Deník z cesty na Srí Lanku 9. – 26.11.2006

PeKu - Petřík e-mail

So 11

Tak už jsme zase tu a je to jako včera. Florenc v noci je jako Greyhound v New Yourku. Existence a negr s kufrem. Jinak pusto, prázdno a zima. Poprvé jedu se Student Agency a je to dobrý. Přijeli a funguje to. Čokoláda před spaním, ale moc to nejde. Přestup v Brně na čas a ve Vídni za tmy. Přežít ve Švechatu je problém, protože tu neznají lavičky, ale podaří se. Mezi 9 –10 letí 40 letadel, pak se to vyprázdnilo. Pravý život, krámy a lavičky jsou až v tranzitu. Opatřil jsem mapu Jordánska. Odlétáme na čas i přes nový systém se 100 ml tekutin a osobní prohlídku. Letadlo standard. V Amánu je fronta u tranzitu. Pak přišel nějaký ředitel, zavelel Kolombo a všichni se bez dalšího reptání přesunuli přímo na odbavení. Z obsluhy vybočovala jen Ruska, byla blond a slovanský obličej. Bylo to dlouhých 6,5 hodiny. V Colombu v 5,30, teplo, vlhko a baťohy až z Prahy jezdili po pásu. Autobusák chtěl 100. Houby, vzali jsme tuktuk. A pak pláž, moře a spánek. Zase nahoře.

100 EUR – 13450 po odečtení taxy

100 – tuktuk na hlavní

40 – bus do Negomba

120 – tuktuk do hotelu

1000 – hotel na rohu u pláže s klubovnou a čajem

Ne 12

Ráno jsme tam šoupli erární čaj a mladej skočil pro tuktuk. A autobus už tam stál a jel za chvíli. Za 2 hodiny jsme byli v Kurunegale. Tuktuk nás odvezl k jezeru do hotelu. Jen jsme složili vaky a jeli zpátky do města. Bus do Padenye jel hned. Za ½ hodiny jsme byli tam. Hezký chrám s dřevěnými sloupy Procházka kolem a zpátky. Bus jel hned, jak jinak. Po příjezdu se spustil tropický déšť. Tak jsme zalezli do bistra a zasunuli tam dva čaje. Když přestalo, vylezli jsme po kamenných schodech k  Buddhovi na skále Etagala. Hezký pohled na okolí. A ten pes na skále né a né uklouznout. V  dálce byla buřina a tak jsme se dali na ústup po silnici. Bylo už pozdě, bouřka byla rychlejší. Zastavilo u nás samo auto vzalo nás do města. Chvíli jsme stáli s lidma v krámě s chlastem a pak šli zase do bufáče na autobusák a dali si čaj se zázvorem. V  dešti jsme šli okolo jezera domů. Přes velkou kaluž jsme si stopli džíp a přejeli ve stoje na nárazníku. Moc to nepomohla, za chvíli byla další kaluž. Byli jsme jak se patří durch. Sprcha to spravila a snad nebudou komáři. Prší.

100 – tuktuk na autobus

2x105 – bus do Kurenegaly

100 – tuktuk do hotelu a zpět

2x46 bus do Padenye a zpět

6x7 – čaje

856 – hotel s daní a ranní čaj

Padenya – středověký chrám s 28 vyřezávanými pilíři a vyřezávanými dveřmi, největšími na Srí Lance.

Komáři byli, takoví malí.V 8 ráno bouchali na dveře a přinesli každému čaj. Popošli jsme na křižovatku a tam stál tuktuk a dovezl nás na autobus. Hned nám někdo poradil, který je ten správný. Jeli jsme pravou srílanckou krajinou po vedlejší silnici po špatné asfaltce a zastavil u brány odkud vedla cesta ke chrámu Ridi Vihara. Dali jsme bágly do nejbližšího krámu a za chvíli jsme okolo rýžových políček došli ke schodům a dál na kopec k dagobě. Super vyhlídka. Bouchlo pivo polkli jsme svačinku a dali si na balvanu ve stínu šlofíka. Dolů jsme sešli kolem zatopeného můstku přes rybníček s čolky. V chrámu se nás ujal mladý mnich a všechno nám ukázal a vysvětlil. Než jsme došli zpátky k báglům začalo pršet. Zapustili jsme tam tři limošky a čekali na bus. Nic nejelo. Tak jsme čekali na bus na druhou stranu a to bylo správně do Ridigamy. Popojeli jsme tuktukem na hlavní silnici a počkali chvíli na autobus do Matala. Jízda přes kopce za ty peníze stála. Skončili jsme blízko nádraží a tak jsme tam hned zjistili, že vlak jede v 6.55 ráno. Došli jsme do Rest Housu, dali si teplou sprchu a rozvalili se na postel.

