PLZEŇSKÁ LŮŽKOVÁ ZAŘÍZENÍ

Okres Plzeň-město

Dřívější pojmenování Nový Plzeň, Nová Plzeň, Nova Pylzna,  Plzna Nova, Nowa Pilsen, Nove Pilzne,  Newpilsen, Pilsn, Pilssen, Pylzne, Pylsen,  Pylzen, Pilzen, Pilzn, Pilsen, Pilssen,  Phillsen, Pilltsen, Bilsen, Billsen,  Bylssen, Civitas Plznensis, Oppidum  Pilznense

HISTORIE PLZNĚ:

Protože Stará Plzeň (dnešní Starý Plzenec) i starý plzeňský hrad ztrácely ve 13.století na významu a na možnosti dalšího rozvoje, bylo založeno nejspíše kolem r. 1295 na soutoku Mže a Radbuzy královské město Nová Plzeň. Svým založením v místě křižovatky tří důležitých obchodních cest k západním centrům obchodu bylo předurčeno stát se už ve 14. století třetím největším a nejpevnějším českým městem po Praze a po Kutné Hoře.V husitských dobách nejdříve jako město Slunce přálo stoupencům Žižkovým, od 1420 se ale stalo katolickou baštou. Za třicetileté války bylo dvakrát dobyto. Největší růst a hospodářský rozmach prodělalo teprve od začátku 19.století. Hlavně strojírenství a zbrojní průmysl i pivovary z Plzně udělaly před první světovou válkou druhé největší město v Čechách. Zde je uložena historie lůžkových zdravotnických zařízení v Plzni do r.1994. Zprvu sloužila více sociálním potřebám svých občanů, později převážně zdravotnickým

ŠPITÁLY

ŠPITÁL SV.MAŘÍ MAGDALENY  byl prvním plzeňský špitálem, který  založil a na vlastní náklady postavil v letech 1320-1322 zámožný konšel Konrád z Dobřan na místě obtékaném mlýnskou strouhou a řekou Radbuzou, tedy za hradbami na pražském předměstí. Špitál měl na svém počátku jen 2 místnosti. Větší nazývali palácem a menší se říkalo stuba. Bylo zde odděleně ubytováno 16 žen a 8 mužů. Zakladatel spolu s pražským biskupem svěřili právo patronátní a správu špitálu i jeho statků plzeňské faře, tehdy faráři Mikuláši Firmanovi. To však vyvolalo spory, protože r. 1310, tedy dávno předtím, udělil Jindřich, král český a vévoda korutanský, řádu německých rytířů patronátní právo ke stavěnému kostelu sv.Bartoloměje. Nakonec musel Jan Lucemburský ukončit tento spor ve prospěch německých rytířů. Jim byla předána listinou z 15.8.1322 správa hospodářská i duchovní nad špitálem a jeho chovanci. Jeden člen řádu zde od té doby byl ubytován, stravován a odměňován z prostředků špitálu. Sporům o správu špitálu však konec nebyl. V r.1329 si na vedení špitálu činili nárok i kněží řádu sv.Antonína , ovšem bez úspěchu. Opakovaně byli němečtí křižovníci vyhnáni v dobách husitských z fary a špitálu, ale zase se vrátili. Nakonec vedení špitálu německými křižovníky asi skončilo až úmrtím faráře Matouše Švihovského, jejich posledního mistra, nejspíše tedy v r. 1546. Pak převzala správu tohoto špitálu městská rada, která pro ni ustanovila zvláštního úředníka.

Historické dokumenty podávají ohromné množství údajů o tomto ústavu, zejména o darech a odkazech k němu, o fondu a majetcích jeho, o úmrtích v něm. Chybí však jakákoliv zmínka o jeho zdravotnickém významu. Lze se tedy jen domnívat, že i jako jinde tento špitál byl převážně jen městským sociálním zařízením pro chudé měšťany.Pokud vůbec poskytoval chovancům nějakou zdravotní péči,pak mohlo nanejvýše jít o ošetřování za epidemií. Když nestačila vzájemná pomoc mezi ošetřovanci, pomáhaly jim laické dobrovolné ošetřovatelky, nazývané tehdy bekyněmi. Ty žily pospolu zprvu v ulici Jeptišské v zádušním domě, později jsou uváděny jako chudé vdovy v Malé ulici. V letech 1500 až 1556 bydlely v mnišském domě ve Františkánské ulici.

Přesné osudy špitálu Sv.Maří Magdaleny, až do jeho definitivního zničení v těchto místech na pražském předměstí, nejsou dostatečně dokumentovány. Špitál byl údajně vícekrát opravován, zejména pro škody utrpěné za obléhání Plzně. 1452 byl dostavován,1507 z gruntu vyhořel a musel být celý znovu vystavěn.Definitivně byla předměstská budova zničena při dobytí Plzně Mansfeldem v r.1617.

 Jako ŠPITÁL SVATOVÁCLAVSKÝ pravděpodobně byl jen přejmenován z předchozího maří-majdalénského Zde totiž měl špitál i svou kapli zasvěcenou sv.Václavu. Možná že už předtím byl předchozí špitál přenesen do města, jak by o tom svědčil nejasný údaj z r. 1598. Bylo to v době moru a mohlo tedy jít o přechodně vybudovaný morový špitál. Přesně se však neví, kdy se přestěhoval městský špitál sv.Maří Magdaleny z předměstí do města do čp. 21 na roh ulice Rajské a Dlouhé. Dnes je zde krajský soud na rohu ulice Veleslavínovy a Sedláčkovy. Mohlo to být už po l546, do kdy zde byla kolej německých křižovníků a kdy umřel i poslední člen řádu v Plzni.. Jinak se od té doby setkáme i s názvy ŠPITÁLU  U  ČERNÉHO KLÁŠTERA, ŠPITÁLU V MĚSTĚ, ŠPITÁLU MĚŠŤANSKÉH nebo ŠPITÁLU MĚSTSKÉHO. Jeho jméno ŠPITÁLU PŘEDNÍHO  vzniklo proto, aby, šel odlišit od špitálu sv.Martina. Z doby 1658-1693 se o něm nedochovala detailní registra o hospodaření a majetcích.

Nikde v nich nenajdeme sebemenší zmínku o léčení jeho chovanců. Zdá se tedy, že fungoval pro 6 žen a 6 mužů jen jako chudobinec. Chovanci v něm tehdy dostávali zdarma ubytování a stravu. Z osudů tohoto špitálu se dochovaly údaje o jeho opravách, např.po požárech v r.1682, 1707 a 1729. Protože koncem 17.století už neexistoval spolehlivý přehled majetků a platů špitálu maří-magdalénského,  možná, že byl vytvořen 10.3.1696.  Teprve od r.1765 jsou v počtech špitálu dochovány i účty za léky a úhrady lékárníkovi, felčaru Josefovi Stříhavovi za pořezání žil a "popichování" špitálníků za celý rok, chirurgu Josefu Václavovi za posluhování nemocným ve špitále a za   jiné konkrétní zdravotnické výkony. Lze mít zato,že v té době špitál sloužil stále více jako chorobinec nebo dokonce jako chudinská městská nemocnice.Umírali v něm totiž i vojáci a snad i městští úředníci.Možná, že však šlo o jen mimořádné případy během epidemií,přestože v té době už mělo město svou infekční nemocnici u sv.Jiří,zvanou lazaret.

Podle Direktivních pravidel císaře Josefa II.z 16.dubna 1781 nebyl špitál Sv.Maří Magdaleny zrušen, což může svědčit o jeho zdravotnickém významu. Majetek špitálu byl však prodán a špitál byl vydržován z kapitálu. Zdá se, že postupně od té doby však plzeňský špitál sv.Maří Magdaleny v Plzni sloužil více jen chudinským potřebám jako chudobinec a starobinec.Od r.1828 byli v něm umístěni chovanci druhého plzeňského špitálu sv.Martina, který byl v té době zrušen.Aby dostál těmto nárokům, byla jeho kapacita postupně zvětšována.Od 1835 v něm bylo chováno 19 žen a 8 mužů,o nichž se někdy mluvilo jako o chudých a jindy jako o chudých a nemocných.Po přístavbě v r. 1851 měl mít ve dvouposchoďové budově 4 světnice a l l pokojíků. Ve skutečných počtech chovanců se jednotliví autoři dost liší. Po opravě špitálu v r.1851, osm let později bylo v něm uváděno jen 38 chudých a chorých. Pamětní spis, uložený do základního kamene reálky v r.1864 , uvádí zde jen 32 chovanců. Nesouhlasy lze vysvětlit započítáváním různého počtu chovanců, kteří byli vydržováni z jiných fondů než špitálu sv.Maří Magdaleny.Špitálníci maří-magdalénští bydleli v l.poschodí ve dvou menších světnicích pro muže a třech větších místnostech pro ženy.Každý z chovanců si vařil sám, na to dostával "výplatu". Zdarma bylo ubytování a otop. Ošacení dostávali in natura každý muž dostal ročně kabát,kalhoty a vestu z "myšky".Ženy dostávaly sukni a"špezr" z téže látky. Všichni dostávali každý rok obuv, prádlo a pokrývku hlavy. Každé tři roky dostávali dlouhý zimní plášť. Život měli špitálníci dost jednotvárný.Neměli jiné povinnosti než modlení za své dobrodince a zpívání v kapli.

V září 1899 se přestěhoval tento špitál do adaptované budovy "Panského mlýna" v Otakarových sadech čp.8,ovšem už s novým jménem Městského chudobince Sv.Maří Magdalény. Jméno sv.Maří Magdalény zcela vymizelo po sloučení městského chudobince s ostatními sociálními ústavy v Městský ústřední zaopatřovací ústav v r.1926, který vznikl ve třech spojených obecních budovách v Otakarových sadech v čp. 2,8 a 513.

 ŠPITÁL SV.JANA KŘTITELE.

Měl být druhým městským špitálem v Plzni. Na jeho zřízení odkázala paní Markéta z Rožmitálu ve své závěti dne 14.12.1496 půl páta tisíce uherských zlatých. Přestože odkaz potvrdil král Vladislav II.,byly o něj vedeny spory a špitál postaven nebyl, protože peníze nebyly nikdy plzeňským vyplaceny.

 

MĚSTSKÝ ŠPITÁL SV.MARTINA

 byl dalším špitálem v Plzni. . Nevíme kdy vznikl.  Prvně je uváděn v jedné závěti z r. 1500. Mohl však už existovat i dříve.Byl nazýván různě, jako špitál LAZAROVSKÝ, ZADNÍ, PRO PODRUHY, PODDANSKÝ. .Byl založen nejspíše z více odkazů bohatých měšťanů. Možná,že jeho původním určením byla péče o malomocné,jak by napovídalo jeho pojmenování podle sv.Lazara, patrona malomocných.Mluví pro to též zasvěcení kaple sv.Lazarovi..

Že v Plzni existovalo leprosarium , to dokládá v r.1463 pronesená řeč Hilaria Litoměřického a naznačuje to i nejasné hlášení o plzeňském špitálu arcibiskupovi Albíkovi z r. 1413. Ten totiž ze svého postavení královského lékaře rozhodoval i o sporných stavech lepry a umísťování těchto nemocných v malomocnicích.  Svědčilo by pro to i pomístné pojmenování U Lazara na Vídni, které se shoduje s pojmenování vídeňského leprosaria sv.Lazara.

Od špitálu majdalénského se líšil špitál martinský svým určením pro chudé,kteří neměli plná měšťanská práva, zejména když bydleli za městskými hradbami. Nešlo tedy jen o čeleď Špitál stál v místech někdejší křižovatky ulice U Prazdroje a Nádražní třídy,asi před budovou zdravotního střediska plzeňských pivovarů.Zařízení řídil úředník zvaný proboštem.

Špitál měl menší nadaci než špitál majdalenský. Zprvu zabezpečoval

péči o 7 mužů a 3 ženy.Později se údajně staral o 15 chudých a nemocných. Kromě o jeho nadaci a majetcích o něm toho mnoho nevíme. Zrušen byl v roce 1783 na základě "Direktivních pravidel" císaře Josefa II. Majetky špitálu byly prodány a z utržených peněz vznikl fond na vydržování chovanců, kteří byli zprvu umístění v přízemí budovy čp.21 ve špitálu sv.Maří Magdalény. Špitálníci z fondu zde dostávali denně 7 krejcarů. Po zrušení majdalénského špitálu v r.1898 byli chovanci martinské nadace umístěni v městském chudobinci v budově čp. 163 na Pražském předměstí ve Wenzigově ulici.Nakonec v r.1926 po splynutí tohoto městského chudobince s ostatními sociálními ústavy vznikl jediný Městský ústřední zaopatřovací ústav v Otakarových sadech č..2,8 a a čp. 513.

 

LAZARETY:

 Plzeň ze své historie si zapamatovala jen 3 lazarety, ač jich bylo jistě daleko více, kdybychom mezi ně počítali všechna krátkodobá zdravotnická epidemická a vojenská zařízení.Mezi ně by patřil např.

 -LAZARET V MĚSTSKÝCH HRADBÁCH v 18.století,který údajně kolem r.1787 fungoval jako vojenský špitál, pak snad jako infekční lazaret a snad i jako karanténa pro cizí občany ( vojáky,vězně,hnance a cestující). Nakonec byl v r.1831 po pří-

stavbě dvou místností zařízen pro epidemii cholery jako cholerový lazaret.

 - Dvě další zařízení s názvem lazaret představují vývojové etapy městské nemocnice, a proto je o nich pojednáváno u nemocnic.

 - SS  LAZARET existoval v Plzni na Lochotíně v místě na Chmelnicích asi od poloviny poslední světové války.Jako tajné a dobře maskované zařízení byl umístěn v dřevěných barácích na povrchu,ale i v podzemí směrem k dnešnímu přírodnímu

divadlu.Byl vybaven lůžky,operačním sálem i jinými potřebnými zdravotnickými a hygienickými zařízeními.Jeho část fungovala později za války i v dřívějším Okresním dětském domově (dnešní Procháskův ústav Lékařské fakulty). Od osvobození do

listopadu 1945 pracoval zde tento SS Standortlazarett ještě pro válečné zajatce pod řízením americké armády.

CHOROBINCE

Od r. 1905 fungoval v Plzni jediný ústav tohoto typu- CHOROBINEC CÍSAŘE A KRÁLE FRANTIŠKA JOSEFA I., který dal vybudovat a na jeho vydržování vytvořil nadaci plzeňský mecenáš Augustin Fodermayer. Úkolem jeho bylo poskytovat docela chudým a nezhojitelně nemocným, k práci neschopným osobám celkové zaopatření, lékařské ošetřování a náboženskou útěchu, v případě úmrtí i pohřeb. Přijímány sem byly osoby obojího pohlaví bez rozdílu národnosti, náboženství a věku. Spravovalo ho kuratorium pod dozorem městského a okresního zastupitelstva. Jeho počáteční kapacita 24 chovanců později vzrůstala na 140. O zdravotní péči se staral na část úvazku jeden lékař, 5 ošetřovatelek a 4 služebné. 1920 byl ústav přejmenován na CHOROBINEC A.FODERMAYERA. l921 byl na náklad okresní správní komise zvětšen o jedno podlaží.Ústavními lékaři zde byli

            Dr Čeněk Šimerka, * 1879 1905-? 1930

            Dr.Miloš Zahradník, * ? 1889 ?1930-1942 

1942 byla budova chorobince předána městské nemocnici. Oficielně však byl zrušen až 1948.Kromě 2 hospodářských knih po něm nezůstaly žádné archivní materiály.

 

NEMOCNICE

 

            LAZARET

Pravděpodobně dlouho existovalo v místě bývalé vsi Týnec zdravotnické městské zařízení, které později bylo uváděno v 18.století pod názvem lazaretu  a později i  špitálu. Nejspíše vzniklo brzo po zrušení zmíněné vsi v r.1540 v některé opuštěné chalupě. Pro jeho vzdálenost za hradbami se dá důvodně předpokládat,že sloužilo izolaci a léčbě infekčně nemocných.Pozdější plány toto zařízení jednoznačně umísťují do území zrušeného Týnce.

Epidemií v té době bylo velké množství,např.mor v Plzni řádil okolo 1580,1582,1595 a 1598. V 16.století probíhaly epidemicky zde i úplavice (1550-1566) , neštovice (po 1566) i tzv.nemoc španělská.

