Od mohyly k pyramidě

Brno, květen 2004
David Povolný

1. Úvod

   Na přelomu 19. a 20. století si odborná veřejnost stejně jako řada laiků dodnes myslela, že pyramidy jsou výplodem nejstarší egyptské společnosti. Je přitom nasnadě, že stavby takové velikosti a dokonalosti svědčící o technické vyspělosti svých stavitelů, nemohly vzniknout jen tak bez nějakých hmatatelných předcházejících fází. A skutečně je tomu tak. Začátek cesty k pyramidám je třeba hledat hluboko v předdynastickém období egyptských dějin, někdy v pátém tisíciletí před naším letopočtem, tedy dobře 2,5 tisíce let předtím než 4. dynastie přivedla na svět první div světa – pyramidy v Gíze.
   Na úvod je třeba si alespoň ve stručnosti objasnit náboženské představy Egypťanů o posmrtném životě, které jsou klíčové k pochopení významu jejich legendárních hrobek.
   Vidina posmrtného život byla pro Egypťana stejně důležitá jako později pro křesťany vyhlídka na příchodu do ráje. Život po životě byl pro Egypťany něčím tak samozřejmým jako život na zemi. Vzhlíželi k němu, protože měl být lepší a spravedlivější.
   Pro vyřešení otázky budování hrobek je důležitá skutečnost, že tělo zemřelého muselo zůstat neporušeno stejně jako posmrtná výbava uvnitř hrobky, aby došlo k zachování dalšího života na onom světě a aby byl tento život materiálně zajištěn. I z těchto důvodů byla těla mumifikována postupně zdokonalovanými technikami a poté ukládána do stále sofistikovanějších hrobek s řadou nástrah pro nezvané návštěvníky.
   Jak k této víře Egypťané dospěli, samozřejmě není zcela jasné, spekuluje se však tom, že je k tomu mohly přivést nálezy neporušených těl jejich předků, která byla mumifokována pohřbíváním v písku a následně odkryta větrem nebo vykopána nějakou šelmou.
   První badatelé se dozvěděli o smyslu egyptských pyramid coby velkolepých hrobek panovníků už z antických autorů. Většině z nich tak muselo být jasné, že v předchozích obdobích byli faraóni pohřbíváni jiným způsobem. Na první pohled bylo tedy jistě jasné, že jedním z takových předchůdců byla i stupňovitá pyramida. Jako první pak také německý badatel R. Lepsius vyslovil teorii, že existuje souvislost mezi pyramidami a hrobkami hodnostářů kolem nich seskupených, kterým Arabové říkali mastaby1. Lepsius se domníval, že i králové byli původně pohřbíváni do takových hrobek. Potvrzení tézo hypotézy však čekalo až na archeologa W. B. Emeryho, který při výzkumech řady mastab z archaického období na sakkárském pohřebišti objevil mastabu naléžející prvnímu králi ze Sakkárské desky, který byl šestým panovníkem 1. dynastie.
   Podrobné a dlouhodobé zkoumání Džosérovy stupňovité pyramidy pak nakonec také dokázalo, že i tato pyramida byla původně jen mastabou, která byla postupně navyšována a rozšiřována podle požadavků panovníka, který měl snad potřebu vyniknout. Ne tak jasná už je ovšem motivace pro vznik jehlanovité pyramidy a stejně tak ne úplně jasná je cesta k mastabám od primitivních hrobů.

