NEDVĚZÍ

Doc.MUDr Přemysl Paichl,CSc

 

PROLOG.................................................................................. 4

NEDVĚZÍ................................................................................ 12

NÁZEV.............................................................................................................................................. 12

HLEDÁNÍ......................................................................................................................................... 14

MÍSTOPIS........................................................................................................................................ 18

POLOHA A PODNEBÍ.................................................................................................................... 19

VODY................................................................................................................................................ 19

PREHISTORIE OSÍDLENÍ.............................................................................................................. 21

CESTY............................................................................................................................................... 21

HISTORIE PÁNU................................................................... 23

PŮDA A ŠLECHTA........................................................................................................................ 23

VALDŠTEJNSKÁ KOLÉBKA....................................................................................................... 26

NEJSTARŠÍ ZPRÁVY O NEDVĚZÍ.............................................................................................. 28

CESTY DO LOMNICE.................................................................................................................... 30

XV.- XVI. STOLETÍ......................................................................................................................... 32

DOBY HUSITSKÉ........................................................................................................................... 32

ŽAMPACHOVÉ A BĚLEŠOVÉ..................................................................................................... 34

HISTORIE PANSTVÍ............................................................ 37

VALDŠTEJNOVÉ PODRUHÉ........................................................................................................ 37

POBĚLOHORSKÉ OSUDY............................................................................................................. 40

HARRACH A NAVRACENÍ MAJETKU.................................................................................... 42

XVII. -- XVIII. STOLETÍ................................................................................................................. 44

MORZINOVÉ (1654 – 1796)........................................................................................................... 46

OBCHODNÍCI FALGEOVI (1796 – 1825)..................................................................................... 51

XIX. - XX. STOLETÍ....................................................................................................................... 52

ROHANOVÉ (1834 – 1848)............................................................................................................. 52

VÝVOJ SVOBODY................................................................ 55

RAKOUSKO.................................................................................................................................... 55

REPUBLIKY..................................................................................................................................... 58

OBECNÍ KRONIKY......................................................................................................................... 58

ZÁPISY OBECNÍCH RADNÍCH................................................................................................... 59

HISTORIE ŽIVOTA.............................................................. 62

JAZYKY A NÁRODY..................................................................................................................... 62

NÁBOŽENSTVÍ............................................................................................................................... 63

PRÁCE.............................................................................................................................................. 65

ZEMĚDĚLSTVÍ................................................................................................................................ 65

TKALCOVSTVÍ............................................................................................................................... 70

TĚŽBA.............................................................................................................................................. 73

SLUŽBY A OBCHOD..................................................................................................................... 77

OBEC................................................................................................................................................. 80

OBYVATELÉ.................................................................................................................................... 81

ABECEDNÍ SEZNAM OBYVATEL NEDVĚZÍ (1998)................................................................ 83

OBYDLÍ............................................................................................................................................. 94

STAROSTOVÉ A RAZÍTKA........................................................................................................ 96

SLANÁ - NEDVĚZÍ......................................................................................................................... 98

ŽIVOT A STONÁNÍ....................................................................................................................... 99

 

 

PROLOG

Píšeme-li dnes o Nedvězí, měli bychom správně psát    Slaná-Nedvězí. Ke sloučení obce Nedvězí a Hořensko se střediskovou obcí Slaná došlo v r. 1953. Dříve Slaná jen málokdy měla společnou správu s Nedvězím, protože mnohem častěji patřila k oblasti Semil.  Dříve v r. 1714 byla obec Slaná přiřazena ke kraji boleslavskému, tedy jinému než Nedvězí.

Nedvězí je jednou z mnoha ztracených vart v Českém ráji. Leží jen kousek od Semil, za jejichž významem odedávna pokulhávalo. Svou malostí a nenápadností se ve významu opožďovalo i od Lomnice nad Popelkou, k jejímu feudálnímu panství po poslední dlouhá staletí ves Nedvězí patřila, aniž si toho lomničtí kronikáři všimli a ani o ní nepsali. (12). Nedvězí nemělo cenu významnosti ani v očích nedávného komunistického panství, a tak semilský ONV vymazal bez odporu Nedvězí i ze současnosti a dal mu jméno části střediskové obce Slaná. Nedvězí bylo po staletí místem, které na chudých polích jen produkuje a někomu jinému dává. V Nedvězí se sice kromě dřiny nic velkého nedělo a přece její historie obyčejnosti nese sebou o Českém ráji důležitou informaci, která je „svědectvím času, světlem pravdy, životem paměti, je učitelkou života a zvěstovatelkou dávných dob“. Tak to trefně napsal už dávno Cicero ve své práci „O řečníkovi, 2“(36).

Nedvězí jako lokalita neměla asi dobrého „genia loci“ – ochranné božstvo, dobrého ducha místa. Jinak bychom si nemohli vysvětlit, proč sem nezasahovala žádná předslovanská kolonizace ani časná kolonizace. Přemyslovská nebo Slavníkovská, že se mu vyhnuly i nejstarší dálkové cesty z Čech do Slezska. Později po svém založení tvořilo spíše jen malé nárazníkové pásmo mezi velkými panstvími dvou krajů, s nímž mnohokrát handlovala šlechta a přesunovali je nejrůznější páni a jejich úředníci z kraje do kraje, z okresu do jiného, z působnosti jednoho soudu do pravomoci jiného. Není to asi jen smůla, že se o tomto Nedvězí běžně nedozvíte ani z doposud tiskem nevydané Berní ruly, že mnohé informace jsou rozstrkány po nejrůznějších archivech a že se ztratily i její dřívější kroniky. Ta poslední byla psána sice krasopisně, ale ani ne do poloviny historie této obce. Nedvězí se sice nemohl vyhnout ani mor, ale ani o něm nenajdete nějakou kloudnou zprávu.

O Nedvězí jsme se toho z všeobecných dějin země České nedověděli skoro nic, nevíme ani kdy a kdo je založil. Nevíme ani zda to bylo ještě za Přemyslovců nebo už za Lucemburků. Nedá se předpokládat, že Nedvězí vzniklo zprvu z majetku kláštera, ale nelze teoreticky vyloučit, že tuto ves dobudovalo v významnější součást panství až blízké poddanské město Lomnice nad Popelkou .

Pokusme se tedy doplnit alespoň část této mezery dějin Českého ráje, ne jen pro 65 současných usedlých obyvatel a 35 chalupářů, ale pro památku českých předků, kteří se zde skoro 700 let rodili, žili, pracovali, platili nekřesťanské daně a s vědomím své malosti umírali. Nejde jen o vzpomínku. V historii Nedvězí je zakódováno mnoho poučení z minulosti pro současnost. Možná, že bude s výhodou začít s historií  nejvzdálenější.

 

NÁZEV NEDVĚZÍ

 

Protože je v Čechách stejnojmenných lokalit Nedvězí povícero, zamysleme se napřed nad jejich jménem.

Už Plautus považoval jméno za znamení, jak se dodnes říká „Nomen-omen “ (Peršan, 625). Název Nedvězí však dnes ničím nepřipomíná nějaké znamení významnosti místa nebo vlastnosti. Římané si tuto spojitost názvu a vlastnosti osoby odvodili podle velmi zištné nevěstky, která se jmenovala Lucris, tedy ve smyslu zisk, výdělek.

Naši jazykozpytci, zejména Profous, (48) nás přesvědčují, že název Nedvězí voní a chutná, a to nejen nám, ale zejména odjakživa medvědům. Podle jejich mínění jsou názvy všech vsí Nedvězí odvozeny od slova med. Této libé hmoty muselo být v Čechách dostatek. S medem by pak mohl souviset i název jedlíka medu, medujeda, medvěda a jiných jeho slovních tvarů, jako je přídavné jméno medvědí.

Jestliže původ Nedvězí vychází z všeslovanského MED, pak slovo med je pochopitelně ještě starší, nejspíše z indoevropského resp. staroindického MADHU. Viz též z tohoto slovního kmene pocházející staroněmecké METU, řecké MELI, latinské MEL.

Medvěd by se pak mohl vysvětlit jako složenina staroslovanského slova med a ěd = jísti, tedy dohromady pojídač medu. Od medu jsou však odvozena i jiná „sladká“ slova, jako je např. medník = jako součást květu, medovatka = cukerná šťáva na listech, které mají medonosné rostliny nektarodárné nebo pylodárné, např. některé ovocné stromy, líska, lípa, jíva, řepka, jeteloviny, svazenka, meduňka, medovník meduňkolistý, dobronika - bylina z čeledi pyskatých = melisa“, medovnice = rody mšic. Patří sem však i jiná kde bychom to ani nečekali, jako např. metyl. Ve všech slovech bylo původně na začátku ME-.

Není přesně určeno, kdy se tyto složeniny změnily už na zápor NE-. (v indoevropském tvaru). Jazykozpytci to vysvětlují stejně jako u jiných názvů „tabu“. Je to tedy častá, byť dávná změna slov pro předměty nebo objekty, které jsou výrazem strachu před jejich správným jmenováním, vyslovováním. Tímto vznikl zápor „ne“ ve formě posvátného slova. Jeho obdobou je i nedvěd. Proto také mnohé vsi mají jméno Nedvězí místo Medvězí. Může znamenat medvědí sídlo, pelech, les, vrch, horu, místo, nakonec i ves v oblasti hojné na medvědy.

Proto najdeme u nás několik míst, pojmenovaných jako Nedvězí (Medvězí, Nedvěz, Nedvězák). Nedvězí najdeme pochopitelně v historii i pod názvy Nedwiez, Nedwyes, Nedwies, Nedwěz, Medwez, Nedwězí, Nedwězj, Nedwiez, Nedwězy… Vedle toho najdeme i etymologicky podobné názvy, jako je např. Medvídkov, Nedvídkov, Medonosy, Medná, Medný, Medvědice, Medvědíč … Tyto termíny Nedvězí uvádí v různých modifikacích mnoho literárních zdrojů, viz např. (1), (7), (17), (23), (29), (32), (39), (40), (41), (48), 49), (50), (52), (55), (56), (58), (61),69).

V Českém ráji mohl tento název sídliska vzniknout tím spíše, protože zde vznikaly v pískovcových pilířích mnohé jeskyně už ve čtvrtohorách, v nichž žili jeskynní medvědi ( Ursus spelaeus). Tyto medvědy lovili předvěcí lovci, protože těchto zvířat bylo zejména v Českém ráji mnoho. Zprvu jistě více než lovců samých. Proč však bylo Nedvězí pojmenováno na přelomu 13. a 14. století, kdy už jeskynní medvědi dávno vyhynuli a kolem tohoto místa žádné jeskyně nebyly a nejsou? Zřejmě tehdejší obyvatelé se stejně báli medvěda hnědého ( Ursus arctos). Byla to sice šelma o třetinu menší, ale naháněla srovnatelnou hrůzu jako medvěd čtvrtohorní. Jeho délka těla sice dost kolísá až do 1,8 m , výška v kohoutku je však úctyhodná- až 1,5 m, váha se pohybuje od 70 do 780 kg, přičemž samci jsou o 20 – 80 % těžší než samice a strach nahánějí po celou dobu života, tedy 30 – 40 let.

