... To nejzajímavější na Orwellovi pochopitelně je jeho znalost lidské duše a jejích různých zákoutí. Už jako mladík za služby v koloniální policii v Barmě poznal chování impéria k místnímu obyvatelstvu.

Po odchodu ze služby zakusil propad na dno sociálního žebříčku, kdy se z něj stal tulák a žebrák. Jeho popis hloubky chudoby dělnických vrstev v tehdejší Anglii je překvapivé a trochu děsivé čtení. Stejně jako jeho záznamy z dobrovolného angažmá ve španělské válce v řadách levicových republikánů proti Frankovi v roce 1936.

Pokud čteme Orwellovy deníky, eseje, knižní reportáže (máme je díky nakladatelství Argo v češtině), pochopíme, proč ve svých proslulých románech Farma zvířat a 1984 tak geniálně předpověděl podobu komunistické diktatury. Orwell totiž z vlastní zkušenosti pochopil, jak snadno jsou lidé manipulovatelní a nepoučitelní. Ani ta nejlepší svědectví či fakta je nepřesvědčí, že „jejich“ strana dělá něco špatně. „Pravda se stává nepravdou, jakmile ji vysloví nepřítel,“ psal Orwell.

On sám se vydal na misi, která se v přítomném čase nikdy nedá vyhrát. I během druhé světové války kritizoval vlastní „stranu“ za různé zločiny či lži spáchané v rámci boje s nacismem, ale zároveň kategoricky odmítal relativizování typu „jedni jsou stejně špatní jako ti druzí, já stojím mimo“. „V praxi člověk nemůže být neutrální,“ psal Orwell, „a sotva existuje válka, ve které by bylo jedno, kdo vyhraje. Téměř vždy jedna strana víceméně symbolizuje pokrok a druhá je víceméně reakční.“

Cílem oddaného socialisty Orwella bylo pomáhat slabším. Zároveň ale hlídat i ty sebelepší vize, aby se neobrátily proti svobodě. Neidealizoval si nikoho. Ani dělníky, ani Sovětský svaz, za což byl tehdejší levicí často kritizován. Když se válka blížila ke konci, napomínal: „Důležité je, abychom do naší politiky nezatahovali pomstu a trest, ale abychom o tom ani nefantazírovali.“ Podle něj totiž „nenávist jako základ politiky“ nikdy nefunguje.

Orwell psal podle motta, které zmínil v jednom svém eseji: „Aby člověk mohl psát jasným, živým jazykem, musí myslet beze strachu, a pokud člověk myslí beze strachu, nemůže být politicky ortodoxní.“ A proto se nikdy nemohl splést. Tedy až na tu hromadnou myčku, ale to mu asi odpustíme.

Erik Tabery, RESPEKT 2020