Afrika NAMIBIE 7.9.2010 - 28.9.2010
7.9. a 8.9. - úterý, středa
Už je to asi trochu rutina. Balíme v pohodě a jedeme v 15.12 metrem na letiště. Tam jsme v 17.00. Letělo to z terminálu 1, protože Anglie není v Šengenském prostoru. Mělo to trochu sekeru a letadlo nebylo plné. Michal musel přebalit, protože do letadla se smí jen s jedním zavazadlem a jednou "kabinou". V LOndýně to bylo jen taka tak na čas. Je to daleko, přestože to letělo z terminálu 5, ale je to dost koplikovaný přestup a daleko. Musí se jet vláčkem. Ještě, že to má zpoždění. Letadlo je plné, ale jen pár černejch, skoro samí bílí. Dali nám najíst a pak byla noc a to šlo. V Johanesburgu jsme chvíli poseděli u check pointu před první kontrolou a skoro všechno vypili. To co nám nepustili jsme pak ještě museli dopít. Ve Windhoeku jsme měli o jeden bágl méně. Chvíli papírování, no uvidíme kam nám to dopravěj. Dali jsme jim dalších pět míst co spíme. V Avisu měli již obálku na jméno. Prý je všechno pojištěné i přední sklo a pneumatiky.Měníme peníze na letišti, mají 1,5% komisi. Vyzvedli jsme si malý VW, skoro jsme se tam s bagáží nevešli. Začali jsme jízdou vlevo. Hotel Jordani jsem našel zpaměti. Ubytování super.Sprcha, posezení u bazénu, teplo, kafe, čaj. Zase nahoře. Snídaně super.
džus 13ND.
9.9. - čtvrtek
Ráno jsme jeli koupit spacák a slipy a vyměnili další peníze na hlavním náměstí v bance.
500EUR za 4327 ND. Seděli tu asi turistycký Himbošky, ale "No money, no fot" a byl šmitec. Tak jen zdálky, snad ještě budou. Byly červený a prsatý jako na prospektech. Cesta z města byla rovná, rovná a rovná. Minuli jsme pomník osvobozenců SWAPO, který postavili Severní Korejci. Kemp Kalahari Anib jsme našli v pohodě. Poprvé jsme se seznámili s prašnými silnicemi, no to teda bude záhul.Zkontrolovali nás ve vstupní bráně a pak ještě 2 km do kempu. Tam nám dali uvítací drink a umístili nás do chatiček. Za chvíli ale přiběhli a vykázali nás kam patříme, na kempoviště dost daleko od recepce v pustině. Byl tu kamenný WC a sprcha s teplou vodou, zděné ohniště a betonová veranda. Do zásuvky jsem si půjčil v recepci adaptér. První ptačí safari začalo téměř okamžitě. Afrika se do nás pustila plnými doušky. Přišel pes a už nás neopustil. Další ptačí safari bylo u bazénu. Chodili jsme si do kafébaru pro kafe a čaj a lenošili. Večer byla tma tmoucí a neshodli jsme se kde je Jižní kříž. V noci byla zima.
10.9. - pátek
Ráno nás čekal na recepci ztracený bágl. Dali jsme ho dovnitř a Michalovi jsme nic neřekli a on si sám ničeho nevšiml. Jeli jsme dál. Krajina byla rozlehlá a suchá. V Ketmashoopu jsme koupili nejdřív benzína jeli kousek zpátky na farmu s Toulcovými stromy. Pěkné. Velké balvany, velcí svišti a ty stromy. Kolem nás hopsaly zemní veverky. Odtud jsme jeli až do večera už jen po prašné silnici až do Canyon Roadhouse. Objevily se první gazely. Na kempu nóbl kuchyně, WC a sprchy. Zásuvka bez adaptéru se nedá použít. Poslouží starý dobrý lihák. Bazén byl hodně studený, ale ať, sluníčko ještě hezky hřeje. V noci nebyla taková zima. Hned u hlavy nám v noci žraly gazely nějaké bobule a dělaly kravál.
