Bláboly
Tak trochu po stopách pánů Hanzelky a Zikmunda.
Nutno předeslat, jakákoli podobnost s osobami reálnými je čistě náhodná.
Archa má směr, archa má cíl, plaví se za Araratem na sever …
2.7. V předvečer odjezdu jsme zašli do, Terkou doporučené a dosud neotestované, čerstvě otevřené prodejny potravin u Nákladového nádraží Žižkov “Ráj bezdomovců“. Sešlo se tam několik právě odjíždějících expedic a pár homelesáků. Sušená bramborová a ovesná kaše po bednách. Vše řádně prošlé a za jednu desetinu ceny pomáháme ekologicky spálit. Plný kletr za 340 Kč a ještě jako pozornost tři sáčky oliv na cestu. Doma ještě upéci pecen chleba. Ve spěchu popletený technologický postup, pozdě přidaná sůl, způsobí v autobuse vodní deficit. Před domovními dveřmi netrpělivě podupávají Tomášovo kámoši a třesou se na uvolněné herní židle u opuštěných obrazovek.
18:10 Na Florenci opět předčasně. Zpožděná Karosa tankuje a v Makru ještě dokupuje basy piv pro celníky. Šance opozdilci otci Švestkovi. V 19:55 nás dohání taxíkem k nevelké radosti dvou vytáhlých potomků na zadním pětisedadle. Poznávají pocit závisti, při pohledu na zbylé dredaře, siroty. Kytka slibovala patrový autobus. Přidrkocala se Karosa z roku dva. Letos jsme se vybavili podle hesla: „Neexistuje špatné počasí, jen nevhodné oblečení". Černé dlouhé, ale lehounké bavlněné šaty, nezničitelné sandály Asolo a modrou burku od Teacherovky. Zachovalá černá košile, trochu vyšísovaná sluncem, záplatované, ale čisté šortky a vesta s povícero kapsama a tři bavlněné šátky. Drahá, ale nedbalá elegance. Podomácku zhotovený fotostativ z trekové hole s hlavicí ze zimostrázu a pět kilo Nikonů. Až na neskladný, slaměný klobouk se povedlo. Několik Goretexových a Moirových nesmyslů se po Turecku jen provezlo.
3.7. 9:00 – 11:34 Rumunská hranice. Čekáme, kolik bude letos autobus vážit a kolik nám vyměří bakšiše v milionech lej špatně placení státní zaměstnanci, na jejichž prémiích máme participovat. Všichni preventivně ukrývají basy pivek aby zbylo i na Turky. 27 minut na autobus a 7 je jich před námi. Nervozita stoupá. Celnici je zakázáno očůrávat a fotografovat. Zamrzí ztracená momentka celníka omývajícího si černé lakýrky v kaluži a tak chytám útržky hovoru: „Tátovi uplavala při povodni kytara, tak jsem mu dal tu svoji. Byl zrovínka v Kanadě a já mu měl zalejvat rajský. Posílám mu SMSku, že jsem to trochu přehnal. Radím, až se vrátíš, kup karavan s koulí …“. „Nástup na Toubkal v západním Atlasu, rachot. „Chodím v hadrech z Maroka po Praze a lidi zíraj – beduín". „Za odlivu Atlantiku u Casablanky, připichovali kraby noži k písku". Karavana přetížených velbloudů a na chvostu se vleče shrbený snowboardista. „Ráno jsme otevřeli stan a vyfasovali svých pět much, jako v Africe". „Bylo takový horko, že ptáci padali na rozehřátý asfalt, opodál stála auta s propíchanýma pneumatikama od těch malých zobáčků." Islám zakazuje úrok, ale jeho mnohoženství a tím relativní nedostatek žen, produkuje ne čtyř, ale čtyřiceti procentní menšinu homosexuálů. A jiná moudra: „Černobílá fotografie je zkratka, dědictví grafiky. Zachytit detailem celek je teprve umění.“ Kontrola živnostenského úřadu konstatovala, že hospodský nemá váhu. V zápisu stálo, „nikdo si dosud nestěžoval“. „Pepík Žumpa se nepohodl s hospodským a hodil mu do senkrovny kilo droždí. Hovna plavala až ve Vltavě". „Delegát Strojimportu strkal slečně u tyče za kalhotky pragotůrky". Autorita a profesionalita vůdce expedice se dá exaktně měřit na minuty zpožděných odjezdů. Nula je nedostižný ideál.
Od předvčerejška vstupují v platnost nové revalvované bankovky. Rumun škrtl čtyři nuly. Platí staré i nové. Žádné fronty před bankama jako u nás v dvaapadesátém.
15:25 Vesnice Sacama s kočičíma karbanátkama. Všude vůkol kožky vypnuté na rámech a specialita, nutno objednat den předem, žáby obalované ve strouhance.
15:40 Hrad Deva vpravo. Všichni spolucestující stále vytahují z tajných skrýší řízky, bagety a my jsme naše dva karboše zapomněli na kuchyňském stole, kručí nám v břiše. Přesolený domácí chleba není špatný, ale po dvou dnech se trochu přejí. Pořád prší. Kytka dočetla Frýštu od Procházkové a sedí přes půlku sedačky. Za trest namaluje autobus v dešti.
