Start memoriálu před kapličkou sv. Diviše.

Ahoj Populíci, kolem Vaší chajdy bychom mohli projíždět chvilku po jedenácté, nebude-li ovšem Dalibor zdržovat start hromadnými selfíčky. Dovolil bych si, s Vaším laskavým dovolením, odklonit část pelotonu, ne více než sto cyklistů, převážně znalců vesnické architektury, k Vám. Zbytek pak hravě doženeme, neb budou bloudit, beze mne jako vůdce, ve Vašich hvozdech. Trasa pokračuje ve stopách Karlíka otce národa, přes Kladrubský klášter až do Lyonu. Ti příliš nadupaní a bez zájmu o stavitelství tam posečkají u kapouna na víně.
Eda a Jirka

Ahoj Jirko, díky za příjemné setkání s Vámi v uplynulém víkendu. Bylo milé a spontánní. Škoda, že naše pracovní vytížení při budování chaty a také neutěšená fyzická kondice nám neumožnila zúčastnit se sportovní části byť pro batolata... Snad i proto jsme se nehlásili předem a tudíž neposlali startovné. Po příjezdu do penzionu u Vlčků nás ale Dalibor nekompromisně nadirigoval do Dětského koutku "na buřty" a tak jsme neodolali (byli výborné). Proto vznáším dotaz, hlavně asi na Květu - hlavní organizátorku, kolik dukátů a kam poslat coby náhradu startovného. Obratem uhradíme. Dalších ročníků se už pokusíme zúčastnit jako řádní účastníci v nějaké vhodné kategorii, např. méně pohybliví, dýchaviční důchodci, nad 100 kg a 15 dioptrií..., pokud možno na elektrokolech. Navrhujeme hornatější terén, Třeboňsko nebo Polabí po směru toku Labe.
Petr a Dana

Ahoj věční pracanti, na přípravě jste se participovali chlebíčky a bublaninou třešňovou, kterou ta banda závoďácká ignorovala, neznajíce Daníno umění kulinářské ale hlavně asi proto, že o ní neměla ani šajn. Dobře jim tak, zbyl tam po mě stejně jen jeden kousek a napříště žádné takové překvapení už dělat nebudeme. Dohnal jsem je až u bran Stříbrských, neb břuch plný bublaniny stále bublal. Příště musíte jet, byla to jedna z nejhezčích tras, co jsme za posledních 30 let absolvovali. Kolem sedmipatrových štol na stříbro a olovo. Kladrubský Klášter s borůvkovým pivkem je bombastický. Jedna spadlá občanka a 500 € ka pod hradby nás trochu zdržela. Ale jinak to bylo téměř přímá cesta necesta převážně lesem. Tu bankocetli vozí již drahnou řádku let ve šrajtofli v kapse u košile po celé Evropě Viktor a ještě mu ji nikdo nedokázal rozměnit, přesně tak jako v tom filmu o milionové bankovce. Všude raději oželí jeho útratu.
Elektrovehikly jsou dnes někde úplně jinde. Daliborova ségra, která to s námi projela celé, měla stroj s dojezdem 130 kilometrů, a i v náročném terénu ji zbylo ještě 8 čárek z 10, při mírné asistenci. Několikrát jsme museli stroje přenášet přes rozbahněnou cestu, tam váha elektrokola byla krapátko znát a na obtíž. Dále alejemi plnými právě dozrálých chrupek, jinak povětšinou Klondike, jak by řekl můj brachus. Jako satisfakci necháte vytesat a postavit taky jeden smírčí kámen, o kterých nám vyprávěl Vašek a Míra je s ním v tom kraji kdysi hledal a objížděl taktéž kolmo. Potkali jsme jich šest, po těch co taky nejeli. Z odvrácené strany byl vždy vytesán nástroj, kterým svůj hrdelní zločin provedli. Sekyra, nůž, co bylo právě po ruce. Samozvaní vůdcové se při návratu z kláštera, vesměs byli toť mistři improvizace, předháněli v umění tomto. Tu a tam sic tolerovali nesmělé jiskřičky demokracie při hlasování na četných křižovatkách pěšin lesních, ale jinak vyžadovali tvrdou disciplinu. A to vše při přísném zákazu pomůcek navigačních všeho druhu, tolerován byl jen kotouč sluneční, lišejník, Locika kompasová a lavory antén satelitních na myslivnách. Z lesních hvozdů jsme se, přiznejme si to, prach sprostou náhodou, vynořili v Únešově, těsně u cílové pásky.
A dětská odrážedlová trasa nepálčat, sponzorovaná firmou First Bike, vedla těmi nejprašnějšími cestami pro posílení, beztak již dost silného systému imunitního a byla prý ještě hezčí. A ještě náročnější. Cesta nazpět parníkem.
Dne následného krátký přesun věčně brblajícího osazenstva pěšmo, neb náš doprovodný vůz neprojel přes několik kaňonů, na start plaveckého závodu s otočkou u zelené bójky pod skálou dvojčat, bedlivě střeženou těmito. Tomáš přivezl jejich loď s proraženým kýlem jako doprovodné plavidlo pro plavce, kteří ji měli zachraňovat.
Do Nedvajzu jsme dorazili až hodinu po půlnoci. I holky z Moravy už zdrhly a jsou v Pendolinu.
Jen to zase nestihneme asi dospat. Ve středu nás čekají s Kytkou pod Dachsteinem.
Jirka