vstupné na stromy 40ND/os
11.9. - sobota
Ráno bylo ptačí safari hned na kempovišti u naší kempové kuchyně na zbytcích chleba. Cesta do Hobas, to je vstupní brána, trvala asi hodinu. Ušetřili jsme za dva lidi za vstup. Dva lidi a auto 17ND. Na vyhlídku je to od pokladny ještě dost daleko. Kaňon je fakt velký a rozlehlý. Chodíme po okraji a jedeme na další vyhlídku a pak ještě na další. Pak zpět do kempu, po cestě pštrosi. Večer čaj, kaše a salám. Stan plný písku, protože jsme zatáhli jen moskytiéru a přes den byl vítr. Sprcha nás vrací do života. Večer jsme zašli do hospody na pivo. Všude zbytky starých aut a cedulí. Nezapře se historie staré němcké kolonie. Hospoda plná bohatých turistů. Máma na záchodě naletěla na plakát s černochem a spustila alarm. Hned vedle hospody byla výstava o tom, jak vznikl kaňon.
pivo 20ND
12.9. - neděle
Ráno bylo zase ptačí safari na všech stromech okolo nás. Dnes nás čeká jen přejez do Ausu. V poledne jsme zastavili v Goageti. V podvozku je nějaký divný zvuk a taky jo. Je proražený plastový kryt vedení brzdové kapaliny. Taky tu má být pumpa, ale už není. Nádraží je opuštěné jako na divokém západě a v krámě nemají ani chleba. Jíme ze zásob ve stínu opuštěné pumpy. Kousek před Ausem jsme našli hřbitov padlých Jihoafričanů a zemřelých Němců v roce 1918 na epidemii. Aus byl starý zajatecký tábor z války mezi Němci a Jihoafričany. Samí mladí kluci. Koupili jsme benzín a popojeli kousek do kempu. Z recpce to byl na kempoviště dost kus. Zase super vybavení, WC, sprchy, kuchyně, prádelna a hezké skalnaté kopce okolo. Večer nám sousedi z Jižní Afriky nalévali víno a mě pak ještě kafe a pálenku. Konečně nám vysvětlili jak se to má s Jižním křížem.
13.9 - pondělí
Sousedi nám dali ráno chleba a odjeli. Sympatičtí stařící s manželkami. Dnes jsme nebalili a vypadli na výlet do města duchů Kolmanskopu a Lüderitzu. Po cestě jsme viděli místní divoké koně, pak pštrosi, gazely, antilopy. Vstup do Kolmaskopu se kupuje u vchodu. Opuštěné a zaváté město s duchem zašlé slávy. Němci se snažili si tady v té pustině zachovat německost jak se dalo. Velký kulturní sál, nemocnice, škola. Fotky z německých spolků. Děti a ženské v krojích. Obchod se suvenýry a prodejna diamantů. Dvoukarátový vybroušený made in Namibia za 57000ND. Tak jsme ho nekoupili 1. V Lüderitzu byl Spar a v něm měli všechno. Chvíli jsme poseděli na nábřeží a vydali se na Diaz point. Cesta vedla totální pustinou, ale pak se objevili hned u cesty gazely a v zálivu plameňáci. Jana sbírala fakt pěkný lastury. Od kříže na skále jsme pozorovali lachtany na sousedním ostrůvku. Pobřeží prý jako v Cornwalu, říkali znalci. Večer jsme šli brzo spát.
