Doc. MUDr Přemysl Paichl
„ Odborné “ hvězdopravectví se obvykle spojuje už s třetím tisíciletím př. Kr. s učením mezopotámských Chaldejců. I u pozdějších lidí planety prostě během tisíciletí určovaly skoro vše. Podle nich se už ve starověku pouštěla krev, sbíraly léčivé byliny, podávala se projímadla, určovala se vhodná doba koupelí a určovala se řada jiných rozhodnutí. Nikoho bohužel nenapadlo, aby bral astrologii za nesmysl, pokud se opírala o znalosti „ nativity “ – znalosti konstelace hvězd přesně v okamžiku narození a v okamžiku požadované předpovědi. Toto balamucení přetrvává bohužel do dneška, ačkoli skoro nikdo nemůže určit přesně čas svého narození., která by mělo napomoci v jeho současného rozhodování. Středověk na tom ovšem zakládal vše. Takový horoskop na celý život pak ovlivňoval temperament a charakter člověka, jeho nemoci a jeho léčení. Vše bylo sice determinováno Bohem, ale mnohem jednoduší bylo se na to zeptat hvězd.
Tak se to muselo dít i v Čechách i v Plzni už v dobách hned po jejím založením, protože už XIII. století se smířilo s křesťanskou vírou v učení o dvou duších vlivem nebeských těles. Podle Tomáše Aquinského a Alberta Magna podléhá prý lidská duše tělesné hmotě méně a jen nepřímo, kdežto celý běh pozemského žití určovalo nebe a s ním i v něm existující planety. Proto už bylo možno na dvoře královském už od doby Přemysla Otakara II. zaznamenat spisy i přístroje Alfonze X. Kastilského. Podobně prý tomu bylo i na dvoře zakladatele Plzně Václava II. Tehdy už působili v Praze španělští astrologové např. Alvar de Olviedo. Astrologie se zmocnili i dvorští lékaři za dob Václava IV., Jana Lucemburského i Karla IV. Rukopis vodňanský z roku asi 1389 obsahuje kromě jiných 12 spisů i „Tractatus de astronomia “. Množství publikací rostlo i už dík činnosti astronomů na Karlově univerzitě už od r. 1409, jak je známo z mnoha děl Mistra Kříšťana z Prachatic, ale i od autorů z dalších stoletích.
V XVI. století měla Plzeň k astrologii jistě dost blízko. protože ve svých zdech hostila poměrně významné astrology - kalendářníky. Možná že jich bylo více, než je známe dnes. Mnohý se mohl schovával pod jménem iatromatiky, což byl tehdy v době renezanční dost užívaný termín pro astrologickou medicínu. Nejbližší další z tehdy známých odborníků v tomto ohledu byl z blízkých Blovic pocházející Mistr Jan, profesor hvězdářství na pražské univerzitě. To nebylo na většině vysokých škol nic nezvyklého. Zvláštní univerzitní stolice byla v té době zřízena pro Gerasima Cardana (1501-1576) v Italii, pro Theophrasta Paracelsa (1493-1541) v Německu, pro Michala Nostradama ( 1503-1566) ve Francii. I v Praze byla místem monopolu astrologických kalendářů Karlova univerzita, respektive jejích lékařů, jako Jana Ondřeje Šindela (1378-1456), Jana Jakuba Dobřenského (1623-1697), Tadeáše Hájka z Hájku (1525-1660), Adama Hubera z Risenpachu ( 1546-1613).
Proto můžeme i v Plzni považovat kalendáře za hlavní doklad renezanční aplikace astrologie. která zde vytvořily proti Praze jakési periferní centrum, které začalo pracovat jednoduchým předpovídáním - pranostikami. Zprvu šlo jen o jakousi prognostiku počasí, tzv. pranostikou selskou. Kalendáře, které vytvářel Mikuláš Štětina (Bakalář) z Plzně snad už v r. 1484, které už byly doplňovány zdravotními radami a pravidly pouštění žilou a brzo se tedy k tomu přidalo i jiné léčení. Tehdy totiž byla jako příčina nemocí už považována momentální konjunkce hvězd. Nebezpečným se v renezanci stal hlavně Hladolet, který produkoval studené a dlouhé nemoci. Vedle něho ve zdraví nepřátelské řadě stál Smrtonoš, který zodpovídal zejména „palčivé a jízlivé “ nemoci. Je až neuvěřitelné, jakou přízeň získalo astrologické lékařství nejen mezi králi a císaři, ale i u papežů. Ani těm nevadilo, že se planetám připisovaly nejrůznější nesmyslné vlastnosti, jako horko, sucho, vlhkost a chlad, ale i vlastnosti lidského charakteru, určité božstvo, dokonce i planetám připisovaný význam vrásek na čele. Jestli tomu nevěříte, máte v Plzni možnost si prohlédnout ve Státní vědecké knihovně spis Hieronyma Cardana ( 1501 – 1576) „Metoposcopia, 800 faciei humanae eiconibus complexa - Fyziognomie sestavená z 800 lidských tváří. O džungli všelijakých léčitelů v době těsně po smrti Doktora Franty podobně píše např. náš největší tehdejší botanik Adam Zalužanský ze Zalužan ( asi 1555-1613).