19:45 Smutná událost. Došel chleba. Zastavujeme na třetinku Cabernetu za 70 Kč. Trhají se dešťové mraky. Tři bocani hnízdí na telegrafním sloupu.
Noc pod Drákulovým hradem , tím fajnovějším. Večeře s expedičním lékařem Honzou, vypráví o Islámu, o životě v Libyi, plánech na Island. Jako náš dědeček před dvaceti lety. Precizní příprava, půlka dalekohledu. Hodina po půlnoci. Jako poslední hosté na terase hotelové restaurace a rychle na karimatku pod stolem. Za útratu jsme mohli vegetovat v prezidentském pokoji. Venku stále leje. V polospánku zachycený rozhovor. „Která se obětuje a zachrání Švestkovi kluky.“ Opilci se ukládají až ve tři. Náš dědeček by je pěkně seřval.
4.7. Ve čtvrt na sedm organizuji budíček. Kdo tady rozbil teploměr? Úžas na pomuchlaných obličejích a dvě malé dírky na krční tepně. Venku rozvodněná řeka Arteš. V sedm otvírá konzum. Jako první rozrazíme dveře pro Tramín a pecen chleba. Učíme se turecky a všechno je mokré. Vybitá baterie autobusu. To si Kytka jen chtěla ohřát vodu na polévku v kávovaru Karosy. Pomůže stop školního autobusu milionovou bankovkou v ruce.
10:15 Pitešti a zasněžený hřeben Piatry. Zavzpomínáme s Kytkou na prvou návštěvu Rumunska a tábořiště u pěti napajedel pod hřebenem Piatry. Už večer avizovaný povědomou odbočkou na Zarnešti, asi vrytou do podvědomí tvrdnutím na stopu. www.paichl.com/cestopisy/rumunsko.html
Při silnici stoly prodavačů oštěpků . Nekonečné serpentiny a zahrada bílých soch. Malíř drží grošáka za žíně na štětec. Domorodci skočili přímo z doby kamenné do doby plechové. Několik mikrospánků naučených od paragánů na dluh z předešlé noci. Hovor se točí stále kolem vrcholu Araratu. Cesta asi bude lemována ampulemi Speed8. Ještě pořád vůkol voní mumie řízků. Vyladění mikrofonu přes kapesník.
12:45 V Diesti nedaleko Bukurešti necháme opravit životně důležitou součást expedičního vozidla, mikrofonní zesilovač. Asi všichni trochu trneme, že se oprava zdaří. Na výsledek čekáme u výčepu, kde zastaví i vozka se senem. Diskusi o krizi vstupu Turků do EU přetrhne až rychlonohý Marťas. Tranzistory už jedou. Předčasný optimismus vystřídá skepse. Michalova vlasová nekázeň a umělé květy na rumunských hřbitovech, snad zdůvodnitelné okusem skotu. Cikánské vesnice v pustě před Bulharskými hranicemi. Fotogenický výlov rozvodněné říčky čeřeny.
19:00 Bulharská hranice. Nátlakové ucpání celního prostoru karosou na štorc, ani fingovaná srdeční příhoda neprošly. Rezignace za 180.- US, za fiktivní průjezdní bumážku. Nepřátelská nadnárodní kasta celníků s podivným kodexem. U cikánů v pustě s naftařskými věžemi bylo lépe.
21:00 Opouštíme neúplatné rumunské celníky a jdeme do čelovek. Ještě dlouhý most přes Dunaj na jehož opravu jsme právě troškou přispěli a plni dekadence vjíždíme do Bulharska s azbukou. Po postřiku Karosy proti vším, airbag kolem krku na noční přejezd a hurá na Balkán přes kopce v mlze. Hovno nosí štěstí.
5.7. 6:30 – 9:04 Bulharsko – Turecká hranice. Částka diskrétně načmárána do prachu mimo záběr kamer. Velký nápis. Máte-li podezření na korupci volejte číslo zavřené ambasády a pět závor před námi. Čím dále na východ, závor přibývá.
Kytka: „Na tureckých hranicích jsem se přesvědčila o tom jací jsou Turci. Nejdřív se mi snažil uklízeč podrazit nohy na záchodku proudem vody. Zkusila jsem mu turecky poděkovat. To se mu stalo zřejmě záminkou ke koketérii. Špulil na mě ústa a chtěl mě líbat na ústa a táhl mě za roh. Ubránila jsem se. Měřil 150 cm i s podpatky.“
Malá upravená políčka žlutých kompasů – velkých slunečnic. Kebab a čaj za foto u opravářů starých traktorů FIAT v Edirne.
13:00 Zátoka Sargasového moře
13:50 Marmarské moře. V Dardanelách nám ujel první trajekt. Sardinkový kebab u trajektu. Kytka dala svoji půlku psiskům . Turecká myčka autobusu. Obrovská sprcha na telegrafním sloupu a je vymalováno. Naučil jsem se vázat turban a mám neblahý pocit, že už nesmím do křesťanského kostela. Naše trasa nebude ještě moc profláknutá, nepotkáváme dosud jediného Čecha.
16:10 Konečně Asie. Ženy v hábitech s nohavicemi sešitými mezi kotníky. Srdce každého řezbáře zaplesá. Olivovníky, olivovníky, …A hurá na Tróju. Heinrich Schliemann si tam taky nahrabal, odvezl si poklad v šátku své drahé choti. Alejí štump a růží k pahorku od kterého trochu uteklo moře .
