Kudrnáč,peku,Bali,

Dovolená na Bali 7.6.2010 – 21.6.2010

Bali leží východně od ostrova Jáva (odděleno 3,2 km širokým Balijským průlivem) a přibližně 8 stupňů jižně od rovníku. Od ostrova Lombok na východě je Bali odděleno Lombockým průlivem. Severní břehy omývá Jávské moře, jižní pak Indický oceán. Od východu k západu je ostrov asi 153 km široký, od severu k jihu je to asi 112 km. Rozloha činí 5632 km2. Nejvyšším bodem je aktivní vulkán Mount Agung (3142 m n. m.), který naposledy soptil v březnu 1963. Vulkán Mount Batur je také stále aktivní. Před asi 30 000 lety prodělal katastrofickou erupci - jednu z největších vulkanických událostí na Zemi. Hory pokrývají střed ostrova a táhnou se na východní stranu. Nejdelší řekou ostrova je Ayung (75 km).

Pondělí, Úterý

Odlety už jsou rutina. Všechno jelo jak mělo, elektronické letenky fungovaly a odbavili nás až do Denpasaru. Já měl 10,3 kg a Jana 10,6 kg a příruční tašku. Boxing 777 byl úplně plný Korejců. Docela se o nás starali a moc to neházelo. Jana shlédla několik filmů. Pak jsme museli stáhnout okna a zhasli. Ráno nám dali zase najíst a v Soulu jsme byli na čas. Posun času + 7 hodin proti Praze. Na letišti jsme si našli lavici na spaní a později jsme šli teprve do tranzitu, protože jsme museli všechno z letadla dopít, aby nám to nevzali. Letadlo do Denpasaru byl A220 a bylo zase úplně plný. Zase se o nás docela starali a dali nám i zmrzlinu. Dosedli jsme v 23.45. Nejdříve jsme zaplatili u zvláštní přepážky za víza á 25 USD a pak jsme šli do další fronty na ozim a pasovku. Šlo to pomalu a na řadu jsme přišli asi v 1.00 ráno. Baťohy u pásu už ležely na zemi. Celnící nic nechtěli a tak jsme směle vykročili do místního dusna. A bylo tam. Čas do rána jsme odespali na zemi v aule DEPATURES. Čisto, klid, klimatizace.

Středa

Vstali jsme v 7.00 a hned vedle Mc Donaldu už byly otevřené záchody. Odešli jsme mimo areál letiště ohraničený plotem a bránou se závorou a vzali bemo na nějaké autobusové nádraží v Denpasaru 20000/2. Tam nás hned předali kolegovi a ten nás svezl za 70000/2 na jiné autobusové nádraží Batubulan.Tam nám stopnul další bemo do Ubudu k paláci 50000/2. Určitě jsme zaplatili vždycky daleko víc než jsme měli. Do Ubudu jsme dojeli celkem za 140000/2. Cestu z Ubudu zpět na letiště nabízejí v pevné hodiny za 50000/1. Jen jsme vystoupili u královského paláce, tak nás zatáhnl nějaký Ňomád do bungalovu své rodiny za 100000/2 se snídaní. Předtím jsme museli dělat trochu vlny, že 150000 je moc a bazén nepotřebujeme. Na uvítanou jsme si dali docela hnusný čaj s mlékem a domluvili výlet na zítra na celý den za 300000/2 k jezeru Nátur. Dali jsme sprchu a vyrazili do města. Ubud Palace, Guru Lebah Temple. Hezké, bohaté a rozkvetlé. Samé hezké kytky a keře a hezká lotosová zahrada u Lotus Café. Šli jsme na západ k řece a dál na rýžová políčka. Bylo dost dusno a dokonce spadlo pár kapek. Šoupli jsme na ulici jeden picí kokos 10000/1 a šli domů. V krámě jsme koupili dvě litrové coly z lednice za 20000/2. Sprcha neměla chybu a cola taky. Obojí bylo studené tak akorát. Zatáhlo se a nastala prádelna. Mamka je unavená a hezky hajá.

