Začalo to názvy „Finis terrae.“ a „Putování země velkých šlápot“, které jaksi předurčovaly výběr míst v zemi, která se značně liší vším od naší vlasti, nejen prehistorií, historií, vodou , lidmi, přírodou a v neposlední řadě i přírodním bohatství, které vytváří pro dnešní lidi jejich bohatství a životní standard. Já jsem dostal za úkol jen opisoval z deníčku Kytky záznam o Ohňové zemi. Opisoval jsem to s chybami ze špatně čitelnosti rukopisu, třeba mnohokrát jsem špatně přečetl ve škrabopisu termín čtvrť= barrio.
Nadto jsem se začal zamýšlet nad tím základem popisované přírody a začal jsem jen pro sebe si doplňovat to, co jsem hledal na svých cestách cizinou, co tam v tomto rukopisu není. Chyběl mi v něm ten celostní pohled na Chile, ne dílčí kulturní monumenty kostelů a památek Nemohl jsem si ho doplňoval z celostního pohledu nositelky Nobelovy ceny Gabriely Mistralové (1889-1957), která popsala svou zemi jako „sloučení celé planety“. Moje děti neměly dost času a neprolézaly všech pět oblastí Chile, od pouští dalekého severu , blízkého severu, jen nakoukly do centrálního údolí, jen spočinuly kouskem oka na lvouny a tučňáky, ale podaly vlastní svědectví převážně o chilském i argentinském jihu s drsností větru a deště,které pro ně bylo jiné, než naše v rozmezí středních oktáv univerzální muziky všudypřítomného Česka. Nemohl jsem přečíst kromě reportáže Květy toho o Chile dost málo, protože se našinec jen málokdy dostane do této sloty a současné krásy. Proto některé úryvky z toho konce Jižní Ameriky sem dávám jako Komentář ve Vložit
Chile je snad nejjihoameričtější ze všech 20 států latinské Ameriky nebo Iiberoameriky. Horko, hory, zimu najdeme i v Severní Americe ale to jiné co vytvořilo zejména Chile je asi ten jazyk, který sem přinesla latina skrz španělštinu a portugalštinu, možná dokonce ještě dříve skrz místní indiánštinu , která sem snad přišla po kanoi ještě dříve než afričtí lidé přišli pěšky po ledovém mostě z východu Asie do severu Ameriky.
Pro mé děti ani vlastně nešlo o Chile. Šlo spíše jen o Patagonii, aniž věděli co to je. Nedozvíte se to ani z tlustého průvodce.Když to mám shrnout, tak je to nijak neohraničená špic Jižní Ameriky, větrná polopustina, tam kde končí Andy, skoro nedělitelná na 4 provincie Argentiny a z kousku Magelanes v Chile, asi většinou placaté, neúrodné území , ale teprve skoro dnes bohaté nalezenou naftou, uranem,železnou rudou,ale teprve nedávno i ovcemi a turisty, kteří zde hledají něco, co už jinde nepoznali.Jirka to zkusil definovat jako tabulová oblast, tabuli v. podhůří nejdelšího pohoří na světě-And, kterému dali název nejspíše kolem 1520 portugalští účastníci Magalhaesovy expedice , sami asi neví proč, nejspíše podle slova tehdejších kočovných indiánů.To že se o pojmu Patagonie skoro nic neví, to láká i Pražáky mnohem více než Ohňová země, o které se vypráví , že si ji vymysleli Indiáni, kteří se hřáli u ohně i na svých kanoích, protože jejich nejdůležitější rozplozovací orgány nemohla zahřát kůže tuleňů. Ti indiáni jsou asi vymírajícím nebo dokonce uý vymřelými potomky lidí, kteří se sem dostali asi po 200.000 letech historie už skoro zmoudřelého nebo moudrost si vytvářejícího člověka z Afriky někdy až kolem 12.500 léty.O tomto osídlování Patagonie nám už toho jejich indiánští potomci dnes už moc toho neřeknou.Mizí už i jejich název Ohňové země a do atlasu se dostal místo něj Hornův mys.Kdybyste chtěli něco o ohňové zemi vědět ještě něco zasvěcenějšího, tak je to v připojené kapitole: Ohňová země.txt. na konci této Finis terrae.doc.
O Patagonii nám více však řekne hlavně ta její dnešní příroda Tak si poslechněme Kytku, co o Patagonii za těch 14 dní ví, a to nejen z Chile , ale i z Argentiny.Je to k nevíře, co na tomto kousky špice kontinentu všechno našli. Dotkli se po málo stech kilometrech skutečné ale divné, studené polopouště, kde se uchovalo dokonce slovo pro několikacentimetrový pabuk, dokonce si ho vyfotografovali. Kdepak u nás uvidíte třeba výtokové ledovce, které jak se zdá vznikaly ještě za doby ledové a tady v jižní Patagonii za nějaký čas vymizí.
Musím se nakonec opravit. Mým dětem nakonec nešlo ani o jižní Ameriku, ani o Chile,ani o celou Patagonii, ale o její dva sektory s argentinským národním parkem Parque Nacional Los Glaciares a chilským národním parkem- Parque National Torres del Paine. Proč zrovna dva? Protože jsou oba tou krásou přírody dost rozdílné Proč vůbecsem letěli? Možná, že si šli asi znovu a znovu potvrzovat, že po padesátce ještě nepatří do starého železa, jako třeba ten páter Agostini
1. Ante terram Chile
„Už je to tady . Odlétáme z Prahy do Paříže, ale neletěla s námi zavazadla. Pokračujeme proto bez nich, nočním letem JJ 777 bez kartáčků na zuby, ale s opulentní večeří za prťatou obrazovkou umístěnou v sedadle cestujícího.Zhlédla jsem při letu asi deset filmů různé úrovně , ale s dobrým občerstvením v samoobslužném prostoru. V letadle s námi cestovalo několik mimin a batolat, která pro ukrácení chvíle lezla po čtyřech v uličkách mezi cestujícími.“
2. Tři dny v Santiagu
Škoda těch tří dní bagážní patálie, které vám umožnily jen zvenčí procházet centrem hlavního města a ani na konci vaší cesty nezabrousit dovnitř do Escuela de Teatro de la Universidad de Chile, , Templo de Santo Domingo, Palacio de Bellas Artes, et Museo de De Arte Cintemporaneo, Palacio de la Real Audiencia = Museo Histórico Nacional, Nmuse Chilenico de Arte Precolombino, Museo de Santiago, Ascensor, Altar de la Patria. Máte pravdu, můžete si to alespoň přečíst v kostce v v průvodci Lonely planet na str 96 a dalších.
