Molukky (Kořenné ostrovy), nizozemské souostroví na vých. okraji velkého souostroví Indického v jihovýchodní Asii , od něhož odděleny jsou širokým průlivem Moluckým, rozkládá se mezi 2° 43´ s. š. – 8° 23´ j. š. a 124° až 136° v. d. a blíží se na záp. k Celebesu, na vých. k Nové Guinei, na jihu a jihozáp. k sev. pobřeží Australie a Timoru, na sev. pak souostroví Talautské (k M-kám nenáležející) tvoří most k Filipinám. Jménem M. označovaly se původně toliko některé drobné ostrovy (Ternate, Tidore a j.), znenáhla však přešel název ten i na Halmahéru, Ceram, Bandské ostrovy a j., tak že dnes hollandští zeměpisci uvádějí jménem tímto všecky ostrovy ve hranicích výše označených. Souostroví toto dělí se na dvě skupiny: severní a jižní; středem prvé skupiny jest velký ostrov Halmahéra, k němuž na záp. druzí se Malé M. (Ternate, Tidore, Makjan a j.), na sev.-vých. Morotai, na jihozáp. Batjan a dále k jihu Vel. Obi; jižní oddíl zabírá skupinu Amboinskou, k níž počítá se kromě Amboiny i Ceram, Buru a lidnaté ostr. Bandské, dále Jihozápadní ostrovy (největší jsou Wetter, Dammer, Baber), Jihovýchodní ostrovy (souostroví Timor Lautské čili Tenimberské, skupina ostrovů Kei a souostroví Aru, nejdále na jihových. posunuté). Rozloha jejich obnáší 78.675 km2. Povrch půdy jest veskrze hornatý a pne se až do výše 3000 m. Geologicky jsou Moluky dosud málo známy. Pokud jsou prozkoumány, ukazují zvláště severní M. na bývalou souvislost s Celebesem. Zavlažování jest hojné, ačkoli ne takové, jako na ostrovech západnějších; při monsúnu jihových. od května do října pršívá hojně a dostavují se časté bouře, naproti tomu monsún severozápad. značí dobu suchou. Jinak podnebí horké sice, ale zmírňované dešti a mořskými větry, jest dosti zdravé a jmenovitě Amboina náleží k nejzdravějším ostrovům pasu tropického. Z nerostného bohatství zjištěny cín, uhlí, petrolej, bohatá ložiska síry, zlato, železo, vápenec, kamenec, teplé i studené prameny minerální (na Amboině, Ceramu, Saparui, Haruku); také jedlá hlína vyskytuje se na malých ostrovech při Amboině. Skrovnější zavlažování působí, že vegetace na Molukách nevyrovná se bujností rostlinstvu ostatních ostrovů Indických, přes to však ve vnitrozemí rozkládají se většinou rozsáhlé lesy, jež poskytují hojnost znamenitého dříví jmenovitě ebenového, železného, teakového a j. Na ostatní půdě dobře vzdělávané daří se palma ságová, jež poskytuje domorodému obyvatelstvu největší díl výživy, rýže, chlebovník, kokosová palma, kávovník, kakaovník, indych, bavlník, tabák; mimo to jsou Moluky vlastí hřebíčku a ořechu muškátového, a z Amboiny a Bandských ostrovů, na něž pěstování těchto rostlin monopolem bylo omezeno, zásoboval se celý svět tímto kořením, nyní však přispívají mnohem skrovnější měrou k světovému výtěžku. Posléze jest tu domovem ořech a pepř betelový (Piper betle L.), jehož listů k přípravě betelu se užívá. Za nejúrodnější ze všech ostrovů prohlašuje se Buru. Zvířena jest poměrně chudá. Obyčejně M. s Novou Guineí spojují se v tak zv. Papujský okres faunistický, při čemž o tvarech východoasijských se tvrdí, že sem byly uvedeny člověkem, spíše však možno říci, že Moluky tvoří přechod mezi zvířenou východoindickou