Byli na nich ztvárňovány hrdinské činy, lidské postoje a vlastnosti, hierarchie hodnot, mytologické představy, často sloužily jako heraldická znamení rodu aj. Skutečně kvalitní koberec nesloužil pouze jeho přímému vlastníkovi, ale dědil se z generace na generaci. Koupě koberce představovala i jistou investici, cena těch opravdu kvalitních totiž časem rostla. Znalost výroby koberců se dědila z generace na generaci – z matky na dceru. Od vazače je vyžadována zručnost, preciznost, trpělivost a samozřejmě láska ke svému řemeslu. Vždyť výsledkem je malé umělecké dílo!

Vlastní výroba koberce

Koberec se skládá ze tří složek: flóru, osnovy a vázaného útku. Jako flórový materiál se převážně používá vlna nebo hedvábí. Na osnovu a vázaný útek se nejčastěji používána bavlna. Díky její pevnosti se koberec nevlní a zachovává tvar. Nejprve se vlna rozstříhá, propíráním se zbaví nečistot a nakonec se spřádá. Pro větší vláčnost se pramínky vlny nechají projít vařící lázní. Následuje několikrát opakované barvení. Většinou se používají přírodními barviva. Právě barva dotváří jedinečné kouzlo každého koberce! Při vázání se používají uzly – těch je až stovka druhů. Nejčastěji se však používají dva typy. Perský Senneh a turecký Ghiordes. Perský typ umožňuje vázání bohatě propracovaných vzorů a to i z nejjemnějších kousků vlny. Turecký typ uzlu rádi používají nomádské kmeny a na Kavkaze na hrubší vazačské práce. Počet uzlů (v Evropě uváděný na jeden metr čtvereční) určuje kvalitu koberce. Kvalitní peršan má až 500.000 uzlů na m2. Hotové koberce se znovu namáčejí a propírají. Zbaví se tak zbytku barviva a nepoddajnosti, stanou se také hebkými. Posledním úkonem při výrobě ručně vázaného koberce je napínání a sušení. Pečlivé vypnutí koberce zajistí jeho dokonalý tvar.

Gabbeh

Ppravé Gabbehy se vážou v íránské provincii Fars. Patří k nejstarším perským kobercům, jaké se vůbec vážou! Jsou tkány z kvalitní vlny a barveny přírodními barvami. jejich krása spočívá v jejich jednoduchosti. Vyjímat se budou zejména v moderních interiérech.

Kešan

Některé perské koberce jsou pojmenovány podle nomádského kmene, ve kterém byly zhotoveny. Někdy slouží k pojmenování typ uzlíků, jindy místo zhotovení. Tak je tomu právě v tomto případě. Město Kešan leží v Iránu a již po staletí se zde vážou koberce. Motivy na kešanech jsou nezaměnitelné s jinými typy koberců, mezi jejich typické barvy patří červená a modrá.

Koberce Čóbí

V doslovném překladu toto perské slovo znamená dřevo. To naznačuje, že tyto koberce jsou vázány z příze barvené přírodními barvivy. Jejich vzory vychází z tradičních mughalských tradic. Dnes se u nich začínají prosazovat i moderní designy.

Koberce Ghazní

Jejich vzory vychází hlavně z kavkazské tradice. Repertoár jejich vzorů je velmi bohatý, od jemných ornamentálních vzorů až po výrazné geometrické obrazce. Někdy jsou také označovány jako Šírvány nebo Kazaky.

Nomádský koberec

Pravý nomádský koberec se pozná podle třásní. Jsou vlněné a tedy tmavší než bavlněné třásně koberců z manufaktury. Jestli-že vycházejí přímo z koberce, tak se jedná o koberec ručně tkaný. Na strojově zhotovovaném koberci jsou třásně dodatečně přišity. Nomádi bavlnu nepoužívají. Na flór, osnovu, ale i útek používají pouze vlnu.

Kelimy

Jsou to koberce bez vlasu. Jsou tkány různými a mnohdy velmi složitými technikami. Jejich obliba v poslední době velmi vzůstá.

Soumaky

Jsou variantou kelimů. Od kelimu se liší tím, že vedle vazebného útku mají ještě vzorovací útek různých barev. Ten smyčkovitě obtáčí osnovu, vytváří tak vzor a zároveň strukturu řetízku.

http://www.lepebydlet.cz/interier/podlahy/koberce/