HISTORIE PLZEŇSKÉ MEDICÍNY
(Historia medicinae Pilsnensis)
1295 – 1948
© Přemysl Paichl, Doc. MUDr. CSc.
Vlastním nákladem , Plzeň 2001
PŘED ZALOŽENÍM MĚSTA
Proč číst o medicíně města ?
PREHISTORIE PLZEŇSKÉ MEDICÍNY
Stopy tisíciletí
Medicína našich Keltů.
Skládaná mozaika medicíny Slovanů.
HRANICE POZNÁNÍ A MEDICÍNA.
Klášterní medicína.
Vyobcování chirurgie
STŘEDOVĚK V MEDICÍNĚ
ZAČÁTKY MEDICÍNY V NOVÉ PLZNI
ZDRAVOTNICKÉ VĚNO KRÁLE VÁCLAVA II.
SOUSEDSKÁ POMOC STARÉ PLZNĚ.
PLZEŇSKÉ ŠPITÁLY A MEDICÍNA.
Sv. Maří Magdaléna
Sv. Václav
Sv. Martin
Sv. Jan Křtitel
LIDOVÁ MEDICÍNA
Lidoví léčitelé.
Věčné byliny ( fytoterapie )
Medicínská etika
Magie, čarování a pověry
MEDICÍNA KATOLICKÉHO KLÉRU
Arcijáhnové plzeňští
Kněžská medicína
Františkáni
Dominikáni
Němečtí rytíři
SVATÍ POMOCNÍCI.
Sv. Apoléna.
Sv. Kosmas a Sv. Damián.
Sv. Roch, Sv. Šebestián a jiní svatí
MEDICÍNA ŽIDŮ
MEDICÍNA XIV. A XV. STOLETÍ
PLZEŇSKÁ MEDICÍNA ZA ČESKÝCH LUCEMBURKŮ
Jan Lucemburský
Karel IV.
Václav IV.
ŠKOLY A UNIVERZITY.
Rady školy Salernské
Pivní léčebné rady
Univerzity a scholastika
Albík z Uničova
NAŠE MEDICÍNA BEZ UNIVERZITY
Medicína za husitských válek
Mistr Křišťan z Prachatic (* ? 1366 – +1439),
Ladislav Pohrobek a Jiří Poděbradský
Mistr Pavel Pražský – Žídek
PRVNÍ LÉKAŘI V MĚSTĚ DO XV. VĚKU
Mistr Hanuš
MEDICÍNA PLZEŇSKÉHO NOVOVĚKU
START MÍSTNÍHO ZDRAVOTNICTVÍ
První městští fyzici
Franta Jan
Další plzeňští městští fyzici
HROMADNÉ MŘENÍ NEUSTÁVÁ
EPIDEMIE
Malomocenství
Mory
Hladomor
ŘEMESLNÁ MEDICÍNA
Koupání a lázně
Lázeň hořejší
Lázeň prostřední
Lázeň dolejší
Lazebníci
BARBÍŘI A OFICÍNA
Barbíř
Léčba bolesti
Pouštění krve a kalendář
Syfilis
Valdštejn
PLZEŇSKÁ MEDICÍNA ZA PRVNÍCH HABSBURKŮ
MONARCHOVÉ A MEDICÍNA
Ferdinand I. Habsburský a jezuiti.
Maxmilián II.
Rudolf II.
RENEZANCE V PLZEŇSKÉ MEDICÍNĚ
Renezance čeho ?
Anatomie a pitvy
Vyšetřování za renezance.
Léčení a Paracelsus
Alchymie
Kladivo na čarodějnice
Astrologie
Plzeňské kalendáře
LIDÉ NEPOŘÁDNÍ
Kati
CHIRURGIE A FELČAŘI .
Třicetiletá válka a felčaři
Leopold I. a „ prostředek “
OSVÍCENSTVÍ ?
RANLÉKAŘI A CHIRURGOVÉ
Nižší chirurg - ranlékař
Vyšší chirurg
Plzeňští chirurgové
REFORMY MEDICÍNY.
Splývání medicíny s chirurgií
Chirurgická grémia
OSVÍCENSTVÍ ?