Od r. 1602 byly vydávány v Plzni kalendáře, které publikoval velmi vážený Plzeňan Kašpar Ladislav Stehlík z Čeňkova ( *1571- + 1613). Ten nebyl sice lékařem, ale k medicíně neměl daleko. Na začátku byl plzeňským školním mistrem. Vystudoval filozofickou fakultu v Ingolstadtu a tam složil mistrovské zkoušky svobodných umění. Pak pracoval jako vychovatel mládeže šlechtické, mnoho cestoval, proslul jako matematik a hvězdář, byl přítelem slavného astronoma Tychona de Brahe. V jeho některých kalendářích a pranostikách byly v letech 1598 – 1612 ukládány rady pro léčení, pro počíšťování, pro životosprávná opatření a hlavně pro prakticky tehdy všeobecnou léčbu pouštěním krve. Protože bylo pouštění krve skoro nejdůležitější složkou léčení, tak se i kalendář pojmenovával jako ”minucí (minucý) ”. Starší název „Minucý a pranostika nová “ je odvozen od zmenšování množství cirkulující krve, což odpovídá latinskému ”minuere”.
Pokud bylo možno vztahy planet pozorovat, pak byla tehdy diagnóza snadno zjistitelná. Saturn poškozoval slezinu, sídlo melancholie, Mars škodil žluči, Merkur nasvědčoval poškozeným plícím, Venuše týrala ledviny a Jupiter obtěžoval játra. Luna nalévala studenost a vlhkost do mozku, slunce potřásalo srdcem. Kdybyste se o tom chtěli dovědět více, pak si dodnes můžete přečíst v Plzni 14 Stehlíkových kalendářů, které se s výjimkou let 1598, 1600 a 1601 dochovaly. V plzeňském Národopisném muzeu je v kalendáři z r. 1604 vyznačována astrologickým označením „smrtonosnost, pouštění dobré, pouštění výborné, přikládání baněk, vhodnost pouštění krve u flegmatiků, choleriků, melancholiků a sanquiniků”. Bohužel se v Plzni jeho detailnější latinské pojednání „ De concursu planetarum – O souběhu planet “ z r. 1605 nedochovalo.
Na rok 1603 hvězdy Stehlíkovi předpovídaly „nemoci z melancholie, z kalostudenosti, z kolery, z porušení vlhkosti, ze zapálení jater a ze vřelé krve“ . Nevím, jak byste se zachovali, kdybyste si třeba ze Stehlíkova kalendáře přečetli v r. 1645, že:
” Únor studenosti a mrazy rozmáhá, z levé hlavní žíly pouštět pomáhá, v březnu vlhkosti v těle rozmnožuje, lázně baňkami pouštět nezbraňuje, v září krev pouštěj i lázně užívej, ovoce, citrony jez nedužive….”
Podle jeho astrologických znalostí se samozřejmě dala věštit budoucnost i podle rýh na dlani.. Viz Kniha o věštění z rýh dlaně. (Chiromantia) ze Stehlíkovy pozůstalosti v Plzni.
Protože taková rámcová poučení tehdy také všem nestačila, tak Stehlíkovy kalendáře přehledně oznamovaly rady pomocí značek, kdy je třeba pouštění žilou vhodné, výborné, kdy je vhodné počištění pomocí pilulek, v nápoji nebo v lektvarech, kdy je vhodné vlasy stříhat aby rostly nebo naopak nerostly, který den je šťastný a který je nešťastný, kdy je vhodné dítě odstaviti, oči hojiti aj. On tehdejší člověk také vše nevěděl, který člověk je pěnokrevný, těžkomyslný, choromyslný, který má šlak, nanejvýše se domníval, že má přítluky srdce. Věděl však jistě, že mu to údajně odstraní „třesení těla, zácpanlivost, že to činí dobrou mysl, dobrou paměť, zbystří sluch nebo zrak, zapudí tesknotu, přidá sílu, zmenší brunátnou barvu, vyraženiny, svrab “, prostě vše.
Rod Stehlíků měl v majetku mnoho podobných spisů, jak můžeme soudit podle vepsaných poznámek do knih, chovaných dnes ve Státní vědecké knihovně a v Národopisném muzeu v Plzni. Mezi nimi dominuje spis Ioanna Indaginea „ Chiromantia “, Argentoratum, 1534, která pojednává nejen o fyziognomii, obličeje, kštice, hodnocení dlaňových rýh i jiných objektivních nálezů na těle ve vztahu k rozpoznávání chorob a astronomii.
Konkurentem v tvorbě kalendářů byl Kašparovi i plzeňský fyzikus ordinarius města i kraje Tomáš Bernhard Friedberger (Frydberger) z Friedbergu. Ten o své prognostice napsal a vydal v Starém Městě Pražském u Giřika Stypaře kalendář: ”Allmanach a nebo Kalendář Nový s Pranostykou Zvězdářskou ku poctivosti a slavnému Gmenu Slovutné a Wzácné poctivosti Pánu Purgmistru a Raddě Staro-Katolického a Landfrídního Města Plzně”
Už tehdy však vznášeli proti pouštění krve za kontroly hvězd vážné námitky někteří lékaři, jako např. Pierre Brissot (1478 – 1522). Z našich to byl snad jako první Jan Marek Markův z Lanškrouna ( Marcus Marci de Kronland, 1595 – 1667) profesor na pražské univerzitě.
Tvorbou kalendářů se zabýval i Krystián Joachym z nedalekého Chotěšova. Psal pod pseudonymem Jana Františka Nowaka. Ten podle astrologie radil jak a kdy léčit nejrůznější a zcela konkrétní nemoci a příznaky.
Dříve se v Plzni tradovalo, že dům čp. 33 v Saské ulici poblíže Saské brány byl sídlem Valdštejnova astrologa Baptista Zenona v r. 1633 a 1634. Historik Schiebl však spíše předpokládá, že hvězdárna v tomto domě, kdysi ozdobeném astronomickými freskami, patřila spíše k době pobytu Rudolfa II. v Plzni.