80 - tuktuk na autobus

2x19,50 – bus do Ridi Vihara

100 – všimné v chrámu

70 – tři limonády

10 – bus do vsi

70 - tuktuk na křižovatku

2x29 – bus do Matale

1300 – Rest house

Ridi Vihara – znamená Stříbrný chrám podle toho, že tu byla ve 2.stol př.n.l. objevena stříbrná ruda. Král Dutugemunu díky tomu objevu mohl dokončit výstavbu dagoby v Anuradhapuře. Jako dík tu nechal vybudovat chrám s pozlacenou sochou Buddhy. V jeskyni Pahala Vihara leží devítimetrový Buddha na podestě obložené dlaždičkami od holandského konzula s výjevy z Bible.

Út 14

Noc byla bez komárů. V šest zapípal budík a byla hluboká tma. Hotel byl zamčený a nikde nikdo. Přes né příliš čistou kuchyň jsme vylezli ven. Pes vrčel, štěkal ale nekousnul. Lehce se rozednívalo a za chvíli jsme došli na nádraží. Pokladník zpochybnil cestu vlakem až do Haputale, prý jen možná do Hátonu. Zavolal někam a za chvíli přišel říci, že to dne s půjde. Později jsme viděli proč to všechno bylo, prostě moc pršelo a občas byla spadlá stráň na koleje. Přestoupili jsme v Paradenyi do druhé třídy, byla skoro prázdná a skupina revizoru všechny nepovolané vyhodila. Koupili jsme si smaženky a v poklidu dojeli v17.00 do Haputale. Hned na nástupišti nás ulovil kluk z Holiday Inn,zavolal pro auto a dovezl nás do hotelu, prý nám udělá cenu. A udělal. Čistý, nóbl pokoj, ale jen studená voda, později i teplá. Prší a leje a zase prší. Všude vlhko.

2x158 - vlak

50 – 5 smaženek

2x30 – čaj z jídelňáku

600 – hotel

2x 295 ricecury

150 – konev čaje

St 15

Probudil nás muezín v 6 a byl vytrvalý. Ráno bylo sluníčko. Noc bez komárů. Čekali jsme na bus do vesnice u vodopádu Digaluma. Přijel klimatizovaný minibus a průvodčí řekl, že k vodopádu jede. Z klimatizace byla až zima. Za dvě hodiny mi to bylo divný, že tam ještě nejsme a i proto, že chtěl 310 Rs za lístek za každého. Za další půl hodiny jsme dojeli do Ratnapury a vystoupili. Byli jsme úplně jinde. Vrátil nám jízdné a venku bylo dusno. Hned nás chytil naháneč a slíbil ukázat muzeum i doly. Muzeum bylo malé a soukromé spojené samozřejmě s krámem. Doly byly na druhé straně města, malé a několik hned vedel sebe. Asi 6 metrů hluboká bahnitá jáma s výdřevou a pár šmudlů okolo. Ukázali nám úlovek za dva měsíce zabalený v usmoleném papíru. Všehochuť kamenů, ale malých. Pak nás zatáhli na čaj do kamarádova hotelu a prodali nám pár zelených kamenů.Zpátky to bylo kousek na autobusové nádraží, naháněč zajistil místo k sezení a jeli jsme do nějakého města na přestup. Lilo jako z konve a přístřešek u zastávky byl přeplněný. Přijela 99 a vzala nás zpátky do Haputale. Cestou se setmělo, chvíli jsme čekali až vytáhnou zapadlý náklaďák a za hluboké tmy jsme vystoupili v sedm večer v Haputale. Silnice byla zážitek. Bahno, srázy, stromy….

