Kalendářní kámen, znázorňuje čtyři věky Slunce, které již uplynuly, my se nacházíme v pátém věku Slunce a ten skončí cca dle našeho počítání r. 2012 Tehdy začne nový, šestý věk Slunce.
V městě Palenque, je na stavbě příslušející Maquinu Pacalovi, vládci Palenque, uvedeno : “Radujte se, pak (míněno po tom r. 2012 ) budete již jiní ”, jak jiní, quién sabé, snad lepší, než dosud. Tuhle znalost pak od Mayských národů převzali i ostatní, i když s nimi nepříbuzní, např. Mixteca, Zapoteca.
Jiné, jako Purrhepeche (Tarasque), Otomí, mají své znalosti modifikované. O těch zas někde jinde.
Vnitřní symbol má znázorňovat boha Slunce jménem TONATIUH, symboly, jež vnitřní lemují, zde znázorňují, jakým symbolem začal konkrétní věk Slunce, tj. první věk je vpravo nahoře a sice čtyři jaguar, tedy NAHUI OCELOTL, vlevo nahoře čtyři vítr tedy NAHUI EHECATL, vlevo dole čtyři déšť, tedy NAHUI QUIAHUITL a vpravo dole čtyři voda, tedy NAHUI ATL. Věk zvaný Nahui Ocelotl začal v roce Ce Acatl a trval 676 let, dále věk Nahui Ehecatl začal v roce Ce Tecpatl a trval 376 let, dále věk Nahui Quiahuitl začal v opět v roce Ce Tecpatl a trval 312 let, dále věk Nahui Atl začal v roce Ce Calli a trval opět 676 let. Pátý věk, zvaný Nahui Ollin (dohledám, kdy začal a jak dlouho trval, ví se, kdy skončí, v roce 2012). Prvnímu Slunci se říkalo Sol de Tierra (ten název podle země asi proto, že jaguar běhá po zemi), přičemž svět byl zničen velkými jaguary, Druhému Slunci se říkalo Sol de viento, jelikož svět byl zničen bouřlivým větry, Třetímu Slunci se říkalo Sol de Fuego, jelikož byl zničen ohnivým deštěm z nebes, Čtvrtému Slunci se říkalo Sol de Agua, jelikož svět byl zničen vodní potopou, Pátému Slunci se říkalo Sol de Seísmo, Movimiento (jelikož ollin znamená pohyb – seísmo, zemětřesení ) proto má být zničen právě v roce 2012 zemětřesením (raději ne) a nastane věk Šestého Slunce, ještě dohledám, jaký věk to má být. Další lemující mezikruží znázorňuje 20 symbolů dní, jež jsou popořadě uvedeny v příspěvku o Aztéckém kalendáři, začíná se znamením vlevo nahoře paroti směru hodinových ručiček, čili nad tváří TONATIUHA je první vlevo od svislé šipky cipactli, ehecatl, calli, cuetzpallin, coatl, následuje šipka, miquiztli, mazatl, tochtli, atl, itzcuintli, následuje šipka, ozomatli, malinalli, acatl, ocelotl, cuauhtli, následuje šipka, cozcacuauhtli, ollin, tecpatl, quiahuitl, xochitl.
Tonalamatl - kniha dní - the book of days
Kodex se skládá z jednotlivých listů které obsahují tzv. trecenas, třináctice, je jich 20 tj. celkem 260 dní v rámci tonalpohualli. Dívka Mayahuel a Quetzalcoatl- Jesús Helguera 1965 The Discovery of pulque - unknown painter - El Descubrimiento del pulque - neznámý malíř 1870 olej na plátně The Discovery of pulque - El Descubrimiento del pulque Kodex Borgia Toto je rovněž list jedné z trecenas, třináctice z Bourbonského kodexu, dole je znázorněno po sedmi dnech, vpravo po šesti dnech z počtu třinácti dní. Jednotlivé dny jsou očíslovány tečkami. 14. strana bourbonského kodexu Aztécký kodex vídeňský Aztécký kodex Ixtlilxochitlův, psaný evropským i aztéckým písmem Mixtécký kodex egertonský Tohle vyobrazení letopočtů evropských za pomoci aztéckého kalendáře bylo pořízeno až po cca. r. 1530 mexickými – aztéckými písaři, kteří si ještě po ovládnutí Španěly pamatovali tenhle způsob datování a jelikož dokázali v době svého podmanění přiřadit k evropskému datu aztécké, tak dokázali pozpátku vypočíst, jaký evropský rok přísluší kdysi jejich předchůdci vyznačeným rokům na tabulky, dle aztéckého kalendáře. Konkrétně zleva CHICOME ACATL, CHICUEYI TECPATL, CHICNAHUI CALLI, MATLAC TOCHTLI, MATLACCE ACATL, MATLACOME TECPATL, tedy 7 třtina, 8 nůž, 9 dům, 10 králík, 11 třtina, 12 nůž. Je dosti zajímavé, že čísla