Koka: součást kultury i náboženství

 CTK

V horách se koka používala hlavně jako pomocný prostředek ke zlepšení dýchání a měla také velkou symbolickou a náboženskou hodnotu.

Marika Špácová

Tato v poslední době celkem kontroverzní rostlina se botanicky řadí mezi rostliny z rodu Erythroxylaceae. Roste na severozápadě Jižní Ameriky a od nepaměti hraje významnou úlohu v andské kultuře.

Rostliny se podobají trnkovému keři, chomáčkovité květy na krátké stopce zrají do červených bobulí a keříky dorůstají výšky 2 3 metrů. Zeleně zabarvené oválné lístky se sklízejí podobným způsobem jako lístky čajové.

Březen - doba sklizně

Koka se tradičně pěstuje v nižších polohách západních svahů And, nebo v hornatých oblastech záleží na konkrétním pěstovaném druhu.

Již od starověku byly lístky koky hojně užívány jako povzbuzující prostředek domorodých obyvatel  Venezuely, Kolumbie, Peru, Equadoru, Bolívie, Brazílie, severní Argentiny a Trinidadu. V horách se koka používala hlavně jako pomocný prostředek ke zlepšení dýchání a měla také velkou symbolickou a náboženskou hodnotu.

Krajina v okoli Yungas. Políčka koky. větší obrázek Autor: Václav Špác

Dobré, čerstvě nasušené  lístky jsou nezkroucené, tmavě zelené na horní části a šedozelené na části spodní. Voní podobně silně jako čaj. Rozžvýkané způsobí v ústech slabé znecitlivění a chutnají příjemně ostře. Tradičně se žvýkají s citrónem, který údajně způsobuje uvolnění alkaloidu kokainu.

Semínka se zasévají od prosince do ledna na malá políčka, která jsou chráněna proti slunci, a mladé rostliny jsou poté přesazeny na konečné stanoviště  - do děr zvaných aspi, a nebo se vysazují do brázd u lesa .

Rostlinám se nejlépe daří ve vlhkém a dusném podnebí, jako jsou mýtiny u lesa, ale nejkvalitnější lístky se získávají z rostlin v sušších oblastech, hlavně na stráních kopců. Lístky se trhají z rostlin, jejichž stáří se pohybuje kolem roku a půl až 40 let, ale sklízejí se pouze čerstvé mladé lístky.

První a nejbohatší sklizeň probíhá v březnu po období dešťů, druhá na konci července a třetí v říjnu nebo listopadu. Zelené lístky, kterým se říká matu, se poté rozprostřou v tenké vrstvě na hrubě pletenou látku a suší se na slunci. Potom  probíhá sáčkování a ukládají se na suché místo, aby zůstala zachována jejich kvalita.

Co soudí vědci a lékaři?

Z farmakologického hlediska je hlavní působící složkou alkaloid kokain, který je v čerstvých lístcích obsažen v množství 0.2 %. Vedle toho kokové lístky  obsahují i další řady alkaloidů,  z nichž některé se stále používají k ochucování Coca-Coly.

Žvýkání kokových lístků funguje jako stimulant,  který pomáhá potlačit pocit hladu, žízně a únavy.Proto se z této rostliny také získávaji některé léky a  anestetika, jako např. Novocaine.

Různé vědecké studie upozorňují na fakt, že koka předchází vředům, napomáhá trávení, zlepšuje činnost jater a žlučníku a brání zubnímu kazu.

Tradice svázana kulturou

Domorodí obyvatelé pohoří And žvýkají kokové lístky již po staletí. Každý indián míval u sebe tkaný váček, který se nazývá chuspa či huallqui, a v něm měli uschovanou denní dávku kokových lístků spolu s malým množstvím ilucta neboli uipta což je rozdrcené nehašené vápno, nebo popel z rostliny quinoa. Nepatrné množství ilucta se rozžvýká spolu s lístky koky tím se zmírní jejich trpká chuť a aktivují se alkaloidy.K tomuto účelu se také používá jedlá soda nebo  směs prášku z quinoy, anýzu a cukrové třtiny, ze které se vytvoří jakýsi tmel s příjemnou lékořicovou příchutí.

