Paměť

 

Doc. MUDr. Přemysl Paichl

 

Paměť

je souborem mnoha procesů, odehrávajících se na více místech v mozku a spolupracujících  na ní i prakticky všemi smysly. Jsou to ale procesy vzájemně provázané. Je otázkou od kdy se co v paměti vyvíjí. Mozek se  vyvíjí již před narozením, Při narození má mozek asi 10 miliard  nervových buněk (neuronů) . Někdy prý  vzniká v něm až 250.000 nervových buněk za minutu (?). Mozek roste velmi rychle , když plod nebo dítě poznává  souvislosti a získává zkušenosti učením.Během prvních tří let se proto hmotnost mozku přibližně ztrojnásobí.

 

Dělení paměti

Obvykle lidé dělí paměť na krátkodobou a dlouhodobou. Správně bychom ji měli dělit na tři typy paměti, zejména podle toho. jak dlouho je nutno informaci uchovat., vteřiny až  navždy

Nejkratší je paměť senzorická (okamžitá), kam se ukládají informace získané smyslovými orgány. Vizuální  senzorické paměti uchovávají informace přibližně  desetiny sekundy., zvukové maximálně  několik sekund. Jak musí rychle fungovat při neustálém toku informace z struktur zraku, sluchu, chuti, čichu, hmatu a polohocitu  Viz Smysly.doc. Tyto informace se pak předávají do krátkodobé paměti.

 

Krátkodobá paměť zachycuje  informace , na které člověk  myslí v určitém  jednom okamžiku Zde se uchovávají dostatečně dlouho, aby  jsme podle nich mohli jednat, rozhodovat. Neopakované informace  se vymazávají z této paměti asi po 20 sekundách

Odtud teprve po opakování se upevňuje, přechází do dlouhodobé paměti  nebo odtud mizí.

Potíže v nomenklatuře paměti dělají laikům i její další přídavná jména, jako např. paměť zdrojová, která zapamatovává zdroje informace. Zdrojová paměť  je problematická zejména u dětí, jejichž čelní laloky  ještě nejsou pln vyvinuty. Je defektní ale i u starých lidí, u nichž  dochází k značnému úbytku hmotnosti čelních laloků. Pro ně je  tedy  typický sklon k zapomínání řídit se svými plány.

            Dále se uvádí také paměť pracovní, která je schopná podržet informace v mysli po dobu, kdy s ní mozek nějakým způsobem pracuje Pouze malá část krátkodobé se ukládá do dlouhodobé.

Když mozek ukládá dlouhodobé vzpomínky, rozhoduje se napřed , zda zakoušená událost je natolik důležitá, aby mohla být zaznamenána. Důležitost je někdy spojena s velkými emocemi. Když se k nezávislé nervové buňce  přijde významně silný podnět,  vytváří se  spoj k té sousední ve formě  nervového vzruchu.Mezi dvěma buňkami se tedy vytvářejí dočasné spoje a při opakování téhož podnětu  se tyto spoje posilují a dokonce se mohou vytvářet celé jejich sítě  pro jednu vzpomínku. Teprve pak  syntetizuje  bílkoviny, ze kterých vytváří nové dendrity a axonové dráhy, závisí tedy už na strukturálních změnách mozku Lidé, kteří se snaží skrývat své emoce, jsou méně schopni vzpomenout si na rozrušující příhodu než jiní

 

Sídla paměti.

.Dlouhodobé vzpomínky jsou uloženy v mnoha oblastech mozkové kůry, které obvykle  odpovídají části mozku, jež byla aktivována  během zážitků , události či při setkání s informací. Neexistuje  tedy jediná „ paměťová“ oblast mozku. Mozek ukládá na různá místa dokonce i jména předmětů z různých kategorií.

Krátkodobé vzpomínky jsou uloženy v mozkové kůře a jejich převod do dlouhodobé vyžaduje účast hipokampu. Ten  hraje klíčovou roli ve zpracování přicházejících informací a v jejich převádění na dlouhodobé vzpomínky Typ ztráty paměti při stárnutí u zdravých lidí se tedy týká oblasti hipokampu.ale i  čelních laloků  Jakmile  jsou vzpomínky prostřednictvím  opakovaného nácviku v dlouhodobé paměti pevně uloženy, hraje  hipokampus  v jejich  vybavování stále menší roli..Jeho významná role spočívá v upevňování vzpomínek tím, že  utváří soustavu  vzájemných odkazů, které propojuje, sjednocuje. Poškození hipokampu způsobuje  anterográdní amnezii tj. tvořit  dlouhodobé vzpomínky. Jakmile  takto poškození lidé  přestanou myslet na  příslušnou položku, je ztracena.

