Paichl,Patagonie,Argentina Ferdinand Klindera: Český rolník napříč Argentinou, Praha 1912

Své ženě a dětem v náhradu za dlouhou opuštěnost i slzy prolité připisuje F. K.

Organizováním zde popisované výpravy chtěl velkoprůmyslník Artur Krupp ve své státnické prozíravosti opatřiti pro Rakousko-Uhersko hospodářskou kolonii, kam by se obracel proud vystěhovalců, kteří by, žijíce v souvislosti, snáze zachovali vědomí původu z jedné říše a byli dodavateli i odběrateli a agenty svojí domoviny. To především.

ZÁJEZD DO PROVINCIÍ RIO NEGRO A NEUQUÉN.

str.108

Mezitím co seznamovali jsme se s hlavním městem argentinské republiky a jeho nejbližším okolím, nezapomínalo se ani na cíl naši cesty, a téměř denně konány byly u předurčeného vůdce výpravy, konsula z Galatti, porady a plány, jak bychom nejjistěji dospěli cíle. Velice nepříjemně dotkly se nás požáry celních skladišť, následkem jichž musilo se zboží vyloděné skládat na hromady a dostalo se k vyclívání až dle pořadí - okolnost ta, která předem již věštila nepříjemné zdržení a ztrátu času.
Naše výzbroj na výpravu v Berlíně zakoupená a z 32 beden sestá­vající expedována byla z Hamburku tímtéž parníkem »Král Bedřich Oustav«, jímž i já připlul, ale teprve po složité intervenci konsulátu bylo dosaženo, že při vykládání zboží byly bedny ony dávány stranou, aby »Cordilleras« mohly být ihned přeloženy na parník »Sarmiento«, jenž 30. března měl odplouti do Patagonie. Bohužel právě nejdůležitější předmět výpravy - zimní stany - zmizely následkem neúplného označení mezi ostatním lod­ním nákladem, a do odjezdu lodi nemohly být nalezeny. Bylo proto ujed­náno, že konsul z Qalatti pojede tam sám napřed, aby mohl udělat nezbytné přípravy počáteční, kdežto my hodlali jsme uposlechnouti naléhavého přání argentinského ministra orby, jenž docela správně mínil, že chceme-li patřičně posouditi zdatnost a vhodnost území v Chubutu pro kolonisační účely, že nemůžeme soudit dle evropských poměrů, nýbrž že musíme si vyjet někam, kde bychom přímo vedle travinami a obilím osetých rolí uzřeli i nepřehledné pampy v jejich původní divokosti a zdánlivé ne­plodnosti.
Dříve však než k cestě této došlo, bylo nutno rozluštit otázku získání nějakého inženýra, odborníka v zavodňovacích pracech, jenž na každý způsob se měl s námi na jih vypravit. Po dlouhém hledání byl konečně angažován mladý Moravan, inženýr Oskar Bambula, rodák z Prostějova, v němž jsem doufal nalézti upřímného Čecha; bohužel okolnost, že stu­doval na německých školách a že již po 2 léta byl zaměstnán u vídeňského stavitele J. Cwicklitzera v západoargentinském městě Mendoza, způsobila, že česky mnoho zapomněl a že otázkou národní příslušnosti si asi nikdy mnoho hlavu nelámal, přizpůsobuje se poměrům, v nichž se nacházel.
Aby po příjezdu do Chubutu nebylo zbytečně ztráceno času shledá­váním koní, pro další výpravu do vnitrozemí nezbytně nutných, bylo telegrafováno na konsulátem doporučenou osobnost v Madrynu, aby po­třebné koně zaopatřila. Na tuto výzvu přišla ihned druhého dne odpověď, která věru nebyla způsobilou nás pro budoucnost nějak nadchnout. Do­tyčný telegrafoval totiž v doslovném překladu:

