Ve stínu Annapurny po třiceti letech

Na severním svahu osmitisícové Annapurny v Nepálu leží dnes již známá vesnice Manang, která slouží jako důležitá aklimatizační zastávka. Pro cizince byla otevřena před třiceti lety. Tehdy se do Manangu dostal i český fotograf Zdeněk Thoma. Nedávno se v jeho šlépějích vydal jeho syn Michal. V roce 2008 přivezl do Manangu otcovy fotografie z roku 1979. Netušil, jakou senzaci tím mezi místními vyvolá. Vznikl unikátní soubor fotografií Manang po třiceti letech, který letos na jaře oba fotografové osobně dopravili přímo do Manangu a trvale umístili v místním muzeu. My se můžeme na výstavu přijít do 16. října podívat do pražské galerie, do Domu U Kamenného zvonu.

Jak jste se poprvé v roce 1979 dostal do Manangu? Jak vás vůbec napadlo se tam vydat?
Zdeněk Thoma: S kamarádem Petrem Kudrnáčem jsme jeli tehdy do Nepálu, měli jsme doložku na tři měsíce. A chtěli jsme do hor. Začali jsme v Pokhaře, šli jsme údolím Kalí Gandaki a směřovali do oblasti Mustang. Tehdy vyšel český překlad knihy francouzského dobrodruha Michela Peissela TAJEMNÝ MUSTANG. Bylo to vyprávění o území přiléhajícím k Tibetu, mnoho cizinců se tam ještě nedostalo. Peissel byl jeden z prvních, kdo tam přišel. Pořád jsme tehdy o Mustangu snili, ale měli jsme naplánovánu i náhradní trasu, protože se mohlo stát, že se tam nedostaneme; tehdy to bylo příhraniční území, kam cizinci nesměli. Do Mustangu jsme se skutečně nedostali. Pro cizince byl uzavřen snad až do roku 1992 a dodnes je tam vstup jen na zvláštní povolení. Ale měli jsme možnost jít do dalšího údolí, které bylo přístupné pro zahraniční turisty teprve druhým rokem. Musel se přejít průsmyk Thorung-la ve výši 5417 m. n. m., a pak se člověk dostal také do velice málo známého území řeky Maršiangadi. Až k průsmyku Thorung-la existovaly poměrně dobré turistické průvodce. Ale o dalším údolí tehdy ještě nebyly žádné informace. První velká vesnice, na kterou jsme narazili, byl Manang, takové kamenné město.

Vypadá jako pueblo
Zdeněk: Ano, takové kamenné pueblo. Kameny jsou velice chytře poskládány s dřevěnými trámy. V přízemí se vždycky nachází dobytek, v prvním patře bydlí lidé a na střechách se skladuje topivo, úroda. Byla to velká osada. Průvodce nás dovedl k jednomu domku, kde paní Cering Dolma ubytovávala náhodné turisty. Tak jsme se domluvili a najali si jednu takovou „kobku“, jak tomu říkám. S malým okénkem bez skla, maximálně s nějakým kusem hadru. Osada Manang leží ve výšce 3600 m. n. m. Na políčkách okolo bylo jen trochu ječmene.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě ......... RITA KINDLEROVÁ

Číslo 9/11