Až do 18. století si nikdo s vodou hlavu moc nelámal a lidé považovali vodu za jednoduchou přírodní věc. Teprve v 18. století se přišlo na to, že jde o sloučeninu.
V r. 1781 dokázal anglický chemik Henry Cavendish smícháním vodíku a vzduchu, že voda vzniká z vodíku a kyslíku. Totéž nezávisle na něm potvrdil v r. 1783 i francouzský Antoine-Laurent Lavoisier.Tím však věda s problémem vody začínala, zejména s otazníkem, kde voda na zemi vznikla.
Vznik vody na naší zemi
Klíčový problém vzniku vody na zemi není zcela jasný.a proto se stále intenzivněji dnes pátrá, zda voda existuje i jinde ve vesmíru. Podle jedné hypotézy vytvářely vulkány na zemi i prvotní ovzduší tím, že vyvrhovaly přes 84 procent vodní páry, 14 procent oxidu uhličitého, procento metanu, 0,2 procenta dusíku a stopová množství čpavku a argonu.. Vodní pára se kondenzovala do mraků a z nichž pršelo možná tisíce a miliony let. Už před čtyřmi miliardami let byla na jejím povrchu voda. Postupně se Prazemě se rozdělila na pevniny a oceány.Dnes oceány a moře pokrývají dvě třetiny zemského povrchu.a kdyby bylo možno všechnu tuto vodu rovnoměrně na povrch země rozdělit, pokrývala by ji vrstvou 2500 m silnou. Světový oceán obsahuje asi 1,35 krychlových km mořské vody. Dnes Plzeňsko už nemá své moře. Památkou na ně jsou už spíše jen jeho usazeniny silurského moře stáří 405-408 milionů let , zejména algonkické břidlice a pískovce.
Voda pro člověka není nutná jen slaná v moři. Kdoví jaká to byla voda v historii naší země v místě nynějšího Plzeňska. O to se zajímal věhlasný český geolog Cyril Purkyně
( 1862-1937), který vedl v Plzni mineralogicko-geologické oddělení plzeňského muzea. Ten bádal i o vodě na Plzeňsku v dobách třetihor, tedy v době mezi 65-1,8 miliony let.(tedy v paleocénu, eocénu, oligocénu, miocénu, a pliocénu. Podle jeho zkoumání muselo být v té době v plzeňské kotlině rozsáhlé jezero, které se pomalu odvodňovalo do centra Čech k místům budoucí Prahy. Toto jezero sahalo údajně až k místům budoucího Touškova, přes Malesice, Radčice, Lochotín, Bílou Horu, Bukovec, Újezd, Lobzy , Božkov, Koterov, Ostrou Hůrku, Černice,, Radobyčice, Štěnovice, Hrobčice, Litice, Nýřany, Vejprnice, Kozolupy a Touškov.
Nejdůležitější i pro Západní Čechy je odedávna sladká voda , byť v řekách Plzeňska představuje asi jen jednu čtyřicetinu procenta jejich vody, která je plní jako dešťová voda a tající sníh. S povodím plzeňských řek souvisejí i šumavská jezera, která však odhadem zadržují méně než půl procenta sladké vody v povodí Plzeňska.
Důležitost řek a potoků v historii Západních Čech není tolik důležitá tím, odedávna ukazovaly cesty krajinou. Svědčí o tom už předhistorická mapa osídlení Plzeňska, mapka slovanského osídlení západních Čech do konce století X, nákres obchodních cest v západních Čechách ve 13. a 14. století.
Je důležitá hlavně jako nezbytná tekutina pro život. Dnes 99,3% z celkového počtu obyvatel Plzně je připojeno na městský vodovod napájený z řeky Úhlavy. Kapacita úpravny vody Plzeň - Homolka je 1500 l/s. V roce 2004 bylo vyrobeno 17 229 tis. m3 vody Délka vodovodní sítě je bez přípojek 536,3 km Jiné vodovody podobně zásobují obyvatelstvo jiných částí Plzeňska.
Přejděme však ke všem plzeňským řekám.. Není to bez zajímavosti a co do jejich jmen jde skoro o detektivní pátrání.
Plzeňské řeky
Čím hlouběji jdeme do plzeňské historie, tím častěji se setkáváme s rozdíly jmen řek a potoků protékajících Plzeňskem. Nejčastěji se to týká řek Mže, Berounky, ale i Bradavy.Skoro největší zmatek v pojmenování plzeňských řek udělala kniha Jaroslava Schallera:Topographie des Königreiches Böhmen, neunter Theil, Pilsner Kreis, Prag und Wien, 1790
Berounka
odvádí vodu ze západních Čech do Vltavy u Bráníka.O tom nebylo dříve sporu. Jednotliví autoři však uvádějí délku jejího toku diametrálně různě podle toho, kdy podle jejich mínění vzniká Podle dnešního mínění délka toku Berounky měří 138,9 km , měřeno od soutoku Mže a Radbuzy v Plzni a konče v Praze u Zbraslavi. Jiní tvrdí, že Radbuza vzniká až od soutoku Mže s Úslavou u Sv. Jiří v Plzni a je tedy o 2,8 km kratší.
