Kudrnac,Petrik,Indie,Prameny Gangy,Gangotri,Ganga
INDIE - PRAMEN GANGY
16.5.2011 - 30.5.2011
Několikrát jsem viděl Gangu ve Varanasi, tu největší stoku Indie. Tmavě hnědá břečka, plná bahna, špíny a popelu. Přesto byly její břehy každý den od rána do večera plné věřících, kteří se v ní myli, koupali, pili ji a pálili na jejích březích své bližní.
16.5.2011 - pondělí
Jednou se objevila možnost zakoupit letenky do Indie pod 10000,- Kč včetně všeho a tak jsem je koupil. Pojedeme se podívat, kde Ganga pramení. Těch pramenů je několik a všechny jsou svaté.
Odjezd a odlet byl podle plánu. V 6.12 bus a na letišti v 7.30. Na odbavení jsme byli skoro poslední. Nejdříve jsme se nasnídali a pak teprve nastoupili. Letadlo do Kyjeva bylo úplně plné. Cesta trvala 1,45 min a v Kyjevě jsme to nějak přečkali, je to velmi malé letiště s jednou halou. Letadlo do Delhi bylo méně než z poloviny plné. Letělo s námi hodně Židů. Dali nám slušně napít a najíst a vykopli nás v 2,40 ráno do haly letiště.
17.5.2011 - úterý
U pásů na bagáž jsme to doleželi do 8.00. Vyměnil jsem 100 USD za 4.190 INR. Před barákem se na nás vrhlo děsný vedro. Od sloupu č. 17 jel autobus na nádraží za 75 / osobu. Dali jsme bagáž do úschovny, byl to porod. Jeden seděl u počítače a vyžadoval zámečky na bágl, jeden psal křídou čísla na bágly a lidé si to museli sami dávat do regálu a sami vyzvedávat. Prostě neskutečná lenost za 10 / kus. Pak jsme šli na Paharganč a zaplatili si nocleh v blízkém hotelu na poslední neděli za 500 / dvoulůžák. Koupili jsme 2 l Pepsi za 60 a bylo to vono. V kavárně jsme si dali čaj 2x20 a Jana tam málem zkolabovala, bylo 43 ve stínu. Při návratu na nádraží nám nějakej důležitém u bezpečnostního rámu řekl, že náš vlak má 9,5 hodiny zpoždění a že máme jet do nějaké kanceláře. Nedali jsme na něj a po různém běhání nám řekli, že vlak pojede na čas. A tak jsme na čas nastoupili a odjeli. Koupili jsme si za 15 vodu a naředili colu. Ve vlaku jsem si dali 2x indický čaj za 5 / kus. Byl přesně takový jak jsme čekali. Přestože ve vagonu bylo asi 30 ventilátorů, teklo z nás a teklo. Vlak byl zcela plný, není divu, že někteří cestovali sólo. Do Hardwaru jsme dojeli v 19.30 a byla tma tmoucí. Dali jsme vydělat šlapacímu rikšovi a nechali se odvézt za 20 do nějakého hotelu za 400 / dvoulůžák. Rikša počkal až zaplatíme zkasíroval provizi. Prošli jsme se večerním městem ke Ganze, koupil si mangovou ovonu za 28 a doma si dali sprchu.
18.5.2011 – středa
Ráno jsme si přispali, protože v noci hodně dlouho stříleli za oknem petardy. Ještě jsme nevylezli z průjezdu na hlavní ulici a už tam čekal šlapací rikša a odvezl nás za 10 na autobusové nádraží. Trochu složité bylo zjistit odkud to jezdí do Ričikéše. Posílali nás tam a zpět. Autobus do Rišikéše přijel odněkud již plný a tak jsme stáli. Za 2x22 nás nechali hodinu stát a vyhodili nás na busstation v Rišikéši, obrovský smeťák. Odtud ale autobusy dál nejezdí. Po krátkém smlouvání jsme přejeli motorovou rikšou za 30 na jiné nádraží. Bylo to dost daleko. Nádraží bylo takové indické. Rodiny na kusu látky tu polehávali a vařili, děti si hráli ve špíně a prachu a váleli se po zemi. Koupili jsme lístky do Utarkaši za 2x 155, dali si dva indický čaje, namočili si hlavu, došli se vyčůrat a pak čekali do 12:30. Do Utarkaši to jelo 7,5 hodiny a bylo to 148 km. Vystoupili jsme opět skoro za tmy ve 20.00. Hledali jsme hotel ve vedlejší ulici hned proti benzínové pumpě kulivá randálu. Chopil se nás hoch a ten nás dovedl k sobě do prostého hotelu u Gangy. Usmlouvali jsme to na 400. Dali jsme si čaj a pak jsme vařili a jedli a šli spát. Pod okny nás na smeťáku hlídalo stádo prasat.