14.9 - úterý
Ráno byly skály oranžový od sluníčka. Rozjeli jsme se do dalšího kempu Kuseb River. Bude to hodně daleko a samá prašná silnice. Cesta trvala od 8.15 do 16.30 s přestávkama. Znovu jsme doplnili v Ausu benzín a pak ještě v Bettě. Hezké hnízdo uprostřed pouště. Obědvali jsme ve stínu velkého stromu. Přišli tři psi a lehli si u nás. Co kdyby něco ukáplo. A zase byla zvěř. Pštrosi, gazely, kuři, antilopy a zabry. A zase rozlehlé dálky a vyschlá buš, vyschlá tráva a kamenité pláně se vzdálenými kopci okolo 2000 metrů. Hned po příjezdu jsme si dali pivo a džus a pak odjeli zase na vzdálené kempoviště s koupelnou a WC uprostřed stromu. Dost zajímavý. Večer jsme zašli k recepci se vykoupat. Majitel kempu byl Holanďan a měl pěknou ženu, která nám vysvětlila jak si hrají její tři děti v téhle díře a jak je to školním vzděláním.
pivo20ND, džus 16ND
15.9 - středa
Ráno platíme to pití a jedeme do Sessriem. Po cestě zase spousta zvířat a vzdálené obzory a poušť a poušť a poušť. Dojeli jsme do kempu a koupili vstup do parku. Polední horko jsme strávili u bazénu s výhledem na poušť a pštrosy. Odpoledne jsme projeli kontrolou na bráně a jeli na duny. Je to dost daleko, ale asfalt. Udělali jsme pěší výlet z parkoviště čtyřkolek, co vozí zbohatliky na duny. Bylo odpoledne a kromě nás tu bylo už jen jedno auto. Bouchli jsme plechovku piva a pozorovali zblízka antilopy a pštrosy. Přišly dlouhé stíny při západu slunce a jeli jsme domů.domů. Gazela přišla až ke stanu.
16.9. - čtvrtek
Ráno nám to trvalo dlouho, nějak to nešlo. Koupili jsme benzín. Jeli jsme dlouho a dlouho a přes poušť a skrz kaňony a zase přes poušť, ale fakt hroznou. Uprostřed pouště byla zase pumpa v Solotaire. Divoký Západ hadr. Tady byl i normální krám a pekárna s různejma dobrůtkama. Jinak jako obvykle bylo místo obklopeno vraky starých aut.Ideální pro nějaký film. V ohradě se valeli velbloudi. Pak jsme píchli a měnili gumu. Večer jsme dojali do Swakpmundu, nakoupili ve Sparu a dojeli na okrajměsta do hotelu Fischerei, jak jsme interně říkali k paní Fišerové. Bylo zamračeno a docela zima. Ubytování nemělo chybu. Sprcha, postel,kafe, čaj. A zase nahoře.
17.9. - pátek
Ráno jsme jeli do města spravit gumu (50ND) a poslat z pošty pohledy. Snídaně byla bohatá i se smaženými vejci. K lachtanům to bylo docela daleko a zase jen poušť. Kolonie lachtanů už z dálky smrděla, ale byla pohledná. Z 80000 kusů prý každý rok polovinu zabijí a zpracují, aby se tu udrželi a nepomřeli hladem. Přejezd do Uis byl jen samá poušť a silnice byla snad 50 km úplně přímá a rovná,žádný kopeček. V Uis byla pumpa a krám. Po cestě několik prodavačů polodrahokamů a Himbové s panenkami a náhrdelníky. Za koupi náhrdelníku se nechaly ženský fotit. Večer jsme dojeli podle itineráře k bráně do Huab Lodge. Tam Jana zjistila, že máme být úplně jinde, ale s podobným jménem Aba Huab Camp. Tak jsme to otočili a dojeli jsme tam za hluboké tmy ve 20.30. Nejjednodušší camp ze všech. Byla tu ale zase sprcha a Wc a kohoutek přímo na kempovišti a to nám bohatě tačilo.