REFORMY
TEREZIÁNSKÁ MEDICÍNA A ZDRAVOTNICTVÍ
Reforma výuky klinické medicíny
Generální zdravotní řád
Direktivní pravidla pro reformaci zdravotnictví.
Klady, omyly a šarlatáni.
FILANTROPIE ZEDNÁŘŮ
Doktor Říha
ÚSTUP OD ZDRAVOTNICKÝCH REFOREM
Leopold II.
František I.
Ferdinand V.
František Josef I.
VĚČNÁ VOJENSKÁ MEDICÍNA
Vojenští lékaři
VOJENSKÉ LAZARETY
U Dominikánů
V hradbách
VOJENSKÉ NEMOCNICE
Útvarová nemocnice u Dominikánů
Vojenské nemocnice na Borech
Divizní nemocnice na Borech
PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
Budování nových vojenských nemocnic
Svízele s válečnou infekcí
Ukazatelé úmrtnosti
První ministerstvo zdravotnictví.
ŘÍZENÁ PREVENCE
KRAJŠTÍ FYZIKOVÉ
Plzeňské lékařské otazníky.
Helffer Petr Pavel
Geelhausen, Klein, Demel a jiní
KONCEPCE MEDICÍNSKÉ POLICIE
Prevence
Městský fyzikát
Cholera
Střevní onemocnění
Neštovice
Chřipka
PÉČE O HYGIENU.
Tomáš Hegner
SOUDNÍ LÉKAŘSTVÍ A VĚZEŇSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ
Soudní lékařství
Městské vězení na radnici
Nemocnice trestnice na Borech
VEŘEJNÁ SLUŽBA ZDRAVOTNÍ V OBCÍCH
OKRESNÍ LÉKAŘI
Klingner, Hellmuth, Kvasnička
OBVODNÍ LÉKAŘI
Obvodní lékaři plzeňského okresu.
Městští obvodní lékaři
ZÁVODNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE
Železnice
Pivovar
Škodovka
OBEC LÉKAŘSKÁ
SPOLEČENSKÉ POSTAVENÍ LÉKAŘŮ
LÉKAŘI ZA NÁRODNÍHO OBROZENÍ
Vilém Šel
GERMANIZACE LÉKAŘŮ
František Škoda
Maschauer Karel Jan
SOKOLOVÉ
LÉKAŘSKÉ SPOLKY
České lékařské spolky v Plzni
Ústřední jednota českých lékařů
Plzeňské německé lékařské spolky
Lékařská komora
NEMOCENSKÉ POKLADNY A POJIŠŤOVNY
Povinné nemocenské pojištění
Okresní nemocenská pojišťovna v Plzni
Jiné plzeňské nemocenské pojišťovny.
MĚSTSKÉ NEMOCNICE
LAZARET A VNĚJŠÍ ŠPITÁL V TÝNCI
NEMOCNICE V OBECNÍM DVOŘE
NEMOCNICE V OTAKAROVÝCH SADECH
Škoda František
Jahnl David
Tyl Josef
Kreisinger Adolf
INFEKČNÍ ODDĚLENÍ NEMOCNIC
V Otakarových sadech
V Cukrovarské ulici
V Kroftově ulici
NOVÁ NEMOCNICE NA BORECH
Kreisinger Adolf
Charvát Ferdinand
Peták Karel
SOCIÁLNÍ A JINÁ ZDRAVOTNÍ PÉČE
Městský ústřední zaopatřovací ústav
CHOROBINCE
Chorobinec císaře a krále Františka Josefa I.
Šimerka Čeněk
Chorobinec ve Wenzigově ulici
LÁZEŇSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ
Lochotínské léčebné lázně
Konstantinovy Lázně
Lázně Letiny
FYZIKÁLNÍ LÉČBA
PRAKTICI A SPECIALISTÉ
Specializace
INTERNISTÉ A NEUROLOGOVÉ
Škoda Josef
První plzeňští internisté a neurologové. .
FTIZEOLOGOVÉ
Masarykova liga proti tuberkulóze v Plzni
Janov
PSYCHIATŘI
Psychiatrická léčebna v Dobřanech
DERMATOVENEROLOGOVÉ
PRVNÍ RENTGEN V PLZNI
CHIRURGIČTÍ SPECIALISTÉ
Sanatorium Dr. Mulače
Ranlékařský léčebný ústav Dr.Jaklina
Chirurgové městské a fakultní nemocnice
Odborní lékař chorob čivových .