a novoguinejskou. Kdežto pavián černý (Cynopithecus niger), jelen molucký (Russa molucensis), cibetka (Viverra tangalunga), vepř jelenový (Babyrussa alfurus) a některé druhy hrabošů na původ východoindický ukazují, spojují M. dva druhy ssavců vačnatých a divoký vepř, také na Nové Guinei domácí, opět úzce s tímto ostrovem. Je-li ssavectvo chudé, jest za to ptactvo značně bohatší a rozmanitější. Wallace vypočítává 265 druhů, z nichž 195 není jinde zastoupeno; ostatek ukazuje značné příbuzenství s Nov. Guineí. Jsou tu zastoupeni tabon (Megapodius), kasuár (Casuarius galeatus), rajky, kolibříci a zejm. papoušci, jichž skoro každý větší ostrov má nějaký zvláštní druh. Velmi rozmanitý je také hmyz a zvláště motýli vynikají velikostí a skvělostí barev, jako málo kde na zeměkouli. Okolní moře oplývá hojností ryb a jiných zvířat mořských. Obyvatelstvo, čítající na 600.000 duší (r. 1893: 396.294 ob. počítaných, k tomu 150.000 – 200.000 nepočítaných domorodců ve vnitrozemí), skládá se v podstatě z Alfurů, kteří jsou nejspíše prabydliteli těchto ostrovů, a z přistěhovalých Malajců, Číňanů, Arabů, Evropanů a něco Papuů; na pobřeží jest obyvatelstvo toto silně mezi sebou pomíšeno; vyznáním přiznává se dílem ke křesťanství, které stále se šíří, dilem k islámu, velký díl však jest pohanský. Výživu opatřuje si nejvíce zemědělstvím, v němž vyniká pěstování koření, vedle toho chová něco hovězího dobytka a ovec a provozuje obchod s plodinami domácími. Středisky obchodního ruchu jsou Amboina, Ternate a Banda, prohlášené r. 1854 za přístavy svobodné; vyváží se koření, ságo, želvovina, tripang, vosk, káva, kakao, tabák, za to pak přijímá se dobytek hovězí, koně, rýze, opium, sůl, tkaniny zvláště bavlněné, zboží železné, hrnčířské a j. Administrativně náleží M. ke dvěma residentstvím, Amboinskému a Ternatskému; z nich však toliko prvé zabírá jen části M-uk Amboinu, Ceram, Buru, Bandské ostrovy, souostroví Jihovýchodní a Jihozáp., skupinu Timorlautskou, Aru a Keiské ostrovy, kdežto k Ternate počítá se také kromě Moluk severních díl Celebesu, Sulské ostrovy a záp. díl Nové Guinee. Některé ostrovy (Ternate, Tidore, Batjan) mají vlastní panovníky ovšem pod vrchní mocí nízozemskou. Moluky byly objeveny r. 1512 od Portugalců částí loďstva Albuquerquova po dobytí Malaky a r. 1521 založena tam osada. Když však Portugalsko octlo se r. 1580 pod panstvím španělským, zmocnili se r. 1605 M-uk Hollanďané a učinivše Amboinu hlavním sídlem nízozemské společ. Východoindické, rozšířili se rychle po celém souostroví a založili tam několik tvrzí (Victoria, Willemstad a j.). Obyvatelstvo trpělo hrozně obchodním monopolem společnosti, jež na př. omezila pěstování hřebíčku toliko na Amboinu a sady ořechu muškátového na ostrovy Bandské, ostatní pak plantáže dala nemilosrdně zničiti. Teprve od r. 1863 na Amboině a od r. 1864 na Bandském souostroví odstraněno to omezení, arci když koření toto také již v jiných krajinách tropických bylo pěstováno. Srv. Wallace, The Malay Archipelago (Londýn, 1872, 3 vyd.); Bastian, Indonesien (sv. l. Die Molukken, Berlín, 1884); Bokemeyer, Die Molukken (Lipsko, 1888); Martin, Reisen in den Molukken (Lejda, 1894).

Ottův slovník naučný