Kudrnáč,PEKU,Srí Lanka
PeKu
MAPA CESTY
Pátek 28.
Máme sbaleno a tak jen poslední doplňky a jedeme busem v 14.30 na letiště (15.45). Odbavili nám bagáž až na místo, to je dobrý, snad to holanďani nezmatlaj. Rychle ještě záchod a pak letadlo. Do Amsterodamu jen lehká svačinka a pak nekonečné čekání v Amsterodamu na letišti až do 23.00. Pod námi se objevily „naše“ holky v červených kostýmech, jak jsou na webu a tak je šance, že to poletí. Letiště bylo úplně prázdné, nikdo kromě nás snad nikam neletí. Do odletové haly to byla pěkná procházka (15 min) a tam bylo spoustu lidí. Nevím odkud, kolem nás nešli. Boeing 767 pro 250 lidiček byl skoro plný a odletěl na čas. Studená večeře a pak polštářek, deka a ukradený spánek. Letíme proti času a tak bylo ráno dřív. Slušná snídaně a pak přistání v Sarjah (šaržá). Sluníčko, teplo, zahrady s palmami. Hodinu jsme to odseděli v hale, něco jako nádraží, ale místo bezdomovců chlapi v hábitech a ženský celé schované v hadrech. Arabové se sokoli na ruce.
Sobota 29.
Šup zpátky do letadla, odlet 10.30, časový posun +3 hodiny. Okolo pod námi samá poušť pak moře a do Colomba 4 hodiny letu + časový posun +2 hodiny. Oběd dost slušný (rýže s pálivou omáčkou a masem, houstička s máslem a zeleninový salát, pudink a káva se šlehačkou. Pak cola a pivo. Další pití už za peníze. V letadle rozdali žádosti o vízum. Přiletěli jsme na čas. Pasovka šla pomalu a čekání na bagáž bylo dlouhé, ale jsme tu a stojíme na pevné zemi. Vyměnili jsme peníze. Cityšeky samozřejmě nechtěli, AMEX na eura byl bez problémů. Odmítli jsme všechny naháněče a vyšli před budovu, kde vlevo byla stanice autobusu, který nás dovezl na hlavní silnici. Hned napoprvé nás určitě natáhli, chtěli 90Rs, prý za bagáž. Přešli jsme silnici a dojeli do Negomba (100/všichni). A už je to tu, Indie jak vyšitá. Hluk, troubení, bordel, smrad, odpadky. Pro některé z nás asi první skrývaný šok. Prošli jsme se „hezky“ na Searoad do hotelu Beachvila a už byla tma. Po cestě jsem vyslechl životní příběh jednoho rybáře, co byl můj první „friend“. Dvoulůžák v přízemí za 880 s daní. Normální kobky s větrákem jak jsme je znal, s koupelnou a mísou. Holky daly ještě koupačku v moři a pršelo.
Neděle 30.
Ráno jsem byl vykoupaný ještě než jsem vstal. Moskytiéra byla dobrá, větrák vypnutý, výsledkem byla koupel ve vlastní šťávě. Probudili jsme se až b 8.15 a šli se vykoupat a pak teprve na snídaní ze zásob. U moře jsem hned mohl všechno koupit, slony, masky, mušle, kouknout se na kobru. Bodejď né, byli jsme jediní turisté široko daleko. Mezitím vypuklo vedro, jistě 40 na sluníčku. Došli jsme na trh ve městě. Zelenina, ovoce, ryby, krávy, špína a smrad. A pak k moři se zbytky trosek po tsunami. Holandská pevnost nic moc, jen brána a valy. Odpočinuli jsme si u kostela, rozdělili se se žebrákem o sušenky a šli domů. Dali jsme si pití a seděli v podloubí s výhledem na moře. Večer jsme šli okolo nóbl hotelů (jeden byl i levnější než náš 550) a zpátky po pláži. Všude běhali krabi a nad nám hvězdy.
Pondělí 31.