»Promiňte, sdělím-li Vám otevřeně, že výprava do Kordiller v tomto ročním období jest čirým nesmyslem z toho důvodu, že v květnu, červnu a červenci jsou cesty neschůdné následkem sněhu, takže se vydává každý v šanc značným škodám. Obchod zastavuje v zimě veškerou dopravu povozy. Řídce jezdí se, ale jen s cvičenými, aklimatisovanými koňmi.«

Sdělení toto bylo pro nás zajisté důtklivým pokynem, abychom si již předem uvědomovali, že po pohodlném životě na lodích a v palácových hotelích přijdou také doby perných zkoušek, Bylo proto nutno opatřit se teplejším prádlem a důkladnou výzbrojí, což nakoupeno za dvojnásobné ceny oproti cenám našim. Uprostřed tohoto ruchu došlo také ve středu, 29. března, ku návštěvě ministra orby, Dra Eleodora Lobos-a, staršího pána, úctyhodného vzezření, jemuž jsme byli v jeho úřadovně konsulem Postem představeni, a jenž nám ochotně vyhotovil odporučující dopis na guvernéra provincie Neuquén, kamž jeti jsme se mezitím rozhodli. Ve čtvrtek - právě když jsme prohlíželi frigoriiico »La Negra«, vstoupil konsul z Galatti v přístavu Darsena Sud na parník, vzav s sebou i dva za pióny najaté rakouské příslušníky, z nichž však pouze jeden jménem František Krejčí, také Moravan, se udržel ve službách výpravy až do na­šeho příjezdu.
V pátek večer, 31. března o půl 7. hodině večerní, vstupovala pěti-členná společnost naše na nádraží »Constitución«, které jest jednou z ne­mnoha krásných budov nádražních v Buenos Aires, do vlaku, jenž nás měl především dopravit do 700 km. vzdáleného přístavního města Bahia Blanca. Bylo nás celkem pět osob; mimo konsula Posta, inženýra Šamšulu a inspektora Langera i jeho synovec inženýr Langer, jenž poblíže Bahia Blanca měl provésti nějaké vrtání za účelem hledání vodních pramenů.
Vstoupili jsme do vagónu prvé třídy, majíce zároveň i poukázky na lože, která jednoduchým překlopením sedadel a úpravou průvodčím při­nesených pokrývek a polštářů se v každém vagónu dají lehce zřídit. Na dráhách argentinských rozeznávají se pouze dvě třídy, při čemž tamější prvá - co se pohodlí a čistoty týče - se naší druhé třídě stěží vyrovná. Za to však se tam cestuje mnohem levněji, uváží-li se, že jsme i s pří­platkem na spací vagón zaplatili za osobu při vzdálenosti 700 km. pouze 27-20 pesos (= as 55 K), a že frekvence není tak vyvinutá. Na trati oné jezdí vlaky pouze třikrát týdně, a hledá-li se v jízdním řádě, jest nutno dbáti velice na připojené označení dnů, ve kterých vlaky na dlouhých tratích projíždějí.
Uloživše svá zavazadla, odebrali jsme se ihned do restauračního vozu, jenž jest prostranný, pěkně vyzdobený a elektrickými žárovkami skvěle osvětlený. Zde při čilém rozhovoru jsme znamenitě, a oproti ce­nám v Buenos Aires poměrně levně povečeřeli, mezitím co vlak pohyboval se tmavou nocí po ničím nerušené rovině. Když pak pozdě večer uchýlili jsme se na lože, pocítil jsem v brzku chlad studené noci, která v tomto ročním období vždy následuje po parném dnu. Probudil jsem se ráno časně a oknem uzřel jsem krajinu již daleko ve vnitrozemí se nalézající, jedno­tvárnou rovinu, ni sebemenším pahorkem nerušenou. Pozemky v pravidelné čtyřúhelníky rozdělené ohraničeny byly drátěným plotem (Zákonem jest nařízeno, že každý majitel musí svůj pozemek ohraničiti plotem.) a uvnitř pásly se po různu koně, ovce i hovězí dobytek. Však jaká to pastva!
Ubohá zvířata musila pracně vyhledávat jedlé rostlinky, protože půda pokryta jest většinou plazivým, pichlavým křoviskem, nízkým kak­tusem nebo ohromně rozplemeněným, na 1 m. vysokým bodlákem, a proto také dle toho vypadala: hubená, s vysedlými lopatkami a snadno spočítatelnými žebry, s huňatou, stojící srstí a bez oné živosti, jakou se u nás vyznamenávají dobře živená a venku volně chovaná zvířata. A ta obydlí, ty baráky o jedné světnici, z hlíny bídně slepené, pravi­delně uprostřed pozemku vystavěné, jak bídný, jednotvárný útulek skýtají rodině je obývající!
Příšernou chudobu krajiny zvyšoval ještě pohled na zcepenělá zví­řata, která po léta, od dob krutě řádící epidemie, s naší kulhavkou á slintavkou asi souhlasné, ponechána jsou svému osudu na místě, kde padla, dokud ptáci, vítr a slunce nepostará se o jich odstranění. A i tu ještě pak na slunci se bělající kostry upomínají na smutný konec zvolna, bez po­moci zmírajícího zvířete. Dosti často i mrtvolný puch do vagónu vnik­nuvší prozradil někde v křoví ležící zdechlinu. Při nedostatku vody, jenž všude na první pohled jest patrný, nepřekvapuje, že k napájení zvířat zří­zeny jsou na každém pozemku studně, z nichž větrnými motory se voda čerpá do kulatých, z vlnitého plechu zhotovených reservoirů. Místy bylo viděti i několik větrných motorů vedle sebe, i objemné reservoiry, z nichž vypouštěné vody používá se k zavodňování přilehlých pozemků - ovšem plochy neznačné.

