Daneš,Domin,Ceylon,Cejlon,Taprobane,SriLanka,Kandy,Sinhalci,Tamilove,caj,chlebovnik,botanicka,zahrada,gamin

J.V. Daneš, Karel Domin: Dvojím rájem, díl druhý. Cesta po Austrálii a na Ceylon,

Jan Otto v Praze r. 1925,

str. 651

Kapitola padesátá šestá.
Colombo a několik poznámek o dějinách a obyvatelstvu Ceylonu.

    Ostrov Ceylon, ač má jen asi 65.700 km2, tudíž skoro tolik jako Hollandsko a Belgie dohromady, jest rozkošný koutek světa a nelze se ani diviti, že právě sem klade fantasie lidská ráj a první velikou tragedii člověčenstva. Plochá nížina na severu ostrova a některé pobřežní krajiny jsou dosti nezdravé a místy malarií, dysenterií a tyf osními horečkami zamořené, jak to bývá všude ve vlhkých tropech. Za to však hornaté části, imponující bohatou scenerií krajinnou, mají nádherné a zdravé podnebí s dosti chladnými nocemi. Ve vyšších horách bývá dokonce temperatura tak nízká, že se tu dobře snese i ve dne těžší evropský oděv. Řecký jeden spisovatel z V. století píše, že obyvatelstvo Ceylonu se nazývá „Macrobii", ježto průměr života lidského trvá tu prý 150 let. Údaj ten jest sice značně upřílišený, leč svědčí o tom, jak již v pradávné době příznivě se soudilo o tomto věčně zeleném ostrově.
    Geograficky a geologicky jest ovšem Ceylon jen částí Indie, s kterou druhdy souvisel, leč dnes tvoří dosti svérázný celek, jemuž i příroda i lid vtiskly zvláštní půvab. Ceylon hýří pestrostí barev, která se uplatňuje ve všem všude; jen tmavé, smutné barvy, zvláště černá, jsou zde cizí, celá scenerie přírodní i obyvatelstvo harmonisují v pestré směsici veselých odstínů, které působí na oko nadmíru půvabně.
    Obyvatelstvo Ceylonu skládá se hlavně ze Singhalců, kteří vzdělávají zemi, pěstujíce rýži, kokosové palmy a mnohé jiné plodiny, a z Tamilů, kteří jsou hlavně pracovní třídou. Někteří z nich jsou trvale usazeni na Ceyloně, jiní dojíždějí každoročně z jižního cípu Východní Indie. Zvláště mezi kuli, nosiči, dělníky vidíme mnoho Tamilů.

Singhalci mají lesklá těla barvy světle čokoládové až tmavohnědé, skoro černé. Ženy i muži vynikají krásnými postavami, zvláště u mužů uplatňují se krásné, oblé a měkké linie svalnatého těla. Tyto měkké linie dodávají jim do jisté míry zženštilého vzhledu, k čemuž též přispívají dlouhé, lesklé a černé vlasy, které nosí hladce na zad sčesané a tam upevněné dlouhým hřebenem. Jinak nemají pravidelně pokrývek na hlavě ani šátků, lišíce se tím nápadně od mnohých jiných národů malajských, kteří nosí pravidelně klobouky nejnemožnějších tvarů a všech rozměrů anebo mají aspoň hlavu obvázánu šátkem nebo turbanem. Ještě dodatkem připojuji jeden obrázek, který jsem zachytil poblíž Makasaru na ostrově Celebesu a který ukazuje domorodé klobouky tak úctyhodných rozměrů, že by s nimi snad jen před několika lety módní dámské klobouky mohly konkurovati.

Singhalci mají obyčejně horní část těla obnaženu a ježto i jinak jejich šat nezakrývá jejich postavu, nelze se diviti, že oko každého cizince rádo spočine na těchto celkem bezstarostných dítkách tropické přírody. Pozoruhodno jest, že na první pohled bývá někdy obtížno rozpoznati jinochy od dívek, neboť zvláštní měkké a zaoblené linie těla u mužského pohlaví ve spojení s dlouhými vlasy lehce klamou. Zvláštnost tu připomínají mnozí cestovatelé.

Singhalské dívky jsou namnoze spanilé; jejich těla, která nepoznala žádných "vymožeností" naší dámské toilety, jako jsou šněrovačky, těsný oděv atd., jež přispívají jen k znetvoření ženské krásy, jsou nápadně pružná, plných a krásných tvarů a jejich chůze, při které se neúčastní jen nohy, nýbrž i celé tělo, jest nadmíru harmonická a půvabná. Teprve na Jávě a Ceyloně poznal jsem, jak krásnou může býti i chůze, když není jí na závadu úzký šat, který brání harmonickým, sladěným pohybům celé spodní části těla. V odlehlých vesničkách Ceylonu potkával jsem dívky, jichž chůze, při níž se celé tělo půvabně pružně vlnilo, byla tak elegantní, a jichž postavy byly tak ztepilé, že nepamatuji se na tak spanilé zjevy z bulevarů pařížských. Singhalské dívky a ženy mají jen zřídka kdy, tak jsou-li doma anebo při práci, prsa obnažena. Jinak nosí pravidelně bílé krátké kabátky, někdy krajkové, jindy z laciného plátna, s krátkými rukávy na způsob nočních kabátků. Tato móda, nyní u domorodců všeobecná, datuje se ještě z doby, kdy Portugalci byli pány ostrova. Jinak nosí jen sukně či sarongy, které sestávají z plátna často pestře zbarveného, ovinutého těšně kol těla. Bílé kabátky sahají buď až k sukni, anebo nechávají ještě prosvítati pruh krásně čokoládové hebké kůže, čímž zvyšuje se jen pestrost celého zjevu. Podobné sukně jako ženy nosí i muži. V novější době objevuje se bohužel tu onde i evropský šat, zvláště klobouky po způsobu evropském přišly do módy. Netřeba připomínati, že tím soulad jen trpí.

Obyvatelstvo Ceylonu čítá skoro 4 miliony duší. Roku 1823 čítal prý Ceylon jen 750.000 duší, koncem r. 1899 as 3,250.000, v roce 1904 pak 3,812.931, dle nejnovějšího sčítání v r. 1911, které jest jistě o mnoho spolehlivější než za dřívějších let, vyplývá pak následující poměr:

Singhalci 2,714.616

Tamilové (usedlí) 529.075

Tamilové, kteří dojíždějí na Ceylon jen pro práci, vracejíce se opět do Indie 530.279

Indoarabové („Moormen") usedlí 232.927

Indoarabové dočasně na ostrově dlící 33.527

Evropané 7.625

Míšenci Evropanů a Singhalců 26.857

Malajci 13.089

Veddové 5.342

Ostatní 12.198

Úhrnem 4,105.535

Původní praobyvatelé Ceylonu, Veddové, dnes vymírají, neboť nedovedli se přizpůsobiti novým podmínkám. Byl to národ divoký, který neměl stálých bydlišť, nýbrž volně se potuloval džunglemi, kde příroda sama skýtala mu dostatečnou ochranu proti ostatním obyvatelům ostrova. Jejich bydliště byly díry, doupata a jeskyně, anebo i kmeny stromů, a ještě dnes pětitisícový zbytek jich žije potulným životem v těžce dostupných pralesích na východu a z části i v severnější části Ceylonu. Veddové nikdy se nezaměstnávali vzděláváním půdy a pěstováním rýže. S lukem a šípy toulají se pralesy jsouce výteční lovci. Mluví svou zvláštní řečí, chodí skoro nazí a jejich často vousaté tváře mají dosti divoký výraz. Sám viděl jsem zvláštní náhodou několik málo Veddů v Kandy; ovšem byli to již Veddové polocivilisovaní, kteří právě se ubírali se svými luky a šípy ve průvodu dvou míšenců k jednomu fotografovi. Jejich svérázné, dlouhým vousem zdobené tváře měly zcela mírumilovný výraz; na čele některých byly rovnovážné jizvy, které měly dle všeho býti ozdobou. Jejich dlouhé černé kštice byly volné a poněkud kadeřavé.

Osud Veddův živě připomínal mi australské černochy, neboť oba tito národové, jimž kultura nepřinesla nic dobrého, kvapem blíží se vymření. Jako australští černoši tak i Veddové jsou lovci bez stálého bydliště, kterým nomadický život stal se nejdůležitější existenční podmínkou. Změněné poměry zhoršily možnost jejich existence a tak vidíme, jak tito praobyvatelé rychle vymírají a časem budou jen náležeti historii, stejně jako se to stalo s praobyvateli Tasmánie.

V samotném Colombu můžeme již pozorovati všechny národnosti zastoupené na Ceyloně až na Veddy. Jako prodavači vtírají se všude vychytralí Indoarabové, kteří obyčejně okradou i toho, kdo myslí, že nejlépe koupil. Jinak převládají Singhalci a vedle nich Tamilové, kteří vynikají sice svalnatými a pěknými postavami, jsou však obyčejně drobnější. Jejich barva jest často skoro černá, jindy opět jen tmavohnědá anebo s odstínem do olivové. Oděv mužů jest pravidelně ještě jednodušší, neboť sestává namnoze jen z plátna ovinutého kol boků, z něhož při práci si stočí úzký pás, takže dobře vyniká jejich pěkné, nahé tělo. Kdežto Singhalci nosí přímo hřívy lesklých, vzadu hřebenem spojených vlasů a často mají i mohutný vous, jsou Tamilové skoro bezvousí a vedle toho si holí i celé tělo. Také si holí vlasy na přední části hlavy, vzadu pak splétají si dlouhé vlasy v cop. Hlavy mají jen zřídkakdy nepřikryté, obyčejně ovíjejí si šátky na způsob turbanu. Tamilské ženy a dívky nosí obyčejně roucho z jediného kusu plátna, jež bývá často pestré (zvláště červeně a žlutě kostkované látky jsou v oblibě) a které si napřed ovinou těsně kolem spodní části těla na způsob sukně či sarongu, po té si ho přehodí přes prsa a konec opět vzadu za pás zastrčí. Jsou mezi nimi typy velice pěkné, pravé krásky, které by i s našeho stanoviska musily býti jako takové označeny.