u symbolů korespondují s naším letopočtem ( 1440 +(7), 1440+(8), 1440+(9), 1440+ (10), 1440+(11), 1440+(12), ale spíš to bude náhodná konjunkce, jelikož pořadová čísla u symbolů jsou nejvýše 1 až 13 a symboly jsou CALLI, TOCHTLI, ACATL, TECPATL. Vyznačení našeho letopočtu aztéckým způsobem El Nuevo descubrimiento del Pulque cca 2002, olej na plátně, Daniel Lezama Tyto kresby pořídil anglický kreslíř Frederick Catherwood pro svého společníka jménem John Lloyd Stephens, soukromého badatele, který měl zálibu v mayské civilizaci. Ve skutečnosti byl advokátem a také příležitostným diplomatem. Totiž v té době byly ve Střední Americe v módě revoluce a velvyslanci a diplomati se raději “klidili” pryč ze země. Tím pádem se “nedostávalo” diplomatů, ochotných zastupovat USA a pro J.L. Stephense to byla vítaná záminka, jak se dostat levně dostat do Střední Ameriky a ještě být vybaven diplomatickou imunitou a svazkem dolarů. Naštěstí úřad vykonával jen sporadicky a věnoval se naplno objevování, o dost užitečnější činnosti, než formálnímu vedení úřadu. Ty kresby pořízené Catherwoodem jsou o to cennější, jelikož fotografie byla teprve v počátcích a tím pádem nechal vyniknout detailům při ručně pořizované kresbě. Nákresy z Palenque pořízené Catherwoodem Espalda - Záda - Diego Rivera Dívka s liliemi - Diego Rivera TENOCHTITLAN - DIEGO RIVERA - NÁSTĚNNÁ MALBA Níástěnné malby - Bonaampaak pulque Cuauhtli - Orel DIEGO RIVERA, OLEJ NA PLÁTNĚ TENOCHTITLAN - DIEGO RIVERA - NÁSTĚNNÁ MALBA Vlajka na obrázku, dle současných výkladů prý bílá symbolizuje náboženství, zelená barva nezávislost a červená barva prý smíšení krve, místní a evropské. Orel jako drží v zobáku hada, sedíc na nopálu. Jenže tohle je výklad, který vznikl až co se vlajky týče, při jejím vzniku a co se orla, znaku týče, tak těsně po podrobení Tenochtitlanu. Ve skutečnosti, jelikož Španělé a Evropané byli v menšině a Mexico je členitá a nezvládnutelná země a vláda se vždy omezovala maximálně na okolí Hlavního města Mexica, tak bylo nutno vyrobit neutrální výklad, jelikož Mexicové jsou zkrátka emociální. Takže nikoliv, že na kaktusu nopálu sedí orel, držíc hada, ale bylo tomu předvoji Mexiců (tehdy si ještě neříkali Aztékové) řečeno, že se mají zastavit tam, kde spatří orla, který sedíc nanopálu, drží ve spárech (alespoň tak jsem se to dočetl, také to mohlo být v zobáku) propletené barevné stužky červené a zelené barvy jako symboly války, jelikož Mexicové byli válečnický národ a tato stuhy (červené a zelené) byly jejich válečnou zástavou. Takže nejprve, aby při pohledu na tento symbol, který později posloužil jako státní znak, nedocházelo k “nesprávným” vzpomínkám, tak musily zmizet červené a zelené stužky a byly nahraženy neutrálním hadem. A když později vznikla vlajka, tak nejoblíbenější jsou pochopitelně tricolory, tříbarevné a jelikož ty dvě barvy (válečnické) se tam podařilo dosadit, tak samozřejmě, že musí být také něčím odděleny (kdyby nebyly, až příliš by připomínaly aztéckou válečnou zástavu) a pak samozřejmě bylo nutno vyrobit neutrální smířlivou povídku, co která zvlášť znamená. Ve skutečnoti jak znak (orel bez hada, ale se zelenou a červenou stužkou) i zelený a červený pruh na vlajce jsou původní mexické – aztécké válečnické symboly. Ta bílá barva jen doplňuje tricoloru, ta není aztécká. V dolní části na větvičce je ta tricolora v podstatě zopakovaná dle vlajky, kdyby v ní nebyla ta oddělovací bílá stužka a byla by navíc v pařátech či zobáku dravce, obrázek by seděl. To jen říkám, co jsem se dozvěděl. Samozřejmě že ale vědci a encyklopedisti budou nesouhlasit, ale to jen proto, mexické rukopisy byly povětšinou spáleny a tohle se dochovalo v ústní tradici, na kterou ale vědci a politikáři neberou zřetel.

ING. Milan Kochaník