str.115

Telegraficky o příjezdu našem zpravený zástupce uvedl nás do nejlepšího »hotelu« Nacionál, kdež ulehnuvše, po celou noc byli jsme trápeni hmyzem úctyhodné, skutečně americké velikosti. Nebylo však výběru: město vzniklo teprve před několika léty vystavěním dráhy a moderní čisté hotely jsou zde ještě snem budoucnosti. Druhého dne představili jsme se guvernérovi provincie, Eduardo Elordi-ovi. vysokému, šedivými vlasy a oholeným obličejem Angličanu podobnému gentlemanovi, jenž prohlédnuv doporučující list ministra orby.
Přijal nás velice vlídně. Zároveň se však omlouval, že hlavnímu přání našemu — propůjčení automobilu — nemůže vyhověti, protože týž po absolvování delší cesty po provincii jest rozebrán a chauffeur poslán na dovolenou. To byla ovšem velice nepříjemná novina, jejíž tiži ucítili jsme hned ve dnech následujících. Toho dne však na radu guvernérovu, jenž nám dal k disposici svého tajemníka, Dona Rodriguez Irtubide-a, podnikli jsme cestu do t. zv. »Puerto Valentino«, as 10 km. od města vzdáleného. Dopravním prostředkem byl nám vůz opatřený plátěnou stříškou a dvěma protilehlými sedadly, do něhož jsme se všichni vešli i s řidičem koní, snědým chlapíkem. Na němž na první pohled byl znát jeho indiánský původ. V levé ruce oprať a v pravé »rebénca«, krátký to, na rukojeti z tvrdého dřeva připevněný, hnal se po zaprášené a nerovné cestě, vedoucí poblíže nové, ještě ve stavbě se nacházející tratě. Pokaždé, když vůz zabořil se do hluboké díry, nahýbali jsme se na protilehlou stranu v obavě, že se překlopíme, avšak zbytečně, protože velké rozpětí kol, jakož i jejich výška skýtaly dostatečnou záruku, že těžiště vozu nevysune se z mezí stability. Sotva že jsme se octli as na půl hodiny za městem, již uzřeli jsme pampu v bezprostřední blízkosti — rovinu, zakrslými pichlavými křovisky pokrytou, mezi nimiž větry sypkou, prachovitou zemi tak odvály, že kolem každé křovřny utvořil se malý pahorek, kořeny porostu držený. Laik řekl by, že jest to půda neplodná, schopná živit pouze sporá křoviska - a zatím jest to půda panenská, přeplněná přebytečným množstvím živin a která popřává zasetým rostlinám nejbujnějšího vzrůstu - přijde-li ovšem do ní dostatečná vláha.