 Jednoznačně byla existence lazaretu udána historickou zmínkou o francouzském vojsku v r.1741,prodejem pozemků v r.1760 a dokonce i geometrickým plánem obce Doubravky r. 1781,nebo josefským katastrem podle podkladů z r.1787. Nemůže být tedy pravdivý údaj historika Lábka, že lazaret byl zbudován až začátkem 19.století, ani tvrzení jiných o jeho vzniku na přelomu 18.a 19.století.

 

VNĚJŠÍ ŠPITÁL ( Ausser Spital ) byl předchozí lazaret  v roce 1794 uváděn spíše jako vnější  špitál . Měl prý kapacitu 4 lůžek pro muže a 22 lůžek pro ženy. V r.1980 byly v náhodně odkrytém hrobě špitálního hřbitova nalezeny i knoflíky z napoleonských dob. Je tedy důvodný předpoklad,že tento špitál kolem r.1800 jako

vojenský lazaret i pro zajaté francouzské vojáky.

Už na po počátku 19.století však, podle popisu plzeňského městského lékaře Františka Škody, musíme už tento ústav považovat za

 

MĚSTSKOU NEMOCNICI.

 Bylo to přízemní stavení asi 16 čtverečních sáhů velké,stavěné z otesaných kmenů,kryté šindelem, které mělo jen jednu velikou světnici pro nemocné, komoru a kuchyň. Nemocní zde leželi i přímo na podlaze nebo na prkenných lavicích na zahmyzené slámě.O nemocné pečoval jeden laický ošetřovatel, ale dojížděli sem někdy městští lékaři nebo ranhojiči. Léků ani zdravotnického zařízení zde většinou nebylo ,i když podle tehdejšího popisu šlo o těžká onemocnění.R.1811 sem dojížděli plzeňští lékaři Dr.Petr Tuschner a Dr.Norbert Bílý.V témž roce byly už shledány poměry v této městské nemocnici za nevyhovující a byla uspořádána sbírka pro stavbu nemocnice pro čeledíny a služebné.

Před r.1824, kdy byla tato nevyhovující nemocnice zbourána, sem namísto Dr.Bílého jezdil Dr.Josef Demel. Z období 1820-1824 se dochovaly už z této nemocnice statistiky. R.1820 zde bylo přijato 20 nemocných, z nichž 6 ze-

mřelo.R.1822 bylo zde celkem hospitalizováno l4 nemocných, z nichž zemřeli jen dva.V r.1823 už zde bylo léčeno 94 nemocných a úmrtí bylo jen jedno.

 

 LAZARET V OBECNÍM DVOŘE

byl zřízen r. 1824 v bývalých hřebeckých stájích, naproti někdejšímu městskému majdalenskému špitálu v Plzni. Sloužil jako nouzové provizorium místo zbourané nemocnice u Doubravky ..Dnes je na tomto místě Pedagogická fakulta. Byly zde jen dvě prostorově nedostačující místnosti,k nimž byl obtížný příchod. Byly zde však už řádné postele,byla zde dodržovány lepší hygienické podmínky, lékaři zde vykonávali častěji vizity a zlepšilo se i podávání léků a stravování nemocných.Přetrvával však nedostatek lůžkovin a prádla.Nemocní dosud zde nebyli separováni podle povahy nemocí.V podstatě šlo už o všeobecnou veřejnou nemocnici,v níž si majetní léčbu sami platili, za chudé platily náklady krajské úřady a poplatky za cizince hradil zemský fond. Tak bylo totiž už stanoveno nejvyšším nařízením z 6.7.1825.  Během tohoto provizoria se už připravovala budování nové nemocnice.Původně se připravovaly plány pouhého rozšíření a adaptace nemocnice v obecním dvoře. Tyto plány sice už dekretem vysoké dvorní kanceláře z 3.11.1827 schváleny a také byl schválen rozpočet ve výši 7.525 zlatých.Nestačily však peníze,ani když město chtělo na stavbu nemocnice přidat i výnos sbírky na městské chudé,provedené r.1828. Pak začaly převládat názory, že pouhá adaptace stávající nemocnice ani potřeby města nevyřeší a začalo se uvažovat už o novostavbě.

 

PRVNÍ MĚSTSKÁ NEMOCNICE byla vybudována v Plzni dík hrozbě nadcházející epidemie cholery. Už v r. 1833 došlo k dohodě o novostavbě nemocnice mezi purkmistrem M. Kopeckým a krajským hejtmanem Bumelem, kterou schválil při své návštěvě v Plzni sám císař Ferdinand I.  Spiritus movens však byl primátor Josef Martin Kopecký (* 6.3.1777 ve Vysokém Mýtě, + 1.4.1854 v Plzni. Vystudoval práva a filosofii v Praze, pak od 1804 pracoval na magistrátu v Benešově,od 1810 v Kutné Hoře, v Táboře byl starostou od 1806,totéž v Lokti od 1812 a v Plzni od 1828).

Stavba nové nemocnice byla zahájena 27.11.1833 a dokončena byla už v r.1834. Přistavěna byla k dříve uváděnému lazaretu a k budově bývalé sladovny v čp.58.Stála tedy v místě zbouraných hradeb a valů , asi v místech pod nynějším pivovarským museem. Budova byla jednoposchoďová,stavěná z kamene,zčásti byla přistavěna k bývalé rohově pevnostní věži. Měla celkem 14 místností, z toho dva nemocniční sály a 7 menších nemocničních pokojů, koupelnu, kuchyň byt ošetřovatele,sklep a márnici. Kanalizované záchody byly na dvoře.Vchody měla dva,

z Otakarových sadů i Veleslavínovy ulice.Budova měla čp. 85. Zprvu zde bylo 40 lůžek.Od 1835 zde z výnosu zvláštní sbírky byly zřízeny 2 zvláštní pokoje pro pomatené a 1 pokoj pro nemocné chudé studenty.Pro nedostatek peněz na vnitřní vybavení nemocnice muselo se skoro žebrat.Lidé dodali od postelí a lůžkovin až po plivátka a obrazy mocnáře vše.  Šlo o nemocnici všeobecnou,protože přijímala všechna o- nemocnění.Od samého začátku byla považována i za veřejnou, a to podle provizorního povolení zemského úřadu.

Oficielně se však stala nemocnicí s právem veřejnosti až výnosem č. 6382

ministerstva vnitra ze 6.3.1855. Byla po Praze a Jindřichově Hradci třetí veřejnou nemocnicí v Čechách. Plzeňští nemocní v ní platili denní ošetřovací taxu 13 krejcarů denně a jiní až 18 krejcarů.Až do r.1835 hradila obec pouze náklady na uhlí,

dříví a slámu a ošetřovací taxu za plzeňské chudé. Nemocnice se musela vydržovat z vlastního fondu. Město neplatilo zprvu ani mzdu lékařům za práci v nemocnici, protože to bylo jejich povinností jako obecních lékařů. Prvním řídícím lékařem zde

byl městský fyzik  Dr.František Škoda,* l801 1832-1840. Lékaře v nemocnici začala obec platit až od 1857. Pozdějšími

vedoucími lékaři zde pak byli 

Dr.Med.& Chir.David Jahnl,* 1808 1841-1882 

Dr.Josef Tyl,* 1848 1883-1897 

Dr.Adolf Kreisinger,*1851 1898-1926.

Kromě vedoucího lékaře na začátku v nemocnici pracoval též městský ranlékař a mag.porodnictví Josef Habenicht, účetní a neudaný počet " osob dohlížejících ". Od r.1836 sem docházel i druhý městský lékař, od r.1877 pracovali zde už 2 sekundáři

a po 1882 už zde byli tři městští lékaři. Jako sekundáři se zde vystřídali do 1902 Dr.Josef Špaček,Dr.Josef Tyl,Dr.Karel Babor,Dr.Adolf Kába,Dr.Adolf Kreisinger a Dr.Jan Fikrle.

Rozsah funkcí nemocnice postupně rostl, např. počet hospitalizovaných se z počátečních 133 za rok zvyšoval až do r.1872 na 824,pak až do r.1884 stagnoval, aby se opět zvyšoval až do r.1902 na 1470.Počet lůžek se zvýšil v r.1846 na 50,1868 na 80 a 1898 na llO. Ošetřovací taxa se z 12 krejcarů denně pro plzeňské občany za totéž období zvýšila až na 2 koruny .

 Z nejdůležitějších změn v rozvoji této nemocnice až do jejího zrušení v r. 1902 uveďme alespoň tyto:

-1841 bylo zrušeno vyvařování jídel v režii nemocnice a bylo zde zavedeno podávání stravy ne podle ceny jídel,nýbrž podle váhy a výšky nemocného.Brzo se to však stalo cenově neúnosné a příprava jídel pro nemocné byla pronajata soukromým nájemcům ústavní kuchyně.Lékař tehdy ordinovali nemocným i pivo a víno.

-1847 vznikla v nemocnici odborná ústavní knihovna i s časopisy.

-1856 přiznalo ministerstvo vnitra rozhodnutím č.6 382 ze 6.března statut všeobecné veřejné nemocnice,což hlavně pomohlo nemocnici tím, že nedobytné pohledávky za léčení cizích nemocných hradil zemský fond.

-od 1860 se už začal projevovat nedostatek lůžek. Přispěla k tomu zčásti i stavba české západní dráhy, na níž se podílelo mnoho set dělníků. Proto byla vybudována pobočka nemocnice v narychlo adaptovaném bývalém Lautensackově domě čp. 39-40 na Saském předměstí poblíž dnešního Saského mostu.Filiální špitál zde fungoval pro stavebníky dráhy až do r.1863. Měl 30 lůžek v 6 místnostech. Převážně zde byli hospitalizováni rekonvalescenti po předchozím léčení v městské nemocnici. 1861 bylo přijato z drážních dělníků 277 mužů a 54 žen. 1862 byla

byla nouze o lůžka ještě větší,takže nemocní byli léčeni i v privátních pronajímaných bytech.

 Od té doby byly prováděny různé akce na postavení nové a větší nemocnice v Plzni.

-1862 bylo pro ni vybráno staveniště v obecním dvoře u Saské ulice.Ještě téhož roku byly pro ni vypracovány plány a předloženy ke schválení okresnímu úřadu.Měla mít 260 lůžek dělených do ženského a mužského oddělení.Mělo zde být i oddělení pro neduživé,pro pomatené a také ústav porodní.Počítalo se zde už se třemi třídami. Stavba měla stát 90.000 zlatých. Na stavbu byla určena přirážka na kontribučenský zlatý tj. dvou krejcarů z každé zlatky daní. Vzdor slíbené pomoci okresů ze stavby však tehdy z finančních důvodů sešlo.

-23.července 1865 byla nemocnice dost poškozena požárem.Shořela střecha a poškozeno bylo i první poschodí.Oprava stála 1.328 zl, čehož jen část zaplatila pojišťovna.

-1866 Protože se k Plzni blížili Prusové a jim v patách i cholera, musela nemocnice řešit velké problémy. Vše cenné a zejména dluhopisy a peníze byly odvezeny do Lince a městské zastupitelstvo narychlo koupilo v sousedství nemocnice bývalou Pernerovu zvonařskou dílnu (objekt čp.88), aby v ní byl v případě potřeby zřízen cholerový lazaret.1867 koupil fond nemocnice od obce tuto budovu za 10.455 K. Na adaptace a vy- bavení musel nemocnice vynaložil dalších 10.000 K.Tak vznik-

první oddělení chorob nakažlivých v nemocnici.Lůžkový fond se tím zvýšil na 80 lůžek. Bylo to vhodné, protože se už začátkem sedmdesátých let rychle zvyšoval počet případů cholery,neštovic a středního tyfu. Prusko-rakouská válka odsunula

na dlouho stále uvažovanou novostavbu nemocnice.

-V r.1876 byla v nemocnici provedena větší adaptace, při níž byla zřízena operační síň a chirurgická část byla rozdělena na čistou a nečistou.Tehdy plzeňská jako první u nás oddělila tuberkulózní nemocné od ostatních infekčních. Do nemocnice nově místo laických neškolených opatrovníků nastoupily šedé sestry z kongregace sester III.řádu sv.Františka Serafimského z Opavy.

-Podle usnesení okresního výboru z 6.8.1877 zakoupil fond nemocnice sousední dům čp.59 pro sklady a sušárny prádla.

-1880 byly vypracovány první stanovy pro hospodaření nemocnice a pro povinnosti jejích pracovníků.Nebyly však c.k. místodržitelstvím.Všude tehdy v Čechách byly spory o právních a správních pravomocích nemocnic a jejich financování. Fond nemocnice se tenčil, brzo se už nemocnice zadlužovala.

-1883 shrnul okresní lékař Dr. Bohumil Hellmuth a zdravotní referent městské rady Eduard Dubský z Vitínovsi závady a potíže plzeňské nemocnice,které tehdy nebylo možno odstranit.

-1885 byl zaveden nový způsob přijímání stavů náhlých a nebezpečných do nemocnice a v I.poschodí bylo nově zřízeno oddělení pro duševně choré.

-1887 byly také změněny předpisy pro přijímání rodiček,ať už šlo o ženy bez přístřeší nebo o potrácení či předčasný porod..

 

ZATÍMNÍ IZOLAČNÍ NEMOCNICE -Protože nemocnice nestačila tehdy hlavně na ošetřování infekčně nemocných, byla v r. l888 zřízena v přikoupené a adaptované budově čp.395 dřívějšího cukrovaru dnešní Cukrovarská ul.19 ). Dřívější infekční oddělení v objektu bývalé zvonárny bylo zrušeno a umísťováni tam pak byli neinfekční nemocní. V žádném z mnoha pramenů z tehdejší doby není uvedeno,kolik zde bylo umístěno lůžek. –

 

IZOLAČNÍ EPIDEMICKÁ NEMOCNICE.

 -Uplynulo padesát let neustálých provizorií,nových úvah o potřebě postavit v Plzni skutečně vyhovující nejen městu, ale i celému kraji sloužící novou nemocnici. Po šestnácterém projednávání na schůzích městské rady od r.1882 padlo konečně na podzim r.1884 definitivní rozhodnutí postavit jako její první část V té době totiž ústavní léčba infekčních onemocnění představovala největší zdravotnický problém.

Stavba byla zahájena v Kroftově nemocnici nad vojenskou nemocnicí a nad železniční tratí do Železné Rudy na podzim r.1895 a již v létě 1897 byla otevřena. Sestávala se z administrativní budovy (dnešní pav.č.16 ) a 2 lůžkových pavilonů po 20 lůžkách (tehdy pav.č. 1 a 2, dnešní pav.č.13 a 14).Obě lůžkové části měly zprvu jeden velký sál s l2 lůžky a 2 malé pokoje pro 1 až 2 postele v I.a II.třídě. V malém sálku bylo možno umístit 5 rekonvalescentů.Byl zde i jeden izolační pokoj,pokoje pro ošetřovatelky a potřebné vedlejší místnosti.

Celkem zde tedy bylo 48 lůžek. V administrativní budově byla čekárna, přijímací kancelář, pokoj pro dozorce,kuchyň,toalety a 2 koupelny se sprchami.

Náklady na stavbu a zařízení dosáhly 174.123,23 Korun.Z toho 20.000 K uhradil Měšťanský pivovar. Prvním zde přijatým byl dne 17.8.1897 pan Jan Šobr. Pro- ti očekávání měla však infekční nemocnice málo nemocných.Za celý rok 1898 v ní bylo léčeno 23 osob. Přitom nemocnost na infekční nemoci v Plzni byla vysoká - 8,35 promile.Proto od r.1899 byli ve druhém pavilonu léčeni jen nemocní berkulózou, kterých sem pak bylo přijímáno dost. Lékařem infekční nemocnice byl městský lékař 2.městského okresu  Dr.Jan Fikerle,* 1865 1897-? 1919,který ovšem služebně podléhal primáři celé městské nemocnice Dr.Adolfu Kreisingerovi.

 Od doby vzniku první městské v.v. nemocnice až do skončení jejího provozu v r.l902 bylo ve všech jejích odděleních ošetřováno 40.507 nemocných. V posledním roce měla ll0 lůžek ve 23 lůžkových pokojích ve 4 budovách.