2x310 bus do Ratnapury (to vrátil)

400 – tutuk po Ratnapuře

80 – konev čaje

1000 – kameny

2x40 – bus na přestup

2x50 – bus domů

600 – hotel

Čt 16

Ráno bylo sluníčko. Místo budíku zase muezín. Na autobus jsme poprvé čekali asi hodinu. K vodopádům to jelo takovou okreskou po úbočí s krásnými výhledy do krajiny, určitě plné ještěrů a draků. Trvalo to asi 1,5,hodiny. Kousek za městečkem Koslanda, nedá se to minout, jede bus přes můstek přímo pod vodopádem. Je vysoký 670 stop a po deštích má hodně vody, tak je na co koukat. Voda je úplně bílá, jak stříká a dělá silnou mlhu. Pár fotek a pak kousek dál okolo nóbl hotelu s výhledem na vodopád jsme došli na cestu ke kaučukové továrně a tam jsme pojedli a pokecali s majitelem továrny, dědkem, motorkářem, žebrákem a traktoristou. Hnědý motýli a modré orchideje to celé jistily. U vodopádu jsme si dali picí kokos a za chvíli přijel ten samý autobus z rána. V Haputale jsme vyměnili peníze na další život a šli domů. Jen jsme zavřeli dveře, začal děsnej slejvák a trval. A večer bude zase kaše a vepřovka a to je lábuš.

2x46 - bus k vodopádu

15 – picí kokos

2x45 - bus zpátky

2400 – 4 kg čaje od maminky

600 – hotel

(výměna 50 EUR – á 137)

Pá 17

Ráno nás vzbudil muezín a pak hindská ženská. Ta byla daleko vytrvalejší a do toho kohouti. Zmizeli jsme do mlhy a vystáli si půl hodiny na autobus. Ani jsme nestačili zaplatit a on to otočil, že dál nejede, protože silnice je zavalená. A byla. Přestoupili jsme do jiného, ten popojel 500 m a otočil to taky. Popošli jsme k závalu a pozorovali těžkou techniku jak se snaží to odstranit. Bahno teklo po silnici. Asi za hodinu to začalo jezdit. Nejdřív nahoru a pak naším směrem. Hned první autobus byl náš. Opět jsme shlédl vodopád, měl víc vody, protože v noci pršelo. V poledne jsme dorazili do Welawai. Hned na autobusáku jsme vzali taktik ke kamenným Buddhům v Buduruwagala. Žádní turisté, sochy vytesané do skály, prostě malebné místo v džungli s motýli, ještěrkou a vodními ptáky včetně tahového modrého velkého ledňáčka. Jen co jsme se vrátili jel autobus směr Matara až na křižovatku Wirawilla Wewa a odtud hned autobus až do Kataragamy. Hned na nádraží nás zatáhnul chlap k sobě do hotelu za 675, ale neměl síť a tak jsme šli pryč. Ani další nám nabyl dost dobrý, byl drahý (1080) Další nás nevzal, že je plně zamluvený. Zakotvili jsme u hinduistů. Prosté, ale s koupelnou a sítí. Večer jsme se prošli přes řeku ke chrámu. Zpátky jsme zašli na čaj s plackou v pouličním krámku. Všude prodávají ozdobené tácy s ovocem. Večer prší.

2x50 – bus do Walaway

300 – tuk k sochám a zpět

2x100 – vstupné k sochám

2x50 – bus na křižovatku

2x30 – bus do Kataragamy

250 – hotel

2x25 čaj a placka

250 – nocleh

Buduruwagala – podle Buddha (Budu), zobrazený (ruva), v kameni (gala). Postavy pocházejí z 10. století. Třikrát prohnutá socha vlevo je jeho společnice Tara. Jedna postava je Maitréja (budoucí Buddha) a další je Višnu. Ohnuté prsty u soch znamenají gesto vábení.