Podle naší encyklopedie Santiago de Chile [- čile] je to hlavní město jihoamerrické. republiky. Chile, podle některý prý až se 6,2 mil. obyv. které se chlubí katolickým arcibiskupství a dokonce třemi 3 univerzitami (založenými. 1743, 1888, 1947), vysokou školou technickou, Národní knihovnou a vším, co kulturní země má mít, knihovnou, muzey, půdorysem v podobě šachovnice.Nebylo to vždy Santiago de Chile, ale bylo založeno v r. 1541 jako Santiago de la Nueva Estramadura. Původní město se však už zachovnlo vinou požárů, zemětřesení a záplav blízkou řekou Rio Mapoch jen zčásti.
19.ledna Pátek= viernes
„Už jsme byli v Santiagu de Chile. Začali jsme reklamací naší bagáže u Air France. Terezka, jako náš zadní voj u ČSA nám pomáhala.Zatím vše končilo tím „ ... snad zítra “ . Tak jsme jeli airbusem a hledali hostel / La Case Roya/., který doporučovali v průvodci Lonely Plan jako první. Asi proto byl obsazený. My se ubytováváme o dveře dále v dalším malém hotelu koloniálního stylu, poněkud dražším.Tím jsme se dostali do čtvrti malých pitoreskních domků se jménem Barrio Brasil. “
V záznamníku Květy se mnohokrát setkáme s pitím chilského vína. To donedávna znal celý svět, jen ne ČR. Pěstují ho od 16. století , kdy ho sem přinesli conquistadores jako černou odrůdu, teprve od poloviny si zde zasazovali kvalitní odrůdy z Bordeaux. Pak z toho vína udělali i něco, co do té doby v Evropě nebyl : cabernet sauvignon, merlot, carmenére. Až si dnes začnete kupovat vína i u nás, hledejte na vinětě liché ročníky, které byly dlouho horké a suché.
„První víno si zde dáváme na náměstí v kavárně nedaleko Nadace Victora Jaryho. Jedna sklenka (copa) stojí však okolo našich 50,- Kć.
Procházíme přes visutou lávku do Santiago Centro, uličkou projdeme do Barrio Bellavista, které bylo plné hospod a barů. Ještě předtím jsme procházeli centrální rybí tržiště se spoustou restaurací. Socha JC s rozevřenou náručí nás pozoruje s kopce nad Santiagem. Náměstí Plaza des Armes je plné hráčů šachu, arkádami s krámky párků, hamburgerů a hranolků se dostáváme na Plaza de la Libertad k paláci Moneda, kde při vojenském puči v r. 73 zahynul brýlatý Alkadde, jehož socha je v rohu Plaza de la Constitution vedle dvou soch na sebe mávajících generálů se stromy krásně rozkvetlými růžovými květy. Mapučové mají v Monedě malý pomník, jinak v Santiagu jsou spíše pouličními prodavači nebo se na svět dívající červenýma očima sedécí nebo ležící na chodnících. V každé katedrále, kterou jsme navštívili jsme našli sv. Terezku z And. Jsme zpátky u v Bario Brasil, ktyerá v pátečním podvečeru ožívá. Píšeme další e-maily z internetové kavárny vedle pekárny se zatím největšími empanada, což jest přehnutá gouska nebo lépe piroh s různou náplní, jako je pino s mletým masem s trochou natvrdo vařeného vejce a olivou, nebo queso se sýrem, které se připravuje pečené nebo jako fritas- smažené.
Podle chuti lepší a zajímavější obsluha byl v Barrio Belavista. Jirka se nám tak trochu přeempanádoval. Sedíme na chodníčku před barem, pijeme víno a také si držíme své tašky, pečlivě jako všichni ostatní chilané. Platím 10.000 pesos místo 1000, nemá totiž brýle. Opravdu jsou velmi poctiví, vyběhli za námi, aby nám vrátili. Pak jedna malá návštěva v pubu v atriu la Casa Rocha. Pohorky mně prohřívá topení, pod chodníkem “
Jídelní lístek tady v Chile je přebohatý, zahrnuje totiž nejen nejrůznější sendviče se vším možným, i s mořskými plody“, jako jsou slávky, olíhně, garnáti, krevety, krabi, ježovky, škeble, ústřice, korýši, hřebenatky, ryby, mořské lastury i chobotnice.
20/1 Sobota=sábado
„Terezka píše , že zavazadla stále v Paris. Je hezké teplé ráno, ptáci zpívaí, pohorky čekají. Jedeme na letiště pro kompenzaci Zavazadla snad až zítra. Jedem z letiště zpět do Santiaga Centro, kde na druhé straně Alamedy, ze které se patrně stane Camp-Elysé de Ch je malá čtvrť s kostelem sv. Františka, Paris, Londres Hostel za 1 C dolaru z noc nabízí snídani a internet zdarma. Zpět v Barrio Brazil, je to už pomalu stejné jako se vracet domů. Tentokrát však do Casa de la Rocha. Hostel s kuchyní, bazénem, hezkou čítárnou s krbem vypadá tak trochu jako ubytovna kibucu. Vracíme se do Barrio Bellavista. Zpět přes centrální rybí tržiště, kde nás odchytí´majitelé malé rybí restaurace. Ryba al vapor, pivo a víno. Domů přes pomalu se do schodů se probouzející centrum se zpěváky, mimy a žebráky. V restauraci Plazza Garibaldi čekáme před dveřmi do 7, až otevřou. La Casa Riocha je plná mladých lidí, kteří trpělivě čekají na internet. Svět je propojený. Na divanu spí pes v poloze a lá Toník, na bříšku.
21/1 Neděle=´domingo
Psi jsou také zvláštní kapitolou. Ten náš v Casa Rocha přes den pobíhá po ulicích s ostatními ale stále se vrací do hostelu, kde stočení do klubíčka odpočívají.
Od teď je rukopis dost nečitelný, takže nutno ho kontrolovat s originálem.... U dálnice psí boudy, potom se dozvídáme, že jsou to pomníky a psí boudy pro psí bezdomovce. ???.. psi dělají háv oblíbenou květinami. Potom se dozvídáme že jsou to pomníkn pro duše zabitých psů při situačních nehodách.
Jen jedna drobná rada. Nesedej si v Casa Rocha na pohovku v abatonii vpravo patřící psu. spícímu ala Toníček
3.Začátek Paichlovic Chile u konce Patagonie.
Jsme opět na letišti společnosti Air France. Ta sympatická paní, která optimisticky potvrdila přílet našich zavazadel si vzala dovolenou. Asi se nechtěla dívat do našich zklamaných očí. . Ale tu , skoro mezi nejposlednějšími , se objevuje folií omotané „ bágly“. Gracia ...gracias... Ještě uvažuji , že si je vezmu na palubu letadla do Punta Arenas.Pak se ale uklidňuji že blesk většinou nezasahuje na jedno místo 2x. V letadle sedím v 1. řadě. Trochu nervozity na letišti přiletí, nepřiletí ?. .
