Matterhorn 2006

O věcech zbytných. Der Berg der Berge

 

25.8.2006 Trapněji už to začít nemohlo. Nastrkáme kletry do busu č. 207 Na Florenc a zezadu přijde prvá podpásovka, „nechcete se posadit?“ Od docela pohledné slečny. Ještě, že nepřipojila „dědečku“. Na tohle snad mám "gebír" já a převážně k příslušnicím něžného pohlaví. To neví, že máme v plánu zdolat vrchol Matterhornu? Prostě den „Blbec“. U zadního vchodu do Muzea hlavního města Prahy - pravěk. Pod sedačkou skladná bedna nektarinek a minirajčat čerstvě narvaných u Dalibora, vydrželi jen do Solnohradu, neb byly moc poživatelné. A ještě, abych nezapomněl, dvě lahve Chardonne na večer. Do ruky, na které se najednou objevují čerstvé kytky do rakve, jak mi s ohníčky v očích sděluje moje Kytka, Lidovky plné žabomyších komplotů vládnoucích stran i třešniček. Jádro pudla je od nepaměti v tom, kdo bude kontrolovat silová ministerstva. Potažmo finance z krytí nekalých praktik.

10:05 start - šofér je ňákej kakabus.

Terce ujel díky černohorským drahám, které si šetřily jedinou nerozbombardovanou kolej a šouraly se po ní cvalem šneka, přípoj na Bělehrad. Velkoryse celej horolezeckej mančaft ubytovali v tranzitním hotelu a my jsme díky tomu skorem odjeli bez kalhot, maček, cepínů a dalšího matroše. Jen o fous a to ještě vylezli z hlaváku na druhé straně magistrály než jsem očekával. Na parkovišti rychle přezout zahřáté protektory vibram od Monte Negro. Skorem jsme přišli o neodolatelný odér šířící v záhrabu jsa uloženy pod hlavou namísto načechraného prachového polštáře.

Stále pátek.

Pomalu se rozhlížíme po spolucestovatelích, v povětšině jako vystřižených z čerstvého katalogu od Hudyho. Veselá kopa se courá jako šnek a tak už v půl jedné se dokodrcáme do Českých Budějovic. Doplníme kořenový pecen chleba a trochu duševního žvance. Zaujal titulek Irsko na přebalu měsíčníku Země Světa. Ve tři hodiny konečně čára a azimut na Solnohrad hlavní město Solnohradu. V sedm, 66 km před München odbočka vlevo na Innsbruck. V busu kolují zaručené historky o Matterhornu - zloději prstů a je promítáno instruktážní DVD Sera Tore z Patagonie podle námětu starého Reinholda Messnera. Pročež asi tak blbé.


V půl deváté parkoviště SHEEL, patnácte kilometrů za Innsbruckem a bivak po dvou stech metrech pod mostem dálničního přivaděče na břehu Innu. Noční koupačku v rozvodněné řece proflákne snaživá důchodka pozorující vše z okna svého vyšperkovaného přívěsu a zalarmující místní hasiče, kteří do svítání prohledávají oba břehy i stany, kde, že je ten utonulec.

Auf dem Gipfel.

Sobota

10:45 Start od nádraží v nadmořské výšce 1800 m lesem plným máselníků a klouzků, které nechávají chladné Švýcary chladnými a nám cuchají nervy.
Nevím jak u Vás ale v naší rodině se dědí tajná houbařská místa z děda na vnuka. Tedy, na houbařskou víru nás s Mírou musel obrátit děd Václav. Myslím, že mu to nenadělalo zas tak mnoho hlubokých vrásek. Fotřík se pro vytíženost při schánění obživy pro tolik hladových krků přeskakuje a ženskejch se to vůbec netejká. Proto sudá generace má jiná loviště než lichá. Já dávám pro sichr v plen místo nad pramenem Nedvězského potoka a velká loviště u řeky Křemelná, u velkýho smrku, pod kterym mohou tmou zaskočení houbaři přenocovat, neb tam neprší i když dost leje a ráno jste první u hřibů a křemenáčů. Dále pak Na Paštích a pod statkem Babylon ve směru ke kamennému mostku přez Otavu nad Renštejnem na Šumavě, kolem těch děr po kutání stříbra.
Tak ta houbařina stejně jako včelařina se dědí minimálně ob jednu generaci. Post otce se, jak jsme řekli pro nedostatek času i pedagogických schopností raději přeskakuje. Například u nás ty včely přeskočily rovnou generace dvě. Neb vysvětlit výhody pohostinnosti postele ve včelíně nezvládl ani děd ani bábrlinka Ema. A tak po prababce Kateřině krom štěpnice za silnicí plné štěpů raných třešní, zvaná též třešňovka, té co vzala za své až dlouho po našem narození, když rozšiřovali silnici na Prahu, zbylo ještě několikero propriet pro včelky, které bylo nutno oprášit.