So 18

Přes noc jsem spal pod moskytiérou s komáry a ráno jsem z nich udělal krvavý flek na dlani. V klidu jsme posnídali a vyrazili ke chrámům. Hodně lidí si přineslo ovocné mísy na puju (půdžu). Různě tam zvonili na zvon a cinkali, čudili čmoudily. Pod smokvoní seděli a zpívali monotónně motlitby. Rozbíjeli kokosové ořechy o kámen. Na ghátech se myli a koupali, polévali se a malé děti špinavou řekou z kýblu. Invalidi a žebráci u vchodu, žebravé děti všude. Ti, co odcházeli krmili přikovaného slona, nejraději měl meloun. Hlavní kněz hladil roztaženýma rukama Šivova syna s 12 rukama a 6 hlavama. Pak jsme udělali procházku k dagobě a zpátky a uvelebili se ve stínu ochozu. Život plynul okolo a zněly stále motlitby. Lidí s ovocnými tácy už bylo málo. Jedna rodina nám dala banány a dvěma stařenám pomeranč a jablko. Stařeny ale nevydržely to boží nutkání a nám dvěma bílým daly půlku pomeranče a jablka. Odešli jsme na jídlo k nám do vegetariánské jídelny. Zeptal se jen jestli budeme jíst a tímdal najevo, že výběr není žádný. Ber co je nebo nech. Přinesl ricecury (hromada rýže, mističky s pálivou zeleninou, smažené vaječné křupinky a slanou koblihu). Pak jsme si muchli. Večer jsme šli  k rybníku a podívat se na sochu krále. Zpátky jsme se stavěli na čaj a koukali se jak dělají ovocné mísy na puju. V noci jsme si popovídali e šváby. Bylo dusno. Zavolali jsme Evě.

14+7 – známky

2x15 – pohledy

100 – Coca Cola

2x17 – čaj

50 – 1,5 l vody

175 – ricecury + 2 čaje

250 - nocleh

Kataragama – za řekou Menik Ganga je komplex budov všech tří náboženství. Svatyně Kataragana Deviyo (Boží příbytek) postavil v 2.stol. př.n.l. král Dutugemunu. Buddhistická dagoba Kirivehara je z 1. stol. Př.n.l., která by měla  obsahovat kopí hindského boha války Skandy se šesti obličeji a dvanácti pažemi.

Ne 19

Světlo bylo už od šesti, ale mamka se nemohla dospat. Zabalili jsme a za chvíli jsme byli na nádraží. Autobus už tam stál. V Tise jsme čekali dost dlouho a pak seděli další dlouho už v autobusu. Všude byli vojáci se zbraněma a lítaly vrtulníky. Prý přijede prezident a bude otvírat letiště. Zaplatili jsme čtyři lístky, Myslel jsem, že to je za bágly, ale asi to bylo za další dva bílé v autobusu. Jak se ukázalo, ti neplatili nic. Kirindou jsme prošli až na konec a doprava. Minuli jsme trosky domů po tsunami, sídliště nových domů, nové záchody, skálu s chrámem a náves se stánky. Náš hotel byl v malé zahradě kousek od pláže s obrovskými balvany. Poobědvali jsme ze svého a začalo pršet. Odpoledne jsme šli na pláž k velkému balvanu se schodama. Mamka podlehla sběratelské horečce a já se snažil, aby mě neodneslo moře do Austrálie. Večer jsme dali dlabenec. Rýže, zelenina, ryba, brambory a zeleninový salát. V noci pršelo jako obvykle.

2x20 – bus do Tissy

4x15 – bus do Korundy

2x20 – picí kokos

100 – 1,5 l Pepsi

2x350 – večeře

800 – nocleh

Po 20

Ráno jsme šli do vsi, koupili chleba a navštívili chrám. Malé a útulné. Kresby z Buddhova života, trochu cirkusové. Zbytek dne jsme strávili na pláži. Celý den bylo zamračeno a nepršelo. Večer jsme však byli od sluníčka stejně přičmoudlí. A začalo vydatně pršet. S večerem postupně ztmavla vždycky žárovka, asi omezili napětí a nedalo se ani vařit ani číst. Tak zalezeme pod síť.

22 – chleba

40 – chrám

800 – nocleh

Út 21

Dopoledne jsme šli na pláž a objednali si oběd. Psi šli s námi jako se starejma známejma. Konečně jsem si zaplaval, ale zdálo se, že by mě to mělo chuť odnést a tak jsem zabral a vrátil se na pláž až mě vlna vyvrhla na písek. Bylo vedro a sluníčko. K obědu bylo ricecury s rybou (i s očima) a pivo. Odpoledne jsme došli po cestě až na velkou skálu na konci pláže. Po cestě byla zoologická. Pávi, želva, pávi, ptáci, papoušci, motýli, brodiví ptáci. Palmový les byl plný spadlých domečků. Po návratu se rychle smrklo.Celkově dobrý výlet.