Ale už pokračujeme do Puerto Natales. Máme hlad jak herci. Městečko o 20.000 obyvatel má zvláštní atmosféru, jenom zatím nevíme zda se mi líbí. V přístavu je spousta místních, my dva a 100 dalších „ cestovatelů“ důchodového věku. Malí kluci házejí kameny a rozbíjejí na kraji zálivu skleněnou láhev, kde běhají psi. . To mně dost vadí, protože si opravdu, ale opravdu můžeme zranit tlapy. Do našeho hostelu nás doprovází smečka s dvěma vyděšenými štěnaty
. Pohled přes fjord do země na konci světa je takový, že dává příslib něčeho, na co nejsme zatím připraveni. Osamocení, oslovení, zatím neví. Jinak cesta sem je krásná. Dlouhé průhledy přes krajinu. Stále si nemohu zvyknout, že je vlastně léto. Kvetou lupiny. Domky mají zvláštní ráz, přízemná, barevné, připravené na další turisty- průkopníky.
22/1 Pondělí=lunes
Opouštíme noblesní residental Oasis a hledáme bus. Všechny busy jedou buď pouze v sobotu, v úterý nebo čtvrtek, nebo již odjely. Vyrážíme tedy do PN Torres del Paine se stejnou automobilovou společností, kterou jsme do Puerta Natales přijeli, patří k těm levnějším. Ještě do samoobsluhy pro poslední zásoby- 1 čajovku a ˝ litru vína. Na zastávce potkáváme Součka st. A Součka jr. Sdělujeme si zážitky včetně toho, kde se nejlevněji ubytovat v Punta Arenas.
Naši,stejně jako ostatní, zvolili jako nejpohodlnější základnu pro své objevování přírody Chile oblast Punta Arenas. Není to žádná díra, jako město je to nejjižnější město na světě, má přes 120.000 obyvatel, jako kraj ji dělí na několik provincií, pro zemědělství zde živí Chilany brambory, které tu rostou ve velkém množství dokonce divoce. . Vzniklo to až 1848. Zajímavé je to, že tam nezdůrazňují hlavně zlatou horečku v historii a dnes ovce a jen málo se zde zmiňují o skoro největším významu naftových a metanových zdrojů bohatství.
„Součkové nám doporučili dobrou restauraci v Punta Arenas s názvem „Nekonečná vidlička“. Souček sr. Zná dokonce slušně španělsky,mohl se svojí chilskou bytnou rozebrat její názor na Pinocheta i Allendeho. . Záleží na úhlu pohledu. Společnost je rozdělena. Pinochet vrátil Chile mezi ekonomicky rozvíjející se země, Ale s účtem několika tisíc mrtvých, stíhaných. . I když způsob s jakým se zbavoval nepohodlných, že je shazoval z vrtulníků do sopek , mně připadal trochu nepravděpodobný. Otec současné chilské prezidentky byl také během Pinocheta popraven.
Jedeme dále po prašné silnici, občas vidíme pštrosy nandu, lamy, ovce a ptáky se žlutými dlouhými krky. Národním symbolem je však nepolapitelný huemul, pátý nejohroženější druh zvěře na světě- jelínek. Ten však má svou rezervaci jinde.
Honem si musím na úvod připomenout z encyklopedie Universum ten výňatek o těch věžích, za kterými sem vlastně Paichlová a Paichl jeli: Torres del Paine (Paineské věže) nejsou jen věže, ale celý NP v již. Chile, rozloha 1630 km2, tři strmé horské štíty z narůžovělé žuly, které jsou součástí masivu Cerro del Paine na jihu Patagonských And, na území Chile. Nedaleko vystupují Cuernos del Paine, tzv. Paineské rohy, vysoké 2545 m. Vrcholky dvou pokřivených žulových štítů tvoří odolné černé břidlice. Dnešní tvary horských štítů byly modelovány ledovci, které na jejich úpatí zahloubily své kary. Prvovýstup na severní věž Torres del Paine uskutečnila it. výprava vedená G. Monzinem, na prostřední a nejvyšší věž poprvé vystoupili Britové Ch. Bonington a D. Whillans. Výskyt pum, lam a dalších živočichů nemohou naši cestovatelé z autopsie potvrdit. Je to spíše jen součást světového přírodního dědictví
Camping les Torres.- věží. Občas svítí sluníčko. Ti, kteří právě odtud došli, vypadají poněkud vyčerpaně a vyndavají mokré spacáky a stany a suší a suší.Ochutnáváme několik modrých bobulí a vydáváme se směr Les Torres. Je dost horko.Krajina je nádherná. Výstup s 19 kg na zádech už tolik ne. Míjí nás chilští se 7 koni a mají černé radiovky jako Che. Jsme v půli cesty. Jako v každé boudě si musíte sundat boty, už zase. Začíná pršet, cesta se zvedá od řeky, ale je to docela pohodlné.Přestává pršet.Jsme obklopeni pabuky s malými lístky obrostlými koulemi chilského jmelí.
Za 50 minut máme být pod Les Torres kde chceme přespat a ráno počkat na sunrise. Hbitý strážce nás vrací do camp Juane mezi pabuky. Zeptá se odkud jsme a ušklíbne se a řekne, hlavně žádný oheň. Narážel na to, že prý někdo z Čechů to tu podpálil . Jiní to ale vysvětlují jinak, bez těch Čechů. Postavíme stan a jdeme pro vodu. Začíná pršet.Ćekám na Jirku před stanem, aby mně nebylo líto, že jsem v suchu a on někde v mokrém venku. .Jdu se podívat do kuchyňky. Přeplněná bouda 1,5 x 1,5. Setřesu vodu ze stanu.Již promoká, jako by mne polil kropáčem.Jirka je samozřejmě už uvnitř v teple. V noci bouřka. Přemýšlím, jestli se na nás nevalí kameny.
23/1 Úterý=martes
Prší. Asi neuvidíme východ slunce, jak zbarvuje věže. Jsme ve stanu, zatím v teple. 11 rozhodne. Prší trochu méně v kuchyni (boudě) vaříme polévku s mladými Izraelci. Jeden vypadá opravdu jako z těch12 apoštolů. Přicházejí další z národa vyvolených. 6 měsíců cestují a sbírají zkušenosti. Rozhodujeme se , zda počkáme do dalšího a možná uvidíme východ slunce na Les Torres nebo také ne. Druhá možnost je jít nahoru a tam někde Les Torres tušit. Jdeme nahoru. Kupodivu se jeden druhému ztrácíme. Jdu podle sto dvou zabloudivších. Stoupáme ještě výš, ale přepadne mne strach z těch ohořelých stromů po českém p.Romanovi. Konečně najdu značenou cestu. Jirka mne začal postrádat až na vrcholu. Jezero je zelené v mlze, která je všude, kolem se tyčí věže, z kterých padají vodopády. Mirador (vyhlídka) se nekoná. Jsme promočeni, balíme stan, vracíme se zpět do Refugia Les Torres. Cestou podle Chilana je odbočka k Refugio Los Cuernos, je to příjemnější vyřešení pro trek do Valle France. .Stezka pro koně tak úzká, že je třeba velké odvahy.