• výměna na letišti 300EUR – á 10700 bez poplatku (v Ubudu 10950)

Čtvrtek

Hezky jsme se vyspali pod větrákem. K snídani jsme zvolil palačinku, čaj a misku ovoce. V 9.00 přišel Ňomád a vyrazili jsme na výlet. Celé auto pro sebe na celý den 300000/2. Nejdřív byla sloní jeskyně a v blízké džungli kamenné reliefy. Džungle neměla chybu. Se sarongem to nebylo tak horké jak se píše. Místo bylo plné dětí, protože končí čkola a děti jsou na výletě. Další zastávka byl skalní chrám Gunung Kazi. V hlubokém údolí s 315 schody byl chrám a skalní oltáře a zase spousta dětí. Část chrámů opravují z betonových dlaždic a šlo jim to. Cesta vzhůru na parkoviště není lehká. Okolo zase krásná džungle a rýžová políčka. Pak jsme jeli na Tirtha Empul. To je upravená zahrada s bazénky plnými místních lidí, kteří stojí v klidu ve frontě na některý ze svatých pramenů. Nechávají si vodu téct na hlavu a za krk. Pak si jdou stoupnout zase do jiné fronty, Dále po cestě jsme se zastavili na takové ukázkové plantáži s různými plody. Káva, kakao, ananas, pepř takový a pepř jiný, vanilka a ovoce s hadí kůží. Konec procházky byl v kavárně, kde nám dali zadarmo kafe, kakao, gincenk kafé, čaj z citronové trávy a zázvorový čaj.V kleci bylo to zvíře co žere kafe a když ho pak vysere, tak je to kafe 100x dražší. Rozpršelo se a tak jsem šoupnul ještě jedno kafe. I tady hodnoti letošní počasí jako divné. Dojeli jsme k jezeru Nátur a zaplatili nějaké divné vstupné na vyhlídku. Ňomád šel na oběd a my na vyhlídku na sopku. Kousek za jezerem byl chrám Ulun Danu Nátur. Moc pěkný. Zahnali jsme nenechavý ženský a uvnitř jsme v klidu pojedli a popili. Od chrámu chrámu jsme jeli už domů. Cestou jsme zastavili u rýžových teras a polí. Byli tu nesmírně aktivní prodavači a nabízeli ceny, kterým bylo jen těžko odolat. Odpoledně jsme byli na trhu v Ubudu. Nic moc. Dohodli jsme výlet na další den.

• vstupné do chrámů 3x30000/2, výhled 20000/2, kafe a čaj na plantáži 150000, cola a čaj 18000, výlet 300000/2

Pátek

K snídani jsme si dali tousty s vejcem, čaj a ovoce. Pak přišel Ňomádův tatínek a dohodli jsme cenu. První památka byl královský palác v Klunkungu. Hned za vchodem vlevo je WC. Celý areál je zahrada z jezerem a uprostřed pavilon a v rohu další pavilon a vzadu malé muzeum. V jezírku ryby a lotusy a všude květiny. Zevnitř pod střechou pavilonu jsou hezké kresby o tom, co všechno za mučení může čekat našince, když nebude poslouchat. Pak jsme jeli na rýžové plantáže a tam jsem při foceni domorodce spadl do bahna rýžového pole a musel jsem v blízkém potoce všechno vyprat. Před chrámem Besakih jsme zaplatili nějakým policistům a nedostali žádnou vstupenku. Parkoviště je daleko a spoustu lidiček nabízí odvoz na motorce za 2 USD. Je to do kopce a trvá to 15 chůzí. Chrám je největší na Bali na úbočí nejvyšší hory Mt. Agung 3400 m. Besakih je vlastně asi 7 velkých a 38 malých chrámů. Do hlavního chrámu nás nechtěli pustit a požadovali peníze. Za peníze nás prý vezmou. Za rohem ale už nikdo nic nechtěl a tak jsme mohli sledovat i obřad na hlavním nádvoří chrámu. Obřad byl i v dalším bočním chrámu. Všechno jsme prošli a na parkovišti byli zpátky asi za 1 3 hod. Na cestě zpět do Ubudu jsme zastavili v Bangli u jednoho méně navštěvovaného chrámu Tehen Temple. Zase obklopený džunglí a s obrovským stromem uvnitř 700 let starým. Chrám byl ve svahu ve třech rovinách pro hudbu, tanec a obřady. A pak už domů do sprchy a na kafíčko a sehnat dopravu na zítra do Bedugulu k jezeru Brata. Dopravu jsme koupili u nás v uličce po smlouvání za 170000/2.