Dnešního dne převládá na celém ostrově buddhism, vedle kterého se ztrácí hinduism, mohamedánství a křesťanství. Skoro půltřetího milionu obyvatelů tohoto nádherného ostrova jsou vyznavači učení Buddhova, kdežto něco přes 900.000 se hlásí k hinduismu, as 280.000 k mohamedánství á 400.000 ke křesťanství. Ovšem nesmíme se domnívati, že buddhism na Ceyloně jest vyznáván v původní, nezměněné formě. Stejně jako mohamedánství doznal tu značných změn a i v různých částech ostrova, který jest od severu k jihu jen 445 km dlouhý, pozorujeme různé odstíny tohoto náboženství. Na Ceyloně nelze vždy poznati na první pohled ani vyznavaček koránu, ježto nenosí vždy zahalené tváře, jak tomu jest na prahu Asie. Ostatně zvláště mladé a hezké mohamedánky rády odhalí na chvilku svou tvář, ví-li, že je nemůže pozorovati některý souvěrec.

Již v Colombu, v domorodé čtvrti, upoutají naši pozornost skvostné buddhistické chrámy s nádhernými skulpturami. Jinak jest celé domorodé město špinavé, ale s přepestrým životem všemožných národností, jak jest to přirozené v tak důležitém přístavním městě jako jest Colombo, kde vedle bělochů lze se obdivovat i přepodivné směsici Indoarabů, Singhalců, Tamilů, Malajců, Parsů, Židů a rozličných míšenců, kterými zvláště Colombo oplývá.

    V přístavní, velmi úpravné části, kam přicházejí každodenně z lodí kotvících v nádherném přístavě chráněném třemi mohutnými lamači vln cizinci všech národností, panuje hluk a křik k zbláznění. Každá loď zůstane as den v Colombu, čehož použijí pasažérové, aby se pobavili pestrým životem ve městě a v jeho malebném okolí a nakoupili něco drobností na památku. Domorodci jsou ovšem zkaženi hlavně bohatými Angličany a Američany, kteří často platí neslýchané obnosy za bezcenné tretky. Vstoupí-li cizinec pod podloubí vroubící obě strany hlavní obchodní ulice, ihned vítají ho prodavači pozdravem jako starého známého a zvou k prohlédnutí „báječného" a „báječně" laciného zboží. Aby dodali svým slovům více váhy a také z obavy, aby se dobrého zákazníka nezmocnil některý konkurent, tahají vás pouliční prodavači i majitelé obchůdků ze všech stran, řvou vám do uší, jako by předpokládali, že každý jest hluchý, a hledí vás tak dokonale zmásti, abyste v nejhorším případě koupili něco jen pro chvilečku oddechu, než zase padnete na pospas nové smečce. Vedle prodavačů spolupůsobí pestrá směsice gaminů, kteří se nabízejí ke všemu možnému a obtěžují tak dlouho, až se jich zbavíte bud nějakým bakšišem nebo notným kopancem. Vyjdete z krámku, kde jste smlouvali, chtějíce koupiti slona z ebenového dřeva, krásné palmové hole, tepané stříbrné předměty, drobnůstky ze slonoviny, ceylonské krajky anebo nádherné skříňky z dikobrazích ostnů a černého ebenového dřeva, vykládané uvnitř slonovinou. Smluvili jste již asi na desetinu původně požadované ceny, leč zdá se vám, že to jest ještě cena nepřiměřeně vysoká, a proto vycházíte z krámku, aniž byste koupili, ježto starý šibal nechce již sleviti. Leč tak snadno prodavač svou oběť nepropustí; za šos kabátu přivěsí se vám aspoň dva prodavači, řvouce o překot a pokoušejíce se, aby vás vtáhli nazpět. Jiní pouliční prodavači mávají vám těsně před nosem pohlednicemi, jiní strkají vám do kapes různé cetky a veliké náhrdelníky z pěkných červených semen a přes všechny vaše protesty brání se vzíti je nazpět, jen aby něco za ně dostali a když už nevíte, kde vám hlava stojí, přibude ještě starý, zkušený podvodník, který vám strká před oči ohromný diamant, ovšem že falešný, a žádá několik liber šterlinků. Ač prodavač mne ujišťoval, že ho přivedu úplně na mizinu, koupím-li ten diamant za tak směšně nízkou cenu, neučinil jsem toho, leč rozdal na různé strany pár důkladných štulců, abych si uvolnil cestu. Několik gaminů rychle ještě provedlo své přemety a kotrmelce, jiní mne provázeli jdouce po rukou, leč když hodil jsem jim stranou několik drobných penízů, nechali všeho a dopřáli mi trochu klidu.
    Nováček v tomto reji ztratí docela hlavu a často i hodně peněz. Není pochyby o tom, že i v samotném Colombu lze koupiti krásné předměty a velice lacino, leč třeba k tomu jisté zkušenosti a opatrnosti. Zvláště při nákupu drahokamů a polodrahokamů, na něž Ceylon jest tak bohatý a mezi nimiž snad přední místo zaujímají nádherné safíry, třeba býti velice opatrný.
    V Colombu a okolí převládají hlavně kokosové háje, ovšem v pestrém sdružení s jinými tropickými rostlinami, z nichž v prvé řadě zasluhuje zmínky přehojná a elegantní palma areková či betelová. Zvláště na pobřeží mořském rostou kokosovníky, jichž kmeny jen zřídka jsou rovné, sklánějíce se často až nízko nad hladinu mořskou. Když za večera krásné jich koruny ztemní a hladina mořská hraje odrazem světel a mraků, jež provázejí večerní oblohu, bývá nádherná podívaná na temné obrysy šikmých i pokroucených kokosovníků, jež jako by šeptaly tajemné báje širému oceánu, který buď jen laškuje drobnými vlnkami anebo s děsným hukotem tříští se o břeh, olizuje ho po kraji bíle zpěněnými jazyky vln.
    Kdo chce užíti v krátké době nádherné pobřežní scenerie, tomu doporučuji výlet do Mount Lavinia, vzdálené jen 2 km od Colomba. Cesta vede tu kokosovými háji, tu opět při samotném břehu mořském, kde v době západního monsunu jest tak mocný příboj, že zpěněné masy vod se tříští do výše několika metrů. Místy rostou na břehu pěkné pandany, jichž kmeny jsou zdobeny šroubovitě sestavenými zbytky starých listů. I na Ceyloně těší se pletivo pandanové veliké oblibě a domorodci pletou z něho nádherné tašky, košíky, pouzdra i rohože.
    V blízkosti Mount Lavinia nalézá se opět pěkný buddhistický chrám a v stínu kokosových hájů prosvitá malebná dagoba, nápadná zdáli dosti křiklavou modrou barvou, která jen v pestro-barvých tropech nepůsobí rušivě. Procházka v okolí jest velice poutavá, bohužel jsou tu domorodci i v odlehlých chyších zkaženi častými návštěvami turistů, takže stále třeba očekávati nějaké vydírání, a již i nahé děti, které se batolí volně v přírodě, neznají než žebrati o bakšiš.

Za horkých dnů, kdy chůze v tropech brzo unavuje (pohodlnější turista dá ovšem přednost rikše, ač se tím připraví o mnohý požitek a bezprostřední styk s domorodci), rádi se občerstvíme vodou z kokosového ořechu, pro který domorodec se zručností opice hbitě a rychle vyšplhá až do koruny vysoké palmy. V četných chatrčích viděl jsem i paličkování světoznámých ceylonských krajek, v němž domorodé dívky projevují nejen velikou zručnost, nýbrž i smysl pro vkus.

Proti Colombu jest Mount Lavinia poměrně tiché místo a zdá se, že i podnebí jest tu příjemnější, což snad souvisí s velikou rozlohou kokosových hájů. Kokosovník jest i na Ceyloně nejdůležitější ze všech palem, třebas by tu nebyl původně domovem. Jen ve vyšších, studenějších polohách schází, jinak.provází jeho dekorativní zjev celý ostrov; zvláště západní část pobřežní jest takřka nepřetržitým pásem kokosových hájů. O mnohonásobném užitku této palmy jsme mluvili již dříve. Dostačí, uvedeme-li k tomu dodatkem, že roční žeň kokosových ořechů odhaduje se na Ceyloně na jednu celou milliardu. V řekách, v bažinách, zátokách a lagunách často vidíme spoustu zevního vláknitého oplodí z kokosových ořechů, které sem domorodci kladou, aby měkká část uhnila a pevná vlákna (známý „koir" obchodu) se uvolnila. Jinak nejdůležitější část jest kopra (sušený rohovitý bílek), z něhož se připravuje palmové máslo či olej, jehož ročně se vyváží z Ceylonu na 22 milionů litrů.