   

VŠEOBECNÁ VEŘEJNÁ NEMOCNICE

Dlouholeté přípravy vybudování nové byly ukončeny až dne 19.9.1897 usnesením obecního zastupitelstva vystavět nemocnici na počest 50tiletého panování Jeho Veličenstva a nazvat ji na věčné časy jako nemocnici CÍSAŘE A KRÁLE FRANTIŠKA JOSEFA I. V březnu 1898 byly už pro nemocnici vybrány pozemky v Kroftově ulici nad infekční nemocnicí, byly hned schváleny i okresním hejtmanstvím, v květnu pak i zemským výborem. Projekt, který vypracoval stavitel E.Kroha, byl ještě týž rok v říjnu schválen c.k.místodržitelstvím. Potom se ovšem čekalo dva roky než byl schválen rozpočet a hlavně než byly sehnány peníze na stavbu. Úvěr poskytla Zemská banka v Praze a Bodenkredit-Bank ve Vídni. Pomoc přineslo i schválení použít na stavbu zdravotní přirážku k daním na každý kontribučenský zlatý. V té době proběhlo i ofertní řízení i odborné zdravotnické přípravy.

 Stavbu zahájil stavitel J.Houdek 25.července 1900 a ke kolaudaci dostavěné nemocnice už došlo 13.8.1902. Slavnostně byla nemocnice otevřena dne 19.srpna 1902 a týž den sem byli už přemístěni pacienti ze staré městské nemocnice. Stavební náklady, plánované ve výši 600.000 K, byly hodně překročeny - na 727.293,37 korun. Nově postavené dvě budovy, označované k odlišení od dříve postavených sousedních pavilonů infekční nemocnice jako oddělení všeobecné nemocnice, byly spojeny chodbou se čtyřmi přídatnými místnostmi a operačním sálem. Sem byl pak přenesen i rtg přístroj.

V západním pavilonu (dnešní pavilon č.3) bylo v přízemí ženské oddělení s 26 lůžky pro dospělé a 2 pro děti ve 3 sálech Sloužilo jak interním,tak chirurgickým, gynekologickým, pediatrickým účelům.Tato symbióza různých oborů zde přetrvávala

prakticky až do 1943! V přízemí byly kromě příslušenství též místnosti pro centrální rozdělování jídla,inspekčních pokojů i byt ošetřovatelek,zvláštní síň pro pozorování duševně chorých,malý sálek pro nečisté operace a malý lůžkový pokoj pro operované. V 1.poschodí bylo mužské interní oddělení s velkým sálem se 32 lůžky, menší osmilůžkový pokoj a 3 místnosti pro l2 ošetřovaných s ranami nečistými.Kromě toho zde samozřejmě byly i inspekční místnosti,pokoje pro sluhy, hygienická příslušenství a kuřárna.V druhém poschodí, které mělo jen jižní a severní části,zvané risality.V jednom byly dva jednolůžkové pokoje I.třídy a jeden čtyřlůžkový pokoj II.třídy pro ne

mocné interními a v druhém očními chorobami Skoro stejné rozčlenění pokojů měl i pavilon východní ( dnešní pav.č.4 ), jen s tou změnou, že v l.poschodí byl velký sál rozdělen na dva menší.Byla zde umístěna lůžka chirurgická, kožní a syflitiky.Sklepy byly jen po západním pavilonem, v nichž byly i 4 reservní lůžkové pokoje,koupelna pro nečisté nemocné a kotelna ústředního topení. 

Proti západnímu pavilonu stála administrační budova se třemi křídly,dnešní budova ředitelství.V jejímž suterénu bylo 6 sklepů a prádelna,v přízemí byla portýrova lóže, předsíň pro nemocné, přijímací kancelář lékaře přijímací kancelář

správce, kancelář správce, úřadovna řídícího lékaře s předsíní a zasedací síň správy nemocnice,domácí lékárna se skladem obvazů, laboratoř a toalety.V prvním patře byly byty správce a sekundárního lékaře,místnosti pro služky a příslušenství.

 Jednopatrová hospodářská budova stála proti východnímu pavilonu,dnešní pav.č.4. V jeho suterénu byly sklepy, sklad nečistého prádla,prádelna,místnost pro služky,kotelna parního topení a toalety.V přízemí byla kuchyně, spíž, jídelna, čistírna,mandlovna a žehlírna, sušárna, sklad čistého prádla. V prvním patře byl pokoj pro sloužící,4 pokoje řádových sester a domácí kaple.

Dvě umrlčí komory byly v přízemní budově patologie nad železniční dráhou. Byly zde i sklepy,místnosti pro desinfekci s desinfektorem,pitevna, místnost pro rakve, síň pro kněze a výkropní síň mrtvol a příslušenství. 

Není bez zajímavosti,že v žádném z mnoha archivních dokladů není přesně uveden celkový počet lůžek. Bylo jich asi 280. Lůžkový fond nebyl dělen, šlo tedy o jednoprimariátovou nemocnici,která měla ještě při otevření v r.1902 jen řídící-

ho lékaře  Dr.Adolfa Kreisingera,* 1861 1898-1919 a sekundárního lékaře Dr. Fikerleho. Teprve od l.10.1902 sem přibyl druhý sekundář Dr.Jan Zoul. Od 23.12.1903 se zde stal ordinujícím lékařem nově vytvářeného očního oddělení Dr.Jar.

Muška.

Teprve rozhodnutím zemského výboru z 30.4.1904 došlo k rozdělení nemocnice na dva primariáty,interní a chirurgický. Ředitelem a primářem interního oddělení asi se 170 lůžky zůstal Dr.Adolf Kreisinger. Z toho čistě interních lůžek bylo jen asi 64. Primářem chirurgického oddělení byl jmenován  Dr.Ferdinand Charvát,* 1865 1904-1933

Kromě dvou sekundářů a očního ordináře byl do nemocnice jako smluvní ušní a nosní lékař přijat 1904 i Dr.Otakar Kutvirt, pozdější profesor na pražské lékařské fakultě. V nemocnici pracovali tehdy i dva lékaři praktikanti, 15 řádových sester a 10 jiných pomocných pracovníků. Správcem nemocnice se stal Jaroslav Hašek.Provoz ústavu řídil též devítičlenný správní výbor. První léta se nemocnice topila v dluzích, přestože od otevření nové nemocnice byly zvýšeny ošetřovací taxy. Např.v III.třídě ze 73 haléřů na 1,80 K. Nemocnici totiž často včas neplatily nedobytné pohledávky ani český zemský výbor ani nemocenské pokladny.

            1908 Počet mimoplzeňských nemocných totiž velmi rychle stoupal a současně s tím stoupal i počet nezaplacených poplatků za ošetření. Nad plzeňskými nemocnými brzy převažovali občané z okolních okresů i z celého Rakouska a Uherska. Dochovaná přijímací kniha dokazuje i hospitalizaci nemocných i ze zámoří. Už v r.1908 byl zde velký nedostatek lůžek. Proto 1908 " obmyslilo slavné okresní zastupitelstvo plzeňské obce královského města Plzně u příležitosti oslavy šedesátiletého blahodárného panování J.V.císaře a krále " dar 400.000 Korun na rozšíření nemocnice.K tomu však v té době nedošlo, i když v sálech nemocní leželi po dvou na jednom loži. Přitom převážná část nemocných byla léčena ve třetí třídě.

            1910 bylo v nemocnici systemizováno i místo primáře samostatného oddělení nakažlivých nemocí a současně prosektora, jež obsadil  Dr.Karel Peták,* 1876 1910-1928.

Teprve první světová válka uspíšila zahájení další etapy výstavby nemocnice. Zprvu byly zřizovány její pobočky ve školách, největší byla v I.c.k.české reálce na Mikulášském náměstí. Počet sekundárních lékařů se zvýšil 1913 na 4, sester zde bylo už 23. Postupně byla v období 1915-1918 zahájena i výstavba objektů kotelny, prádelny, pavilonu pro kožní oddělení (nynější pav.č. 5), pavilonu pro dětské oddělení (nynější pav.č. 6), pavilonu pro oddělení tuberkulózy (nynější pav.č.8). Náklady měla nést zcela plzeňská obec, ačkoli rozpočet předpokládal výdaje ve výši dvou milionů K. Za rok už byly budovy v hrubé stavbě pod střechou.Pro nedostatek prostředků, materiálu i dělníků stavba byla prakticky zastavena. Nedostatek financí, personálu, lékařů, léků i jídla pro nemocné naplňoval historii nemocnice ke konci I.světové války i ještě několik počátečních let ČSR jen smutnými údaji.

            Za první republiky se však podařilo ředitelům nemocnice brzo rozjet poměrně rychlou dostavbu a další výstavbu i nové nových služeb.Zasloužili se o to ředitelé

            Prim.Dr Adolf Kreisinger,* 1861 1919-1926

            Prim.Dr.Ferdinand Charvát,* 1865 1926-1933

Prim.Dr.Karel Peták,* 1876 1933-1939

Nákladem dalších 4 mil. Kč byly postupně dokončeny a dány do provozu v letech 1921-1922 rozestavěné pavilony. Počet lůžek se sice zvýšil na 520,to však už v té době nestačilo. Dětský, pavilon byl sice podle plánů dostavěn, ale byl pro svízelnou

lůžkovou tíseň na chirurgii předán v říjnu 1921 jejímu septickému lůžkovému oddělení.To sice oddálilo o dalších 21 let vznik dětského oddělení a tím i rozvoj celé této klinické discipliny v celých západních Čechách.Přitom to však ani ne-

vyřešilo nedostatek chirurgických lůžek. Trochu pomohla 1922 provedená nástavba druhého poschodí jejího východního pavilonu ( dnešní pavilon č.4). V 1921 otevřeném novém pavilonu č.5 se dobře umístilo dermatovenerologické oddělení se 106 lůžky a nově dostavěný pavilon č.8 se 70 lůžky připadl internímu oddělení jako pavilon TBC.se 70 lůžky, .

 Byla dokončena stavba prádelny,nové kotelny, úplně byla přestavěna hospodářská budova ( dnešní pavilon č.12 ) kde se umístila nová kuchyň.Zásadní adaptace a přestavby prodělaly oba infekční pavilony, prosektura, spalovna, naturální byty zaměstnanců,nově byl postaven i domek vrátného a jiné. Na to si nemocnice musela vydělat, protože státní dotace byly malé.Protože rychle rostly i ceny paliva,léků i jiné provozní náklady na provoz nemocnice,stoupaly i ošetřovací taxy. Ze 4,75 Kč ve 3.třídě v r.1919 na 24 Kč v r.1921.Od 1922 pomohla financování všech veřejným nemocnic zdravotní přirážka.

R. 1924 převzal zemský správní výbor veškeré udržování budov. Město

pomáhalo své nemocnici jen formálně,např.pomocí při sestavování rozpočtů ,při kontrole účtů a při dohledu. Dluhy nutily nemocnici od r.1922,aby od každého nemocného vybírala už při přijetí od každého nemocného zálohu na léčbu.

            1922 byly místo ordinariátů zřízeny 2 nové primariáty:

-na očním oddělení,které pak vedl Prim.Dr.Emil Vašek,* ? 1876 1922-1938

-a na infekčním oddělení a prosektuře,které řídil  Prim.Dr.Karel Peták,* 1878 1922-1927.

1924 byl zřízen i primariát na oddělení kožním a sdělném, k němuž byla přidělena i Wassermannova stanice.Přednostou se zde stal  Prim.Dr.František Vydra,* 1810 1924-1940. TBC oddělení se ještě neosamostatnilo a podléhalo nadále in-

ternímu oddělení.

1924 byli ustanoveni noví konsiliáři

- pro ORL Dr.Otakar Hecht,* l880 1924-1958

- pro RTG Dr.Antonín Čipera,* 1884 1924-1958.

Nenašlo však podporu tehdy požadované začlenění ortopedického oddělení pro zmrzačené děti do nemocnice ani zřízení pozorovací stanice pro duševně choré v nemocnici.

Plzeň si 1924 ani nemohla vzít od vlády ani subvenci na zřízení porodnice

a útulek pro rodičky,jak to tehdy umožňoval nový zákon o sociálním pojištění.

1924 bylo v nemocnici uváděno 8 sekundářů a 34 řádových sester,9 správních úředníků,2 vrátní, 23 služebných, 6 sluhů pro nemocné,3 topiči,strojník,2 pomocníci a 2 zahradníci. 

Kapacita nemocnice nestačila, byla proto stále stavěna zde nová lůžka. 1926 zde bylo v provozu už 575 lůžek, z toho na interně,kde bylo i ženské oddělení,183 lůžek,na chirurgii 193,na infekci 57, na dermatovenerologii 102 a na očním 42 lůžek.

            Protože v r.1929 konečně povolil zemský úřad zřídit zde

gynekologicko-porodnické oddělení,což by ještě dále tísnivou lůžkovou situaci zhoršilo, bylo rozhodnuto vybudovat raději nový chirurgický pavilon s nákladem 6 milionů Kč,které byly získány z mnoha zdrojů. Dne 22.11.1931 otevíraný pavilon měl

l50 lůžek,z toho 30 jich bylo na novém ženském oddělení vlevo na I.poschodí.Jeho vedením byli pověřeni  Prim.Dr.Jindřich Janota,* 1890 1931-1936 a Prim.Doc.Dr. Vladimír Mikoláš,* 1901 1936-1945. Pavilon byl 1933 slavnostně nazván jménem Dr.Charváta.

            l931 byly na ORL a RTG oddělení povýšeny dosavadní ordinariáty na primariáty. Za rok poté byl ustanoven i primariát plicním a tbc oddělení,jehož prvním primářem se stal  Prim.Dr.Jan Kubík,*1899 1932-1958

Byla provedena i nástavba střední části druhého poschodí interního pavilonu, Adaptovány byly znovu i dva staré infekční pavilony č. 13 a 14. Celkem se tím rozšířil počet lůžek v nemocnici na 750. 1934 byla dokončena novostavba kuchyně a obytného domu pro ženský pomocný personál, nynější pavilon č.ll. Počet lůžek pak stoupl na 822.

            Do konce první republiky měla městská v.v. nemocnice 10 primářů, 18 sekundářů ( z toho l2 systemizovaných ), 2 porodní asistentky, 68 řádových sester, které pracovaly na odděleních, v kuchyni a v prádelně, 27 administrativních zaměstnanců , 65 pomocnic, 2 švadleny a 35 zřízenců. Celkem bylo v nemocnici 922 lůžek, nově byla přebudována budova patologie a upraveny byly prostory pro instalaci nové radiační jednotky pro léčbu zhoubných nádorů. Dokončena byla i přístavba kotelny a skončeny byly i přípravy pro stavbu nového izolačního pavilonu nákladem 2 milionů Kč, budovy prádelny a začalo se s výstavbou nouzových izolačních baráků.

            Počet nově přijatých nemocných převýšil r.l938 17.300, počet ošetřovacích dnů byl 314.263, ošetřovací taxa v I. třídě byla 55 Kč, ve II. třídě 40 Kč a ve III. třídě 25 Kč. Nemocenské pojišťovny platily za své členy sazbu ve třetí třídě jen po dobu 28 dnů. Pak náklady na ošetřování platil už zemský fond..  Podstatná část nemocných přicházela ze sousedních okresů, které však na nemocnici nijak nepřispívaly a neměly ani zájem o budování vlastních nemocnic, jako v Rokycanech, Stodě, Stříbře, Kralovicích a Blovicích.

            Dne 15.března 1939 převzaly správu nemocnice německé okupační orgány a podřídily ji vedení nového správce Hanse Simona, dřívějšího kancelářského pomocníka z Prachatic, a vrchní sestry Kolowitzové. Lékařskými řediteli se stali též Němci.Prvním z nich byl vídeňský chirurg  Prim.Dr.Laurenz Wieden, * 1899 1939-1944,  Prim.Dr.Josef Felkel, * ? 1944-1945 Do nemocnice v tehdy přejmenované ulici Herderově nastoupili pak i další němečtí i ukrajinští lékaři.

            Rozvoj nemocnice za okupace skoro ustal. Na prosektuře byla zřízena nová bakteriologická a sérologická laboratoř, na chirurgickém pavilonu zahájilo provoz radioterapeutické oddělení. Nové budovy se nestavěly i když nedostatek lůžek byl svízelný a ještě ho zhoršil rozkaz říšského protektora z 21.5.1940. Ten totiž určil i plzeňské nemocnici vytvoření l0% rezervy lůžek pro brannou moc. Tomu mělo napomoci dnem 21.10.1941 nařízené budování pomocných nemocnic. Vyřešit to mělo zahájení stavby nového infekčního pavilonu a pronájem chorobince Aug.Fodermayera pro nemocniční potřeby v r. 1942. Do této velké budovy v Doudlevecké třídě čp. 87 bylo po menších adaptacích přemístěno celé lůžkové oddělení kožní a venerické z pavilonu č.6 a nově zde bylo vytvořeno oddělení neuropsychiatrické se 60 lůžky.Byla zde i pozorovací stanice pro duševně choré. Nové oddělení vedl  Prim.Dr.Eugen Vencovský,* 1908 1942-1945.