Medvězí - Nedvězí by pak mělo asi svůj jednotný původ všude, ne jen v Českém ráji. Bylo by to přídavné jméno resp přívlastek, (atribut), větný člen rozvíjející podstatné jméno a blíže jej významově určující. Platilo by to i pro Nedvězí u Poličky resp. v okolí Rynarce u Pelhřimova, v bývalém dominiu v Opočně, u Říčan – dnes jako součást Prahy 10, při Neveklovu, na Litoměřicku, u Dubé u Č. Lípy, u Rabyně u Benešova, u Kounova u Rychnova n. Kněžnou a jinde. Mnoho obcí Nedvězí nedělá potíže ani tak nám, jako Němcům. Za války se totiž podle vyprávění nedvězského akademického malíře Komárka objevilo v Nedvězí u Semil několik ozbrojených členů Wehrmachtu, kteří tu hledali německá kasárna, protože si to spletli s Nedvězím při říčanském potůčku.

Neodborník v etymologii by mohl nabízet i jiné vysvětlení bez oné krkolomné transformace M za N. Nejde ani tak o ono NE. V latině najdeme dokonce i kladný i záporný význam slova NE ( viz částice ujišťovací i popírací, podobně jako v latinském slově nedum).

Kdo zaručí, že původ slova medvěd souvisí s oním ĚD = jísti. A naopak kdo vyloučí, že by nemohlo Nedvězí souviset se spřežkou NE a VĚDA ? V češtině onu „vědu“najdeme skoro na každém kroku, i ve slovech zvěd, zvěst, návěst, pověděti, pověst, věstiti, vědma, svědomí a jinde.

Slovo VEDA je prastaré ve smyslu jakéhokoli vědění, jak dokazují nejstarší slova indické vzdělanosti v meziříčí Gangu a Jamuny, zejména užívané v nejstarších tradovaných svatých textech s názvem „ Védy“ z dob kolem r. 1500 př. n.l., později sepsaných kněžími- brahmány (např. Rigvéda, Atharva véda, Ajúrvéda ). Původní bojovní Ariové (Arijci) hovořili už tehdy jazykem skupiny indoevropských jazyků, z něhož se např. vyvinul i sanskrt. S tímto slovem véda pak setkáme v nesčetných jazycích, viz např. nejen všeslovanské i naše VĚDA, anglické WISDOM, řecké OIDA, indický titul lékaře VAIDA a mnoho jiných.

Je stejně divné, že se jen jedenkrát setkáváme u nás s názvem vesnice připomínající ne med, ale lesního včelaře – brtníka, který se už od pradávna zabýval chovem včel v dutinách stromů, což bylo typické pro slovanské včelařství. . Komolení názvu medvěda z důvodu strachu  a „tabu“ jsem nenašel ani v nejrozšířenějších cizích jazycích.Spíše jako vtip se to dá vysvětlit tak,  že jinde žijící medvědi jsou o něco menší a nahánějí tedy menší hrůzu, než onen náš hnědý medvěd. To platí o velikosti zejména severoamerického medvěda baribala (Ursus americanus), himalájského medvěda ( Selenarctos thibetanus), malajského medvěda ( Helarctos malayanos), medvěda pyskatého (Melursus ursinus ) i jihoamerického medvěda brýlatého (Tremartos ornatus).

Vysvětlení vzniku názvu Nedvězí může být tedy předmětem luštění, potvrzujícího řecké úsloví „Vím, že nic nevím“, které uvedl Platón ve své „Obraně Sokratově “(Scio me nihil scire).

 

MÍSTOPIS

 

Pátráme-li po historii dnešního Nedvězí, musíme si uvědomit zejména charakteristiky její místní odlišností od ostatního Českého ráje nebo dokonce jiných oblastí. Není jich zde mnoho.

Zdá se, že zakladatel Nedvězí respektoval všechny hlavní potíže, které mohly v této krajině usedlíky potkat. Lokátor vybral místo relativně rovinaté, aby šlo snadno obdělávat, s dostatkem dostupné vody, která by lidi a majetek neohrožovala ani bahniskem ani prudkostí záplav, lokalitu dostatečně větranou přitom okolními lesy i na náhorní plošině chráněnou. Podle konstelace terénu a dle rozmístění dochovaných gruntů šlo o trvalou sídelní jednotku na výšinné plošině na křižovatce místních, ne dálkových cest. Ves musela být chráněna i před nepřítelem. V jejím bezprostředním okolí nejsou sice už dnes žádné zříceniny po nějakém centrálním hradisku nebo tvrzi, na které by se ves vázala. Podle ne přirozených změn terénu, podle většího množství povrchového kamení se dá s velkou pravděpodobností předpokládat, že někde v místě dnes už rozbořeného stavení čp. l mohla stát zemanská tvrz. To potvrzují i názory místních pamětníků. Mohlo jít o také o zárodek vsi ještě původních Markvarticů, o kterých se zmiňuje pan Vok z Rotštejna ve svém soudním sporu s jinými Valdštejny.

Nedvězí má oproti zbylé části Českého ráje snad jen určitou odvozenou místní mimořádnost, protože leží na sever od tzv. Lužické poruchy . Tento zlom a horské pásmo od Hamštejna přes Kozákov a Tábor k Lomnici vznikly někdy na konci třetihor. Tento zlom  směrem na sever utlumoval na dlouhé věky vývoj osídlení obyvatelstva, a to nejen tím, že měnil tamní počasí (37). Samozřejmě zde proto mnohem později tály ledovce.

Jinak nedvězské okolí s kopcovitým terénem je tvořeno v Českém ráji běžnými, hlavně permokarbonskými horninami mladších prvohor, s vyvřelým melafyrem a místy s třetihorními a čedičovými vyvřelinami. Dvojí doba vývoje naší země ovlivnila vznik reliéfu severních Čech, který lze shrnout v jednoduché schéma: Co výšina- to jsou spíše třetihory než prahory. Co dolina, to je formace křídová. Permský útvar je tvořen vrstvami pískovců, slepenců a lupků. Tvrdý pískovec  vytvořily spíše pozemní usazeniny stmelených pískových dun.Jinak horopisně patří Nedvězí k podkrkonošskému podhůří, k východní části ještědsko-kozákovského hřbetu a železnobrodské vrchoviny.

Zatím se na pozemcích v Nedvězí nenašly stopy melafyrové lávy s drahým kamením, jako na blízkém nalezišti na Kozákově i v lomech nedalekého Košťálova, u Frýdštejna a v okolí Staré i Nové Paky.

Není pro horní plošinu Nedvězí žádnou zvláštností, že se muselo odjakživa prát s méně úrodnou červenou půdou, která vznikla větráním červenohnědých pískovců, kterým dávají barvu kysličníky železa, podobně jako kolem Semil a Nové Paky. Tato červenavá permokarbonská ornice, zúrodněná na mírných svazích kolem blízkého Kozákova zvětralým čedičem, vedla i v okolí spíše ke vzniku samot než větších vsí. Ta později odváděla osadníky od zemědělství a nutila je k řemeslnické a domácké práci, zejména tkalcovské, k těžbě lupků a uhlí a dokonce i k vystěhovalectví. Proto bylo Nedvězí po delší dobu malou obcí ještě v polovině 18. století, což potvrzuje tereziánský katastr český.

Většinou v Nedvězí   , zejména v korytě Nedvězského potoka  nejsou už čtvrtohorní sprašové uloženiny, proto zde už nenajdeme hliněný zdroj pro výrobu cihel a jiného stavebního materiálu. To však mohli získat obyvatelé horního Nedvězí o kousek níže v údolí Olešky, jak dokládá třeba mlynář Solavy, který sám vyráběl si cihly pro stavbu mlýna. Zdejší obyvatelé stavěli dlouho ze dřeva svá roztroušená obydlí, jako všude v podhůří. Není proto divu, že takové stavby často vyhořely, jak dokazuje historie svými záznamy o poustkách (opuštěných troskách domů) po požárech. Protože po staletí dob poddanství a roboty museli si hodně cenit krav a koňů, tak i zde byly stáje či chlévy stavěny z bezpečnějšího materiálu - kamene. Ještě do 1842 nám katastrální plán Nedvězí nám barevně ukazuje, že většina obydlí tehdy byla ještě dřevěná (21).

 

POLOHA A PODNEBÍ

 

Průměrná nadmořská výška Nedvězí se udává na 428 m n..m. Když se podíváte do mapy, tak u ústí Nedvězského potoka do Slánského je to 283 m n.m a na kopci u Tuháně je to 582,8 m n.m. Proto můžeme podnebí rozdělit podle nadmořské výšky rozděliti na 5 okrsků od mírně teplého a mírně vlhkého až po vrchovinný mírně vlhký až velmi vlhký. Nápadnější zde v  kaňonovém úseku Nedvězského potoka bývají jevy inverzní neboli zvratové, při nichž se studený vzduch drží v nízkých polohách a teplý ve vyšších.

Roční průměrná teplota v celém Českém ráji je jen 7 – 8 stupňů Celsia. Počet dní se sněhovou pokrývkou se pohybuje mezi 45 – 90 dnů. Převládají zde větry západních směrů, což souvisí s rotací naší planety a tedy vychylováním vzdušných proudů  na severní polokouli vpravo od počátečního směru pohybu vyvolaného spádem tlaku vzduchu. V Nedvězí se neprojevuje tak významně kontrast mezi teplotou mezi povrchem moře  a povrchem pevniny. V rozhodující míře v našich středních zeměpisných šířkách počasí závisí na tlakových výších  a nížích. Samozřejmě počasí i v Nedvězí  závisí i na slunečním svitu, síle větru, oblačnosti , mlze a atmosférických srážkách a na teplotě vzduchu, zejména na rychlosti postupu atmosférických front. Fronty nutno zde chápat jako vrstvy vzduchu , které oddělují  resp vystřídávají dvě různé vzduchové hmoty, teplou a studenou. Když studená fronta dostihne teplou frontu  postupující před ní , což je obvyklý proces  vývoje tlakové níže, vzniká okluzní fronta. Podnebím se Nedvězí tedy příliš neliší od celého regionu mírně teplé oblasti Českého ráje.

 

VODY

Nebezpečí vody v okolí Nedvězí si museli být vědomi dokonce už dávní Keltové, kteří dali např. Jizeře  na jejím toku jméno „bystřina“. Podle toho prý Jizera měla ještě v 15. století jméno Iser a v 16. století Jehser.