Při další jízdě pozoroval jsem, jakým způsobem upravuje se takováto pampa na uměle zavodňovaná pole. Nejdříve vykope se křoví a nechá se uschnouti. Hodlá-li se na dotyčném pozemku stavět nějaká budova, narovná se suché dříví do hranic, k nimž se pak přistaví na slunci sušené cihly kolem dokola a pouze spodem nechá se několik volných tahů. Po té se kolkolem omaže vše silnou vrstvou vodou rozdělané hlíny, a po oschnutí se hranice zapálí. Přesvědčil jsem se, že takto vypálené cihly byly velice dobré jakosti. Když jest pozemek prost křovin, přistupuje se k jeho srovnání, totiž k odstranění oněch kopečků, které u každého křoví byly nahromaděny. To děje se zvláštním železným truhlíkem na přední straně otevřeným, do něhož se zapřahá — na dlouhý řetěz — pár koní nebo volů. Při pohybu strhuje se hlína s kopečků a může se na libovolném místě vyklopit pouhým trhnutím za postranní páku, což muž potah řídící vykonává tak dlouho, až se mu podaří terrain srovnati. Potom se začne s vyhazováním příkopů, což jest práce velice snadná, protože vyschlá půda jest neobyčejně sypká. Dle rozlohy pole udělají se napříč ve vzdálenosti as 300—500 m. od sebe odbočné kanálky zavodňovací, kdežto po délce pole prochází hlavní kanál; podle něho vysazují se hustě vedle sebe topoly, za tím účelem, aby se obilí chránilo od zhoubných účinků větrů stále zde řádících, a aby se při rychlém vzrůstu stromů, majících dostatečnou vláhu, zjednalo dobytku kousek stinných ploch, kamž by se utekl před úpalem letního slunce. Pozemek se pak orá docela mělce zvláštními, všeobecně tam užívanými pluhy, které místo u nás obvyklých radlic, mají šikmo k ose pluhu.

Pak nastoupili jsme zpáteční cestu, a za čiré tmy dosáhli jsme opět města i hotelu, kdež s chutí zasedli jsme k večeři. Hlavní součástkou její vedle polévky jest »puchero«, vařené hovězí maso, k němuž po argentinském způsobu se přidávají různé zeleniny a bělozrnná kukuřice v klasech, »assado«, kterýmžto pojmenováním vyjadřují na všelijaký způsob pečená masa a různé druhy drůbeže, hlavně kuřata. Mimo různé druhy vína lze všude dostati pivo, a sice ze dvou pivovarů buenosairských, z nichž jeden se nazývá »Quilmes«, druhý »Pilsen«. Byl jsem velice překvapen, když jsem se později dověděl, že piji vlastně pivo z českého ječmene, protože pivovar Quilmes veškeren potřebný slad odebírá z české sladovny, v Podbabě u Prahy, kdežto druhý pivovar, Pilsen, kupuje zase moravský slad. Pivo prodává se vesměs v lahvích a stojí tam půllitrová láhev 80 centavos (1.68 K), kdežto v okolí hlavního města se prodává za 60 centavos. Přes tuto úžasnou cenu spotřeba piva stále vzrůstá.
Na estanci pěstuje se hlavně vinná réva, a sice druhy domácí i francouzské, pod kterýmiž vyrozumívají se vůbec cizozemská vína, třeba by pocházela ze Španěl nebo Itálie. Réva byla většinou mladistvá, nově zasazená, vyznamenávala se však bujným vzrůstem, což ovšem při vydatnosti půdy, dostatečném zavodňování a stálém teplu jest úkazem zcela přirozeným. Nejrozsáhlejší lány věnovány jsou však pěstění vojtěšky, jejíž poslední seč se právě sklízela. Zřeli jsme tam veškeren postup práce.