• palác v Klunkungu 24000/2, Besakih 25000/2

Sobota

Hezky jsme si přispali a v klidu sbalili, v klidu se najedli a na jedenáctou šli na sjednaný autobus. V ústí naší uličky už na nás čekal malý autobus. Postupně jsme objeli město a posbírali ještě další dvě dvojice turistů. Pak jsme vyrazili. Nejel rychleji než 60 km/hod a skoro pořád na trojku. To je tady takový zvyk a jezdí tak všichni. Benzín tu stojí 5000/litr. Do Bedugulu jsme dojeli v 13.00. Na trhu tu prodávali všechno. Popovezl nás do hotelu Ashram u jezera a jel dál. Měli pokoj za 175000, ale my jsme vzali za 90000/2 s WC a koupelnou na chodbě. Byli jsme však na chodbě sami. Okolo nádherná zahrada a hnusný počasí, mraky a zataženo. Navíc se podělal displej na foťáku, ale zdálo se, že foťák jinak funguje. Určitě za to může ta muslimka, co jsem ji naposledy fotil. Navštívili jsme nedaleký chrám Ulan Danu v jezeře. Je obklopený krásnou zahradou. Je tu všechno takové klidné a rozkvetlé. Na zpáteční cestě jsme zašli do vsi. Večer jsme si dali v hotelu večeři Naši Goreng a Mie Goreng a kafe.

• ubytováni v Ubudu 3x100000/2, chrám 20000/2, večeře 45000/2

Neděle

Ráno palačinka a kafe. Vedle seděl nějaký bílý turista a slovo dalo slovo a on doběhl pro svůj Olympus a já si mohl zkontrolovat poslední snímky focené na slepo bez displeje. A ono to šlo. Foťák funguje, ale nezobrazuj. Budeme fotit naslepo. Zaplatili jsme a šli na silnici. Ušli jsme asi 20 metrů a zastavilo bemo a naložilo nás do Singaraji. Ale ouha, bemo skončilo na jakémsi předměstí na autobusáku. Trochu jsme museli smlouvat, aby nás odvezli do nějakého bungalovu, co nám doporučil ten bílý v ašrámu. Dopadlo to jinak. Nikdo nevěděl kde to je a tak jsme skončili v nějakém hotelu na pobřeží asi 3 km od centra Loviny. Po smlouvání z 250 na 150000/2 se snídaní. Nóbl pokoj s vanou a WC, klimatizací a televizí. Šoupli jsme sprhu a vydali se na procházku podél pobřeží na západ. Nic moc kromě prodavačů ptáků. Na cestě zpět hezky pršelo. Moře tu má velký odliv a na písčině co vylezla z moře, každý den hráli fotbal.

• ubytování Ashram 90000, bemo 30000/2, 600000 za 4 noclehy

Pondělí

K snídaní byl čaj, toust s marmeládou nebo rýže s volským okem. Lenošíme, koupeme se a pak vyrážíme pro změnu na východ do Loviny. Je to docela daleko. Skoro v centru je samoška. Mají různé čaje a samozřejmě velkou Pepsi.. Prošli jsme turistickou ulici k moři. Všude samý hotel, restaurace a krámy. Jen skoro žádní turisté. U moře jsme šoupli dvě balijská piva a navázali úzký kontakt s prodejkyní košil a sarongů. Měla pro nás připraveny jakékoliv slevy. Podél pláže je jakási místní promenádase stánky. Mohli jsme koupit i výlet k vodopádu Sing Sing, do chrámu a na horké prameny levněji (120000), než jsme domluvili v hotelu (150000). Doma leháro, čtení a večer hospoda u moře. Vydatně sprchlo. Rybu jsme si museli v hospodě nejdříve sami vybrat, každý jinou. K tomu rýže, zelenina a tři studené čaje v láhvi. Chuťově dobré, bylo toho dost a ještě zbylo na slepou kočku. Z pobřeží odcházeli sběrači krábu nebo nějaké mořské havěti daleko do pláží odkrytých odlivem a pohybovali se ve tmě jako bludičky s lampičkou. Do hospody jezdilo hodně místních, tak asi byla profláknutá. V noci se posrala klimoška a ráno nešla vůbec.

• nákup 44000, dvě piva 14000, ryby 88000 za vše s 10% daní

Úterý

Ráno jsme si dali oba rýži s vajíčkem a vylepšili to salámem ze zásob. V 9.30 přišel Wajan se svým „bratrem“ Nadimem a ten nás povozil do 14.00 po přilehlých zajímavostech. Vodopád nic moc, ale krátká cesta k němu přírodou dobrá, budhistický klášter vysvěcený samým dalajlámou v roce 1970 nás už nepřekvapil, ale měl jiné zahrady než ty v Tibetu. Úplně nahoře však byly kamenné zvony jako v Kambodži. Kousek odtud jsme strávili několik hodin uprostřed džungle u horkých pramenů. Prý to vybudovali Japonci za války na léčebné účely. Dva bazény s chrliči s horkou vodou, odhaduji tak 44 stupňů. Pár turistů se tu vystřídalo, smočili se a jeli zase dál a my jsme si užívali až nás přišel zkontrolovat Nadim, jestli se nic nestalo. Chvílemi jsme měli bazén jen pro sebe. Hned vedle byla sprcha se studenou vodou a to bylo ono. Prostě lábuž, klídek a džungle okolo. Doma jsme se šli hned koupat do moře. Svítilo sluníčko a přitom padal studený déšť. Moře bylo proti tomu strašně teplé. Ze zásob jsme pojedli rybičky, sušenky, česnek a BUM plechovku piva. Lenošíme, čteme, pijeme kávu. Dočetl jsem knihu o britské letadlové lodi.

