleckého sboru a j Budiž mu sláva za to, že za jeho funkčního období bylo usneseno stavět novou plzeňskou nemocnici a že plzeňská česká škola byla prohlášena za hlavní. Pro poštu bylo důležité, že r. 1867 byly zavedeny i korespondenční lístky Historik Lábek připomíná, že dříve stačil v Plzni na sběr a doručování dopisů jen jeden poštovní sluha či listonoš, který byl vybaven dřevěnou klapačkou a její pomocí hlásil svůj příchod v průjezdech domů. V roce 1863 však už byli v Plzni tací listonoši už tři. Pak přišel pro Dr Maschauera náhlý pád. R. 1869 byl pro dluhy uvalen na jeho jmění konkurs, i když jeho dluhy napáchali jeho synové. V konkurzu dostali věřitelé jen 40% pohledávek. Byl sice jmenován čestným občanem Plzně a od císaře Františka Josefa byl odměněn za zásluhy během pruské okupace rytířským řádem, ale za zaviněný úpadek byl 1870 odsouzen na 6 týdnů do vězení Tím končila i Maschauerova soukromá dědičná pošta v Plzni přešla do majetku státu v době 1871 -1872 Po Maschauerovi nastoupil Plzni jako poštmistr v r. 1872 Václav Kučera, jinak majitel povoznictví. . Po vzniku c.a. k. pošty do jejího vedení nastoupil v Plzni jako KK Postmeister Wenzel Kucera . Jeho hlavním úkolem byla doprava zásilek Povozní pošta měla své stanoviště v hostinci na rohu náměstí Radeckého( dnes Masarykově) a hlavní Ferdinandovy třídy v čp. 309.. Zde a ještě i na Golčajdrovce byly vozy i potahy. Poštovní úřadovny byly v Plzni zprvu však stále v rozsahu pošty listovní na Skvrňanském předměstí v Anglickém dvoře.Tu pravděpodobně řídil jako vedoucí (Postamtsleiter) Adalbert Nowak. Po něm nebo současně s ním zde pracovali i poštovní oficiálové Koucký a Flek. . Představeným telegrafního úřadu se stal Josef Schwarz. Vzniklé spory přesně podle Parkinsonských zákonů v Plzni vyústily v požadavek postavení nové pošty. Na přechodnou dobu se prý situace vyřešila umístěním pošty opět na roh dnešní ulice Sedláčkovy a Riegrovy , v té době snad ještě zvané jako Poštovská nebo Stará poštovské ulice. Tento název je zamalován i na plánu Plzně.. Poštu údajně zřídila rodina poštmistra Václava Kučery v domě čp. 204. . Jistoty o tom už asi se nedopátráme. Kompetenční spory však brzo vedly k umístění pošty na roh Vankovy ulice a Kopeckého sadů do čp.153.. Dům stál naproti tehdejšímu hotelu Waldek ( dnes Slovan).Pravděpodobně sem byl přenesen i telegraf, který byl přechodně umístěn ze staré pošty do Resslové ulice. Telegraf však ani na tomto místě v sadech nezůstal a byl později přenesen do domu pana Stelzera na roh ulice pojmenované jako Telegrafní. Tato ulice teprve později byla známa jako Goethova.
Telefon do Plzně zavedla soukromá společnost v roce 1884, tedy jen 6 let po jeho vynálezu. Teprve v r. 1892 byl telefon zestátněn a spojen s poštou
1894 se dle adresářů můžeme seznámit s jmény dalších poštovních úředníků, jako byli správci ( Postverwalter) Zich von Rossenfeld, František Kohoušek aj. V této budově sídlela plzeňská pošta až do 25.10 1985, kdy byla přestěhována do novostavby dne 25.10. 1895
v Solní ulici . Před staletími na tomto místě byla v sousedství Katovská ulička a židovská škola se synagogou do 1533.Proto snad její první název byl ulice Židovské.Pak se ulice se jmenovala až dodnes Solní, protože sousedila s tehdejší solnicí. Ještě před stavbou nové pošty zde byl obecní dvůr a městský úřad pro vážení a měření. V sousedství byly oblíbené hospody u Knoblochů a u Fischerů. .Viz..Stavba nové pošty byla zahájena dle plánů vrchního stavebního rady Bedřicha Lentze z Vídně v r. 1893 a dokončena byla pod vedením stavitele Rudolfa Štecha 1895..V II.posc. byla obchodní a živnost.komora. Zprvu vypadala trochu jinak než dnes- viz nároží Solní ulice . Dvouposchoďová budova měla vše, co tehdejší poštovní služby vyžadovaly, byla zde i meziměstská telefonní ústředna. Na nic se nezapomnělo, ani na vrátného a informátora pana Flégla v černém fraku, v zelených kalhotách, se šerpou přes prsa , s třírohým kloboukem a holí zakončenou koulí.
Co stačilo na poště v Plzni ke konci XIX. století, to vylepšily přestavby a dostavby v letech 1922-1925, 1950-1952, l960-1963, a 1971. Dodatky: Stará poštovská cesta do Prahy za humny Hrádecké hospody se vinula kolem Cikánské rokle směrem na Šlemovnu. Prvé Československé přetisky na Rakouskou-Uherských známkách. rok 1919 rok 1920 5 hal 10 hal 15 hal 30 hal 50 hal prvé razítko letecké pošty