Požadovanou rezervu pak zabezpečilo přízemí pavilonu č.6, které po odstěhování kožního oddělení převzala chirurgie jako své septické oddělení. V prvním podlaží bylo konečně zřízeno samostatné oddělení pro choroby dětské a kojenecké. To jako prozatímní vedoucí údajně řídil  Dr.František Mašek,* 1913 1942-1943.

            V r. 1943 byl předán německým sestrám plzeňský útulek rodiček ve Wenzigově ulici čp.183. Nemocnice proto dostala jako kompenzaci do užívání část budovy IV.obecné chlapecké školy pro východní obvod (Slovany) a umístila zde dnem 1.XI.l943 své ženské a novorozenecké oddělení.

Mnoho dokladů o přesunech jednotlivých oddělení za války se ztratilo, a tak víme dnes už jen ,že např.

 -pro plzeňskou FILIÁLNI NEMOCNICI byl adaptován zámek v Příchovicích,kde pak až do února 1946 byla pobočka plicního oddělení pro lehčí stavy TBC. Primáře Dr.Kubíka zde zastupoval Dr.Ondřej Topolčan. Pracovaly zde 3 sestry. Bylo zde 102 lůžek.

 -za POMOCNOU NEMOCNICI byl vyhlášen Ministerstvem sociálních věcí a zdravotnictví dne 21.11.1941 i dříve jmenovaný okresní chorobinec Fodermayerův. Měl celkem 132 lůžek,

 -ve škole v Chotíkově byla v r. 1944 přechodně umístěna část dětského oddělení nemocnice,

 -nemocnici patřila za války i bývalá škola v Resslově ulici, bývalé Mulačovo sanatorium v Dvořákově ulici a bývalé sanatorium Dr.Rečka. V obou budovách pokračoval provoz chirurgického a gynekologického oddělení,zabezpečovaný až do konce války Dr.Janotou a Dr. Veselým.

            Koncem války měla plzeňská městská v.v. nemocnice l571 lůžek a 688 osob personálu.Z toho bylo ll primářů a 28 sekundářů, 15o civilních ošetřovatelek a 44 řádový sester, 4 porodní asistentky, 97 zřízenců, 65 úředníků, 157 služebných a 8 švadlen. Za rok 1944 bylo celkem do nemocnice přijato 24.446 pacientů.

            Nemocnice se zapojila i do odbojové činnosti, která si vyžádala i mnohé oběti. Za ni byli 2. srpna 1942 Gestapem zatčen a 8.9.1943 popraven primář interního oddělení Prof. Dr. František Šimer a jeho asistent Dr. Vilém Hlinka.

Při náletech za války byla i nemocnice dost poškozena. Přímý zásah např. dostal plicní pavilon č.8 a pavilon č.5, kde bylo v přízemí ORL oddělení a v I.podlaží oční oddělení, obě s 50 lůžky. Na velký rozsah škod při náletech ukazuje např. zničení oken s rozbitím 9.800 skleněných tabulí. Ústav byl hospodářsky na dně, jen městu dlužila nemocnice dvanáct milionů Korun

Ještě horší svízele nastaly hned po válce. Přeplněná nemocnice musela podle nařízení zemského národního výboru zabezpečovat zdravotní péči o repatrianty s koncentráků a z nucených prací v Německu. Pro ně sloužila hlavně lůžka na interním a ženském oddělení.Potraviny se získávaly obtížně, i z darů, zásoby uhlí stačily někdy jen na hodiny provozu kotelny, takže se provoz nezastavil jen dík pomoci horníků ze Zbůchu. 6.července musela správa nemocnice pro nedostatek lékařů omezit příjem nemocných jen na nejnutnější případy. Do půl roku odešlo z nemocnice 220 zaměstnanců pro nízké mzdy. Příjmy pokrývaly sotva polovinu výdajů a schodek musel hradit stát.

Přesto správa rozbombardovaného města přijala za své přebudovat stávající městskou v.v. nemocnici v klinickou základnu nově založené plzeňské lékařské, pobočky Karlovy University. Už v přípravném období byl vznik STÁTNÍ FAKULTNÍ NEMOCNICE schválen usnesením Zemského národního výboru ze dne 18.7.1945, ale de iure jí tento název příslušel až po vydání dekretu presidenta republiky č. 135 o zřízení lékařské fakulty v Plzni dnem 27.10.1945. Po r. 1951 se pro ni místo SFN užívá název FAKULTNÍ NEMOCNICE, občas se setkáme v té době i s názvem OBLASTNÍ NEMOCNICE a od 1960 i KRAJSKÁ NEMOCNICE nebo podle typu nemocnic s označením NsP III.typu.  Život této fakultní nemocnice byl plný vzniku a rozvoje mnoha nových klinik a oddělení, bylo to však období plné neustálých improvizací stavebních i organizačních, které byly podmiňovány nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, prostředků, místa, vybavení, ale i rozpory vztahů mezi ministerstvy zdravotnictví a školství, mezi nemocnicí a KÚNZ a v neposlední řadě i mezi preferencí politických aspektů řízení a jeho odborností. Významné potíže nemocnici působily změny a nejednotnost spádových oblastí pro jednotlivé obory i lůžkové a ambulantní části.  Ve funkci ředitele, v níž se na malý denní úvazek na začátku střídali přednostové jednotlivých klinik a oddělení, pracovali zejména:

 Dr.Jaroslav Jindra,* 1885 1945

 Dr.Antonín Čech,* 1898 1945-1946

 Dr.Jaroslav Jindra,* 1885 1946-1947

 Dr.Jan Kubík,* 1891 1947-1948

 Dr.Antonín Čech, * 1898 1948-1949

 Dr.Rudolf Knobloch, * 1905 1949-1950

 Dr.Emilie Skrbková,* 1917 1948-1951

 Dr.Bedřich Lobovský,* 1910 1951-1954

 Dr.Bedřich Pecháček,* 1912 1954-1956

 Dr.Bedřich Lobovský,* 1918 1956-1958

 Dr.Bedřich Pabouček,* 1914 1958-1976

 Dr.Karel Východský,* 1943 1976-1986

 Dr.Vladislav Žižka,* 1943 1986-1990

 Doc.Dr.Milan Schu"ck,* 1928 1990-

Není zde možno uvést detailně, co vše bylo nutno vytvořit a zlepšit, aby se z oddělení městské nemocnice stala dnešní moderní pracoviště.  Z obvyklé chronologie výstavby nových pavilonů si zde všimněme jen nově získaných nebo nově postavených klinických pavilonů, protože celý a podrobnější popis všech adaptací a přestaveb všech pavilonů by si sám vyžádal celou knihu.

-1949 byla adaptována budova někdejšího ústavu hluchoněmých v Ul.17.listopadu (později nazývaná jako Purkyňův pavilon). -1950 byly otevřeny pobočky nemocnice v zámku v Liblíně (100 lůžek), v Tepelském domě v Mariánských Lázních (100 lůžek), ve Lnářích a v Lázních Kynžvart. -1950 byl dán do provozu "spojovací" pavilon č.10.

-1973 byl dokončen pavilon č. 22 pro chirurgické obory.

-1985 byl jako základ celé nové fakultní nemocnice otevřen pavilon interních oborů ve Sverdlovské ul. na Lochotíně.

-1985 byl otevřen pavilon klinické farmakologie č. 21.

 Zásadní změny funkce fakultní nemocnice nastaly v r. 1951,kdy došlo k sjednocení lůžkové i ambulantní péče, a v r.1966, kdy byl vydán zákon o péči o zdraví lidu, který uzákonil "bezplatné" poskytování veškeré léčebně-preventivní péče.

 Velký rozvoj specializované klinické mediciny v této nemocnici za poslední období mohou ilustrovat stručné přehledy vzniku jednotlivých lůžkových oddělení a jejich vedoucích lékařů. Oddělení a kliniky jsou uváděny v časové posloupnosti jejich vzniku:

-         interní oddělení

vzniklo jako samostatné v původní městské jednoprimariátové nemocnici až v r.1904 a zahrnovalo i dětské, ženské, kožní a infekční lůžka v pavilonech č.1.2.3 a 4. Mělo celkem 170 lůžek. V době založení interní kliniky v r.1945 zde bylo 200 lůžek. V roce 1950 pro velký nedostatek lůžek otevřela klinika svá oddělení v zámku ve Lnářích, v Liblíně, Tepelském domě v Mar. Lázních. Během přestavby základního pavilonu č.3 v r. 1957/58 měla klinika svá lůžka přechodně v pavilonech č.l, 10, v Plzni ve vojenské nemocnici a v klášteře na Jiráskově náměstí. Při vzniku I. a II. kliniky v r. 1985 mělo celkem 255 lůžek, z toho ve staré fakultní nemocnici na Borech na II.interní klinice 67 lůžek a v novém pavilonu interních oborů na Lochotíně na I.interní klinice 188 lůžek. Za poslední desetiletí se zvyšoval počet lůžek intenzivní a intermediární péče, zejména na kardiologické, metabolické,nefrologické a hematologické jednotce intenzivní péče. Celkový lůžkový fond se už nerozšířoval, koncem r.1990 měly interní kliniky 270 lůžek . Podstatně se rozšířil počet poliklinických specializovaných ordinací. Vedoucími oddělení resp. klinik byli:

 Prim.Dr.Adolf Kreisinger, * 1861 1904-1926

 Prim.Dr.Karel Peták, * 1876 1927-1939

 Prof.Dr.František Šimer,* 1899 1939-1942

 Prim.Dr.Karel Bobek, * 1903 1942-1946

 Prof.Dr.Jiří Scheiner, * 1893 1946-1950

 Prof.Dr.Karel Bobek, * 1903 1950-1964

 Pro.Dr.Josef Sova, * 1914 1965-1977

 Prof.Dr.Václav Čepelák, * 1977 1977-1985

Po rozdělení na dvě kliniky byli přednosty

I.interní kliniky v nové fakultní nemocnici na Lochotíně

 Prof.Dr.Václav Čepelák, * 1977 1985-1990

 Prof.Dr.Karel Opatrný, * 1924 1990-dosud.

II.interní kliniky ve staré fakultní nemocnici na Borech

 Prof.Dr.Václav Karlíček, * 1931 1985-1990

 Prof.Dr.Jaroslav Šimon, * 1930 1990-

-           chirurgické oddělení

vzniklo též v r. 1904 rozdělením původní jednoprimariátové nemocnice na dvě základní oddělení. Chirurgie měla tehdy asi 110 lůžek, přičemž se do ní započítávala i lůžka oddělení očního. Chirurgická klinika měla v době svého založení 450 lůžek a dnes jich má po osamostatnění dílčích oborů jen 151. Už v r. 1932 byla chirurgie rozdělena na dvě části, v letech 1955-1961 a 1967-1977 byla rozdělena na dvě kliniky. Postupně byla umístěna ve FN v pavilonech č.4, 7 a 22. Vedoucími oddělení resp. klinik byli:

 Prim.Dr.Ferdinand Charvát,* 1865 1904-1933

 Prof.Dr.Václav David, * 1892 1933-1950

 Prof.Dr.Josef Pavrovský * 1909 1950-1954

 As.Dr.Richard Schmid, * 1910 1954-1955

na I.chirugické klinice

 Doc.Dr.Karel Domanský, * 1906 1955-1961

na II.chirurgické klinice

 Doc Dr.Josef Špinka, * 1905 1955-1961

v jedné sloučené klinice ve fakultní nemocnici

 Doc.Dr.Josef Špinka, * 1905 1961-1967

na I.chirurgické klinice ve fakultní nemocnici

 Prof.Dr.Aleš Podzimek, * 1921 1967-1977

na II.chirurgické klinice v ZÚNZ ZVIL

 Doc.Dr.Josef Špinka, * 1905 1967-1977

na sloučené klinice ve fakultní nemocnici

 Prof.Dr.Aleš Podzimek, * 1921 1977-1989

 Doc.Dr.Jiří Klečka, * 1946 1989-1990

 Prof.Dr.Jiří Valenta, * 1933 1990-.

- infekční oddělení

bylo od 1904 součástí interního oddělení až do r. 1928. Od 1910 dostalo relativní samostatnost, protože ho vedl ordinář pro choroby infekční a patologii. Oddělení mělo stále dva pavilony (staré č.2 a 3) s 57 lůžky. Ordinariát byl oddělen od patologie až v r. 1928 a již samostatné oddělení vedl pak primář. Nový infekční pavilon č.2, který byl rozestavěn už od r.1939, byl otevřen až v r.1943. Nesloužil však jen infekčnímu oddělení. Byly sem přemísťovány i části jiných oddělení a klinik během adaptací jejich pavilonů, např. z neurologické a pediatrické kliniky. Naopak některé stanice infekčního oddělení se opakovaně stěhovaly na různá místa:

 Při epidemii encefalitid v r. 1952 dostalo pro jejich léčbu infekční oddělení pavilon č. l, kde dosud byly byty lékařů. 1954-1957 zde mělo infekční oddělení stanici pro infekční záněty jater, které do té doby byly při tehdejší neznalosti povahy onemocnění léčeny na interní klinice v pavilonu č.3. Pak byla tato stanice přemístěna do klatovské nemocnice a do pavilonu č. 1 se vrátila až v r. 1958. Stanice pro dětské infekční žloutenky se zase stěhovala do Fodermayerova ústavu a do pavilonu č. 14.  V pavilonu č.13 bylo po 1945 tyfové oddělení až do r. 1949, kdy byl objekt předán Mikrobiologickému ústavu.

 Infekční klinika vznikla až v r. 1961. Oddělení a pak kliniku vedli

 Prim.Dr.Karel Peták, * 1876 1910-1927

 Prim.Dr.František Pavlica, * 1899 1927-1928

 Prim.Dr.Jaroslav Jindra, * 1885 1928-1942

 Zast.ved.Dr.František Mašek, * 1913 1943

 Prim.Dr.Alfred Tschutschner, * ? 1944-1945

 Prim.Dr.Jaroslav Jindra,* 1885 1945-1949

 Prim.Dr.Jaroslav Zdařil,* 1913 1950-1961

 Prof.Dr.Vilém Palisa, * 1923 1961-1990

 Doc.Dr.Václav Fencl,* 1927 1990-.

- oční oddělení

vzniklo se 12 lůžky v r.1903 jako součást chirurgického oddělení na pavilonu č.3 a 4 v druhém poschodí. 1921 už jako samostatné sídlelo na pavilonu č.6 a od 1935 bylo umístěno v pavilonui č.5, kde mělo 50 lůžek. Klinika byla v něm zřízena 1946. Od 1951 byla přemístěno do Purkyňova pavilonu.V letech 1977-1983 byla přechodně umístěna jen s 36 lůžky v pavilonu č.4. Od 1983 pracovalo opět v Purkyňově pavilonu,kde už mělo 70 lůžek. Oddělení vedli

 Ord.Dr.Jan Muška, * 1864 1903-1920

 Prim.Dr.Emil Vašek, * 1876 1921-1938

 Prof.Dr.Jiří Knobloch, * 1905 1938-1975

 Doc.Dr.Karel Šaman, * 1918 1975-1983

 Prof.Dr.Pavel Těšínský, * 1932 1983-

 - dermatovenerologické oddělení

bylo od 1994 součástí interního oddělení jako oddělení kožní a syfilitické v prostorách jižního risalitu v II.poschodí pavilonu č.4. Mělo tehdy jen 6 lůžek. I když se počet lůžek postupně zvyšoval,nestačil ani pro dermatologii ani pro venerologii. V r. l915 proto byla zahájena stavba kožního pavilonu, ten však byl pro nedostatek prostředků i stavebnin dokončen až v r.1921 s číslem 6. Tehdy se dermatovenerologie stala samostatným oddělením. Měla celkem 106 lůžek. Zde byla až do r.1942, kdy se oddělení přestěhovalo do Fodermayerova ústavu. Zde r.1946 v něm byla otevřena klinika se 110 lůžky. Teprve v r. 1952 byla klinika s 84 lůžky přemístěno zpět do pavilonu č. 5. Od r. 1985 pracuje klinika v novém pavilonu interních oborů na Lochotíně, kde má 60 lůžek. Oddělení a později kliniku vedli

 Prim.Dr.František Vydra, * 1890 1924-1940

 Zast.ved.Dr.Oxana Bidnová-Trubová, * 1897 1940

            Prof.Dr.Vlastimil Resl, * 1906 1941-1972

 Doc.Dr. Miroslav Pokorný, *1933 1972-1989

            Doc.Dr.Vladimír Resl, * 1941 1990-      

RTG oddělení

První rtg přístroj daroval nemocnici plzeňský mecenáš Aug. Fodermayer. Byl instalován v traktu spojujícím pavilony č.3 a 4 a uveden v provoz v r.1903.Byl obsluhován různými lékaři nemocnice až do r. 1913,kdy je přístroj svěřen do péče tehdy dosud externímu lékaři nemocnice, kterým byl první odborný lékař pro rentgenologii a fyzikální léčbu v Plzni Dr. Čipera. Rtg pracoviště bylo pak zde zvětšeno v r. 1921 a za dva roky už na něm bylo systemizováno místo stálého smluvního vedoucího lékaře. V r.1931 vzniklo v suterénu nově postaveného pavilonu č. 7 samostatné rtg oddělení, nazývané centrálním rentgenem. Zabezpečovalo hlavně rtg diagnostiku, od 1936 se v něm oficielně zahajuje i rtg onkologická léčba.