• výlet 150000, vstupné k horkým pramenům 10000/2, zelený čaj z lednice 7000, cola ze skla 4000, náramek 2000

Středa

Dnes byl výlet do Singaraji k památníku nezávislosti (?osvobození), činskému chrámu a do města. Nic zajímavého kromě seroucího chlapa do řeky, obchodů plných zboží a hezké pobřežní ulice s běžným rybářským životem. Doma byla koupačka.

• bus tam a zpět 2x10000/2, pivo a limonáda 35000

Čtvrtek

Ráno jsme vstali, vykoupali se v moři, vykoupali se ve sprše a pak posnídali v zahradním pavilonu s výhledem na delfína. Kýč. Sbalili jsme a dojeli bemem na západní terminál. Pak jsme přejeli na východní terminál, bylo to dost daleko za městem. Řidič nám hned dohodnul další odvoz až do Amlapury větším autobusem. Jeli jsme skoro 3 hodiny. Cestou si cestující vybírali vši a házeli je na zem, na rozdíl od lidí to opice jedí. Krajina byla permanentní vesnice okolo silnice. V Amlapuře nás naložili dva mladí Francouzi, zajeli s námi do místního supermarketu a potom k moři do Jasri, kde oni měli pronajatou vilu. V místním hotelu na pobřeží chtěli 400000, potom 250000 za pokoj a nehodlali slevit. Šli jsme pryč. Po cca 250 m u nás zastavil nějaký místňák na motorce a nabídl nám ubytování „very číp“. Šli jsme se podívat. Smlouval, smlouval a vysmlouval na nás 150000 se snídaní. Byl to takový pokoj bez stropu, rovnou pod vysokou střechou a měl svoji sprchu, WC a zahrádku se sprchou. Možná hodinu jsme čekali než pokoj dostavěl. Povlékl, upevnil bambus a na něj moskytiéry. Nejprve jen jednu a potom dvě. Přemýšlí jinak, i jedna mu připadala na dvě postele dobrá. Jako normálně. Sprcha a procházka k moři a doleva. Zítra půjdeme doprava. V dálce moc nóbl vila u moře. Okolo hezká rýžová políčka a vlny se silným rachotem a na koupání nic moc. Vedle toho drahého hotelu pálili nebožtíka a zvyšovali žár dmychadlem. Večer byl dlouhý protože Ňomán nemá na terase nic pohodlného k sezení. Stále jsme se nedohodli na ceně za výlet po okolí. Nechce slevit. V noci bylo dusno, žádný ventilátor, žádná klimatizace.

• bemo na terminá 10000/2, bemo na terminál 10000/2, bus do Amlapury 50000/2, supermarket (čaje, ovoce, velká Cola) 42000

Pátek

Noc nebyla nic moc, musel jsem se jít ochladit pod sprchu. K snídani byl čaj s příchutí vyjetého oleje, prý nějaké koření a dva balijské kejky. To byla rozvařená na sladko ochucená rýžová kaše vařená v zeleném listu. K tomu krátký tlustý banán se sladkokyselou chutí. Došly peníze a v Amlapuře prý nejde nic vyměnit. Vyrazili jsme k hlavní silnici. Asi nás viděl a tak už na nás čekal autobus a ten nás dovezl do Kandi Dasy, nedalekého turistického střediska. Zase jsme smlouvali. On za 10000, já za 5000, shoda na 7000. Poseděli jsme u moře ve stínu místní odpočívárny. Pozorovali kraby, varana. Vyměnili jsme peníze (100 EUR á 11000) a obešli místní vodní zahrady se sochami ve vodě a rybičkami v lotosech. Okolo byli luxusní bungalovy, které čekaly na lepší zítřek, zatím byly pusté a prázdné. Na konci vesnice jsme opustili hlavní silnici a zašli k moři mezi rybářské lodičky, takové velké vodoměrky. Koupání bylo dobré na pláži se žlutým pískem. Přijel rybář a přivezl dva velké tuňáky. Cestou na hlavní jsme dali dvě coly z lednice ve vsi uprostřed džungle. Všude se tu staví ostošest. Na bemo jsme museli asi 15 minut čekat. Doma jsme skočili pod sprchu a pak šli k moři, ale na druhou stranu. Vítr a vlny. Hezky jsem si popovídals Wajan, ženskou so uklízí ve vile bohatého Holanďana. Hned vedle uklízí její muž u bohateho Australana dál jsou Američané, Japonci a zase Američané. Vily jsou to fakt nóbl. Každý tu má svoji vrtanou studnu. Přišly děti, sedly si u nás a dívaly se. Večer jsme dohodli výlet na zítra,nevydržel a slevil.