150 km kolem zátoky do Ayvaliku. Předčasný dotaz, kdo staví stan? Hledání kempu. Voňavý stařík, vytipovaný jako navigátor, se nechal dovézt domů. Vlažná voda ohřátá v trubkách. Luxusem se stává studená sprcha. Dvojku Merlotu na terase nad mořem. Indiánská píseň lásky v kožichu si ustele vedle nás. Těsně před odjezdem si Kytka zašla na řasy a obočí. Kabelku si odložila mimo zorné pole a jak po ní stále pošilhávala, vzniklo poněkud asymetrické dílko. Proto se přihlásila jako dobrovolný nosič těžkého švýcarského nože s pinzetou a ještě jsme museli jako jediní postavit stan.
Řítili jsme se hromovou rychlostí, často předjížděni koňskými potahy, ale s minimální spotřebou drahé nafty, širokou silnicí bez krajnic a středních svodidel, jako po Moskevském prospektu. Pomoc USA při budování infrastruktury je vidět všude. Obří stavební stroje nejenom na dálnicích. Pravděpodobně fejvr za tolerování vojenských základen. Turecká silnice, široký pruh úhoru, stále v rekonstrukci a to minimálně od návštěvy Hanzelky a Zikmunda. Semafory svítí až za křižovatkou jako ve státech a často jsou doplněny ukazately odpočítávajícími zbývající vteřiny do změny barvy. Před námi krásný turecký Litvínov Izmír.
Turecko , hodně oliv, málo martinii. Ayran je naředěný jogurt, něco jako Activia Zakysaný nápoj od Danone. Turk kahvesi Vás nastartuje jako Speed8. Kafe oárta je středně slazený turek s lógrem z džezvy. Aby přetrumfli Rumuny, škrtli Turci hned šest nul na bankovkách. Devalvace bývala tak razantní, že od bankomatu bylo dobré pospíchat rovnou do pekárny pro chleba, jako za předhitlerovského Německa. Solární ohřev vody, téměř na každé střeše.
Martin dostal krásné kombi kleště za spoustu vykouřených cigaret.
Kytka pokukuje po haciendách na pobřeží i po ohnutých zádech nad nekonečnými lány rajčat.
Efes není jen pivo, ale i amfiteátr pro 25tis diváků, Arkádiova cesta , antický bordel a mramorové záchody evropského střihu. Původní keramické vodovodní rozvody, kameny gladiátorů , svastiky podle meandrů řeky Efes. Za chrámem panny Marie se šesti kříži v mramoru kolem křtitelnice. Malý, skromný křížek vytesaný do paty Iónského sloupu. Při aranžmá přirozené momentky zachrastí had za povaleným sloupem na kterém se Kytka uvelebila. Odhodila hedvábný šátek , který jsme pak hodinu vyplétaly z krásného bodláčí. Ještě Grota sedmi spáčů a knajpa pod fíky se špenátovýma plackama od třech tlustejch bab. Nasliní, rozválí a vloží do pece . Malý klučina je rozkrájí sekáčkem a otec roznese na peršany s polštáři, kam se smí jak do mešity jen bez bot.
19:50 Slané jezero Bafa . Babky, prodavačky paličkovaných ubrusů se sesypaly na karosu jako roj včel . Chrám Herakleia na ostrově při západu slunce a půlnoční koupání. Mořské řasy jemně šimrají na břiše. Nocleh na břehu dříve mořské zátoky v olivovém háji. Knajpa na skále a jen pro nás. Propařit noc, abys nepropásl východ slunce, ke kterému se lze takto draze propracovat.
7.7. 5:03 těsně před rozbřeskem fotografie antických sloupů rozházených v olivách, sloupy v zídkách mezi poli. Přístav ztratil na významu po odchodu moře. Ze zálivu se stalo jezero. Vesnice postavená z menhirů. Po návratu musím Kytku vysvobodit. Náš bivak obležen psisky, se kterými se dělí o moji snídani.
Bodrum. Vodnice není žínka od vodníka. Antiq farm je záhon koberců zalévaných kropáči v řadě s rajčaty aby řádně vyšísovaly. Bílé a starorůžové oleandry. Muzeum podmořských vykopávek v pevnosti Sv.Petra.
12:00 45 st. ve stínu. Nástup na pronajatou pirátskou loď. Na palubě se každý zouvá jako v čajovně. Boty neponechat na molu. Skoky z horní paluby do tyrkysové vody. Zastavení u bahenní jeskyně s termálním, podmořským pramenem. Nazpět kolem otoparku plném opraváren. Zvolit za check point otopark – parkoviště, bylo poněkud riskantní. Bylo jich v Bodrumu asi 200 a nejeden frekventant je poctivě přepočítal. Nastupujte, nezdržujte se, lednice je prázdná. Točíme karosu v úzké jednosměrce. Domorodci v ulici mají první brázdu na bidýlku, šťastnější k sezení před oficínou. Bordel v karose se po týdnu ustabilizuje a už nevzrůstá, asi proto, že nemůže.
