Paichl,P.: Soukromá lůžková léčebná zařízení v Plzni
.Přednáška na Spolku lékařů české lékař.společnosti J.Evang.Purkyně v Plzni, Společnosti pro dějiny věda techniky, Plzeň, středa 5.2.2003,18.00 h, v Šafránkově ústavu LF
Medicína v Plzni v dřívějších staletích neměla tak velké potíže s lůžkovou péčí oproti ambulantní. péči, protože se převážně stonalo doma.. Plzeňská městská společnost se sice pokoušela opakovaně řešit ekonomický problém zdravotnických a sociálních lůžek pro staré a dlouhodobě nemocné. Přesto až do 18. století se několikrát vracela k různým formám vícezdrojovém financování lůžek z prostředků obce, státu, armády, náboženských institucí, spolků a jiných sponzorů, které pomáhaly spíše jen simulovat tuto péči pod nejrůznějšími jmény třeba domů života , ústavů špitálů, specializovaných hojitedlnic, nosocomií, organotrophií, brephotrophií, infirmaríí, lazaretů, chudinských hierocomií, xenodochií, leproseriíí, lazaretů, chorobinců, lázeňských ústavů. a.jiných, často spíše jen charitativních zařízení.
Žádná z předchozích generací tento problém na dlouho nevyřešila , většinou jen lůžková zařízení jen přejmenovávala, jak je např. v r..1623 nazýval.Johann Baptist Savonatius , později Josef II., nebo Ústavodárné Národni shromáždění republiky Československé v r. 1947. Nyní se tento problém opět rozhořívá s mizením dělení naší země na okresy a přechodem práva a zřizování nemocnic na kraje.Opět se spíše řeší názvosloví lůžek akutních a ošetřovatelských a rozpory zůstávají v otázkách financování a zadlužování nemocnic.
Když jsem dopisoval Historii plzeňské mediciny, zarazilo mne, jak výjimečně se na zřizování zdravotnických lůžek podíleli sami léčitelé nebo lékaři před vznikem nynějšího Privamedu..Jsou sice vzpomínána jen jakási lůžka v pronajatých lázních nebo spíše v soukromých domech lazebníků a pozdějších barbířů v Plzni od konce XVI.. až XVII. století Ta sloužila ke krátkodobému léčení poraněných, i když není jisté, zda lůžka neřešila i jiný účel , např. léčbu pohlavních nemocí nebo třeba provoz tamtéž fungujícího vykřičeného domu.v severní a západní frontě náměstí.
Je to např.zaznamenáno v domě čp.109 u lazebníka z Vlach Mariana Botuleho Možná, že toto platilo i o domě čp. 289 hned vedle císařského domu, který byl uváděn jako dům se špatnou pověstí mravní. Tam provozovali svou praxi i barbíři Bayer Hons Michl (1643 – 1637) a Martin Laybringer (1635 – 1651). Takových bylo jistě více i v ulicích dnes jmenovaných jako Riegrova, Saská, Solní a jiné.. Taková lůžka nejsou však vzpomínána v domech nejznámějších předchozích i pozdějších plzeňských lékařů., počínaje doktorem Martinem de Plzna, nebo doktora Mistra Hanuše v letech 1433 – 1462 v domě čp. 344 v Dřevěné ulic). Připomínám, že jeho dnešní název dům Gerlachovský mu dal až v r. 1839 Josef Gerlach, někdejší plzeňský učitel hudby a tance
Jako raritu můžeme v Plzni vzpomenout laického léčitele Zelenku , který si v Plzni v r. 1889 v Šumavské ulici č.152 otevřel vlastní í „ špitál“, který měl 30 lůžek. Nechal se titulovat doktorem a svými tajemnými léčebnými zákroky zbavoval potíží hlavně důvěřivé venkovské pacienty, kteří k němu z hlavního nádraží blízko. Velkou pozornost mu věnovaly dokonce Nové Plzeňské Noviny dne 6 12.1893. Týž rok, přes odpor k němu z daleka přijíždějících nemocných, byl tento ústav policejně uzavřen.