str.127

Tam, přímo před hotelem, stali jsme se svědky žertovné scény. Inženýr Langer, vždy veselý mladík, jenž po celé cestě takřka neodložil ani svůj fotografický apparát, spatřil tam mladou, as devatenáctiletou Indiánku, která výrazným obličejem i prostým oblekem svým byla zdařilým typem své racy. Chtěje jí fotografovati, předběhl ji poněkud a zamířil na ni apparát. Dívka však nejevila valné důvěry k této cti a naopak rukama obličej si zakrývajíc, pospíchala rychle ku předu a zmizela v blízkém krámu. Já, jenž s ostatními kollegy jsem šel volně vpřed, zahlédl jsem na zemi chudičkou, roztrhanou peněženku, v níž po nahlédnutí jsem uzřel mimo několika niklových penízků as 3—5 papírových pesos. V tom však z krámku vyběhla Indiánka, a spěšný chod její i na zemi upřený zrak ihned mne přesvědčil, kdo asi jest vlastníkem nalezené mnou peněženky. Sel jsem jí proto vstříc, a zeptav se jí, náleží-li jí peníze ony, odevzdal jsem jí nález, začež obvyklým »Muchas gracias, caballero» poděkovala! Poněvadž pak mezitím inženýr Langer využitkoval jejího návratu a řídil na ni opět svůj apparát, dodala si mysli a ptala se jej, co že to stojí, takové fotografování. Myslila, ubožák, že by musila za fotografování — třeba proti její vůli podniknuté — platit ze skrovného obnosu, který jí rodiče asi na obstarání nákupu svěřili! Náš amatér byl však již se snímkem hotov, a ubezpečiv ji, že jí pošle fotografii zcela zdarma, následoval nás do hotelu. Bylo ještě světlo, a proto — mezitím co kollegové moji bavili se hrou kulečníku — využitkoval jsem prázdné chvíle ku pořádání svých zápisků, v nichž pečlivě jsem si každý den zaznamenával vše, co jsem viděl a co jsem zažil...

str.169

Při informování se o zdejších poměrech bylo mi v hotelu od členů německé kolonie řečeno, že Qallensané následkem nezřízeného života se degenerují a jdou vstříc neodvratné zkáze. A zatím na projížďkách svých měl jsem příležitost přesvědčit se o opaku toho, naleznuv v chacrách četné, silné, zdravé děti uprostřed spokojeného kruhu rodinného! V jiné chacře, poblíže Qaimanu, prohlédl jsem si vnitřek obydlí dvou bratrů, od nichž jsem koně kupoval. Mezitím co jeden vyšvihl se na koně, uzavřeného v corralu, aby přivedl ostatní, uposlechl jsem vybídnuti druhého, abych vstoupil dovnitř příbytku. V koutě postavena byla ze starých beden zhotovená »almárka« s několika kusy nádobí, která sloužila asi zároveň za spíži, poněvadž dole vykukovaly z ní i dva pytle zpola moukou a rýží naplněné. Přímo u dveří v pravém rohu jakási pryčna z latí sbitá a prkny krytá prozrazovala místo, kde obyvatelé chýše tráví noci, kladouce pod sebe ovčí kůže a přikrývajíce se buďto vlněnou přikrývkou, zvanou »matra« anebo svým »ponchem«,což jest plást utvořený rozstřihnutím čtyřhranné přikrývky, právě uprostřed tak, aby se otvorem tím povstalým dala prostrčit hlava, načež se poncho přes hlavu navlékne, přes celé tělo splývajíc.