R.1941 zde bylo otevřeno pro ni i lůžkové oddělení a systemizován zde i jeden sekundář. Od 1953 se stává naplňovatelem budování onkologického oddělení, které se od něho odděluje už v r.1958. Ústřední rtg oddělení se pak mění v rtg radiologické oddělení, které se v r. 1969 stává radiologickou klinikou. Ta pak od r. 1973 měla svá vlastní 3 lůžka. Nakonec se tato klinika přejmenovává od r.1984 podle nové koncepce na kliniku radiodiagnostickou. Rtg oddělení a kliniku vedli 

Prim.Dr.Antonín Čipera, * 1884 1923-1958, 

Prof.Dr.Zdeněk Chudáček, * 1926 1959-.

 - ženské a porodní oddělení

bylo od 1904 umístěno na interním pavilonu č. 3 a oficielně ho řídil primář interny, i když léčbu zajišťovalo často jak oddělení interní, tak chirurgické. Porody normální nebyly do nemocnice přijímány. Oddělení se osamostatnilo až v r. 1931, kdy se přestěhovalo z větší části do nového pavilonu č. 7, kde mělo celkem 50 lůžek. Jen jeho septická gynekologická část zůstala až do 1943 na pavilonu č.3. Tehdy vzniklo také novorozenecké oddělení při porodnici. Teprve v r. 1943 našlo ženské a porodní oddělení své trvalé umístění na Slovanech na Čapkově náměstí v budově bývalé školy.Klinika zde vznikla v r. 1946 . Oddělení a pak i kliniku řídili

 Prim.Dr.Jindřich Janota, * 1890 1931-1935

 Prof.Dr.Vladimír Mikoláš, * 1901 1936-1971

 Prof.Dr.František Macků, * 1919 1972-1990

 Doc.Dr.Jaromír Bouda, * 1929 1990-dosud.

V letech 1967 byla zřízena v závodní nemocnici ZVIL druhá gynekologicko-porodnická klinika, již vedli

 Doc.Dr.Josef Šauer, * 1928 1967-1968

 Doc.Dr.Václav Laně, * 1915 1968-1969.

 Během II.světové války byla v Plzni zrušena ženská a porodnická oddělení v soukromých sanatoriích Dr.Rečka i Dr.Mulače a byla svěřena do prozatímní správy městské nemocnice. Léčebnou péči v nich zabezpečovali Dr.Janota a Dr.Veselý - viz dále v kapitole léčeben v Plzni..  K nemocnici nenáležela městská porodnice ve Wenzigově ulici,o níž je pojednáváno též v samostatném oddílu.

- TBC oddělení

bylo vyděleno z lůžkového fondu infekčního oddělení staré veřejné nemocnice zásluhou primáře Dr.Jahnla v r. 1876. Mělo dokonce svůj pavilon i v nemocnici pro nakažlivé choroby na Borech už od r. 1899. Od r. 1904 bylo součástí samostatného interního oddělení. R. 1921 se nastěhovalo do nového pavilonu č.8 , kde mělo 79 lůžek. Samostatným oddělením se stalo v r.1931. Klinikou tuberkulózy a nemocí respiračních bylo prohlášeno v r. 1968. Jako vedoucí lékaři samostatného oddělení zde pracovali

 Prim.Dr.Jan Kubík, * 1891 1931-1958

 Prim.Dr.Rudolf Šembera, * 1909 1958-1966

 Doc.Dr.PhMr.Cyril Šimeček, * 1920 1967-1985

 As.Dr.Miloš Pešek, * 1950 1985-1986

 Prim.Dr.Stanislav Kos, * 1944 1986-1990

 Prim.Dr.Miloš Pešek, * 1950 1990-dosud.

Historii tbc léčebny v Janově viz v kapitole Janov.

- ORL oddělení

bylo dlouho součástí chirurgického oddělení v pavilonu č. 4 a od r. 1921 v pavilonu č.5. Chodili sem operovat externí konsiliáři, např.

 Dr.Otakar Kutvirt, * 1867 1903-1908

 Dr.Otakar Hecht, * 1880 1924-1931

Teprve v r. 1931 se oddělení osamostatnilo. Mělo v přízemí a v 2.poschodí pavilonu č.5 padesát lůžek. Za války bylo poškozeno při náletu. Od r.1946 bylo prohlášeno klinikou. V r. 1949 se přestěhovalo do Purkyňova pavilonu, kde již mělo 62 lůžek. V letech 1977-1983 bylo přemístěno do pavilonu č.4 jen s 55 lůžky. Od 1983 do dneška sídlí opět v Purkyňově pavilonu a má 80 lůžek. Oddělení zřídilo své foniatrické a logopedické pracoviště na Lochotíně v Sokolovské ul. č. 77. ORL oddělení a pak kliniku vedli přednostové 

Prim.Dr.Otakar Hecht, * 1880 1931-1945

 Prof.Dr.Karel Greif, * 1895 1946-1949

 Prof.Dr.František Kotyza, * 1906 1949-1972

 Prof.Dr.Josef Rems, * 1931 1973-.

 - neurologické a psychiatrické oddělení

vzniklo jako společné ve Fodermayerově ústavu v r. 1942. Při něm byla i pozorovací stanice pro duševně choré. Spojené oddělení mělo údajně 100 lůžek. Vedl ho

 Prim.Dr.Eugen Vencovský, * 1908 1942-1945.

Od r.1946 se rozdělilo na neurologickou a psychiatrickou kliniku.

- neurologická klinika

měla při svém založení 65 lůžek. Ve Fodermayerově ústavu zůstalo až do 1949 jen jeho ženské část. Mužská část byla v r. 1947 přemístěna do nového infekčního pavilonu č. 2 a v r. 1949 přestěhována do budovy bývalého Mulačova sanatoria, kde měla 38 lůžek. Teprve r. 1951 byla celá klinika umístěna v Purkyňově pavilonu, kde měla 93 lůžek. Ten však pro jeho přestavbu musela v r. 1977 opustit a našla na přechodnou dobu sedmi let umístění v pavilonu č. 8. Nakonec se dočkala svého definitivního umístění v r. 1985 v novém pavilonu interních oborů v nové FN na Lochotíně, kde má 90 lůžek. Kliniku vedli postupně

 Dr.Zdeněk Macek, * 1914 1951

 Prof.Dr.Václav Piťha, * 1908 1951-1961

 Zast.ved.Dr.Marie Fišarová, * 1917 1961-1962

 Prof.Dr.Eliška Klimková-Deutschová  * 1906 1962-1972

 Prof.Dr.František Machula, * 1922 1972-1988

 Prof.Dr.Zdeněk Ambler, * 1940 1989-dosud.

 - psychiatrická klinika

vznikla ze společného neurologicko-psychiatrického oddělení v r.1946 ve Fodermayerově ústavu, kde měla zprvu 60 lůžek. 1948 při ní vznikla i psychologická laboratoř. 1948-1949 měla svou pobočku v Lázních Kynžvart. 1951 po odstěhování kožní kliniky zvýšila počet svých lůžek na 106. Od r. 1968 byla její budova přejmenována na Kuffnerův pavilon. 1985 se klinika přestěhovala do pavilonu interních oborů na Lochotíně, kde má 85 lůžek. Kliniku řídili

Prof.Dr.Jaroslav Stuchlík, * 1890 1946-1948

 Doc.Dr.Václav Čedík, * 1908 1948-1950

 Doc.Dr.Svetozar Nevole, * 1910 1950-1951

 Prof.Dr.Eugen Vencovský, * 1908 1951-1974

 Prof.Dr.Vladislav Šedivec, * 1920 1974-1986

 Doc.Dr.Milan Kolomazník, * 1930 1986-1990

 Dr.Václav Mikota, * 1940 1990-dosud.

- dětské oddělení

Až do r. 1942 byly děti léčeny na různých odděleních podle povahy onemocnění. 1917 byla sice zahájena stavba pavilonu č. 6 pro dětské oddělení, ale budova po jejím dostavění v r. 1921 byla dána do užívání chirurgické klinice. Konsiliární pediatrická vyšetření stále prováděli primáři infekčního oddělení,protože byli vesměs pediatry.  Nejasná zpráva z doby války udává, že lůžkové dětské oddělení bylo v letech 1942-1943 umístěno v budově školy v Chotíkově. Vedl je údajně

 Dr.František Mašek, * 1913 1942-1943.

Bohužel doklady o tom chybějí. Oddělení bylo prý zničeno za náletu. Jiné údaje nasvědčují však spíše tomu, že samostatné oddělení pro choroby dětské a kojenecké vzniklo až v r. 1944 na v I.poschodí pavilonu č. 6. Mělo údajně 35 lůžek. Klinika v něm pak vznikla v r. 1946. Už tehdy měla nedostatek lůžek, a proto byla v r. 1948 umístěna její stanice pro větší děti v novém infekčním pavilonu č. 2, čímž se zvýšil počet lůžek na 75. 1950-1952 na infekčním pavilonu pracovala už celá dětská klinika, protože se její vlastní budova přestavovala. Od 1952 se vrátila klinika s 90 lůžky znovu do pavilonu č. 6 a navíc získala ještě pro oddělení větších dětí i druhé podlaží pavilonu č. 5. Až do 1961 zabezpečovala dětská klinika léčbu infekčních žloutenek dětí na Fodermayerově ústavu. Pak tyto nemocné převzala nově zřízená infekční klinika. Tím se počet lůžek na dětské klinice snížil na 125. Dnes disponuje klinika 140 lůžky. Ve vedení tohoto oddělení resp. kliniky se vystřídali

 Prim.Dr.Vilém Mathesius, * 1913 1943-1948

 Doc.Dr.František Blažek, * 1903 1948

 Doc.Dr.Jaroslav Lhoták, * ? 1949-1951

 Prof.Dr.Jiří Lukeš, * 1914 1951-1980

 Doc.Dr.Rudolsf Slováček, * 1928 1980-1990

 Doc.Dr.Jiří šolc, * 1929 1990-dosud.

- novorozenecké oddělení

Lůžka pro novorozence existovala od vzniku nemocnice na interním oddělení v pavilonu č.4 až do r.1931, kdy porodní sál s novorozeneckými lůžky byl zřízen v pavilonu č.7. Jako samostatné vzniklo novorozenecké oddělení při nově vzniklém porodním oddělení na Slovanech v r. 1944 . Vedl je

Prim.Dr.Vilém Mathesius, * 1913 1944-1976.

Pak oddělení jako samostatné bylo zrušeno a lékařskou péči na novorozeneckých lůžkách zabezpečovali lékaři dětské kliniky jako ordináři gynekologicko-porodnické kliniky

. Ord.Dr.Zdena Šauerová, * 1926 1976-1988

 Ord.Dr.Marie Lukášová, * 1942 1989-

- urologické oddělení

existovalo od r. 1943 na přízemí pavilonu č.6 jen jako součást chirurgického oddělení. Teprve v r. 1948 se stalo samostatným. V r. 1952 se oddělení přestěhovalo do nových prostor pavilonu č. 4, kde mělo 60 lůžek. Konečné své místo našlo pak v pavilonu č. 22 se stejným počtem lůžek v r.1973. V r. 1981 se urologicke oddělení stává klinikou. Ve vedení se zde vystřídali

 Prim.Dr.Jan Pražák, * 1907 1948-1975

 Doc.Dr.Čestmír Pokorný, * 1926 1975-1989

 Doc.Dr.Zdeněk Ouda, * 1936 1990-

- ortopedicko-traumatologické oddělení

Od 1929 do 1948 existovalo v Plzni jen jedno samostatné ortopedické oddělení, a to jen pro děti v Masarykově léčebném a výchovném ústavu pro zmrzačelé na Klatovské třídě č.115. Traumatologii i ortopedii zabezpečovalo nemocniční oddělení chirurgické, od 1946 pak chirurgická klinika . Ta pro ortopedii získala v letech 1948-1952 prostory v bývalém Mulačově sanatoriu v Dvořákově ulici. Od r. 1952 pracovalo ortopedicko-traumatologické oddělení opět v areálu fakultní nemocnice v pavilonech č.4 a l0, ale to už bylo samostatné. V r. 1967 vznikla zde i klinika, která se pak přestěhovala v r. 1973 na své definitivní místo v pavilonu č. 22. Oddělení a pak kliniku vedli postupně

 Doc.Dr.Dušan Polívka, * 1900 1952-1974

 Doc.Dr.Jaroslav Slavík, * 1911 1974-1978

 Prof.Dr.Jiří Náhoda, * 1919 1978-1986

 Doc.Dr.Tomáš Přibyl, * 1931 1986-. 

- stomatologická klinika

 ani stomatologické oddělení až do r. 1949 v nemocnici neexistovaly. Při založení lékařské fakulty v r. 1945 sice bylo plánováno zřídit stomatologickou kliniku ve Skrétově ulici v budově bývalého sanatoria Dr.Rečka. Klinika však byla zřízena až v nově adaptovaných místnostech Purkyňova pavilonu v r. 1949. Zprvu měla jen ambulantní část. Teprve v r. 1951 byla k 7 zubařským křeslům zřízena i lůžková část se 14 lůžky. Při rekonstrukci pavilonu v letech 1977 až 1983 byla klinika umístěna v náhradním objektu na Náměstí míru. Kliniku vedli

 Prof.Dr.Jaromír Křečan, * 1888 1946-1953

 zast.ved.Dr.Otto Šmejkal, * 1917 1953-1954

 Prof.Dr.Josef Švejda,* 1905 1954-1960

 Prof.Dr.Andrej Edlan, * 1917 1960-1968

 Prof.Dr.Bořivoj Mejchar, * 1922 1969-1986

 Prof.DrMiroslav Průcha, * 1932 1986-

- oddělení chorob z povolání

bylo ve své ambulantní složce založeno v r.1948 v budově bývalého úřadu práce na tehdejší Benešově třídě č. 6. Podle usnesení fakultního sboru měla být už v r. 1949 zřízena i klinika pracovního lékařství. K tomu však pro nedostatek místa v nemocnici nedošlo. Agendu proponovaného Ústavu pracovního lékařství zatím převzal tehdy Hygienický ústav na Lochotíně. 1952 došlo k změně plánů a vznikla dvě oddělení:

 - oddělení hygieny práce, které bylo přičleněno ke Krajské hygienicko-epidemiologické stanici,

 - oddělení chorob z povolání, které bylo zavzato do fakultní nemocnice. Zprvu mělo jen ambulantní složku na pavilonu č.11. Základem lůžkové složky se stalo 6 lůžek na pavilonu č.l v r.1957, jež mu propůjčila interní klinika na své revmatologické stanici. V letech 1960-1965 mělo oddělení chorob z povolání svá lůžka na interním oddělení a na rekonvalescentním oddělení vojenské nemocnice. 1965 se stalo samostatným oddělení s vlastní lůžkovou složkou na pavilonu č.8. Zde mělo 28 lůžek. Během přestavby tohoto pavilonu se přestěhovalo do Kuffnerova pavilonu, kde pracovalo v letech 1972-1985. Od té doby sídlí v pavilonu interních oborů na Lochotíně v nové fakultní nemocnici,kde má 30 lůžek. Od 1979 je oddělení klinikou.Oddělení a pak kliniku postupně vedli