Až asi do XIX. století pravděpodobně lékaři v Plzni nepatřili ani mezi podnikatele soukromé výstavby zdravotnických lůžkových zařízení. Sice ve svých darech nebo závětích na zdravotnická lůžka mysleli, ale většinou se tam jejich peníze nebo majetky nedostaly a byly použity jinak, viz např. dar MUDr Josef Tyla (*1848 - +1923) pro slepce nebo dar manželů Kautetzkých v r. 1916 na vybudování porodnice v jejich vile čp. 94 na Lochotíně. Skoro jediným skutečným soukromým budovatelem lůžkových zařízení byl u nás mecenáš- nelékař Augustin Fodermayer (* 1829 - +1906). Jím vybudovaný a vydržovaný chorobinec zprvu se 24 lůžky, postupně však byl jinými institucemi zvětšován do r. 1948 na 140 lůžek.
Dá se říci, že mezi tato soukromá lůžková zařízení V tomto sdělení nemůžeme dobře počítat dotovaná ojedinělá lůžka soukromými lékaři v městské nemocnici, ve vojenských nebo epidemických lazaretech,v sirotčincích a jiných zařízeních pro matky a děti, v lázeňském domě na Lochotíně, v prvních léčebnách v Konstantinových Lázních, v Letinech, v Janově i jinde. . Jejich stavbu většinou jen propagovala a iniciovala konzorcia , v nichž byli akcionáři kromě spolků, závodů a institucí i bohatí plzeňští lékaři.
V Konstantinkách se v tomto smyslu např. angažoval Med.Dr a chir. R.J. Dlouhý, Zde i skončilo s pomocí Škodovky vybudováním léčebny o 61 lůžcích pro nemoci srdeční, revmatické a ženské.Skoro podobně to mnohem později skončili. v Letinech 22.11.1951 vybudováním doléčovací ústavu škodovácké závodní nemocnice. Podobné osudy měly i některé -Dětské zotavovny, z nichž nejznámější vybudoval Podpůrný haléřový spolek dělníků Škodových závodů v Plzni. které se postupně v letech 1925-1927 se přeměnila v Léčebnu, 1948 na Sanatorium pro plicně choré Janov u Mirošova Ústřední národní pojišťovny a od 1951 připadla pod správu KNV v Plzni. Léčebna měla tehdy už 8 objektů s 240 lůžky.
Lékaři sice iniciovali založení Psychiatrická léčebny v Dobřanech, ale přímo se majetkově na ní nepodíleli, když byla zřízena podle usnesení zemského sněmu českého ze dne 15.10.1874. Stavěna byla teprve v letech 1876 - 1883 na ploše 80 ha nákladem 1,8 milionu zlatých. Provizorně byla otevřena r.1880 pro 50 pražských chovanců, Slavnostní otevření bylo dne 5.3.1881. .Základem léčebny byla administrativní budova, kuchyně a dílny. Kolem nich byly pavilony koridorového i vilového typu a Po vzniku ČSR byla léčebna přeměněna na Zemský ústav pro choromyslné, jehož vydržovatelem byla země Česká. Ústav měl právo veřejnosti. Počet lůžek zprvu poklesl pod 1000, po r. 1933 však opět překročil 2000. Počet lékařů stoupal jen pomalu, v r. 1925 zde byl ředitel a 7 primářů, 1 ordinář a 1 sekundář.
Zdá se tedy, že jako první soukromá lůžková oddělení si budovali a vydržovali lékaři až kolem r. 1890. Mezi prvními to byli lékaři Fukala a Jaklin.
