ROZVOJ ČESKÉ CHIRURGIE
(V Praze.)Doc.MUDr. P.Paichl, CSc prosinec 1992
1240 vydal v Království obou Sicilií císař Friedrich II. studijní řád pro lékařskou školu v Salernu. Doba lékařského studia byla stanovena na 5 let. Po jejím uplynutí měl studující zložit zkoušku. 1231 medicinální zákon Fridricha II. z Hohenštaufů, který chránil odbornost chirurgické léčby, přikazoval, že "žádný chirurg nebude připuštěn k praxi, jestliže nepředloží písemné vysvědčení na lékařské škole přednášejících profesorů, že nejméně dotyčný alespoň jeden rok studoval část mediciny, nebo který v chirurgickém zručnosti nedokáže, že dále nestudoval v kolégiích anatomii těla, bez níž nelze operace ani prováděti účelně".
1548 prohlásil Karel V,, římsko-německý císař a španělský král (1519-1555) chirurgii za "počestné zaměstnání"
1575 vyšlo 12.svazkové dílo ( Les oeuvres de Monsieur Ambroise Paré avec lkes figures et portratits tant de l anatomie que des instruments de chirurgie et de plusiers monstres), v němž nem záklaní dílo A. Parého, zakladatele novověké chirurgie, v němž zdůrazňoval, že chirurg nemůže svou profesi zakládat pouze na řemeslné obratnosti a zkušenosti, ale že musí mít i vcelké odborníé vzdělání a vědecké myšlení
1651 25.dubna vydal Ferdinand III. císařský reskript, kterým pražské LF svěřil a ukládal dozor nad všemi lékaři v království Českém a nad praxí, kterou v městech pražských vykonávali chirurgové, lékárníci a porodní báby. Zkoušení mimopražských chirurgů, lékárníků a porodních bab měli na starosti krajští lékaři, kteří si mohli ke zkoušce přizvat dva chirurgy, nebo lékárníky nebo dvě zkušené ženy, prostě podle toho, kdo byl z kterého oboru zkoušen.
Od této doby můžeme už v matrice pražské lékařské fakult za dalších necelých l00 let najít přes 130 chirurgů, kýlořezců, okulistů i zubařů.
1671 formálně ruší Leopold I. (1657-1705) výlučný řemeslný charakter chirurgických léčitelů (lazebníků, bradýřů a chirurgů). V jeho reskriptu je potvrzeno, že ještě v té době šlo o léčitelské řemeslo. Místo dosavadní živnosti bradířské má být nadále jejich činnost nazývána uměním. To " umění" v originálním textu je to nadále "Kunst", což spíše souviselo s "uměti" , ne snad tvořiti umělecká díla. Něco jako dnešní naše odvozené slovo "kumšt".
Cech byl přejmenován na "prostředek".Jinak základní charakteristiky řemesla však zůstaly. Měnila se jen pojmenování. Živnostensky znějící titul "mistra" zůstal. Kdo se chtěl stát např. lazebníkem, barbířem, nebo po novu chirurgem, ten se musel i nadále stejně učit 3 roky u svého mistra. Kdo se však chtěl státi mistrem a tedy samostatně pracujícím chirurgem, musel ještě další 3 roky pracovat jako tovaryš. V této době se musel dokonce učit dále novinkám při práci na vandru. Teprve po těchto šesti letech se projevila zásadní změna proti původnímu pojetí řemesla. Neskládal pak zkoušku u řemeslnického cechu, ale před komisí lékařské fakulty, kde byli nejen dva mistři oboru, ale i děkan a profesoři nebo doktoři fakulty. 1686 vydává Leopold I. údajně stejné nařízení o "kunstu" a zkouškách zavedení zkoušek na universitě a od té doby se setkáváme s tituly kunstu barvířského, o aprobovaném chirurgovi To pak nacházíme i v plzeňských listinách, zejména v zápisech o přijetí mezi občany. Zřejmě ani tento rok neznamená všude definitivní zánik zdravotnických řemesel, protože se tyto proklamace objevují znovu v ediktech dalších panovníků v Čechách. Souvisí to nejen se zmatky s přejmenováváním barbíře po zkoušce na universitě na chirurga, s aprobacemi lazebníků, operatérů močových kamenů, zubních lékařů, operatérů kýl a očních zákalů. Stát chtěl zřejmě donutit řemeslníky ke kvalifikačním zkouškám na vysoké škole tím, že jim bez nich nedovoloval veřejnou praxi. Tu tehdy začali nazývat "provozování obchodu".
1690 stejnou řečí mluví o tom Statuta pražské lékařské fakulty z r. 1688, stvrzená akademickým senátem 19. června 1690.
1748 prý vznikají z chirurgů RANLÉKAŘI
1753 O tom se znovu vyjadřuje i Nový generální řád zdravotní pro království České, který vydala 24.července 1753 císařovna Marie Terezie. Znovu se tam opakují pravidla o tříletém řemeslném učení, o tříletém učení tovaryše u chirurga, ranlékaře nebo lazebníka a teprve pak o závěrečné zkoušce na lékařské fakultě.
