Verecundarer eqvidem hoc nimium turbulento inqvietudinúmqve pleno tempore vel epistolio hoc, nedum scripti alicujus dedicatione molestare Illustritatem Tuam, Illustrissime Domine, nisi id de eorum esset genere, qvae ad recolligendos in Deóqve tranqvillandos destinantur animos. Dicam, qvid rei sit. Cùm in hoc secessu et ingrato otio meo, semoto mihi à vocationis curis, otioso tamen esse nec liceret nec liberet, caepi superioribus mensibus inter alia de vanitate mundi (occasione undecunqve arreptâ) speculari, donec mihi hoc, qvod Illustritati Tuae offero, drama sub manibus natum est. Cujus pars prima mundi ludicra et inanitates typis depingit, qvàm is omni ex parte magno nisu res nihili agat, qvàmqve miserè omnia tandem vel in risum abeant vel in planctum. Posterior, partim sub velo, partim apertè, veram et solidam filiorum Dei felicitatem describit: qvàm nimirum beati sint, qvi mundo et mundanis cunctis à tergo relictis soli Deo adhaerent, imò inhaerent. Qvidqvid hîc praestitum est, inchoatum esse, nondum absolutum, agnosco. Video enim valdè faecundam esse materiam et ad acuendum ingenium poliendámqve lingvam perqvam accomodam, ut novis subinde inventionibus in infinitum isthaec augeri possint. At qvalecunqve tandem id nunc jam est, volui tamen è chartis rejectaneis collectum Illustritati Tuae offerre. Qvô consilio, non satis nunc dicere audeo: sed id vel inter legendum pro sagacitate sua animadvertet Illustritas Tua, vel aliâs explanari poterit. Hoc unum innuam, credidisse me non inconvenienter haec talia offerri ei, qvi mundani pelagi fluctus et luctus mille modis expertus, in tranqvillissimo conscientiae portu qviescit tamen. Nunc Illustritatem Tuam nihil aliud volo, nisi ut mundi Satanaeqve secura Christo suo jucundè vivat, vitámqve, qvae hanc (ah, miseram!) seqvetur, pleno jure possidendam exultanter expectet. Interim nos regat, erigat, soletur, roboret benedictum Spiramen aeterni Miseratoris Dei nostri. Amen.

Dabam sub Klopot, Idibus Decembris 1623,

Vysvětlivky k textu:

Věnování: Komenský věnoval Labyrint svému příznivci a ochránci Karlu St. z Žerotína (1564-1636), moravskému šlechtici, významnému politikovi a spisovateli, na jehož panství v Brandýse n. Orlicí (krycí jméno Klopoty podle tamější lesní stráně) se za pobělohorského pronásledování nějaký čas ukrýval v bratrském domě u sboru.

V překladu:

Nejjasnějšímu a skutečně urozenému pánu, panu Karlovi staršímu z Žerotína atd., zemskému hejtmanu moravskému, pánu svému nejmilostivějšímu.

Opravdu bych se ostýchal, abych v tomto čase náramně bouřlivém a plném nepokojů obtěžoval Tvou Jasnost, nejjasnější pane, už jenom tímto listem, natož věnováním nějakého spisu, kdyby právě tento spis nebyl jedním z takových, které si kladou za cíl mysli povzbudit a v Bohu utěšit. Povím, jak se věc má. Poněvadž se mně v tomto ústraní a v této mé nevítané prázdni, vzdálenému povinností svého povolání, ani nemínilo ani nelíbilo zahálet, začal jsem v předešlých měsících mezi jinými přemýšlet o marnosti světa (chápaje se vhodných podnětů odkudkoli), až se mně konečně pod rukama zrodilo toto drama, které podávám Tvé Jasnosti. Jeho prvá část líčí obrazně hříčky a marnosti tohoto světa, kterak se on ve všem všudy obírá s velikým úsilím věcmi malichernými a jak se žalostně všecko nakonec mění v posměch nebo v pláč. Druha část popisuje zčásti jinotajně, zčásti zjevně pravé a trvalé štěstí synů Božích: jak vskutku jsou blaženi ti, kdo odvrátivše se od světa a všech světských věcí, jedině k samému Bohu přilnou, ba do něho velnou. Uznávám, že cokoliv bylo zde podáno, je teprv započato, ale není ještě dovršeno. Vidím totiž, že látka je velmi plodistvá a nadmíru vhodná k bystření spisovatelského talentu i k broušení jazyka, takže by se mohly tyto věci novými a novými nápady rozmnožovat donekonečna. Ale ať už je to jakékoli, přece jsem uznal za vhodné, abych to, co bylo sestaveno z papírů hodných zahození, věnoval Tvé Jasnosti. S jakým úmyslem, neosměluji se ještě nyní říci: ale buď to Tvá Jasnost při čtení sama postřehne svým důvtipem, nebo to bude možno objasnit jindy. Jedině to podotknu, že jsem nepokládal za nevhodné věnovati takovou práci tornu, kdo tisícerým způsobem zakusiv supění a úpění tohoto pozemského moře, přece spočívá v tichounkém přístavu svého čistého svědomí. Nyní nepřeji Tvé Jasnosti nic jiného, než aby mile žila svému Kristu, bezpečna jsouc před světem a Satanem, a aby s plesáním očekávala, že se jí plným právem dostane života, který bude následovat po zdejším (ach, bídném!). Zatím rač nás spravovat, povzbuzovat, potěšovat a posilovat blahoslavený Duch našeho věčného Boha Slitovníka. Amen.

Psal jsem pod Klopoty dne 13. prosince 1623,

Tvé Jasnosti oddaný sluha
J. A. Komenský