Colombo, které domorodci zovou "Kolaambu", jest dnes hlavním městem Ceylonu a má svou zajímavou historii, jako vůbec dějiny tohoto ostrova jsou nadmíru pestré, sahajíce při tom nazpět daleko před počátek křesťanského letopočtu. Jeť Ceylon sídlo prastaré kultury, o níž ještě dnes výmluvně svědčí ruiny velkolepých chrámů a staveb v Polonnaruwě a Anuradhapuře, které pamatují aspoň dva tisíce let!

Již staří Řekové a Římané znali tento ostrov bohatý drahokamy a kořením, které již dávno před tím, než seznány byly tropické kraje jihoasijské, bylo dováženo do Středozemí prostřednictvím Indů, Arabů, Egypťanů a jiných starých národů. Tehdy Ceylon byl znám pod názvem Taprobane a byl jaksi pojítkem mezi Východní Indií a malajskými ostrovy jihoasijskými, odkudž na Ceylon domorodci ve svých zdánlivě primitivních plavidlech dováželi různé vzácné zboží, které z části bylo pak dopravováno dále na západ.

Původní obyvatelé Ceylonu byli dle všeho Veddové, kteří snad tu žili již tehdá, když Ceylon souvisel ještě s pevninou. Asi tisíc let před Kr. došlo teprve k trvalému usazení jiné národnosti na Coyloně o tom vypráví kronika toto: Ve Východní Indii, a sice v její střední nebo severní části žil národ spřízněný s Indy, jeho vládcové nesli pyšné jméno "lví plémě". Vidšaja, nejstarší syn královský, byl pro bohapustý živol a mnohé zlé činy, jichž se dopustil, vykázán z říše svého otce a asi se sedmi sty svých věrných přistál po dlouhé bludné cestě na ostrově Lanka (neb Lankadiva) a překřtil tento ostrov na Singhala nebo Sihala dle svého domácího názvu v Indii; znamená totiž „Singha" lev. Od toho odvozuje se pak název Singhalci jakož i nynější jméno celého ostrova, neboť Sihala během času se pozměnilo v Ssila a v Ssilon, což odpovídá anglické výslovnosti názvu Ceylon. Ostrov ten se vypovězenému synu královskému ze severní Indie tak zalíbil, že si umínil zde se usaditi a podporován svými 700 druhy přemohl a zabil panujícího vládce a zasedl sám pak na trůn a vládl prý spravedlivě po 38 let a dal základ dynastii, která se udržela po předlouhou dobu. Staré kroniky dosvědčují, že do r. 1815 panovalo celkem 165 knížat z této dynastie.

Ovšem již před příchodem Vidšajovým, který se klade do 6. stol. př. Kr. (as r. 543), byl Ceylon jistě zemí kulturní, a to, jak různá svědectví ukazují, aspoň po půl tisíciletí. Veliké epické písně staroindické, Mahabharata a Ramayana vypravují, jak Rama následoval Situ, uprchlou svou ženu, na ostrov Lanku, či dnešní Ceylon, který arabsky se zove Serendib, kdežto domorodcům jest většinou znám jako Lankadiva.

    Leč vláda dynastie Vidšajovy brzo byla znepokojována vetřelci z malabarského pobřeží Indie, předchůdci dnešních Tamilů, kteří vynikali velikou odvahou a statečností a po dvě tisíciletí ohrožovali bezpečnost Singhalců, jichž knížata byla velice nestejné hodnoty. Někdy Tamilové byli vlastními pány ostrova, rozhodovali o všem, ba určovali i singhalské vládce. Jindy opět některá knížata se vzchopila a slavně vetřelce z Indie porazila. V 2. století podařilo se Tamilům odvléci do zajetí do jižní Indie na 12 tisíc Singhalců za otroky, leč o dvě léta později zmužilý singhalský král podnikl odvetnou výpravu do Indie, osvobodil zotročilé zajatce a zajal opět mnoho tisíc Tamilů, které odvlekl s sebou nazpět. Tak se střídavým štěstím bral se tento veliký zápas mezi oběma národy, a to až do doby, kdy Portugalci počali se objevovati na březích Ceylonu. Když totiž známý portugalský kapitán Vasco de Gama obeplul v r. 1498 po prvé jižní Afriku a nalezl cestu po moři do Východní Indie, navázali Portugalci pravidelné obchodní styky s Ceylonem a brzo zřídili si na ostrově tom první evropské kolonie; byli pak pány ostrova od počátku XVI. století do polovice století XVII. Ovšem panství portugalské, které nelze jinak nazvati než bezohledným vykořisťováním uloupené země a krutým potlačováním vlastních majitelů půdy, nemohlo nalézti ohlasu u domácích knížat. Portugalci byli vždy více nenáviděni, až konečně ceylonský domácí kníže sám volal Hollanďany na pomoc proti bílým vetřelcům a utiskovatelům. Tak zmocnili se Hollanďané jižní části Ceylonu r. 1658, kdy vzdala se pevnost v Colombu, učinivše konec hrůzovládě portugalské; byli vítáni jako osvoboditelé od těžkého jha, leč za 140 let, kdy vládli jižní částí ostrova, neosvědčili se o mnoho lepší svých předchůdců, ač ovšem třeba doznati, že více pečovali o obchodní zisk než o vojenské obsazení ostrova. Střední provincie zachovaly si však svou neodvislost stále, jsouce pod žezlem mocných knížat z Kandy.
    Po Hollanďanech následovali Angličané, jimž se r. 1796 vzdala poslední pevnost hollandská — opět Colombo — a kteří dovedli si postupně podmaniti celý ostrov, jehož jsou dodnes pány. Mocný král z Kandy, jehož samostatnost marně se pokoušely zlomiti evropské velmoci po plná 3 století, byl konečně též zajat a deportován, a tak r. 1815 končila dlouhá řada singhalských knížat i králů.
    Pod anglickou vlajkou Ceylon utěšeně vzkvétal a vzkvétá. Za doby anglické svrchovanosti se populace zčtyřnásobila, zaveden všude úplný pořádek a prosperita ostrova stoupla měrou netušenou. Jeť Ceylon pravým klenotem v tropech jižní Asie a dnes, kdy Singhalci a Tamilové, kteří po tisíciletí žili v krvavém nepřátelství, žijí pospolu v míru a klidu, byť by i různým způsobem dle svých národních zvyků, nelze si ani představiti ideálnější kolonie tropické i pokud se týče přírody a jejího bohatství i pokud se týče domorodého obyvatelstva. Bolným zjevem jest pouze vymírání praobyvatelů, Veddův, leč cesta pokroku a kultury nesmí se někdy, ohlížeti ani na hroby celých národů.

KAPITOLA PADESÁTÁ SEDMÁ.
Botanická zahrada v Peradeniyi.

Kdo opustil by Ceylon, aniž by navštívil rozkošný hornatý kraj ve Střední části ostrova, neodnesl by si odtud správný názor o tomto divukrásném ostrově, jehož půvab a kouzlo stupňuje se a vyvrcholuje právě v bohatě rozčleněném pahorkatém a hornatém terrainu, v němž se snoubí v ladný celek pestré ztepilými palmami, chlebovníky, bambusy a sterými jinými stromy provázené kultury domorodců, malebná, terasovitá rýžoviště, rozlehlé plantáže, zvláště čajovníkové, panenské, divoké džungle s domorodým lidem, jehož chýše krčí se malebně v rámci věčné zeleně. Jízda drahou z Colomba do Kandy a dále do Nuwara Eliya, či Nurelia, jak obyčejně říkají Angličané, jest v pohodlných, pro tropy účelně zařízených vozích, které mají vždy i výtečný vůz restaurační, nadmíru příjemná, osvěžující a i laciná (zpáteční líltek z Colomba do Kandy stojí v I. třídě pouze 9 rupií (rupie = 1K 60 h, ač cesta obnáší skoro 250 km; jest však i bohatá velkolepými výhledy, které se Střídají před užaslým zrakem jak v pestrém kaleidoskopu. Místy vine se trať po strmých úbočích a pod námi zejí hluboké rokle a údolí, jichž stráně kryje buď hustá, mnohobarevná džungle, anebo palmové háje a směsice bujné tropické vegetace. Rozkošný jest pohled na vesničky domorodců, které malebnosti málo zadají kampongům jávským. Místy vidíme opět tůně zarostlé posvátným lotosem, rýžoviště vzdělávaná domorodci, jichž tmavá těla zdáli se lesknou odrazem zářných paprsků slunečních, travinaté pláně, po nichž se toulají statní buvolové, stříbrné řeky lemované pandany a bambusy, skupiny imposantních slonů, které pohání mladý Tamil do práce atd. Oko nikdy se nepřesyti touto podívanou, která hýří veselými barvami a jasem a mnohotvárnou pestrostí rovníkových tropů. Na stanicích upoutá opět naši pozornost směsice domorodců vzdělávaná domorodci, jichž tmavá těla zdáli se lesknou odrazem zářných paprsků slunečních, travinaté pláně, po nichž se toulají statní buvolové, stříbrné řeky lemované pandany abambusy, skupiny imposantních slonů, které pohání mladý Tamil do práce atd. Oko nikdy se nepřesytí touto podívanou, která hýří veselými barvami a jasem a mnohotvárnou pestrostí rovníkových tropů. Na stanicích upoutá opět naši pozornost směsice domorodců a chceme-li, můžeme se občerstviti vodou z mladého kokosového ořechu, který hbitý domorodec před našima očima silným nožem otevře a elegantním pohybem podá do vozu.

