„Voda ukáže“

Jó, to už na gymplu jsme se vedle úsměvných historek o Julkovi, od jeho ségry Gusty Fučíkové, dozvěděli o nevyšším vrcholu Brdského pohoří. Na první poslech nezáživná informace.
Od války se po těch zapovězených kopcích, vedle našich otců v zablácených maskáčích, potulovalo přehršel geodetů s trasírkama, jako much na medovém koláči. Důvod byl prozaický, neměli teodolit Marušky Terézie, ten co mi vyfoukla Teacherovka u starožitníka v Jeseniovce pro svýho starýho, k trapným čtyřicátinám a ještě fakt, že dva vrcholy Praha a Tok soutěžily o prvenství a to o prsa.
Dlouho předtím než pan Svěrák vzkřísil Járu Cimrmana. Přišel můj brácha s odvážnou teórií „voda ukáže“, hodnou toho velikána. Maje na mysli, že vrcholek Toku je vlastně jinde a výše.
Jednoho podzimního deštivého rána léta Páně devadesátého druhého jsme se vydali na důkazní cestu k tomu slavnému triangulačnímu bodu. Štamgasti Na Kocábce si významně ťukali na čelo, když jsme v tom slejváku míjeli jejich krčmu. Brdy to je prý taková velká past na zbloudivší turisty. Teklo nám už všem za krk a úvozová cesta vzhůru připomínala menší řeku. Na přetřes přišel náš starej známej Goodbody co si kousek odtud vyštafíroval rakvárnu na zrušeném hřbitově na nóbl bejvák. Po dva roky hledal jeho povedený synek po maturitě práci a náhle jako hrom z čistého nebe přijde pošťák s nedoplatkem za elektriku. „Mámo, někde v chalupě máme schovanou pec na tavbu ocele, jinak si to neumím vysvětlit“. Začali prolézat stavení od sklepa po půdu, kde měli začít. Pod střechou pěkně jedna pětistovka žárovka vedle druhé ozařovala, už půl roku, dokonale vedenou plantáž bylinek pro toho starýho Němce Alzheimera. „No vidíš, že z toho našeho kluka přeci jenom něco bude. Ty ses, v jeho věku, zmohl akorát tak na přišpendlení svého nejlepšího kamaráda za rozkrok, rezavým vrhacím nožem k reprobedně a téměř tak nechal vyhynout slavný herecký rod po meči. Visel tam jak velkej motýl v uhozený sbírce.“ Opáčila Goodbodyovka. Ale vraťme se k tématu. Vrchol Toku vlastně ani vrcholem není, je to spíš placka a na tom páni geometři pohořeli. Na té pláni byla velká podlouhá louže asi stometrová. Při jednom konci byla hluboko ponořená vrcholová triangulační tyčka a smrk s vrcholovou knížkou, kdysi pokořeného Toku a na druhém vzdálenějším břehu, hrbol zvící třech metrů. Možná mraveniště pravěkých termitů, nebo tam jen tank při manévrech vzal smykem s ručkou zatáčku.
Po čtrnácti letech to jdeme s Kytkou, pro jistotu, ověřit. Zima trvá, toho roku, už moc dlouho. Belhám se na chvostu na funglovkách od Jesuse. Danajský dárek. Příliš rychlá skluznice vzdoruje všem našim voskům. Krok kupředu a dva zpátky. Lepší bude, počkat tady na místě na skutečné jaro.

jpa 2007

domů <<<<<<