24/1 Středa=miércoles
Usušení, vykoupáni jsme s rozhodli pro tu kratší trasu W. Svítí slunce. . Přes R.Los Cuernos do Valle France- C. . Britanico, ale předtím C. Italiano. Cesta je opravdu nádherná a není příliš náročná. Jdeme kolem jezera s ne příliš chillským jménem Nordenskj“old. Kolem skály 7 krkavců, kondorů . Patagonie je opravdu rozlehlá země. Předchozí Hitlerův záměr sem přestěhovat všechny nepohodlné Židy, Čechy, Slováky a další národy byl (pro Němce) téměř geniální. Přehledná krajina, kde se téměř nemůžeš ukrýt .
Refugio. Los Cuernos- Jirka jde stezkou pro koně. Salát malý jsme si dali, abychom ušetřili. K dalšímu jsme dostali ještě kukuřici. Obsluhující byli skvělí a neposlouchali čilskou typickou, ale moc hezkou hudbu- kytara a zpěvák. Ještě než jsme sem došli jsme potkali dva strážné anděle (Holanďané pár), kteří úplně zpocení se sápali mezi kamením po uzoučké cestičce, kam jsme chtěli sestoupit, ukázali nám, že tato cesta není správná. To udělali ještě jednou. Bohužel se nevznesli do nebes, ale potkali jsme se s nimi, obouvajíce se do pohor.
Cesta do C. Italiano nebere konce . Jirka se zase ztratil v bažinách. Ještě několik desítek metrů a konečně. Opět potkáváme národ vyvolených i Ráchel. Ta pozdravila, až když mně potkala 3x. Je tu také grupa Chilanů. Jsou mladí a velmi krásní, alespoň někteří. . Je to opět C. se záchody, ale nefungují. Jirka se stále obdivuhodně druží. Uléháme a lížeme si rány.
25/1 Čtvrtek=jueves
Další trasa vede Valle Frances.kolem divoké řeky, jejíž zvuk nám téměř nedal spát. Součkovi se byli podívat na Jižní kříž oproti velkému vozu, prý nic moc. Cesta prochází různými formami krajiny a na konec MIRADOR. Sedíme obklopeni Torres del Raine. Zpátky kolem ledovce, který praská. Upadla jsem na šutru a mám rozpůlený nehet. 20 x potkali jsme skupiny vyvolených. Jirka se druží natolik, , že kope septik spolu s „rangerem“, co je tu. Přes visutý most k dalšímu místu NP -Refugio Pehoe. 3hodinová cesta je téměř po rovině. Docházíme na pampu. Mezi keři.pozdravíme Součkovi.
26/ 1 Pátek=viernes
tahá další tyčinku ze svých zásob, stejnou jako ty, které jsem zahodila k vůli celníkům na letišti. V 18,30 přijíždí katamarán. Loučíme se se vzpomínkou na tři krásné modré ledovcové kry, které jako tři úctihodné matrony kloužou po Lago del Grey. Jirka si zamiloval rozcapeného ledovcového frajírka, kterého dokonce fotografuje častěji než mne. Kromě skupiny Holanďanů a dalších s námi cestují i dva typičtí představitelé japonské zlaté mládeže ověšení foťáky se super děly, ale i normálními digitály. Po Cato Noir vysmátí bezstarostní, jako z nějakého filmu cinema verité japonais. Pijeme kávu a kakao na horní palubě. Je krásný rozhled na skály nad jezerem. Torres del Paine se nám odvděčily. Za cestu za nimi, kdy byly v mlze a v dešti a ukazující se v plné parádě. V kabině kapitána stojí mladý Mapucho, který vypadá jako z knihy o jeho předcích, jen by se musel obléci do kožek z refugia Pugeto. Nejdelší nohy na světě mají v krámku se suvenýry - tam šperky-naundu, ale drahý. Spíme za 20 p/noc. Diskotéka duní do 4 hodin do rána. Posíláme zprávy díky internetu. Je třeba jít spát. Lístky do El Calafate na brzké ráno.
27/1 Sabado, sobota- do Argentíny
Ani by naši nemuseli jet do Argentiny, protože pro naše cestovatele stejně Chile končí hlavně Magelhäesovým průlivem objeveným v 16. století a prozkoumaným spolu s „nejvzdálenější částí světa“ Tierra del Fuego- největším jihoamerickém ostrově- na lodi Beagle kapitána Fitzroye a Darwina v devatenáctém století. Ale tam je táhne z Torres del Paine známý ledovec v PN los Glaciares horský masiv Fitzroy v Parque National Los Glaciares spíše než městečko El Chaltén u mostu přes Rio Fitzroy .
Skoro všechno tady má svá jména podle jmen objevitelů.i ten Paine. Každou chvíli narazíte např. na jméno Fitz Roy - ten na počátku zmíněného roku 1830 jako kapitán britského trojstěžníku HMS Beagle zkoumal pusté břehy toho, co pokládal za jednu z mnoha zátok ostrova Ohňové země, Jen ten kněz či páter Alberto Maria de Agostini (1883-1960) z Turina je nějak odstrkován, ač to byl horolezec, vědec, topograf, fotograf, kněz, který vytýčil ve svých 60 letech cestu k 3706 m vysokému vrcholu hory San Lorenzo se svými dvěma společníky z andského klubu Bariloche dne 17. prosince 1943. Viz anglický průvodce Trekking in the Patagonian Andes, Lonly Planet Publications, str 16
Možná, že ty objevitele sem lákali hlavně indiáni kmene Yahgan a Alaculuf i jiní, jejichž místa jsou známá po celém světě jako Ohňová země. Ten oheň si udržovali, protože byli skoro nazí a tak se u něj ohřívali. Snad už je zajímali tito indiáni Fuegians, že si je přivezl Fizroy do Evropy jako raritu V Argentině je vzpomínán Parque National Tierra del Fuego. Měli kanoe z kůry, žili hlavně na ostrovech, jedli hlavně mořské potvory a chleba si pekli z houby rostoucí na nire, jak je vzpomíná Květa pod jménem pabuku, přikrývali se jen kožkami z Huanco. Ohně měli i na kanoích, proto se jim říkalo kanooví indiáni. Byla by o nich celá kniha
„Je den ušlechtilý, dokud máme se rychle k jídlu.Rada: Je třeba sebou vzit granule. Dnešek je věnován přesunu do Argentiny do El Calafate.