Učiňme prozatím zastávku v Peradeniyi, která leží 5 km před Kandy a kde jest rozlehlá a proslulá botanická zahrada (Royal Botanic Gardens), která se čítá k nejpřednějším botanickým zahradám celého světa, majíc snad ještě výhodnější a malebnější polohu než botanická zahrada v Buitenzorgu na Jávě, která ovšem ji daleko předčí i rozlohou i bohatostí.

Peradeniya jest cílem skoro všech turistů, kteří zavítají do Kandy, leč přesto jest celé její okolí a přilehlá vesnice zcela tichá, život domorodého lidu není tu ještě otráven vlivem bělochů. Několik dnů, které jsem tu strávil, využívaje každé chvilky od východu slunce až pozdě do noci, zůstane mi navždy nezapomenutelnými. Bydlel jsem v pěkné útulně (anglicky „Resthouse"), lacině a pohodlně. Prostorný pokoj můj byl sice zařízen jednoduše, avšak čistě; pohodlná postel s moskitovou sítí, stolek, několik židlí a skříň (která ve dne sloužila mi i k nabíjení fotografických desek) skládaly skoro celý nábytek; v souvislosti s pokojem byl malý pokojíček toiletní s velikým džberem, ve kterém se možno polévati vodou (všeobecný to způsob koupele po celém ostrově) a ostatní nutné zařízení s připraveným pískem místo splachování vodou.

Pěkná jídelna jest společná, užíval jsem jí však obyčejně sám neb jen s jediným soustolovníkem, mladým anglickým entomologem, který mne upozornil na mnohé zoologické zvláštnosti blízkého okolí. Vpředu pak přilehala velice prostranná, otevřená a nádhernými tropickými květinami a kapradinami zdobená veranda, kde bylo možno v lenoškách odpočívati anebo večer se dívati do tropické noci, na poletující světélkující broučky, jichž veliké množství zde září jak bludná světélka.

Myslím, že ten, kdo chce oddati se pravým a nejsubtilnějším požitkům, jaké vyplývají ze styku s tropickou přírodou a jejím obyvatelstvem, nesmí se na Ceyloně zdržovati v hotelích, které mají vždy více méně mezinárodní ráz, nýbrž právě v těchto státních útulnách, kde jest jaksi v bezprostředním spojení s lidem i přírodou. Ostatně tyto útulny, k jichž užívání na delší dobu jest třeba vyzvednouti si zvláštní dovolení, jsou velice pohodlné a obsluhující domorodci nejsou ani dotěrní, ani vyděrační, nýbrž vždy velice úslužní a nadmíru čistí.
Na jednu věc musí si nováček (stejně jako v Indii) zvyknouti, že totiž kývání hlavy stranou neznamená tu jako u nás zápor, nýbrž „ano". Strava v těchto útulnách jest dobrá a vydatná. Ráno snídaně po způsobu anglickém, v poledne tiffin a večer oběd asi s 5 chody. Hlavním jídlem jest ovšem curry, na kterém jsem si vždy rád pochutnal. Jeť již rýže o mnoho lépe upravena než obyčejně u nás, to jest měkká a přece každé zrnko volné, neslepené, a potom si krmi tu dle chuti a nálady každého dne jinak upraviti, podle toho, které ostře kořeněné příkrmy a v jakém množství si přidáme. Není snad jiná krmě, ve které by bylo možno výběrem ze stejného materiálu tolik individualisovati, jako právě při curry. Stolovníci při téže tabuli často jedí stejné a přec jen zcela různé curry.

Botanická zahrada, která jest volně přístupna od časného rána až do soumraku, má pro neodborníka ráz nádherného tropického parku, ve kterém se může každým krokem obdivovati novým, překvapujícím zjevům z říše rostlinné. Vidíme tu gigantické stromy, jichž sloupovité kmeny pyšně ční k nebesům, a které zde byly vypěstovány ze semen a sazenic z nejrůznějších horkých krajů starého a nového světa. Hned poblíže vchodu můžeme se pokochati v nádherném háji palmovém, ve kterém vidíme zástupce přemnohých rodů z této knížecí čeledi mezi rostlinami. Oko se zálibou spočine na nádherných jejich korunách i na celém vznešeném jich zjevu. V ladný celek pojí se tu koruny různých tvarů, ať už s obrovskými vějířovitými listy, které nesou přepevné, několikametrové řapíky, ať s listy trhaně peřenými, jichž nejznámějším typem jsou nám kokosovniky a datlovníky, ať s listy několikráte peřenými, jaké jsou celkem vzácné u palem, napodobujíce gigantické kapradiny. K těmto posledním náleží pouze jediný zástupce, ozdobná palma Caryota, která na Ceyloně jest známa jako „kitul" a svým elegantním zjevem vždy upoutá i obyčejného turistu, který však často netuší, že v tomto nádherném výtvoru tropické přírody skrývá se zástupce z čeledi palem. Palma kitul nalézá se roztroušeně skoro po celém ostrově a často stěží lze rozhodnouti, je-li pěstována anebo původní. Domorodcům skýtá též různý užitek, tak její pochvy dávají velice pevná vlákna, její dřevo zdobené hustě svazky cévními s pevnými pochvami jest tvrdé a pevné, kdežto dřeň poskytuje ságo stejně jako palma ságová, byť by i v daleko menším množství. Z naříznutých mladých samicích palic vytéká šťáva, tuhnoucí v syrup, který slouží domorodcům též k přípravě cukru.

Vedle ztepilých kmenů různých palem lze vidět velice ozdobnou, nižší palmu z rodu Licuala, jejíž obrovské, v průměru několik metrů měřící vějíře jsou skoro až k řapíku rozeklány v pevné, klínovité úkrojky.

Jako pěkné stromy upoutají na sebe pozornost statný Pterocarpus indicus z Burmy, známý pod domorodým názvem „padonk", západoindický ovocný strom Chrysophyllum Cainito a mahagonový strom z Hondurasu (Swietenia Mahagoni). Gigantické bělavé kmeny vytyčuje do závratné výše strom kanárovy, jehož kmeny na spodu vybíhají v bizarní tabulové kořeny; strom ten poznali jsme již v Buitenzorgu, právě tak jako některé fíkovníky (Ficus elastica, banyan atd.), které v Peradeniyi jsou zastoupeny obrovskými a starými exempláři, na které s údivem pohlíží skoro každý návštěvník.

Mezi fíkovníky jsou zvláště pozoruhodní škrtiči, o kterých jsem taktéž mluvil již v I. dílu cestopisu. Připojené dva obrázky znázorňují velice jasně, jak postupuje zhoubné dílo těchto nebezpečných škůdců, kteří napřed se usadí na kmenu stromu jako nepatrní příživníci, časem však zdolají i nejpyšnějšího obra pralesového. První obrázek jest celkový; vidíme v hořejší části uzlinu větví a kořenů, která značí místo, kde se původně škrtič usadil na kmenu jiného stromu. Jeho kořeny obrůstající kmen hostitele dorostly již až k zemi a zakořenily se a tím vstoupil škrtič do nového stadia, neboť může si přímo ze země přiváděti výživu. Vidíme také, že tvoří mohutné větve, které rostou všemi směry nahoru.

Detailní obrázek ukazuje, jak kořeny škrtiče obrůstají kmen, a to až k jeho spodu. Později tato síť kořenů splyne v souvislý obal a pak zahubí svého hostitele, jehož místo konečně zaujme.

Botanická zahrada honosí se nádhernými palmovými alejemi, které vážně a majestátně jako by střežily přístup ke královským hradům neb zámkům. Jsou to aleje oblíbené palmy královské (Oreodoxa regia) původem z tropické Ameriky a pak zvláště velebná alej palmy talipot zvané, která na Ceylonu jest domovem a také se hojně pěstuje. Dva pohledy ukazují část této aleje, leč jistě nedovedou v diváku vyvolati správný dojem, jaký palmy ty u každého vyvolávají. Jejich obrovské, sloupovité kmeny jsou v mládí pokryty odstálými zbytky pochev listových, které potom podivuhodným způsobem opadají v hořejší části kmenů, zůstanou však vespod, jako by to byla ochrana proti nějakým mohutným nepřátelům z říše živočišné. V každém stadiu jest talipot krásnou a imposantní palmou. Po padesát až skoro sto let dorůstá sloupovitý kmen, dosahující až výše 30 m, a tvoří se v zaoblené koruně nové gigantické vějíře listů, které mívají v průměru 5 m. Teprve po této dlouhé době talipot přichází do květu, jeho koruna rozzáří se obrovitým květenstvím se statisíci drobných květů. Květenství to zakončuje korunu, jest několik metrů vysoké, barvy žlutavobílé, jako by bylo uměle vyrobeno z drahé slonoviny. Čím dále květenství pokračuje, tím více chřadnou listy, obrovské jich vějíře schnou a smutně visí dolů na skloněných řapících. Po odkvětu pak celá pyšná palma vždy zahyne. Pohled na kvetoucí palmu talipotovou, byť by jen z okna železničního vozu, jest stejně nezapomenutelný, jako těžce vylíčitelný.

Corypha umbrarulifera; z jediného listu této palmy, který domorodcům skýtá ochranu proti dešti i slunci místo našich slunečníků a deštníků, možno složiti celý stan pro člověka.

Mezi různými užitky, které skýtá talipot, zmiňuji se pouze o jediném: sušené, vybílené a v proužky rozřezané listy dávají Singhalcům papír, zvaný "ola" a nesmírně důležitý již proto, že se na něm dochovala celá jich bohatá historie.

KAPITOLA PADESÁTÁ OSMÁ.

Botanická zahrada v Peradeniyi.