2. Od mohyl k mastabám

   Na sklonku doby předhistorické používali Egypťané hroby dvojího druhu. V Dolním Egyptě pohřbívali mrtvé ve svých obydlích a později jim vytvářeli tzv. „domy mrtvých“ se sešikmenými zdmi na okrajích vesnic. A právě nejstarší mastaby, které se ještě stavěly z nepálených cihel, měly zešikmené vnější zdi.
   Jinou zajímavou analogii můžeme vidět v Horním Egyptě, kde byli mrtví ukládáni do hrobů vykopaných v písku s písečnou mohylou obloženou kameny. O něco později stavěli nad hroby mohyly z cihel. Zde by zase při troše fantazie mohla být vidět cesta pyramidám.
   Vraťme se ale k mastabám, od nichž je vývoj k tzv. „pravým pyramidám“ poměrně dobře vysledovatelný. Původně si je dávali stavět i králové, později pak příslušníci privilégovaných tříd egyptské společnosti. Dnes je jich zachovalých několik stovek, a to nejen z doby před pyramidami a současně s nimi, ale také v obdobích následujících.
   Mastaby se dají dělit do několika typů podle místa či doby vzniku nebo podle toho, jakého byl společenského postavení jejich majitel. Avšak vzhledem k tomu, že každá mastaba je do značné míry individuálním projektem dělaným doslova každému majiteli na míru, nemá nějaké konkrétnější dělení příliš smysl. I přes tuto rozmanitost je však základní koncepce všech mastab přibližně stejná a vychází z funkcí, které měla podle předtav Egypťanů hrobka splňovat.
   Byla tu místnost pro uložení mrtvoly – pohřební komora, druhá místnost pro uložení potřeb pro posmrtný život a pak třetí místnost pro zádušní kult, tzv. kaple. Byla tu samozřejmě i šachta pro dopravu mrtvoly do pohřební komory, bezpečnostní zařízení proti zlodějům a pochopitelně také umělecká výzdoba, která je dnes ve všech staroegyptských hrobkách jedním z hlavních zdrojů informací o životě starých Egypťanů.
   Tyto místnosti byly také rozděleny do podzemní a nadzemní části. Pohřební komora byla pod zemí a do její předsíně vedla šachta, kterou se dovnitř dopravovala rakev s mrtvolou. Uvnitř pohřební komory byl pak kamenný sarkofág, kam se rakev umístila.
   Skladiště s pohřební výbavou bývalo v různých mastabách různě velké podle bohatosti výbavy, protože její hlavní část se zpravidla vešla do pohřební komory nebo do předsíně.
   Kaple pak byla včleněna do nadzemní části a zabírala někdy i více než polovinu jejího objemu a na rozdíl od pohřební komory nebo skladištních prostor nebyla uzavřena, aby byla přístupná kněžím a pozůstalým.
   Po dokončení všech nutných obřadů byla šachta vedoucí do podzemní části mastaby zasypána kamením a byly spuštěny kamenné uzávěry. Jak známo, poklady v egyptských hrobkách byly vždy objektem touhy zlodějů, a ne jinak tomu bylo u mastab, z nichž byla většina přes poměrně dobrá bezpečnostní opatření vykradena ještě ve starověku.
   Nabízí se zde myšlenka, že důvod, proč si panovníci začali stavět pyramidy, byl čistě bezpečnostní, protože proslulé labyrinty stejně jako daleko větší mnoštví hmoty jistě představovalo pro zloděje větší překážku. Bylo by však chybou redukovat přechod mastab k pyramidám jen na tento jeden vcelku prozaický důvod.
   O tom, proč se tak vlastně stalo, se velmi často spekuluje stejně jako o tom, proč si pyramidy stavěli právě ti kteří faraoni, když někteří mocnější a bohatší faraoni si vůbec pyramidu postavit nedali2. Obecně se má za to, že hospodářské a společenské zřízení nemělo příliš vliv na to, zda se pyramidy stavěly či ne, i když samozřejmě by nebylo možné pyramidy vybudovat bez patřičné ekonomické základny a jistě šlo do značné míry právě o demonstraci této síly.

