Himálajské zpívající mísy
Pokud se zeptáte někoho, kdo navštívil Himálaje zda někdy slyšel z nějakého tibetského kláštera zvuk zpívajících mís, nebo pokud se zeptáte Tibeťana, jestli se mísy používají a nebo alespoň používaly jako zpívající, dostanete většinou záporné odpovědi.
Pokud shlédnete například fotografie vnitřních prostor chrámů, určitě na některých tyto misky, jimž my říkáme zpívající, najdete. Budete však překvapeni. Tyto misky totiž většinou slouží jako kalichy.
Dle starodávných tradic se prý používalo k výrobě mis sedm kovů a každý z nich představoval nějaké planety (například zlato - Slunce, měď - Venuše, stříbro - Měsíc atd.). Samozřejmostí je, že každý z oněch kovů vydává jiný zvuk a harmonii a jejich společný souzvuk je jedinečnou melodií.
Pravdou je, že mezi námi na Západě a například Tibeťany je opravdu veliký rozdíl v přístupu jak k hudbě tak zvuku. Samotný koncept hudby a zvuků může člověka uvádět do různých stavů vědomí. Tato věc je známá už od nepaměti. Tento jev můžete vysledovat všude kolem sebe. Zvuky přenášejí poselství, vyjadřující různé stavy jako napětí, uvolnění, nespokojenost až třeba k pocitu pohody.
z knihy Vlastimila Marka: Tibetské mísy, (kámoš Jany P.)
Existují staré zmínky o kočujících kovářích jež mísy vyráběli. Vyráběli je tito řemeslníci jen sami pro sebe, nebo na objednávku mnichům, kteří měli znalosti o zvuku a tvarech nádob produkujících určité zvuky? Výroba slitin na mísy vyžaduje takové znalosti a dovednosti, které ani dnes v moderní době nedokážeme napodobit. Původní potulní kováři, jež mísy vyráběli, bohužel zmizeli a tak již nikdo neumí vyrobit mísy původním způsobem. Možná, pokud by poptávka po těchto mísách ze západu stále narůstala, našel by se někdo, kdo by mísy začal opět vyrábět. Prozatím je však poptávka kryta mísami starými.
"Každý atom bez přestání zpívá svou píseň, a to je ten tón, který vytváří jemnější nebo hustší formy větší nebo menší hustoty."
Lama Govinda
Zdroje dat: Tibetské zpívající mísy - E.R.Jansen, Google
Koncem 60. let objevili zápaďané v himalájské oblasti zpívající mísy.
Kruhové kovové nádoby různé velikosti, některé lesklé a hladké, jiné matné, některé zlaté, jiné téměř zčernalé.
Původ mís je záhadný a nejistý. Ví se, že použití zvuků a mís bylo drženo ve velké tajnosti.
Člověk, který uměl pracovat se zvukem, uměl léčit, byl velmi mocný a vážený.
Existují staré fotografie oltářů, na kterých jsou kovové nádoby ve tvaru mís, ty se prý ale používaly jen jako nádoby na jídlo a na obětiny.
Mísy jsou podle tradice vyrobeny ze sedmi kovů, z nichž každý symbolizuje kov jedné planety:
zlato symbolizuje Slunce
stříbro Měsíc
rtuť Merkur
měď Venuši
železo Mars
cín Jupiter
olovo Saturn
Každý kov produkuje určitý zvuk a dohromady pak vytvářejí výjimečně bohatý zvuk zpívajících mís. Říká se, že pravé tibetské mísy obsahují více stříbra a cínu a nejsou tak lesklé jako mísy z Nepálu, které září více zlatěji.
Vysvětlení různého podílu kovů: potulní kováři s sebou někdy neměli k dispozici všechny kovy, spíše používali ty, které nalezli v tom kterém údolí. Hory Himaláje jsou na rudy bohaté, proto se tam asi rozvinulo spíše zpracování kovů než keramika.
Výroba mísy: Roztavený kov byl polit na plochý kámen a nechal se ztuhnou v kovovou desku. Ta byla vyklepána kladivem do tvaru mísy, broušena pískem a nakonec byly některé mísy označeny nebo zdobeny. Z knihy Vlastimila Marka: Tibetské mísy
Další teorie: Mísy byly posvátnými předměty a každý klášter jich vlastnil značné množství.
Obětní dary musely dobře znít správnými vibracemi, a tak byly ukládány do znějících nádob.
Mísy prý v Tibetu používali jen mistři zvuku při tajných rituálech, jen v soukromí a dokonce ani ne pro další mnichy.