2x250 – oběd

800 – nocleh

St 22

Ráno šla mamka zase pro mušle. Na rozloučenou jsme šoupli milch tee, zabalili, zaplatili a šli na autobus. Na ten jsme si hezky počkali. V Tise už stál další spoj a nestihnul jsem se ani vyčůrat. Jeli jsme okolo národního parku s mokřady. Byli ptáci a ptáci a ptáci. V pohodě jsme dojeli do Tangaly. Jako starý mazáci jsme usmlouvali slušný bydlení u pláže. Voda byla ale hodně hnědá. Koupili jsme chleba a smaženky, neměly chybu. Večer jsme sbírali korály a udělali jsme kolečko okolo nemocnice a vrátili se do města. Po cestě byla klimatizovaná samoška. Odnesl to regál s čajem a zmrzlina.

2x15 – bus do Tissy

2x40 – bus do Tangaly

80 – chleba a taštičky

420 – čaj a zmrzlina

700 – nocleh

Čt 23

V noci furt bouchal větrák. Ráno jsme udělali výlet do chrámu Mulkirigala na skále. Cesta vedla totálním venkovem. Chrám hezký, skála uprostřed džungle, schody, jeskyně, ležící Buddhové, kresby, opice a okolo venkov. Zpátky jsme popojeli stopem. Na rozcestí jsme šoupli Colu a jel dál. Stop na nás prostě počkal. V městečku na přestupu to jelo jako obvykle ihned. Koupili jsme velkou Colu, taštičky a u pošty jsme to snědli mezi kozama s výhledem na místní věznici. Odpoledně jsme strávili na pláži za městem. Sluníčko, malý stín palmy pro mě, čisté moře pro oba. Jen docela malé vlny a spousta barevných rybiček pod vodou. Pohoda. Zpátky jsme vyplenili samošku. Tentokrát koření a zmrzlina. U mrzáka jsme koupili picí kokosy. Něco jsme vypili, něco jsme vzali na zítra a jeden Evě domů. Doma jsme zavřeli dveře a hned se smrklo.

120 – pohledy a známky

2x32 – bus do chrámu

2x100 – vstup do chrámu

2x24 – bus zpět

20 – Cola

60 – taštičky

100 – velká Cola

370 – koření a zmrzlina

50 – picí kokosy

700 – nocleh

Pá 24

Ráno jsme vyrazili na pláž opačným směrem až daleko za město. Sluníčko pralo do hlavy jako zběsilé. Podél cesty byly úplně nové domy a opravené hotely, ale taky domy ve stavbě a zbořeniny. V těch hotových hotelích čekal vždy někdo, až sem nějaký turista zabloudí a bude něco chtít. Na konci vesnice jsme našli malý stín pod palmou a čisté moře. Jen jsme se tak cachtali u břehu, Jana sbírala mušle. Po návratu jsme zaplatili, pomalu, opravdu pomalu jsme sbalili a ve dvě vypadli na autobus. Koupili jsme chleba a taštičky a odjeli do Matary. Tam jsme vypili kokos a hned jel minibus do Kolomba. Po cestě jsme museli objet havárii autobusu a náklaďáku. Projeli jsme zatopenou silnicí, projeli jsme slejvákem a pozdě večer dorazili do Kolomba. Hned vedle nás stál bus na letiště č. 187. Po několika vojenských kontrolách a průjezdu okolo kulometných hnízd jsme zakotvili v půl dvanácté v noci na balkóně letiště.

80 – chleba taštičky

2x32 bus do Matary

40 – picí kokosy

3x195 – bus do Kolomba (i za bágly)

2x20 – milchtee

2x100 – bus na letiště

Celkem jsme utratili 150 EUR + 20 USD

Intermezo v Amánu

Letadlo přiletělo, odletělo a na čas přistálo v Amánu. Průchod přes kontrolu byl k smíchu. Kouzelné slovo TRANZIT způsobilo, že jsme nepotřebovali žádný pas, žádné vízum, dostali jsme autobus do hotelu, hotel zadarmo, oběd, večeři, snídani a zase bus na letiště, žádná pasová kontrola, žádné razítko. Asi jsme tam vlastně vůbec nebyli. Přesto jsme prošli kus hlavního města, citadelu, amfiteátr a několik ulic do kopce a s kopce, které byly vlastně jen schody. Za posledním domem města začínala hned poušť.

...

DRAHÉ KAMENY ZE SRÍ LANKY