Soukromá oční, ušní a nosní klinika
Dr Vincenc Fukala , plzeňský specialista pro choroby čivové, své oddělení v Reslově ulici čp. 201 provozoval v Plzni v letech 1889 -1895. Fukala (*1847 + pravděpodobně 1911) studoval medicínu ve Vídni, odborné stáže absolvoval v Egyptě, v New Yorku a v Chicagu. Přesné jeho osudy nejsou v té době známé.
Ranlékařský léčebný ústav
Větší znalosti má Plzeň o tehdejším soukromém lůžkovém oddělení, které podle některých bylo v Plzni vybudováno v r. 1890, v Plachého ulici č. 16/851/ III.p. zprvu pod názvem Ranlékařský léčebný ústav a od r. 1894 Sanatorium Dr Jakuba Jaklina ve Skrétově ulici č.15. My ho už dnes známe spíše pod názvem Sanatorium Dr Rečka.
Dr Jakub Jaklin (*1857 ve Staňkově , + 1917 v Plzni ), Popromoční praxi vykonával od 1882 do 1888 jako báňský lékař firmy J.D.Starck v Hromnici. Pak další studia na realizoval na klinice Prof. Billrotha ve Vídni a pak v Praze. V Plzni se usídlil snad v Plachého ulici č.16 (čp 851/III.p. ). Od 1.X.1890 si zřídil v Plzni ve Skrétově ulici č.15. Chirurgickou kliniku pro operace a interní onemocnění. (tehdy Privatklinik fuer chirurgische Operationen und innere Krankheiten). Ústavu měl zprvu 8 a později až 18 lůžek Chirurgie už zde byla dělena na aseptickou a septickou, byly zde prováděny i gynekologické, ušní, nosní a hrtanové operace až do Jaklinovy smrti v r. 1917. Pak řídila provoz jeho vdova Markéta Jaklinová jako spolumajitelka ústavu za pomoci různých lékařů. Zde pracoval např. Dr Viktor Stern a po něm od r. 1937 Dr Václav Reček,
Dr Václav Reček (*1895, promoval v Praze v r. 1920. Nově přejmenované Rečkovo sanatorium zabezpečovalo pak nejen gynekologické operace a potraty, Změna byla hlavně v tom, že na léčbě se podíleli i mimoústavní lékaři a v době uzavření vysokých škol i nedostudovaní medici. Sanatorium vedl až do r. 1941, kdy zbrankrotoval. Jiná verze udává, že sanatorium bylo jako soukromé uzavřeno protože Dr Reček byl vzat do vazby pro zločin dle paragrafu 144 trestního zákona a převzala ho městská nemocnice do vnucené správy.
Do konce války ho pak vedl.po lékařské stránce Dr. Jindřich Janota a po hospodářské stránce rada F. Kavan. Po válce v něm byl umístěn i plzeňský rozhlas a na přechodnou krátkou dobu prý zde fungovalo Rečkovo sanatorium, pak však budova připadla KHESu.
Soukromý ústav péče o vadné děti
Mezi soukromá lůžková zařízení patřil v Plzni v Sedláčkově ulici č. 21 zprvu Soukromý ústav péče o vadné dětii , který založil Dr Gustav Fanta. Fanta byl uváděn jako příslušník německé sekce lékařské komory pro království České Byly zde léčeny poruchy vrozené, rachitické, tuberkulózní i poúrazové. Bližší podrobnosti a velikost tohoto lůžkového zařízení se nedochovaly., zejména ne po jeho smrti v r. 1913, kdy ústav jen asi jako internát C.k. invalidní školy převzal Dr Rudolf Nebeský.