Cesty Paichlů vedou do Parque Nacional Los Glaciares To Calafate je je jen začátek . Je však důležité pro Paichly jinak . Je to totiž jméno nízkého keře, z něhož jedli chutné modré bobule, aniž věděli, že jim zaručují kromě chutné pochoutky i znovu návrat do Patagonie.Prý to zaručeně funguje jako se vrátit do Říma hozením vhozením malé mince do fontány di Trevi. Když sem přijeli od prosince do března, tak by leckde viděli, jak krásně tyto keře kvetou.
Cesta sem trvá „jen“5 hodin Snídaně byla super. Spravedlivě zatím rozděluji housky mezi 4 psy, mají tak krásný pohled. Jdou za námi až k autobusu. Jeden vbíhá do CK Lootra ,jejíž bus nás odváží. . Cesta je nekonečná včetně 2 zastávek- chilská hranice a argentinská hranice. Možná trochu naivně jsme odevzdali turistickou kartu. Je třeba si opatřit novou, prý se na ni dost dbá.
V El Calafate ještě s bágly přesedáme na další bus k ledovci Moréno. Po téměř panenské krajině je šok jet v prachu s dalšími busy a turisty. Ledovec je ale opravdu přírodní div světa. Odpadávající obrovské kusy ledu propadají se s hřmotem hladinou, , vytváří víry a zase se vynořují. Přírodní divadlo, které si režíruje někdo mimo nás, jen kdyby kolem nebrentilo tolik argentinských ratolestí. Je kolem 8 hodiny večerní, turisté odjíždějí a ledovec si žije svůj život, každý den se přiblíží o několik metrů, stále to v něm všelijak duní, praská a bortí. Čeká na další rupturu.
Zpátky v El Calafatu. Cesta zpět přes pampu, kde na tyčích plotů kolem rozsáhlých latifundií se starými usedlostmi sedí orli. Kupujeme lístky do El Chaltínu- 8.00 Chaltín travel carta. V bankomatu po druhém pokusu vybíráme arg.pesos. Není zde také lehké sehnat WC. Ve 23.00 ubytování. Nakonec spíme mezi třešněmi a dozrávajícími meruňkami u Jovohita. Po krásném hubnutí jsme ještě pozdně povečeřeli., kde za 23 dolarů můžete sníst, co se do vás vejde. Výběr je opravdu pestrý, zelenina, bifteky , nudle z mořských řas , ( Cat Screw brazilské slepené řasy), ovoce, zmrzlina. . Nutno říci, že jsme se dost drželi.Ćíšníci se sázeli, odkud jsme. Ani jeden z nás nezná fotbal. Jirka si stejně myslel, že to je jeden z brontosaurů. Byl dost překvapen jeho popularitou. Ještě pár zbytků pro psy, doobjednat se na koně a spát.
28/1 Neděle=domingo
Je dobré si nakoupit den před odjezdem. Pěkně vyhládlí nastupujeme do busu. Naše bagly samozřejmě jedou druhým busem. Cesta trvá okolo 5 hodin s jednou patnáctiminutovou zastávkou- příjemnou v rodiném hotelu asi 1 hodinu před El Chaltém. Snídáme empandos, kávu, soutecký čaj za dolarů 22.
Cero Tore se předváději proti blankytné obloze. Řidic pouští časem osvědčené fláky, Jasgger, plešatá zpěvačka sinhead Eric Clopton, žádná muzika typická.Několik zastávek na fotografování dvou andských krasavců. V El Etrafen nejprve zastavujeme v info středisko strážný parku. Dáma rangerka s dlouhými prošedivělými vlasy se sexopalem jako z dobrého amerického filmu, má na starosti španělsky mluvící skupinu. Náš ranger má velmi dobrou angličtinu v NP Glacier je téměř 10 let. Městečko El Chaltén má asi 600 obyvatel a 100 psů. Nedoporučuje se psy krmit při treku, protože ohrožují faunu NP. Zejména jelínka. Voda v NP je všude pitná, nesmí se však mýt nádobí ani prát přímo v řekách, jezerech a lagunách. Nádobí se myje 50 m od vody na břehu. Ptáci cara-cara milují rýži a a špagety a vybírají zbytky po vaření a mytí nádobí mezi stébly trávy. A poslední věc: Všichni jsme obdrželi igelitové tašky do kterých budeme odkládat odpadky, které odvezeme zpět. Turistů přibývá aritmetickou řadou, což přírodě nesvědčí, to zatím nezačli cestovat Číňané. Vstup do NP je zdarma a očekává se ohleduplné chování. Ale:v Auberge nemáš tašku s odpadky a odpadky zaplatíš. Necháváme většinou naši bagáž a s nejnutnějším vyrážíme na trek. směr campanados Don Agostini. Dost mně překvapuje množství návštěvníků a pečlivě upravené stezky. Oproti NP Torres del Paine je to tady suché a organizované až příliš mnoho hbitých Japonců a Japonek
Informace co dělat, když potkáš pumu
Jsi šťastný člověk.
.Nespouštěj oči z malých dětí svých.
Udělej se větším než jsi- puma má od hlavy 2 m
Křič a agresivně házej kameny
V tom proudu turistů by puma neměla příliš šancí. V campanados Agostini je několik stanů s horolezci, kteří čekají až je hora pustí. Jdeme ještě k Lago Torres , kde se na nás ráčí podívat mladý orlo-jestřáb.Trochu červeného před spaním, nasypat ptákům caracave a v 8.00 do spacáků. V noci fouká velmi silný vítr. Jirka přivaluje kameny na kolíky stanu, svítí mi do očí čelovkou a brebenti cosi o výsadku. Je zcela oblečen, svůj deník v igelitu a je připraven na nejhorší. Vítr utichá a začíná trochu poprchávat, můžeme spát až do svítání u svarist nad Com tore .
29/1 Pondělí=lunes
Cara-cara, short cat, zmrzlá jako preclík, jezera, dívka s kroužkem v uchu, závod autobusáků, krb, sprcha.