Předjíždějí nás koňské povozy plné sobotních výletníků a maminy táhnoucí na horských kolech malé rikši se svou drobotinou. Přesto se zdejší hoteliéři věší jeden po druhém. Ledovec i štamgasti utíkají v rámci akce globálního oteplování jako u moře Mrtvého. Do soumraku ledovec stěží doženeme.

17:30 Hütte pod ledovcem Capustinu 2610 m a děsná klandra, spacáky na kamenném plató mezi příbytky svišťů. V horské chatě lákavý rabat für Senioren. Důvod vrátit se na čoprech za deset let. Chatárovo obavy, že obsadíme toalety, vyčerpáme pitnou vodu a rozbalíme májky z domova, byly brzo rozptýleny řádnou konzumací. Byl příjemně překvapen tancem hnědanů. Plány na bivak pod malým Matterhornem a výstup na Breithorn. Toalety s panoramatickým výhledem na ledovcové údolí a šedozelené jezero hluboko dole. Pentaxí expozimetr a pak i uzávěrka ale definitivně zamrzly. Rozmrznou až dole u hřibů. Blešáky občas nedodají to nejspolehlivější zboží a reklamačka bude asi taky dost problematická. Vrcholové foto nebude a tak si můžeme lézt jen tak pro radost. Naředíme dva dny starý zbytek vody z Montenegro čerstvou z ledovce. SOURCE vymyslel geniální sak na vodu, kterým můžete nabrat i z malého čůrku těsně při zemi.

V noci trochu blesky dole pod námi a kradmé doteky zda Kytka ještě dýchá. Listy koky na čaj Bolivijských indiánů dávno došly a Terka je někde ve vzduchu, tudíž není na příjmu a u inetu aby poradila co s výškovou nemocí uprostřed noci při nemožném sestupu do doliny. Když spadne server v hotelu a jde o kejhák. Dobrá příprava na krizovky v Himaláji.

Neděle

Hnedka po půlnoci malá průtrž mračen a SMS rada: "chce to přidat trochu adrenalínu nebo alespoň atropinu". Nesměle pozorujeme, jak stoupá hladina potůčku u našich chodidel.

Časně ráno pár v půli přetržených čerstvých fíků z lupu předešlého dne a cvičný Květin výstup v lehkých mačkách ala nesmyky s heslem na rtech, "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti".

9:45 sestup, začíná babí léto a trochu sněží. Utekli jsme včas.

Oběd o dvou chodech, bramborová instantní s máselníky od cesty u jezírka plného pulců pod závistivým pohledem dvou svišťů a hafo brusinek zpoza kamene, který slouží jako závětří.

13:30 úprk před slejvákem na terasu hotýlku v polovici cesty dolů do civilizace, konečné to bryček tažených vždy párem valachů. Azyl nás stojí zelňačku a decku Ambruzského. Při sestupu zmapován dobrý basecamp na čáře lesa, půl hodiny nad horským hotelem. Od hotelu sestup delší a hezčí stezkou po pravobřežní, ne po levobřežní prašné silnici s bryčkami výletníků. Smíšeným lesem až do Pontresiny na nádražní parking.

Svatý Mořic. Golfová hřiště. Luxusní sanatoria, útočiště Remarquových třech kamarádů. Oba zahazujeme brýle na čtení, i když tu léčí spíše plicní choroby, na oční čočky působý menší atmosférický tlak.

Vlevo nad jezery lezitelný Corvach a ještě jeden pohled na Capustin od jihu. Za okamžik nás ještě čeká kdes v oblacích přehradní koruna hráze Majola ve třech tisících metrech. Zamračený pan šofér představil na Italských hranicích autobus jako "tschechische commando" a drobet jsme se pozdrželi. Na dobrou noc instruktážní horor o K2 a zlém milionáři. Serpentiny dolů do Itálie, ze kterých bývalo pravidelně slyšet kvílení nadupaného závodního vozu. Nocleh pod třemi Goetheho vodopády v Borgonuovo. Tábor za márnicí a koupačka při které Vás padající voda přišpendlí ke kamenitému dnu, stáhne Vám plavky a máte jedinou šanci odporoučet se na čtyřech po dně pro nadechnutí. Pak maso třech barev z toufu se zelenou paprikou a čínskou nudlovkou zalité Lions Creek Dry Red. Bomba. Zastávka v nočním baru pod hřbitovem na doplnění cestovní slánky. Trochu to tu připomínalo Myru v Turecku. Pan řidič si poručil dvoulitrovku Rose. Zítra budeme mít veselého šoféra. Chyba lávky, zůstane na endyaronu. Nad vodopádem opuštěná vesnice zásobovaná kdys malou příruční lanovkou. Dnes se dá stihnout zarostlou stezkou za tři hodiny i se sestupem.