ORL lékařství
Orthopedie
Masarykův léčebný a výchovný ústav pro zmrzačelé děti
PORODNICTVÍ A ŽENSKÉ LÉKAŘSTVÍ
Porodní báby
Porodnice
Ženské a porodní oddělení městské v.v. nemocnice v Plzni.
Ženské lékařství
Ženy lékařky
Nová Ludvika
PEDIATRIE
Masarykův léčebný a výchovný ústav pro zmrzačelé děti
Kostincův ústav pro hochy duševně úchylné (Domov)
Kojenecké ústavy
AMBULANTNÍ PÉČE
PÉČE O SIROTY A DĚTI OPUŠTĚNÉ.
Sirotčince a nalezince
PÉČE O DĚTI A MLÁDEŽ
Spolky a komise
Okresní péče o mládež (OPM)
STOMATOLOGICKÁ PÉČE
První plzeňští zubaři
Augustin Zdařil
Zubní technici
Holiči-zubaři
Spolek Čs. zubních lékařů, odbočka Plzeň
ORGANIZACE PRVNÍ POMOCI
Doprava nemocných
ČERVENÝ KŘÍŽ
Poválečný ČsČK
OŠETŘOVATELSTVÍ
OŠETŘOVATELSKÉ ŘÁDY
Bratrstva řádových sester
Školené řádové ošetřovatelky
LAIČTÍ OŠETŘOVATELÉ A PEČOVATELÉ
Neškolení ošetřovatelé
Zdravotnické školy
APATÉKY
Apatékáři
Obecní lékárna U zlaté koule
Obecní lékárna v čp 108
Obecní lékárna U chrámu sv. Bartoloměje
Lékárna U bílého jednorožce
U červeného srdce
U černého orla
Plzeňské lékárny
Kaska František
VZPOMÍNKY NA MEDICÍNSKÝ KNIHTISK
Plzeňské medicínské inkunabule
Plzeňské medicínské starotisky
Medicínské tisky vydané jinde
Dizertace plzeňských lékařů
ZDĚDĚNÁ RAKOUSKÁ MEDICÍNA
ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA
POJETÍ ZDRAVOTNICTVÍ ČSR
ODBORNÉ PORADNY
Našim dětem
Ústav pro hluchoněmé děti
MNICHOV A II. SVĚTOVÁ VÁLKA
Mnichov
Protektorát a holocaust
Řízení zdravotnictví.
ONP v Plzni
Městská nemocnice
Chorobopisy a vyšetřování.
Alternativní léčitelé
PLZEŇŠTÍ SUDENTI MEDICÍNY
Další marné volání
ZROD LÉKAŘSKÉ FAKULTY
S fakultou se mění i plzeňská nemocnice
Společnost pro vědu, umění a práci v Plzni
S totalitou se mění celé zdravotnictví
VYHLÍDKY NA BUDOUCNOST
Slavín plzeňské medicíny
Quo vadis ?
LITERATURA
REJSTŘÍK
Město netvoří zdi ale lidé
Benjamin
Historie medicíny nezačíná až dějinami léčení jednoho člověka moudrého – Homo sapiens. Je mnoho dokladů o tom že medicína zahrnuje nejen samoléčení i vzájemného léčení předchůdců lidí – hominidů, ale i vývojově nejvyspělejších savců. Jde tedy o historii o miliony let delší než je lidská společnost. Dnes se za zatím nejstarší nalezené kosterní zbytky člověka považují relikty ze Sterkofonteinových jeskyní v dnešní Jihoafrické republice z doby 3,5 milionu let před naším letopočtem. I když se dá předpokládat, že se najdou kosterní zbytku člověka ještě staršího, stejně to nedovolí studovat hlavní stránky vývoje medicíny jen podle unikátních nálezů jednotlivců .