22:00 Trocha adrenalinu. Dusná noc, táhlý skopec, přehřáté brzdy, prasklá vzduchová hadice, podřazení na jednotku. Po jednom pokusu opřít karosu čelem o skálu v protisměru a druhém pokusu přibrzdit o svodidlo, až pátý kámen zastavuje jízdu do nenávratna. Kouře, že by se dal krájet a chaotický úprk. Po výměně hadice exploze levé zadní, vnitřní pneumatiky. Po chvíli druhé, pár centimetrů od butanových bomb. Profesionální zásah policie, která nás doprovází a chrání jako hejno hus až k nejbližší benzínce. Jen lékař Honzík ještě stačil přepadnout přes svodidlo do suti a řádně se zrakvit. „Pane doktore, toho adrenalinu bylo dnes večer trochu dost“. Jakmile se Karosa začala nekontrolovaně rozjíždět, mnozí začali závidět Zuzaně její včerejší pneumotorax a pokojík na JIPce. Při sjezdech jsme byli následující dny poněkud nervézní. „Já bych to pustil,“ „Nevíš co se mu pod nohou děje“. Umím si představit lepší lokalitu pro výsadek, např. meruňkový sad.
8.7. 4:15 pozdní příjezd do polokempu s chaloupkami v korunách stromů u kaňonu Saklikent. Repelent na nos vykukující ze spacáku a k ránu dvě hodinky spánku v houpacích sítích, abychom byli první v kaňonu, proti proudu dravého potoka a proklouzli spícímu strážci. Jen v plavkách a zapůjčených gumových botkách, pomalováni černým bahnem na tváři. Spát možno i na rohožích přímo nad peřejemi. Budíček obstarala kropenatá slepice, která nám přišla předvést své četné potomstvo. Kaňoning začal už na WC čerstvě politou podlahou. Po zdolání prvních peřejí za visutým mostem, čekaly babky se svými sporáčky a vařenou kukuřicí. Soutěska končila po jedné hodině těžko prostupným vodopádem. Maskotem expedice se stal pan Švestka se svým čerstvě nalezeným, ztraceným pasem v tajné přihrádce peněženky. Z kaňonu jsme si přinesli natlučená kolena, vzpomínku na blankytně modrý proužek oblohy vysoko nahoře a bláto ve vlasech od hravého Švestky mladšího a platit budeme už jen mokrými bankovkami. Kytka prošlapala prvé boty.
Skalní hroby u cesty, hospůdka pod pergolou u vchodu proud z hadice ochlazuje příchozí. Opulentní oběd, každý čínskou nudlovku zahuštěnou instantní brokolicovou za 90 hal. A kus melounu od souseda hospodského, cestovatele z Islandu. Mladý dorost rozesílá zoufalé SMSky s donorskými požadavky ke svým nejbližším a začíná obcházet popelnice. Dudčí expedice jsou jako prezenční vojenská služba, nebo spíše francouzská legie i když na ně jezdí spíše modroknížáci.
Benzínka. Z naší Karosy se vyřítí několik individuí v černém, bílém a růžovém sárí a to pár hodin po nové vlně pumových atentátů v Londýnském metru.
Myra.Profláknuté tábořiště v korunách stromů U Baby Jagy, spíš smeťák, pod horou Olympos, 2375 m, pár set metrů od mořského pobřeží s opuštěným, stejnojmenným, antickým přístavem. Na svahu hory, směrem k moři, na dvou místech uniká metan a po smíšení se vzdušným kyslíkem samovolně hoří. Vznikla tak pověst o Chimérách vábících mořeplavce. Noční útěk s čelovkami a tramínem na oblázkovou pláž v ústí řeky s oleandry. Karimatku je dobré zašpalkovat čtyřmi kameny, jako karosu, aby jste se ráno neprobudili v moři.
9.7. Probudí nás Australan putující po Turecku již druhý měsíc s folklórním bendem. Propařil se k východu slunce u ohně s rakijí. Za námi ruiny a pootevřený sarkofág. V noci nás překročilo několik toulajících se dvojic. Kus dál se probouzí Ludvík s přetrženou teorií o pomnožném čísle piva ve slovním spojení „jít na pivo“. Exhostinský se udělal na velkovývařovně s ovary a bůčánky light a low fat. Krásná to myšlenka. Bydlí ve srubu bez elektřiny a cestuje po celém světě. Na Kytku zbyla jen zelená kůrka z 5 kg melounu a kus bílého chleba, lachtana jsme z moře nemohli dostat. Moře bylo mnohem teplejší než sladkovodní přítok. Plechy se Tureckem asi jen projedou. V půl osmé se začali trousit první osadníci z vnitrozemí a my jsme se dali na útěk.
Být jarním prohrabávačem pláží je stejně dobrej job jako jarní čistič sjezdovek ve Špindlu. Nechal jsem Kytku připsat něco do deníku. Přibylo jedno slovo do seznamu pro nákup. „Víno“. Stará silnice pod námi je přetržená řekou jako řeznickým košerákem. Dopravní značka: „Pozor želvy“, nelhala. Tlumiče zapracovali jako na retardéru typu placatý policajt. Je tu taková koncentrace antických ruin a to nemusíte ani kopnout do pahorku, jako v Mezopotámii, stačí sjet z hlavní silnice.