6:00 balíme. Napravo necháme mafiánské jezero Kuoni. Na této malé Riviéře prý panuje klid zbraní všech klanů jako v našich Karlových Varech.

11:30 kolem Milána k jezeru Viverone.
Na poslední chvíli, jako staří kozáci do alimentace pro růžové perlivé a preclíky se zapečenými olivami, dobrá to inspirace pro naši domácí pekárnu. U pekařsko sýrařského pultu modeluje prodavačka dvě bagety pro štamgasta, že se jednomu sliny sbíhají. Cestou dolů k jezeru vyškemráme u česáče fíků pytel nazlátlých plodů. Kivi jsou ještě tvrdé. Travnaté pláže i nábřeží liduprázdné. Je po sezóně. Kytka krmí svým přídělem spřátelené kačeny a sumečky, kteří na oplátku šimrají bezzubými dásněmi chodidla. Pod platany na nábřeží kafe marokáto The Fredo, podle majitele Ferdíka. Turecké záchody, stráně plné kivi, Ficus carica (smokvoň - fíkovník), červených a bílých hroznů.

Zpět na sever krajem Aosta, údolím plným strážních hradů a vinic pošlapaných slony starého Hanibala i samotným Giuseppe Garibaldim.

Vpravo odbočka na Cervina 24 km. Dále La Tole. Ráno za bivakem objevena tabule v pěti jazycích: "POZOR při upouštění vodní nádrže je tato area zatopena velkou přílivovou vlnou". Květino lžíce MRS od Terky k narozkám nám zachránila živobytí a pomohla seštelovat jediné mačky, o které jsme se poctivě a bratrsky dělili. Kytka pravou, já levou. Daň za pozdní návrat z Montenegro, nervozita zda vše stačí uschnouti.

A něco o tamním sportu. Starší i nové golfové hřiště v Cervine na úbočí Maťasu před lavinovým valem. Dobrá zpráva pro Zdenka.

29.8.2006          pokračování

V 19 h příjezd k jeptindám. Zdařilé tábořiště pod čarou lesa v 1955 m nm na břehu potoka připomínající naši Vydru a čerstvá zaručeně nezávadná voda z malého levobřežního přítoku pod táborem. Noční průtrž, prší i ventilačními průduchy. Ráno zklamání. Na hřebenu vítr 60 km v hodině a přes půl metru mokré sněhové břečky. Vystoupáme jen do 2800m nm ke kříži pod jižní stěnou, ne k tomu Jižnímu kříži zavěšenému nad severní stěnou Huascaranu, na který pávě kouká Terka. Pro nás konečná, jen tři rafani pokračují až na chajdu v sedle. Babí léto stávkuje. Promočeni na kost bereme dvoják ve třech hvězdách dole v Cervinii za 33 euráčů i s lukulskou snídaní. Hora nás naštěstí nepustila.

 

30.8.2006          Sami dva s Kytkou, dokonale usušeni a nacpáni k prasknutí, vystoupíme pod neobydlenou boudu Rifugio Jumeaux, zvanou též Bobba (2769m nm), v jihozápadní části údolí Červinského. Čerstvý, krásný prašan jen se stopami svišťů. Cestou polorozbořené bačovské salaše s klenutou kamennou střechou pokrytou travnatými drny vyčnívají jen z jedné třetiny nad okolní terén, jinde s klasickými kamennými placáky ležícími jen na tření na střešních trámech v rozestupech cca 70 cm a s malým sklonem. Lákají k předčasnému bivaku s dostatkem vody z tajících ledopádů. Nepotkáváme jedinou lidskou bytost, která by pokřikovala "Avanti populi". Jak dotěrný komár otravuje červená helikoptéra se stále obsazenými nosítky pod trupem. Jen s obtížemi jsme tomu červenému hmyzu vysvětlovali, že si Kytka s pomocí toho zrcátka pokoušela jen vytrhnout fůziky a nevysílala varovná SOS prasátka.

