Josef Kořenský: Z dalekých krajin, 1881, 1891, str. 29Rybolov na Lofotech.
V postním čase jídáme zhusta rybu, jejíž jméno treska. Nesprávně se jí říká hňup. Němci nazývají tresku Stockfisch (Štokfiš). Usušená podobá se spíše uschlému dřevu než rybě.
Treska koná dalekou cestu, nežli se dostane na trh až k nám.
Kdykoli jsem prodléval v některém městě norském pří pobřeží Atlantického oceánu, neopomíjel jsem navštěvovati rybáře, rybí trhy a sklady velkoobchodníků.
V Norsku je téměř každý člověk rybářem. Norové se učí rybařítí jíž od útlého dětství. Mnozí se oddávají i velrybolovu a podnikají z Norska daleké plavby až do jíhotočnových moří, která se ještě velrybami hemžívají. Na norském pobřeží spatřují se obrovští tito ssavci už pořídku.
Vkročiv do nádvoří norského závodu rybního, uviděl jsem vysoké stavení s několika patry. Vrata budovy byla dokořán otevřena. Dělníků se tam hemžilo mnoho. Někteří nakládali zboží na vozíky a odváželi je vraty do skladišť. Zboží vypadalo jako polena. Myslil jsem, že stojím v závodě nějakého dřevaře.
Jiní dělnicí skládali domnělá polena v pravidelné hranice, svazovali je dráty, přístříhováli vyčnívající kusy ostrými nůžkami a dávali je na váhu. Takových hraníc urovnaných v nejlepším pořádku bylo ve skladišti ohromné množství.
Vedle skladišť stálo několik velikých korábů. Také na nich bylo rušno jako v mraveništích. Řetězy rachotily, a hraníce zdánlivých polen se spouštěly pomocí parních strojů do vnitřku nenasytné lodi.
Jiná loď měla se právě k odjezdu. Řeklo se mi, že pojede s nákladem zboží do Španěl, jiná do Francie, Itálie, Řecka, a Bůh ví, kam ještě za moře.
Víte, jaké zboží se do korábů skládalo? Nebyla to polena, ale sušené tresky.
Jakživ jsem neviděl tolik sušených ryb jako v přímořských městech norských! Nade dveřmi domů a domků klátily se zavěšené tresky jako erb rybářský. Bylo to znamení, že se v nich prodávají sušené tresky. Takových obchodů jsem viděl v každé ulicí norských měst několik. Všecky ulice a celé město zapáchaly nepříjemně rybinou.
Nejvíce tresek se loví na ostrovech Lofotských. Ostrovy Lofotské jsou největší, které přiléhají k severním břehům norským. Jednotlivé ostrovy mají rozmanitá jména. Ale tolik si můžete o nich pamatovati, že jsou všecky malebný, skalnatý, příkrý a pusty. Málokde roste nějaký strom. Zato se zelenají při březích pastviny, na nichž se pásává dobytek v zimě v létě pod širým nebem.
Mnohé Lofotské ostrovy mají hluboké zátoky a v nich přístaviště pro rybářské lodí. Takový fjord s rybářskou osadou představuje obrázek. Dovtípíte se, čím jsou rybáři na obrázku znázornění právě zaměstnáni. V pozadí obrázku vidíte skalnaté hory. Nejzazší jsou pokryty sněhem. Při samém břehu jsou vystaveny rybářské chaloupky, nepochybně zcela ze dřeva, a mají střechu natřenou červeně.
Kdybyste viděli namalovaný obraz lofotské krajinky, líbila by se vám ještě více. Pražané mívali příležitost vídati o jarní výstavě krásné krajiny ostrovů Lofotských. Malířem zajímavých obrazů je mistr N o r m a n n, narozený v norském městečku Bodó. V Praze budívaly zvláště pozornost jeho vystavované fjordy.
Na Lofotech je smutno. Veselo tam bývá, přítáhnou-li k ním zástupové nesčíslných tresek. Dospělá treska je ryba mnohdy až přes metr dlouhá. Severní moře jest jejím domovem. Maso má velmi dobré. Čerstvá treska s máslem chutná výborně. Na norských trzích lze koupiti hodně velikou tresku za několik órů. Kdysi jsem viděl na rybím trhu hocha, jenž vlekl na zádech tak velikou tresku, že se její ocasní ploutev dotýkala až země. A víte, co za ni hoch zaplatil? Asi půl koruny dle naších peněz.
V měsíci lednu, březnu a dubnu nedělá se na Lofotech nic jiného, nežli že se loví ryby. Na rybolov se chystali rybáři jíž dlouhý čas: spravovali sítě a upravovali udice, čluny a všeliké lovecké náčiní.
Na počátku ledna přijíždějí k Lofotům také okolní rybáři norští. Kam se jen člověk podívá, vidí samé čluny a rybáře. V čas rybolovu bývá na Lof otech několik tisíc člunů a ještě více rybářů.
Vyloveným treskám uřezávají se hned hlavy. Také se z nich vyjímá kostěná páteř, načež se zavěšují těla na bidla, aby na vzduchu vyschla.
Za několik neděl vyschnou tresky tak, že jsou tvrdé jako dřevo. Usušené tresky vyvážejí se potom do přístavních měst norských a odtamtud na všecky strany světa.
Na Lofotech se lovívá ročně mnoho milionů tresek. Jejich cena jde do milionů norských korun. Koruna norská platí více nežli naše.
Z uřezaných hlav a jiných odpadků tresčích připravují na severu umělé mrvivo zvané rybí guano.
Z tresčích jater dělá se rybí tuk (německy Lebertran), osvědčený lék pro ztučnění.
Lopaři.
Rybolov na Lofotech.
Ptačí hory.
Finské peřeje.
Oslo.