Vstávali jsme skoro za tmy a v 7 už jsme byli na ulici. Hned se vnucoval tuktuk za 100, ale nechtěl nás všechny čtyři. Zahráli jsme tvrďáky a on si to rozmyslel. Jeli jsme jak sardinky i s bagáží v jednom tuktuku na autobusové nádraží. A jak jinak, dál to jelo hned. Minibus (360/4) chtěl i za bagáž, která zabrala další dvě sedadla. Do Kurungaly to trvalo dvě hodiny a tam jsme jenom přeskočili do jiného autobusu a jelo to hned do Maho (120/4). Nechali jsme baťohy v jídelně, koupili si limonády (133/3), přešli železniční koleje a najali tuktuk do Yapahuvy (200/4), vysadil nás přímo u památek. Monstrózní skála se schodištěm se sochami zvířat. Jeden lev je na 10Rs bankovce. Opice, motýli, chcíplí psi a mniši s jeskyním chrámem (100/4). Do památek byl vysoký vstup (600/3) a Eva na ISIC zdarma. První výhled do nekonečné džungle. Zpátky jsme popošli po silnici do nejbližšího stínu, vypili dva picí kokosy (10/1) a pak přijel tuktuk a za 120 nás odvezl zpátky ke kolejím. Bagáž byla na svém místě. Jen kousek busem (20/4) na křižovatku hlavní silnice.
Jako starý mazáci jsme nechali první autobus klidně odjet, byl plný.
Za pět minut jel další a tam jsme si dokonce sedli až do Anaradhapury (160/4). Jen kousek za konečnou nás zachytil chlap s autem a že nás odveze do dobrýho hotelu za dobrou cenu a za cestu nic nechce. Tak jó. Jmenovalo se to Miláno a zůstali jsme tam. Zase nahoře. Pokoj se třemi postelemi, sprcha, veranda, to vše za 1100. Večer jsme vařili vodu, vařili vodu, vařili vodu. Bylo vedro, bylo vedro, bylo vedro.
Úterý 1.
V noci mě zase nechtěně vykoupali, lovil jsem komára a těšil se až se rozední. Spánek nic moc. Ráno jsme vyrazili za památkami. Na hlavní jsme chytli tuktuk až k posvátné smokvoni (250/4). Přivítali nás kulometným hnízdem a sebrali nám nůž. Pak jsme se několikrát převlékli, aby nás vůbec pustili dovnitř. Obešli jsme chrám u smokvoně, údajně nejstarší strom na světě. Květy, fábory, poutníci a motlitby z tlampače. Cestou k velké bíle dagobě jsme si užili zoologickou. Opice, motýli, ptáci a veverky. Bílých turistů fakt poskrovnu. Vyzvedli jsme nůž a šli neturisticky jinam. U starý báby jsme koupili colu za 100, obdarovali několik žebrajících dětí propiskama a na louce ve stínu u nedostavěné dagoby snědli rybičky. Shlédli jsme další dvě dagoby. Jedna byla úplně nejstarší, snad 300 přnl. Kde my jsme tenkrát byli, když oni to tady stavěli. Po cestě na nás vyrukoval voják, abychom si koupili vstupenky, neuspěl. V jezeru sbíral chlap květy, jinde se myli a vedle ženský praly prádlo. Hindu templ bohyně Devi bylo jen pár kamenů v trávě a tak jsme to otočili domů. Tuktuk (150/4). Rychlý nákup limošky (80), dva picí kokosy (30/2) a mandarinky (70). Pak zase hotel, jídlo, pití a veranda. Po zdi se honily ještěrky a ze stromu se spouštěl pavouk. Dnešní zoologická byla varan, ještěrky, kuna, tyrkysový pták, kavka, opice, papoušci, ibisy.
Středa 2.
Ráno jsme zaplatili a v recepci už seděl tuktukář, naložil dvě děvenky a poslal pro nás dalšího. Sešli jsme se na novém autobusovém nádraží (100/4). Koupili jsme Colu za 90, nechali tam bagáž a odjeli do Mihintale. Za 30 minut jsme tam byli. Místní friend znal pár českých slovíček a cestovku Marco Polo. Žádní turisté, prázdné konstrukce opuštěných stánků. A vzhůru po schodech. Zříceniny chrámů, dagob, jeskyně, nádrže a pak zase po schodech k hlavnímu vstupu. Přišli mniši jak korálky na šňůrce od nejmenšího po největšího a zmizeli v mnišské jídelně. Odevzdali jsme boty, zahalili ramena a kolena a vstoupili skutečně na horkou půdu. Pálila jako čert. Nahoře u dagoby byl nádherný výhled do krajiny až do Anaradhapury. Prďák. Holčičky si pak spálily chodidla na cestě k Buddhovi. Rozdali jsme pár propisovaček na cestě do jeskyně a pak znovu na horkou půdu vyhlídkové skály. Před odchodem jsme se vyfotili s místníma dětma a Eva s místníma pubošema. Autobus jel samozřejmě hned. Vyzvedli jsme bagáž a hned na bus do Polonaruwy. Byl plný a tak jsem to odstál. Na čůrací zastávce jsme koupili citronopomeranče (20/4) a málem mi to ujelo. V Polonaruwě to zase zafungovalo. Hned po vystoupení nás přesvědčil tuktukář, že nás zadarmo odveze do dobrého hotelu. V Palmgarden Guesthouse byl pokoj za 700 a jeden bez všeho za 300. Zítra se přestěhujeme do lepšího. Zase nahoře a přitom v zahradě. Večer nějak zjemnili elektřinu a pomalu to vařilo. V noci jsem neponechal nic náhodě a vlez pod moskytiéru a zapnul větrák.