? podle tohoto opatření vznikla z barbířů a lazebníků nová kategorie RANLÉKAŘŮ
1770 2. ledna byl vydán Zdravotní řád pro všechny c.k. dědičné země, který mluví v oddíle o oprávnění své umění provozovat stále ještě o ranlékařích, barbířích , lazebnících, okulistech a operatérech. V druhm oddílu se však vzpomíná jen ranhojič a chirurg ranhojič.
1772 18.ledna bylo v Praze započato s vyučováním chirurgie na zvláštní stolici lékařské pro chirurgii.Týž rok zčala na základě vládního nařízení výuka ranlékařů v operacích na mrtvole. Za rok pak započaly přednášky chirurgie prof.Dr.F.K.Arnolda.
01773, 10.IV. vyšel Dodatek ke zdravotnímu řádu, který odstraňuje titul barbíře a lazebníka a uznává jen název chirurga a ranlékaře a ty pak podřizuje nově zřízeným ústředím, nazývaným gremia ranlékařů a chirurgů, aniž by zrušil základní učňovský způsob řemeslné počáteční výuky a nezrušil povinnost, aby každý chirurg musel provozovati svůj barbířský krám neboli officinu. Teprve tento dodatel však zrušil oprávnění všem léčícím neumělcům, které vyjmenovává takto: dryáčníci, mastičkáři, pokoutní lékaři, kramáři s theriaky a léčivy, potulní operatéři a tahači zubů.
1775 zřídil Josef II. pro výchovu vojenskýcvh lékařů ve Vídni medicinsko-chirurgickou akademii, zvanou Josefinum. Chirurgie se zde pěstovala jakom lékařská věda a ne jako dosud v rakousku i na LF jen jako řemeslná technika 1782 bylo v Olomouci zřízeno lyceum s dvouletým medicinsko- chirurgickým učením, kde byli vychováváni městští a venkovští RANLÉKAŘI a por. báby.m
1784 zřízena pro pražskou LF malá chirurgická klinika v nemocnic Milosrd.bratří
1786 byly školy v Rakousku pověřeny výchovou chirurgů a bylo zřizováno dvouleté chirurgické studium pro ranlékaře na lékařských fakultách a lyceích. Tím tedy vzniklo NIŽŠÍ LÉKAŘSKÉ STUDIUM, které se sestávalo z l roku učení u ranlékaře (Meister der Wundarzneykunst) a pak dva roky výuky na universitě v Praze nebo v Olomouci. Absolvent byl aprobován jako Patron chirurgie, tedy řemeslník, který mohl vykonávat praxi jen na základě vlastní oficiny, dostal-li k ní oprávnění
1789 přinesl definitivní uznání chirurgii až Josef II.. Zbavil ji i těch zbytků řemeslnéhop charakteru a pozvedl ji jako lékařství na svobodné umění. Zavedením nižšího a vyššího lékařsko -chirurgického studia terpve definitivně skončila řemeslná chirurgie.
Teprve tehdy přestala pro Magistry chirurgie a Doktory chirurgie ona nucenost pořizovat si svůj krám barbířský. Nižší chirurgové se vzdělávali jen v dvouletém kursu pro ranlékaře a měli titul Patronů chirurgie a živnost nebo krám si museli držet nadále. 1789, 8.září určoval dvorský dekret, že ten, kdo chtěl vykonávat chirurgii, se musel naučiti i porodnictví. Kdo tu kvalifikaci nezískal do r. 1793, tomu byla chirurgická živnost odňata. 1804 došlo k jednotné úpravě studia mediciny, kdy absolventi lékařských fakult měli možnost získat titul doktora mediciny a ranlékaře.Studium ranlékařů se měnilo ve dvou alternativách. Kdo měl z adeptů výuční listod mistra chirurgie, studoval 2 roky, kdo ne, musel absolvovat normální ranlékařskou školu a chirurgii pak studovat 3 roky.
1812 byla zavedena výuka chirurgie i do výuky medicviny na pražské univerzitě
1833 nová úprav vysokoškolské výuky mediciny umožnila, aby absolvent získal titul Doktora mediciny, Doktora chirurgie nebo Magistra chirurgie. Vyšší chirurgické studium tehdy předpokládalo pro Doktora chirurgie pětileté studium na některé LF, tehdy byla v Praze, v Pešti, Pavii a Padově.
Nižší chirurgické studium mělo několik variant s nebo bez počátečního jednoletého učení u mistra- chirurga. Plzeňáci mohli studovat buď nam medicinsko- chirurgické škole v Olomouci, Lemberku, Grätzu a Insbrucku, nebo v lyceích v Klagenfurtu,Leibachu, Salzburku a Klausenburku. 1843 se staly zkoušky Magistra chirurgie součástí III. rigoróza a tím zaniklo oddělení mediciny od chirurgie, které trvalo skoro 700 let.