Teprve až podle zhruba posledních 5 - 6000 let užívání písma je možné skládat mozaiku vývoje mediciny. Tyto pozdější dějiny lidstva měst bývají obvykle ilustrátorem života větších skupin lidí , které reprezentují nejrůznější charakteristiky jejich života , hlavně po stránce právní, politické, ekonomické, obchodní, výrobní, náboženské, etnické, jazykové a sociální. Málokdy se do této mozaiky dějin takové populace města vloudí i drobty informací o vývoji jejich zdravotnictví nebo mnoha jiných stránek komplexu medicíny. Hlavní potíž je v tom, ze nemocní o svém stonání odjakživa psali jen málo jen málo. O sobě a o poměrech ve zdravotnictví psali po staletí málo i léčitelé, ani když se z nich stali lékaři. To satiricky dosvědčovalo úsloví z doby císaře Rudolfa II. , vzniklé možná v Plzni , že lékaři „spíše popíjeli než aby psali - bibebatur potius quam scribebatur “
Za této situace se hodí studovat vývoj léčitelství a lékařství na pozadí dostatečně dlouho existujícího města.města. Po delším rozvažování jsem si zvolil své město Plzeň, protože odráželo medicínu jednotlivců i v nejrůznějších staletích jak v jejich naivní víře ve skoro samovolné uzdravení nebo že jim od jejich zdravotním trápení pomůže sama příroda nebo lidová magie nebo různý bůh. Město prošlo opakovaně všemi základními světonázorovými změnami . Proto jsem věřil, že na této historii medicíny dřívější odhadovat její budoucnost. Už v pátém století př. n.l. vybízel Konfucius město slovy: „ Pověz mi, jaká byla tvoje minulost a já ti povím, jaká bude tvoje budoucnost . Veřejné zdravotnictví a lékařská věda v této dlouhé historii měst až do 19. století hrály dost roli a opíraly se spíše o překonané filozofické základy starořeckého spoléhání se na síly přírody nebo po stejně dlouho dobu slibovanou pomoc z nebe jednobožského náboženství. V obou případech plzeňská medicína až do předminulého století nebyla vědou, ale jen jakousi univerzální vírou, jen trochu se od sebe odlišujícího léčitelství plzeňských lidí řazených podle jejich letor cholerických ( pěnohorkých), sanguinických (krevních), melancholických (kalostudených) a flegmatických (vodokrevních). Taková rozporuplná víra se dopouštěla na nemocných mnoha chybami a tak většinou více škodila než pomáhala. Mnohé z těchto dávných omylů se bohužel opakují dodnes.
Teprve medicína v posledních stoletích začala se přetvářet ve vědu v oblasti prověřované léčby nemocí, poznávání a předcházení jejich příčin , ale i přesněji definovaného pojmu zdraví, které se pak stávalo jedním z nejvyšších hodnot člověka. Medicína jako věda ani pak neměla a dodnes nemá v rámci města na růžích ustláno, i když ji jako strážkyni a pomocnici zdraví prakticky všichni lidé považují za vědu nejpotřebnější. Stává se nejuznávanější vědou ne jen pro nemocné, většinou však nesplnitelné podmínky, že pomáhá zadarmo. Navíc si občané města uvědomují její cenu spíše formálně, když si zdraví přejí při všech gratulacích na prvním místě jako sumu všeho nejlepšího, aniž by se podíleli na aktivní prevenci poruch zdraví. Jen někteří dávají zlatou medaili v závodě života něčemu jinému. Artur Schopenhauer sice ve svém filozofickém pesimizmu dospěl k názoru, že zdraví není vším, ale hned dodával, že bez zdraví se vše stávám ničím. K témuž dospěl i Rousseau tvrzením „Kdo nemá zdraví , nemá nic “. Medicína jako široce chápaná věda o životě a zdraví zahrnuje nejrůznější znalosti péče o fyzickou i duševní existenci, o hledání tajemství života, o rození a umírání, o vztazích mezi léčitelem a nemocným (etika), o předcházení poruch zdraví (prevence), předvídání vývoje jejich stonání (prognostika), rozpoznání povahy jejich nemoci a úrazu (diagnostika), léčení (terapie a ošetřování), o nápravě vzniklých škod a omezení činnosti (rehabilitace), o udržení schopnosti k práci , o právních důsledcích této praxe a hlavně o udržení pocitu pohody. Proto tento pocit nejširší celkové pohody v posledních letech Světová zdravotnická organizace shrnuje do širší definice zdraví, vyjádřené těžko stručně přeložitelným anglickým termínem „well beeing .- cítit se dobře “ .Nejde přitom už jen o pohodu biologickou, ale i sociální a duševní. To už věděl římský básník Marcus Valerius Martialis (asi 40 – 104), že život není totožný s žitím, ale být zdráv je život. .