19.5.2011 – čtvrtek
Ráno jsme moc nespěchali. Na ulici jsme se snažili zjistit kde je Forest office, kde dávají povolení ke vstupu do Národního parku Gangotri. Nejezdí tu žádné rikši, jen džípy. Je top prý 4 km a povolení stojí 2x600 pro 2 lidi na 2 dny. První džíp za 100 jsme hrdě odmítli, ale druhý jsme za 100 už vzali. Bylo to fakt daleko, dokopce a úplně mimo hlavní ulici. V offisu to proběhlo v pohodě, jen jsme si museli nechat udělat kopie víz a dát písemnou žádost. Nějaký indický šmudla se starou Rakušankou nám nabídli, že nás vezmou sebou do Gangotri za podíl když zaplatíme podíl za džíp. Za 850 nás dovezli zpátky do hotelu, počkali až sbalíme a pak jsme v pohodlí vyrazili do hor. Koupili jsme na cestu zase colu, mě teda určitě léčí v tom vedru. Vyrazili jsme ve 12.00 a do Gangotri jsme dojeli v 17.00, celkem je to 100 km.Cesta průběžně stoupala ve strašných serpentinách a zatáčkách zaříznutých do strmého úbočí. Každé vyhýbání s protijedoucím autobusem byl nervový zážitek. Po cestě jsme předjížděli desítky poutníků v oranžových hábitech s holí a konvičkou na vodu. Mnozí z nich šli bosí, určitě se s nimi setkáme v Gangotri. Silnice vedla většinou kaňonem s málo vesnicemi a borovými lesy. V Gangotri bylo úplně plné parkoviště džípů a autobusů. Popošli jsme kousek pěšky do města a zalezli do hotelu za 300, docela slušný. Prošli jsme hlavní ulicí až na konec města do chrámu, na gháty a dál podél Gangy. Začalo být dost zima. Snad to přeci jenom na tom oslu půjde. Večer byla bouřka a vypadnul proud. Do postele jsme zalezli už ve 21.15.
20.5. – pátek
V noci Janě bylo zle. Ráno se pokoušela to vyléčit silným sladkým čajem. Neteče voda a nejde proud. Vyrazil jsme hledat parkoviště oslů (donky), nezaměňuj za opicí (money) nebo mnichy (monks). Je vysoko ve stráni a mám toho dost, když jsem tam a to jsme vlastně ještě nikam nešel. Parkoviště je prázdné a hoch s vysílačkou mi obtížně vysvětluje, že zítra ráno v 6 – 7 hodin ráno tu budou a odvezou mě. Ve městě jsou chrám i gháty narvané lidmi. Lidé se myjí, polévají a perou. Všude prodávají plastové láhve, do kterých lidé nabírají vodu z řeky a odvážejí si ji sebou domů pro známé a příbuzné. Vzadu údolí řeky uzavírá nějaký „Matterhorn“. Večer jsme si dali rýži a pak jsme se pohádali ohledně dalšího programu. Jana vyhrála, ale vidím to špatně, mám teplotu a necítím se. Sbalili jsme věci na cestu sebou nahoru a do druhého báglu jsme dali věci zbytné. Ten necháme tady.