Na uchovávání určitého typu vzpomínek se podílí vedle hipokampu a kůry mozkové i putamen ( uchovává  naučené dovednosti a postupy) a  amygdala (uchovává citové vzpomínky)

            Mozková kůra (mozkový plášť) je sídlem  vědomých  schopností, např. logického myšlení. Má průměrně 10 miliard  nervových buněk. Prefrontální její část  je nezbytná pro  myšlenkové pochody a  má pro pamatování více míst, např.  čelní laloky se účastní  navrhovaných strategií, jak nové informace  zorganizovat, jak si je  zapamatovat a jak si je účelně  vybavit  z paměti a podílí se tedy  jako už zmíněná zdrojová paměť , která   zapamatovává  zdroje informací. Zdrojová paměť  je problematická zejména  pro děti, jejichž čelní laloky  ještě nejsou pln vyvinuty., ale i starých lidí, u nichž  dochází k značnému úbytku hmotnosti čelních laloků. Pro ně je tedy charakteristický sklon k zapomínání řídit se svými plány.         Mozková kůra  uchovává  vzpomínky  na osobní životní události. Nefunguje v určitém okamžiku všude najednou.

 

Zapomínání

Mluvíme stále jen o pamatování. Je nutno také si uvědomit ten opak – zapomínání. Zapomínáme  z mnoha důvodů, hlavně proto, že se informace nedostala do dlouhodobé paměti.  když ztratíme ke vzpomínce  cestu, protože je k ní jen jeden přístup. Horší je však i to, když do spojů zasáhne  rušivý vliv ( interference),  když je spoj zeslaben nebo poškozen, když není k doplnění sítě alternativní cesta  Vzpomínky, které nelze vybavit  se  postupně vytrácejí a nakonec zaniknou.. To je situace, která  hrozí stále většímu počtu lidí pod diagnózou Alzheimerovy choroby.

 

Alzheimerova choroba

je zhoršující se neurodegenerativní onemocnění, které zasahuje mozek a vede k postupnému vývoji dnes nejčastější formy demence (viz Vesmír 78, 307–309 a 330–331, 1999/6). Alzheimerovou chorobou údajně trpí na 80.000 lidí naší republiky.  V USA se očekává, že do r. 2050 vzroste počet postižených z dnešních 4 milionů asi na 14 milionů.

Vlastně ani nevíme jak a u  koho je tato choroba  nebezpečná. Jednoznačný test na pro její průkaz totiž za živa neexistuje. Její diagnóza je možná až po smrti při pitvě  průkazem charakteristických plak a neuronových klubek v mozku.

 

Diagnostika

Standardní diagnostika zatím spočívá na neurologickém a psychiatrickém vyšetření a na  baterii málo spolehlivých testů. hodnocení krátkodobé paměti, pozornosti, schopnost plnit jednoduché pokyny, obkreslit jednoduché obrázky a mnoho jiných.

Obecně lze říct, že vyšetření zaslouží taková porucha paměti, která působí obtíže v běžném životě, kterou se příliš trápíme nebo znepokojujeme.

Jako diagnostická kriteria DSM-IV pro Alzheimerovu  chorobu  se uvádí

-zhoršení paměti

-potíže učení novým informací

- vybavování dříve naučených informací

-poruchy řečové funkce

-potíže s prováděním motorických činností jako třeba řízení auta,

-zpomalování reakčního času

-potíže s rozpoznáváním předmětů

-narušení výkonných funkcí např. plánování, organizování,abstrakce

-narušení  pracovního a sociálního života

-deficity se postupně stále zhoršují, pokud nejsou způsobeny jinými příčinami ( mrtvice, jinou duševní poruchou, jako je deprese či schizofrenie, nádor mozku, Parkinzonova nemoc, hypotyreóza, nedostatek vitaminů, HIV, léky na předpis a alkohol )

-deficity se nevyskytují během deliria

 