Zajímavý dlouhodobý záznam o počasí a jeho vlivu na výživu a nemocnost obyvatel v Pojizeří podává z druhé poloviny 18. století sedlák Josef Dlask z Dolánek ve svých pamětech (43). I když pochopitelně počasí v Dolánkách a v Nedvězí se mohlo v určité době lišit, přesto je nutno předpokládat, že i v Nedvězí byly časté extrémní výkyvy teploty (holomrazy), deště a záplavy. které ničily úrodu a majetky a působily četná úmrtí utopením i jinými škodami na zdraví.

Toho si musel být vědom i zakladatel Nedvězí, který umístil centrum vsi nahoře na hranici obdělávatelné náhorní plošiny a ne na dolním konci, kde se stékají Nedvězský potok, Slánský potok a Oleška. A vyvolávají časté prudké záplavy.

Deště a následná velká voda vedly i v okolí Semil k opakovanému stržení mostů, tím zde trpěla i Oleška i Jizera. (1830, 1834, 1845), jak o tom např. píše zmíněný kronikář Josef Dlask i semilští kronikáři. Po zátopách často byla zde země vodou odplavena nebo pole zanesena písem, jako např. v r. 1819, 1824 a 1845 po zátopách několikrát došlo k hladomoru ještě i začátkem 19. století. I to muselo dlouho ovlivňovat i poměry v Nedvězí. Vyplývá to dokonce i ze zápisů obecní rady a obecního zastupitelstva Nedvězí 1936 - 1948 (38),(60).

Lze tedy shrnout, že na Nedvězí nebylo a ani dnes není v tomto ohledu nic mimořádného, čím by se lišilo od ostatního Českého ráje.

 

PREHISTORIE OSÍDLENÍ

 

Na sever od výše udávaného Lužického zlomu nebyly v oblasti Nedvězí nalezeny žádné stopy lidského pravěkého osídlení, jako je tomu v jižnější oblasti Českého ráje ( viz např. Jislova jeskyně u Rozumova). V Nedvězí se asi už nenajdou žádné stopy po neandrtálcích ani po osídlení jiným pravěkým člověkem. Nebyl asi žádný důvod, který by sem příliš táhl lovce v starší době kamenné (paleolitu) v období kolem 80.000 - 100.000 let před naším letopočtem.Vysvětlení je zčásti dáno tím, že v místě Nedvězí nebyly dříve ani přirozené puklinové jeskyně ve skalních městech, které by mu poskytovaly tehdejšímu člověku úkryt a zlepšovaly obranu jako v Jislově jeskyni u Klokočí, kde byly nalezeny nástroje lovců medvědů ze starší doby kamenné. Na území dnešního Nedvězí se dosud nenašly jeho zbraně resp. pazourkové nástroje, i když není vyloučeno, že v blízkém Kozákově mohly mu sloužit k výrobě zbraní a nástrojů odštěpy křemene, křemence a jaspisů.. Zdá se, že tito lidé zde ještě dlouho nežili ani s ohledem na sem zasahující ledovce.

Možná, že obtížnost obdělávání  půdy kolem Nedvězí měla na svědomí to, že zde nebyly nalezeny zatím žádné doklady o životě prvních zemědělců z 3. tisíciletí př. Kr. ,kteří přišli z Podunají a usadili se v rovinatých částech Českého ráje. Zde nejsou ani stopy osídlení z 2. tisíciletí z dob lidu popelnicových polí, ani Keltů a Germánů od 4. století př.Kr.. Dokonce v samém Nedvězí nenajdeme ani stopy po Charvátech a po Lužičanech(asi od 1200 př.Kr.) a po slovanských Charvátech ( od 4. – 6. Stol. Po Kr.).  Je tedy pravděpodobné, že historie kráčela do Nedvězí mnohem pomaleji a jinými cestami než jinde v Čechách. Nic ovšem v archeologii není vyloučeno, pokud se opírá jen o záchranné výzkumy. Při cíleném hledání dnes dokládá např. keltské osídlení dnes mnohem severněji, než dříve, např. v okrese semilském u Semína a jinde v Pojizeří, jako je tomu u Branžeze.

 

CESTY

 

První cesty z České kotliny nebo z Lužice do Horního Pojizeří se zřejmě korytu Nedvězského potoka dlouho vyhýbaly. V území pozdějšího Nedvězí nebyl ve 12. století ani specifický důvod pro cesty vojenské nebo obchodní, prostě nic, co by nutilo třeba už Lužičany stavěti svá hradiště jako správní a obranná střediska cest. I když se později cesty z české kotliny a ze Slezska propojily pro dálková obchod mezi Středomořím a Baltem, žádná z jejich větví neprocházela místem pozdějšího Nedvězí. Do Českého ráje byla asi vždy obtížná cesta, a to jak od severu tak i od jihu. Prioritu asi dlouho měla cesta od jihozápadu obcházející Český ráj podél pravého břehu Jizery.

Nás zde zajímají spíše cesty pro kolonizátory dosud neobdělávaného území. Pro jejich první vlny bylo půdy dostatek od Labe přes Mladou Boleslav až po Turnov. Dále po Jizeře přes Železný Brod až po Semily se pruh úrodné půdy natolik zužoval a cesty byly obtížnější a hlavně v úzkém korytě Jizery nebezpečnější, protože zde mohlo snadno docházet k přepadům. Proto se staré stezky dlouho neodchylovaly od vyjetých kolejí zemských stezek jako hlavních komunikačních spojů v českém státě v 10. – 15. století a šly stále mimo oblast budoucího Nedvězí. Nedá se předpokládat, že by z nich odbočila nějaká nová větev ze Záhoštské stezky od Nymburka přes Hradiště na Jizeře, a dále do Záhvozdí, ani její pokračování k Turnovu přes Frýdštejn a Zásadku a k Příchovicům. K Nedvězí nezamířila ani odbočka k Vrátu přes Železný Brod a ani třetí větev přes Klokočské skály k Semilům k brodu přes Jizeru .

Není ovšem vyloučeno, že si poutníci současně hledali paralelní a schůdnější cestu a lepší půdu od jihu podél řeky Labuňky . Stejně je možné, že si první kolonizátoři, kterým se postavila do cesty Kozákovská vrchovina, hledali lepší podmínky pro usídlení od jihu přes Jičín povodím Bradleckého potoka a jinými potoky kolem pozdější Lomnice nad Popelkou do povodí Olešky a tím i k místu dnešního Nedvězí.

 

PŮDA A ŠLECHTA

 

Je nutno si uvědomit, že už od 11. a 12.století se území jádra přemyslovského státu v podstatě krylo s rozsahem českých zemí v moderní době a že hustota sídel byla ještě malá a stále nedostačující. . Proto muselo dojít u nás od 12. století do poloviny 14. století ke kolonizaci neobdělávané půdy.

Až do XIII. století byl držitelem největší části půdy panovník. Na ní zakládal vsi a města.  Brzo však se o ni musel zčásti dělit o ni s družinickou šlechtou (velmoži) a církevními řády. Takovou půdu nazývali dominikálem.

Půda se odjakživa dostávala jednotlivci zdarma za odměnu, za službu, nebo se musela vybojovat nebo prostě ukrást. Zprvu půdu i šlechtic dostával jen na omezenou dobu, ale od r. 1189 se stala jeho majetnictví trvalým, zejména aby na ní uplatňovat svá vrchnostenská a majetková práva. Protože majitel půdy na ní většinou sám nepracoval, tak ji dále propůjčoval. Jen výjimečně ji prodával nebo směňoval. Po dlouhá staletí nešlo ani tak o práva spojená s vlastnictvím půdy, ale o výtěžek a daně za propůjčenou půdu, které se halily pod vznešenější slovo rustikál.

I Nedvězí muselo vzniknout jako ves pro bezzemky, ať už na půdě nebo i ve staveních šlechtice, kterému bylo nutno platit dohodnuté peněžní a/nebo naturální dávky a vykonávat pro něho práci- robotovat vlastníma rukama nebo potahem. Tomu se nemohl nájemce – nevolník vyhnout. Na tom se dlouho přiživoval kromě bezprostředního pána i stát, reprezentovaný panovníkem určenou berní. I na osudech Nedvězí bude zřejmé, že feudální vrchnost stále zvyšovala své požadavky. až zbývalo sedlákovi necelá třetina jeho hrubého výnosu z půdy.

Ještě ve XIV. století platil poddaný státu daň tak asi jedenkrát za deset let, třeba když korunovali krále nebo když on vdával dceru. Za dalších 100 let už se platila berně každých zhruba 5 let. Stát, panovník a šlechta měla větší výdaje, na to už nestačila hradská správní organizace.

Kolonizace nabyla nebývalé intenzity zejména v pohraničních horských oblastech nebo v místech těžby a zpracování rud. Až do r. 1497 však panovník zůstával majetníkem velkých pozemkových celků s neobdělanou půdou, lesy a půdou, která osiřela po smrti šlechtice bez dědice. Jestliže je velmi pravděpodobné, že se kolonizace v horním Pojizeří i s Nedvězím rozvíjela v době od konce XIII. nebo ještě i v průběhu XIV. století, pak to bylo převážně pod záštitou větví rodu Markvarticů.

Je nutno se i zamyslet nad důvodem vysazení nové vsi Nedvězí. Nedá se předpokládat, že by šlo o kolonizaci cizími lidmi, kteří sem přicházeli na královskou půdu kvůli těžbě a zpracování rudného bohatství. Nedvězí vzniklo ještě asi jako typická tehdejší zemědělská ves s pronájmem , ale bez zakoupení půdy na podkladě dědičného pachtu (emfyteuze, purkrecht).

Velmož na své a propůjčené půdě pochopitelně nepracoval . Nepracoval většinou ani nižší šlechtic. Svobodných nešlechtických majitelů půdy bylo minimum. V době, kdy už je nutno uvažovat o založení Nedvězí, už to byli převážně čeští nevolníci, kterým bylo nutno poskytovat ochranu, a tak i nižší šlechta opouštěla své dvorce a od druhé poloviny XIII. století si stavěla různě kvalitně opevněné tvrze a hrádky. Ti méně majetní mívali větší počet potomků a s jejich dospíváním se jejich majetek drobil. Ti mocnější skupovali majetky těch finančně slabších pánů tvrzí, kteří stále více chudli, tím spíše, že produktivita práce jejich poddaných byla dost nízká. Seskupování majetků a vsí se postupně vytvářela pak velká feudální panství.

Z řad vysoké šlechty bylo sice už tehdy na významných místech u dvora několik majitelů velkých statků v severovýchodních Čechách, ale žádný z nich neměl své velké sídlo v „nedvězské “ lokalitě. Rumbursko a Českolipsko drželi Berkové z Dubé a Lipé, Děčínsko, Mimoňsko a Sobotecko ovládali Vartenberkové, Českokamenicko a Boleslavsko měli Michalovici, Frýdlantsko a Liberecko Biberštejni, Bílinsko a Trosky páni z Bergova, Osecko pánové z Rýzmburka, území na dolní Ohři Házmburkové.