Příjemné ráno se švédským čajem. Jirka se konečně dočkal ovesných vloček s rozinkami a mlékem. Probouzejí se další horolezci, kteří mají to štěstí, že mají sedák a mohou přejet po laně opatřeném kladkou k ledovci pod Cerro Tore. Kolem nás běhají
králíci, ptáci cara- cara. Vrabci si přišli pro drobty. Jdeme zkratkou, která spojuje s krásným výhledem na Fitzroy, alespoň podle Lonely Planet. Cestou nás zastavuje jedna rangerka a ranger a záludně se ptá, kdeže máme igelitku s odpadky, po průhledném dotazu : Are you OK. Od včerejška téměř nevidím na oko, takže jsem poněkud nevrlá. Zkontrolují, zda obsah odpovídá jednodennímu pobytu. Igelitku schováváme pro případ další kontroly.Možná, že nám to připadá poněkud byrokratické, ale je to docela dobrý nápad, jak vychovávat lidi, jak se chovat ke Gaia Mesaih, Jak by řekl Tom. Cesta skrz pabuky porostlé lišejníky tady je smutná. Jirka mi jistí záda, co kdyby puma. To by byl asi největší zážitek. Jirka říkal, že by zabodl hůlku tak, aby se puma zabodla na bodec. Viděl to ve filmu. Louka je plná jiřiček, které létají rychle, létají rychle kolem našich nohou, kde sbírají mouchy. Začíná se trochu kazit počasí. Oblékáme další vrstvy, , rukavice a šátek na hlavu. Míjí nás dívka s kroužkem v uchu, která byla v C. Agostini. Kolem nás dvě jezera oddělená písečnou kosou ke Fitzroy. Neni vůbec vidět. Vlastně není vidět vůbec nic, protože lije jako z konve. Docela se do nás obouvá ostrý vítr.Nejdříve ze předu, pak nás žene zezadu., takže jsme promoklí na kost ze všech stran. Vracíme se zpět do El Chaltenu., z kterého vyjíždí skupina jezdců (turistů) v plášti ukádr. Před hospodou na stole sedí černý labrador, písknu na něj, trochu větší Toník.. Přebukujeme lístky na dnes v Auberge,. Jdu do teplé sprchy. Ten samý nápad mělo i několik dalších promoklých. Sedím na lavičce, prsty zkroucené zimou a nemohu rozvázat ty zatracené pohorky, které mají zatracené zavazování pro trek. Mlaďoučká Argentinka mně chce pomoci, když vidí, jak se tím trápím. Ale pochlapím se a zuji se. Ve sprše jsem 20 minut.. V kuchyňce si připravujeme polévku. Jen mi není příliš jasné, jak jsem vlastně zapla plotýnku jiskrou. Internet benadějně obsazený zvláštní směsí lidiček ale velmi příjemných .. Opět zastávka kde praská dřevo ve velkém otevřeném krbu. Na stěně fotky majitele, jeho dětí, koní. Nabídka super koláčů. Záchody mají dveře jako dveře do saloonů. V El Calafate znovu nocleh u Jorgita na zahradě, tentokrát mladý Jiřík není doma. U „ nekonečné vidličky“ se nám Jirka trochu přecpal. Ještě rychle na Internet a ve 24.00 spánek. Někdo někde vedle ve stanu lehtá.
30/1 Úterý=martes
Psi na autobusovém nádraží, Wiener Schnitzel, klobouk
V 6.00 zase vstáváme. Začínáme se podobat bezdomovcům. Stačí nám jedny kalhoty a triko na den a noc. Jedeme zase společností Cootra. V kiosku si kupujeme sandwitch s Wiener Schnitzel. Pamatuje hodně a je tvrdý jako podrážka. Je dobrým zpestřením jídelníčku potulné feny. Překračujeme argentinskou a chilskou hranici a obnovujeme turistickou kartu. Jirka odmítá hrát slovní trapnou hru vrácení cesty- 5hodinovou přes pustou pampu. V Puerto Natales příšerně fouká patagonský vítr, který nám odnáší slova od úst. Rozděluji housky mezi své tři psy. První nákup dárků, ceny jsou levnější než ve velkých městech. Eusaladas v malé restauraci, kde její majitelka a její dvě dcery nespustí oči z televizní obrazovky s klasickou chilskoyu telenovelou.
Do Punta Arena jedeme s bezejmenou společností. Cestou shlédneme Rodeyho, já nevím kolikatého. Ale Silvestr je už poněkud otylý, takže asi osmisté prvé pokračování. Ve PA nás odchytne provozovatelka Blue Houses, mají novou depandancii č.3. Pokoj za dolarů 24 za noc s dobře vybavenou kuchyní a koupelnou. Náš pokoj je bez oken, čerstvě natřený. Po několika minutách si připadáme jako čichači toluenu. Pan majordomus necítí kupodivu nic. Naším hlavním cílem je se podívat na tučňáky na ostrov Magdaléna. Malenka, což je obrovská loď, tam jezdí 3x týdně. Je tu ještě jedna možnost jet malým motorovým člunem a navíc navštívit ostrov Marta, kde jsou lvouni . No uvidíme. Odcházíme se uložit ke spánku k toluenovému opojení. Celou noc hulákají Němci a řeši pád.berlínské zdi.
31/1 Středa=miércoles Za tučňáky a lvouny
Máme několik úkolů. Zalistovat si letenky do Puerto Montt-done. Obejdeme náměstí, kde je spousta stánků se suvenýry a dárky- nakupujeme. Jeden z nejhezčích šperků měl prodavač s vlasy až do pasu připíchnuté na černém deštníku. Černá slza ve stříbře. Jak šperk ve filmu Titanic. Nechtěl smlouvat, má ho tam připíchnutý dodnes. Informační stánek na náměstí má ochotný personál., hovoří také anglicky, dá vám mapu a poradí kudy kam. Oblíbený je hlavně ale Indián na náměstí.
Rozhodli jsme se pro výlet na Magdalénu i Martu. Společnost provozuje i Blue Houses., což doporučoval i náš hipiovský majordomus a vyměnil nám pokoj. Jedem mikrobusem s mladými Izraelitkami, jsou sebevědomí a trochu mně štvou. Na molu dostáváme záchrannné vesty a se starým a mladým námořním vlkem směr tučňáci. Na ostrově Magdalena je jich více než 60 tisíc, stojí, chodí, brebentí, zalézají do svých děr v zemi. Mezi nimi ochmýřená mláďat. Rackové se opravdu chechtají. Také mají mladé, které si žárlivě střeží. Jirka drze fotografuje a už ho jeden atakuje. Z majáku je rozhled na celý ostrov těch bytostí ve fracích. Cestou nás ještě pozdraví pár delfínů, kteří jsou menší než, které jsme zvyklí vídat v mořských akvariích. Ostrov Marta je je rozdělen na část, kde žijí rodiny a mladé lvounky a pak na část, kde jsou mladí mačové ( puberťáci), jejichž část teprve přijde. Zpátky kolem ostrova Isabely. V hypermarketu si kupujeme mořské plody. S citronem a bílým vínem je to skvělá večeře.