21.5. – sobota
Ráno jsme vstali za tmy a dali baťoh do recepce. K oslům to bylo hodně dokopce. A pak jsme začali platit. Agentuře na nosiče 100, nosičovi 300, za cestu tam a zpátky chtěli 2250, tak jsme koupili jen cestu tam za 1450. Vyrazili jsme v 7.00. Cestou jsem trpěl. Nevešly se mi boty do třmenů a při cestě nahoru a dolů jsem se nemohl zapřít. Nějak to prostě ale muselo jít a taky to šlo. Zdálo se mi, že cesta ubíhá hrozně pomalu. Za pár hodin jsme dojeli do Čirbasy a dali si čaj. Několikrát jsme museli jít kus cesty pěšky, protože to bylo nebezpečné jet po úzké stezce na oslu. Na čekpostu jsme zaplatili dalších 50 za dvě doprovodné osoby a 150 za nosiče. Do Bojpasy jsme dojeli asi ve 12.00. Údolí se otevřelo a byly tam další zasněžené kopce. Nosič reptal, že je to málo, ale nedostal nic navíc. Asi se něco stane, protože mě posral pták. Sešli jsme kolem ašrámu a ubytovali se ve státních stranech za 300 / osobu. Dali jsme si masala čaj a vyrazili k ledovci kde vytéká Ganga. Šlo to fakt pomalu a ani jsme tam nedošli, ale viděli jsme ho. Měli jsme štěstí na počasí, po celou dobu bylo jasno. Snad to vydrží i na cestu zpátky. Do postele jsme zalezli už v 18.00 pod strašně tlustou houti a ještě do péřového spacáku. Cestou sem a tady jsme potkávali různé existence, svaté muže bez ničeho, úplně staré babičky a dědečky a nóbl rodiny s malými dětmi. V místním bufetu nemají skoro nic k jídlu a k pití jenčar a kafe.
22.5 – neděle
Ráno jsme si dali čaj a vyrazili pěšky zpět dolů do civilizace. Vyšli jsme v 9.00 a dolů jsme dorazili za 9,5 hodiny, to je v 18.30. Cesta byla utrpení pro mě, nikoliv pro Janu. Intervaly chůze se čím dál tím víc zkracovaly a přestávky prodlužovaly. I když už byl vidět ašrám na čekpostu, trvalo to do města ještě 2 hodiny. Šli jsme asi 18 km. Náš hotel byl plný. Koupili jsme si colu a mango a šli do jiného hotelu za 400. Dosyta jsem se napil, celý den jsem nic nejedl a Jana to skoro nestihla, jak rychle jsem všechno vyblil. Vlezl jsem do postele a už jsem ten den nevstal. Měl jsem ji jak z praku.
23.5. – pondělí
Ráno jsme se vyleželi a na poledne jsme šli na parkoviště shánět odvoz. Stál tam kolektivo jeep a jel za 45 minut. 140/os Cesta dolů byla úplně jiná a daleko rychlejší. Za 4 hodiny jsme byli dole. Jak jinak náš hotel v Utarkaši byl plný. Moc mi to nechodilo, ale nakonec jsme našli své postele za 500 s večeří. Dali jsme si sprchu a zase z nás byli lidé. Dnes jsme jenom jeli. Na ulici jsme si dali 2x6 momošů za 50 a když jsme se vrátili, tak nás bytný seřval, že nám stydne dalbát. Bylo toho dost a bylo to dost dobrý. Dali jsme mu 50. Jako zákusek byl banán a pomeranč. Pod námi se ubytovalo v jedné místnosti stejně velké jako naše 12 Indů, kteří se zítra chystali do Gangotri. Usínali jsme dlouho. Nejdřív demonstrace, a pak psi, prostě ulice.
24.5. – úterý
K snídani jsme měli rýži do večeře. K autobusu jsme přišli na 9.00, nastoupili jsme a on se rozjel, byly tu přesně dvě místa k sezení. 310/dva. Silnice byla skutečně horská a cesta trvala až do 15.40, ujeli jsme 175 km. Po cestě dvakrát zastavil. Furt jsme pili a furt to bylo málo. Nakonec v Rišikéši těsně před terminálem naboural. Vzali jsme vaky a kolektivem jsme dojeli za 30 na to správný autobusový nádraží, tam jsme museli asi 40 minut počkat. Vychutnali jsme si život na směťáku. Co tam ty děti dokázali bylo těžko k uvěření. Nazí ve špíně se váleli po zemi a cpali si písek ze země do pusy.. Vysvobodil nás autobus do Haridvaru, 44/oba. Najali jsme šlapacího rikšu a ten za 20 dovezl do našeho hotelu. A pak sprcha, rýže a vaření. 400/noc.