Dr Rudolf Nebeský ((*1882, +1932) promoval asi v r. 1907, pak pracoval jako sekundární lékař na chirurgii v Prostějově, 1907 byl operačním elévem na chirurgické. klinice prof. Kukuly v Praze, 1908-1910 byl sekundářem v nemocnici v Pardubicích, 1910 městským lékařem v České Třebové, pak zde i primářem městské nemocnice. Asi od r. 1912 byl asistentem ortopedické kliniky prof. Chlumského na Jagellonské universitě v Krakově, pak hospitoval v Berlíně. Teprve v r. 1913 přechází do Plzně., když výborové schůzi Čs Červeného kříže v Plzni oznámil, že zjistil v Plzni 150 zmrzačelých dětí do 6 let věku. Ještě týž rok byla zahájena akce pro získání vhodné budovy pro zřízení léčebného ústavu. Již v r. 1921 . Okresní péče o mládež převzala původní invalidní školou charakteru poradny v domě na Klatovské tř. v č.115. Zde byl za spoluúčasti OPM, ČsČK, Protituberkulózní ligy i jiných spolků a za přítomnosti prezidenta Masaryka založen s jeho jménem Ústav pro zmrzačelé, rachitické a skrofulózní děti z celých západních Čech. Pro děti z plzeňského okresu zde byl vytvořen internát. Ještě týž rok byla zahájena akce pro získání vhodné budovy pro zřízení léčebného ústavu. Již v r. 1929 do nově vybudovaného domu v Klatovské tř. č. 115 v r. 1929 pod názvem Masarykova léčebného a výchovného ústavu pro zmrzačelé děti s novou lůžkovou složkou. .
Tato nová budova už měla už 31 lůžek pro oddělení léčebné a internát pro 70 chovanců. Lékařem ústavu byl stále Dr.Nebeský, který však bohužel tragicky zahynul při dopravní nehodě v listopadu 1932. Viz obr. 80.
Po něm se stal v r. 1934 primářem tohoto ústavu Dr.Dušan Polívka (*1909 – 1933). jeho ordinace spolupracovala se zařízením v domě firmy Ortos v Nádražní třídě.V r.1936 bylo na Borech přistaveno třetí podlaží a zřízeno v něm speciální oddělení pro léčbu tuberkulózy kloubů a kostí. Byl zde operační sál a rtg vyšetřovna. V ústavě bylo ročně prováděno na 170 operací. Byla zde zřízena i lehárna pro helioterapii. Léčebné úkoly plnil ústav až do zřízení ortopedického oddělení chirurgické kliniky
Ústav pro rozpoznávání, odborné vyšetření a léčbu vnitřních chorob.
Jako další soukromý ústav s lůžkovou částí vybudoval v r. 1932 Dr Josef Košák v Havlíčkově ulici č. 3. Oficielně byl uváděn jako Počet lůžek v něm nebyl tehdy jednotně uváděn.V inzerátech se psalo, že kromě vyšetřovacího komplementu (laboratoř, EKG ) zde byly i pokoje pro nemocné. Pracoval zde jako lékaři i jeho syn Josef a snacha Helena roz. Trdlicová.