Čtvrtek 3.
Než jsme se ráno vyhrabali, vypuklo vedro. Sedli jsme na kolo a vyrazili na památky. Vstupenky měli v muzeu za výtokem z jezera za 1980 = 20 USD. Koupili jsem jen 3 a pronikli do areálu, ale na konci dne jsme museli ještě jednu přikoupit. Prostě se to nepovedlo. Našli si nás i s vojákem a policajtem. Památky na kolech je dobrý nápad, jsou rozlehlé v takovém lesním areálu. Dagoby, chrámy, palác, palác, audienční síň, bazén, sochy slonů, měsíční kameny.Na některých sochách se dalo i jezdit. Často jsme se museli zouvat, ale nikde zahalovat. Na konci byl skalní chrám se třemi sochami Buddhy v různých polohách, ležící, sedící a stojící. Rychle ještě do muzea a pak do banky, dochází peníze. Banka je ale zavřená. Ha,ha. Nebýt ochotného úředníka, tak jsme skutečně v hajzlu, protože zítra je Independent day a všechno je zavřené. Nákup v samošce byl jak u nás v šedesátých letech. To, co jsme hledali, tu měli. Čaj, Colu a Sprite. Doma jsme odevzdali kola (100/1/den) a dali si dvě piva Lion (110/1). Dnešní zoologická byl varan, tyrkysový motýl a zelený dlouhý had.
Pátek 4.
Vstáváme dřív a jdeme do města. Na půl cesty nás dohonily dva tuktuky (100/4). Autobus jel hned až do Dambuly. Odtud ještě jedním busem ke chrámu a honem do hotelu. Židák chtěl nejdřív 1100 za pokoj, ale dal pak dva za 1540. Standard s koupelnou. Studoval 2 roky v Moskvě a taky byl v Praze. Za chvíli vyrážíme busem do města a pak dalším do Kekiravy a pak dalším do Aukany. Všechno jelo hned, už je to nuda. Jeli jsme okolo obrovskýho jezera a přes trať asi 3 hodiny. Pak už jen kousek pěšky k Buddhovi. Buddha dobrý, 12 metrů vysoký vysoký z jednoho kusu, bez slevy 1000/4. Žádní bílí turisté, ale dost místních, je svátek. Nosili spoustu kytek a nechali se fotit. Cesta zpátky v pohodě až do skladiště zeleniny a pak pěšky do hotelu. Vycházka do skalního kláštera (4000/4) začala výstupem do děsnýho kopce. Následuje příhoda s Alenou a opicí. U vchodu další kontrola a pak úžasných 5 jeskyní s mnoha sochama sochama Buddhů a mnoha kresbama. Cestou dolů okolo muzea jsme okoukli vzdálenou Sygírii – to bude děsný. Večer vaříme vodu, vaříme vodu, vaříme vodu. Sprcha, to je lábuž. Nemáme peníze.
Sobota 5.
