KAPITOLA XVI.

POUTNÍK SE NA PROMOCÍ MISTRŮ A DOKTORŮ DÍVÁ

Ale aj, vtom trouby zvuk zavzní, jako svolávajících se k slavnosti; a Všezvěd srozuměje, co bude, dí: "Navraťme se ještě medle, tu se bude nač podívati." "I což to bude?" dím já. On: "Academia bude korunovati ty, kteříž nad jiné byvše pilnější, vrchu umění dosáhli: ti, pravím, jiným na příklad korunováni budou." Já tedy věc tak zvláštní viděti žádostiv jsa a houfy sbíhajících se vida, vejdu za jinými také: a aj, tu pod filozofickým nebem jakýsi stál s papírovým sceptrum, k němuž zprostřed houfu někteří přistupovali, svědectví vysokého umění žádajíce. On žádost jejich, že slušná jest, schváliv, poručil, aby, co umějí a nač stvrzení žádají, na cedulce poznamenané dali. I odvozovali jeden filozofie summu, jiný medicíny, jiný jurisprudentiae: měšcem přitom, aby to hladčeji šlo, podmazujíce.

On tedy jednoho za druhým bera, každému na čelo titul: Toto jest svobodných umění mistr; toto medicíny doktor; toto práv obojích licenciát etc. přilepil a pečetí přitvrdil, pod nemilostí bohyně Pallady všechněm přítomným i nepřítomným poroučeje, aby jich na potkání žádný jinák nejmenoval. A s tím je i zástupy rozpustil. I řekl sem: "Bude-liž co více?" "A což tobě ještě dosti není?" dí tlumočník. "Či nevidíš, jak jim všickni ustupují?" Jakož pak ustupovali.

Nicméně já, chtěje vždy, co pak dále z nich bude, viděti, hledím po jednom tom umění mistru, anť mu teď počítati cos poroučejí, on neuměl; poroučejí měřiti, neuměl; poroučejí hvězdy jmenovati, neuměl; poroučejí syllogismy dělati, neuměl; poroučejí cizími jazyky mluviti, neuměl: poroučejí svým jazykem řečňovati, neuměl; poroučejí naposledy čísti a psáti, neuměl. "Ký pak hřích," řekl sem já, "mistrem sedmerého umění se psáti, a žádného neuměti?" Tlumočník odpověděl: "Neumí-li ten, umí druhý, třetí, čtvrtý; nemůž všudy plně býti." "Tedy já rozumím," řekl sem, "že po strávení v školách věku, po vynaložení na to statku, po přivěšení titulů a pečetí naposledy zeptati se potřebí, učil-li se čemu? Bopomozi té správy." "Ty muderlantství nepřestaneš," dí on, "leč sobě něco utržíš, žvi jen předce, přisahámť, že se s něčím potkáš." "I nu tedy," řekl sem, "nechť sou třeba sedmdesatera sedmera umění mistří a doktoří, a nech třeba všecka umějí aneb žádného, říkati nic víc nechci: jen poďme odtud."

Academia, vysoké učení;
pod filozofickým nebem, na rektorském trůně;
sceptrum, množné číslo latinské sceptra, jinak nesklonné, žezlo, jinde vláda;
slušná, spravedlivá;
odvozovali, dovozovali;
práv obojích, církevního i civilního;
licenciát, hodnost universitní nižší než doktorská;
Pallady, Athény, ochránkyně učenců;
sedmera umění, jde o znalost sedmera umění: aritmetiky (počítati), geometrie (měřiti), astronomie (hvězdy jmenovati), dialektiky (syllogismy dělati), gramatiky (cizími jazyky mluviti), rétoriky (řečňovati), místo muziky je však čísti a psáti;
syllogismy, úsudky, předepsané postupy usuzování;
bopomozi, pomáhej Pán Bůh, citoslovce;
správy, pořádku;
žvi jen předce, jen žvaň déle.