            Příčiny           

Protože se zatím spolehlivě nezná příčina  této choroby, tak se nejdříve vyslovuje podezření na její existenci  podle věku. Hlavním risikem je věk –v 65 letech postihuje lidi ve  2%, do 80 let  ve 20%, po 80 letech  se rozvine u 47 % , do 90 let jich se nalézá u poloviny lidí. Je běžné, že ve stáří se do určité míry zhoršuje tzv. epizodická paměť (paměť na události epizodické povahy, které se vztahují k určité době či místu, např. co jsem měl včera k obědu), schopnost spontánně si vybavit informace. Ale paměť sémantická (obsahuje osvojené znalosti, vědomosti) a schopnost vybavit si informace po nápovědě (vybrat určité slovo z nabídky) zůstává neporušena. Znamená to tedy, že poruchy paměti, které člověka znepokojují či omezují jsou i ve stáří mimo normu a zasluhují vyšetření.

            V rodinné anamnéze  existuje ve 40%, proto se předpokládá  ve vzniku této choroby i genetická složka., ale je asi méně důležitou složkou oproti věku.

Určitou složku mohou hrát vlivy prostředí a demence,  úroveň  tělesné, duševní a společenské aktivity.

Dokonce mezi příčinami  Alzheimerovy choroby může být i snížení počtu lymfocytů (lymfopenie). Lymfocyty jsou  zvláštními druhy bílých krvinek  Existují jejich dva druhy, T a B lymfocyty a oba se podílejí v krvi i v lymfatické tkáni na specifické obranyschopnosti  organizmu. B lymfocyty  se po setkání s cizorodou látkou  (antigénem) za pomoci T lymfocytů  mění v tzv paměťové buňky, které si nejen pamatují  setkání s antigénem  ale i jsou schopny na ni léčebně  reagovat.  Paměťové  B-lymfocyty  si zapamatovávají   nejen  antigeny bakterií, ale předpokládá se , že totéž mohou  provádět s ničením patogénů  při Alzheimerově chorobě. To by souhlasilo s koncepcí  léčby tohoto onemocnění. Za příčinu ohoto onemocnění se všeobecně považuje patologické ukládání β-amyloidního proteinu, který se v mozku hromadí a vně mozkových buněk vytváří agregáty  – amyloidní plaky. Obdobné struktury se ovšem objevují také u onemocnění způsobených priony, jako jsou svrbivka (scrapie) u ovcí, nemoc šílených krav, Creutzfeldtova-Jakobova choroba u lidí aj.

 

Prevence a léčba

S neznalostí příčin Alzheimerovy choroby není zatím spolehlivě známá ani jej prevence a léčba.

-K nim patří  i obecné rady  o prevenci a léčbě 

vysokého krevného tlaku

 zvýšeného cholesterolu ( zejména léčba statiny)

-Zatím spíše jen hypoteticky se předpokládá léčba Alzheimerovy nemoci

-teplotními šoky

-nízkými koncentracemi guanidiniumchloridu

-inhibitory cholinesterázy, např. donepezil, rivastigmin a galantamin, které brání odbourávání acetylcholinu a tím údajně i zlepšují pamět i další mozkové funkce.

-Vitaminem E , který prý zvyšuje obranyschopnost mozkových buněk pravděpodobně tím, že brání oxidačnímu stresu.

-lékem Imunaid, který prý posiluje  imunitní systém, jehož účinnou látkou má být americká liána "Kočicí dráp" Ta prý nejen snižuje teplotu, zabraňuje tvorbě zánětů, ničí viry, ale údajně zpomaluje průběh Alzheimerovy choroby.

-extraktem  z jinanu dvoulaločného (Gingko biloba). Který prý má protizánětlivé a antioxidační účinky (chrání membrány před volnými radikály) a zlepšuje glukózový metabolizmus neuronu.

Alkaloidem  huperzin A inhibujícím  acetylcholinesterázu.

-fosfatidylserinem , lipidem obsažený v neuronových membránách, který prý funguje  jako potravinové aditivum s cílem usnadnit obnovu membrán.

 

Zatím se neosvědčil pro vedlejší účinky léčba vakcínou s protilátkami proti amyloidnímu proteinu.

Zatím jen na myším modelu se prokazovala účinnost Gelsolinu, preparátu, který vychytává β-amyloidní protein v periferní krvi.

Jiným vychytávačem by mohl být  Gangliosid GM1

            Tento přehled  už sám o sobě naznačuje, že léčba Alzheimerovy choroby zatím není úspěšná.