Nejdřív ze všeho peníze. Seylan banka má opět problémy se šekama City banky. Na bus do Sigírie jsme museli čekat asi 1 hodiny. Konečně něco nejede hned. Jeli jsme 45 minut (56/4) ke státnímu hotelu u východního vchodu. Voják nás ale zahnal k hlavnímu vchodu. Sleva se zase nepovedla (1960/1=80USD/4). Pohled na skálu z vodní zahrady byl horší než strašnej. Schody, schody a zase schody. Pak vetché železné pláty na skále a pak jeskyně s obrazama na stropě. Hezký. I dvě obří lví tlapy s žebříkem plným domorodců byly fotogenické. Hned vedle schodů byly staré původní vyšlapané šlápoty ve skále od původních mnichů. Hrůza pomyslet po čem chodili. Konečně nahoře. Od vchodu 50 minut. Přesně jak se nemá jsme dorazili nahoru v pravé poledne. Několik dětí se s námi opět vyfotografovalo a několika mnichům jsme se snažili vysvětlit odkud jsme, asi marně. Na schodech dolů byla fronta. Kdyby se to utrhlo, bylo by to na slušný novinový článek. K východnímu východu jsme šli okolo skály ve tvaru kobry, okolo prázdných stánků a okolo blbýho vojáka, který nás nepustil dovnitř. U hotelu jsme chvíli čekali na bus, super záchody. Autobus přijel rovnou s Guinessovy knihy rekordů. Nikdo by nevěřil, jak pomalu se dá s autobusem jet. Zaplatili jsme hotel a přímo u hotelu jsme vlezli do prvního autobusu do Kandy (200/4 k sezení). Za dvě hodiny jsme tam. Vystoupili jsme dřív než na konečné. U jezera jsme vzali dva tuktuky (50/2)do hotelu Starlight Guesthouse. Poprvé teplá sprcha. A zase nahoře.
Neděle 6.
Vstávali jsme později a vyrazili na nádraží. Standardní pouliční bordel. Balík limet za 20 se bude hodit na pití. Salonní vagón do Elle nebyl pro čtyři lidi k mání. Autobus na výlet nám našel dobrý friend. Koupili jsme limošku na ředění (85/1) a autobus se rozjel. Rozjel se hodně pomalu. Silnice byla dost vedlejší a vyhýbání s protijedoucími bylo občas drsné. Zastavil nám kousek od chrámu asi po hodině jízdy. Jmenovalo se to Embaka Devale a bylo to fakt hezký hezký (400/4). Vítaly nás bubny. Ten, co dostal vstupný nechtěl nejdřív vrátit, prý za boty, ale nakonec dal. Pak jsme šli krajinou a vesnicemi, takovými neturistickými, rozdávali skůlpeny, nakoukli do drtírny čaje a všichni okolo byli friendi a volali na nás helou. Příjemná nálada s rýžovými políčky, palmami, keři a kytkami. Až jsme došli k dalšímu chrámu Lankatilake. Po schodech vytesaných ve skále jsme se vydrápali zase nahoru k bílému chrámu s hudbou a mnichem uvnitř. Vstupné jsme dali mnichovi 200 a pak ještě hlídačovi 200. Na hlavní silnici jsme našli nového přítele. Tak plesnivýho psa jsem v životě ještě neviděl. Jeho vůle k životu musela být úžasná. Za chvilku jel autobus a za půl hodiny nás vysadil u botanické zahrady (900/3) + 200 na ISIC. Zahrada je rozlehlá. Nejdřív orchideje, pak liány a kaktusy nic moc. Zato největší strom na světě, fíkus z Malajsie zabíral plochu 2420 m2. Museli ho už hodně podpírat. Moc různých stromů, strom s dělovými koulemi, baobab, obří bambus atd. Chameleon, zmije a kolonie kaloňů indických o rozpětí až 120 cm, u jezírka lítala taková nebarevná rajka. Pár kluků se s námi nechalo zase vyfotit. Celkový dojem byl pohoda a super zahrada. Čtvrt hodiny před zavírací dobou jsme vypadli. Bus do města jel hned (28/4)a dovezl nás zase k vězení. Na nádraží pořád ještě nemají volno do salónního vagónu. Eva se začala hlasitě těšit na objednanou večeři. Odnesli jsme švába a šli se najíst. Smaženky, rýže, kari „brambory“, zelí a čerstvý salát. K tomu 2 pivka, zase nějaký jiný, vůbec nebyly špatný. A pak jsme zase vařili vodu.
Pondělí 7.