11:30 Antálya . Start od cihlového minaretu s půdorysem pětilístku. Na hradby, na čaj a tureckou kávu, cestou několik fresh orange střihnutých grepem. Pozvání do rodinného harému , expozice koberců a perských kolébek , kde kytka usmlouvala před 14 lety, za své UNICEF mise, ošlapaný modlitební koberec. Sklenka čaje je za stejný peníz jako WC, proto je výhodné tyto požitky kombinovat, jako v kavárně na musulmanských hradbách u skorem suchého olivovníku rašícího z kmene. Chladivý vánek a posezení vynesené jen pro nás dva na trávník a jako pozornost ještě dva čaje. Email na kavárníka z Ankary. Sklenky na čaj kičik , ve tvaru baňaté vázičky, vás nutí přidržet si klobouk při dopíjení do dna.
17:00 Řeka padající z náhorní desky přímo do moře v barevné duze a školky vzrostlých palem.
10.7. 6:00 Budíček na kamenném plató nad řekou v kaňonu Köprülü.
7:30 Vyrážíme jako první raft za 10.- EU bez smlouvání. Pan Švestka se domáhá na molu zásuvky pro nabíječku svého mobilu. „Kam to mám strčit?“ a pak ještě stačí podpálit vyprahlý les při podpalování vařiče s obrovským hrncem.
Patnácti kilometrový sjezd dvojkovou vodou. Skoky do peřejí. V březích řeky hnízda volavek jako ve stěnách Korintského průplavu. Shozený třináctiletý kormidelník raftu se do konce plavby tvářil jako kakabus. Adrenalinu bylo o poznání méně než při selhání brzd, o to více bžundy. Zpět na korbě náklaďáku, jako sardinky. Špatný by nebyl ani hydrospeed na igelitové tašce nebo pytli plném PET lahví. Nový Olympijský sport domorodců od hory Olympos. Přebalování na starém lesním musulmanském hřbitově na ranní aklimatizační výstup na Hromovou horu, rovnou po nočním přejezdu, zpestřil Bizon nepálivými rohy v kyselém nálevu se šmakem po bobkáči. Schovával je chudák jako bombu na Ararat, ale někdo mu otočil kletr a byly k okamžité spotřebě. Dojel je šťastný turecký bezdomovec . Na kyselo byl i spacák. Nad Římským mostem , rekonstruovaným 13. div. silničářů roku 1997 jsou ještě čtyři serpentiny na náhorní planinu. Napravo dolů malým kaňonem a skok do vyhřáté, tyrkysové tůně dlážděné kameny náhorní desky. K obědu jsme dostali od Ludvíka na dojetí větší půlku vepřového plechu, půlku cibule a pecen francouzského chleba. Kytka se samozřejmě podělila s tureckým, smutně koukajícím, psiskem. Turecké kozy slézají maximálně čtyřky. Čím dále na východ se dříve stmívá.
19:30 Zastavení pod cedry na žluté melouny, sirup z granátových jablek, medovinu a plástve medu.
11.7. Výročí svatby a Hromová hora – Erciyes vyhaslá sopka se dvěma vrcholy.
5:45 Start nám odpískali svišťové. Ovčáčtí psi nahánějí trochu strach. Hlídají svá stáda označkovaná různě barevnými puntíky. Bazaltové (čedič) osmihranné sloupy jako na čertovo varhanách u Kamenického Šenova. Bazická vulkanická hornina. Na hřebenu vichr, že se dá postupovat jen mezi poryvy. Kus pod námi tufové muchomůrky proděravěné jak ementál. Můj šerpa v červené větrovce stále v patách se svým parťákem Bizonem. Horolezecké tábory rozložené po úpatí jako mušince. Pod vrcholem prohodíme pár slov s profesorem Frýdlantské polytechniky. Nocovali u horních Chimér 30min. nad spodním výronem metanu.
11:30 Malý vrchol 3700m. Poslední zub se traverzuje zprava po sněhu. Z oparu vystupuje masiv Hasan Dega na SV a shluk skalních paneláků Antonio Gaudího. Tam někam směřujeme. Zdlouhavý sestup oživí až kvetoucí a voňavý vřes.
Döreme . Jedna katedrála Sagrada Familia vedle druhé, vytesané z tufu Hromové hory. Moře meruněk a hroznového vína mezi homolemi a hřiby s nazelenalými klobouky.
12.7. 5:30 Probuzeni hlukem hořáku velkého balónu těsně nad naším stanem. Dalších osm se schovává mezi skalními hřiby . Celý tábor vyspává po včerejším aklimatizačním výstupu. Ještě za rozbřesku prolézt skalní doupata. Některá mají až šest podzemních pater. Tuf z Hromové hory je ideálním stavebním i sochařským materiálem. Dvacet bazénů a lukulská snídaně. Krupičná kaše s čerstvě natrhanými malými meruňkami s barvou tufu na kterém vyrostly. Muzeum koberců s přednáškou v chladném, skalnatém podzemí. Vystavené exponáty v 30% komisi přímo od vesničanů. Zásilková služba stačí dodat Vámi vybraný, úhledně zabalený exemplář do Vašeho Istanbulského hotelu za dva dny. Propašovat, nebo proclít si ho musíte už sami. Vyhlášená vína z tufových vinic. Úpony keříků často podpírají ve skále vytesané lezecké hodiny . Stan se nám, včera za hvězdné noci podařilo postavit tak geniálně, že i v pravé poledne stojí ve stínu velké moruše. Jsou v tom léta dřiny. Napříště bude, ale lepší spát přímo v opuštěných a chladných skalních příbytcích. Dobrodruh Ludvík se loučí. Setkáme se až za pět dnů v průsmyku, východně od města Sivas. Kytka trochu lituje, že tu nezůstala s Ludvíkem. Denně by byl na oběd vepřový plech.