Pro osídlení místa dnešního Nedvězí byli nejspíše od poloviny 12 století nejdůležitější Markvartici. Podle pověsti prvním známým členem rodu Markvarticů byl prý Heřman Markvart, snad původem válečník z Lužice, jemuž byla přidělena půda jako členu knížecí družiny Soběslava II. (1174 – 1179). Jinde se dočteme, že šlo o Soběslavova nejvyššího maršálka a komorníka jménem Heřman Markvart, který původně sídlel na hradě Ralsko a kterému patřil celý Boleslavský kraj. Podle Šimáka měl 3 syny, Beneše na hradě Stráži čili Vartenberku,  praotce pánů z Michalovic, Záviše a Markvarta z Března, který byl purkrabím na Děčíně ( 1197 – 1227).

Markvart je původně „ křestné“ jméno, které najdeme v severovýchodních Čechách ve velkém počtu. Pozdější rodové linie Markvarticů se rychle štěpily, mnohé brzo vymřely, jiné se přestěhovaly nebo ztratily význam jako vladykové. Markvartici nosili na počátku 13. století v erbu lva nebo lvici, ve skoku nebo kráčejícího.

Mnohé jejich potomky už známe spíše jako pány ze Zvířetic, z Rohozce, pány Bradlecké, Vartenberky, Michalovice, Lichtenburky, Hrabišice, Načeratice, zejména pak Valdštejny a Lemberky. Lemberkové odvozují svůj rod od Havla z Lemberka a Valdštejnové od Jaroslava z Hruštice, tedy od synů Markvarta z Března. Jejich první dělení majetků šlo podle břehů Jizery. Havel dostal pravý břeh Jizery severně od Turnova a Jaroslav jihovýchod s nově budovaným hradem Valdštejnem.

Nezdá se, že bychom už mohli vůbec někdy přesně rozhodnout, která větev těchto Markvarticů založila Nedvězí. Můžeme se o to alespoň pokusit na podkladě logické úvahy.

 

VALDŠTEJNSKÁ KOLÉBKA

 

Nevíme, zda Nedvězí vzniklo jako pár chalup kolem dvorce nebo tvrze malého šlechtice, nebo jako ves vysazená na už existujícím panství mocnějšího šlechtice. Centrum nemuselo vypadat jako plzeňský hrad Radyně, ale třeba Na obrázku asi tvrz Nedvězí

Nedvězí bohužel po svém založení nenajdeme ani na žádné u z našich nejstarších map. tedy ani na Klaudiánově mapě Čech, ani na Meriánově mapě Čech z r. 1645, dokonce ani na Vusínově mapě Horního Pojizeří r. 1665, která je založena na kresbě Pavla Arentina z r. 1632.

Geograficky nejblíže k místu zakládaného Nedvězí měli svými většími sídly stejně daleko Valdštejnové i Lemberkové. Lemberkové byli v Semilech  a nejasná počáteční historie by dovolovala spojovat tuto ves s Valdštejny na Košťálově a v Olešnici. Ani tyto sousední vsi netvořily zprvu ještě společné panství. Je tedy pravděpodobné, že zakladatel Nedvězí měl spíše vztah k jedné z nich.  Nic také nenasvědčuje tomu, že by Nedvězí mělo v té době moc společného se Slanou a Semilami. Spíše je pravděpodobné, že Nedvězí patřilo ještě k východnějšímu území v rámci dnešního Hradeckého kraje se Štěpanicemi, Jilemnicí, Rovenskem, Jičínem, Veliší a hlavně s Lomnicí a Kumburkem. Později vystavěný hrad Košťálov byl spojován dokonce se zbožím pánů Smiřických ze Smiřic.

Pozdější historie Nedvězí potvrzuje předpoklad trvalých vztahů Nedvězí s Valdštejny kteří měli své statky směrem k oblasti Lomnice nad Popelkou. Vyznat se ovšem ve všech Valdštejnech je obtížné a najít mezi nimi zakladatele Nedvězí je dnes už prakticky nemožné. V Toulkách českou minulostí najdeme v rejstříku Valdštejnů dva dlouhé sloupce, a to zde nejsou uvedeny všechny jejich větve. (15)

V rodokmenech prvních generacích po Jaroslavovi z Hruštice (1234 – 1269), a to ani mezi potomky větve -dětěnské (Beneš z Dětěnic, 1290), -rotštejnské (Vok z Rotštejna), -rohozecké ( Havel z Lemberka), ale ani valdštejnské (Zdeněk z Valdštejna, 1278 – 1304), není nikdo, kdo by měl uvedeno v majetku Nedvězí.

V severních Čechách prý v té době vzniklo 80% hradů. Jen ve středním Pojizeří tehdy se stavěly Dražice, Chlum, Hrádek, Syslov, Mladá Boleslav, Rácov, Zvířetice, Valečov, Zásadka, Kozlov, Valdštejn, Kavčiny, Hrubá Skála, Rotštejn a Frýdštejn. Podobně tomu bylo v té době se zakládáním vesnic a zemanských sídel, kterých tady na severu údajně vzniklo z celkového počtu v té době 71%. Malé Nedvězí proto mohlo uniknout pozornosti historiků, zejména šlo-li o „malého“ pána.

Tento ohromně rozvětvený rod Valdštejnů postupně majetkem prorostl skoro celé Čechy a dokonce i mnohá místa na Moravě. Jenom v severovýchodních Čechách bychom nemohli vylučovat valdštejnský zakladatelský podíl i u pánů z Heřmanic, Hostinného, Libštejna, Malé Skály, Miletína, Mnichova Hradiště, z Pilníkova i odjinud, hlavně však z Lomnice nad Popelkou, ze Skály, z Olešnice a Libštejna. Není vyloučeno, že kolébka Nedvězí se houpala až ve Vrchlabí.

 

NEJSTARŠÍ ZPRÁVY O NEDVĚZÍ

 

J.V. Šimák uvádí na Nedvězí v r. 1316 „nepokojného“ Petra z Nedvězí. O vesnici Nedvězí píše jako o „druhdy sídle vladyckém“. I když tedy nikde v Nedvězí nejsou již patrné valy nebo rozvaliny, které by svědčily pro nedvězskou tvrz. Ta mohla  být nijak ne velikým dvorem nahoře dnešní vsi kolem čísla popisného 1 nebo 2.

Tento vladyka (čili zeman, dědiník nebo rytíř) byl nižší šlechtic nebo držitel vlastního pozemkového majetku vůbec. Obvykle pro své lidi stavěl stavení, z nichž pak povstávaly vsi.

O něco později, v r. 1322, cituje stejného Petra z Nedvězí i A. Profous. Zmínka je tedy z doby Jana Lucemburského (korunován na krále 7. 2. 1311). Král překonal předtím rozpory se šlechtou tzv. domažlickým mírem a v r. 1318 prakticky správu země svěřil panstvu, které už se předtím činilo i v oblasti zakládání vsí. V této době tedy lze předpokládat i založení Nedvězí.

I další nejstarší listiny ukazují na vztah Nedvězí k Valdštejnům. Podle zemských desk se údajně první citace o Nedvězí týkaly stížnosti pana Voka z Rotšteinu nad Klokočím (5 km východně od Turnova) na Petra z Medvězí, že někteří poddaní z Markvarticů vyloupili jeho zboží- viz Pozůstalost desek zemských I, 57-60 (13). Vok byl tehdy držitelem velkého území pod Kozákovem, které souviselo s místem dnešního Nedvězí. Údajně tehdy šlo o krádež obilí. Vok se hašteřil neustále se svými příbuznými a ti mu to opláceli pleněním jeho vesnic a dokonce mu vypálili Rotštejn a jeho 1318 zajali. V tom odpůrcům Voka pomáhalo mnoho příslušníků nižší šlechty a mezi nimi byl nejspíše i zakladatel Nedvězí. Zatím však nedovedeme z toho však správně tohoto pána Petra z Nedvězí zařadit do určité hlavní větve valdštejnského rodu

Není tedy pravděpodobné, že by šlo spor mezi větví pánů z Lemberka a z Valdštejna. Spíše šlo jen o spor mezi Valdštejny – viz údaje o sporech se všemi příbuznými. Nemáme ovšem ani žádnou informaci, do kterých nových správních jednotek bylo zprvu možno zařadit Nedvězí. Ve východních oblastech vznikly totiž dělením tři kraje : Čáslavský, Hradecký a Chrudimský.

Nás zde musí zajímat, že v tehdejším výčtu Vokova majetku není Nedvězí uváděno. Vok údajně v té době držel kromě Údrnic, Lhoty, Ketné i Klokočí, Loktuši, Vrát, Loučky, Bystrou, Bukovinu a později zaniklé Klimkovice u Semil. Máme ovšem z několika nezávislých pramenů potvrzeno, že Nedvězí už existovalo, ale ne jako součást nějakého velkostatku při hradu Valdštejnu nebo Rotštejnu . Prohlížíme-li rodokmeny jiných Valdštejnů, výše zmíněného Petra zde také nenacházíme.

Není pravděpodobné, že by se už nacházel mezi syny Jaroslav z Hruštice (1234 – 1269). Mohli bychom ho teoreticky nalézt podle data prvních citací už mezi potomky Zdeňka z Valdštejna (1278 – 1304), Jana ze Štěpanic ( 1304), Hynka z Lomnice a Hrubé Skály (1367). Tam však není k nalezení a nemáme ani žádnou zmínku o souvislosti Nedvězí s tehdejším hofmistrem králové Albrechtem z Valdštejna (1304 – 1323, s Heníkem, Hynkem, samozřejmě i s Benešem, který byl knězem.

Mluvili jsme už o tom, že možnou stopu onoho Petra - zakladatele vyšláply možná boty přicházející až z Vrchlabí. Tam od poloviny 14, století spravoval své statky Hašek z Vrchlabí, který měl za ženu Markétu a syna Petra. Tento Petr z Vrchlabí  je jinde uváděn i jako Hašek a proto nebývá k nalezení. Asi namítnete, že historie od dob svatého Petra zná jich mnoho i v severních Čechách. Žádný ze zatím uvažovaných se nemůže honosit nějakým vztahem k Nedvězí, až na vnuka tohoto vrchlabského zemana, který se přel o „nějakou odúmrť v Nedvězí a v Čikvásce“. (cit dle DD 16 f 78).Navíc v tomto rodě bylo zřejmě Petrů více. Má vztahy i k jiným aktérům v Nedvězí, protože se „na jeho jmění táhli“ jiní Valdštejnové, zejména je z nich citován Heník z Valdštejna a ze Štěpanic. Ten spor kolem Nedvězí musel být asi zásadní, protože se táhl ve prospěch i Petrových dětí až do 15. století. Vztahy k Nedvězí posiluje např. i zmínka o tom, že jeden ze sirotků, Jan z Vrchlabí, se vzdal svého podílu na manství ve prospěch Hynka Korduly ze Sloupna, tedy o rodě, který později vládnul na Libštátě a Olešnici. Tato hypotéza o kolébce zakladatele Nedvězí je asi nejpravděpodobnější.