 Předn.Dr.František Chudáček, * 1904 1948-1958

 Prof.Dr.František Hůzl, * 1926 1958-1991

 Doc.Dr.Josef Kohout, * 1936 1991-

- anesteticko-resuscitační oddělení

Od r. 1954 existovalo v rámci chirurgické kliniky krajské expertní pracoviště, které organizovalo práci a složky nově vznikajícího oboru v západočeském kraji. Samostatné oddělení však vzniklo až r. 1958, jeho lůžková část v rozsahu 7 lůžek však byla zřízena až r.1973. Klinika v ARO vznikla v r.1989. Jako přednostové zde pracovali

 Prim.Dr.Jiří Minář, * 1917 1958-1974

 Doc.Dr.Václav Fessl, * 1932 1974-

- oddělení klinické farmakologie

vzniklo v r. 1973 jako ambulantní složka fakultní nemocnice na přízemí pavilonu č. 4 a 10. Jeho lůžková složka byla se 30 lůžky umístěna v nově vybudovaném pavilonu č. 21 až v r. l984. Oddělení vedli

 Doc.Dr.Václav Čepelák, * 1931 1973-1979

 Doc.Dr.Hana Čepeláková, * 1938 1979-1990

 Doc.Dr.Otto Mayer, * 1940 1990-

- radioterapeutické oddělení

vznikalo zprvu v rámci centrálního rtg, který už měl od r.l941 své lůžkové oddělení pro radiační onkologickou terapii. Teprve však od r. 1950 rozvíjí se celostátní koncepce boje proti zhoubným nádorům a centrální rtg se stává centrem organizace péče o nemocné zhoubnými nádory na jiných odděleních. Od 1953 se vytváří koncepce budování onkologického oddělení v KÚNZ, které zabezpečuje konsiliární služby ve složitějších dif.dg.stavech a u náročnějších typů radioterapie.Od 1958 se centrálního rtg odděluje samostatné onkologické oddělení s lůžkovou částí na pav.č.7 a s izotopickou laboratoří na pav. č. ll. Tato laboratoř se v r. 1976 od onkologického odděluje pod názvem oddělení nukleární mediciny. Brzo poté koncepce opouští oficielně i název onkologie a oddělení se přejmenovává na radioterapeutické,

byť užívá nejen radiační terapie ale i chemoterapie. Od r. 1985 se oddělení přesunuje naposled do pavilonu č. 11..

 Vedoucími oddělení byli

 Prim.Dr.Alois Kubát, * 1918 1958-1984

 Prim.Dr.Eva Kotorová, * 1940 1984-

 - rehabilitační oddělení

zprvu existovalo od r. 1951 jako společné zařízení interní kliniky a ortopedické kliniky v suterénu pavilonu č. 10. Pracoviště interní interní sloužilo převážně vodoléčbě, pro niž byl zde vybudován i bazén. Vedl je

 Prim.Dr.Josef Lavička, * 1914 1951-1961.

Pracoviště ortopedické kliniky zabezpečovalo přednostně rehabilitaci poúrazových a pooperačních stavů. V r. 1962 se obě části spojili v jediné rehabilitační oddělení. To se pak přestěhovalo do vlastního pavilonu č.29 a od r. l986 zřídilo na pavilonu č. 5 i lůžkovou část s 32 lůžky. Oddělení vedli

 Prim.Dr.Svatava Keplová, * 1925 1951-1960

 Prim.Dr.Vladimír Mikyška, * 1924 1960

 Prim.Dr.Jaroslav Suchan, * 1929 1960-1977

 Prim.Dr.Zdeněk Kubín, * 1931 1977-1984

 Prim.Dr.Václav Jiroušek, * 1950 1984-

- neurochirurgické oddělení 1983

Již r.1950 vznikl na neurologické klinice v Purkyňově ústavu menší operační sál, v němž prováděl neurochirurgické výkony tehdejší chirurg plzeňské vojenské nemocnice Prim.Dr. Zdeněk Kunc, * 1908. Dokonce k tomuto operačnímu sálu brzo přidala klinika 2 pokoje se 7 lůžky. V r. 1955 byla neurochirurgii vyčleněna celá stanice na chirurgické klinice s 21 lůžky,jež dotovala neurologie. Na oddělení pracoval zprvu jako ordinář

 Dr.Quido Ledínský, * l917 1955-1966

a po jeho odchodu se zde střídali sekundáři chirurgické kliniky. Teprve až v r. 1983 se neurochirurgické oddělení osamostatnilo. Vedoucími oddělení byli

 Prim.Dr.Zdeněk Mraček, * 1930 1980-1990

 Zast.ved.Dr.Milan Choc, * 1949 1990-.

 Nelůžková oddělení v plzeňské nemocnici vznikala v tomto časovém pořadí

- patologie

existovala jako objekt v městské v.v. nemocnici od jejího založení v r. 1902. Nejsou však zprávy, kdo zde pitval. Od r. 1910 byla funkčně připojena do ordinariátu infekčního oddělení. Od 1922 do 1930 byl ustanoven na tomto infekčním oddělení s prosekturou dokonce primariát. Nelze už zjistit, kdo byl v letech 1930-1936 prosektorem a v jaké funkci.Asi se v pitvání lékaři střídal. 1936 bylo konečně systemizováno i místo primáře prosektora. Za války vznikaly při patologii histologické,mikrobiologické a sérologické laboratoře. Proto také byla budova patologie vícekrát přestavována, zejména v letech 1937-1938, 1951 a 1954. Patologie se v r.1946 změnila na patologicko-anatomický ústav, od r. 1954 pojmenovaný po Prof.Dr. Šiklovi. Prosektory a přednosty zde byli

 Ord.Dr.Karel Peták, * 1878 1910-1928

 Prim.Dr.František Pavlica, * 1899 1929-1930

 Prim.Dr.Antonín Čech, * 1898 1938-1948

 Doc.Dr.Dagmar Benešová, * 1906 1948-1951

 Prof.Dr.Josef Vaněk, * 1915 1951-1981

 Prof.Dr.Alexandr Schwartz, * 1923 1981-1988

 Prof.Dr.Alena Linhartová, * 1928 1988

 Zast.ved.Dr.Václav Hejda, * 1941 1989-1990

 Doc.Dr.František Fakan, * 1936 1990-

- transfúzní stanice

Ústředí dárců krve bylo zřízeno údajně v městské nemocnici už v r. 1943, fungovalo však jen administrativně. Vlastní vyšetřování krevních skupin a odběry krve prováděli kliničtí lékaři přímo na odděleních. Ještě v r.1945 fungovalo ústředí dárců krve v přízemí interního pavilonu. Od r. 1946 dostala sice transfúzní služba novou a jednotnou organizaci, avšak ke zřízení vlastní transfúzní stanice, došlo až v r. 1947. Zprvu byla jen pro nemocnici v pavilonu č.4. Za rok se stala krajským zařízením a přestěhovala se do suterénu bývalého Mulačova sanatoria ve Dvořákově ulici. Tam byla KTS až do 1967, i když mezitím objekt převzaly pro závodní nemocnici Škodovy závody, resp. ZVIL. V letech 1964-1967 byl postaven pro stanici v Ul.17.listopadu č.12 velký Jánského pavilon. Později byla stanice přejmenovává na transfúzní oddělení FN. Ve vedení provozu oddělení se zprvu lékaři střídali poměrně rychle. Dnes už známe z jeho vedoucích jen tyto lékaře: 

Dr.Antonín Čech, * 1898 1948-1950

 Dr.František Tomší, * 1917 1950

 Prim.Dr.Vladimír Zaoral, * 1911 1950-1951

 Dr.Vlasta Šantorová, * 1913 1951

 Prim.MUDr.Zdenka Paloušová, * 1918 1953

 Prim.Dr.Vladimír Kulich, * 1926 1952-dosud.

- ústřední biochemická laboratoř

byla založena zprvu jen jako laboratoř interní kliniky v r. 1945 v rotundě spojovací chodby mezi pavilony č. 3 a 4. Jako ústřední laboratoř, stále však v rámci interní kliniky, byla nově přebudována v r. 1951 v nově postaveném spojovacím pavilonu č.l0. Funkčně byla tehdy dělena na úsek biochemie a úsek hematologie. Za laboratoř zodpovídal Doc.Dr.Mecl a od 1958 Doc.Dr.Bobek, provozními vedoucími byli však sekundáři interní kliniky a od 1959 ordináři pro hematologii a pro biochemické vyšetřování. Teprve v r.1961 se od této ústřední laboratoře odděluje hematologie a vzniká tím Ústřední biochemická laboratoř, jako samostatné oddělení FN, vedené primářem. Nakonec se ÚBL přejmenovává na Oddělení klinické biochemie.  Vedoucími pracovníky provozu laboratoří interní kliniky postupně byli

 Dr.Vladimír Piroch, * 1925 1951

 Dr.Lubomír Jadrný, * 1922 1952-1956

 Dr.Vilém Lahn, * 1923 1956-1960

a po osamostatnění oddělení

 Prim.Dr.Vilém Lahn, * 1923 1961-1969

 Zast.ved.Ing.Svatopluk Virt, * 1920 1969-1971

 Prim.Dr.Václav Holeček, * 1931 1971-1990

 Prim.Dr.Jaroslav Racek, * 1951 1990-

- oddělení tělovýchovného lékařství

vznikalo v Plzni za protektorátu původně jen jako ambulantní tělovýchovná poradna ONP (Okresní nemocenské pokladny). Od 16.2.1945 ji vedl Dr.Antonín Mecl,* 1907. Asi od r.1955 vedl ve FN podobnou poradnu v rámci ortopedické kliniky

 Dr.Zdeněk Kavan, * 1928 ?1955-1957

Vlastní oddělení,tehdy nazývané Oddělením zdravotní péče v tělesné výchově bylo založeno až r. 1963. Z něho pak vzniklo oddělení tělovýchovného lékařství.Jejich přednosty byli

 Prim.Dr.Jiří Jeschke, * 1926 1957- 1990

 Prim.Dr.Václav Zeman, * 1940 1990

 Zast.ved.Dr.Jiří Jeschke, * 1926 1991-

- oddělení nukleární mediciny

vznikalo od r. 1958 z centrálního rtg pracoviště,které tehdy zahrnovalo provozy rodícího se onkologického oddělení i s izotopickým pracovištěm. Zprvu bylo umístěno v suterénu pavilonu č.7 a postupně byly izotopové laboratoře instalovány i na pavilonu č.11 a 22. V r. 1976 se izotopové laboratoře osamostatnily ze svazku s onkologickým oddělením pod názvem oddělení nukleární mediciny. Od 1985 bylo zřízeno i další pracoviště v pavilonu interních oborů na Lochotíně.  Vedoucími lékaři původního pracoviště a později oddělení byli

 Prim.Dr.Alois Kubát, * 1918 1958-1968

 Prim.Dr.Milan Majdan, * 1931 1968-1980

 Prim.Dr.Antonín Fikrle, 1947 1980-dodnes.

 - oddělení klinické hematologie

vznikalo už dávno v rámci interní kliniky, od 1951 pak na jej ústřední laboratoři v pavilonu č. 10. Už tehdy byl rozdělen provoz biochemického a hematologického vyšetřování, po 1959 zde byl jemnován už pro hematologické vyšetřování ordinář. Jako samostatné oddělení společného vyšetřovacího komplementu však vzniklo oddělení klinické hematologie v r. 1979 a přestěhovalo se na pavilon č. 11.Od té doby je řídili přednostové

 Prim.Dr.Terezie Štuksová, * 1936 1979-1988

 Prim.Dr.Ivana Martínková, * 1953 1988-dosud.

- oddělení léčebné výživy a stravování

vzniklo oficielně teprve v r.1985, když ústavní dietolog fakultní nemocnice byl organizačně začleněn do 1.interní kliniky po jejím přemístění do nové nemocnice na Lochotíně. Vedoucím dřívějšího dietologického oddělení a později přednosty oddělení zastávali

 Dr.Josef Lavička, * 1914 ?1949-1957

 Dr.Přemysl Paichl, * 1923 1957-1962

 Dr.Eva Jirsová, * 1932 1962-

 - oddělení lékařské genetiky

Vzniklo v r. 1977 v rámci pediatrické kliniky,později bylo umístěno na I. poliklinice a nakonec se usídlilo ve Famírově ulici.Vede je

 Doc.Dr.František Lošan, * 1938 1977-dosud.

- oddělení dorostového lékařství

začal původně organizovat v r. 1952 současně se zakládáním oddělení pracovního lékařství Dr.František Chudáček,* 1904. Jeho první pracoviště však vzniklo až v r. 1954 na pavilonu č. 11. Postupně se však přemísťovalo do Kuffnerova pavilonu, na pavilon č. 4, do Nádražní třídy, do Tylovy ulice a pak do Leninovy třídy. Oddělení nikdy nemělo lůžkovou část .Jeho přednosty byli:

 Dr.Eva Klavíková, * 1923 1954-1960

 Dr.Miloslav Šubert, * 1908 1960-1980

 Dr.Irena Fryčková-Vaisová, * 1931 1980-dosud.

 

- oddělení funkčního vyšetřování

bylo ve fakultní nemocnici zřízeno v r. 1978 a po celou dobu své existence zatím na pavilonu č.8 zabezpečuje funkční pulmologická vyšetření pro klinická pracoviště, zejména pro kliniku TRN. Jeho vedoucími byli

 Prim.Dr.Blanka Šimečková, * 1928 1978-1987

 Prim.Dr.Miloš Štěpáník, * 1954 1988-

- ústav pro mikrobiologii a immunologii

Laboratorní a sérologické vyšetřování zabezpečovaly už za druhé světové války laboratoře oddělení patologie v pavilonu č. 9. Teprve po vzniku lékařské fakulty vznikl v pavilonu č. 13 ve fakultní nemocnici v r. 1949 Ústav pro lékařskou mikrobiologii a imunologii, který pak od 1952 zabezpečoval i pro nemocnici spolu s pobočkou Státního zdravotnického ústavu rutinní mikrobiologické a sérologické vyšetřování. V r.1956 byl přejmenován na Ústav pro mikrobiologii a epidemiologii. Celý ústav vedli

 Doc.Dr.Vladimír Wagner, * 1911 1949-1955

 As.Dr.Vladimír Zavázal, * 1928 1955-1956

 Doc.Dr.Jiří Zahradnický, * 1922 1956-1987.

1979 se v něm osamostatnilo oddělení klinické imunologie a alergologie.Nakonec se v r. 1987 se ústav rozčlenil na

 - mikrobiologické oddělení,

které pak vedli

 Prof.Dr.V;ladimír Zavázal, * 1928 1987-1990

 Prof.Dr.Alena Tomšíková, * 1926 1990-

 - oddělení klinické imunologie,

které řídili

 Prof.Dr.Vladimír Zavázal, * 1928 1987-1990

 Prim.Dr.Eva Mračková, * 1945 1990-dosud.

K tomuto imunologickému oddělení byl v r.1990 při zrušení krajů připojen i odbor imunologie KHES, vedený

 Dr.Ester Seberovou, * 1953. 1990-dosud.

-         oddělení epidemiologie,

které vede

 Doc.Dr.Jiří Farník, * 1927 1987-dosud.

 

- antibiotické středisko

Původní penicilinová stanice, kterou od jejího vzniku vedl

 Prim.Dr.Antonín Čech, * 1898 1948-1949,

byla v r. 1949 převedena do Hygienického ústavu a vedl ji tedy

Doc.Dr.František Vaníček, * 1897 1949-1956.

V r. 1956 byla jako antibiotické středisko převedena zpět do nemocnice a řídil ji

 Doc.Dr.Jiří Zahradnický, * 1922 1956-.

- oddělení ortopedické protetiky

vzniklo z původní pobočky n.p.ERGON Praha v r. 1962 jako krajské protetické oddělení KÚNZ/FN v Nádražní třídě č. 30. V r. 1987 bylo toto oddělení přemístěno do nového pavilonu v Lidické tř. na Lochotíně. Jeho vedoucími oddělení byli

 Prim.Dr.Vladimír Mikyška, * 1924 1962-1989

 Prim.Dr.Tomáš Pavelka, * 1955 1989-1991

 Prim.Dr.Jiří Hrabák, * 1958 1991-.