14:00 u benzínky, která nás nalákala na cenu nafty svým zaseknutým ukazatelem od posledního zdražení, měli dobrou musacu a z okna výhled na Hromovou horu. Marketing bychom se mohli od Turků učit. Málokterý cizácký autobusák odolá dvaceti procentní fiktivní slevě. Dveře pumpařské vývařovny se netrhly. Měsíční krajina. Karosa zastavuje. Šťastný majitel konzumu se vším možným chvatně vynáší židle. Každá ruka pomáhá. Čaj v herně, slušnost velí objednat ještě jednu rundu. V horku dopsala druhá a poslední tužka. Novou jsem dostal od cukráře. Chlebové placky přímo z pece.
14:30 se za jízdy otevřely zadní dveře. Jdeme hledat spacáky. Dále kolem stolových hor se skalnatým rantlem, jako turban musulmana. Horůčava. Rozteklý asfalt posypávají, z korby za jízdy, lopatama bílého písku, jako u nás náledí. Zkostnatělí designéři tkaných výrobků nepřišli nejméně tisíc let s ničím převratným. Např. s potahy na polštářky pod hlavu do naší Karosy. Asi proto, že harémy neměly vlastní autobusy. V každé vesnici, uplácané z hlíny, vykukuje štíhlý minaret, jako u nás věž kostelíku. Všude na placatých hliněných střechách suší meruňky. Někde i na méně frekventovaných asfaltkách. Ty mají obzvláště dobrý šmak.
Půlnoc. Přejíždíme most přes proslulý Eufrat. Za hodinu míjíme osobák čumákem zabořený v neoznačeném překopu.
13.7. 5:14 V zemi Alláhově. Svítání v Kurdistánu. Mnohem zelenější příroda než včera večer. Vůně sušeného sena. Morálka dobrá. U benzínek je nejčepovanější LPG a Efes. Šetrní Kurdové.
6:45 město Ahlad u jezera Van s mýdlovou vodou. Neplánovaná osmi hodinová koupačka v uhličitanu sodném. Dudka vzpomíná na místní věznici ve které pobýval v roce 1996 za Kurdské krize s raketami nad hlavou. Náhrobní kameny a domy z červeného tufu, jako v Jerevanu. Dolmušem za město a zpět k muslimskému hřbitovu na západním okraji. Do vesnice s pradlenami ovčího rouna, se zelenýma očima. Po kotníky přímo v řece s dlouhou holí a slušným forehandem. Dům i chlév ve skále. Opulentní oběd s Honzou, o třech chodech, za směšných 9 lir. Pozvání do mešity s klučičí školou a zeleným kobercem. Káva s lógrem a medem na hotelové terase nad jezerem. Profesní deformace mě nutí požádat o účet. Jaké DPH mají na alkohol? S bezelstným úsměvem opáčí, že nám věří. Spropitné minimálně 10% nebo raději žádné. „Sotva jsem si odskočila pro chleba už se kavárník pokoušel Jirku líbat na obě tváře." Začít zdravit „salam alejkum“ a ne „merhaba“, jako dosud. Tolerovat zvyky druhých a naučit se pár domorodých slov, otvírá každé dveře.
17:06 odbočujeme na Irán údolím, ve kterém řeka odhaluje čedičové sloupy, podobné jako na Hromové hoře. První a po chvíli druhá vojenská kontrola. Vlevo lávové pole s velkými kusy.
18:40 za sedlem prvý úchvatný pohled na Ararat s bílou šálou kolem krku. Na tachometru 5420 km. Pozdní oběd. Čufty z mletého skopového v sýrové omáčce a okurkový salát s rajčaty, pokapaný citrónem. V trekingové kanceláři je dobré nechat si předložit licenci a zaplatit předem jen 50% při nastupování na nákladní auto, 50% po návratu. Působivá bajka pro greenhorny o tracking permitu za jednu noc z Ankary vyžadující kopii pasu. Svět chce být klamán. Usmlouvaná letošní cena za třídenní výstup s průvodcem, včetně přepravy do 2300m a jedné noci v tříhvězdičkovém zablešeném hotelu Erzurum za 100.-US na osobu. Kontakt od expedice se třemi Š120, z Hromové hory, kterou ale v C2, před třemi dny zastihla sněhová bouře s 10cm nového sněhu. I zde na východě začínají preferovat € před zavedeným dolarem. Varianty výstupu jsou defacto dvě. Budování C1 v 3300m a C2 v 4200m, nebo nalehko z C1, na jeden zátah. Start v 02h s čelovkami. Za dobrého počasí bez maček a cepínů.