ČÁST DRUHÁ.

Botanická zahrada v Peradeniyi byla otevřena v prosinci r. 1821, tudíž již 6 let po úplném podrobení mocného krále z Kandy. Hollandané měli sice již před tím menší botanickou zahradu na Slave Island u Colomba, leč ta pozbyla za anglické vlády svého významu. Za to zřízeno během času několik odboček v různých částech ostrova, aby se tu pěstovaly rostliny, kterým podnebí v Peradeniyi nesvědčí, hlavně však proto, aby se mohly zkoušeti různé užitkové rostliny za různých podmínek půdy a podnebí. Vláda ceylonská považuje jen tyto praktické otázky za důležité nešetříc nákladu pro vše, co souvisí s tropickým zemědělstvím. Na rozdíl od vlády nizozemské Indie spoří, jedná-li se o účely čistě vědecké a tak také zařízení laboratoří i vědecká úprava zahrady nedá se srovnati s Buitenzorgem. Zahrada pokrývá na 60 ha plochy a jest velice výhodně umístěna v záhybu řeky Mahaweli Ganga, čímž získává i na scénické kráse. Protilehlé stráně za řekou pokrývá z valné části nádherná džungle, což umožňuje odborníkům studium i v samotné panenské přírodě. Na jižním konci zahrady přetíná dráha zmíněnou řeku pěkným viaduktem ("Satin-Wood Bridge"), který se malebně odráží v rámci vždy zelené tropické vegetace.

Mezi řediteli zahrady vystřídali se někteří vynikající odborníci, kteří si získali nehynoucích zásluh o prozkoumání domácí květeny, tak na př. Dr. Gardiner a Dr. Thwaites, kterým v zahradě zřízeny též pomníky. Za mého pobytu na ostrově byl ředitelem zahrady vynikající odborník C. Willis, v jehož společnosti podnikl jsem mimo jiné zajímavou exkursi do vzdálenějších částí řečiště, abych tu sbíral jedny z nejpodivnějších rostlin jevnosnubných, které příroda vytvořila, různé zástupce z čeledi Podostemonaceae, které podobají se spíše stélkám tajnosnubných, nemajíce ani zřetelných listů a lodyh. Rostliny ty rostou v množství na mokvavých balvanech v řekách a bývají bohatě plodné na konci doby suché. V době dešťové, kdy řeky se rozvodní, zmizejí ovšem úplně pod hladinou vody. Ředitel "Willis přichystal mi též zvláštní pochoutku, neboť daroval mi několik malých, avšak výtečných durianů, na kterých jsem hodoval po 3 dny na volné travnaté stráni za útulnou, ve které jsem bydlel. Zkušenosti nabyté na Jávě vedly mne k tomu, abych toto božské ovoce nebral s sebou do domu.

Za necelý rok po mém odjezdu ředitel Willis odstoupil, což bylo výsledkem dlouhých rozmíšek s vládou, která neměla porozumění pro vědecké účely zahrady. Dnes místo to (k hanbě Angličanů) jest vůbec neobsazeno, správa zahrady svěřena pak zahradníkům a též jinak vedena tato instituce jen k účelům praktickým, ke zkoušení a pěstování rostlin užitkových.

Nadmíru bohatý jest výběr bambusů, jichž mohutné, skupiny jsou význačnou dekorací zahrady, tak zvláště gigantické trsy na travnatém svahu k řece Mahaweli Ganga, které právem se považují za nejmohutnější pěstované bambusy na celém světě. Ovšem to, co obecně zove se bambus, jsou trávy s dřevnatými stébly příslušející botanicky do různých rodů. Nejmohutnější druh, jehož majestátní skupina zvedá mohutná stébla do výše as 40 m, sklánějíc se na konci elegantně přehnutými větévkami, nazývá se botanicky Dendrocalamus giganteus. Do botanické zahrady zaveden byl z džunglí Burmy v roce 1856 a jeho vzrůst jest přímo neuvěřitelný, neboť v době největších dešťů, v červnu a v červenci, roste skutečně před našima očima. Jak uvádí bývalý ředitel zahrady, H. Trimen, který postavil si nesmrtelnou památku velikou, pětisvazkovou květenou ostrova Ceylonu, v tu dobu vyrážejí mladé výhonky, které přirůstají za 24 hodin o plnou stopu a tak poměrně záhy nabývají výše až 30 m. Kmeny tohoto bambusu, ač nesmírně pevné a elastické, měříyají sotva více v průměru než 3 dcm. V době mého pobytu na Ceylonu byly právě některé skupiny bambusů ve květu a v plodu, což jest u mnohých druhů úkazem nadmíru vzácným. Ovšem zprávy, že všechny bambusy v džungli rozkvétají po předlouhém období najednou a přinesše množství bobulnatých plodů odumírají, jsou z části upřílišcné a z části i nesprávné. Malebně zrcadlí se v zahradě též hladiny rybníků, na nichž se pěstují rozmanité vodní rostliny, tak různé lekníny, které záhy z rána září běloši ně bílou, růžovou, červenou, žlutou neb modrou barvou, statné lotosy, památná Viktorie královská atd. Na březích rybníků libují si mnohé rostliny, tak statná třtina papírová, která nádherně se zrcadlí v tiché hladině, různé pozemní rostliny aronovité, výběr rostlin zázvorovitých atd.

Unavovalo by, kdybych vypočítával jen nejskvostnější a nejzajímavější rostliny v celé zahradě a omezím se proto jen na několik málo poznámek. U řeky místy se snoubí původní vegetace s výstřelky pěstovaných rostlin. Ovšem jsou tu i "mnozí vetřelci z nového světa, tak některé složnokvěté s ozdobnými žlutými úbory, které se na úkor ostatních tak roztahují, jako by tu měly od jakživa domovské právo. Místo trávy anebo v ní libuje si přehojná Mimosa pudica, citlivka, jejíž listy a větévky se sklánějí při doteku našich nohou, značíce tak směr, kudy se ubíráme. U řeky, kde vlhkost podporuje bujný vzrůst, vytvořila se místy taková spleť a houština, že oko jen pozvolna jí přivyká a počíná rozeznávati jednotlivé její složky. Jeden z obrázků (str. 689.) znázorňuje takovou houšť, kde po pravé straně sklánějí se jemnolisté bambusy, kdežto na protilehlém břehu vládne již pravá džungle, do které jen při kraji vloudily se vysoké palmy kokosové a několik arek.

Nádherné jest oddělení kapradin, které jest stíněno vysokými stromy a zavlažováno několika potůčky. Na kmenech stromů rostou příživně anebo šplhají mnohé zajímavé druhy, tak statné aronovité (Monstera, Raphidophora Philodendron, Epi-premum atd.), šplhavá pandanovitá Freycinetia, některé popínavé kapradě atd. Jinak zastihneme tu pestrý výběr od nejjemnějších, drobných kapradin, až k stromovitým kapradinám (zvláště Cyaíhea a Alsophila), které mimoděk nám připomínají dávno minulé doby naší zeměkoule.

Také oddělení rostlin cykasovitých, které vzezřením podobají se palmám, ač náležejí stejně jako stromy jehličnaté k naho-semenným, vykazuje některé velice statné a zajímavé exempláře. Některé z nich nesly právě těžké a mohutné šištiče květní, případně vlnaté samicí šupiny s velikými vajíčky po okraji. Pandany jsou též zastoupeny nádhernými jedinci, jichž oblé, kroužkované kmeny se opětovně vidličnatě větví. Dekorativně působí zjev urostlých stromů poutnických (Ravenala madagascariensis),. které se často na Ceyloně pěstují jako stromy ozdobné upomínajíce na gigantické vějíře.

Většina tropických ovocných stromů jest v zahradě taktéž zastoupena: pozorujeme na př. vysokokmenné duriany s dosti prořídlou korunou, různé druhy guavy (Persea), k nimž řadí se jako jedno z nejlahodnějších ovocí Persea gratissima, strom původu amerického, jehož chutné plody zovou se anglicky též „alligator pear" (to jest „krokodilí hruška"), dále chutný rambutan (Nephelium lappaceum) s krásně zbarvenými plody, známá.

sapodilla (Achras sapota) z tropické Ameriky, lahodný mangosl án (Garcinia mangostana), jehož domovem jsou malajské džungle. Na jiném místě zahrady druží se k němu jiný zástupce téhož rodu, botanicky zvaný Garcinia xanthockymus, domorodcům známý pod názvem "rata-goraka" neb „cochin-goraka", pěstovaný na Ceyloně pro světle žluté, příjemně navinulé plody; také světle oranžové neb žluté plody pravé goraky (Garcinia canibogia) jsou velice chutné, třebas se nevyrovnávají vlastnímu mangostánu.

Obyčejným zjevem jsou různé chlebovníky, z nichž na př. na Ceyloně domácí Artocarpus nobilis, domorodci nazvaný "del", plně si zasluhuje druhového přívlastku „vznešený", neboť má nádhernou, hustou korunu.

Připojený obrázek znázorňuje nejobyčejnější chlebovník, známý „jak" neb „jak-fruit" (Artocarpus integrifolia), jehož mohutný kmen jest ověšen spoustou velikých, těžkých plodů. Jak jsme již na Jávě seznali, vyrážejí květy a později plody u chlebovníku přímo z kmene a hlavních větví, což dodává stromu tomu, na Ceyloně obecně pěstovanému velice bizarního vzhledu.