Nebylo tomu tak vždycky, protože stará pomístná jména uvádějí pole zvaná „Nade Mží“ ještě níže po proudu, např. u Chrástu, dokonce i na území u hradu Nižboru, který spojují se Mží i v němčině ( Miesenburg). Ještě v letech šedesátých minulého století byl pro řeku Dolní tok řeky se nazýval Mží ještě dále od Plzně a Berounkou se prý jmenovala až od Berouna. Jména Berounka a Mže jsou tedy sporná. Z historie je to známo už velmi dávno. Dle Kroniky Kosmovy by se zdálo, že původní název Berounky byl Mže. až ke Křivoklátu
Řeka měla ještě přechodně několik jmén, např..
Watta, snad pocházející z němčiny.
V jedné kronice z počátku 12. století (zvané někdy Gerlachově) se o řece vyskytuje mnoho záznamů, žádný však neuvádí, že by řeka Mže měla ještě jakýkoliv jiný název.
Plzeňská řeka zaznamenaná v 16. století.
První, kdo uvádí název řeky Berounka je plzeňský kronikář J. Tanner(1623-1694), který za „Berounku" považuje tok Mže za městem Beroun až do soutoku s Vltavou...
V Ottově naučném slovníku se uvádí, že rozpory o jméně Mže vznikají ke konci XVII. století..
Schaller píše o řece jako o Mži nebo Berounce
Jako Černá řeka byla zaznamenaná v 18. století.
Plzeňský J.V. Sedláček ve svých Pamětech z r. 1821 jmenuje spojenou Radbuzu s Úhlavou jako Auhlawu.
K pojmenování této řeky jako Berounka se váže znárodnělá píseň „ Nad Berounkou pod Tetínem“, jejíž text údajně v srpnu 1826 složil Josef Krasoslav Chmelenský a kaplan Josef Vorel složil její melodii. Tak psaly v 3.ledna 1875 dokonce Plzeňské noviny. O tom dokonce dva plzeňští autoři Václav Krofta a Eduard Šimek napsali idilickou hru v r. 1913, jak píše ve své knize „Úvodím Mže“ J.F.Urban v r. 1946 (Grafika, Plzeň).
Některé novější zdroje nemají rovněž v pojmenování řeky příliš jasno. Příruční slovník naučný, vydaný ČSAV roku 1962, uvádí: "Berounka, 246,8km dlouhý, největší přítok Vltavy. Pramení v Českém lese u Tachova, horní tok má až po Plzeň má název Mže" Jiný zdroj z roku 1969 naproti tomu uvádí, že „Berounka“ je název řeky Mže v jejím dolním toku. „.Encyklopedický slovník“ (Encyklopedický dům, Odeon, 1993 ) udává jako Berounku řeku o délce 136 km, vznikající v Plzni soutokem Mže a Radbuzy.
Každý si tedy může vybrat podle vlastního uvážení. Tento zmatek však ovlivňuje i údaje o řece Mži i Berounce. Platí to zejména i pro nejpodrobnější práci z r. 1934 (Jan Tykač: Výčet tekoucích vod s označením pásem. In: Studie k soupisu obratlovců v západních Čechách. Sborník městského historického musea v Plzni, X, 1934, 256 s,
Pátrání v historii plzeňských řek je zatíženo i změnami nejen jmen, ale i samotné jejich dnešní existence říček a potoků. Už v té době se v ní se uvádí např. mnohem více potoků , než je tomu dnes. Jména řek a potoků samozřejmě se mnohokrát měnila . Totéž platí i pro dřívější mapy, viz Mapa povodí Mže dle vojenského zeměpisného ústavu, kreslil Dr.Jar.Tykač. Podle obou těchto zdrojů uvádím následující přítoky řek a potoků:
Mže- (Miesa, Misa, Miža, )
Řeky zprava Radbuza, 6.Úhlavka, Myslínka(Mžice)
Potoky zleva: 176. Kosí, 177. Caltovský, 178. Goskabach, 179. Černošínský, 180. Ostrovecký, 181. Luční, 182. Černošínský, 183. Dolský, 184. Grundbach185, Luční, 186. Malovický, 187. Úterský, 188. Potok v Dolíčku, 189. Rollerův, 190. Nezdický, 191. Stěnský, 192. Bezdružický, 193. Hadovka=Frauenbach, 194. Podhájenský=Čekerský, 196. H“ollenbach, 196. Zádubský, 197. Kozolupský, 198. Slavický, 199. Erpužický, 200.Branišovský, 201. Horův, 202 Dolský, 203. Blažimský, 204. Rozněvický,
205.Žebrácký, 206.Pernarecký, 207. Loučenský, 208. Újezdský, 209. Touškovský, 210. Čemínský, 211. Hunčický, 212. Kotíkovský, 213. Radčický,