Dr Josef Košák (*1869 v Krašovicích, + ?1933 v Plzni. Vystudoval reálné gymnázium v Plzni,, promoval na české lékařské fakultě v Praze v r. 1895. Pak pracoval jako obvodní lékař v Sedlci u Písku, v Blatné a v Bystré u Poličky. Od r. 1900 v Plzni působil jako odborný lékař internista a neurolog. Ke konci svého života si otevřel v Plzni v r. 1932 vlastní lůžkové oddělení v Havlíčkově ul. č. 3 nemocné,Tam pak pracovali jeho syn MUDr Josef Košák a snacha internistka Helena Košáková-Trdlicová. (1932-1948)a. Oficielní název tehdy zněl „Ústav pro rozpoznávání, odborné vyšetření a léčbu vnitřních chorob “. Počet lůžek tohoto oddělení nebyl tehdy uváděn. Dr Josef Košák starší byl veřejně činný v Plzni jako člen městského zastupitelstva, pověřený referátem školství a osvěty, byl předsedou i školské komise, V r. 1919 dal popud ke zřízení Lidové univerzity Husovy v bývalé škole „ Kamerálu“. Viz kartotéční lístek.,©)
. Léčebným ústavem pro chirurgii a porodnictví
Tento soukromý chirurgický ústav, známý jako Sanatorium Dr Jana Mulače s lůžkovou složkou byl založen v r. 1931 v novostavbě ve Dvořákově ulici č.27. V sanatoriu bylo zprvu 22 lůžek, čistý a septický operační sál a porodní slehárna. Tento soukromý ústav prodělal mnoho proměn V r. 1944 byl Dr. Mulač zatčen a sanatorium převzala do správy městská v.v.nemocnice . Po válce až do znárodnění v r. 1948 řídil ústav opět Dr.Mulač
Dr.Jan Mulač, (* 1891, + 1951 ) Promoval v r. 1920. Kvalifikaci získal na chirurgické klinice prof.Kukuly, na porodnické klinice prof. Piťhy , ženské klinice prof. Jerieho a v plzeňské nemocnici..Byl majitelem a vedoucím lékařem Léčebného ústavu pro chirurgii a porodnictví v době 1931-1944, 1945 – do znárodnění v r. 1948 Budova měla 22 lůžek a byla dělena na operační, lůžkový a technický trakt. Zaměření sanatoria udával název léčebného chirurgického a porodnického ústavu. Kromě něho zde stále pracovali 1-2 sekundáři, za druhé světové války i nedostudovaní medici.. Od 1949 do 1951 sloužila budova potřebám Státní fakultní nemocnice jako její pobočka III. Bylo zde druhé oddělení neurologické kliniky, Nervová klinika se přestěhovala do budovy bývalého Mulačova sanatoria, kde měla 38 lůžek. Kliniku vedl na začátku MUDr Jaromír Hrbek (1914 - ? 1971).Na přechodnou dobu zde fungovalo i oddělení ortopedické kliniky a transfúzní stanice. Pak byl ústav přestavován a v dubnu 1952 ho převzal se 67 lůžky KÚNZ a nakonec Závodní nemocnice Škodovky.
Jiné ústavy
Některé lůžkové složky zdravotnických zařízení v Plzni jsou někdy nesprávně uváděny jako soukromá zařízení , ačkoliv byla vytvářena spolky, společnostmi a institucemi v Plzni, Sem patřil např. Kostincův ústav pro hochy duševně úchylné (Domov), Dětský domov , Ústav odboru pro hluchoněmé děti a jiné.
-Kostincův ústav pro hochy duševně úchylné
Byl nazýván též jako Domov. Byl zřízen v r. 1919 Okresní péčí o mládež v Plzni resp. jejím odborem pro péči o slabomyslné děti. Tomu v r.1926 zapůjčilo obecní zastupitelstvo bývalou realitu MUDr J.Tyla na Lochotíně v ulici Na chmelnici č. 6. (Obr. 83). Ústav měl převážně výukové i pečovatelské funkce. Kromě ústavní školy byla zde i učňovská škola při vyšší hospodářské škole, kterou navštěvovalo na 16 schopnějších chovanců.Za druhé světové války byla budova při náletu poškozena.
Od r. 1945 zde byl Dětský domov statutárního města Plzně a od 1951 Kojenecký ústav
-Škola a internát pro hluchoněmé děti-.
Za první republiky se v Plzni ustavil odbor pro hluchoněmé děti při Okresní péči o mládež a ten zakoupil dům v Houškově ulici č. 18, který byl využit nejen jako škola, ale i jako internát. Škola se rozšiřovala a v r. 1926/7 měla už 5 tříd pro 66 dětí. V r. 1927 byl pak z darů zakoupen pozemek při Benešově náměstí, dnešní Purkyňův ústav, na němž byl vybudován nový ústav, který však už vydržoval Odbor příznivců a rodičů hluchoněmých dětí při Okresní péči o mládež. Ústavní péči zde jako člen výboru zajišťoval zde člen výboru.