Pro řešení většiny tělesných a mnoha duševních problémů zůstává medicína dnes vědou, která plodí se zvyšující rychlostí nové domněnky-hypotézy, kterým nevěří , pokud je nepotvrzuje náročným prověřováním informací nebo je zamítá. Tomu tak dříve většinou nebylo, protože medicína byla chápána spíše jen jako pouhé vytváření spekulativních hypotéz, kterým věřila, po staletí potvrzovala nebo zamítala bez statistického prověřování a vyhodnocování úspěšnosti praxe. Z tohoto hlediska víry se po tisíciletí medicína nelišila od náboženství, od magie, nebo od prachobyčejného šarlatánství. Medicínská věda ve světě dneška uniká pozornosti laiků proto, že je nezajímá pravá cena lékařství a zdravotnictví ve srovnání s pseudovědeckým léčitelstvím , k němuž patří i přechodná zlepšení zdravotních potíží bezdotykovou masáží, akupunkturou, jógou a desítkami jiných alternativních metod léčitelstvím nebo prostě jen univerzálním vlivem šidítkového fenoménu—placéba. To platí i pro současnou Plzeň, v níž máme dnes jednu z nejmodernějších regionálních nemocnic a prosperujících lékařských fakult u nás. Plzeň má však dodnes i problém vyváženého financování svého zdravotnictví, a to jak pro všechny nemocné, tak i pro zdravotníky. Proto znovu dnes hledáme v historii medicíny našeho města poznání nebo dokonce i radu, jak tento gordický uzel otázek s tím spojených jednoduše rozetnout. Je už jasné, že to nikdy nepůjde mečem jako to udělal Alexander Veliký v městě Gordiu nedaleko dnešní Ankary. Nepůjde to ani bičem všeobecné politické totality. Dějiny lidstva dokazují, že nelze spoléhat na to, že dosažení onoho pocitu tělesného blaha dobře vyřešíme tím, že ho odsuneme na základě filozofie do nepřehledné budoucnosti nebo znovu na základě víry až do posmrtného života.
Možná, že poznání rozporů v historii dřívější medicíny pomůže odstranit zčásti potíže, stále dražší medicínské současnosti. které mají hodně staré společné kořeny. Historie nemůže pochopitelně vysvětlit a odstranit vše. Pokusme se přesto v tomto zamyšlení nad vývojem plzeňské medicíny čerpat rady pro současný nastávající přerod medicíny spojující se Evropy. Odedávna se chodilo přes Plzeň po podél čtyř řek až do sjednocujícího moře na západě. Pojďme tudy za medicínou i s obchodníky s jižním kořením a s přírodními léčivy, kudy chodili vykladači převzatého římského práva, i šiřitelé římskokatolické poslušnosti i Boží bojovníci, ale i zanícení bojovníci s nemocemi. Úplné vysvětlení vývoje medicíny v Plzni nepodá pochopitelně ani tato kniha. Možná, že však pomůže třeba pochopit, proč ještě v XVI. století se v našem městě údajně pohyboval průměrný věk stále kolem 28 let, tedy jako ve starověku. Historie plzeňské medicíny je v mnohém specifická , když vysvětluje i nezvyklou nechuť některých Plzeňanů k možné výuce na vysokých školách, dokresluje některé podrobnosti v životě místních nejvýznačnějších lékařů a zdravotníků, když podává přehled pronikání i nejstarší odborné literatury do našeho města, protože se pokouší opravit mnohé minulé i současné chyby v obecné lékařské terminologii. Dokládají je mnohé nesprávné překlady názvů léčitelů, zejména třeba řemeslných léčitelů (lazebník, barbíř, felčar, ranlékař, ranhojič, Wundarzt, chirurg). Pro Plzeň je skoro typické, že v její historii skoro každý neumětel a alternativní léčitel byl nazýván a také tak málo odměňován jako lékař. Je tedy toho mnoho, o čem se zdá vhodné v Plzni z historie medicíny číst, i když nejde o odborné medicínské poučení.