Ve světnici neomítnuté a udupanou hlínou dlážděné, uzřel jsem v jednom rohu začouzené ohniště, s třínožkou a hrncem, na žhavém uhlí ze spáleného dřeva nalézala se železná nádoba s velkým obloukovitým uchem, v níž se kouřila vařící voda na maté. Stolu tam nebylo, poněvadž jest tam zvykem sedět kolem ohniště na nízkých bednách kolkolem rozestavených. Na jednu z nich usedl jsem i já a přijal ihned mně hostitelem nabízenou nádobku s maté.

Toto »yerba-maté« má pro celou Patagonii takovou důležitost, že je nezbytno poněkud šíře se o něm zmínit. Odvar tento připravuje se z obchodního artiklu, zvaného »yerba«, jenž se do Argentiny dováží hlavně z Brazílie a z Paraguay. Vyrábí se sušením listí ze stromů yerbových, které rostou v neproniknutelných pralesích subtropického pásma, kdež dělníci za značných útrap větve osekávají a v primitivních pecích zvaných »sapecada« listí suší pro zastavení fermentace. Takto sušená yerba přiváží se do Buenos Aires i jiných měst, kdež se teprve rozemílá (molienda) a do obchodu uvádí. Přichází výhradně v žocích 100—150 kilogramů těžkých, tvořených celou hovězí koží, která se na vlasovém povrchu namočí, načež se dovnitř yerba nasype a žok se řeménky stáhne. Schnutím namočené kůže slisuje se yerba tak, že žok jest tvrdý jako kámen.

Maté připravuje se tím způsobem, že se yerba nasype do nádobky — zvané bombilla — obyčejně z vydlabaného turku utvořené, nalije se na ni nejdříve studená neb vlažná voda, která se rychle do suchého prachu vpije, načež se teprve z konvice přilévá voda vařící. Odvar takto povstalý srká se pak pocínovanou nebo stříbrnou trubičkou, na konci v plochý cedník vybíhající, při čemž se stále voda přilévá a trubičkou občas zhoustlý odvar míchá. Celá Patagonie trpí naprostým nedostatkem pramenité dobré vody, poněvadž voda tamější má vesměs slanou nebo sal-nytrovou příchuť. Musí se tudíž požívat voda z řek a potoků, která nešvařena, jest vždy zdraví lidskému nebezpečnou. Proto jest všeobecným hojitelem žízně yerba maté, které se pije téměř po celý den, a kterýmž se každý příchozí nejdříve pohostí, ať v příbytku nebo ve stanu. Proto také odmítnutí maté se považuje za urážku. Pití maté jest však i ze zdravotních příčin velice důležité, neboť následkem výhradního požívání suchého, na rožni pečeného masa, dostavily by se jistě poruchy zažívacích orgánů, kdyby maté v blahodárné míře nepodporovalo trávení. Vědouce, že ve vnitrozemí budeme musit také maté pít, počali jsme si hned od prvního dne pobytu našeho naň zvykat. První dny chutnalo to velice odporně — as jako »té« z odvaru všemožného koření svařené, jaké u nás rády staré babičky pijí proti všem nemocem — avšak po několika dnech zvykli jsme si naň úplně. Proto také jsem neodmítl maté podávané mi guaučem ve špinavé nádobce, z které byl před tím sám sál, a z které po mě i můj průvodce Florencio pil.

Koupil jsem tam tehdy po 65 pesech (136-50 K) dva statné koně, které se pak po celou výpravu výborně osvědčovali. Při vyjížďkách těch obdivoval jsem denně vytrvalost našich koní, živených pouze suchou vojtěškou a stálými jízdami dosti napínaných...

domů <<<<<<