Místo dvou oceánů-Atlantický a Tichý-6m- kde se Jirka otočil jako tanečnice v baru go-go. Forest Magdalenas taxíkem za dolarů 5000.“ Všechny ty popisované ceny jsou zde relativní a v popisu Květy i z průvodců sporné. Chile ani Argentina už pro turistu není asi zemí honosící se lácí. Takže to červené zvýraznění asi všude si vymažte
„Taxikář nám ukazuje starou štolu a zbytky domů, kde bydleli horničtí Historico. . Potom už nás nechává samotné. Okruh je plný Miradorů, na M. průliv, PA a tam je.někde na obzoru Terra del Fuega. Je to dost v oparu. Asi jsme jediní návštěvníci. Špatný marketing. . Dóm plný segmentovaných obrovských balvanů rochas. Do Pa jedeme nekonečnými domky většinou z plechu, ale některé jsou pěkně barevně natřené. Plno psů a malých štěnat . V kantýně je MC. Ale salát s avokádami puper kombinace. Jdeme až na pobřeží. Jsou velké vlny, fouká přes kameny, prší. V útulné kavárně mají kupodivu docela dobré espreso. Ještě muzeum o salesiánské misii, kde jsou obrýlené jeptindy. Převracejí Indiány na křesťanskou víru včetně domácích prací. Ještě dům seňory Sáry Braunové. Ve stylu Botke podle Hodina na internetu. Konečně se ozývá Tom. Honem za teplem na sever
2/2 Čtvrtek=jueves
07. Jirka ještě velmi č08. asně vstává, aby udělal několik posledních fotek Punta Areny. Já ještě malou chvíli na internetu a pak na poštu s pohledem pro Helenku. Poslední zastávka u prodavač09. e s vlasy do pasu. Z informač10. ního střediska nám zavolají taxi s předem odsouhlasenou cenou dolarů 4000 . Náš vypískaný majordomus nabízí za dolarů 6000.
Na letišti nás čekalo malé překvapení. Let do Puerta Montt byl plný nebo bylo už pozdě k nástupu do letadla. Rozhodli jsme se letět do Santiaga a potom už domů. Možná, že už ale s hořkostí a šedým štěnětem nad naší cestou po Chile. Představa dalšího noclehu v Casa Roya , to raději zkusit Puerto Montt ze Santiaga. Takže okolo půl jedenácté v noci jsme P.M. taxíkem do jednoho z hostelů uvedených v LP, situovaného kousek od autobusového nádraží. Ubytuje nás blonďatá Bubulina. Na každém polco jsou dva zámky. Čtvrť je známá jako čtvrt zlodějů a podivných existencí. Ale paní bytná je poněkud podivná. Opravuje moji výslovnost španělského rrr. Trochu se jdeme projít. Opravdu to vypadá dost podivně. Zamykáme se na dva západy a posloucháme zvuky ulice
3/2 /07
Všechno v Puerto Montt nebude tak tristní. Vždyť je to město přetékající 175.000 obyvateli. Město, kterým procházejí vše na jih i na sever. Je to však nejchaotičnější město v Chile, Po naše je to však i v tom zmatku brána k jezerům na jihu, k Chiloe a do chilské Patagonie.Dnešek jsme se proto rozhodli věnovat prohlídce města, dobrému obědu z rybích potvor, ale ouha- došel limit na jedné kartě a druhá nefunguje. Trochu smutně jdem pro informace do městského infocentra. Doporučují nám změnit adresu. Také hostely v přístavu prý také nic moc. Na doporučen se ubytováváme u nějaké paní Z pokoje je nádherný výhled na záliv, stejný výhled s námi sdílejí i hosté vedle stojícího Holiday inn. Hospedale je je v ulici plné květinářství, která stoupá směrem ke hřbitovu. Zítra chceme podniknout výlet do NP. Cestovky jsou ale dost drahé. Na autobusové nádraží vulgární hodina, kde nás posílají od jedné přepravní společnosti ke druhé. Jsme osloveni mladou chilankou několik turistických exkursion. Okružní cesta k NP a vulkánu Osorno by nás oba stále dolarů 17.000.odjíždělo by se v 5 hodin ,cesta trvá 12 hodin a je nutné perfektní vybavení pro výstup na sněhu a ledu. Zítra musíme být na místě v 7.45.
Lago Tagua-Tagua, Algamna je ulice z malých domečků plná suvenýrů, ale na konci je spousta lidových restaurací s lobstry za několik málo tisíc dolarů. Bohužel tentokrát neochutnáváme. Je sobota pozdně odpoledne. Molo žije. Rodiny pospíchají na čluny, které je převážejí na pláž přes kanál. Na trávě mezi psy leží opilí mapučové. V tomto deníku se vícekrát setkáte s různými kmeny indiánů. Asi nejvíce je jich , kterým se říká Mapučové, snad je jich na jihu na 900.000. Název tohoto kmene je odvozen od slova mapu (země, půda) a che (lidé).
Malé náměstíčko je plné kreslících dětí a volných ploch na graffiti. Cikánky s rezavými vlasy hádají z ruky. V 30 stupňovém vedru oblečený požárník předvádí záchranné práce, bohužel se nevejde do roury a musí se několikrát svléknout a obléknout. Stan s se starými knihami, deskami a fotografiemi Allendeho, včetně jeho poslední před palácem Moneda. V samošce kupujeme avokado na salát Večeře. 4x odmítnutá karta Několik posledních dolarů. Eusalada s bílým vínem a pohledem přes záliv na velký osvětlený stín.
4/2 Pátek=viernes
Excursion turistico. Ráno stánek zavřený a nikdo tam. Snažíme se uspět u jiné společnosti možno jet s větší grupou. Nakonec přece jen jedeme se společností
Dobrý skutek, kde jsme si výlet předplatili. Mikrobus plný chilanů, nikdo nemluví jinak než španělsky. Několik malých dětí, které běží, chvíli se smějí, chvíli kvílí. Po asfaltce zpátky snad Austrálie. První féra. Je odliv. Břehy jsou plné sběračů škeblí. Rodinky kempují na pobřeží, sbírají škeble a užívají prázdnin. Stejně jako mladý páv tuláků pod dřevěnou lávkou Lago Tagua-Tagua. . Jsme asi jediní v hromadách North Face. . Ostatní jsou Chilané na vagacích. Féra přejíždí až k velikému vodopádu kde oplavkovaní Chilané všelijak dovádí. Nás nikdo neinformoval, takže se na ně jen koukáme. Proti vlnám, větru a velkým ovádům k chajdě servírují typickou chilskou polévku, hovězí vývar s rýží, jedním bramborem a kukuřicí, kousek masa a ještě jedna brambora jiného druhu k tomu rajčatovž salát , který si můžeme ochutit dost ostrými dresingy. Chovají tady dost divoká prasata, podsvinče je veliké jako 3 měsíční štěně zakrslého labradora. ( menší než Toník. Další je kostelík ve slohu typickém pro Chiloé. Kolem vzrostlých stromů a obrovských kapradin. . Puerto Varas s přeplněnou pláží, ale i malebným zákoutím s rekreačními chatkami.Míjíme vulkán Osborno s typickou kulatou čepicí. Opouštíme kvílící mikrobus. Směnárny jsou zavřené. V hotelu objednáváme taxi na ráno. Karta funguje bingo. Avokádu nemusím několik týdnů vidět.