 

- oddělení lékařské elektroniky

bylo založeno v r. 1981 a v r. 1991 bylo přeměněno v odbor zdravotnické techniky a zásobování FN. Po celou dobu ho vedl

 Prim.Dr.Martin Petrlík, *1947 1981-1991.

 

- středisko výzkumu automatizace ve zdravotnictví

vzniklo v rámci interní kliniky v r.1965 a fungovalo až do zřízení Výpočetního střediska FN v r.1969. Jeho vedoucím byl

 Doc.Dr.Přemysl Paichl, * 1923 1965-1969

- výpočetní středisko

vzniklo po zrušení výpočetního střediska lékařské fakulty v nvoě postaveném pavilonu v r. 1969.Jeho vedoucím byl

 Ing.Radim Sigmund, *1938 1969-dosud.

 - oddělení soudního lékařství bylo zřízeno pro KÚNZ- FN v r. 196O. Oddělení,umístěné ve fakultním ústavu soudního lékařství vedli

 Doc.Dr.Jaroslav Jerie, * 1894 1960-1971 

Doc.Dr.Karel Pitr, * 1931 1971-dosud.

 

 -NEMOCNICE OKRESNÍHO ÚSTAVU NÁRODNÍHO ZDRAVÍ V PLZNI měla po založení OÚNZ dne 1.1.1952 zabezpečovat potřeby města Plzně i okresu Plzeň-venkov. Už v r. 1951 se uvažovalo zřídit pro potřeby plzeňských okresů nemocnici v bývalých sanatoriích Dr.Mulače a Dr.Rečka a v objektu Ústavu pro mrzáčky na Borech. Žádná z těchto budov však nebyla radou JNV pro OÚNZ uvolněna a po dohodě s KNV byla nemocnice OÚNZ zřízena v starých budovách Domu sociální péče ( čp.55,57 a 59 ) v Sadech 5.května.Bylo nutno napřed vystěhovat chovance tohoto ústavu do zámku v Liblíně a naopak převzít pacienty z pobočky fakultní nemocnice v Liblíně. Objekt měl 115 místností a plánovanou kapacitu 200 nemocničních lůžek.

 Provoz byl zahájen hospitalizací 38 pacientů z Liblína dne 28.12.1951 pouze na interním oddělení s 96 lůžky, které vedl

 Prim.Dr.Otakar Zwetschke, * 1916 1952-1971.

Během r.1953 se zvýšil počet interních lůžek na 119 a r.1953 se interna rozšířila o revmatologické oddělení s 31 lůžky. Až do r. 1960 tvořilo nemocnici pouze interní oddělení, pro něž byly po adaptacích v r. 1956-1957 zřízeno rtg pracoviště a ústřední laboratoře.

 1957 získala nemocnice budovu městského archivu pro novou kuchyni a prádelnu.

 V r. 1958 se nemocnice se změnou organizace národního výboru přejmenovala na NEMOCNICI MÚNZ, která pak byla podřízena radě MěstNV.

 1959 se ústřední laboratoř interního oddělení změnila na samostatné odělení klinické biochemie ( OKB ) a jejím přednostou se stal

 Prim.Dr.Vlasta Burdová-Židová, * 1926 1959-1983

 1960 bylo nově zřízeno neurologické oddělení s 30 lůžky, jehož vedení se ujal

 Prim.Dr.Lubor Zahrádka, * 1919 1960

 1961 byla zahájena rekonstrukce technických zařízení, což vedlo na dva roky k zastavení celého zdravotnického provozu až do 15.8.1963. I pak se neustále v nemocnici prováděly další adaptace a instalace nových zařízení, např. signalizace, rozvodu kyslíku, i opravy havarijního stavu střechy, podlah aj. Lůžkový fond se rozrůstal. Od r. 1963 byla provedena změna rajonizace této nemocnice,která nadále už sloužila jen městu Plzni, a proto je nazývána MĚSTSKOU NEMOCNIC(.

 1973 byla zřízena jednotka dlouhodobě nemocných s 20 lůžky, jejímž přednostou se stal

 Prim.Dr.Gustav Senft, * 1942 1973-1974.

 1974 bylo v nemocnici zřízeno oddělení rehabilitace o 30 lůžcích,jehož vedením byl pověřen

 Prim.Dr.Jan Weidenhofer, * 1915 1974-1980

 Týž rok došlo k reorganizaci interního oddělení, které se rozdělilo na dvě samostatná oddělení. I.interna měla nově zřízenou šestilůžkovou koronární jednotku a oddělení s 97 lůžky. Vedl ji

 Prim.Dr.Antonín Virth, * 1933 1975 -1981.

II.interna měla jednotku dlouhodobé péče o 29 lůžcích a 70 lůžek na oddělení.Přednostou se stal Prim.Dr.Gustav Senft.  1981 pro havarijní stav podlah byl provoz nemocnice v Sadech 5.května zastaven, většina lůžek přemístěna do náhradních míst v jiných zařízeních. I.interní oddělení a rehabilitace se přesunuly do Letin, II.interna se do konce roku přesunula do nemocnice v Rokycanech a do TBC léčebny v Janově,pak pracovala v Kuffnerově pavilonu na Doudlevecké tř. v Plzni. Na původním místě zůstaly jen ambulance, JIP a laboratoře.

 1982 bylo celé nové interní oddělení, pod vedením Prim. Dr.Senfta, i nervové oddělení otevřeno v nové budově na Lochotíně v Kotíkovské ul.č. 15.Doléčovací jednotka byla zrušena a místo ní byla dřívější I.interna změněna na Léčebnu dlouhodobě nemocných pod vedením ředitele Dr.Wirtha. Tato LDN pak byla od 1985 umístěna též v novém nemocničním areálu na Lochotíně s 200 lůžky.  Při budování této nemocnice vedli jednotlivá oddělení tito přednostové:

- interní oddělení

 Prim.Dr.Otakar Zwetschke, * 1916 1952-1971

 Prim.Dr.Antonín Virth, * 1933 1972-1973

 dále v I.int.oddělení 1974-1981

 Prim.Dr.Gustav Senft, * 1942

 napřed v II.int.oddělení 1975-1985

 pak pro celé int.oddělení 1985-1990

 Prim.Dr.Jan Rottenborn, * 1947 1990-dosud.

- jednotka doléčování nemocných

 Prim.Dr.Gustav Senft, * 1942 1974-1981

- léčebna dlouhodobě nemocných

 Prim.Dr.Antonín Virth, * 1933 1982-dosud.

- neurologické oddělení

 Prim.Dr.Lubor Zahrádka, * 1919 1960

 Prim.Dr.Zdeněk Laciga, * 1922 1960-1978

 Prim.Dr.Radmila Egermaierová, * 1929 1978-1983

 Zast.ved.Dr.Ema Hiršová, * 1932 1983

 Prim.Dr.Helena Klečková, * 1946 1984-dosud.

- rehabilitační oddělení

 Prim.Dr.Jan Weidenhofer, * 1915 1974-1980

 Prim.Dr.Marie Mentlová, * 1944 1981-1989

 Pčrim.Dr.Miroslava Reitspisová, * 1952 1990-dosud.

- oddělení klinické biochemie

 Prim.Dr.Vkasta Burdová-Židová, * 1926 1959-1983

 Prim Dr.Eugen Petráček, * 1916 1983-1985

 Prim.Dr.Stanislava Steinerová, * 1950 1985-dosud.

- rtg oddělení

 Prim.Dr.Vladimír Beneš, * 1927 1951-

 

PLZEŇ 3  -ZÁVODNÍ NEMOCNICE ZÚNZ ŠKODOVÝCH ZÁVODŮ ( ZVIL ).

Dnem 1.1.1952 převzal Závodní ústav národního zdraví Škodovky od Fakultní nemocnice objekt bývalého Mulačova sanatoria v Dvořákově ulici. č.27. Po malých úpravách zde otevřel 15.4. téhož roku chirurgické oddělení se 67 lůžky, jež řídil pak

 Prim.Dr.František Uhlík, * 1909 1952-1958.

Ostatní oddělení budoval ZÚNZ postupně jinde. Pro své interní oddělení od konce 1953 využíval 40 lůžek interní kliniky ve fakultní nemocnici v Marxově ulici.Prvním jeho primářem byl

 Prim.Dr.Vladimír Šrámek, *1916 1950-1959.

Ženské odděleni zčalo pracovat až začátkem r. 1954 na 20 propůjčených lůžkách ve vojenské nemocnici.Vedl ho

 Prim.Dr.Jan Hofman, * 1904 1954-1966.

Tato provizoria potřebám tak velkého závodu brzy nestačila. Proto byly zahájeny přípravy rozšíření základního objektu v Dvořákově ulici. Nejdříve zde bylo nastavěno další podlaží a současně byla přistavěna další budova. Už 1.4.1958 byl v novém objektu zahájen provoz interního oddělení se 67 lůžky a gynekologického a porodnického oddělení se 67 lůžky. Z toho bylo lůžek ženských 25, pro šestinedělky 21 a novorozeneckých 21.Počet interních lůžek se do konce roku zvýšil na 80 a otevřeno bylo i dalších 90 lůžek interny II.v pobočce závodní nemocnice v lázních Letinech.

 Organizačně nebyl ZÚNZ samostatným dlouho. Od 1.7.1964 byl začleněn do Městského ústavu národního zdraví. Přesto byla závodní nemocnice nezávislá na městské nemocnici a profitovala z dotací svého závodu.

 Začátkem r. 1965 bylo v Letinech zřízeno na chirurgii nové ortopedické oddělení,které řídil

 Prim.Dr.František Krásný, * 1915 1965-1975.  Dnem 1.6.1966 byla tři základní oddělení přeměněna na II.kliniky plzeňské lékařské fakulty.Přednostou II.interní kliniky se stal Doc.Dr.Miloš Pokorný, * 1914, vedoucím II.chirurgické kliniky byl jmenován Doc.Dr.Josef Špinka, * 1905 a II. gynekologicko-porodnickou kliniku řídil do r.1968 Doc.Dr.Josef Šauer a pak po rehabilitaci Doc.Dr.Václav Laně, * 1915.Školští přednostové měli samozřejmě své zástupce jako primáře.Pobočka LF zde pracovala do konce června 1971.

 Z dalšího rozvoje nemocnice vzpomeňme zde alespoň tyto zásadnější změny:

 l972 byla na interním oddělení zřízena jednotka intenzivní péče se lůžky a 10 lůžky intermediární péče. Další 8lžková jednotka intenzivní péče byla v r.1979 zřízena na chirurgickém oddělení.

 1978 vzniklo zde oddělení anesteticko-resuscitační se 4 lůžky,jehož vedoucím se stal

 Prim.Dr.František Hauer, * 1927 1976-1987.

 1980 byl odkoupen a rekonstruován ve Dvořákově ulici a v něm bylo umístěno rehabilitační oddělení s fyzikální terapií a ortopedická a revmatologická ordinace.

 1986 byla nemocnice rozšířena o další rekonstruovaný sousední dům, v němž našlo místo gynekologické cytocentrum, márnice a údržbářská dílna.

 Počty lůžek těmito úpravami rostly, na interně v Plzni na 73 a v Letinech na 70 lůžek, na chirurgii v Plzni na 70 a v Letinech na 50 lůžek;ženské oddělení má 46 lůžek,ortopedie 20 a ARO 4 lůžka.

 Jednotlivá oddělení postupně vedli –

chirurgické oddělení:

 Prim.Dr.František Uhlík, * 1909 1952-1958

 Prim.Dr.František Jiroušek, * 1924 1958-1978

 Prim.Dr.Jiří Gibisch, * 1928 1978-dosud.

-interní oddělení:

 Prim.Dr.Vladimír Šrámek, * 1916 1950-1959

 Prim.Dr.Miloš Pokorný, * 1914 1959-1979

 Prim.Dr.Ludvík Cajzl, * 1931 1979-dosud.

-ženské a porodnické oddělení:

 Prim.Dr.Jan Hofman, * 1904 1954-1966

 Doc.Dr.Josef Šauer, * 1928 1966-1968

 Doc.Dr.Václav Laně, * 1915 1968-1971

 Prim.Dr.Emil Kaše, * 1932 1971-dosud.

-ortopedické oddělení:

 Prim.Dr.František Krásný, * 1915 1951-1975

 Prim.Dr.Lubomír Slavík, * 1942 1975-dosud

-rehabilitační oddělení:

 Prim.Dr.František Krásný, * 1915. 1951-1965

 Prim.Dr.Milan procházka, * 1923 1965-1988

 Prim.Dr.Libuše Pechmanová, * 1946 1988-dosud.

-oddělení ARO:

 Prim.Dr.František Hauer, * 1927 1976-1987

 Prim.Dr.Marie Řípová, * 1938 1987-dosud.

-radiodiagnostické oddělení:

 Prim.Dr.Jindřich Folda, * 1922 1952-1986

 Prim.Dr.Jaroslav Žák, * 1963 1986-dosud.

-oddělení klinické biochemie:

 Prim.Ing.Svatopluk Virt, * 1920 1953-1961

 Prim.Dr.Eugen Petráček, * 1916 1962-1963

 Prim.Dr.František Musil, * 1929 1963-1970

 Prim.Dr.Josef Tvrzský, * 1943 1971

 Prim.Dr.Václav Švarc, * 1943 1972-dosud.

 

 

LÉČEBNÉ STAVY:

 -ZELENKŮV SOUKROMÝ ŠPITÁL

byl založen v r. 1889 v Plzni v Šumavské ulici č.152. Měl 30 lůžek. Majitelem byl šarlatán pan Zelenka, nazývaný svými venkovskými pacienty neoprávněně jako doktor. Týž rok, přes odpor k němu z daleka přijíždějících nemocných, byl tento ústav policejně uzavřen.

 -SANATORIUM DR. MULAČE

bylo založeno v r.1931 jako soukromý léčebný ústav v Plzni v novostavbě ve Dvořákově ul.č. 27. Budova byla dělena na operační, lůžkový a technický trakt. V sanatoriu bylo zprvu 22 lůžek, čistý a septický operační sál a porodní slehárna. Zaměření sanatoria udával název léčebného chirurgického a porodnického ústavu. Majitelem a vedoucím lékařem byl

 Dr.Jan Mulač, * 1891 1931-1944

Kromě něho zde stále pracovali 1-2 sekundáři, za druhé světové války i nedostudovaní medici.V r. 1944 byl Dr.Mulač zatčen a nemocnici převzala do správy městská v.v.nemocnice. Lékařskou službu zde konali sekundáři nemocnice i externisté ( Dr.Janota, Dr.Veselý, Dr.Chudáček, Dr.Křenovský). Po válce až do znárodnění v r. 1948 řídil ústav opět Dr.Mulač. Od 1949 do 1951 sloužila budova potřebám Státní fakultní nemocnice jako její pobočka III. Bylo zde druhé oddělení neurologické kliniky, druhé oddělení ortopedické kliniky a transfúzní stanice. Pak byl ústav přestavován a v dubnu 1952 ho převzal se 67 lůžky KÚNZ a nakonec Závodní nemocnice Škodovky - viz dříve.

 -RANLÉKAŘSKÝ LÉČEBNÝ ÚSTAV DR. JAKLINA

byl založen jako soukromé sanatorium r. 1890 v Plachého ulici č.16.Majitelem a vedoucím lékařem byl Dr.Jakub Jaklin, * 1857, předtím báňský lékař u firmy Starck v Hromnici. V popisu měl ústav vyznačeno, že slouží chirurgickým operacím i léčení vnitřních nemocí. Měl zprvu 8 a později 10 lůžek.

 V r. 1904-1905 vystavěl majitel pro svůj ústav novou a větší budovu ve Skrétově ul. č.15. Chirurgie už zde byla dělena na aseptickou a septickou,byly zde prováděny i gynekologické,ušní,nosní a hrtanové operace. Pracoval zde stále jeden sekundář.Bylo zde 18 lůžek. Dr.Jaklin vedl ústav až do své smrti v r. 1917. Pak řídila provoz vdova za pomoci různých lékařů. Dlouho zde pracoval ve dvacátých létech Dr. Viktor Stern, * 1887, po něm pak Dr.Václav Reček, * 1895, který v r. 1937 ústav odkoupil.