Ráno vyrážíme se zachránit do banky. Třikrát problém až v Comercial Bank jsme se chytli. Po cestě jsem chytil zase frienda – křesťana. Dost dobře jsme chytili autobus do Pinevaly a na přestupu to jelo hned. Už ani nesleduju, kolik to stojí, stejně vždycky zaplatíme určitě víc než máme. Vstupné bez slevy (2000/4). Prošli jsme mezi krámky k řece a tam se válelo a postávalo 56 slonů všech velikostí. velikostí. Ze židle na terase hotelu fakt pěkný pokoukání. Za fotku se slonem chtěli 100Rs. Přesně v poledne se všichni sloni odebrali přes silnici do parku. Park za silnicí byl malý a hezký. Sloni pod palmami a my blízko u nich a mezi námi žádný plot, jako na safari. Pak bylo krmení. Je to atrakce pro turisty, kteří jsou ochotní zaplatit, když se mohou přidržet láhve s mlékem. Potkali jsme Čechy z TV NOVA a jednoho místního s dokonalou češtinou. Sestra Vránové byla děsná. Autobus zpátky byl dokonale narvanej. A když to nejde, tak to ještě jde. A když už to doopravdy vůbec nejde, tak to ještě jde. Na přestupu jsme chytli klimatizovaný bus z Colomba (160/4). Na nádraží nic nového. Chrám Buddhova zubu docela dobrý. Eva se zase fotí s klukama. Na zahradě uctívají mrtvé a pálí tyčinky. Nákup v samošce nebyl nic pro mě. Čaje dražší, ale pivo za 75. Chlast, mléko, máslo z Nového Zélandu, pečivo, prostě všechno. Hned vedle bylo KFC, už i tady, ale mají tam dobrý záchod. A pak domů dát si nohy nahoru a teplou sprchu. Dnes velký varan, sloni, modrý pták, dikobrazi, želvy, had.
Úterý 8.
Vstali jsem dřív a už krátce po sedmé jsme šli pro tuktuk, ale nabyl. Jezdili se školákama a na ulici byl velký mumraj. Zaplatili jsme hotel 2000/4/2dny a večeři 1000/4. Připočítal 10% servisní přirážku. Prostě si na turistech vždycky najdou své. Odjel jsem s Alenou a bagáží(60) na nádraží a děvenky přišly pěšky. Lístky do salónu stejně nebyly. Nebyly ani normální lístky až v 8.00 a měl s tím ještě problém. Vlak měl jet v 8.25, ale v 9.30 jsme stáli ještě na perónu. Přijížděly různé vlaky, šíbovaly mašinky s vagóny, otvíraly a zavíraly se závory a perón se plnil. Do Ella to stálo 520/4 ve druhé třídě bez rezervace. Sedli jsme si bez problémů, boj o místo se nekonal. Přestup v Paradenyi byl šup šup a už se jelo. A jelo se hodně dlouho, až do 17.00 hodin. Vyhlídkové jízda je slabé slovo. Kraji se měnila, hluboká údolí, vysoké hory. Pak začaly čajové plantáže a zase byly různé i s česačkama čaje. Vlak jel po strmých úbočích a nabízel neskutečné daleké rozhledy i na Adams Peak. Chyt se mě zase jeden friend a nedal pokoj, dokud jsem ho nevyfotil. Druhá třída byla koženkové polstrování s područkama. Třetí byla jen o něco horší a ta salonní měla jen zadní prosklené okno, ještě že jsme ji nekoupili. K obědu jsme si dali od pochůzkáře za 100 pro všechny 3 druhy smažených kousků. Koukaly z toho krevety a křupaly tam asi jejich skořápky. Na konci cesty už docela foukalo. Přehoupli jsme se přes výšku 1800 m a sjížděli do Ella, ta je jen 1041 m. Odmítli jsme naháněče taxíku a sešli pěšky boční cestou k nejbližšímu hotelu. Byl drahý a tak zvítězil ten další. Ella Guest Inn (600/2). Převlékli postel a odstěhovali se jinam. Předtím prý pronajímal za 1500, ale nejsou turisté. Uvařil nám welcome čaj do porcelánu. Zašli jsme do „města“ a vyzvedli si dopis od babičky. Všichni asi byli překvapení vzhledem k tomu jaká je to tu díra. Poslaný 2.2. a dnes je 8.2. Ale funguje to. Výhled na Ellarock ve večerním přítmí byl taky hezký. Koupili jsme čaje a mýdlo, uvařili si polévku a byli zase nahoře. A pak vařili a vařili.
Středa 9.