Několik hřejivých slov s bytnou. Pohled na osvětlený kříž. Končím na náměstí, jehož zvuky k nám doléhají.
5/2 Sobota=sábado Zde dokument Květy končí. Škoda.Je to pravý dokument bez konce toho posledního týdne, jako je Chile se svými nekonečnými 4300 km
Konec je i poznámkám:
Jezerní oblast PUČOU, Lago Timquilco- jednodenní trek, 3 jezera
Severozápadně volcano Payehuet- horké prameny Los Banos, Petros Neguas, Stehlíková u Argentinských hranic Punta Arenas, tučnáci 15 km
Pampa, kondoři, pštros nanu, lama guango, vítr
Santiago de Chile Barrio Bellavista, plné knajp, Pablo Neruda
Mapuele a většina jiných domorodých květin hospodaří systémem subsistemce
od úrody do úrody, co vypěstují, to snědí, neznají strategii dlouhodobého plánování
Poznatky z cestopisů
Chilan se musí jednou pro vždy rozhodnout zda bude volit a pak bude muset volit a to je nezvratné rozhodnutí
Z příkazu pitného režimu jdeme na dvojku C. negro
Most nad řekou Rio Melloc od Gastona Eifella
Smutný být v Argentině vegetariánem
Čerstvé fošny na stěnách příbytků brečely smůlou
Stromy rostly vodorovně
Ptáci létali pozpátku
Země dobrodruhů
Finis terrae
Příroda ve své divoké nahotě
Když vyvolám obrazy minulosti, ty ze stříbrného páísu z mozkových meandrů
Čaj ze sušených listů cesmíny
Kondor velký, rozpětí křídel 3,5 m
Araukarie - 50 m v parku Copakoe
Ohňová země Ushuaia, trak Passo Valdivieso bez značek, domy nejrůznějších barev jako v Norsku
Nejjižnější město světa a přístav
CD v záložce obsahuje mnoho foto
Zkrácený slovníček pro některé vybrané názvy z tohoto textu, které spisovatel často uvádí zkratko či spíše počátečním písmenem
Aquas , aquitas bylinné čaje
Alameda široká ulice, , bulvár
Alberque ubytovna, hostel
Araukanians hlavní skupiny původního obyvatelstva
Bahia záliv
Barrio čtvrť, část města
Cero kopec, hora
Ciervo jelen
Ciudad město
Colectivo společné taxi
Cordillera pohoří, řetěz hor
Ciongrio mořský úhoř, pochoutka
Garúa pobřežní pouštní mlha
Golfo záliv
Guanaco lama huanaco, zástopce rodu velbloudovitých
Hospedaje levné ubytování, obvykle v rodinném domě
Isla ostrov
Huaso jezdec na koni, kovboj
Lago jezero
Llareta hustý kompaktní porost na antiplanu jako měkký polštářek
Maori učení muži znající číst tabulky rongo-rongo
Mapuche Mapučové původní obyvatelé země jižně od řeky Biobio
Mestizo člověk španělsko-indiánského původu
Mirador vyhlídka,obvykle na kopci
Motu ostrůvek u pobřeží
Nevado vrchol hory pokrytý sněhem
Puente most
Puerto přístav
Punta bod
Refugio přístřešek
Río řeka
Rongo-rongo nerozluštitelné písmu na dřevěných tabulkách, snad jiná forma písma
Ruta cesta, silnice
Seno průliv fjord
Sierra pohoří
Tábano ovád
Vajna chilský aperitiv
Ventisquero ledovec
Vicuňa volně žijící příbuzný divoké lamy
Villa vesnice, městečko
Volcán vulkán, sopka
Přidávám sem ještě pro pochopení tu převzatou cizí encyklopedickou stať o ne kompaktní zemi
Ohňovou zemi (šp. Tierra del Fuego) ,
souostroví na J Již. Amer., mezi Magalhăesovým a Drakeovým průlivem. Celková plocha 73 746 km2, největší o. Isla Grande de Tierra del Fuego 71 500 km2, Chil. O. z. 52 483 km2, přes 10 000 obyv. (celá chil. prov. XII de Magallanes 132 034 km2, 182 000 obyv., z toho jen m. Punta Arenas 120 000 obyv.). Arg. O. z. 21 263 km2, 100 000 obyv. Na J O. z. Hoste a Navarino (zde přístav Puerto Williams nejjiž. trvalým sídlem na Zemi). Na S plošina hl. z třetihorních sedimentů moř. pův., pokrytá stepí, velký rozsah morén, vyvýšené obl. Sierra de Balmaceda (584 m n. m.), Sierra de Carmen Silva a Altos de Boquerón, rozčleněné ř. Rio Grande, četné laguny, část. slané. Na J Sierra Beauvoir (1 036 m), Sierra Alvear (1 650 m) a Monte Olivia (1 370 m), tvořené křídovými pískovci a slepenci, jsou pokračováním Patagonských And. Nejvyšší Cord Darwin ze žul a krystalických břidlic se silně zaledněným vrcholem Monte Yogan (2 469 m n. m.). Bukové lesy (Nothofagus antarctica a Nothofagus pumilio), na vlhkém JZ lesy stále zelené, hranice lesa 500 až 700 m n. m., výše vřesoviště. Vlivem blízké Antarktidy a studených moř. proudů chladné klima. Průměrné měsíční tepl. od 0 °C do 11 °C, 250-300 mrazových dnů, srážky 350-500 mm na S, 1 700 mm na Isla de los Estados, 3 000-4 000 mm na JZ. Sněžná čára od 700 m na Z do 900-1 100 m n. m. na V.
Před příchodem Evropanů žilo na O. z. asi 10 000 pův. obyv., kteří však již pravděpodobně vyhynuli (podle někt. badatelů zde žije ještě několik potomků). Vlivem okrajové polohy a nepříznivého klimatu byla O. z. osídlena později, nejdříve misionáři. Dnes zde kol. 50 000 stálých sídel. Hl. hosp. odvětvím je chov ovcí, zpravidla na velkých farmách (i přes 150 000 kusů, dohromady zde kol. 3 mil. ovcí), exportuje se vlna i maso. Rozvinut je rybolov a lov tuleňů. Rostoucí význam má těžba ropy u Manantiales (Chile). Největším sídlem je Ushuaia (do r. 1958 nejjiž. trvalé sídlo na Zemi).
O. z. byla objevena 1520 F. de Magalhăesem, pojmenoval ji podle kouřových signálů a ohňů pův. obyv. V r. 1881 byla O. z. rozdělena mezi Arg. a Chile. Spor o vlastnictví několika ostr. byl urovnán podepsáním protokolu prez. obou zemí (10. 12. 1996); Arg. patří podle tohoto protokolu v Patagonii 1 283 km2, Chile 1 057 km2.