Přezkoušejme však i jiné pozdější větve Valdštejnů. Druhou z nejslibnější se jeví zakladatelství rodem Košíků z Rožďalovic (1397)-potomci prvotních Košíků z Lomnice.

Je nutno uvážit, možnost, že zakladatel Nedvězí pochází z neidentifikované větve Markvarticů. Existuje totiž možnost, že se tento původně Markvartic už v té době psal jako Valdštejn po postavením svého nového sídla podle jiné tvrze nebo hradu. Taková změna identifikace byla tehdy dost běžná. Další vývoj vztahů Nedvězí však už byl nejpravděpodobněji dán majetnickými vztahy k Valdštejnům v Lomnici nebo Kumburku. Cesta k nim asi také vedla přes majetky v Košťálově a/nebo přes Olešnici. Tuto cestu už asi bezezbytku nerozluštíme.

ŽAMPACHOVÉ A BĚLEŠOVÉ

Od prvních zpráv o existenci Nedvězí uplynulo tedy 100 let, než se o něm znovu dozvídáme.. Dne 8.září 1433 je totiž vzpomínána Kateřina z Nedvězieho, že dala za 18 kop gr. čes. Václavu ze Žampachu, řečenému Kokumen (Kokomen), své dědiny Nedvězí a Slanou (44).

Dost by nám v historii Nedvězí pomohlo, kdybychom mohli nějak onu Kateřinu mohli identifikovat, protože to nejspíše byla vdova po předchozím majiteli. Možná dokonce příbuzná onoho Petra z Nedvězí. Malá cena obou vsí ukazuje na to, že šlo o vsi malé, asi ještě jen poskrovnu obydlené. Můžeme tedy předpokládat že Nedvězí od svého založení kolem začátku XIV. století nijak rychle nerostlo. Smlouva také ukazuje, že Nedvězí bylo stále v poměrně malém majetku potomků onoho Petra z Nedvězí. Jinak lze těžko předpokládat, že by někdo kupoval jen dvě malé vísky z nějakého už velkého panství. Jak se však dostalo Nedvězí předtím do majetku zmíněné Kateřiny, to zaznamenáno není.

Po stu letech opět další zpráva, v níž není sděleno, odkud ten kupec přišel, také není nikde popsáno, jak zde žil a jak spravoval Nedvězí a Slanou. Možná, že to bylo zčásti tím, že v těchto pohnutých dobách asi moc času na psaní listin nebylo. Páni ze Žampachu měli pohnutý život politického i náboženského kolísání, zahrnující chvály statečných bojovníků až po loupeživé rytíře.

Ani důvod koupě Nedvězí příslušníkem rodu Žampachů si dnes už asi zcela nevysvětlíme. Nový majitel je z rodu původně pocházejícího ze západních Čech z okolí Plzně. Ten postupně si za své hlavní sídlo tam zvolil Potštejn u Žinkov, ale dále získával mnoho statků i jinde v Čechách i na Moravě. Žádný z nich však nebyl v blízkosti Nedvězí, aby se jím Václavovi nějak zaokrouhlil nebo doplnil. Nejbližší majetky byly uváděny u Opočna, Vamberku, Žamberku a samozřejmě v Žampachu, ležícím asi 8 km od Ústí nad Orlicí.

VALDŠTEJNOVÉ PODRUHÉ

Dalším kupem Nedvězí, ne už jako samostatné vsi, byl pan Vilém Štěpanický z Valdštejna. Jiní autoři udávají tuto koupi ne v r. 1524, ale až v r. 1528. Jisté přitom pro Nedvězí bylo, že majitele změnilo celé panství, které zahrnovalo 10 vsí, mezi nimi i Nedvězí i jeho okolí, jako Starou Lomnici, Slanou, Tuhaň, Pohoří, Stružinec, Skuhrov, Rváčov, Košov a Chlum (Desky dvorské, IV. (13)). Valdštejnové tedy získali Nedvězí s celý panstvím podruhé, tentokrát jen za pouhých 2.225 kop grošů čes. O koupi tak velkého majetku můžeme opět jen spekulovat. Možná, že to bylo součástí dělení štěpanického majetku na část štěpanickou a jilemnickou,

Po smrti Viléma Štěpanického z Valdštejnů v r. 1557 přešlo Nedvězí do majetku snad na jeho syna Václava .Václav v letech 1566 – 1567 se majetkově vzmáhal, protože přestavěl starou tvrz na zámek. Obraz zámku je namalován v lomnickém kancionálu. Zajímavý z té doby je i obraz budovy zámku po požáru, který postihl Lomnici i její zámek. Z té doby je i dnes těžko přístupný lomnický urbář z r. 1567.

 Po smrti Václava z Valdštejna na Lomnici spravovala majetky v lomnickém panství i s Nedvězím jeho manželka –vdova Alžběta Žerotínská z Martinic.

Z této doby se dochovala Gruntovní kniha panství Lomnického z r. 1583 (44). Údaje z ní jsou sepsány panem Novotným z Nedvězí, podle záznamů v Archivu českém, III. díl, str 507, článek 299 z r. 1884. Je zde uveden soupis statků, které dědičně drželi sedláci. Obsahovala jen malý výběr údajů pouze o gruntech vsi Nedvězí (identifikaci gruntu (grund) nebo jeho části jménem nabyvatele, ne však číslem gruntu, je zde i jméno kupujícího, jméno prodávajícího, den a rok prodeje, dojednanou částku prodávané věci, výši složené zálohy a způsob i potvrzení a datum splátek.

1570 Grunt Václava Rychtáře koupen od Jiříka Vyžrala za 19 1/2 kopy

1573 Grunt Jakuba Pechka po Janu Pechkovi za 25 kop

1576 GruntVáclava Pechka od Jakuba Pechka za 7 1/2 kopy a doplatek

1577 Grunt Petra Rosola, koupen od Mikuláše Rosola za 20 kop

1583 Grunt Blažka Sychrovského, koupen od otce Petra za 20 kop

1583 Grunt Martina Bielky / Bílka) koupen za 47 12 kopy

1585 Grunt Matěje Klímy, koupen za 18 a půl kopy

1585 Grunt Václava Cucka, který koupen od poručníka sirotků za 30 kop

1586 Grunt Jana Havelky, koupený po zemřelém Vaňkovi Cuckovi za 65 kop

1588 Grunt Václava Rychtáře koupen od Petra Bara za 20 kop

1591 Grunt  Jana Rychtáře po nebožtíkovi Václavu Rychtáři koupen za 40 kop

1595 Grunt Jindřicha Kuby po Jakubovi Pechkovi za závdavek 15 kop

1596 Grunt Václava Pechka koupený po otci Jakubu Pechkovi za 27 1/2 kopy

1599 Grunt Matouše Rychtáře po nebožtíkovi bratrovi Janovi za 40 kop

1602 Grunt Mikuláše Bielky (Bílka) koupen od otce za 50 kop

1605 Grunt Jana Pitruse koupen od otce Petra za 15 kop

1606 Grunt Urbana Pitruse koupen od Jakuba Klímy za 6 12 kopy

1608 Grunt Matouše Makovce koupen od Jana Brzáka za 7 1/2 kopy

1616 Grund Václava Sychrovského, koupen od otce Blažeje za 33 kop

1616 Grunt Jakub Klíma koupen dům po otci zůstalý za 30 kop

1618 Grunt Václava Klímy jako poustka po Václavy Rychtářovi za 13 1/2 kop

1620 Grunt Václava Blažka a poustka koupil od Matouše Rychtáře za 40 kop

1620 Grunt Pavla Karpíška koupen od Jana Piutrusa za 50 kop

1620 Grunt Jakuba Havla ze Skuhrova koupen od Václava Blažka za 40 kop

1620 Grunt Jiříka Kožíška, který kupuje zahradu od Matouše Makovce za 6 1/2 kopy

1626 Grunt Mikuláš Bielka (Bílka) koupena od Václava Pechka za 30 kop

1926 Grunt Martina Ježka koupen od vdovy po Jindřichu Pechkovi za 25 kop

 

Šlo tedy o prodej 59 objektů za 59 roků přibližně v 15 rodinách v období před a během třicetileté války. To řádově souhlasí s údajem v Nedvězí podle Berní ruly, kde je uváděno později v r. 1654-65 celkem 9 sedláků, žádný chalupník a 3 zahradníci.

Po smrti Alžběty Elišky Žerotínské mělo Nedvězí patřit jejím čtyřem dcerám.Dvě dědičky Nedvězí, Majdalena Kateřina Berkova a Eliška Polgoina Švihovská, přenechaly jednoduše své statky někdy kolem r. 1630 do správy Albrechtovi z Valdštejna, českému šlechtici, J.M.Císaře generalissimovi armády v třicetileté válce. Spojení Valdštejnů s Lomnicí i Nedvězím tedy přetrvávalo. Valdštejn však zmíněných dědičkám statky nezaplatil

Na nějakou správu maličkého majetku v Nedvězí však neměl Albrecht z Valdštejna ani čas ani chuť, nakonec ani zdraví, už postihované syfilidou.

Podle církevní statistiky můžeme usuzovat, že ku konci Valdštejnova života bylo Nedvězí stále jen malou vesnicí..

 

XVII. -- XVIII. STOLETÍ

 

Byl to jakýsi oddychový čas po třicetileté válce, i když se i po podepsání vestfálského míru 24. 10. 1648 leckde nadále válčilo. Hospodářská situace, vnitropolitická situace a situace i na válčištích se moc neměnila ani za Josefa I. (1705 – 1711) a za Karla XVI. (1711-1740). Teprve éra Marie Terezie (1740 – 1780) už věstila změny i pro naše vsi v Českém ráji.

Pro Nedvězí to nebylo jen lízání těžkých ran po hospodářských důsledcích předchozích válek. Možná že Nedvězí leželo i v těchto válkách trochu stranou, ale už jsme zapochybovali, že by jeho obyvatelé nebyli tak krutě zabíjeni a majetky nebyly tak rabovány a vykrádány cizími dobrodruhy z Němec, Vlach a Španěl, jako tomu bylo tehdy ve třech čtvrtinách českého království. To ochranné závětří nemohlo být vždy účinné. V této době vyvstává v celé své hrůze pro Nedvězí nová hydra, s kterou se tato ves musela vyrovnat, s důsledky pro zemědělce neblahého hospodářského podnikání feudálního velkostatku. Tehdejší stát byl rozdroben na několik stovek miniaturních statečků a na několik stovek šlechtických dominií. Růst počtu a velikosti panských dvorů prodlužoval robotu na 3 dny v týdnu, utužoval závislost rolníků k půdě a prohloubilo se znevolnění venkovského obyvatelstva, které muselo svého pána prosit o cokoli, co by oslabovalo výnos z jeho statků.