Od tohoto roku se už uvádí pod názvem SANATORIA DR.REČKA . Nejčastěji ústav pak sloužil porodům a gynekologickým operací. Byly zde včšak léčeny i interní choroby a ošetřujícími lékaři zde bývali extramurální lékaři, kteří si do sanatoria přijímali i své pacienty. V r. 1940 vyhlásil majitel úpadek a ústav převzala městská nemocnice do vnucené správy. Až do konce války vedl ústav po lékařské stránce Dr.Jindřich Janota, * 1890 a po hospodářské stránce kom.rada F.Kavan. Po válce byl v budově plzeňský rozhlas a nakonec zde byla umístěna krajská hygienicko-epidemiologická stanice.

  -ORTHOPEDICKÝ ÚSTAV vznikl začátkem tohoto století v Sedláčkově ul.21.Prvně byl citován v plzeňském tisku r.1905, kdy byl jeho majitelem Dr.Gustav Fanta, člen německé sekce lékařské komory v Plzni.  V r. 1913 ústav převzal Dr.Robert Nebeský, * 1882 a vedl ho do své smrti v r. 1932. Bližší podrobnosti o ústavu už nelze zjistit.Jeho pokračovatelem se v r. 1932 dostavěný ústav v Nádražní třídě, který vedl Dr.Dušan Polívka Ten se pak stal i primářem Masarykova ústavu pro zmrzačelé děti na Borech, na jehož vzniku a rozvoji se předtím Dr.Nebeský podílel.

 SOCIÁLNĚ ZDRAVOTNÍ ÚSTAVY PRO DĚTI existovaly v Plzni od 19.století. Jejich poslání, názvy, umístění i podíl lůžkové zdravotní péče byly velmi rozdílné a postupně se měnily až k nerozlišitelnosti.

 Od 1883 zde existoval městský sirotčinec, od 1917 městská útulna pro děti opuštěné, zprvu se 17 lůžky, od 1925 okresní sirotčinec v činžovním domě v Resslově ulici č. 13 se 45 lůžky, od 1929 Jubilejní okresní dětský domov pro starší děti bez domova v Plasské ulici č.2, od 1945 Dětský domov statutárního města Plzně na Karlovarské tř. č. 30 s 50 lůžky, do něhož byly přijímány děti do 4 let věku,které neměly možnost výchovy v rodině. Zdravotní péče v těchto sociálních ústavech byla hlavně preventivní a proto se o ně starali většinou školní lékaři. Zde si proto všimněme ústavů s významným podílem léčebně- preventivní lůžkové péče.

 -MASARYKŮV LÉČEBNÝ A VÝCHOVNÝ ÚSTAV PRO ZMRZAČELÉ DĚTI

zřídila Okresní péče o mládež v r. 1921 v Plzni na Klatovské tř. v č.115 v původní invalidní škole. Zprvu zde nebyla ústavní léčba, ústav sloužil jen ambulantní poradnou, jako výchovný ústav pro řemeslné školení dětí zmrzačelých, rachitických a skrofulôzních ve věku do 16 let. Pro děti z plzeňského okresu zde byl vytvořen internát s 20 lůžky.

 Teprve v letech 1926-l929 byla pro něj postavena nová budova nákladem 2 milionů Kč. Ta už měla už 31 lůžek pro oddělení léčebné a internát pro 70 chovanců. Lékařem ústavu byl hlavní iniciátor zřízení tohoto ústavu, ortopéd

 Dr.Robert Nebeský, * 1882 1921-1932.

Po něm zde pracoval

 Dr.Dušan Polívka, * ? 1900 1933- ?

 V r.1936 bylo zde přistaveno třetí podlaží a zřízeno v něm speciální oddělení pro léčbu tuberkulôzy kloubů a kostí. Byl zde operační sál a rtg vyšetřovna. V ústavě bylo ročně prováděno na 170 operací. Byla zde zřízena i lehárna pro helioterapii.

 Léčebné úkoly plnil ústav až do zřízení ortopedického oddělení chirurgické kliniky - viz kapitolu státní fakultní nemocnice. Pak už sloužil jen původním sociálním a školským účelům výchovy a řemeslné výuky tělesně postižených. Proto také nebyl předán OÚNZ v Plzni, ač o něj v r. 1951 žádal pro umístění městské nemocnice. Nakonec zde byl umístěn domov důchodců okresu Plzeň-sever.

 -KOSTINCŮV ÚSTAV PRO HOCHY DUŠEVNĚ ÚCHYLNÉ byl zřízen v r. 1919 Okresní péčí o mládež v Plzni, resp. jejím odborem pro péči o slabomyslné děti. Tomu v r.1926 zapůjčilo obecní zastupitelstvo Tylovu realitu na Lochotíně v Ul.na chmelnici č. 6. Vznikl tak ústav, podle hlavního iniciátora Kostince nazvaný Domovem, asi se 40 lůžky pro výchovu a výuku chlapců slabomyslných. Lékařský dohled zde vykonával městský školní lékař Dr.Adolf Wieser, ?* 1873. Protože objekt brzo svou kapacitou nestačil potřebám, byl v letech 1936/8 přestavbou zvětšen. Zde pak našlo útulek 61 duševně úchylných a 29 mravně úchylných chlapců.Ředitelem ústavu a ústavním lékařem se stal

 Dr.Vilém Votlučka, * 1895 1937- ?1947.

Ústav měl převážně výukové i pečovatelské funkce. Kromě ústavní školy byla zde i učňovská škola při vyšší hospodářské škole, kterou navštěvovalo na 16 schopnějších chovanců.Za druhé světové války byla budova při náletu poškozena. Od r. 1945 zde byl Dětský domov statutárního města Plzně a od 1951 Kojenecký ústav. 

-KOJENECKÝ ÚSTAV vznikl v r. 1951 v tehdejším dětském domově v Ul.Na chmelnicích č.4., když starší děti byly přestěhovány do dětských domovů v Líních a v Trnové. Od 1952 byl spravován KNV a r.1960 ho převzal MÚNZ. Měl 107 dětských lůžek.Byl několikrát adaptován, zřízeny zde byly r.1960 nové boxy, 1961 zde byla zřízena lékárna, 1966 shoz použitých plen,1969 byl zde vestavěn výtah na prádlo aj.

 Postupně se měnil i charakter zdravotní péče, byly zde umísťovány nejen děti žijící ve špatných rodinných poměrech, ale i děti svobodných matek před adopcí, děti s anomáliemi nebo jinak poškozené a neschopné žít v rodině, izolované děti matek léčených na tbc, děti s nízkou porodní váhou aj. 1966. V letech 1966-1987 bylo oddělení starších kojenců přemístěno odtud do budovy na Karlovarské třídě a od r.1987 byli někteří kojenci od půl roku do roku věku umísťováni v Doubravce v Partyzánské ulici.

 V kojeneckém ústavě pracovali jako přednostové

 Prim.Dr.Vilém Mathesius, * 1913 1951-1954

 Prim.Dr.Miroslava Procházková, * ? 1954-1956

 Prim.Dr.František Mašek, * 1913 1956-1973

 Prim.dr.Jana Foryová, * 1939 1974

 Prim.Dr.Lumír Vodička, * 1933 1975-1986

 Prim.Dr.Jana Foryová, * 1939 1987-.

 PORODNICE:  - ÚTULNA PRO RODIČKY

vznikla v Plzni ve Wenzigově ulici č.5 v r. 1919. V této budově byl městský chudobinec, který jí zprvu propůjčil 2 místnosti s 8 lůžky. R. 1924 zde měla útulna už 7 místností se 16 lůžky.Když se r.1925 chorobinec přestěhoval do Otakarových sadů, byla útulna renovována a od 18.4.1926 zahájila znovu provoz s 29 lůžky.Bylo zde 7 ložnic pro rodičky, 1 ložnice pro čekatelky, 2 místnosti pro izolaci a porodní síň. Porodnici vydržoval spolek Ochrany matek a dětí.Vedoucím lékařem zde byl

 Prim.Dr.Eugen Veselý, * 1833 1919-1930

 Prim.Dr.Ervín Glaser, * 1890 1930- ?1939

 Prim.Dr.Jan Hoffman, * 1906 ?1940-1943.

V říjnu l943 byla budova převzata Němci pro útulek německých sester a porodnice fungovala nadále jen v městské nemocnici. Za měsíc poté byl objekt zcela zničen při bombardování.

 DOPRAVNÍ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA V PLZNI:

Oficielně se organizovala v Plzni doprava nemocných až v r. 1882. Tehdy byla v zadním traktu radnice ve Veleslavínově ulici zřízena Zdravotní stanice pro případ nemoci. Stálá služba dvou sluhů zajišťovala dopravu nemocných i do nemocnice pomocí ručních nosítek, ručních vozíků nebo i ambulančním kočárem (košatinka, landaur) s koňským potahem. Od 1897 musel převoz infekčního nebo neinfekčního onemocnění potvrdit městský fyzikát. Stvrzenka o způsobu převozu se pak odevzdávala při přijetí správě nemocnice. Pokrokem už byla doprava nemocných nosítky v tramvajích od r. 1899. Záchranný automobil zakoupilo město pro záchrannou stanici v r. 1913. Byl to vůz značky Laurin, přezdívalo se mu však podle prvního přepraveného nemocného Eman. Nesměl být užíván pro převozy infekčních nemocných. Od r. 1919 už na záchranné stanici sloužil i lékař a ten určoval i způsob dopravy.

 V r. 1928 převzal záchrannou stanici a tedy i dopravu Čs.červený kříž. Po vystavění nové budovy Červeného kříže se doprava nemocných také přestěhovala do Pobřežní ulice poblíž požární stanice. Od r.1939 po zrušení ČsČK převzala organizaci dopravy nemocných opět městská správa, která ji svěřila požární policii. V r. 1952 převzal Dopravní záchrannou službu plzeňský MÚNZ už s pěti sanitními vozy. Za rok nato ji převzal KÚNZ a vybudoval pro ni ústřední garáže. Teprve od 1952 byly převozy zdarma. Od 1959 byly úrazové vozy vybavovány vysílačkami. Od téhož roku jezdili s úrazovými vozy i lékaři pohotovostní služby. Z prvních to byli Dr.Kališ, Dr.Dobruský, Dr.Hájek a Dr.Brejcha.Postupně byly budovány garáže ve Fuegnerově ulici, pak v ulici Pallově a nakonec byly v r. 1986 velké garáže vystavěny u nemocnice v Marxově ul. č. 19. 

Vlastní oddělení rychlé lékařské pomoci vzniklo ve FN až v r.1974. Vedli je

 Prim.Dr.Vlastimil Musil, * 1934 1974-1977

 Prim.Dr.Vladislav Kunz, * 1929 1977-dosud. 

 

Literatura:

Citace 1.-20. viz u písemnictví úvodních kapitol. -- 21.Bělohlávek,M.:Řád nemeckých rytířů v Plzni do válek husitských. V: Minulostí Plzně a Plzeňska,Kraj.nakl.v Plzni, 1958,s.7-29. --22.Dubský z Vitinovsi,E.: Úvahy o potřebě nové nemocnice v Plzni. I.vyd. Plzeň, Nákl.vlastním 1983 , 90 s. --23.Nesnídalová,M (red.): Katalog výstavy sociální a zdravotní péče pro český západ v Plzni. I.vyd. Plzeň,Nakl.výboru výstavy 1926, 134 s. --24.Status causae o dvořích špitálu sv.Maří Magdalémy v Plzni.Archiv m.Plzně, Stehlíkova pozůstalost, rukopis inv. č. 167, nečíslováno. -- 25.Registra špitálu sv.Maří Magdalény 1658-1693, 1780, 1786. Archiv m.Plzně, i.č. 46,444. --26. Počty špitálu sv.Martina 1859-1868, 1870, 1872, 1873, 1875. Archiv m.Plzně, rukopisy i.č. 3659-3671, 2708. --27. Armenspitalsfonds Rechnungen u.Hauptbuch 1782-1791, 1852, 1855, 1858-1868, 1870, 1872-1875. Archiv m.Plzně, rukopisy i.č. 439, 3673-3691. -- 28.Honz,J.: Některá data z historie a vývoje plzeňské nemocnice. Čas.Lék.čes.,1945,s.1503-1507. --29.Hegner,T.: Zdravotnictví v Plzni.Věst.min.veř.zdrav.a těl.výchovy, 2 1920, 8,s.197-199. --30.Nesnídalová,M (red.): Katalog výstavy sociální a zdravotní péče pro český západ v Plzni. I.vyd. Plzeň, Nakl.výboru výstavy 1926, 140 s. --31.Kraus, J.: Slovo ředitele. Škodovák, 58, 39, 1987, s.2. --32.Cajzl, L.: Vývoj a úkoly interního oddlení. Škodovák, 58, 39, 1989, s.2. --33.Brožová,O.:Historie závodního zdravotnictví.Plzeň rukopis, 1979, s.3. --34.Gibisch,J.: Nezastupitelná úloha chirurgie. Škodovák, 58, 39, 1987, s.2. --34.Pecháček, F.: Rozvoj zdravotnictví v Plzni l945-1970, zpracováno s hlediska MÚNZ. Archiv m.Plzně, rukopis 1972, VI A 187/16, nečíslováno. --35. Plzeň a Plzeňsko v 15. roce republiky. Vyd.neudáno Plzeň, nakl.naudán 1934, 78 s. --36. Zpráva obce král. města Plzně o činnosti sorávy obecní od r. 1897. I.vyd. Plzeň, Nákl.obce Plzeňské 1900, 579 s. --37. Pest in Pilsen. Prag 1843, 58 S. --38. Das Krankenhaus zu Pilsen. Pilsner Anzeiger 1, 40, 1847,s.2. --39. Hlavní pravidla pro správu chorobince v Plzni.I.vyd. Plzeň, nákl. chorobince 1879, 15 s. --40.Hornof, z.: Cholerová epidemie v r. 1832 na Plzeňsku. Plzeň.lék.Sborn., 31, 19-68, 131-148. --41.Lederer, I.: Pilsner Krankenhaus. Pilsner Bote, 6, 2-3, S. 1-2. --42. Kříž, F.: Město Plzeň.Přehled složení a činnosti obecní správy za léta 1919-1924. Vyd.neudáno Plzeň, Nakl.m.Plzně 1925, 481 s. --43. Kreisinger, A.: Zpráva o působnosti městské veřejné nemocnice v Plzni v roku 1903. Vyd.neudáno, Plzeň, nakl.neudán 1904, nečíslováno. --44.Linhart, J.: Vzpomínka na starou plzenskou nemocnici. Strava nemocných podle výšky a váhy.Nová Doba, 23.listopadu 1931, s.2. --45.Sskoda, F.: Geschichtliche Skizze und Beschreibung des Krankenhauses der Koeniglichen Kreisstadt Pilsen in Boehmen. Med. Jahrb. d.k.k. oesterreich. Staates, Wien 1835, Sonderabdruck. --46. Macháček, F.: Jak byla Plzeň stíhána morem. Čes.Den. 30, 141, 1942, s.5. --47.Schiebl, J.: Almanach král.města Plzně na rok 1913. Vyd.neudáno, Plzeň, Nákl.obce král.města Plzně 1913, 478 s. --48.Hruška, M.: Kniha pamětní král.města Plzně od roku 775 až 1870. Vyd.neudáno Plzeň, Nákl.dědiců Hruškových 1883, 1125 s. --49.Kolektiv: Dějiny Plzně.-I. Od prvopočátků do roku 1788. I.vyd. Plzeň, Zpč.nakl. v Plzni 1965, 355 s.-II. Od roku 1788 do roku 1918.I.vyd.Plzeň, Zpč.nakl. v Plzni 1967, 296s. -III. Od roku 1918 do roku 1948. I.vyd. Plzeň, Zpč.nakl. v Plzni 1982, 469 s. --50.Stanovy všeobecné veřejné nemocnice v Plzni. Úřední list m.Plzně, č.10, 1923, s.137-139, č.11, 1923, s.153-154, č.12, 1923, s.162-166.--51.Kb.: Dříve a nyní v plzeňských závodech V.I.Lenina(zdravotnická péče). Zdravot.noviny 6, 1957, 11.V. s. 3. --52.Pik,L.: Historie a rozvoj plzeňské všeobecné nemocnice. Čes.Směr. 33, 1931, č.273, s.1. --53. Z historie a vývoje městské nemocnice v plzni. Nová Doba 37, 1931, č.326, s.2. --54.Chudobinec Augustina Fodermayera v Plzni. Plzeň.Listy 37, 1901, č.260, s.2. --55.Fodermayerovo skvělé věnování. Měšťan šlechtic. Plzeň.Obzor 10, 1901, č. 136, 138, vždy s.l. --56.