KAPITOLA XXXI.

ŠALOMOUN S HOUFY VELIKÝMI NA PALÁC MOUDROSTI PŘIŠEL

ŠALOMOUN VYSTOUPIL, MOUDROSTI ZA CHOT HLEDAJE. Když já se poslouchati strojím, co se tu dělati bude, aj, v tom začne se zvuk a hluk veliký, a když se ohlédají všickni, hledím i já: a spatřím vcházejícího na palác jakéhosi v blesku jasném, pod korunou, s berlou zlatou, a komonstvo za ním převeliké, až všickni teměř zděšeni byli. I obráceny na něj oči všech, i mé také. A on předstoupiv oznámil, že jest od nejvyššího Boha Bohů tím poctěn, aby nade všecky, kteříž před nim byli i po něm budou, svobodněji svět prohlédl, a nad to výše aby sobě Moudrost, kteráž jest ředitelkyně světa, za manželku pojal; protož té že hledá. (A jmenoval se nejslavnějšího pod nebem národu izraelského králem Šalomounem.)

CO MU ODPOVĚDÍNO A ON ZASE. Na to když jemu skrze Opatrnost kanclířku odpovědíno bylo, že Moudrost samého Boha chot jest a jinému se oddati nemůže: než přízně její užívati líbí-li se, toho že se jemu nezávidí. Šalomoun řekl: "Teď se usazuji, dokudž bych nespatřil, jaký jest rozdíl mezi moudrostí a bláznovstvím: nebo sic nelíbí mi se nic, což se děje pod sluncem." ECCL. 11.7.

POUTNÍK SE ZRADOVAL. Já slyše to, ach, jak sem se zradoval, že již aspoň bohdá jinakšího vůdce a rádce dostanu, než sem posavád měl, při němž i bezpečněji ostojím, i místněji všecko vyšetřím, a naposledy, kam on půjde, za nim půjdu: i začal sem Pána Boha v sobě sám chváliti.

ŠALOMOUNOVO TOVARYŠSTVO. Měl pak při sobě Šalomoun zástup nemalý služebníků a přátel svých, kteříž s nim Moudrosti, té světa královny, examinovati byli přišli: mezi nimiž byli hned okolo jeho boku muží počestní, plní vážných obyčejů, kteréž mi (když sem se ptal) patriarchy, proroky, apoštoly, vyznavače etc. jmenovali. V zadním pak jeho houfu ukazovali mi některé z filozofů: Socratesa, Platona, Epicteta, Senecu a jiné. I usadili se všickni ti po stranách, a já také s velikým, co tu bude, očekáváním.

v blesku, v záři;
Ecc. 11,7, spr. 1, 2, 17;
kanclířku, nejvyšší písařku;
ostojím, se udržím;
vyznavače, confessores, křesťané, kteří v době pronásledování nezapřeli víru.