 

31.8.2006          Ráno jinovatka na spacáku i na botách

 

9:45      Plato Rossa s božím prašanem pod curvingy a žádný signál GSM, nutno ještě projíti krátkým tunelem pod černou sjezdovkou, kde trénovali rychlostní sjezd.

"Auf dem Gipfel."

12:45    jedna chudá ledová trhlina, poslední předběhnutý domorodý guide se svejma dvěma kořeny na špagátu a konečně vrchol Breithornu 4,164 m.

Na špici za hranouVás přišpendlí do závěje severozápadní fukéř, výhled na paneláky ledovce Monte Rosy a dvě pravé, ale nezasloužené tatranky. Lyskas - žrout horolezců. Při sestupu to láká sednout na pončo, ale při pohledu zdola se to jeví jako pěkně magorský nápad. Dole u konečné lanové dráhy poctivě trénuje grupa vyprošťování z ledové trhliny.

Toho roku zpětná jízdenka čerpatelná během celé sezóny za 25.- EU (15.- pro dvacetičlennou skupinu).

14:00    Zpět na Kl. Matterhorn 3,884 m nm omrknout doporučený tunel pod vrcholem na event. přenocování a o fous poslední lanovkou dolů na instantní brokolicovou.

1. září a opět jinovatka.
Chaloupky na kuřích nohách se zelenými břidlicovými deskami. Dlouhé stojny jsou přerušeny velkým placákem, komplikujícím výstup myšímu pronárodu, lezeckou vložkou přes převis bez fixů a umělých pomůcek. Když jsme u té teorie, vůdcovský uzel lze uvolnit i v palčácích a šroubovací Campku je dobré o půlzávit povolit aby se dala po pádu uvolnit. Rady souseda ze střechy. Velké placáky na střechách leží na tření na krovnicích s půlmetrovými odstupy a tlustých příčných latích. Vysuté jednostranně ukotvené schody. Poslední pohled zpět na Maťu, slzy v očích všech černých bezdomovců s cepíny, málokterý šel pod pět táců.

Cestou domů se rodí plán na cestu "až tam, kde konec světa není dost daleko", do Patagonie a dále v kanoy do země Ohňové na lov vrásek starých indiánek se starým Nikkormatem a stále mladým šerpou.

Výzbroj:

Tygr Williama Blakeho, kterého si půjčil William Saroyan

dokonalou mapu

černý hrnec z výprodeje v Birminghamu s pokličkou a držadlem

nerezový čtvrťák z Makra

jedna lžíce ze dřeva palmového, která nepoškrábe teflon a druhá lžíce MRS, se kterou lze opravit vařič i vyladit mačky

benzíňák MRS na všechny typy paliv včetně kerosinu a butanu

zamrzající zrcadlovku s dobrým sklem, stopětatřicítkou zaniklé firmy Makinon a pakl černobílých stříbrných kinofilmů skorem zaniklé firmy Foma

tracking skládací hůl se stativovou hlavou a hlavicí z nazelenalého dřeva buxusu

dva tenké bavlněné šátky

knihu o aklimatizaci v horách z Hudáče

dvoulitrový vak na H2O, Source s dudlíkem, řádně protaženým otvorem v kletru a dovolující občerstvení i za chůze

dvouwattová čelovka LED s pushingem a širokoúhlou předsádkou

skladná ale tenká karimatka Al

návleky

lehké mačky bez hrotů pod patou v houževnatém futrálu

brýle svářečské

dvoje ponožky Lycra

botky freez do letního půlkilového spacáku

větrovku NordFace

golfovou freezku

anopyrin, kapky do očí a Dex

dentální niť, v nouzi nejvyšší, si poradí i s podešví

sušenou bramborovou kaši, bomba, rozpustná i ve studené vodě
pytel kus kusu a toufu, sušeného sojového masa do bramborové kaše
vločkovou instantní
čtvrtka brikety uzeného čaje, co nám zbyl z Araratu
kreditku a alpský průkaz s pojistkou do 4500m nm
a pro jistotu dutý pásek od Terči, řádně vystlaný euráči.

 

 

Ubytování

Poznámky pod čarou

Svišť horský (Marmota marmota) velký hlodavec (50 cm) z čeledi veverkovití; má hnědošedou hustou srst a huňatý ocas, žije pospolitě ve vysokých horách stř. Evropy (Alpy, Karpaty, Pyreneje) ve výšce 800 až 3200 m, hrabe si hluboké nory a doupata, má dlouhý zimní spánek, kdy tráví ze zásob tuku. Spásá rostlinstvo v okolí nor, staří samci hlídají celou kolonii a nebezpečí vyhlašují typickým hvízdnutím.