zcadlo http://pariz-pro-pokrocile.blog.cz/

Paříž pro pokročilé

Georges Moustaki zemřel

Včera v 18:04 |  Osobnosti
Zpěvák Georges Moustaki u nás nikdy nebyl moc známý, přestože jeho písničky v minulosti nazpívalo i několik českých zpěváků. Stačí ovšem první tóny jeho nejznámější písničky, která ho na konci 60. let proslavila v celém světě, a všichni už budou vědět.



Le Métèque - Přivandrovalec

Georges Moustaki se narodil 3. května 1934 v egyptské Alexandrii v rodině řeckých přistěhovalců jako Yussef Mustaki. Dětství strávil v multikulturním prostředí a naučil se několik jazyků - kromě rodné řečtiny, arabštiny, která ho obklopovala, a italštiny, kterou spolu mluvili jeho rodiče, vstřebal na francouzské škole nejen jazyk, ale i lásku k francouzské hudbě a literatuře.
V osmnácti letech odjel do Paříže, kde se najdříve živil drobnými pracemi jako prodavač, barman nebo novinář, jeho vášní je ovšem hudba, které se věnuje alespoň ve volném čase. Jeho první zkušeností v tomto oboru byla jeho účast na turné zpěváka Georgese Brassense, který si mladého zpěváka poslechl a jeho skladby ocenil. Na jeho počest proto Mustaki přijal křestní jméno Georges a pofrancouzštil si příjmení. Krok za krokem se stával známým, nejdříve jako skladatel a textař - jeho písně zpíval Henri Salvador, Serge Reggiani, Yves Montand, Barbara, Dalida a jiní zpěváci a zpěvačky. Nejdůležitějším setkáním pro něho však bylo to s Edith Piaf, s kterou prožil v roce 1958 rok trvající románek a pro kterou napsal text k jedné z jejích nejznámějších písní Milord.
Písnička Le métèque, kterou původně napsal pro Serge Reggiani, který ji odmítl, ho konečně proslavila v celém světě. Svoji šanci už nepustil a v letech 1972-1981 nahrál devět alb. V dalších letech cestuje po celém světě, koncertuje, zpívá s mnoha svými kolegy a sbírá jednu uměleckou cenu za druhou.
V roce 2009 oznamuje, že má těžkou plicní nemoc, která mu brání v dalším zpívání. Od té doby se ve svém bytě na Île-Saint-Louis věnoval psaní a malování.
Georges Moustaki zemřel minulý týden, ve čtvrtek 23. května v Nice. Právě dnes ho pohřbili do rodinné hrobky na hřbitově Père-Lachaise, nedaleko od hrobu Edith Piaf.


Ma solitude - Moje samota



Mám také moc ráda jeho písničky, které nazpíval s Barbarou. Nejznámější z nich je Pour une longue dame brune - Pro vysokou tmavou dámu. Právé taková byla Barbara.



Poslední písničkou, kterou Georges Moustaki nahrál, byl duet s franko-izraelskou zpěvačkou, která si říká Orlika. Zpívají spolu starší Moustakiho píseň Il est trop tard - Je příliš pozdě. Na Youtube se dá dohledat i verze, kde ji zpívají oba hebrejsky.


Přidat komentář
 

Rue du Prévôt

Čtvrtek v 12:00 |  4. obvod
Rue du Prévôt, neboli Hejtmanská ulice, se až do roku 1877 jmenovala Rue Percée, Proražená ulice, zřejmě podle toho, jakým způsobem ve 13. století vznikla. Její staré jméno tady najdeme ještě na několika místech vyryté do kamenných zdí. Ulička je široká kolem tří metrů a v některých úsecích dokonce jen metr osmdesát a připomíná, jak tato část města vypadala ve středověku.





























Na rohu ulice s rue Charlemagne vznikla změť starých a nových názvů obou ulic



Toto domovní znamení neleží přímo v ulici, ale o pár metrů dál, na rohu rue de Fourcy a rue Jouy. Je to kopie původně malovaného znamení z roku 1767, které je uloženo v muzeu Carnavalet, a které znázorňuje brusiče, jehož dílna se tady kdysi nacházela.


4. obvod, čtvrť Marais, rue du Prévôt


Jak se tam dostat: metro St. Paul (linka 1)

Počet komentářů: 2

Kolem kostela Saint-Paul Saint-Louis - Autour de l´église Saint-Paul Saint-Louis

21. května 2013 v 12:00 |  4. obvod
V barokním jezuitském kostele sv. Pavla a sv. Ludvíka jsme spolu už jednou byli a o jeho historii jsme si říkali TADY. Kostel, postavený Ludvíkem XIII. na začátku 17. století je uvnitř nádherný, stejně jako jeho průčelí. Když jsme ho tady viděli minule, byla fasáda zanedbaná, zaprášená a zčernalá a modré vstupní dveře byly oprýskané. To se změnilo poté, co bylo průčelí skoro celý loňský rok pod lešením. Po jeho sundání teď můžeme obdivovat bělostné třídílné průčelí s korintským sloupy, výklenky se sochami a sochou sv. Ludvíka ve výšce, a také nově zrekonstruované dveře, které změnily barvu na červenou.






Hodiny na fasádě jsou sice krásné, ale kvůli jejich konstrukci na nich zdálky čas nikdo nepozná - ručičky téměř nejsou vidět. Nic to ovšem nemění na kráse jejich štukového rámu a především samotného ciferníku, lemovaného slunečními paprsky. Hodiny sem na fasádu byly přeneseny v roce 1796 po zrušení a zboření blízkého kostela Saint-Paul, jehož název byl připojen k původnímu jménu Saint-Louis.



Plácek před kostelem patří k mým oblíbeným místům ve městě. Rue St. Antoine, která se tady směrem do centra dělí na Rue de Rivoli a Rue Miron, tady tvoří kolem stanice metra podlouhlé náměstí, kolem kterého je plno kaváren, restaurací, pekáren a různých obchodů. Od rána do večera je tady živo.















Z tohoto prostoru vychází také mnoho zajímavých uliček, typických pro čtvrť Marais. My se příště podíváme do úzké pěší rue du Prévôt, připomínající středověký půdorys čtvrti.


Čtvrť Marais, rue St. Antoine

Jak se tam dostat: metro St. Paul (linka 1)


Počet komentářů: 2

Další články

Kam dál