Bohatstvím užitkových a jinak památných stromů jest botanická zahrada v Peradeniyi vůbec proslulá. Jsou tu předně zastoupeny takměř všechny užitkové palmy, z nichž mnohé jsou pravým dobrodiním pro obyvatele horkých krajů. Nescházejí ovšem různé druhy kávovníku, čajovník, kakaovník, několik druhů banánů, bohatý výběr rostlin kaučukových, které se kladou botanicky do rozmanitých čeledí, juvie ztepilá (Bertho-lettia excelsa) skýtající brasilské („para") ořechy u nás všude v obchodech nabízené, dále různé skořicovníky a kafrovník, strom muškátový (Myristica fragrans), hořká quassie (Quassia amara), péruj ský keř koka (Erythroxylon cocca), tamarind (Tamarindus indica), prudce jedovatý strom strychnový (Strychnos nux vo-mica), zvaný domorodci „goda-kaduru", jehož barvou i velikostí pomorančům podobné plody obsahují okrouhlá, ploše smáčkla a hedvábně pýřitá semena („vraní oka") atd. Chinovníkům (druhy rodu Cinchona), které se tu pěstují, nesvědčí valně příliš nízká a teplá poloha Peradeniye. Ukázalo se to ostatně již svého času na exemplářích vypěstovaných v této botanické zahradě r. 1863 přímo ze semen, které na Čimborazu nasbírali Spruce a Cross. Zajímavý jest strom zvaný Singhalci „mi" a botanicky IUipc longifolia (též /. malabrorum neb Bassia longifolia); jeho bledě načervenale hnědé dřevo jest velice trvanlivé a vzdoruje dobře i vodě, kdežto sladce chutnající květy, které šíří pronikavou a skoro nepříjemnou vůni, se sbírají, suší a pojídají. Šikmo vejčité až skoro kulovité, veliké plody chovají po jediném semenu, které jest bohaté olejem („mi-tel"), užívaným na Ceyloně při vaření i v lidovém lékařství při kožních chorobách. Jemu příbuzný jest východoindický druh lllipe latifolia, který však na Ceyloně neroste. Jest to strom, který Angličanům jest znám pod názvem "moatree" a o němž již v sanskrtu se děje zmínka pod jménem „madhuka"; domorodci nazývají ho však dnes „mahwa" neb „irup mara". Také jeho příjemně aromatické, sladké květy se sbírají a pojídají.

Z užitkových lián vidíme tu na př. šplhavý Strophanthus hispidus, jehož domovem jest západní tropická Afrika. Liána ta nese za plodu předlouhé, úzké tobolky, jež otevřevše se vypouštějí množství dlouze chlupatých semen, která skýtají důležité léčivo zvláště při srdečních chorobách. Neschází ovšem ani strom bavlníkový, který se na Jávě zove „kapok", zde jest však domorodcům znám jako „katu-imbul". Boehmeria nivea s širokými, na spodu bílými listy jest zajímavá tím, že skýtá výtečná vlákna, známou ramii.

V zahradě můžeme se však seznámiti s četnými stromy, jichž dřevo se vysoce cení. Jest to na př. strom santalový (San-talum album), mnohé americké stromy skýtající tvrdá, těžká a barevná dřeva, která se i u nás různým způsobem zpracovávají, pověstný strom ebenový (Diospyros ebenum), který jest domovem na Ceyloně a s jehož dřevem se turista shledá v každém městečku, vzácný a hledaný Diospyros quaesita, který Singhalci nazývají „kalumediriya" a jehož báječné, žíhané dřevo jest známo pod názvem „kalamander". Strom ten, jehož výskyt jest omezen pouze na ostrov Ceylon, byl v mnohých krajích právě pro vzácné dřevo úplně vyhuben a proto dnes nalézá se jen na málo místech ve vlhkých džunglích v nízkých polohách. Dřevo jeho pod názvem svrchu uvedeným bylo známo již v dávných dobách, leč teprve Thunberg v roce 1777 ve svém cestopise zmiňuje se po prvé, že dřevo to pochází ze stromu, který jest druhem rodu Diospyros.

Pravý strom ebenový, který jest znám Singhalcům jako „kaluwara" a Tamilům jako „karunkali", jest ještě dnes na Ceyloně velice hojný, tvoře celé porosty zvláště v sušších částech ostrova, tak hlavně na severovýchodu a v okrsku Puttalamu. Ve vlhkých pralesích roste jen vzácně a většinou ojediněle neb velice roztroušeně, tak na př. i v okolí známého města Colomba. Jeho rozšíření není však omezeno na Ceylon, neboť nalézá se po různu v okrsku indicko-malajském. Žádný jiný druh z tohoto bohatého rodu nemá tak těžké a krásně černé vnitřní dřevo jako pravý strom ebenový. Mnoho ebenového dřeva vyváží se z Ceylonu do Cíny, kde se z něho zhotovují malé černé dýmky užívané při kouření opia. Jak Trimen uvádí, bylo např. v roce 1893 vyvezeno z Ceylonu úhrnem 6381 centů ebenového dřeva a z toho množství více jak třetina (2712 centů) do Číny.

Krásné dřevo poskytuje též pryskoň zelenodřevá (Chlore-xylon Swietenia), která jest na Ceyloně stromem nadmíru rozšířeným, libujíc si hlavně v sušších částech, kde bývá důležitou složkou porostu lesního, tak na př. v okrscích Puttalam a Batti-caloa. Strom ten nazývá se singhalsky „buruta" a tamilsky "mutirai" a má nadmíru těžké a tvrdé, jemnozrnné dřevo barvy zelenavé s hedvábným leskem. Dřevo to dá se sice těžko zpracovati, za to však snadno ohýbati a upotřebuje se proto hlavně na umělecké práce truhlářské a soustružnické. Dřeva toho, jehož cena jest pro jeho výtečnou jakost a krásný lesk a zrno značně vysoká, se z Ceylonu velice mnoho vyváží. Jest známo v obchodu jako východoindické dřevo hedvábné nebo atlasové.

Z jiných památných stromů, které pozorujeme v botanické zahradě v Peradeniyi, nelze opomenouti rozkladitý a mohutný strom zvaný Singhalci „muruta" a botanicky Lagersíroemia flos-reginae, který jest ve vlhkých částech Ceylonu hojně rozšířen, mimo to se však často pěstuje jako v mnohých jiných zemích v rovníkovém pásmu. Strom ten, který jest opadavý, avšak jen po zcela kratičkou dobu bezlistý, poskytuje v době rozkvětu od dubna do června, když jeho koruna je obsypána záplavou nádherných růžových květů, pohled báječné krásy. V alejích kolem jezera v Kandy nestačil jsem se ani dosti obdivovati nádherným, starým stromům v plném květu. Také Spathodea cam-panulata, gigantický strom z tropické západní Afriky, pěstovaný v botanické zahradě, vyniká skutečně obrovskými oranžově-nachovými květy, které jsou po stránce biologické nadmíru zajímavý vodními kalichy, ío jest kalichy, které se rozšiřují v dosti objemný vak, úplně naplněný vodnatou tekutinou. Tekutinu tu vylučují zvláštní žlázky na vnitřní straně kalichu. Mladé koruny jsou tak obklopeny pravou vodní lázní, která je chrání v prvé řadě proti vyschnutí. Jest to zajisté velice podivuhodné zařízení, na které ponejprv upozornil Treub, nedávno zesnulý ředitel botanické zahrady v Buitenzorgu. Tekutina v kališním vaku nalézá se dokonce pod značným tlakem, takže prudce stříká ven, propíchneme-li kalich.

Nádherou červených květů a mladých, krásně strakatých listů vyniká Brownea, stromy to s hustě košatou korunou i u nás jsou dobře známy velkokvěté magnolie, z nichž některé pod žhavým tropickým nebem až hýří množstvím obrovských květů. Také Amherstia nobilis, jejíž domovem jsou pralesy v Burmě, přináší báječné květy, které zdáli na sebe poutají pozornost. Napoleona iniperialis, jejíž vlastí jest tropická Afrika, náleží v době rozkvětu k nejpamátnějším tropickým stromům. Vtipně o ní podotýká Trimen, že její květy se spíše podobají mořské sasance než královské koruně. Krásně žluté, silně vonné květy prozrazují již na velikou vzdálenost ztepilou kanangu (Cananga odorata), které se jistě málokterý strom vyrovná intensitou sladce opojné vůně.

Na jehličnaté stromy jest ovšem zahrada poměrně chudá, neboť většina z nich zahynula by v horkém a vlhkém podnebí. Jen některé z nich si zde libují a vzrostly v imposantní stromy s mohutnými korunami; jsou to druhy z rodů Podocarpus, Agathis a Araucaria.

Krásné, vysoké stromy tvoří dvoukřídlec ceylonský (Dipte-rocatpus zeylonicus), zvaný domorodci „hora" a tvořící důležitou složku pralesů v nižších polohách. Veliká dvě křídla na plodech jsou výtečným létacím aparátem.