3. Od Džoséra po Chufeva

   Na začátek by bylo možná na místě trochu etymologicky se vyjádřit k poměrně zavedenému termínu „pyramida“, jehož původ se odvozuje od různých základů. „Všeobecně se má za to, že slovo pyramida pochází z řeckého pyramis, v množném čísle pyramides, kde znamená ‘jehlan‘.“3 Avšak možných základů je více. „V řeckých etymologických slovnících ... stojí, že slovo pyramis je pravděpodobně egyptského původu“4, není to však zcela jasně doloženo a asi ani nikdy nebude.
   Co však dnes víme bezpečně, je způsob, jakým první pyramida vznikla, a můžeme konstatovat, že jde o proces více či méně náhodný. Všechno se začíná stavbou hrobky pro prvního krále 3. dynastie Džoséra, jejímž architektem byl známý hodnostář Imhotep - až do relativně nedávné doby považovaný za mytickou postavu.
   Džosérova pyramida byla v první fázi postavena jako mastaba se čtvercovým půdorysem o hraně 63 metrů a vysoká 9 metrů. Proč se Džosér rozhodl dále navyšovat a rozšiřovat, nebudeme asi nikdy vědět přesně. Zřejmě se mu však asi zdála přiliš stejná vzhledem k mastabám ostatních králů v okolí a měl potřebu je nějakým způsobem předčít.
   Ve druhé fázi byla jeho mastaba rozšířena o čtyři metry a poté prodloužna o 10 metrů, takže získala obdélníkovitý tvar a až poté se z mastaby začala postupným navyšováním stávat stupňovitá pyramida. Další tři stupně ji zvedly do výšky 40 metrů a v konečné fázi byla ještě dále rozšířena a navýšena o další dva stupně, s nimiž dosahovala výšky 61 metrů se základnou 125 krát 115 metrů a stala se tak bezkonkurenčně největší stavbou tehdejšího světa.
   Je zde na místě položit si otázku, zda neměly egyptské stupňovité pyramidy něco společného se známými mezopotámskými zikkuraty, které bývají laickou veřejností často s těmito pyramidami směšovány. Avšak přestože jsou zikkuraty o několik století starší, jejich podobnost se stupňovitými pyramidami je ve skutečnosti jen velmi malá. Ať už jde o rozdílnou funkci či celkovou konstrukci a zasazení do terénu, jedná se skutečně o něco docela jiného. Zikkurat je chrám, nikoli hrobka. Zikkuraty také nemají vnitřní prostory a mají vnější schodiště. Zikkurat nestoupá do špice, ale je zakončen plošinou, na níž se nachází svatyně atd.
   Stupňovité pyramidy se stavěly v Egyptě dobrých sto let, po celou dobu vlády 3. dynastie. Až pak přišel zlom v prvním panovníkovi 4. dynastie Snofrevovi, který nechal pyramidu rozestavěnou svým předchůdcem Hunejem navýšit o jeden stupeň. Prostor mezi jednotlivými stupni dal zaplnit kamennými kvádry a celou stavbu obložil vápencem.
   Tato pyramida spolu s druhou Snofrevova pyramidou postavenou o něco severněji pak představovala zlom v konstrukčním vývoji pyramid.
   Jižní pyramida se již poměrně hodně blíží tzv. pravé pyramidě avšak díky tomu, že je pouze přestavenou stupňovitou pyramidou, je celá její vnitřní konstrukce zcela jiná než u pozdějších pyramid. Se staršími pyramidami se také shoduje „zejména kolmým uložením kvádrů v přídavných vrstvách, opírajících se o jádro“5.
   Severní pyramida se pak sice stejně jako jižní zvedá v nápadně nízkém úhlu a vzhledem k základně je poměrně nízka, přesto však se již svou vnitřní konstrukcí daleko více podobobá tomu, co nazýváme pravými pyramidami. Kvádry v přídavných vrstvách jsou uloženy vodorovně k jádru a navíc svou výškou 104 metrů se celá pyramida může směle postavit vedle takových kolosů, jakými jsou pyramidy v Gíze.
   Vyvstává zde řada otázek, na které nemůžeme uspokojivě odpovědět, protože prostě nevíme, co stavitele vedlo k tomu, že naprosto překopal dosavadní architektonické zvyklosti. Jisté však je, že odstartoval novou epochu.
   Gigantické pyramidy v Gíze vyrostly v průběhu vlády 4. dynastie a právem jsou nazývany prvním divem světa. Vždyť až do relativně nedávné minulosti byla největší z nich, tzv. Velká pyramida, tedy Chufevova, nejvyšší stavbou světa. Překonala ji až v roce 1880 Eifelova věž a to o pouhých 20 metrů. Dnes měří Chufevova pyramida 137,3 metrů, to však jen díky ztrátě špičky, s níž původně měřila neuvěřitelných 146,7 metrů.
   Je zjevné, že stavby takových rozměrů, jakými byly pyramidy v Gíze, musely přinést jisté vyčerpání ekonomiky, jak se o tom často v literatuře mluví, a ve svém důsledku i bouře obyvatelstva doslova zapřaženého do těchto zdlouhavých a náročných staveb. Nelze se proto divit, že si předposlední král 4. dynastie Šepseskaf nechtěl či nemohl dovolit další pyramidu. Konec stavby pyramid to však zdaleka nebyl.