Co je nesporné, to patří do pojmu nastoleného „druhého nevolnictví“ jen s naivními pokusy o zákonnou úpravu různých druhů berní. O jedné z nich píše i Pamětní kniha obce Nedvězí podle statě F.A.Slavíka „ O popisu Čech po třicetileté válce (57). Šlo o 17. a 18. století odváděl obyvatel Nedvězí 73% svého hrubého výnosu státu, vrchnosti platil úrok ve formě pozemkové renty a církvi odváděl desátek. K tomu musel robotovat 150 dní ročně. Člověk přestával být chápán jako příslušník státu, ale šlechtického panství – dominia. Přitom rostla silným tempem inflace, což zavinilo krach malé šlechty nebo ji donutila, aby hospodařila na svém majetku s pomocí vlastní čeledi a s pomocí delší roboty. Z panského dvora se stal předimenzovaný poplužní dvůr, kterému vozy, potahy a nářadí dodávali bezplatně sedláci. Proto bylo nutno vypisovat daně podle přesných čísel. Tak podle čerstvých informací v Nedvězí začínali i Morzinové ( 1654 – 1796).

MORZINOVÉ (1654 – 1796)

V r. 1654 přešlo panství s Nedvězím od Valdštejnů na hraběte Jana Morzina (Morsina). o něm ho zdědil jeho bratr Pavel hrabě z Morzina , který teprve k němu přikoupil mezi jinými statky i Lomnici nad Popelkou i s Nedvězím.

Vrchlabí i s Lomnicí vlastnil ještě syn Jana Rudolf Maxmilián z Morzina , který v r. 1705 založil vrchlabský klášter a ves Rudolfovice. Nevedlo se špatně ani hraběti Karlovi, který založil v r. 1757 ves Morzinov.

Nedodržovaná usnesení berničního a neplacení berní si vynutily další bič na poplatníky. Za panství Morzinů v době po 1654 byl proveden přesný popis Čech a v jednotlivých místech byl pořízen soupis majetku – BERNÍ RULA.

 
V jediném publikovaném řádku z této berní rulu Hradeckého kraje (svazek 12/2)je uvedeno v Nedvězí jen 6 gruntů a 3 zničená stavení (poustky) sedláků, žádné hospodářství chalupníka, 3 poustky zahradníků. Byla to tedy smutná bilance třicetileté války

Připomínám, že sedlák (rusticus) byl v zásadě poddaným, schopným i potažní roboty, jeho usedlost musela mít však 15 – 150 korců půdy. Lán v té době už nebyl měrnou jednotkou půdy. Chalupník (casarius) měl jen malou zemědělskou usedlost s 8 – 12 korci půdy, tedy něco kolem 2,5 hektaru, přibližně někdejší čtvrtlán. Zahradník (hortulanus) byl něco jako domkář jen s malou výměrou půdy do 8 korců. Půllánové hospodářství bylo už na hranici prosperity, čtvrtlánová usedlost nutila už k hledání obživy ještě z jiných zdrojů, zvláště řemesel. Bohužel v této doposud publikované nedvězské části berní ruly nejsou udány všechny obvyklé parametry, jako např. které grunty jsou pusté.

Z této doby nemáme bohužel ani informace, jak nepříznivě ovlivňovala situaci na lomnickém panství sedmiletá válka s Prajzem, která zvyšovala obecnou drahotu. Pak zde údajně znovu řádil mor.

Pro poddané však nastávaly neustále nové a nové potíže, které už byly takového stupně, že docházelo k nepokojům na šlechtických i panovnických statcích.

Tehdy došlo ke vzpouře i v Nedvězí a ve Stružinci. Byl vypálen i zámek v Semilech. Hromadné tažení nevolníků ze severních Čech pustošilo nejen panská sídla a fary, šířilo se ze severu do západních a jižních Čech i na Moravu. Hnutí vyvrcholilo o žních a na mnoha místech bylo krvavě potřeno vojskem. Pro statek v Nedvězí tato vzpoura byla jen zhoršením robotního biče. Výpočet daní zpřesnil podle soupisů půdy a hospodaření na ní TEREZIÁNSKÝ KATASTR. V době jeho zpracovávání byl v r. 1748 bylo stále Nedvězí uváděno v rámci panství lomnickém. Jeho držitelem byl v té době zde v Nedvězí Xaver Josef Adam Morzin.

V zemědělství nedvězském se nezměnilo skoro nic k lepšímu, i ta bonita půdy byla horší- byla udávána číslem 7. Zajímavé je  snad to, že v té době zde bylo stále jen 14 hospodářů a že zde nebydlel žádný přadlák nebo tkadlec, ani mlynář.

Prvním krokem pro nedvězské zemědělce se stal až v r. 1775 nový robotní patent Marie Terezie. který odvozoval množství roboty od berních povinností poddaných a nedovoloval vrchnosti libovolně množství roboty zvyšovat. Obyčejně poddaným to nepomohlo..

Lid poddaný si mohl trochu hlouběji oddechnouti až po 1.listopadu 1781, kdy Josef II. vydal patent o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ulevilo se i lidu v Nedvězí, alespoň v ohledu práva dle vlastní vůle své hledati si obživu jakýmkoli dovoleným způsobem, právo kdekoliv v jiné panství se usazovati, právo vcházeti v manželství, když to byli lidé vrchnosti pouze oznámili, když byli lidé zproštění všech závazků mimo ty, jež lpěly na pozemcích poddanských. Zrušila se i povinnost kupovati od panstva pivo nebo pálenku, mlít ve vrchnostenském mlýně. Roboty jako takové výnos nelikvidoval, ale stanovoval jen maximum roboty na 3 dny v období žní. Neměnily se ani naturální dávky a peněžní platy. Současný patent o dědickém právu umožnil dělení usedlostí, což ulehčovalo obživu více rodinám. To však mělo své ekonomické meze, aby výměrou pod 40 měřic ( 7,62 ha) nevznikala nesoběstačná hospodářství.

Tehdy to přineslo i určité svízele s tím, že nastalo velké stěhování a že stouply ceny pozemků.

Souhrnně lze tedy říci, že se tím zrušilo jen „tělesné poddanství“ a uzákonilo se „poddanství mírné“. To vše platilo až do roku 1848 (11).

I v r. 1790 uvádí také Schaller ( XVI, 97), že Nedvězí patřilo stále k panství Lomnice. To potvrzuje i popis bydžovského kraje z r. 1794. Tato odnož Morzinů však pak odumírá a nápadní statky (dědický podíl a nárok na posloupnost) přešly na mladší odnož.

U tohoto panství se uvádí v r. 1794 Nedwiesy, kde byly i uhelné lomy. Možná, že tato zmínka pochází z dob přípravy prodeje celého panství, který byl uskutečněn Rudolfem z Morzinů v r. 1796. Podrobnosti můžeme získat v lomnické pamětní knize . Jinak rodinný archiv Černínů – Morzinů z doby 1553 – 1993 je uložen ve Státním archivu v Zámrsku.

Čas nedvězský plynul postupně tedy snesitelněji, ale nevíme zda se produktivita práce zde zlepšovala zvětšující se svobodě. Majetníci panství se už tak nestřídali. Na skok sem přišli jen dva obchodníci.

OBCHODNÍCI FALGEOVI (1796 – 1825)

V r. 1796 prodal Rudolf Morzin Lomnici i s Nedvězím. Koupil je pražský měšťan Ignaz Falge starší, velkoobchodník z Trutnova. Pro něho byla správa jeho panství poměrně příznivě ovlivněna obecnou drahotou. Vydělával na zemědělských výnosech. Pšenice se v r. 1804 platila 12 zl. za korec, žito za 10 zl. Za rok poté už stála pšenice i žito 50 zl. Ceny však zvyšovala i nepřízeň počasí, zejména povodně po deštích na den Božího těla.

Falgeho smrt možná věštila „hvězda ocasatá “letící přes Český ráj až ku Praze. Zemřel dne 9.září 1825, panství zdědil jeho syn Ignaz Falge mladší, který je dále prodal.

 

ROHANOVÉ (1834 – 1848)

1.ledna 1834 se zde ujali majetku Rohanové Jako první z nich byl zde Karel Alain Gabriel kníže z Rohanů, vévoda Montbazonský a Bouillonský (1764 – 1836), zakladatel sychrovské linie. Kromě Lomnice nad Popelkou vlastnil i Sychrov, Svijany, Semily, Starý Dub a později i Český Dub.

Pro svůj nástup ani pro Nedvězí si právě nevybral dobrou dobu. Majetek sice dostal poměrně lacino, ale doba byla nečekaně zlá. V tom roce 1834 pobrala padesátiletá voda mnoho dříví z lánů, ale i z hamrů. Při ní se prý více lidí na Semilsku utopilo. Byla pak velká drahota a, jak vzpomíná kronikář Dlask, nastal zlý čas i pro „pívání piva“. Počasí si nedalo říci ani v dalších létech. 1836 zlá bouře zkazila slávu s korunovací císaře Ferdinanda, 1837 dokonce nastalo třesení země. 1838 pomrzl snad i nedvězským sedlákům  len, zvláště ten z nového semene. 1839 pomrzlo mnoho lidí a tak to šlo i dále.

Po jeho smrti v r. 1836 v Paříži převzala majetky jeho dcera Berta (1782 – 1841). Ta však měla také potíže, trochu však jiné, spíše s neplodností než s počasím. Napřed si vzala vlastního strýce, ale jejich manželství zůstalo neplodné. Celý její majetek, tedy i nedvězské panství, spravoval její synovec Kamil Josef Idesbald Rohan. I jeho manželství zůstalo bezdětné, a tak se stal sychrovským pánem jeho synovec JUDr Alain Rohan.

V r. 1848, tedy v době, patřilo k velkostatku Lomnice pod majitelem Kamilem Robertem Rochefortem nejen městečko Lomnice, ale i 21 vsí . Nedvězí na panství Lomnice mělo tehdy 33 domů a 243 obyvatel. Dodejme, že to bylo v době zrušení patrimoniálního systému, tj. dědění panství nebo majetku po otci. To již zámek byl jen sídlem vrchnostenských úřadů. Z doby jejich vlády už se množí údaje o Nedvězí. Máme z té doby dokonce i mapu Čech i katastrální mapy

. V té době nebylo ještě zcela jasno o dalších osudech Nedvězí. Čeští šlechtici a měšťanští velkostatkáři se snažili zachránit co se dá, v petici císaři navrhovali přeměnit robotu v kapitál, který by poddaní spláceli ročními splátkami. Naštěstí odpírání roboty a jiných feudálních povinností bylo tak málo důrazné, že 7. 9. 1848 ústavodárný říšský sněm ve Vídni odhlasoval dne 7. 9. 1848 zrušení poddanství a feudálních povinností za náhradu většinou 174 proti 144 hlasům. Císař Josef II. tento zákon podepsal k plné spokojenosti šlechtických velkostatkářů. ( Viz Kolektiv: Čs. dějiny v datech).