Jiné stromy upoutají opět návštěvníka zbarvením mladých listů. Tak hýří přímo mladé listí u „dambu" (Eugenia Gardneri) nádherným růžovým a oranžovým zbarvením. Královnou v této příčině jest však ceylonský železný strom, zvaný domorodci "ná" a botanicky Mesua ferrea, který hraje nejnádhernějšími barvami listů. Mladé listy zdáli napadají krvavě červenou, křiklavou barvou, která se však postupem času mění v temnou zeleň na líci dospělých listů a v krásné bílé zbarvení na rubu. Vedle toho vyniká však tento strom, jehož dřevo jest vysoce ceněno, sličným zjevem, ozdobným tvarem koruny a nádhernými, sladce vonnými květy, takže právem lze říci, že příroda v něm až plýtvala svými dary. Jeden exemplář tohoto obdivuhodného stromu byl zasazen v botanické zahradě ruským carevičem v únoru r. 1891, kdežto v jeho blízkosti nalézá se jiný pamětní strom, zvaný domorodci „diya-ratmal" neb „asoka" (botanicky Saraca indica), zasazený v lednu o dvě léta později rakouským arciknížetem Františkem Ferdinandem. Také tento strom vyniká spoustou oranžově červených, líbezně vonných květů. Ostatně v zahradě jsou i jiné pamětní stromy, tak jest to zvláště jeden pěkný fíkovník posvátný (Ficus religiosa), všeobecně známý jménem "bo", zasazený tehdejším princem waleským v prosinci r.1875. Na různých místech zahrady nalezneme nádherné exempláře tohoto stromu, rozlézající se široko daleko svými vzdušnými kořeny. Strom ten, zvaný ve Východní Indii "pee-pul", jest zasvěcen Buddhovi a bývá proto pěstován v blízkosti jeho chrámů. Posvátný fíkovník („bo") v Anuradhapuře, v středisku staré ceylonské říše a kultury, jest dle Trimena nejstarším historickým stromem na světě vůbec, ježto byl zasazen již v roce 288 před počátkem křesťanského letopočtu.

Také na liány jest botanická zahrada v Peradeniyi velmi bohatá. Většina jich jest pěstována ve zvláštní skupině, mnohé jsou však roztroušeny po různu v zahradě. Třebas se snaží ruka zahradníkova udržeti jednotlivé z nich ve vykázaných mezích, přec jen místy jejich bujný vzrůst nedá se dostatečně krotiti a tak leckde vznikají chaotické a bizarní spleteniny a houště upomínající na hustou spleť džungle. Můžeme se i v samé zahradě obdivovati bohatým guirlandám a závěsůmlian, jejich kmenům často podivně pokrouceným a v uzliny stočeným anebo v obloucích visících od kmene ku kmeni. Nelze si představiti větší životní síly a expansivnosti, než jakou prozrazují tropické liány, jichž většina náleží do čeledi Leguminosae, Bignoniaceae, Menis-permaceae, Ampelideae a Apocyneae.

Na první pohled upoutají pozornost každého návštěvníka přepodivně zkroucené kmeny některých bauhinií, tak na př. druhu Bauhinia anguina, která jest domácí i na Ceylonu i ve Východní Indii. Svými rozměry a svou mohutností kraluje ovšem nade všemi liánami Entada scandens, nesoucí obrovské, až tři čtvrtě metru dlouhé lusky. Singhalci nazývají tuto liánu, hojnou ve vlhkých džunglích ceylonských asi až do výše 700 m „pus-wel" a užívají šťávy ze dřeva a kůry na vředy, avšak i k omamování ryb. Jinou imposantní liánou jest Anodendron paniculatum z čeledi rostlin brčálovitých, kterou domorodci zovou „dul" neb „aswel". Jest to mohutná, vysoko šplhající dřevnatá liána, jejíž kmeny, skýtající výborná a velice pevná vlákna, bývají na spodu až metr v průměru. Liána ta má stejné rozšíření na ostrově jako Entada, jest však o mnoho obecnější a proto také dobře známa.

Některé liany jsou důležitými užitkovými rostlinami, tak zmínili jsme se již dříve o Strophanthu, k němuž řadí se v botanické zahradě na př. různé druhy pepře, vanilka, rotangy, východoafrická Landolphia florida, důležitá rostlina kaučuková atd.

Botanická zahrada v Peradeniyi oplývá též množstvím bizarních kaloňů (Pteropus Edwardsii), kteří jsou ve dne ve spoustách zavěšeni na různých stromech a i na bambusech, podobajíce se zdáli velikým, podivným plodům. Teprve k večeru vnáší se život v jejich řady a pak rychle křižují prostorem svým význačným letem, který se ani v nejmenším nepodobá letu netopýrů. Avšak i jinak nalezne tu přítel přírody bohatou zvířenu, tak jest tu na př. ptactvo velice četně zastoupeno, o čemž nás přesvědčí pestrá směsice zvuků hlaholící od rána až do soumraku. V houštině při řece Mahawelli Ganga na samotném pokraji zahrady vyplašil jsem jednou hada kobru (brýlovce), prvního, jehož jsem shlédl ve volné přírodě. V prvém okamžiku nerozpoznal jsem, že mám před sebou tohoto krásného a na Ceyloně velice rozšířeného hada, a spíše jen instinktivně jsem uskočil as dva neb tři kroky nazpět. Zatím se milý brýlovec vztyčil a při tom sploštil též hlavu, která dříve byla skoro oblá, takže na sploštělé části zřetelně se odrážel tvar brýlí. V této posici setrval delší chvilku občas vymršťuje svůj jazyk. Zdálo se, jakoby sám byl na stráži, nemaje však úmyslu mne napadnouti. V krátku jsem se vzpamatoval z prvého překvapení a vida, jak přátelsky se chová tento jinak velice nebezpečný, prudce jedovatý had, chystal jsem si fotografický přístroj, abych ho mohl zachytiti v této zajímavé posici. Zatím však co jsem otvíral desku, maje vše připraveno, brýlovec zmizel v houští, takže jsem přišel o zajímavý snímek. O kobry není na Ceyloně nouze a třeba se před nimi míti na pozoru, neboť šlápne-li kdo na ně nešťastnou náhodou, bleskurychle se vymrští a uštknou. Slyšel jsem, že ani vstřiknutí sera proti uštknutí hady se v takovém případě neosvědčuje. V době dešťové vlezou brýlovci někdy i do lidských příbytků.

KAPITOLA ŠEDESÁTÁ DRUHÁ.
Anuradhapura.

    „Marmorou", sesterskou lodí „Morey", dostal jsem se za deset dní plavby z Fremantle do Colomba. Moře bylo velmi tiché, jen přepršky zejména v časných hodinách odpoledních dostavovaly se skoro každodenně. Loď plula tak klidně, že na palubě stále bylo velmi živo a hry, jako lawn-tennis a cricket, byly skoro stále v proudu. Na Ceyloně měl jsem pouze čtyři dny času do plánem stanoveného odjezdu parníku rakouského Lloydu „Nip-ponu". Měl jsem těžkou volbu mezi výletem do Kandy a do Anuradhapury, rozhodl jsem se však pro tuto.
    Anuradhapura leží v nížině v severní části ostrova Ceylonu a je hlavním městem severní centrální jeho provincie. Trať k ní odbočuje v Polgahawele od dráhy stoupající ke Kandy a vede stále skoro rovinou až ke svému cíli. Na vegetaci okolí jest velmi patrno, že čím dále k severu, tím do sušší oblasti vjíždíme. Ve vlaku měl jsem příjemnou společnost urozeného domorodého hodnostáře, který jel právě na nějakou úřední cestu do Anuradhapury a okolí. Bavil jsem se s ním velmi dobře a získal jsem si jeho protekce. V hotelu anuradhapurském vyšli mně na zvláštní jeho pokyny velmi ochotně vstříc.
    Anuradhapura dnešní je malé, chudé městečko s obyvatelstvem převahou tamilským a mořským. „Rest-house" čili hotel leží dosti daleko od městečka ve velmi tiché, klidné poloze v pralese. V té době návalu turistů nebylo a tak dostalo se mi velmi snadno povozu i průvodce. Po obědě, při němž znovu sešel jsem se s domorodým hodnostářem, vydal jsem se hned na prohlídku okolí Anuradhapury.
    Anuradhapura byla po mnoho století sídelním městem králů singhalských, kteří ku poctě Buddhy postavili tu nesmírné dágoby a celou řadu jiných staveb, jichž zříceniny pokrývají široko daleko okolí města. Většina staveb paláců a klášterů své doby velkolepých je naprosto v rozvalinách, stavitelé jejich věnovali pramálo pozornosti základům a tak zkáza budov přirozeným rozpadem nastala brzo, jakmile ustala péče o jejich udržení. Zbyla ale jistě vyssála z vládců i poddaných smysl pro vážnější světské úkoly a učinila z království někdy mocného snadnou kořist útočných zástupů z Indie sem opětovně nájezdy podniknuvších. Proti hrubému stavebnímu materiálu ustupují zbytky umění, skulptury hlavně buddhistické symboly představující do pozadí. Největší dojem rozhodně způsobí nesmírné massivní dagoby, z nich jen velmi podivná pole žulových pražců a sloupů většinou ještě vztyčených, které patrně zůstaly ve své původní poloze a dosud naznačují plán budov velmi rozsáhlých a dle popisů zachovaných někdy velmi nádherných.
    Veliké množství takových zbytků hrubého materiálu stavebního budí matné úvahy o množství lidí zaměstnaných po dlouhá léta lámáním těchto tvrdých a těžkých kusů žuly v lomech dosti vzdálených, o namáhavé primitivní jich dopravě na místo určení - o zotročilosti ve službě náboženské, která ponenáhlu které jako příšerné bastiony obrů vyčnívají nad pralesem a rozměry svými mohou se řaditi k pyramidám egyptským. Dnes jsou většinou ve zříceninách a výše jejich původní jest již značně snížena. Byly stavěny hlavně z cihel na slunci sušených, a proto zub času silně na ně působil. Některé z nich byly opraveny nákladem státním, aby nevzaly zkázy úplné, na jiných pracují zbožní poutníci, kteří s sebou cihly přinášejí nebo vozí. Obětavost jejich však není prý zvláště uznání hodná; „jsou lenoši a ležet ve stínu je jim milejší než pracovati pro boha," řekl mně můj průvodce, muhamedánský Malajec, který měl pramálo vnitřního respektu k Buddhismu a jeho vyznavačům.
    Pěkná zvonovitá dagoba Thuparama, která kdysi pravým zlatem zářila byla v posledních desítiletích zase úsilím a nákladem zbožných věřících byla restaurována. Na sloupech ji obklopujících napiaty jsou provazy a na nich visí a z dálky vypadá jako prádlo k sušení vyvěšené — kusy bílé látky, někdy jen jednoduché, někdy bohatě vyšívané i zlatem — ofěry to zbožných. Přes mé protesty můj průvodčí strhl jeden jednoduchý kus a dal mně ho s sebou na památku.
    Pravé tropické horko bylo po obě půldne, která strávil jsem prohlídkou staré Anuradhapury, jejíž rozloha byla veliká. Osvěžením byl mi dopolední výstup na osamělý žulový massiv Mihintalé, který ve vzdálenosti asi 14 km na východ od Anuradhapury vystupoval příkře z roviny pralesem pokryté. Příjemný větřík ovíval nás, když stoupali jsme po žulových stupních, jichž prý je tu celkem 1840, do výše. Po cestě možno odbočiti několikráte k menším svatyním, posvátným jeskyním a k různým výtvorům sochařského umění. Na jednom místě stranou od schodů viděli jsme krásnou skulpturu lva, kterou nějaký uličník velmi neslušně přiozdobil červenou barvou k velikému a spravedlivému rozhořčení mého průvodce, který stýskal si, že nebude nyní moci přiváděti sem dámy.
    Svatyně a vesnička chrámových služebníků při vrcholu hory leží mezi nesmírnými balvany žulovými, které strmí přímo nad vysokým srázem a poskytují velmi vděčný rozhled na širou rovinu, z níž vystupují velké pyramidy Anuradhapurské jako neforemné spousty i něco nepřirozeného, rušivého v zeleném pralese, který zmocnil se úplně této po staletí kdysi vzdělávané roviny. Tato vyhlídka a svěží větřík na vrcholu skal zajímaly mne daleko více nežli výklad o stopách a relikviích různých svatých, s nímž se na mne dotěrní mniši chystali. Pokazil jsem jim vyděračské plány k velké radosti svého průvodce, který měl na ně patrně hodně s vrchu.
    Po návratu do Colomba neměl jsem již času na jiný výlet, ač velice jsem litoval, že nepoznám Kandy. O den zpožděn konečně přijel Nippon a po třínedělní pomalé, ale pěkné plavbě dopravil mne do Terstu.