18.9. - sobota
Ráno bylo safari s tukanama. Dnes zase nebalíme. Bude výlet po okolí. Nespěchali jsme a vyrazili jsme až v 10.00 hodin na skalní kresby. Černoška v recepci mi namalovala plán a bylo to blízko. Ale ta silnice, ta stála za to. Zaparkovali jsme šikovně ve stínu a šli si do centra pro vstupenky. 130 ND za všechny a auto. Bez průvodkyně to nešlo. Obchůzku jsme protáhli z avizovaných 45 na 75 minut. Ale stejně jsme si nemohli nikde sednout a chvíli jen tak koukat. Celý areál byl menší než jsem si myslel. Stáří "kreseb" je 2-6 tis. přnl. Museli jsme dát novou kartu do foťáku a nefungovala. To jsem si zase vyslech, ale nic té nové nebylo, stačilo ji naformátovat. Dál jsme popojeli na čedičové varhany. Kam se to hrabe na Panskou skálu. Následovala Spálená hora, takový úplně černý kopec v něčem, co vypadalo jako lom. Jeli jsme dál, ale tam už nic nebylo ani ta blbá cesta. Zato tu byly rostliny Welvitschia Mirabilis, nejstarší rostliny na na světě. Spátky v kempu jsme byli už ve 14.00 a před námi celé odpoledne. Kemp neměl bazén a bylo vedro. Nahoře na verandě jsme si dali pivo za 15 ND a vařili a vařili. Nejdřív jsem pomocí klacíku a kamene zprovoznil rozvodnou desku. A zase tech keců. Večer nám zatopili v kotli a byla teplá sprcha pod korunou stromu a splachovací záchod s kládou místo dveří. Přišel velký vítr s pískem a byla zima.
19.9. - neděle
Ráno nespěcháme a pozorujeme ptáky a zvířata všude kolem. Voda ve sprše byla ještě teplá od večera. Klasický africký červený východ slunce a pak se nebe zatáhlo mraky. Po cestě do Kchoriaxu jsme zajeli na soukromý pozemek se zkamenělými stromy. Prý jsou stejné jako v Jižní Americe, prý z doby kdy kontinenty byly ještě u sebe. Na malém kopci s podivnou pokladnou uprostřed ničeho jsme mohli chodit jak jsme chtěli, krást co jsme chtěli a fotit co jsme chtěli. Žádný lidi ale zato další welvitchie. Nějakým klukům jsme zaplatili 30 ND za osobu a koupili jsme u nich škrabané plody s obrázky zvířet. Před odjezdem k nám jeden přišel a vyměnil s námi další ozdobu za něco k jídlu. Dostal sušenky. Pro dnešní den pamětihodnosti skončili. Dojeli jsme do Khoriaxu, koupili benzín a v pekárně pokoukali na různé dobrůtky, koláčky a koblihy. V samošce jsme doplnili zásoby a za námi hned zavřeli mříž. Nóbl bránou jsme vjei do Igovaty Country Hotel a nahlásili se na recepci. Asi byla všechna kempoviště plná a tak nám nabídli family house a že ale musíme počkat až ho uklidí. Tak jsme rádi čekali na sluníčku a ve stínu u bazénu a pozorovali pštrosa, sprinkboky a další zvěř hned za plotem. Dopřáli jsme si kafíčko z veřejného baru a pak čaj a čekali co bude. Odpoledne nás dovedli do naší místnosti a to byl prďák. Koupelna, kuchyně a dvě velké postele. Ale tím to neskončilo. Když jsme řekli OK, tak nás dovedli do dalšího doměčku a ten byl taky náš. Obývák s kuchyní, koupelna a ložnice. No to mě podrž. Vařili jsme a vařili a popíjeli vínečko z Jižní Afriky a pak jsme šli do města za kopcem, toho neturistického plného chodoby a alkoholiků. Doprovázeli nás různí chlapíci a říkali, že je to tu nebezpečné. Doprovod vždy skončil žádostí alespoň o 10 ND na chleba. V noci byli komáří. Ve 3 ráno jsme to nevydrželi a zapálil odpuzovač.