Když došel kerosin v MRS posloužilo dokonale sušené lejno.14.7. Tak, jako se každý řádný musulman musí alespoň jednou za život dotknou černé Kaaby v Mecce, museli jsme se i my dotknout černejch, hřejivejch a lesklejch obřích šutrů na svazích Araratu. Tahle touha má kořeny někde v pradávnu naší famílie. Časný odjezd na korbě náklaďáku Mitshubishi, s instrukcemi, okamžitě zalehnout při vojenské kontrole JANDARMA. Asi 26 kilometrů skrze vesnici Eli Koy. Bude těžká zima Kurdové prý nasušili mnohem více trusových briket. Za 1,5 hod. do 2300m. S plnou výbavou do C1, 3300m. Den před námi stihli žabožrouti, za dobrého počasí, vrchol a zpět na lehko z C1, jen s lahví vody. Možno najmout koně do C2 za cca 15 Lir, viz úsměvná historka expedice 2003. Večer dorazí do C1 ještě Iránská skupina. Nechají si porazit ovci a zvou nás na mejdlo. Zpívají krásné národní dojáky, pak povstanou k hymně. Musíme na oplátku zanotovat „Kde domov můj“. Pak jsou na řadě Kurdští bačové. Historky o Kurdské bojovnici PKK v mužském přestrojení odhalené hozeným granátovým jablkem chyceným do imaginární sukně. Jako milá Černého Tulipána reflexivně roztáhla kolena. Podobnými fintami Číňané odhalovali evropské špióny:”ukaž dvě” (na prstech). V C1 voda z vodopádu. Trochu kalná. Ráno uvidíme. V C2 bude voda až odpoledne, až nataje ledovec. Sestupující Francouzi se vyptávají kde máme koně, načež jim Kytka opáčí, „Sami jsme koně“. Večer v C1 jsme se dozvěděli, že krmíme i průvodce. Ten nás na oplátku pohostil dužinou z bodláku s bramborovou chutí a trojlístky s chutí šťovíku. A ještě jeden poznatek z výstupu. Instantní bramborovou kaši z Čech lze rozdělat i ve studené vodě. Jirka Dudka zatím, dole ve městečku Dogubayazit, silně připomínající Nepálskou Pokharu, rozdělává bramborovou kaši v teplé a zalévá ji lákem od párků, na sílu. Běhavka, kterou chytil hnedka po opuštění Prahy poněkud omezuje rádius jeho výletů. Na svazích posvátné hory rozházené černé, čedičové bloky s lasturovým lomem eliptických křivek. Umělecká díla pod širým nebem. Každý kus hodný piedestalu na prvním hradním nádvoří. Pan Bořivoj Šípek by zbledl. Mezi plastikami na zelené trávě jsou koně, kozy, ovce a naše bivaky. Nepojmenovatelná posvátná úcta, která na nás oba padla za měsíční noci nám nedovolila pokračovat na vrchol, který byl na dosah. Přes dokonalé počasí, které se tady vyskytuje jednou do roka, s dokonalým vybavením, po dobré aklimatizaci a zkušenostech z mnohem komplikovanějších výstupů v Himálaji, na Pamíru i v naších Alpách. Na horské cestě z Golmudu do Lhasy překonal náš domorodý autobus pas vyšší než je vrchol Araratu. „Ráno vypustíme milosrdnou lež. Stejně by nám nikdo neuvěřil, že nemůžeš dýchat."
V noci po návratu z posvátné hory uzavřela armáda naši ulici. Elitní jednotka pročesávala střechy za vydatné podpory obrněného transportéru s lehkým kulometem.
Tisková informace z TURECKA
- TURECKÁ ARMÁDA ZABILA SEDM KURDSKÝCH POVSTALCŮ
Turecké bezpečnostní síly se na jihovýchodě země střetly s povstalci ze separatistické Strany kurdských pracujících (PKK) a sedm jich zabili. Turecká armáda v provincii Van u íránských hranic provádí již dva týdny rozsáhlou operaci. PKK, kterou Evropská unie a Spojené státy považují za teroristickou organizaci, loni ukončila příměří z roku 1999. Jen od letošního května zahynulo na sto lidí. /www.ihned.cz/
Moudrá kniha říká, že máš mít pro strach uděláno, ale nepraví jak.
Náš pokoj v hotelu měl výhled na Ararat, dokud nějaký snaživec od naproti nepostavil střešní terasu a my vidíme lobogo. To opět připomíná věčný souboj hoteliérů v Kathmandů, stále přistavující patra pro lepší výhled a spodní pokoje zůstávají neobsazeny. Posvátná hora tvoří čtyřmezí Arménie, Iránu, Kurdistánu – Turecka a Ázerbájdžánu. Zelináři s krámkem na dvou kolech na rohu naší ulice vystávají do pozdní noční hodiny. Dnes v noci se nestřílelo. Byl to jen ohňostroj. Jen šestkrát vypadl proud a město se vždy potopilo do černé tmy. Proto je všude vidět butanové lampy.
Ishak Pasha Sarai 6 km od Dogubeyazitu, strážce Hedvábné cesty do Číny, zlatá vrata si půjčili Rusové do Ermitáže. Z nádvoří strážců vyrůstá bíle a červeně pruhovaný minaret. 336 místností. Velká knihovna. Harém vytápěný horkým vzduchem s dveřmi ho vysutých zahrad. Chladné hrobky a umrlčí komory. Krásná pohádka o princezně a ovčákovi, který měl postavit strom na vrcholu Araratu. Není jinak z paláce vidět.
