Po půlhodině euforie na vrcholku pomalu začínáme sestupovat dolů. Hora jako by se s náma chtěla ještě rozloučit a ukázat se v celé své kráse. Mraky se trhají a my vidíme sněhové pláně vrcholových partií hory.
Nakonec se rozhodujeme sejít úplně až dolů do vesnice. Čekáme na Polky v C1. S Jirkou jim jdeme naproti vzít bahohy. Jsou dost zničené. V C1 taky není voda, tak bereme prázné flašky nahoru pod sněhové pole, kde je potok. Všichni sestupujeme nekonečnými pláněmi dolů a dolů. Počasí je fantastické, ideální na krásné snímky. Ararat přitahuje jako magnet.
Cestou potkávám kurdské děti a dávám jim opalovací krém (to chtějí nejčastěji), který už nebudu potřebovat. Zato si je fotím. Tady už došla cicilizace a zadarmo nic není.
K náklaďáku přicházíme už zašera totálně zničení. Bylo to i na mě silné kafe. Ráno z 4100m na 5160m, 2x ještě výstupy navíc, a pak sestup do 2200m (3000 výškových metrů dolů!!). V 10 hod večer jsme v Murat Camping. Jdeme do restaurace na večeři a pivko oslavit úspěšný výstup na bájný Ararat.