20.9. - pondělí
Ráno odjíždíme už v 8.00 za Himbama, kmenem na vymření. Je to daleko a po blbý silnici. Makadam a pak zase makadam. Docela jsme to našli a v 11.00 jsme dorazili na soukromou farmu kde hned vedel byla himbská vesnice. Němec nás poučil, že Himbům nesmíme nic dávat a můžeme všechno fotit. Asi 50 žen s dětmi, žádný chlap. Ty pasou někde asi 20 km odtud a když se jim zachce ženské, tak přijdou. Některé Himbošky chtěli ty fotky vidět a pak se usmály a šli po svém. Žili tam od starých až po mladé. Byli jsme tam asi hodinu a pak jsme jeli tu strašnou dálku zase zpátky. Do kempu jsme dorazili v 16.00 hod. Dali jsme si erární kafe a čaj a vyjasnili si se servírkou Paulínou, že zítřejší snídaně skutečně není v ceně. Začal foukat studený vítr. U pumpy jsem dal zkontrolovat pneumatiky, dostávaly na těch silnicích co proto a ucházely. Ujeli jsme na nich po makadamu asi 1000 km bez kontroly a to je asi nad jejich síly. A komáry jsme definitivně vypudili.
21.9. úterý
Odjížděli jsme v 9.15. Vše klaplo a nikdo na nás nic nechtěl. Po cestě jsme zajeli do údoli s Rock Finger. Krajina jako v Utahu v Americe. Od rána asfaltka a to je fakt o něčem jiném. V poledne v městě Outjo. Čisté klidné městečko s pumpou a pekárnou. Dali jsme si štrůdl a koláček za 20 ND. Měli tu i obědy za 40 ND a nóbl WC. Hned vedle pekárny jsmě nakoupili přívěsky, sočku, masky (105ND) a máme dárky pro všechny. Džus zabalený ráno do flísky byl ještě ledový, protože v noci tu bývá tak 5 - 8 stupňů. Kousek za městem jsme ve stínu poobědvali a pelášili dál až do kempu. Dorazili jsme už ve 14.30 a dostali velké místo na trávě. Zase ptáci a večer králík. Vedro jsme přečkali u bazénu a u piva. Nabízejí večeří za 155 ND. Kupodivu je večer restaurace plná.
22.9. - středa
Ráno jsme balili až do 9.30. Zase to nějak nešlo. V bráně parku jsme se registrovali a v kempu zaplatili za dva dny pobyt v parku. Docela dost, 80 ND za osobu na den + za auto. Kempoviště není volné a uklizené, až odpoledne. Tak jedeme na několik blízkých napajedel. Jen jedno ale mělo vodu a bylo od auta dost daleko. Ostatní byla suchá a bez zvířet. K některým napajedlům byl vjezd zakázan kamennou hradbou. Vrátili jsme se v 14.30 a postavili stany. Dneska jsme viděli supy, lišky, žirafy, antilopy, zebry, pštrosy, varana, ptáky, kury, velké dropy. gazely pakoně slony. V kempu jsme v podvečer seděli unapajedla se slony, liškami, zebrami, dropy a nosorožci. Mejdřív pili ti velcí, pak zabry a pak ostatní. V noci to bylo všechno nasvícené a byl to zážitek.