V r. 1848 tedy skončila feudální část historie Nedvězí, i když ještě nějaký čas zajišťovala i tehdejší oktrojovaná ústava z r. 1861 Rohanům ve vlastnictví Nedvězí mnohá privilegia. Rohanové vlastnili údajně pozemky v Nedvězí až do pozemkové reformy za první československé republiky v r. 1921...                            

ZÁPISY OBECNÍCH RADNÍCH

Protože z nedvězské kroniky máme jen torzo starých dob nedvězských, bylo nutno hledat zejména novodobější historické prameny. Ty jsou uloženy především v Státním okresním archivu v Semilech. Je jich několik. Z nich vyjímám některá zajímavá usnesení a rozhodnutí. Mezi tyto prameny historie Nedvězí patří zejména:

Zápisy ze schůzí obecního zastupitelstva v Nedvězí 

V obci se pod vedením starosty Jaroslava Maška věnovalo obecní zastupitelstvo všestrannému rozvoji obce, z nejdůležitějších akcí slouží za povšimnutí následující události z let ::

1931 -zahájení rozvodu elektrické energie,

1932 -regulace Slánského potoka, zavedení pravidelné autobusové dopravy přes Nedvězí na lince soukromého autodopravce Viktora Dvořáka z Lomnice nad Popelkou do Semil, zřízení pěšiny ze Sutic k železniční zastávce, zahájení sbírky na podporu nezaměstnaných.

1933 -stavba mostku přes Slánský potok,

1934 -rozšíření veřejného osvětlení v obci, zakoupení motorové hasičské stříkačky v ceně 30.000 Kč,

1935 ze soupisu dávek placených obci je zřejmé, že v Nedvězí jsou dvě hostinské místnosti, kovářství, sodovkárna, tkalcovna a mlýn p. Frymla,

1936 -zemskou obranu obyvatelstva převzal v Nedvězí Sbor dobrovolných hasičů. Sbírka na její vybavení vynesla jen 435 Kč.Organizován byl samaritský kurs a zakoupena lékárnička. Přípravu na válku si tedy Nedvězí představovalo jako Hurvínek.

1937 -pokračují nouzové práce organizované pro nezaměstnané. Obec přispívá Semilům jen částkou 100 Kč na zřízení „Automobilové stanice pro Čsl. Červený kříž“.

1939 -přepravu nemocných z nemocnice a do nemocnice platí obec. Nepovoleno bylo zavedení nedělního prodeje v obchodech. Odmítnuto provedení artézských vrtů pro vodovod semilský. Dne 30.9. téhož roku byly „ s ohledem na změněné poměry pořízeny nové orientační tabule s vyznačením obce a okresu, a to s německým a českým nápisem na domě čp. 61“.

Za Protektorátu Čech a Moravy

1940 -veřejní funkcionáři obce musí skládat slib věrnosti Říši, obec kupuje první psací stroj, zápisy ze schůzí musí ověřovat dva členové obecního výboru.

1941 -Otevření další autobusové linky přes Nedvězí z Jičína do Semil. V obci zahájila činnost Ochrana matek a dětí v místní kampeličce. V obci bylo odsouhlaseno stanovení kontingentů dodávek, sbírky železa a litiny, zřízení požárních hlídek. Nedvězí postihla velká průtrž mračen, která poničila cesty i domy. Postiženým věnovala obec 2.000 K. Opravy komunikací trvaly několik let. Ještě v r. 1946 se na tom pracovalo s pomocí pracovní povinnosti.

Obecní rada odmítla se účastnit na výstavbě skupinového vodovodu, jak navrhovalo město Semily pro Nedvězí, Bořkov a Košťálov

1942 -Neuspěly další snahy o vytvoření obecního vodovodu.

1943 bylo usneseno vydržování stálého dezinfektora pro Semilsko.

1944 poslední schůze konána 1.3. 1944 a zůstala bez zápisu.

Po II. světové válce

1945 -Dne 9. 5. byl pověřen ustavením MNV, není uvedeno kým, Ludvík Láska . Jeho členy se stal Jaroslav Mašek, tesař z čp. 16, František Kordík, tkalcovský mistr z čp. 11, Josef Novák, rolník z čp. 24, Ludvík Kolář ze Sutice čp.3, Josef Krejčí, strojmistr z čp. 63, František Mikule, kočí z čp. 60, František Řezníček, úředník z čp. 64.

První schůze MNV se konala 2.7.1945 a do funkce pověřence pro vytvoření Místního NV.však ustanovila Jaroslava Maška Agenda MNV v Nedvězí v ničem nevybočovala z práce jiných obcí.

Při jednání MNV dne 8.8.1945 byl vyhotoven seznam 27 nedvězských občanů, kteří se účastnili „odboje ve dnech 2. V. – 10. V. a kteří žádají pamětní peníz“, na který současně složili 50 K. Jako důvod bylo u všech uvedeno, že se „činně účastnili odboje“. Z příkazu semilského MNV mělo být uděleno velitelstvím partyzánského oddílu pochvalné uznání vojínu Karlovi Bendlovi (* 5. 8. 1910) z Nedvězí čp. 56, který padl dne 3.5.,1940 a kterému předtím bylo uděleno vyznamenání Válečným křížem in memoriam.

Byla zřízena nová místnost pro obecní úřad v domě p. Františka Bělonohého v čp. 37, byl založen fond na výstavbu městského vodovodu, na nějž zorganizovaná sbírka vynesla 55.000 Kč. To pochopitelně nestačilo a jednání se vleklo ještě delší dobu. Národní správa byla uvalena na majetek Německého občana Gerharda Honemayera.

V čp. 53 byla zřízena nová živnost hostinská a výčepnická Ant. Nováka a hned následující rok i hostinec Jindřicha Pleštila.

1946 došlo k reorganizaci MNV už na stranické základně a do MNV byli zvoleni zástupci KSČ, Národních socialistů a lidovců. Významnou agendu obecní rady se vyžádalo sepisování osvědčení o národní a státní spolehlivosti a hlášení válečných škod. Škody ( zabavení zvonů a odebrání katastrálních map) byly stanoveny na 9000 Kč. V tom roce postihly Nedvězí další velké záplavy, které poškodily komunikace a vyžádaly si jejich opravy. Posílena byla autobusová doprava mezi Semily a Lomnicí n. Popelkou. Ten rok byly poprvé organizovány uhelné brigády.

1947 se rozběhla činnost mnoha komisí, větší agendu vyžadovala komunikace s Internačním střediskem Němců v Liberci, protože se vyřizovala hlášení o odsunu Němců podle dotazů předsednictva vlády. Obec žádá o uvolnění vázaných vkladů pro činnost obecní samosprávy. Na urgenci Svazu přítel SSSR obecní rada odpovídá, že v obci nejsou podmínky pro zabezpečení důvěrníka této organizace. Současně bylo odesláno negativní hlášení k přihlášce do soutěže o výstavbu republiky.

1948, hned ve středu dne 3.března se už se rozběhla činnost Akčního výboru, do něhož byli jmenováni za KSČ Vladimír Šimek, Josef Vít a Alois Jirounek, za Čs. socialisty Josef Krejčí a Břetislav Hradecký, za lidovce Miloslav Pešta a za JSČZ František Hejduk a Josef Vojtíšek.

Teprve za půl roku (dne 16. 7.) došlo k reorganizaci lidové správy.

Jinak byl plněny plánované práce spojené se sběrem odpadních surovin, se soutěží o dodávkách potravin, další jednání o požadavcích chovatelů plemenných obecních býků a kozlů a ustavení sboru místních důvěrníků pro péči o zemědělské dělnictvo. Ústředním bodem práce lidosprávy byla činnost mimořádné vyživovací komise, sestavování seznamu soudců z lidu, organizace statistické služby, sbírka sociální pomoci a zejména příprava voleb, které se konaly 17. listopadu 1948 v restauraci Josefa Řezníčka.

Kladně bylo schváleno doporučení OV KSČ o jmenování Klementa Gottwalda čestným občanem Nedvězí a nákup jeho obrazů. Je dobře, že z  této schůze byl vyhotoven zápis. Byl to totiž poslední zápis o jednání Národního Výboru. Nebýt jeho už by nikdo nevěděl, že dodnes patří Gottwald do Nedvězí. Mnohé záznamy jsou pak už na útržkovitých vložených papírech. Proto třeba víme, že 1949 byl rokem sbírky na kulturní fond Ivana Olbrachta, daru lidové správy k IX. sjezdu KSČ a rozhodnutí o opravě schodů obecní márnice. Poslední zápis z 20. ledna 1950 jen konstatuje, že „další jednání obecního zastupitelstva už nebyla“.

1951 a další léta jsou zajímavá i tím, že se na jednání obecní rady resp. rady MNV vždy účastnil předseda místní organizace KSČ Jaroslav Franc. Ze záznamů vyplývá, jak se přednostně přidělovaly úderníkům byty, z kterých se naopak dosavadní nájemníci vystěhovávali.

Rada prohlásila za vyhovující pitnou vodu z náhradní studny a jímky ve zrušené štole Otto, přestože rozborem ve Státním zdravotním ústavu v Praze byla tato voda hodnocena jako nevyhovující.

V r. 1951 byl konečně zahájen výkop pro vodovod v Nedvězí, který zabezpečovali na návrh důlního dozorce VÚD dělníci této firmy. Studna pro vodovod byla zřízena na pozemku Václava Bečky.

Mnohé, většinou dost nevýznamné informace o Nedvězí, je možno najít v nesystematických záznamech nazývaných „Zápisy z obecní rady Nedvězí 1936 – 1948, resp. do nich vložených listů z válečných i poválečných let.až do r. 1951.

 


Na precizní projekt zateplení podkroví a východního střešního okna L.P. 2013 stejně zhola nemožné bylo jako pro Žida vzíti si kvitanci na Fifth Avenue v kvelbu s diamanty.

O rok později dojde snad i na dřevník a truhlářskou dílnu.