4. Pyramidy na ústupu

   Pyramidy v Gíze sice už neměly být nikdy překonány, faraóni 5. i 6. dynastie nicméně dál čile stavěli tyto ohromné hrobky, ale „ekonomické i politické důvody je přiměly k uskromnění“6.
   Stejně tak po sobě pyramidy zanechali i panovníci Střední říše, avšak zkušenosti z dob rozvratu Staré říše již ukázaly, že tyto královské hrobky nesplnily svůj úkol. Ukázalo se, že velikost a množství stavební hmoty není zlodějům žádnou velkou překážkou. Začaly tak vznikat pyramidy nikoliv již z velkých kamenných kvádrů, ale z nepálených cihel, kamenné drti a písku. Nejen, že toto všechno přineslo do jisté míry zjednodušení stavebních technik, ale nepochybně to přineslo i ekonomické odlehčení v podobě snížení počtu dělníků.
   Nadzemní část ztratila na významu a v podzemí se začaly budovat spletité labyrinty, které měli lupiče zmást. Fakt, že byla pyramida postavena jinou metodou, přitom navenek nemuselo být vůbec poznat, protože stejně jako starší pyramidy i tyto byly obkládany vrstvou vápence, který z nich dělal stejně majestátné pomníky.
   Poslední zatím známá pyramida bývá přisuzována přesněji nezařazenému faraónovi Chenžerovi z 2. přechodného období. Jeho nástupci už si pyramidy nestavěli – dokonce ani v obnovené Nové říši.
   Další zkušenosti ukázaly, že ani reformovaná pyramida nesplňuje svůj hlavní účel, který měl být veskrze praktický, a sice ochránit tělo zemřelého, a jistě i z tohoto důvodu bylo od jejich staveb upuštěno. Řada populárních autorů však tento zlom v pohřbívání králů redukuje pouze na tuto jedinou motivaci. Je však třeba říci, že „králové Nové říše pocházeli z Vesetu (Théb)“7 a „zůstali věrni ... staré vesetské tradici, podle které se mrtví králové pohřbívali do podzemních skalních hrobek“8, čímž docházíme k vysvětlení, proč Thutmose I. založil ono známé Údolí králů. Tím bylo pyramidám již skutečně odzvoněno.
   Ještě v jakési pseudopodobě se pyramidy na uzemí Egypta objevily coby menší několikametrové hrobky majetnějších egyptských vrstev z Nové říše, postavené z omítnutých cihel a uvnitř klenuté. To však již nemělo s pyramidami tak, jak si je většinou představujeme, mnoho společného a historie těchto úžasných hrobek, které člověka snad nikdy nepřestanou fascinovat, se tak definitivně završila.

Poznámkový aparát

  1. Označení pro hlíněné lavice se šikmými stěnami před rolnickými domy, které měly podobný tvar.
  2. Např. Ramesse II., který byl nepochybně bohatší než třeba Džosér, si pyramidu postavit nedal.
  3. Zamarovský, Vojtěch: Jejich veličenstva pyramidy. Československý spisovatel, Praha 1986, s. 219.
  4. Zamarovský, Vojtěch: Jejich veličenstva pyramidy. Československý spisovatel, Praha 1986, s. 219.
  5. Zamarovský, Vojtěch: Jejich veličenstva pyramidy. Československý spisovatel, Praha 1986, s. 250.
  6. Zamarovský, Vojtěch: Jejich veličenstva pyramidy. Československý spisovatel, Praha 1986, s. 284.
  7. Zamarovský, Vojtěch: Jejich veličenstva pyramidy. Československý spisovatel, Praha 1986, s. 335.
  8. Zamarovský, Vojtěch: Jejich veličenstva pyramidy. Československý spisovatel, Praha 1986, s. 335.

Seznam použité literatury:

  Malina, Jaroslav; Pavel, Pavel: Jak vznikly největší monumenty dávnověku. Svoboda, Praha 1994.
  Strouhal, Evžen: Život starých Egypťanů. Opus Publishing, Londýn 1994.
  Vachala, Břetislav: Staří Egypťané. LIBRI, Praha 2001.
  Zamarovský, Vojtěch: Jejich veličenstva pyramidy. Československý spisovatel, Praha 1986.