Potoky zprava: 1.Plezomský,2. Šárka,3. Pražkovský,4. Lázský,5. Kladrubský,
6.Úhlavka, 7. Strážský, 8.Hollovský, 9. Olešský, 10. Rácovský,11.Mezholezský. 12.Ranzelbergský, 13. Bukovský=Luční, 14. Darmyšlský, 15.Telický, 16.Zhořský, 17.Lesní, 18.Tuněchodský, 19. Borský=Grundbach,20. Holostřevský, 21.Kosovský, 22. Bruckbach,, 23. Lesní, 24.Potok pod Petrovým mlýnem, 25.Ostrovský, 26. Sytenský, 27.Chtěšovičský, 28.Hracholuský, 29. Plešnický, 30.Vejprnický. ;
Radbuza-(Radbusa, Brzwoda, Boržwoda, Radburž, Baldwasser)
Řeky Hořina , 61. Čerchovka , 70. Pivoňka, 72.Řubřina zleva, Potoky zleva: 31 Mělnický, 32 Slatina, 33 Chřebřanský, 34 Roudenský, 35 Srbský, 36 Polžický, 37 Novoveský, 38 Křákovský, 39. Výtok z rybníka Suchanu, 40. Hornometelský, 41. Semněvický, 42. Věvrovský, 43. Semošický, 44. Doubrava, 45 Staňkovský, 46. Chuchla=Kukelbach, 47.Nnemněnick, 48.Všekarský, 49. Holýčovský, 50. Hořina, výtoky s 6 rybníků, 52. Lesní, 53. Nedražický, 54. Háj, 55. Kostelecký, 56.Miřovický, 57. Chotěšovský, 58. Luční, 59. Zálužský
Potoky zprava:60. Slatinný, 62. Capartický, 63. Výhledský, 64. Pecký, 65.Babylonský, 66. Chodovský, 67.Klenšský, 68. Postřekovský, 69. Vlkanovský, 71. Pračnický, 73. Pasečnický, 74. Smolovský, 75. Zahořanský, 76. Oprechtický, 77. Kanický, 78. Mimovský, 79, Srbický, 80. Merklínský, 81. Biřkovský, 82. Soběkurský, 83. Dnešický, 84. Chlumčanský.
:
Úhlava-( Bradavka, Bradanka, Rothangel, Auhlawa, Sswihovka)
Řeky: zleva, 86.Chodská Úhlava=Chodovka=Úhlavka a 95. Poleňka zprava Jelenka a Lukavice
; Potoky zleva: 85. Andělický, 87. Skelnohuťský, 88. Spůlský, 90. Koryský, 91. Tupadelský, 93.Mezihořský, 94.Lhovický, 95. Skořický, 96. Divoký,
Potoky zprava: 97. Dešenický, 98. Hodousický, 99. Blatský, 100. Jelenka, 101. Strážovský, 102. Drnovský,103. Bystřinka, 104. Mochtínský, 105. Sobětický, 106.Točnický, 107. Třžebýcinský, 108. Jinský, 109 Příchovický, 110.Vodokrtský, 111. Nebílovský, 112. Štěnovický .
Úslava-(Uslawa, Vhlava, Vslava, Pilsnitz, Bradawa, Bradaua)
Původní jméno této 83 km dlouhé řeky Úslavy bylo prý Bradava (r. 1266 Bradaua flumen). Nic není jasné. Jedna z teorií názvu Úslavy předpokládá, že název je prý umělý novotvar, který vznikl chybným čtením v roce 1712. Při tisku knihy J.G.Vogta četl sazeč nesprávně u řeky Úhlavy dlouhé S místo H a vytvořil slovo Úslava.
Jiná z teorií přisuzuje jméno Bradavy jen jako přítoku Úslavy z původní keltské nomenklatury řek. Název Bradava bude pravděpodobně keltského původu, odvozeného od pojmenování lososa - brad(an). Posléze ve spojení s koncovkou -ava vznikl tvar *brad(n)ava, jehož stopy lze vidět v lidovém pojmenování horního toku řeky Bradlavy. Název toku tedy znamená řeka lososů. Uvedené vysvětlení je možné podpořit tím, že objevují-li se v pražských kronikách zmínky o lososech, bývají většinou spojeny s dodatkem, že připluli z Berounky. Jde o název velmi výstižný. Staré pražské zápisy dosvědčují, že lososi, kteří se ve Vltavě objevovali, připlouvali buď přímou trasou ze Šumavy, ale většinou po Berounce. Velmi starý doklad názvu je možné objevit již ve známé Ptolemaiově mapě, kde se objevuje řeka Brodensia v pohoří Gabrétě - dnešní Šumavě. Toto slovo nedávalo na dlouhé roky spát českým obrozencům a v podstatě nedává spát historikům až podnes, neboť v něm spatřují slovanské brody - *řeku brodů. Vysvětlení je velmi prosté, jde o starobylou Brad(n)avu, známou po středoevropském keltském světě, jako řeku lososů, dnešní Berounku. Tento vleklý spor je možné nyní uzavřít jen s tím, že jde o keltský název.