23.9. - čtvrtek
Ráno jsme šli znovu k napajedlu a byla tam velká stáda zeber, laní od kudu a další gazely a antilopy. Kamarádům vykradli šakali baťoh ve stanu. Pak jsme vyrazili do celodenního vedra. Objížděli jsme napajedla po cestě parkem. Někdy úspěšně, jindy méně a někdy ne. Na některých napajedlech bylo dokonce zelené rákosí nebo zelená tráva. Ta barva se do té pustiny vůbec nehodila. Všude byla spousta a spousta zvířat, antilop a sprinkboků. Noví byli malí srnečci, hadilov písař, další barevní ptáci,prase bradavičnaté, kudu se zakroucenýmí rohy, lev, nosorožci a velcí opeřenci. Cesta byla úmorná a uvnitř auta bylo buď vedro nebo prach, ale pořád bylo na co koukat. Před vedrem nebylo kam se schovat. Odpoledne jsme zastavili u zděných WC s kohoutkem, ze kterého tekla voda. Na hlavu, za krk, na ruce, na obličej, prostě paráda. Hned vedle nás byla celý den vyschlá solná pánev Etoscha a na ní fata morgána jako z knihy. Jezera s ostrovy, stromy. Večer jsme přijeli do pevnosti Namutoni. Bývalá posádka Němců. Místní napajedlo bylo chudé. Dali jsme si pivo a šli spát.
24.9. - pátek
Objeli jsme pár napajedel, ale nic moc. Všude jen sloní hovna a všude zebry. Až při odjezdu jsme těsně před bránou museli zastavit, protože po silnici šla sloní rodinka. Byla od nás snad na 2 metry. A konečně asfalt. V Grootfonteinu jsme koupili chlaba a benzín. Malá odbočka k největšímu kovovému meteoritu na světě o váze 60 tun. Ideální ho ukrást a dát do šrotu. V kempu Waterberg Plateu nás překvapili vstupným. Zase 80 ND na osobu a noc + auto. Večer přišly křepelky, králík, kuři, mangusty a celou noc bylo teplo. Zázemí na kempovišti nemělo chybu.
25.9. - sobota
Ráno jsme bránili věci před nájezdem opic. Ivě ukradli chleba a krabičku taveňáku, Janě chleba přímo z ruky. Hned na dohled byl okolo vysoký skalnatý rif a na ten jsme se vypravili. Za 40 minut jsme byli nahoře na výhledu. A zase cedule, že se dál nesmí. Výhled byl hezký, ale za ty peníze se mi to zdálo málo. Odpoledne jsme strávili u bazénu. Ve 14.00 otevřeli bar a měli tam skvěle vychlazené pivo. Večer jsme nakrmili veverky, kuny a mangusty.
26.9. - neděle
V Klidu jsme naposledy sbalili stany, spacáky a karimatky. Zítra spíme v hotelu. Po cestě jsme se snažili ještě fotit prasata, ale byli vždy rychlejší a zmizeli v buši. Naobědvali jsme se v Okahandja v bufetu uvnitř samošky. Dali jsme si konečně něco místního. Ovčí maso s hráškem a rýží, potom zmrzlinu. Pro dva lidi 95 ND. Ve Windhoeku se nic nezměnilo, Himbošky byly na náměstí a turistů poskrovnu. V Jordani jsme zazvonili jakostarý mazáci, ale paní bytná si nás nepamatovala. Dostali jsme vychlazený velcome drink a začali využívat všech vymožeností civilizace. Věnovali jsme se oddychu u bazénu a trochu hodnotili. Večer jsme všechno přebalili na cestu a udělali ze sebe člověky.
27.9. - pondělí
Snídaně byla vydatná. Na letišti jsme vyložili ženský a bagáž a vrátili auto v Avisu. Trvalo to asi 12 minut. Měli jsme zaplatit 63 ND za smlouvu a přitom nám měl Avis zaplatit 50 ND za opravu pneumatiky. Řekli OK a nic nechtěli. Vrátili jsme peníze, protože odletová taxa se neplatí a čekali na zpožděné letadlo. Cesta byla dlouhá. V Praze nám chyběl baťoh, zůstal v Londýně a přivezli nám ho domů ten den večer.
Nakupované služby:
2x letenka á 24000 Kč
auto na 2 lidi 12200 Kč
2x noclehy á 9500 Kč
útrata (benzín, vstupy, jídlo, pití, dárky) na dva lidi 450 EUR
vízum 55 EUR
Další cesty autorovy.