Ale vše bylo nakonec úplně naruby. Až do večera jsme poctivě gruntovali v chaloupce, neb dne následného, jak kočka s kocourem vytáhnou paty, měli mít myši pré. Chystala se tam přesunout Terka s tlupou děcek od kamarádek mamin z parku Na pecáčích, se kterými drndala a drncala po kořenech z asfaltových cestiček vykukujících, ještě s kočárky jejich. Po přesunu do Biskupcovky jsme chvatně započali balit cepíny, mačky a jiné nezbytné nesmysly. Pro druhý chybějící spacák jsem zaskočil na Vackov. Na tento příhodný okamžik čekal Eda a jako blesk proběhl mi nepozorovaně pod nohama na potemnělou chodbu. Po návratu, za slabou půlhodinu jsme zjistili ztrátu a až do ranního kuropění jej naháněli s Kytkou po Pecáčích i parcích přilehlých. Marně, ani ve sklepení se neschovával. Ráno dne následného jsme nechali odjet Dudku s jeho partou horolezců a něco kolem desáté volala Machová, reagujíce tak na naše, na domovních dveřích vylepené volání o pomoc a to i domu sousedního, se kterým jsme spojeni sklepením. Volala, že předešlého večera potkala na schodech neznámou ženštinu nesoucího v náručí rezavou chlupatou kouli, zdrhlého Eduarda. Ta osoba, byvší u někoho na návštěvě, jej promptně donesla do útulku pro právě tak ztracené a zatoulané kocoury, kde jej ovakcinovali a promptně vyexpedovali slečně Jitce – čekatelce na právě takové čilé zvíře. Ta po něm hnedka chtivě chňapla a odvezla ho ke svým rodičům až do Litvínova. Po tom, co jsme se po stovce telefonátů dostali až na slečnu Jitku, tak nás tato uprosila, zda by u rodičů nemohl posečkat až do soboty následné, neb jsou strašně smutní a že nám ho sama přiveze. Chyba lávky, zdrhnul jim tulák dvou a půl měsíční z pátku na sobotu taktéž. Více ryšavá dělová koule nežli kocourek. Nalezen ve sklepení Litvínovském a po několika probdělých nocích s červenýma očima přivezen naším Tomášem, kterému cestou, nejprve na klíně, stihl rozdrápat svými jehlovými drápky fungl nové potahy ve sněhobílém Mégánu. Jakou další pohromu připravuje ve své chundelaté makovici, nikdo nemá šajn.