• bus 7000, bemo 10000, 4 coly 16000

Sobota

Lehká balijská snídaně, sprcha a odjezd na výlet. První bylo Tirta Ganga, vodní zahrady s chrámem, pak královský palác v Amlapuře a pak vodní palác v Ajungu. Zase úplně jiné než dřívější chrámy. Krásné zahrady Tirta Ganga se sochami, rybami a květinami. V Tirta Ganga byl i koupací bazén s úžasně čistou vodou plný školní mládeže. Při vstupu do areálu neměl výběrčí drobné na vrácení a tak řekl, že zaplatíme až při odchodu. Koupili jsme neznámé ovoce v pytlíku, protře ho kupoval nějaký místní jiným bílým turistům, Bylo zvláštní a dobré. V Amlapuře nebylo vstupné, ale povinný sponzorský příspěvek na rekonstrukci. Za to jsme dostali anglicky tištěný popis jednotlivých budov. Je to víc zajímavé než hezké. Na stěnách spousta fotek a hezký výhled do údolí na vesnici. Uměli si vybrat místo. Ajun je jezero se dvěma pavilony. Moc pěkný a hezky by se tu odpočívalo. Po návratu jsme se byli vykoupat a mamka se natloukla o kameny, protože byly velké vlny. Tady to prostě na koupání není. Jsme ale uprostřed pravého venkova s chrámem v lese, kulečníkem u silnice s džunglí a všepřítomnou mládeží na motorkách. Večer jsme si dali v místním warungu rýži a dva ledové čaje. A zase studená sprcha a to je ono. Zaplatili jsme za nocleh a výlet a Ňomán byl spokojený a nabídl nám čaj.

• Tirta Ganga 10000/2, vstup Ajun 10000/2, výlet 150000, nocleh 450000 za tři noci, jídlo a pití 28000

Neděle

Zase jsme spali asi 12 hodin. Večer lezla po konstrukci velká ještěrka a Jana se bála, že na ní spadne. Navařili jsme spoustu čaje. Opět lehká balijská snídaně a pak koupání v moři a v poledne do warungu na objednaný oběd. Tuňák s rýží, vodním špenátem a limonádou. Vedro a vedro a menší vlny. Sbalili jsme a dali poslední sprchu, další bude až doma. Ve 13.00 jsme opustili Jasri a Ňomána. Určitě máme zase přijet a nebo dcera a nebo známí a nebo kdokoli. Na hlavní silnici jsme odmítli odvoz za 250000 a asi 7 minut jsme čekali na autobus do Denpasaru – Batubulan, to je východní terminál. Bus jel pomalu a vymetl kdejakou vesnici. Na terminálu nás odchytávali různí naháněči a jeden nás odvezl na jižní terminál. Tam nás přesadil do většího bema do Kuty. Tam chtěla mamka utratit poslední peníze. Vysadil nás v turistické oblasti u hlavní nákupní ulice. Turisty se to tu skutečně hemžilo a všichni nakupovali nebo jedli. Máma zaloudila v obchoďáku a byla tma. Odešli jsme směrem na jih, tam někde musí být letiště, ale fakt se tu těžko chytá orientace. Ulice byla plná restaurací, nóbl hotelů, warungů a stojící kolony aut. Pěšky jsme se pohybovali daleko rychleji. Podařilo se a u brány na letištní parkoviště bylo jasné, že už nezabloudíme. Ve warungu na parkovišti jsme se dobře najedli, napili a shlédli zápas ve fotbalu. V odletové hale jsme se převlékli do čistého a odseděli to na zemi až do odletu. Po odbavení jsme utratili poslední peníze za oříšky. Letadla byla plná až do Prahy.

• tuňák 50000/vše, bus do Batubulan 40000/2, bemo 20000/2, bemo do Kuty 20000/2, masky 75000/2, obchoďák 41000, KFC zmrzlina a cola 10000, warung 44000 (2x rýže, 2x kafe, cola, mandarinka), oříšky 21000, odletová taxa 2x150000
NÁKLADY CELKEM
2 letenky – 30416,- Kč včetně všeho
útrata – 400 EUR