8.10.2014 Ahoj Dalibore, z pohledu penzisty rentiéra, co se právě vrátil z Egyptské riviéry, musí být život nalakován na růžovo, to lze pochopit a přízemní starosti lidských červů jsou malicherné. Konečně začal takový slejvák, že venku nejde dělat a mohu Ti napsat. Do pátku musí být pod střechou přístřešek na topné dřevo 5x 9,6m. Nebo v zimě zmrzneme. Přijede kvůlivá tomu celá skvadra z Prahy aby řezali, štípali a rovnali špalky. Nestihneme-li kvůlivá počasí pobít střechu prkny a položit Alukryt na parotěsnou fólii, ten co zbyl ze střechy, budou ještě muset nejdřív v sobotu ohoblovat prkna a thorxy přišroubovat na kostru, potom provizorně pokrýt plachtou. Spoléhám hlavně na Soničku, ta se osvědčila jako tahoun nejlépe. Právě připravuji sadu světlometů pod pozednici, aby se dalo makat i v noci. Dříve bylo nutno vstávat na svítání tak v půl sedmou a to jsem si myslel, že to je velký výkon. Čtrnáct dní už vůbec nestíhám a budíček je o hodinu dříve. Včera jsme museli půl dne porážet na fotbalovém hřišti šest bříz, padaly vedle cvičenců na jedné straně a čekárny plné lidí na straně druhé. Celou cestu z Liberce jsem byl v balíku. Bylo na ztracené bednění, spojovací a další stavební materiál. TJ Liberec platí královsky. Pak jsme ještě s lesáky večer v čelovkách pověsili pozednici na chemické kotvy nad úroveň starých kolen. Západní kamenná zeď o tloušťce 80cm, nejprve změřena pro tyto chemické kotvy. Ty se budou bourat až pod novou střechou, protože jsou plné traktorů, sekaček a jiných nesmyslů. Do deseti jsme ještě stihli vyměřit umístění nových patek, protože lasery nejlépe navigují. Dnes bylo v plánu obrátit tok zadního nejdelšího okapu, aby nesváděl vodu k nové kůlně a postavit kozu s druhou pozednicí na připravené pozinkované patky, ale od rána leje jako z konve. Zámkovou dlažbu mám slíbenu od Boga, ruší provozovnu v Železném Brodu. Dřevo dodali lesníci. Pohrával jsem si s myšlenkou dubové dlažby z kostek 10cm vysokých na místo té zámkové, alespoň pod nohy u protahovačky a ponku, kvůlivá chladu od nohou, neb kůlna má sloužit i jako truhlárna s otvory v bočních stěnách na protahování delších kusů. Nad hlavou udělám kostru z trámů pro připravená prkna a hranoly všech druhů dřev, co se už suší kolem chalupy a na půdě. Pak tam bude ještě druhá pásová pila, co tu mám v úschově. Ani se to tam vše nevejde a bude asi nutno vyjíždět s traktorem. Dřevo na otop bude pokrývat v několika patrech a dvou vrstvách za sebou celou štítovou stěnu pod novo pozednicí. Lesáky a jednoho sedláka učím Excel pro nabídky altánů, střech a v budoucnu i včelínů, dělají docela pokroky. Kytka učí angličtinu. Kolem chalupy jsou kubíky trámů, prken, všude hobliny a vůbec dost bordel. Nedaleko vyhořel velký statek a vypadá to, že tu zakázku dostaneme. Kytka mě už ale nechce pouštět na střechy. Jirka

22. 10. 2014
     Ahoj Dalibre, před nedávnem jsem byl u Dana Navrátila (Tvého spolucestovatel z Maroka a Annapurny) na zubech a básnil něco o malém jezeře kousek od Prášil a zaboha nechtěl prozradit kde je.
     Tady včera dokončeny konečně okapy na kůlně, jeden 16 ti metrový na západní stěně chalupy otočen tak, aby tekl na druhou stranu, na jih. Za pět minut dvanáct. Od té doby leje. Kopu ještě základy pro ztracené bednění ochranné zdi oproti severnímu svahu, ale už pod střechou. Písek na betonáž přivezli předevčírem. Na armování postačí trubky ze staré studny. Oplechování komínu Květíno kachlových kamen ve sklářské dílně na zimu řádně utěsněno silikonem. Včerejší orkán byl asi jen na Šumavě. Neodnesl Vám střechu?
     Dnes je na pořadu dne krouhání a šlapání zelí. Ve větším kamenáči je už 11 kg bílého s kyselými pláňaty a kmínem na desátém schodu do sklepa. V menším bude červené, ve stejném složení. Opět nestíháme. Kamna nevymetena. Bazén nezazimován. Teplovzdušné panely nenainstalovány. Včelín nestojí. Ale všude kolem chalupy schnou metry fošen dubu, jasanu, třešně, vejmutovky a smrku a ještě hafo smrkových trámů na včelín. Zítra musíme zajet pro 3 pytle brambor, vedle fůry pískovce, plat za odhad starožitností.
     U Boga jsem včera kácel olši o průměru 55cm u paty. Padla nachlup těsně mezi nový ovčín a garáž plnou solárů. Jen s pomocí dvou klínů, bez jištění lanem. A ještě jsme betonovali do noci bazén s přepadem. 40 kW výměník ze solárů. Příští týden chce ještě stihnout trámovou konstrukci a zastřešení, stejné jako mám u kůlny.
     Pro dnešek vše, Kytka mě volá na šlapání červeného zelí na kurděje dobrého.
     Jirka

     22. 10. 2014
     Ahoj Jirko, nevim co se v tobe pohnulo ze si si vzpomel na starého kamaráda a taky si se ozval. Uz jsem to videl cerne. No dobra. Tedy k tvému mailu. Obecne jsou vschny poznamenany velkym spechem a tvoji prepracovanosti. Nastesti doufam ze je to vse velka nadsázka. K tomu poslednímu, v nem me zaujalo delka zlabu, to je doufam celkem i s tou pravoúhlou zatáčkou. Doporucuji destovou vodu svest do podzemniho zasobniku alespoň 12 m3. Podzemni musí byt aby se voda nekazila. Je to velmi dulezita stavba. Lidi na vykop pro umisteni zasobniku mas kolem sebe dost. Tak je třeba toho vyuzit. Na armovani nesetri. Instalaterske roury jsu naprosto nevhodne, nemaji v betonu prakticky zadny vyznam. To myslim vazne. Radne armovani roxory nejsou tak drahe a k necemu v tom armovani jsou. Ten strom to je dobry, potreboval bych te v Ricanech, tam potrebuju pokácet cca 4 az 6 stromu vysokych cca 30 m. Ohrozuji dům. Prumer také cca 40 cm. To zeli to je doufam legrace. Obecne, ta kulna to je hodne dobry. Konecne něco poradneho. Doufam ze si to neodfusoval. Zacni konecne premejslet o te terase, nez ti spadne. Také dej bacha při stavbe te operne zdi na odvodneni. Jinak zadne armovani nepomuze. U paty derovanou rouru a cca 30 cm pod terenem prostupy. Muzou byt v ruznych vyskach, podle zamrzne hloubky v miste. Vsude kde chces aby to trochu drželo, tak to zaloz alespoň v 80 cm. Do hloubky. V tom ztracenem bedneni jsou prohlubne pro horizontální armovani. Tak dejte bacha at se nestrhate, avšak pohyb rozhodne neskodi a nuda neleci. U nas nic nového. Mamca pomalu dostava do normalu. V so a ne jsme byly na Sumave a provadeli pripravu na zimu. Poslední sekani, demontaz ohradniku pro kravy, priprava dreva, uklid ruznych kramu kolem baraku do garaze atd. Ještě nemame rozhodne vse hotove. Jana si vykloubila kotnik na závodech, tak jsme museli zmenit program. Ted vodíme vnoučata do skoly atd. Jana chodi o berlich. Docela zajimave je ze vnoučata, zejména Klarka mají stále usmev na rtech a to hodne uklidnuje. Ostatní vis asi od Saidaku a Soni. Tak není nutne psat vse. Docela se tesim na zimu a lyzovani s vnoucatama. To je asi zatím vse. Mejte se krasne a pozdravuj Kvetu a Terku. Tomase jsem občas videl. Tentokrat si napsal na Mamci adresu, tak z jejího NB odepisuji. Ahoj Dalibor

     chalupa č.11 na http://beta.mapy.cz/

Ohlasy:

Nahodou jsem objevil Vase stranky. Googloval jsem Nedvezi, odkud pochazi cast meho rodu (Maskove) a narazil na Vas popis obce. Velmi zajimave, plne informaci, hezky zpracovane! Ze sveho genealogickeho vyzkumu mam pomerne dobre zpracovano dosidleni Nedvezi po tricetilete valce (Maskove tam podle vseho byli vrchnosti presunuti z Kalne, protoze Nedvezi bylo v te dobe puste). V priloze prikladam rozrod Masku (moje babicka Ludmila Maskova nar. 1915 v Bele je az uplne dole). Zajimalo by mne, jestli v Nedvezi a okoli jeste dnes nejaci Maskovy zustali. Jinak ja mam dnes chalupu v Kruhu u Jilemnice. Matka pochazi z Kruhu u Jilemnice. Jeji matka (moje babicka) je rozena Maskova z Bele, a jeji rod pochazi z Nedvezi. Pokud jde o cestovani, jiste bychom si meli o cem povidat (viz moje heslo na Wikipedii)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Brezina

Ivan Brezina
redaktor/staff writer
MAXIM
Hachette Filipacchi 2000 s.r.o.
Na Zátorce 1, 16000 Praha 6
www.maxim.cz
E brezina@maxim.cz

T +420 233 023 814

Petr Brázda
19. prosince 2015 1:12 Dobrý den, děkuji za Vaši práci o Nedvězí. Nemáte prosím nějaké podrobnější informace o Pohoří, které k němu kdysi patřilo? Počty domů a lidí, případně fotografie?? O této vesničce moc dochovaných informací není nebo je nemohu najít... Děkuji, Petr Brázda, Pohoří 15

24. 11. 2018 v 8:48, Karel Havlíček : S poděkováním za včerejší vlídné přijetí zdravím do údolí Nedvězského potoka. -- Karel Havlíček

Dobrý den, já naopak děkuji za Vaši i když příliš krátkou návštěvu. Rád bych Vás vyzpovídal na téma historie našeho údolí. Přikládám otcovu knihu o naší chalupě a okolí. Najdete li si čas, zkuste mi prosím udělat korekturu. Moc žijících pamětníků tu už není. Rádi Vás kdykoli uvítáme a uvaříme Vám poctivou kávu. S úctou Jiří Paichl s rodinou
toho času truhlář

Teploty v roce 2016, čidlo pod prkny zateplení West

Teploty v roce 2016, čidlo ve včelíně

Teploty v roce 2016, čidlo v kuchyni

Vlhko v roce 2016, čidlo v kuchyni

Air v roce 2016, čidlo v kuchyni


Něco málo o historii naší chalupy

Psáno v Nedvajzu na zápraží, později i do deníků z cest vtuleno.