Řeky jako přítoky Úslavy zleva 114. Voborka,
zprava 113. Bradava , 119. Mihovka,
Potoky zleva: 115. Habartický, 116. Pozorský, 117. Žinkovický, 118. Tůně= Lovčický, 120. Myslívský, 121. Kamenice, 122. Kozčínský, 123. Nekvasovský, 124. Víska, 125- Chocenický, 126. Podhrázský, 127. Střítovický
Potoky zprava: 128. Čečovický, 129. Čížkovský, 130. Přešínský, 131. Blovický, 132. Štítovský, 133. Bradava, 134. Borovenský, 135. Mítovský=Jalový, 136. Bojovka, 137. Kornatický, 138. Sedlecký, 139. Božkovský= Letkovský, Myslívský, Čížkovský, Kornatický
Jiná data o plzeňských vodách
Průměrný roční průtok vodstva m3/s Délka toku km Povodí km2
Mže Hracholusky 8,28 103 1829
Radbuza Lhota 5,32 94 2179
Úhlava Štěnovice 5,82 100 919
Úslava Koterov 3,53 83 757
Berounka Bílá Hora 19,97
Berounka =soutok Mže+Radbuzy- Prah 140
Mlýnská strouha
Mlýnská strohu-Benátky
Jezy Plzeň jich měla velké množství, zde jen ty historicky nejvýznamnější:
Jez na Radbuze u muzea umožňoval naplňování Mlýnské strouhy. Byl zrušen kolem 1920 při zasypání strouhy.
Jez v Otakarových sadech u bývalé vodní elektrárny =podružní stanice městské elektrocentrály u dnešní Pallovy ulice
Jez u Denisova nábřeží postavený 1925
Jez u Doudleveckého mostu renovován 1929, 2005
Soustava Boleveckých rybníků 66,9 ha
1460 začátek budování soustavy boleveckých rybníků v Plzni
Velký Bolevecký 42,7 ha
Senecký 5,7 ha
Kamenný 5,6 ha
Košinář 5,2 ha
Nováček
Šídlovský
Třemošenský
Vodní nádrž České údolí na Berounce 109,2 ha
Vodní nádrž Hracholusky
Vodní dílo Hracholusky bylo vybudováno v letech 1959 - 1964 v říčním km 22,673 na řece Mži, která má svůj pramen v Českém lese a tvoří jednu ze zdrojnic řeky Berounky. Některá data o ní: · Délka hráze 270 m , · Šířka v koruně 5 m , · Kóta koruny hráze 359 m n. m. · Výška hráze 26, 45 m · Zatopená plocha 490 ha · Délka vzdutí 22 km Přehrada je zásobníkem vody pro průmyslové, energetické a zemědělské využití v Plzeňském kraji. Slouží také k částečné ochraně před povodněmi. Blízkost Plzně a hranic se SRN předurčují toto vodní dílo k rekreaci.. Hráz je vybudována jako zemní sypaná se šikmým jílohlinitým těsněním v návodní části. Návodní líc je chráněn dlažbou z betonových prefabrikátů a vzdušní strana je zatravněná. V levé části hráze je vybudován sdružený věžový objekt, který obsahuje malou vodní elektrárnu s Kaplanovou turbínou, ovládání dvou uzávěrů výpustného zařízení a šachtový přeliv
Košutecké jezírko (V pískovcovém lomu)
Hromnické jezírko – od 1975 chráněná přírodní památka, sytě červená voda pro agresivní síran železitý a hlinitý, Zdrojem je kamencová- vitriolová břidlici. Až do r.1898 byla jediným světovým zdrojem pro výrobu dýmavé neboli české kyseliny sírové jako jediného prostředku pro rozpouštění přírodního barviva na textil
Plzeňská vodárna v číslech Počet zásobovaných obyvatel 230 000- Délka vodovodní sítě (km) 1 100- Počet vodovodních přípojek 30 500-Voda vyrobená (m3) 20 000 000 -Fakturovaný objem (m3) 16 200 000 -Nefakturovaný objem (%) 16 -Průměrná spotřeba (l/os./den) 112.