V Bolívii za práva koky velmi bojuje prezident Evo Morales, který měl ve svém volebním programu legalizaci pěstování a tradiční používání koky a který prohlašuje, že koka není kokain.větší obrázek Zdroj: Reuters

Žvýkání kokových lístků byla původně nutnost k přežití v  drsných horských podmínkách. Indiáni  získávají žvýkáním  kokových lístků vitamíny, vlákninu a proteiny. Jen pro představu - 100g lístků  obsahuje více vápníku, železa, fosforu, vitamínu A, B a E, než činí doporučená denní dávka , což je v horských oblastech s nedostatečným přístupem k čerstvému ovoci, zelenině a mléku životně důležité.  Koka je nejen bohatá na  základní živiny, ale také pomáhá ředit krev.

Koka napomáhala po staletí k přežití ve vysokých nadmořských výškách And také tím, že posiluje organismus, přispívá k okysličování buněk, tlumí bolesti hlavy a další nepříjemné stavy spojené s tzv. výškovou nemocí. 

Tato rostlina byla obecně tak rozšířená  a známá, že  např.  vzdálenost se měřila jednotkou zvanou cocada . Jedna cocada představovala vzdálenost, kterou člověk ujde od naplnění úst lístky koky až po jejich následné rozžvýkání. Cocada také představovala jednotku časovou -  měřila dobu, po kterou  měly lístky koky v ústech chuť a byl cítit jejich účinek.
Důkazem velkého významu koky je i skutečnost, že  slovo COCA původně znamenalo obecný výraz pro rostlinu.

Koka - součást náboženství

Koka byla klíčovou součástí náboženství a nauky o vesmíru všech andských kmenů v preincké i incké době. Díky svým omlazujícím a povzbudivým účinkům byla od pradávna považována za posvátnou a nakládalo se s ní jako s darem od bohů..
Používala se jako oběť  Slunci, kouř z ní zahaloval obětní rituály a věřilo se, že pokud si kněží chtěli uchovat přízeň bohů, museli při bohoslužbách žvýkat právě lístky koky.

Pálením listové koky na popel se usmiřovala bohyně Země Pachamama, což mělo zajistit bohatou sklizeň a současně i štěstí v boji. Popel se rovněž obětoval zemřelým, duchům předků a koka se také používala při slavnostech, kdy se z z inckých chlapců stávali muži. Na otevřené rány, na zlomeniny, různé infekce a boláky se též přikládala koka ve formě placek z rozžvýkaných listů.

Mezi obyvateli Peru, Bolívie, Ekvádoru, Kolumbie, Chile a severní Argentiny je koka stále velmi uctívána. Například dělnící na stavbách kladou kokové lístky do základů staveb, stále je součástí  obětování horám, slunci  nebo Matce Země.
 
Od 80. let se stalo pěstování koky velmi kontroverzní, protože se používá k výrobě kokainu, který je ve většině zemí pro rekreační užití zakázán, ale je legální pro lékařské využití, např. pro účely nosní a krční anestezie.

V současné době je žvýkání kokových lístků velmi častým jevem u původních obyvatel napříč celou oblastí středních And, zejména v horských oblastech Bolívie, kde je její pěstování a konzumace nedílnou součástí národní kultury -  podobně jako víno ve Francii nebo pivo u nás. Sáčky s kokovými lístky si můžete zakoupit na tržištích nebo v pouličních stáncích. V supermarketech narazíte spíše na komerčně vyráběné a balené pytlíkové čaje.

Koka není kokain

Přes všechny tyto nesporné přednosti je třeba zde zmínit i stinnou stránku současného využití lístků  a tou je derivace  kokainu.
Kokain se vyrábí z jednoho ze 14 alkaloidů obsažených v lístcích a z tohoto důvodu ji stále OSN drží na seznamu škodlivých látek , takže si zřejmě budeme muset ještě nějakou dobu počkat na to, až si budeme moci běžně koupit v obchodě kokový čaj.

Především v Bolívii za práva koky velmi bojuje prezident Evo Morales, který měl ve svém volebním programu legalizaci pěstování a tradiční používání koky a který prohlašuje, že koka není kokain.