KAPITOLA ŠEDESÁTÁ TŘETÍ.
Dějiny a hospodářský význam kávovníku a čajovníku pro ostrov Ceylon.

    Již dříve poukázal jsem na to, že Ceylon jest zemí neobyčejně produktivní a svého času byl to v prvé řadě arabský kávovník, který se po celém ostrově, zvláště však v nadmořské výši mezi 300 a 600 m, pěstoval a jehož semena (káva) byla předmětem velice výnosného světového vývozu. Leč v roce 1869 objevila se na listech pěstovaných kávovníků v severní části ostrova neblahá plíseň oranžová, houba to botanicky zvaná Hemileia vastatrix. Ačkoliv pěstitelé kávy nepřikládali s počátku houbě té velikého významu, přece brzo objevil se tento škůdce v plné síle, zachvátil a nakazil celé plantáže kávovníkové; v letech 1878—1879, tudíž deset let po prvém objevení se této houby na ostrově Ceyloně, nákaza ta se tak strašně rozšířila, že ohrozila a skutečně též zničila většinu druhdy kvetoucích plantáží. Před dalekosáhlou katastrofou, která těžce dolehla na celý ostrov, vyváželo se odtud ročně přes jeden milion centů kávy v ceně skoro 50 milionů korun, ba v roce 1874, ve kterém kávovníkové plantáže zvláště dobře prospívaly, odhadnuta celková sklizeň kávy skoro na plných 100 milionů korun!
    Kávovník arabský není ovšem domovem v tropické Asii. Jeho vlast leží ve střední Africe od jižní Habeše až k jezeru Viktoria-Njansa a snad ještě dále v Mozambique a Angole. V Arábii druh ten divoce vůbec neroste (třebas se zove „arabský"), nýbrž dostal se sem teprve z Afriky, takže případněji měl by se nazývati kávovník habešský a nikoliv arabský. Na ostrov Ceylon byla jeho kultura zavedena poměrně pozdě, teprve v roce 1830, leč plantáže kávovníku, jemuž tu i půda i podnebí výborně svědčily, záhy se utěšeně vzmohly a vzrostly a káva ceylonská těšila se všude výtečné pověsti. Tak se stalo, že káva byla do let sedmdesátých nejdůležitějším produktem celého ostrova, až teprve přikvačila zmíněná hrozná katastrofa, která další pěstování kávovníku trvale podlomila. Ukázalo se totiž brzo, že boj proti zhoubné plísni oranžové nepotkává se s úspěchem, a proto místo kávovníku pěstovány jiné užitkové rostliny, jichž výnos utěšeně vzkvétal. V roce 1898 obnášel vývoz kávy z Ceylonu již jen necelých 20.000 centů, tudíž sotva jednu padesátinu toho, co před dvaceti lety!
    Za kávovník nastoupila řada jiných rostlin, které byly pěstovány do let sedmdesátých jen v malém měřítku. Nejvíce se ovšem rozmohly plantáže čajovníkové, které dnes zaujímají nejpřednější místo a jako druhdy se vyváželo z Ceylonu ohromné množství kávy, tak dnes jest nejdůležitějším produktem čaj.
    Pěstuje se tu ovšem výhradně čajovník assamský (stejně jako na Jávě) a připravuje se z jeho listů pouze hnědý (černý) neparfumovaný čaj, který vypudil skoro úplně ze světového trhu druhdy tak oblíbený vonný čaj čínský.
    Čajovník pěstuje se na Ceyloně ve vyšších polohách, a jeho rozlehlé plantáže s keři, které se intensivně lesknou odrazem prudkých paprsků tropického slunce, jsou všude význačný pro hornaté části ostrova. Pěkný bývá pohled na plantáž, ve které urostlí Tamilové a sličné domorodky s košíky česají listy čajové. Pěstování čajovníku jest podobné jako na Jávě, dlužno však uznati, že se mu tu věnuje více péče a proto také ceylonský čaj čestně obhajuje své místo ve světové konkurenci. Ačkoliv plantáže čajovníkové pokrývají dnes na Ceyloně tak rozlehlé plochy a vývoz čaje úžasně stoupl, nemusí se pěstitelé jeho přec jen obávati, že by náhlou katastrofou — zaviněnou nějakým škůdcem, klesnutím ceny čaje anebo spotřeby — přišli na mizinu. Záliba pro pití čaje, ve střední Evropě sice poměrně neveliká, stále stoupá a sotva lze se nadíti, že by čínský čaj, nyní úplně zatlačený, opět nabyl takové obliby a rozšíření jako druhdy. Čajovník nemá též tak nebezpečných škůdců a nepřátel, jakým se ukázala zmíněná plíseň oranžová u kávovníku arabského. Na listech čajovníku na Ceyloně žije sice housenka jedné můry (Na-goda nigricans), leč neohrožuje vážně keřův, a také jiný škůdce z řady hmyzu, pěkně zelený nosatec Astycus immunis, není příliš nebezpečný.
    Ve vyšších polohách, zvláště nad 1400 m, daří se nejlepší čaj; jeho aroma, jak všichni znalci tvrdí, jest silnější a zároveň i jemnější než u čaje z nižších poloh.
    Přípravu čaje na Ceyloně líčí Schmidt ve svém poutavém spise o tomto ostrově asi takto: Sklizeň čerstvě natrhaných listů čajovníkových dopravuje se do továren, načež se po zvážení rozestrou na bavlněné rohože anebo bambusové ošatky, aby poněkud zvadly a tím pozbyly své tuhosti. Za 12—24 hodin (dle povětrnosti a poměrů tepelných) jsou již listy dostatečně změklé a ohebné, i nasypávají se pak do zvláštních strojů sbalovačů, které se ženou parou a v nichž poddajné listy sbalují se v době asi půl hodiny v tenké rourky. Silným tlakem vytlačila se z nich většina šťávy, nicméně zbývá jí ještě dostatek pro následující proces kvašení. Sbalené listy kladou se totiž opět na bambusové ošatky anebo rohože, kdež nechávají se kvasiti, při čemž se vy-vinuje charakteristické aroma čaje. Doba kvašení jest velmi důležitou, a jest třeba značné zkušenosti, aby se poznalo, kdy kvašení třeba přerušiti. Dle teploty, vlhkosti vzduchu a množství šťávy v listech kolísá tato doba mezi 2 až 6 hodinami. Potom sypou se listy do strojů vysušovacích, v nichž odejme se jim veškerá šťáva, a tím se ukončí proces kvašení. Vysušení listů jest hotovo za půl až jednu hodinu, a zbývá pak již jen roztříditi listy sbalené v rourky dle velikosti. Nejmenší svitky z právě se rozvíjejících pupenů listových mají nejlepší aroma ...

REJSTŘÍK:

Anuradhapura

bakšiš

František Ferdinand d'Este