25.5.- středa
Ráno jsme vyrazili na nádraží shánět lístky do Amritsaru. Vystřídali jsme několik front, koupili sice lístky na vlak, ale u okénka rezervací nám řekli, že vlak je na 5 dní obsazen. A byli jsme namydlení. Na autobusáku nám všichni tvrdili, že přímý autobus není, ale pak že je a pojede zítra odpoledne. Jízdenka se ale dopředu nedá koupit. Odpoledne a večer jsme byli na ghátech a sledovali život. Ten je zde opravdu bohatý. Mladí hoši se koupali a všichni ostatní opět nabírali vodu do desítek lahví a posílali po řece mističky s rýží, květinami a svíčkou. Oděšli jsme skoro včas, aby nás nepřepadla skutečně prudká bouřka.
26.5. – čtvrtek
Dopoledne jsme dorazili na autobusák a čekali. Ani tady nebyl život k zahození. Viděl jsme jednoho sikha jak se baví s nějakým chlapem a pak kupuje jízdenku na autobus. Bylo to sice ještě dlouho do odjezdu našeho autobusu ale hned jsem vystartoval a zeptal se kam jede. Nejel sice do Amritsaru, ale do města jen kousek od Amritsaru. Kousek rozuměj asi 3 další hodiny autobusem. Tak jsme jeli taky. Jeli jsme celé dopoledne až do tmy a ještě kousek. Když jsme vystoupili asi v 22.00 na nějakém autobusáku v nějakém městě, tak jsme nechtěli nic jiného než postel. Ta byla hned u nádraží, ale byla to kobka, měla svou sprchu a větrák a to nám stačilo.
27.5. – pátek
Ráno jsme dojeli do Amritsaru, svatého města Sikhů. Po výstupu se o nás pohádali rikšisté a jeden nás vozil tak dlouho, až jsme našli hotel. Kousek od něj nám vyměnili peníze a to bylo důležitý. Odpoledne jsme odjeli rikšou do Zlatého chrámu a vychutnali si ho až do tmy. Hned vedle byla obrovská noclehárna a ta vyhlášená obrovská jídelna pro poutníky. Prodiskutovali jsme s místníma kráskama, že Pandžábci jsou prostě nejlepší. Když jsem vyzvedával boty z úschovny, tak byly dokonale vyčistěný a nakrémovaný. Za rohem od hotelu jsme si dali jídlo v pouliční jídelně a colu a nestalo se nic.
28.5 – sobota
Navštívili jsme ještě jeden chrám, hodně podobný Zlatému chrámu. Byl taky na ostrůvku uprostřed umělého jezera a měl nádherně vyzdobené dveře s náboženskými reliefy. Pak jsme zalezli do stínu nedaleko chrámu a ustlali si na zemi. Záchody a voda byly poblíž. Odpoledne jsme si zase dali v pouliční jídelně za rohem hotelu jídlo a pak jsme seděli v recepci a čekali až pro nás večer přijede rikša, aby nás dovezla na autobus do Delhi. V hotelu nám totiž zajistili lístky na lehátkový noční autobus. Po cestě jsme museli z rikši vystoupit, protože to do kopečka neušlapal. Na široké rušné ulici zastavil a oznámil, že tady to je. Řekl jsem Janě ať zůstane sedět a nehýbá se. Šel jsem se zeptat k tomu autobusu co tam stál a to nebyl on. Rikša to musel otočit a jet jinam. Ještě dvakrát jsem se musel zeptat až jsme to místo našli. Autobus tam sice nebyl, ale všichni říkali, že právě odtud pojede. A tak jsme čekali až jsme se dočkali. Přidělili nám takovou kobku, kam jsme se nemohli s báglama vejít. Bágly se stěhovali do kufru autobusu, přesto ta kobka byla jen pro dva Indy né pro nás. V noci Jana vykopla okno a zbytek noci jsme jeli v průvanu. Přesto jsme brzy ráno dojeli do Delhi.
29.5. – neděle
Dojeli jsme motorikšou na Paharganč a ubytovali se v hotelu. Celý den jsme proflákali.
30.5. – pondělí
A další den taky. Večer nás hotelový taxík dovezl na letiště.Když jsme letěli nad afgánským Hindukušem a ani trochu jsme nechápali o co tady vlastně bojujeme.