Po návratu žlutým taxíkem z paláce Ishak Pasha , na periferii Dogubeyazitu svítí do tmy krámek skromného kobercáře Sharifa , kustoda Newyorského muzea, s rozpíchanýma rukama, narozeného na svazích Araratu v pasteveckém stanu. Spí na kobercích ve svém krámu. Život, který by vydal na tlustou knihu. Rodiče uprchli před holocaustem na počátku minulého století a sám utíkal po dvakráte. Věhlasní profesoři z mnoha koutů světa přijíždějí na rady s prosbou o posouzení pravosti starých koberců. Jen Ten nahoře je soudcem jeho expertních certifikátů s mnoha razítky. Jeden takový si také vezeme. Starou terénní Ladou vyráží na několik měsíců do hor, po krkolomných cestách, pro staré, potrhané exempláře, které ve svém atelieru opravuje. Mají nesrovnatelně vyšší cenu než ty krásné nové, také ručně uzlíkované, nebo tkané. Šest let se učil v Afganistanu. Hodiny dokáže vypravovat o původu vzorů, ornamentů majících původ v rodových značkách, kterými svá stáda značkovali pastevci. Znak kříže z předkřesťanské éry zakončený beraními rohy. Symboly země, slunce, noci. O přírodních barvách a barvivech. O kilimech a uzlíkových stříhaných kobercích bez útku. Jinak barevný útek kryje nebarevnou osnovu a vytváří tak vzor. „Ustřihnout niť vykukující ze starého koberce je jako uříznou si vlastní prst.“ Žádnou nitku vypadlou při opravě nevyhodí a použije při opravě jiného. Opravovaný kus napne hřebíčky na dřevěnou desku, nebo přímo na podlahu. Pak ho navlhčuje čistou vodou pomocí starého kompresoru a jemným kartáčkem čistí. Nikdy koberce nepere, ani nerefrešuje kyselým zelím. Dratví vytvoří chybějící osnovu. Měkké vlněné vlákno zkroutí, zakončí smyčkou, kterou navleče na hřebík a několikrát přejede tupou hranou nože. Vznikne niť podobná té z ošlapaného kusu. Okraje rovná kobercářským kladivem přes ocelovou pružnou špachtli. Otvor v tesací části je k vytahování hřebů po vysušení. K zastřihávání uzlíků slouží několik typů nůžek různě zakřivených. Při páté noční návštěvě dostávám od cuma_3@hotmail.com jako prezent starý, natržený modlitebák ze zápraží, na který šláplo tisíce Sharifových hostů. Doma v Nedvězí se ho pokusím restaurovat a vždy na snídani ho obřadně rozbalím na našem zápraží pět a půl tisíce kilometrů vzdáleném. Bratranec vlastní manufakturu na tkaní hedvábných koberců, ve které pracuje na 400 nezletilých děvčat s malými prstíky. Proto je není vidět nikde na veřejnosti.16.7. po dlouhé době si můžeme trochu pospat, ale už v 6:15 dojídáme meloun, pozor změna, s kilovkou bílého jogurtu. Hotelier, recepční a horský vůdce v jedné osobě ještě vyspává na sofa u vchodu. Objev pekárny s božskými plackami, na sedmém schodu do sklepa hned vedle hotelu.
Cena hotelového lůžka byla kolem dvou dolarů.
11:30 Na radu pánů z National Geographic Archa Noemova. Skalní útvar objevený ze satelitu.
13:00 Iránské hranice a kráter po meteoritu z roku 1892. 65m hluboký o průměru 35 m.
17:30 Diadyn. Siřičitanové lázně, smrďáky. Přírodní vývěr s ponornou řekou. Bílé a růžové krajkoví. Ovčáci s napsanými anglickými frázemi na zmuchlaném taháku v kapse.
19.7. Istanbul. Kalená teslice nebo také kobercářské kladivo v železářském krámku vlevo od Galackého mostu. Tvrdost předvedena na železné trubce ústředního topení. Čím hlouběji do domorodých uliček, tím nižší cena a příjemnější obsluha. Foto řemeslníků po řádné neverbální prosbě o svolení. Rituální obřad smlouvání na Starém Istanbulském bazaru. „Dnes ráno jste můj první zákazník." Po nepatrných iteračních krocích se dostáváme na poloviční cenu. Krásně dramaticky zahrané zklamání, z toho, že děti nebudou mít Vánoce. V červenci poněkud předčasné a k tomu ještě od musulmana. Stočené bankovky, na místo poplivání, otře o naše šaty, hodí na zem a pošlape. Proto jsou Turecké bankocetle vždy v tak zuboženém stavu. U Galackého mostu, ještě rychle smaženou rybu do rozkrojené francouzské veky s cibulí a rajskými přímo z kotvící loďky a slávky s citronem a rychle nazpět na zasněžený Fagaraš odříznutý povodněmi.
Rychle domů a ještě za tepla šoupnout mokré fotky na internet i s deníkem. Profik programátor vymlaskne stránku html kódu v Notepadu jako dobrý dřevorubec postaví dům pouhou sekerou. Internetový absťák zažehnán.