Vstávali jsme až v 7.30. Ráno bylo chladnější. Šli jsme do „města“ na autobus. Jel samozřejmě hned (40/4) až k vodopádu. Dost dobrý, vysoký a divoký. Vpravo od něj jsme vstoupili do džungle a stoupali asi tak doprostřed a tam jsme hodili těla na kámen. Po cestě nahoru nás provázela tlupa velkých opic s bílým ksichtem (Human vzácný). Voda nebyla tak čistá, jak jsem myslel a tak se ani nikdo nekoupal. Asi za hodinu se kolem nás začaly množit opice a tak jsme vzali zpátečku a šli pryč. Poobědvali jsme dole se smečkou psů a krásným výhledem na vodopád Rawana Ella. Busem zpátka (40/4) do kopce až do Ella na křižovatku. Odtud jsme se vydali na Malý Adams Peak. Podle průvodce jsme odbočili u krámu s kytkama a mezi čajovými zahradami stoupali k kopci. Pak světe div se, se tu objevily česačky čaje a nesly na čele pověšené vaky k váze. Cesta dál stoupala v serpentinách až na vrchol odkud byl famózní výhled na okolní čajové zahrady, Ella Rock a snad až k moři. Při zpáteční cestě nám sběračky pěkně zaštěbetaly a chtěly 100 Rs za fotku. Potrestal jsem je a nevyfotil. Koupili jsme si koření, kokos na pití a v restauraci si objednali večeři na šestou. Rozhodli jsme, že zpátky pojedeme vlakem, abychom po té večeři měli celý den za zadkem záchod. Obava se ukázala naštěstí mylná. Vlak by měl jet v 6.55 a druhá třída až do Colomba stojí 216/1 a mělo by to tam být v 15.30. Večeře byla dobrá, bylo jí hodně a každý měl něco jiného (800/4).
Čtvrtek 10.
Ráno jsme vstali za tmy, zaplatili hotel Ella Guest Inn (2400/4/2) a vyrazili na nádraží. Vlak přijel na čas. Za 121/1 do Ragamy. Byl to vyhlídkový výlet. Zase čajová políčka, Adams Peak a příroda. K obědu jsme koupili od pochůzkáře smažené placičky. Bylo to pohodlné, příjemné a dlouhé. Vlak jel neuvěřitelně pomalu i když z kopce. Když sjel do nížiny, chtěl dohonit zpoždění a neuvěřitelně se rozvášnil. V Ragamě jsme vystoupili v 15.45. Odešli jsme na autobus a dojeli na hlavní silnice na přestup. Všechno se změnilo. Znovu prach, špína, bordel a hluk. Několik autobusů nás nevzalo. V Negombu jsme tentokrát vzali dva tuktuky (150/4). Zamítli jsme levnější hotel a vzali jiný, né sice na pláži, ale blízko (700/2). Ceylenita hned u Beach vily, kde jsme spali minule. Jeden pokoj nám uvolnili až večer v osm. Jíme, pijeme, koupeme se a jdeme spát v půl desátý. V noci pod námi spadla postel. Je vedro a jsem vykoupanej i pod moskytiérou. Pustili jsme větrák a vzal jsem si šátek na spaní na hlavu. Hned mi bylo líp.
Pátek 11.
Hnípeme do osmi. Jana ráno zahnala švába. Holky mezitím koupili chleba a odešli k moři. My s Janou taky. Pak jsme posnídali zbytky ještě z domova a pak nastal veget se Štastným Jimem. Ježíš marjá co všechno jsem netušil. Koupili jsme čaj, zase se koupali a dali si dvě pivka v Beach vile. Objednali jsme si večeři, snědli jsme večeři, dali si tři pivka a eiscafe a zaplatili jen 1100/4. Za málo peněz hodně muziky. Úplně nahoře byl malý srpek měsíce a plno hvězd.
Sobota 12.
Alena došla pro chleba a s rybičkama byl dost dobrej. Zašli jsme do samošky pro poslední čaj a koření. Pak jsme zašli k hluchoněmejm pro picí kokos a na chvilku k nim domů. Byli tak chudý jak jsem čekal, Měli malou holčičku a snažili se živit vyšíváním obrázků do kanavy. Dostali jsme další kokos. Rozdali jsme další propisky a bombóny. Vykoupali jsme se a zahnali nápadníky. Snědli poslední rybičky, sbalili a odjeli objednaným taxíkem na letiště (600/4). Tuktuky tentokrát zůstaly nasucho.Příjemně nás překvapili tím, že odletová taxa je již v letence „LK“. Dali jsme si naposledy „Chodí pešek okolo“ a pak jsme nasadili masku evropských slušňáků. Letadlo přiletělo s dalšími dobrodruhy a odletělo s námi. A to je konec.
Utratili jsme: 210 EUR + 200 USD (při kurzu 32 a 23 je to celkem 11320,- Kč), 1 USD=100Rs.
Za rok musíme přijet poznovu.
Další cesty autorovy.